CZ2014794A3 - Dřík dentálního implantátu - Google Patents

Abstract

Dřík dentálního implantátu typu push-in, určený k aplikaci do čelistní kosti ve formě zubní náhrady, sestává z horní nástavbové části (1) pro upevnění nástavby se zubní korunkou a ze spodní nitrokostní části (2) pro uchycení v čelistní kostní tkáni. Spodní nitrokostní část (2) je směrem ke kořeni dříku opatřena soustavou podélných fixačních křížných žeber (6), mezi nimiž je v místě jejich křížení vytvořen alespoň jeden průchozí příčný otvor (7).

Description

-1- Dřík dentálního implantátu

Oblast techniky

Vynález se týká dříku dentálního implantátu typu push-in, určeného k aplikaci do čelistní kosti ve formě zubní náhrady.

Dosavadní stav techniky

Dentální implantáty a jejich nosná část v podobě dříků prošly, během své existence, značným vývojem a v současné době se velmi intenzivně pracuje na jejich optimalizaci. Během posledních 60-ti let vzniklo mnoho typů dříků dentálních implantátů, kde některé se ukázaly jako nevyhovující a u jiných pokračuje vývoj dodnes [Jokstad, A. et al.: Quality of dental implants, International Journal of Dentistry, 2003]. Základní dělení dentálních implantátů je na intramukózní (umístěné do prohlubní ve sliznici), subperiostální (umístěné mezi kost a mukoperiost), transdentální (zajištují stabilitu zubů) a nitrokostní (umístěné do alveolární kosti, často označované jako intraosseální nebo kořenové) [Grampp, S.: Radiology of Osteoporosis 2nd Revised Edition, Springer-Verlag, 2008].

Co se týče dosud známých intraosseálních implantátů, tyto lze dále rozdělit na tři základní kategorie:

Implantáty s enoseálním válcovým dříkem, opatřeným závitem nebo bez závitu -push in [Lasak, Bránemark, VNI-Kuřim]. Zavádí se do předem přesně předvídaného otvoru v čelistní kosti, používají se u všech typů defektů a nejčastějším materiálem je titan, slitiny titanu a biokeramika. Čepelkové implantáty [Martikan], kde tělo čepelky je zanořeno do kosti a úzký krček prochází alveolární sliznici. Vyrábějí se z titanu o různých tvarových variacích, přičemž jejich indikační spektrum je omezené - po jejich uvolnění může vzniknout -2- významný kostní defekt. Diskové BOI-basálně osteointegrované [Ihde] vyžadují specifickou techniku zavádění a umožňují okamžitou zatížitelnost. Méně používanými dříky implantátů jsou pak bikortikální šrouby a bikortikální žiletkové implantáty [OralTronics: Online, http://www.oraltronics.org/]. Bikortikální implantáty jsou delší než standartní válcové (v případě šroubovaných mají široký a plochý závit) nebo čepelkové a prostupují celou výškou kosti, kde se opírají o protější stranu kortikální kosti. Jsou aplikovány pouze v přední části dolní čelisti (kde neprobíhá nerv) a často se aplikují v horní čelisti. V předchozích letech vzniklo velké množství patentů nitrokostních částí implantátů velmi složitých tvarů a konstrukcí [Straumann 1976, Muratori 1974, Linkow 1965], které nacházejí uplatnění zejména u specifických případů (např. velmi špatná denzita kosti) a zejména daly základ vývoji současných moderních implantátů [Misch, C. E.: Contemporary Implant Dentistry, Hardbound, 2007].

Obecně lze konstatovat, že zubní implantáty se vzájemně liší svým konstrukčním řešením a způsobem zaváděním do čelisti. Jejich intraosseální část bývá zpravidla opatřena prvky, které umožňují pevné ukotvení implantátu v kosti nebo jejich konstrukce vytváří prostor pro prorůstání kostí a tím zvýšení předpokladu pro dokonalou osseointegraci. Z makroskopického pohledu na tvar nitrokostního dříku odlišujeme základní rozdíly, které je možné rozdělit do kategorií: cylindrické, perforované, diskové a šroubovicové. Z patentových spisů, týkajících se intraosseálních dentálních implantátů, lze v této souvislosti uvést například spisy US2006240385, US6846180 nebo W02004037110. Úkolem nyní předkládaného vynálezu je rozšíření sortimentu dosud existujících dříků dentálních implantátů typu push-in s cílem dalšího zlepšení jejich vlastností a zároveň zjednodušení jejich výroby.

Podstata vynálezu

Tohoto úkolu je docíleno dříkem dentálního implantátu typu push-in, určeným k aplikaci do čelistní kosti ve formě zubní náhrady a sestávající z horní nástavbové části pro upevnění nástavby se zubní korunkou a ze spodní nitrokostní části pro uchycení v čelistní kostní tkáni, podle předkládaného vynálezu, jehož podstata spočívá vtom, že spodní nitrokostní část je směrem ke kořeni dříku opatřena soustavou podélných fixačních křížných žeber, mezi nimiž je v místě jejich křížení vytvořen alespoň jeden průchozí příčný otvor pro prorůstání čelistní kostní tkáně.

Podélná fixační křížná žebra společně s průchozími příčnými otvory zajišťují plně dostačující svislou a torzní stabilitu dříku, přičemž jako optimální se jeví soustava čtyř podélných fixačních žeber, svírající mezi sebou úhel 90°, a dva průchozí příčné otvory, vytvořené souměrně vždy mezi sousedními podélnými fixačními žebry kolmo ke svislé ose dříku. Nicméně v různých provedeních vynálezu může být počet podélných fixačních žeber, jakož i průchozích příčných otvorů různý, přičemž průchozí příčné otvory mohou být vytvořeny např. jako kruhové, oválné či podélné, a to v různých velikostech, případně i v několika rovinách nad sebou, samozřejmě s ohledem na nutnost zachování požadované pevnosti dříku.

Podstata vynálezu spočívá dále vtom, že spodní nitrokostní část je alespoň zčásti tvořena směrem ke kořeni dříku zužující se kuželovitou částí, což je důležité zejména u náhrad předních zubů vzhledem k jejich namáhání. Druhým hlavním důvodem výhodného použití dříku se směrem kjeho kořeni zužující se kuželovitou částí, případně i velmi tenkých dříků, je nedostatek kostní tkáně v přední části dolní čelisti. Podélná fixační žebra jsou pak vytvořena právě na této kuželovité části spodní nitrokostní části dříku. V tomto případě je pak v zájmu pevnosti dříku mezi kuželovitou částí jeho spodní nitrokostní části a jeho horní nástavbovou částí na spodní nitrokostní části s výhodou vytvořena přechodová válcová část.

Naproti tomu u náhrad zadních zubů mohou být tato podélná fixační křížná žebra rovná, resp. jejich vnější obalová plocha válcová. Výhodou řešení dle vynálezu je zejména podstatně jednodušší geometrický tvar spodní nitrokostní části dříku dentálního implantátu proti ostatním dosud známým -zh řešením. Tento válcový a/nebo alespoň zčásti kuželový tvar s podélnými fixačními křížnými žebry, vzniklými vyfrézováním podélných drážek, zasahujících zhruba až do poloviny spodní nitrokostní části, přitom plně zajišťuje primární stabilitu implantátu. Prostory mezi podélnými fixačními křížnými žebry, jakož i průchozí příčné otvory mezi nimi pak zajišťují formaci dostatečného množství spojité kostní tkáně, a to i skrz objem dříku.

Podstata vynálezu spočívá dále v tom, že spodní nitrokostní část dříku dentálního implantátu je s výhodou opatřena kombinovaným porézním povrchem, tvořeným na spodní nitrokostní část nanesenou vrstvou čistého titanu, která je překryta vrstvou hydroxyapatitu /Ca10(PO4)6(OH)2/. Prorůstáním kostní tkáně do labyrintu porézního povrchu pak vzniká kvalitní mechanická vazba vhodně doplněná chemickou formou vazebné osteogeneze podporovanou vrstvou hydroxyapatitu, což plně zajišťuje i sekundární fixaci implantátu Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude dále blíže objasněn výkresy příkladného provedení dříku dentálního implantátu podle vynálezu, kde zobrazuje:

Obr. 1 - dřík dentálního implantátu v prostorovém pohledu,

Obr. 2 - dřík dentálního implantátu v nárysu a Obr. 3 - řez A-A z obr. 2 Příklad provedení vynálezu Dřík dentálního implantátu typu push-in, určený k aplikaci do čelistní kosti ve formě zubní náhrady, sestává v příkladném provedení vynálezu podle obr. 1 až obr. 3 z horní nástavbové části 1 pro upevnění nástavby se zubní korunkou a ze spodní nitrokostní části 2 pro uchycení v čelistní kostní tkáni. Spodní nitrokostní část 2 je pod horní nástavbovou částí 1 tvořena přechodovou válcovou částí 5 a na ni navazující směrem ke spodnímu konci dříku resp. kořeni dříku zužující se kuželovitou částí 4, opatřenou soustavou čtyř podélných fixačních křížných žeber 6, svírajících mezi sebou úhel 90°, mezi nimiž jsou v místě jejich křížení kolmo ke svislé ose dříku vždy mezi dvěma sousedními křížnými žebry 6 vytvořeny dva navzájem se protínající průchozí podélné fixační otvory 7, rovněž mezi sebou svírající úhel 90°, které jsou uspořádány ve střední části těchto křížných žeber 6.

Spodní nitrokostní část 2 je opatřena kombinovaným porézním povrchem, tvořeným na spodní nitrokostní část 2 plasmovou technikou nanesenými vrstvami, a to vrstvou čistého titanu a ji překrývající vrstvou hydroxyapatitu.

Horní nástavbová část 1 je tvořena válcovým dutým tělesem 8 s vnitřním závitem, které je opatřeno vnějším osmihranem 3.

Průmyslová využitelnost Dřík dentálního implantátu podle vynálezu je široce využitelný ve stomatologické chirurgii v rámci řešení kompletní zubní náhrady.

Claims (4)

1. -6- • · ·

   PATENTOVÉ NÁROKY 1. Dřík dentálního implantátu typu push-in, určený k aplikaci do čelistní kosti ve formě zubní náhrady a sestávající z horní nástavbové části (1) pro upevnění nástavby se zubní korunkou a ze spodní nitrokostní části (2) pro uchycení v čelistní kostní tkáni, vyznačující se tím, že spodní nitrokostní část (2) je směrem ke kořeni dříku opatřena soustavou podélných fixačních křížných žeber (6), mezi nimiž je v místě jejich křížení vytvořen alespoň jeden průchozí příčný otvor (7).
2. 2. Dřík dentálního implantátu podle nároku 1, vyznačující se tím, že spodní nitrokostní část (2) je alespoň zčásti tvořena směrem ke kořeni dříku zužující se kuželovitou částí (4).
3. 3. Dřík dentálního implantátu podle nároku 2, vyznačující se tím, že mezi kuželovitou částí (4) spodní nitrokostní části (2) a horní nástavbovou částí (1) je na spodní nitrokostní části (2) vytvořena přechodová válcová část (5).
4. 4. Dřík dentálního implantátu podle alespoň jednoho z předchozích nároků, vyznačující se tím, že spodní nitrokostní část (2) je opatřena kombinovaným porézním povrchem, tvořeným na spodní nitrokostní část (2) nanesenou vrstvou čistého titanu, překrytou vrstvou hydroxyapatitu.