CZ2010571A3 - Zpusob navrhování technologie hydroabrazivního delení materiálu - Google Patents

Abstract

Zpusob navrhování technologie hydroabrazivního delení materiálu je založen na urcení konstanty hydroabrazivní delitelnosti materiálu Kawj, a to tak, že se bud podle verze A zmerí tri deformacní parametry na zkušebním rezu/vzorku, vybraná hloubka h.sub.x.n. [mm], lokální drsnost Ra.sub.x.n. [.mi.m] v hloubce h.sub.x.n. a lokální odchylka rezné stopy od normálové roviny Yret.sub.x.n. v hloubce h.sub.x.n., nebo podle verze B pouze dva deformacní parametry, a to etalonová hloubka h.sub.et.n. [mm] a odchylka rezné stopy od normálové roviny Yret.sub.x.n. [mm], nebo podle verze C jeden parametr, bud rychlost šírení ultrazvuku V.sub.LUZ.n. [m/s] nebo modul pružnosti v tahu Emat [MPa], pricemž Kawj se vypocítá z odpovídajících deformacních parametru, a nebo se podle verze D návrh celé technologie provede výpoctem Kawj podle modulu pružnosti v tahu Emat nebo podle rychlosti ultrazvuku V.sub.LUZ.n. deleného materiálu. Konstanta hydroabrazivní delitelnosti materiálu Kawj z verzí A, B, C, D se následne dosadí jako vstupní hodnota do algoritmu 1 technologie hydroabrazivního delení. Výsledkem výpoctu podle algoritmu 1 je expresní získání technologicky vycerpávající a pro všechny technické materiály obecne platné rady numerických a grafických údaju potrebných pro optimální nastavení hlavních parametru technologie a dále údaju o kvalite/jakosti rezu, o limitní hloubce rezu a o ekonomických parametrech, jakož i o mechanických vlastnostech deleného materiálu z hlediska jeho zarazení do trídy obrobitelnosti Tcut a standardizace technologického postupu.

Description

Oblast techniky

Předmět vynálezu se týká způsobu navrhování technologických parametrů pro hydroabrazivní dělení materiálů.

Dosavadní stav techniky

Současné způsoby navrhování hlavních technologických prarametrů technologického postupu pro hydroabrazivní dělení materiálů se provádí pouze na základě subjektivních zkušeností technologa. Pro tuto technologii dosud není vypracovaná snadno a rychle v praxi použitelná exaktní výpočtová metoda. Jako technologické pomůcky jsou již dostupné některé programy, které však mají pouze rámcově orientační charakter, protože nevycházejí z konkrétně proměřených technologických parametrů hydroabrazivní dělitelnosti typu právě obráběného materiálu ani z technického stavu právě použité soupravy, týkají se velmi omezeného počtu technologických parametrů a nedostatečně řeší technologické vlastnosti děleného materiálu. Přitom již samotné mechanické vlastnosti každého materiálu, které vstupují do technologických výpočtů, vykazují tak značný rozdíl, že tabulkové hodnoty těchto parametrů nutno taktéž považovat za orientační. Z teoretických řešení se nejvíce blíží praktickým požadavkům technologa výpočty podle Hashishe (HASHISH, M. Prediction models for AWJ machining operation. In 7th American Water Jet Conference, 1993, p. 205216. ISBN 1-880342-02-2.), Zenga (ZENG, J., KIM, T. Parameter prediction and cost analysis in abrasive waterjet cutting operations, In 7th American Water Jet Conference, 1993, p. 175-189. ISBN 1-880342-02-2.), Wanga (WANG, J. A new model for predicting the depth of cut in abrasive waterjet contouring of alumina ceramics. Journal of materials processing technology, 2009, p. 2314—2320. ISSN 0924-0136). Tato řešení jsou však těžko obecně použitelné v praxi, protože vyžadují řadu teoretických v praxi neměřitelných předpokladů a konstant a navíc jsou použitelné pouze pro specifické skupiny materiálů a neplatí obecně pro celou škálu technických materiálů. V praxi jsou potom optimální technologické parametry hydroabrazivní soupravy subjektivně odhadovány technologem podle dosažené hloubky dělení a vizuálního stavu povrchu dělicí stěny zkušebního vzorku, přičemž se zkouší či odhadují zejména různé rychlosti posuvu řezné hlavy, tlak čerpadla, hmotnostní tok abraziva. velikost a druh abraziva.

Hlavními nedostatky současného stavu je dosud nevypracovaná zkušební metoda, kterou by mohl být dělený materiál předem jednoznačně otestován na základní technologickou vlastnost, kterou je jeho hydroabrazivní dělitelnost, dále dosud nevypracovaný v praxi a výzkumu použitelný způsob pro stanovení optimálních technologických parametrů (rychlost posuvu řezné hlavy, tlak čerpadla, množství, velikost a druh abraziva a dalších) podle předem stanovené hydroabrazivní dělitelnosti (AWJ) konkrétního materiálu a na základě výše uvedených příčin dosud stále chybějící jednotná technologická klasifikace technických materiálů jak podle deformačních parametrů, tak i podle optimálních technologických parametrů, neboť pro vytvoření takovéto klasifikace dosud stále chybí návrh vhodného zobecňujícího kritéria, které by technicky jednoznačně dělený materiál charakterizovalo.

Podstata vynálezu

Nevýhody odstraňuje řešení, které je předmětem tohoto vynálezu tak, že se u každého materiálu předem určí konstanta hydroabrazivní dělitelnosti materiálů Kawj [pm], a to tak, že se bud’ změří: A) tři deformační parametry vzorku materiálu: vybraná hloubka řezu h_x [mm], lokální drsnost Ra_x [pm] v hloubce h_x a lokální odchylka řezné stopy od normálové roviny Yret_x v hloubce h_x, nebo za B) pouze dva deformační parametry vzorku materiálu: a to etalonová hloubka he_t [mm] a odchylka řezné stopy od normálové roviny Yret_x [mm] v etalonové hloubce h_ct [mm] v řezu provedeného v materiálu předem vypočtenou optimální posuvnou rychlostí Vpoptet [mm/min] pro tento materiál, nebo za C) jeden parametr vzorku materiálu, a to bud¹ rychlost šíření podélné vlny ultrazvuku V_LUz [m/s] nebo modul pružnosti v tahu Emat [MPa], přičemž konstanta hydroabrazivní dělitelnosti materiálu Kawj se vypočítá z odpovídajících parametrů, anebo za D) se určí přímo výpočtem na základě znalosti rychlosti šíření podélné vlny ultrazvuku Vnjz [m/s] nebo modulu pružnosti v tahu Emat děleného materiálu, konstanta Kawj se následně dosadí jako vstupní hodnota do algoritmu 1 technologie hydroabrazivního dělení (zkráceně algoritmus 1).

Algoritmus 1 je v technologii hydroabrazivního dělení nová soustava rovnic, které na sebe navazují tak, aby výsledkem výpočtu byl komplexní matematicko-fyzikální model, který numericky a graficky popisuje proces dělení materiálu hydroabrazivním proudem. Tímto algoritmem 1 lze obdržet základní optimalizované vstupní diskrétní hodnoty pro nastavení technologie hydroabrazivního dělení (např. rychlost posuvu dělicí hlavy pro daný materiál Vpopt [mm/min], tlak čerpadla Pv [MPa], průtočné množství abraziva m_a [g/min]). Diskrétní hodnoty dodávané algoritmem 1 jsou takové, které získáme z kontinuálních průběhů jednotlivých funkcí definovaných v soustavě rovnic na určité diskrétní časo-prostorové úrovni. Pro volbu diskrétních optimalizovaných technologických parametrů se zde vychází z hloubkové úrovně neutrální roviny h₀ pro daný dělený materiál na základě předpokladu, že v této rovině vyrovnaného napěťového stavu lze určit optimální parametry dělení. Potom tyto diskrétní údaje může technolog navíc srovnávat z diskrétními údaji z jiné volené hloubkové úrovně h_x různé od ho, např. v maximální hloubce dělicího řezu požadované zákazníkem, odvozovat tak náročnost, výkon a cenu práce. Vedle těchto diskrétních údajů výpočet současně produkuje grafické záznamy kontinuálního průběhu dělení a změn hlavních materiálových i technologických parametrů v čase v závislosti na hloubce h_x a na dalších vstupních technologických a materiálových parametrech (např. drsnost dělicí stěny Ra_x = f (h_x, Vpopt, Pv, m_a, Yret_x, Emat), lokální odchylka řezné stopy od normálové roviny Yret_x= f (h_x, Vpopt, Pv, m_a, Emat, Ra_x), h_x = f (Vpopt, Pv, m_a, Yret_x, Emat, Ra_x)). Předkládaný algoritmus 1 má obecnou platnost pro všechny technické materiály.

Výsledkem výpočtu podle algoritmu 1 po dosazení vstupní hodnoty Kawj, zjištěné výše uvedenými způsoby ad A), B), C), D) je expresní získání technologicky vyčerpávající řady numerických a grafických údajů, jak o mechanických vlastnostech děleného materiálu, tak o strojně-technologických a ekonomických parametrech hydroabrazivního dělení. Technologický výpočet dle algoritmu 1 lze použít pro dělení všech technických materiálů užívaných v průmyslu (např. barevné kovy a jejich slitiny, oceli, keramika, dřevo, stavební materiály, horniny, kůže, plasty atd.). Viz. klasifikace materiálů podle druhů do tříd hydroabrazivní dělitelnosti Tcut 1 - 6 na obr. 5, dle předmětu vynálezu, přitom obecně platí podmínka, že pevnost abraziva SIGda je vyšší než pevnost děleného materiálu SIGdm. Pro všechny uvedené materiály se po zjištění jejich konstant hydroabrazivní dělitelnosti materiálů Kawj [pm], jako vstupního parametru do algoritmu 1, získají výpočtem diskrétní ačasověprůběhové hodnoty analogické níže uváděným v tabulkách a grafech vypracovaným zde pro výběr 6-ti materiálů prezentovaných v rámci příkladu realizace vynálezu.

Kawj [pm] je nový technologický délkový parametr, který se prodlužuje s rostoucí plasticitou děleného materiálu, a stanoví se buď ze tří deformačních parametrů, dle

Kawj = Ra_x * h_x/Yret_x, [pm] nebo z deformačních parametrů dle

Emat_x=(10^A24*Yretx/(Yretet*Kawjct^A2))^A0,25, [MPa], Kawjx=10^A12/Ematx^A2, [pm] nebo z rychlosti šíření ultrazvuku VLuz [m/s] dle Kawj_x=(10^A4 / Vi.uz) ^A6, [pm], a nebo z modulu pružnosti v tahu Emat děleného materiálu dle Kawj_x = 10^A12/Emat^A2, [pm]. Fyzikálně je to parametr komplexní, souvisí jak s mechanickými vlastnostmi materiálu, tak i s parametry technologie. Tyto souvislosti jsou explicitně vyjádřeny nově odvozenými vztahy v algoritmu 1 technologie hydroabrazivního dělení. Tento údaj o děleném materiálu je jediným a postačujícím vstupním parametrem do nového algoritmu 1 technologie hydroabrazivního dělení materiálů. Dalšími 11-ti vstupními údaji (parametry) do algoritmu 1, které jsou již jeho součástí, jsou parametry technologicky dané, neměnné (zpoždění stopy v neutr, rovině h_o /teor. daná konst./ Yreto [mm], drsnost stopy v neutrální rovině ho /teor. daná konst./ Rao [pm], hustota vody Rov [g/cm³], poměr průměrů dýz Dvo/Dabro = Kdvdao [1]) nebo technologem volené, nastavitelné (hmotnost celková proudu AWJ Roj [g/cm³], hmotnost abrazíva Roa [g/cm³], hloubka řezu volená/požadovaná hx [mm], volba půměru abrazivní dýzy da [mm], průměr abrazivního zrna dazr [mm], objem, podíl abraziva v proudu AWJ lambda [1], cena el. energie Ckwhod [Kč/kWh] - nastavitlená dle aktuálních potřeb). Výpočtem jsou potom volené parametry upřesněné a optimalizované, a to na základě konkrétně zjištěné konstanty hydroabrazivní dělitelnosti materiálů Kawj [pm] tak, že subjektivně volený údaj např. poměr průměrů dýz Dv/Dabr Kdvdao = 0,329 [1] jako např. konstantně nastavený výrobcem (obr. 7, obr. 8 - řádek 8) vyjde z výpočtu jako optimalizovaný parametr Kdvda v rámci celé technologie dělení pro konkrétní materiál, jehož dělitelnost je definovaná podle návrhu zjištěnou konstantou hydroabrazivní dělitelnosti materiálu a je uveden na obr. 7, obr. 8 na řádku 27 pro zde prezentované materiály. Dané a volené technologické parametry vstupující do algoritmu 1 jsou vyspecifikované na obr. 22, tam jsou uvedeny také konkrétní hodnoty použité pro níže prezentovaný příklad, ale mohou být použity obecně jako pomocné, protože se přepočtem upravují na konkrétní stav technologie dělení podle zjištěné hodnoty Kawj. Z výše uvedeného vyplývá, že algoritmus 1 je obecně platný pro všechny technické materiály s tím, že vedle hlavního vstupního parametru Kawj je třeba vydefinovat pouze parametry, které jsou dané a neměnné a proto trvale uvedené v zadání vstupů: zpoždění stopy v neutr, rovině h0 /teor. daná konst./ Yret0 = 1 [mm], drsnost stopy v neutrální rovině ho l teor. daná konst. / Ra<, = 3,7 [pm], hustota vody Rov = 1 [g/cm³], hmotnost celková proudu AWJ Roj [g/cm³], hmotnost abraziva Roa [g/cm³], hloubka řezu volená/požadovaná hx [mm], volba půměru abrazivní dýzy da [mm], průměr abrazivního zrna dazr [mm], objem, podíl abraziva v proudu AWJ lambda [1], cena el. energie Ckwhod [Kč/kWh], vstupní poměr průměrů dýz Dvo/Dabro = Kdvdao = 0,329 [1]. Nastavení technologie podle konkrétního parametru Kawj děleného materiálu by mělo za účelem optimalizace celé technologie respektovat výpočtem upřesňované parametry jako optimalizovaný poměr průměrů dýz Dv/Dabr = Kdvda = f(dazr). kde dazr je optimalizovaný průměr zma abraziva podle vstupní hodnoty Kawj daného materiálu, kterou si algoritmus 1 vyčísli a provede konečnou optimalizaci poměru Kdvda.

Optimalizovaný průměr zrna dazr se s rostoucí pevností materiálu zmenšuje. Technolog pro svůj materiál nastaví poměr dýz podle upřesněného/optimalizovaného výpočtu Dv/Dabr = Kdvda = ť(dazr).

Důležitým analytickým faktorem je určení geometrických parametrů a polohy rovnovážné/neutrální roviny (Ra^ h₀) v hydroabrazivním dělicím řezu. Obecně jde o hloubkovou úroveň v dělicích řezech, kde dochází k vyrovnání tahových a tlakových napětí. Pro h < ho převažuje podíl tahové napjatosti, drsnost povrchu je relativně nízká. Pro h > h<, roste podíl tlakové složky a drsnost povrchu dělicí stěny se zvyšuje. Zjistili jsme, že při dělení hydroabrazivním nástrojem dochází k vyrovnání tahové a_tah a tlakové a_tiak napjatosti vždy při hodnotách drsnosti Rao= 3,7 pm a retardace Yret_o~ atah/auak = 1 a to nezávisle na materiálu, ale v adekvátních hloubkách neutrální roviny ho, která je pro různé materiály různá. Potom hloubka neutrální roviny v řezu ho musí být adekvátní těmto hodnotám a rovnici mechanické rovnováhy na hloubkové úrovni neutrální roviny h₀ definujeme Ra,,*h_l/Yrct₍ -Kawj₀ - 0, a na obecné hloubkové úrovni Ra_x*h_x/Yret_x-Kawj_x = 0. Přitom Kawj_o = Kawj_x = Kawj ~ 10^A12/Emat^A2 pro daný materiál je po celé hloubce dělicího řezu konstanta a hloubka neutrální roviny ho= Kawj/Rao [mm].

Takto připravený algoritmus 1 technologie hydroabrazivního dělení materiálů, který je obecně platným pro všechny způsoby A, B, C, D, je naprogramovaný do programovatelného technologického kalkulátoru nebo PC. Výpočet proběhne po dosazení jediné hledané vstupní hodnoty Kawj a dalších 11-ti daných hodnot, vstupních parametrů (zpoždění stopy v neutr, rovině h, /teor. daná konst./ Yret₀ [mm], drsnost stopy v neutrální rovině h₀ /teor. daná konst./ Ra„ [pm], hustota vody Rov [g/cm³], hmotnost celková proudu AWJ Roj [g/cm³], hmotnost abraziva Roa [g/cm³], hloubka řezu volená/požadovaná h_x [mm], volba půměru abrazivní dýzy da [mm], průměr abrazivního zrna dazr [mm], objem, podíl abraziva v proudu AWJ lambda [1], cena el. energie Ckwhod [Kč/kWh], poměr průměrů dýz Dvo/Dabro = Kdvdao=konst [1], stejná pro všechny materiály) bez dalšího zásahu technologa automaticky. Technologem neovlivnitelné jsou např. aktuální cena el. energie, cena vody, cena abraziva, hmotnost vody a teoreticky dané konstanty Ra^ a Yret_o. Naopak, předem si může modelové dle algoritmu 1 propočítat pro dělený materiál např. dosaženou hloubku dělicího řezu, drsnost dělicích stěn, celkový výkon a cenu práce rozhodne-li se např. místo drahého abraziva granát použít olivín, sklo nebo jiné levnější abrazivum, materiálově v algoritmu 1 definovaného hmotností abraziva a cenou, odkud se odvíjí další parametry, jako je průtočné množství abraziva a váhový podíl abraziva v toku. Podle obr. 22 lze vyčíst, které hodnoty platí trvale a obecně a které musíme aktualizovat u uváděných 11 hodnot, vstupních parametrů.

Důsledkem toho je, že změníme-li tyto vstupní hodnoty, změní se adekvátně výsledek výpočtu podle algoritmu 1.

Výstupem jsou všechny potřebné údaje o materiálu, technologii a o technickém průběhu celého dělicího řezu v numerické a grafické formě na displeji programovatelného technologického kalkulátoru nebo na PC. Po spuštění algoritmu 1 technologie hydrabrazivního dělení materiálů obdrží technolog během cca jedné minuty na displeji celkem 110 technologických údajů v numerické (tabulkové) formě a 90 grafů predikčně popisujících po technické stránce časo-prostorový průběh celého dělicího řezu, včetně optimální rychlosti posuvu, tlaku čerpadla, množství abraziva, finální jakosti dělicí stěny, optimální a dosažitelné hloubky řezu, rozboru nákladů a celkové ekonomiky provozu hydroabrazivní soupravy pro konkrétní materiál. Protože Kawj je parametr délkový a prodlužuje se s rostoucí plasticitou děleného materiálu, může se doba automatického výpočtu při konstantní hustotě vzorkování prodlužovat až na 2 - 3 minuty. Např. pro běžné oceli je Kawj v rozmezí 18-40 [pm], zatímco pro slitiny AI již v rozmezí 200 - 700 [pm] podle chemického složení a mechanické plasticity a u slitin Pb již Kawj přesahuje 1000 [pm]. Proto je vhodné u méně výkonných počítačů zmenšit hustotu vzorkování (pozice 14 v základní sestavě algoritmu 1 pro volbu hustoty vzorkování na hloubce řezu h, krok vzorkování lze pro běžné PC volit např. pro pevné oceli v řádech 10 - 4 až 10-3 mm, pro středně pevné materiály měď, hliník 10-2, pro měkké materiály olovo, dřevo, horniny, plasty 10 - 1). Celý výpočet lze provádět pomocí programovatelného technologického kalkulátoru nebo na PC. Přitom je umožněn interaktivní vstup a vlastní modelování procesu technologem.

Předmět vynálezu dále řeší i nedostatek chybějící jednotné technologické klasifikace technických materiálů podle parametru dělitelnosti Kawj tím, že toto zobecňující kritérium umožňuje zařazení jednotlivých materiálů do 6-ti tříd hydroabrazivní dělitelnosti Tcut. Třída hydroabrazivní dělitelnoti se určí na základě parametru Kawj, resp. podle Emat = f(Kawj) podle rovnic (1) a (2). Třídám hydroabrazivní dělitelnosti potom algoritmus 1 technologie hydrabrazivního dělení materiálů přiřazuje optimalizované technologické parametry příslušné soupravy výpočtem. Třídu dělitelnosti tvoří skupina materiálů podobných mechanických vlastností z hlediska jejich hydroabrazivního dělení. Třídy dělitelnosti rozdělují materiály rámcově a podle modulu pružnosti v tahu Emat na ose x a zahrnují všechny druhy technických materiálů, viz. schéma na obr. 5. Modul pružnosti v tahu Emat lze podle návrhu předmětu vynálezu ověřit, popř. stanovit současně s konstantou Kawj. Uvnitř jednotlivých tříd je provedena detailizace do podtříd automaticky po spuštění algoritmu 1 a celý soubor algoritmem 1 vypočítaných parametrů charakterizuje danou podtřídu. Příkladně pro materiál ocel ČSN 17 251 vychází v grafu na obr. 5 i v tabulce na obr. 7 ve sloupci č. 14 automatické zatřídění do třídy dělitelnosti Tcut = 5 a do detalizované podtřídy Tcut = 5,2232, je-li detailizace do podtříd volena na 4 desetinná místa. Zatřídění děleného materiálu do technologické klasifikace je potom automaticky provedeno algoritmem 1 na základě rovnic:

Tcut = log(10^A6/Kawj^A0,5), [-]

Tcut = log(Emat). [-] (1) (2)

Testování materiálu na vstupní technologický parametr Kawj lze jednoduchým výpočtem buď podle deformačních parametrů dělicí stěny zkušebního vzorku nebo ověřených parametrů pro Emat, resp. Vi.uz realizovat, jak již bylo výše naznačeno, čtyřmi způsoby.

Buď za A: měříme 3 deformační parametry vzorku materiálu, a to vybranou hloubku řezu h_x [mm], lokální drsnost Ra_x [pm] v hloubce h_x a odchylku řezné stopy od normálové roviny Yret_x v hloubce h_x.

Nebo za B: měříme pouze 2 deformační parametry vzorku materiálu, známe-li Kawj_ct etalonového materiálu, nebo Ematet nebo V_Luzet, a to etalonovou hloubku h_ct [mm] stejnou pro všechny testované materiály a odchylku řezné stopy od normálové roviny Yret_x [mm] testovaného materiálu v etalonové hloubce h_et.

Nebo za C: neřezaný vzorek materiálu se proměří buď na rychlost šíření podélné vlny ultrazvuku Vhjz [m/s] nebo se změří (stanoví) modul pružnosti v tahu Emat, a na základě jednoho z těchto parametrů se určí vstupní údaje do algoritmu 1 technologie hydroabrazivního dělení materiálů.

Nebo za D: máme-li ověřeně zjištěný modul pružnosti v tahu Emat, resp. podélnou rychlost šíření ultrazvuku V_Luz děleného materiálu, můžeme vstupní parametr Kawj do algoritmu 1 technologie hydroabrazivního dělení materiálů stanovit výpočtem, tj. bez jakéhokoliv měření a bez potřeby jakéhokoliv speciálního přístrojového vybavení.

Hloubku h_x je nutno měřit pouze v případě ad A a ad B. Způsoby ad A až ad D lze v podstatě rozdělit na přímé a nepřímé. Mezi přímé metody lze řadit metody ad A a ad B, protože vyžadují přímé uskutečnění dělicího řezu, získání zkušebního vzorku a přímá měření drsnosti Ra_x a délková měření hloubky h_x, resp. odchylky řezné stopy od normálové roviny Yret_x. Metody ad C a ad D lze označit jako nepřímé, protože nevyžadují realizaci zkušebního řezu.

Princip předmětu vynálezu podle verze provedení A spočívá v tom. že se na dělicí stěně kontrolního řezu zvolí hloubka h_x [mm] s dobře patrnými stopami po řezném nástroji.

Na této hloubce h_x se změn lokální drsnost Ra_x [pm] a odchylka řezné stopy od normálové roviny Yret_x [mm]. Z těchto údajů se výpočtem určí podle vztahu (3) konstanta hydroabrazivní dělitelnosti materiálu Kawj, která se dále dosadí jako vstupní hodnota do algoritmu 1 a doplňkově také modul pružnosti v tahu Emat podle vztahu (4) jako přímá funkce Emat = f(Kawj):

Kawj_x = Ra_x * h_x / Yret_x, [pm](3)

Emat_x = 10^Λ6 / Kawj_x ^A0,5. [MPa](4)

Potom také optimalizovaná posuvná rychlost pro dělení různých materiálů a pro realizaci dalších zkušebních řezů je

Vpopt = (10^A-3*Ra_O)^A0,5*10^A6/Emat^A0,5, [mm/min](5) kde Rao je drsnost stopy řezu na úrovni h^, tj. v neutrální rovině, Rao= 3,7 [pm].

Výhoda provedení vynálezu podle verze A spočívá v tom, že všechny 3 nej důležitější proměnné jsou po fyzikální stránce měřeny přímo. Nevýhodou je zejména nutnost proměřování drsnosti Ra_x v hloubce řezu h_x vlastním drsnoměrem nebo dodavatelsky.

Princip vynálezu podle verze provedení B spočívá v tom, že se na dělicí stěně kontrolního řezu provede jedno kompletní etalonové měření podle verze A pro jeden etalonový materiál, a to ve zvolené etalonové hloubce ha [mm], nebo se dle ověřených hodnot Emata či Vtuzet stanoví Kawj_et a další parametry etalonového materiálu, a stejnou, tj. etalonovou posuvnou rychlostí Vpopta [mm/min] se nařežou kontrolní vzorky ze všech ostatních materiálů, přičemž etalonová hloubka ha [mm] zůstává pro všechny materiály konstantní a měří se pouze velikost odchylky řezné stopy od normálové roviny Yret_x [mm] v hloubce ha a odpadá tak potřeba měření drsnosti Ra_x [pm] v hloubce ha [mm]. Parametry Kawj_x [pm] a Emat_x [MPa] jsou stanoveny z odchylky řezné stopy od normálové roviny Yret_x [mm], etalonové odchylky Yreta [mm], parametru Kawja [pm].

Postup a vztahy pro určení vstupního parametru do algoritmu 1:

a) zvolíme etalonovou hloubku ha [mm] (např. ha= 8 mm),

b) změříme odchylku řezné stopy od normálové roviny Yret_x [mm] na zkušebním řezu neznámého materiálu v hloubce ha.

c) zvolíme etalonový materiál, např. ocel ČSN 17 251 se známou odchylkou Yreta⁼0,644 mm v hloubce h_ťt, známým, předem stanoveným, parametrem

Kawj_ct = 35,77 pm podle verze provedení A, nebo při dodavatelsky nebo laboratorně ověřeném modulu pružnosti v tahu Emat_el nebo Vnjzet určíme Kawj_et podle upraveného vztahu (7) jako Kawj_et=10^A12/Emat_et ^Λ2 [pm] nebo podle vztahu (10) jako Kawjet = (10^Λ4 / Vujzet) ^Λ6, [pm],

d) dosadíme do vztahu (6) a vypočteme Emat_x [MPa] neznámého materiálu,

e) dosadíme do vztahu (7) a vypočteme Kawj_x neznámého materiálu a dosadíme jako vstupní údaj pro spuštění algoritmu 1,

f) dosadíme s výhodou do vztahu (8) a vypočteme jako kontrolní údaj hodnotu drsnosti Ra_x [pm] v hloubce h_ťt na zkušebním řezu neznámého materiálu,

f) dosadíme s výhodou do vztahu (3) a provedeme kontrolu Kawj_x neznámého materiálu.

h_ct = 8 mm,

Emat_x= (10^A24*Yret_x/(Yretet* Kawjet^A2))^A0,25, [MPa](6)

Kawj_x = 10^A12/Emat_x ^A2, [pm](7)

Ra_x= Yret_x* Kawjx/het, [pm](8)

Kawj_x = Ra_x* het/Yretx. [pm](3)

Výhoda provedení vynálezu podle verze B spočívá v tom, že odpadá nutnost přímého měření drsnosti Ra_x v hloubce řezu h_cb protože tato operace se nahrazuje srovnávacím etalonovým výpočtem. Potřeba znalosti modulu pružnosti v tahu Ematet [MPa] nebo pevnosti SIGmet [MPa] materiálu a dalších etalonových hodnot Raet, resp. Yret_et pro he_t platí pouze pro jeden, tj. pro etalonový materiál, který lze stanovit jen jednou a pak už stále používat k porovnám s jinými technickými dělenými materiály.

Princip předmětu vynálezu podle verze provedení C spočívá v tom, že odpadá měření deformačních parametrů na dělicí stěně a případně i potřeba vyhotovení kontrolního vzorku, protože se nahradí nedestruktivním prozářením neděleného vzorku materiálu ultrazvukem k určení rychlosti šíření podélných elastických vln Vluz [m/s], přičemž parametry Kawj [pm] a Emat [MPa] jsou jako odvozené funkce k rychlosti V_Luz [m/s] a to na základě výchozího funkčního vztahu (13) a funkčních vztahů (10), resp. (9) a nebo se stanoví Emat_x, ze kterého se dále určí Kawj a případně Vluz·

Algoritmus 1 tedy doplňkově vyhodnotí i kontrolní hodnoty Emat a Vluz pro daný materiál.

Postup a vztahy pro určení vstupního parametru do algoritmu 1:

a) neznámý materiál k dělení proměříme buď na Vluz* nebo stanovíme Emat_x,

b) dosadíme do vztahu (10) nebo (7) a vypočteme parametr Kawj_x neznámého materiálu a tento dosadíme jako vstupní údaj pro spuštění algoritmu 1,

c) s výhodou dosadíme do vztahu (9) a vypočteme modul pružnosti v tahu Emat_x [MPa] neznámého materiálu nebo do vztahu (13) pro výpočet Vuj_Zx [m/s],

d) s výhodou provedeme kontrolu ve smyslu vztahu (4) nebo (14) dosazením do analogických rovnic (7) a (4) nebo (10) a (14)

Ematx = 10^Λ-6* V_1UZ ^A3, [MPa](9)

Kawjx = (10^Λ4 I V i λ) z) ^Α6, [pm](10)

Kawj_x= 10^Λ12 / Ematx ^A2, [pm](7)

Emat_x = 10^Λ6 / Kawjχ^Λ0,5, [MPa](4)

V_IÁjz=10^A4/Kawjx^A(l/6), [m/s](14)

Vu_JZ=(Emat*10^A6)^A(l/3). [m/s](13)

Výhoda provedeni vynálezu podle verze C spočívá v tom, že odpadá nutnost provádění zkušebních řezů a veškerých přímých měření deformačních parametrů povrchu Ra_x, h_x a Yret_x pro stanovení konstanty hydroabrazivní dělitelnosti materiálu Kawj a z toho plynoucí nej nižší pracnost anákladovost testování, protože náhradní měření stolní ultrazvukovou soupravou je expresní, jednoduché a levné, a případně i potřeba znalosti mechanických parametů materiálu (Emat, SIG_m). Ověřovací práce ukazují, že výsledky tohoto testování jsou dostatečně přesné, přestože jde o fyzikálně nepřímé stanovení vstupů do algoritmu 1.

Princip vynálezu podle verze provedení D spočívá v tom, že v případě ověřené znalosti modulu pružnosti v tahu Emat nebo V_LUZ děleného materiálu, stanovíme vstupní parametr Kawj do algoritmu 1 výpočtem, tedy bez jakéhokoliv měření a bez potřeby jakéhokoliv speciálního přístrojového vybavení. Algoritmus 1 doplňkově vyhodnotí i kontrolní hodnotu Vluz nebo Emat pro daný materiál.

Postup a vztahy pro určení vstupního parametru do algoritmu 1:

a) ověřenou hodnotu modulu pružnosti v tahu Emat_x nebo Vluzx děleného materiálu dosadíme do vztahu (7) nebo (10) a vypočteme parametr Kawj_x děleného materiálu a tento dosadíme jako vstupní údaj pro spuštění algoritmu 1,

b) kontrolně můžeme vypočítat drsnost Ra_x [pm] v libovolně zvolené hloubce h_x [mm], případně také odchylku řezné stopy od normálové roviny Yret_x [mm] a zpětně ověřit vstupní technologický parametr Kawj a platnost Emat = f(Kawj) podle rovnic (11), (12), (3) a (4).

Kawj_x= 10^Λ12/Emat_x ^A2, [pm](7)

Ra_x= (-10)*(l-Kawj_x/( Kawj_x-h_x)), [pm](11)

Yret_x= Ra_x* h_x/Kawjx, [pm](12)

Kawj_x = Ra_x* h_x/Yret_x, [pm](3)

Emat_x= 10^A6 / Kawj_x ^A0,5, [MPa](4)

V_LUZ=(Emat*10^A6)^A(l/3), [m/s](13)

V_LUZ=10^A4/Kawjx^A(l/6). [m/s](14)

Výhoda provedení vynálezu podle verze D spočívá v tom, že odpadá potřeba vyhotovení zkušebního vzorku a jakéhokoliv měření a potřeba jakéhokoliv speciálního přístrojového vybavení, dále v nejmenší pracnosti a v nejmenších nákladech na spuštění algoritmu 1 pro výpočet technologických a materiálových parametrů k optimalizaci technologie dělení.

Veškeré vztahy, které jsou používány ve způsobech A, B, C a D pro stanovení Kawj, lze s výhodou pro jednotlivé způsoby zadat jako počáteční vztahy do nového algoritmu 1, podle předmětu vynálezu, který na základě vstupních zadaných naměřených nebo známých hodnot vypočítá Kawj, popřípadě také (Emat, Vluz) a následně tak všechny další technologické parametry.

Pro realizaci vynálezu, co se týká nezbytného zařízení, vystačíme ve verzi provedení A a B s mikrometrickým pravítkem s přesností měření délek +/- 0,05 [mm], přičemž ve verzi provedení A je navíc nutno měřit lokální drsnost Ra_x s přesností +/- 0,05 [pm], nebo toto měření taktéž zajistit dodavatelsky. Ve verzi provedení C přibývá potřeba stolní ultrazvukové aparatury s přesností +/- 1 [m/s] a nebo zařízení pro zjištění materiálových hodnot (Emat), anebo se Vnj_Z [m/s] a Emat může zajistit dodavatelsky, verze D. Výpočetní techniku představuje počítač s naprogramovaným algoritmem 1, nebo progamovatelný technologický kalkulátor.

Řešení dle předmětu vynálezu tak zahrnuje jednoduché měřické postupy podle verzí A, B, C, D na stanovení parametru Kawj materiálů, jednoduchý a rychlý výpočet technologických parametrů jednotně platný pro všechny verze A. B, C. D z jednoho parametru Kawj, automatické obdržení všech potřebných výsledků pro nastavení optimálního technologického režimu dělení libovolného materiálu z jednoho parametru Kawj podle algoritmu 1. obecnou platnost měřických postupů a algoritmu l pro všechny technické materiály, subjektivní rozhodování ve fázi projektování prací nahrazuje komplexně exaktním řešením, technologicky vyhovující přesnost řešení, možnost zpětných kontrol správnosti nastavení technologie graficky, analyticky, fyzicky na vzorcích. Řešení dále umožňuje standardizaci technologických postupů/režimů podle Kawj a tříd Tcut, fyzikálně-matematické modelování technologického procesu, predikci kvantitativních i kvalitativních parametrů technologického procesu, použití řešení a uplatnění výsledků nejen v praxi, ale i v základním a aplikovaném výzkumu, komplexní analytický popis mechanizmu dezintegrace hydroabrazivním nástrojem, odvození rovnic pro řídicí funkce pro plně automatizované on-line řízení provozů, získání řady technicky důležitých informací o mechanických vlastnostech dělených materiálů, které doplňují nebo nahrazují velmi drahá a zdlouhavá dodatečná laboratorní měření, nový způsob výpočtu dynamiky napěťově-deformačních stavů soustav deformační nástroj-materiál, který je navíc zobecnitelný a aplikovatelný v řadě dalších technologiích průmyslu.

Přehled obrázků na výkresech

Obr. 1 Schéma pro verzi A provedení vynálezu.

X - vybraný měřický bod na řezné stopě h_x - hloubka měřického bodu X (na řezu)[mm], hvz - tloušťka vzorku[mm],

Yret_x - odchylka řezné stopy od normálové roviny v bodě X[mm], arcD_x - úhel deviace řezné stopy v bodě X [deg],

Ra_x - drsnost v bodě X[pm].

Obr. 2 Schéma pro verzi B provedení vynálezu,

Emat = Ematet - modul pružnosti v tahu etalonového materiálu[mm], h_n - hloubka neutrální roviny[mm], h_el - hloubka etalonové roviny[mm], h_vz - celková dělená hloubka, resp. výška vzorku[mm],

Yret_et- odchylka řezné stopy od normálové roviny etalonového materiálu [mm],

Yret_a - odchylka řezné stopy od normálové roviny neznámého testovaného materiálu (a)[mm],

Yretb - odchylka řezné stopy od normálové roviny neznámého testovaného materiálu (b)[mm].

Obr. 3 Schéma pro verzi C provedení vynáleau.

Obr. 4 Princip hydroabrazivního dělení materiálů a nomenklaturní označení základních technologických a geometrických prvků AWJ.

- horní hrana vzorku,

- řezná stěna,

- osa souměrnosti AWJ,

- vstupní průměr proudu AWJ na hlavě řezu,

- tvar řezné štěrbiny na hlavě řezu,

- řezná fronta, stopa řezné fronty,

- spodní hrana vzorku,

- tvar řezné štěrbiny na patě řezu,

- křivky vnějších proudnic v rovině řezu,

- výstupní průměr proudu AWJ na patě řezu,

- průměr proudu AWJ po opuštění spodní hrany vzorku,

- výstupní tryska AWJ,

Vp - směr posuvu, hc - kritická hloubka řezu, hv - hloubka prořezání vzorku (výška vzorku).

Obr. 5 Schéma klasifikačního řazení technických materiálů do tříd hydroabrazivní dělitelnosti Tcut [-] na základě hodnot kalkulovaných podle předmětu vynálezu jako funkce materiálové konstanty Tcut = f(Kawj).

Obr. 6 Technologické parametry hydroabrazivní soupravy při ověřovací provozní zkoušce.

Obr. 7 Tabulka ukazující skladbu numerických výsledků technologie na displeji kalkulátoru pro materiály oceli ČSN 17 251, ČSN 13180 a nekovovou slitinu SnPb40 (základní provedení algoritmu 1:110 sloupců diskr. numerických údajů a 90 grafu).

Obr. 8 Tabulka ukazující skladbu numerických výsledků technologie na displeji kalkulátoru pro materiály ocel ČSN 11140, měď Cu 99,5 a pro ocel ČSN 17618 (základní provedení algoritmu 1:110 sloupců diskr. numerických údajů a 90 grafů).

Obr. 9 Druhy a distribuce drsnosti na hloubce řezu-predikované průběhy v závislosti na okamžité hloubce řezu Habs = 0 - Hlim [mm] při technologii dané algoritmem 1 podle návrhu předmětu vynálezu pro materiál ocel ČSN 17 251; analogicky obdržíme graf pro ostatní materiály podle vstupního parametru jejich hydroabrazivní dělitelnosti.

Ra_s[ - drsnost ve stopě [pm],

Ra_sk - drsnost, kterou skutečně naměříme v radiálním směru [pm], Ra_rad - teoretická nosná drsnost v radiálním směru [pm], Rao- drsnost na neutrální rovině [pm],

Z1+Z2+Z3+Z4 - hlavní deformační zóny na hloubce řezu a jejich hloubkové úrovně: Hin - hloubka iniciační zóny Z1 [mm],

Ho - hloubka zóny pružných deformací Z2 [mm],

Hpp - hloubka zóny pružně-plastických deformací Z3 [mm],

Hlim - hloubka zóny plastických deformací Z4 a limitní hloubka řezu v daném materiálu a při dané technologii určené algoritmem 1 [mm].

Obr. 10 Predikce prostorových vztahů sledovaných průběhových parametrů h, Ra = Rast a Yret podle okamžité hloubky h = 0 - Hlim = 35,77 mm, na hloubce h_x = het = 8mm a na hlavních deformačních mezích pro materiál ocel ČSN 17 251.

Obr. 11 Predikční vytyčení hloubkových úrovní hlavních deformačních mezí s vyjádřením nosné vlnitosti a retardace stop řezů v 3D projekci na hloubce řezu h = 0 - Hlim [mm] podle rovnic algoritmu 1, materiál ocel ČSN 17251.

Obr. 12 Predikční vytyčení hloubkových úrovní hlavních deformačních mezí, vyjádření nosné vlnitosti a retardace stop řezů v 3D vizualizaci na celkově dosažitelné hloubce řezu h = 0 - Hlim [mm] podle rovnic algoritmu 1, materiál ocel ČSN 17251.

Obr. 13 Predikční vytyčení hloubkových úrovní hlavních deformačních mezí s možností kvantifikovaného odečtu vývoje hodnot sledovaných technických a technologických parametrů na celé hloubce řezu h — 0 - Hlim [mm].

Hloubkové úrovně hlavních deformačních mezí korespondují s 3-D vizualizaci pro materiál ČSN 17251 s tím, že grafy ve stejném provedení obdržíme i pro další materiály na displeji technologického kalkulátoru, případně na displeji PC výpočtem podle algoritmu 1. Toto grafické provedení umožňuje kontrolu vstupních testovaných údajů Kawj a Emat = f(Kawj) dosazením hodnot Ra, Yret a h z grafu do rovnic (3) a (4). Graf je z hlediska mechanizmu dělení poměrně komplexní, protože zahrnuje vedle deformačních parametrů také parametry materiálové dané algoritmem 1 jako funkce Kawj. Jde o materiálové parametry pevnost v tahu SIGm [MPa] a mez kluzu SIGkl [MPa], dále jsou vyjádřeny průběhy rychlostí dělení ve stopě řezu Vpst [mm/min] v radiální rovině Vpr [mm/min] a technologicky optimální rychlost posuvu řezné hlavy Vpopt [mm/min]. Vyjádřen je také úhel zakřivení řezné stopy arcD [°]. Odpor materiálu proti dělení vyjadřují průběhy funkcí SIGrt [MPa], který klesá s přibývající hloubkou v plastické oblasti dělicího řezu na hodnotu své deformační větve SIGrd [MPa]. Napěťová funkce SIGdh [MPa] představuje složku odporu proti prohlubování a napěťové funkce SIGdt a SIGd=Tn [MPa] představují vývoj mechanické tuhosti dezintegračního nástroje teoreticky tuhého, resp. flexibilního typu AWJ.

Obr. 14 Predikční vytyčení hloubkových úrovní hlavních deformačních mezí s možností kvantifikovaného odečtu vývoje hodnot sledovaných technických a technologických parametrů na celé hloubce řezu h = 0 - Hlim [mm] - jde o detail z předchozího grafu v úseku y = 0,001 - 2 pro funkce s nízkou hodnotovou hladinou. Je kvantifikované vyjádřena energie Ekabr [J], výkon Pabr [W] abrazivních sil, hmotnostní průtok abraziva Mabr [kg/s] a deformační čas Tcuth [s] se svými hodnotami dosahovanými na hloubkové úrovni neutrální roviny h« = 9,67 mm i na dalších deformačních mezích pro prezentovaný materiál ocel ČSN 17251.

Obr. 15 Graf pro optimální volbu hmotnostního toku abraziva. Optimální volba hmotnostního toku abraziva Mabro - Mabropt = 7,6 [g/s] (tj. 27,36 kg/hod), pro testované materiály viz. také obr. 7 a obr. 8 a vyjádření teoretické potřeby velikosti aktivně působící frakce hmotnostního toku Mavph = fce(Vpost, Emat, Habs) [g/s] na jednotlivých deformačních mezích a podle okamžité hloubky řezu obecně h = 0 - Hlim = 35,77 mm.

Obr. 16 Graf pro limitní hloubku Hlim [mm] v závislosti na modulu Emat a rychlosti posuvu Vpopt. Limitní hloubky řezu Hlim [mm] v závislosti na Emat [MPa] při dodržení optimální posuvné rychlosti Vpopt [mm/min] pro daný materiál dle předmětu vynálezu. Vytyčené diskrétní hodnoty jsou pro prezentovaný materiál ocel ČSN 17251s modulem pružnosti v tahu Emat =167200 [MPa].

Obr. 17 Hlavní složky mechanizmu abraze na hloubce řezu h = 0 - Hlim [mm] a jejich teoretický rozklad na složky podle algoritmu odpovídající flexibilnímu (abrazivní napětí SIGabrflex [MPa] a abrazivní síla Fabrflex [N]), resp. teoreticky tuhému dezintegračnímu nástroji (abrazivní napětí SIGabrtn [MPa] a abrazivní síla Fabrflex [N]).

Obr. 18 Stanovení ukazatele nákladovosti Knakl [-] pro různé materiály podle modulu pružnosti v tahu děleného materiálu Emat [MPa].

Obr. 19 Graf bilance náklady/výkon a odpovídající optimální rychlosti posuvu řezné hlavy Vpxopt [mm/min] pro testované materiály podle modulů pružnosti Emat = 41.1 256,5 [GPa].

Obr. 20 Cenové relace podle nákladů na energii.

Obr. 21 Predikce nákladových relací na dělení z hlediska energetické náročnosti podle modulu pružnosti v tahu Emat [MPa] materiálů při kalkulované ceně 3,50 [Kč/kWh] do hloubky neutrální roviny h^ [mm] pro daný materiál v jednotkách [Kč/bm] ad a), resp. [Kč/hod] ad b).

Půjde-li v provozní praxi o dělení do větších hloubek h > h₀ [mm], potom náklady na energii a tím i požadované ceny za výkon budou narůstat.

Obr. 22 Specifikace vstupních parametrů do algoritmu 1 z kategorie technologicky nebo teoreticky daných, přičemž konstantu hydroabrazivní dělitelnosti považujeme za hlavní vstupní parametr hledaný.

Obr. 23 Zařazení testovaných materiálů v rámci příkladu provedení do tříd hydroabrazivní dělitelnosti.

Obr. 24 Srovnávací tabulka ve stanovení hodnoty Kawj podle způsobů A, B, C, D.

Obr. 25 Tabulka diferencí v naměřených hodnotách Kawj k průměrům dle Obr. 24.

Obr. 26 Graf kalibrační závislostí Kawj = fce(Emat) podle vztahu (7) v algoritmu 1.

Obr. 27 Návrh technologických parametrů pro testované materiály 1-6 stanovené algoritmem 1 podle dělitelnosti Kawj v logaritmických souřadnicích, kde stanovené hodnoty technologického režimu korespondují s údaji na Obr. 8-13. Zde označení materiálů (nax-ové souřadnici): 1-ocel ČSN 17 251; 2- ocel ČSN 13180; 3- slitina SnPb40;

4- ocel ČSN 11140; 5- Cu 99,5; 6- ocel 17 618. Optimalizované parametry vypočtené na základě Kawj (A) dosazením do algoritmu 1 v logaritmických souřadnicích s vykreslením diferencí 10 % v Kawj (přerušované linie).

Obr. 28 Topografické parametry v hloubce řezu h = 8mm pro testované materiály 1 - 6 vypočtené podle algoritmu 1 na základě vstupní hodnoty Kawj (A) v logaritmických souřadnicích s vykreslením diferencí 10 % v Kawj (přerušované linie) a kontrolních hodnot pro dosazení do kontrolního výpočtu podle (3) Kawj(kontr)=Ra(kontr)* h(kontr)/Y ret(kontr).

Obr. 29 Vyhodnocení vlivu diferencí v parametru Kawj na hlavní technologické parametry a na drsnost.

Příklad provedení vynálezu

Příprava měření byla pro všechny materiály a verze provedení stejná. K nařezání zkušebních vzorků o délce 30 mm byla použita tyčovina délky 1000 mm čtvercového profilu 30 x 30 mm. Tyčovina byla dělena standardně používanou hydroabrazivní technologií s parametry podle obr. 6 na délku vzorků 30 mm.

Měřeni deformačních parametrů Ra_x, h_x aYret_x na dělicích plochách zkušebních vzorků bylo provedeno podle schématu na obr. 1 s krokem topografického profilování na hloubce řezu kh = 1 mm. Dle verze A byl stanoven koeficient hydroabrazivní dělitelnosti Kawj všech 6-ti testovaných materiálů a dosazením Kawj příslušného materiálu do algoritmu 1 byly předem vypočteny optimalizované technologické parametry jejich hydroabrazivního dělení.

V rámci příkladu realizace byly testovány tyto materiály:

Materiál 1: ocel ČSN 17 251; Materiál 2: ocel ČSN 13180; Materiál 3: slitina SnPb40;

Materiál 4: ocel ČSN 11140; Materiál 5: Cu 99,5; Materiál 6: ocel 17 618.

Laboratorně ověřené hodnoty Emat a V_Luz pro tyto materiály byly následující:

Materiál 1: ocel ČSN 17 251

Materiál 2: ocel ČSN 13180

Materiál 3: slitina SnPb40

Materiál 4: ocel ČSN 11140

Materiál 5: Cu 99,5

Materiál 6: ocel 17 618

Emat = 168500 MPa; V_LUZ = 5543,27 m/s;

Emat - 248700 MPa; V_LUZ = 6312,6 m/s;

Emat = 41710 MPa; V_LUZ = 3461,5 m/s;

Emat = 198700 MPa; V_LUZ = 6154 m/s;

Emat = 99400 MPa; V_LUZ = 4587,5 m/s;

Emat = 144900 MPa; V_LUZ = 5309,55 m/s

Vstupní parametry do algoritmu 1 byly:

Ckwhod = 3,5, lambd = 0,7, dazr = 0,000188, da = 4*dazr, hx = 8, Kdvdao = 0,329, Roabr = 3.4, Roa = Roabr, Rov = 1, Roj = 1,3, Rao = 3,7, Yreto = 1.

Výstupy numerických hodnot z algoritmu 1 pro materiály 1 - 6 vypočené na základě Kawj jsou uvedeny v tabulkách na Obr. 7 a na Obr. 8. Vybrané příklady grafických výstupů průběhových hodnot podle rovnic v algoritmu 1, příkladem pro materiál 1 (ocel ČSN 17 251), jsou zde uváděny na Obr. 9 - 19 a na Obr. 21. Tento výběr grafických výstupů si může technolog, (resp. výzkumný pracovník) doplnit podle aktuální potřeby individuálně.

Individuálně lze vykreslovat/modelovat nebo detailizovat a konfigurovat vzájemné vztahy různých funkcí podle vlastní volby, které v prezentované grafické části algoritmu 1 provedeny nejsou.

Soubor numerických výstupů (viz. řádek 14 na Obr. 7 a Obr. 8) obsahuje také technologicky důležitou možnost zařazení testovaných materiálů do tříd hydroabrazivní dělitelnosti Tcut (-), viz. také Obr. 5. Pro nejměkčí a relativně snadno dělitelný materiál 3 (slitina SnPb40) vychází třída Tcut = 4,614. Pro nej pevnější a méně snadno dělitelný materiál 2 (ocel ČSN 13180) vychází třída Tcut = 5,409. Zařazení testovaných materiálů 1 - 6 je v tabulce na Obr. 23. Postup řazení technických materiálů pro potřebu hydroabrazivní technologie dělení/obrábění je na základě původního návrhu způsobu klasifikace popsán výše. Klasifikace technických materiálů do tříd hydroabrazivní dělitelnosti Tcut má výhodu, že pro zvolené reprezentanty jednotlivých tříd lze zpracovat standardní režimy hlavních technologických parametrů pro jednotlivé třídy a jejich podtřídy. Pro standardizaci technologických režimů mohou sloužit i výsledky v tabulkách na Obr. 7 a na Obr. 8 získané v rámci příkladu realizace.

Graf na Obr. 26 je vykreslení závislosti parametru Kawj na modulu pružnosti materiálu Emat pro testované materiály 1-6. Tato kalibrační závislost Kawj = f(Emat) umožňuje v praxi orientační odečet a rychlou kontrolu.

Pro vykreslení a zdůraznění rozdílů v technologiích podle dělitelnosti testovaných materiálů 1 — 6 je algoritmem 1 zkonstruován samostatný graf na Obr. 27 vybraných technologických parametrů v závislosti na parametru Kawj jednotlivých materiálů. Podobně je na Obr. 28 zkonstruován graf pro topografické parametry povrchu ve srovnávací hloubce h = 8 mm. Zde je taktéž vyznačen způsob kontroly na stanovení parametru Kawj z grafických hodnot podle vztahu (3), kde Kawj(kontr) = Ra(kontr)*h(kontr)/Yret(kontr) (pm) (analogie k verzi A přímých měření na zkušebním řezu).

Ilustrativně a pro přehlednost jsou pro konstrukci grafu na Obr. 27 vybrány pouze ty technologické parametry, které jsou pro rozhodování a pro první názor technologa podstatné. Jsou to zejména tyto výpočtem optimalizované parametry pro volbu technologického režimu: posuvná rychlost Vpopt (mm/min), tlak vody před tryskou Pv [MPa], hmotnostní tok abraziva m_a [g/min], limitní/maximální dořezaná hloubka Hlim [mm] , hodinová spotřeba elektrické energie pro dělení Nkwhod [kWhod], aktuální náklady na elektrickou energii pro dělení Ckwhod [Kč/hod].

Tyto parametry technologie jsou podle příslušných rovnic algoritmem 1 vykresleny průběhově, jako přímé funkce k parametru dělitelnosti Kawj (x-ová souřadnice). Potom hodnoty technologických parametrů příslušné konkrétnímu materiálu odečteme na y-ové souřadnici průsečíků se svislými řezy 1 až 6 grafem podle Kawj konkrétního materiálu. V rámci příkladu realizace jsou níže popsána a výsledky dokumentována tato témata:

a) Provedení experimentů podle verzí A, B, C, D a výsledné hodnoty parametru Kawj;

b) Vyhodnocení výsledných hodnot a zjištěných diferencí v parametru Kawj;

c) Vyhodnocení vlivu diferencí v parametru Kawj na hlavní technologické parametry; a na drsnost;

d) Celkové zhodnocení příkladu realizace.

Ad a) Provedení experimentů podle verzí A, B, C, D a výsledné hodnoty parametru Kawj

Podle verze provedení vynálezu A (viz. schéma na obr. 1) byl vyčíslen hlavní vstupní parametr do algoritmu 1, tj. konstanta hydroabrazivní dělitelnosti uvedených materiálů Kawj tak, že naměřené hodnoty drsnosti Ra_x a odchylka řezné stopy Yret_x ve zvolené hloubce zkušebních řezů/vzorků h_x = 8 mm byly dosazeny do rovnice (3). Potom hodnoty Kawj a také teoretické ekvivalenty pro Emat, resp. pro V_Luz s výhodou doplňkově vyčíslené podle vztahu (4), resp. (14), které jsou taktéž součástí soustavy rovnic algoritmu 1, byly pro jednotlivé materiály následovně:

pro ocel ČSN 17 251: h_x= 8 mm; Ra_x= 2,88 pm; Yret_x= 0,644 mm;

potom: Kawj = 35,77 pm; Emat = 167200 MPa; Vluz = 5461,82 m/s; pro ocel ČSN 13180: h_x = 8 mm; Ra_x= 11,089 mm; Yret_x = 5,835 mm;

potom: Kawj = 15,203 pm; Emat = 256466 MPa; Vluz ⁼ 6298,06 m/s; pro slitinu SnPb40: h_x = 8 mm; Ra_x = 0,146 pm ;Yret_x = 0,002 mm;

potom: Kawj = 591,672 pm; Emat = 41110 MPa; Vluz = 3423,29 m/s; pro ocel ČSN 11140: h_x = 8 mm, Ra_x = 6,04 pm, Yret_x = 2,27mm potom: Kawj = 21,284 pm; Emat = 216753 MPa; Vluz⁼5954,93 rn/s; pro Cu 99,5: h_x = 8 mm, Ra_x = 0,838 pm , Yret_x = 0,063 mm potom: Kawj = 106,423 pm; Emat = 96935 MPa; Vluz ⁼ 4555,1 m/s;

pro ocel 17 618: h_x = 8 mm, Ra_x = 2,1119 pm, Yret_x = 0,3701mm potom: Kawj = 45.653 pm; Emat= 148010 MPa; Vluz ⁼ 5244.5 m/s.

Podle verze provedení vynálezu B (viz. schéma na obr. 2), ve které se s výhodou vyhneme nutnosti příliš specializovaného měření parametru drsnosti Ra v etalonové hloubce řezu h_et, postupujeme v těchto krocích:

a) jako etalonový materiál se zvolí v tomto případě ocel ČSN 17 251 (materiál 1), a využitím laboratorně naměřeného modulu pružnosti v tahu Emat = 168500 MPa se vypočtá optimální a v tomto případě i etalonovou posuvnou rychlost dělicí hlavy pro tento materiál dosazením do vztahu (5) Vpopt_et =148,184 mm/min a dosazením laboratorní hodnoty Emat do vztahu (7) se stanoví etalonová hodnota Kawjet= 35,221 pm;

b) vzorek o výš se 10 mm se prořeže vypočtenou etalonovou rychlostí Vpopt_et ave zvolené etalonové hloubce, např. he_t = 8 mm, se změří etalonová odchyl ka/retardace stopy řezu od radiální roviny v hodnotě Yrete_t = 0,651 mm (kontrolním výpočtem se můžeme přesvědčit, že podle algoritmu 1 vychází pro vstupní hodnotu Kawj_et = 35,221 pm v hloubce h_x = het = 8 mm odchylka stopy na Yret_x = 0,668 mm);

c) při stejných technologických parametrech prořežeme vzorky o výšce 10 mm všech dalších 5 testovaných materiálů a v hloubce h_et = 8 mm změříme odchylky řezných stop Yret_x a tyto dosadíme do vztahů (6) a (7), vypočteme tak Emat_x a Kawj_x a doplňkově/kontrolně také Vluzx ze vztahu (13) pro tyto neznámé materiály a s výhodou obdržíme následující testovací hodnoty:

pro ocel ČSN 13180 (materiál 2):

Yret_x = 3,09 mm; Emat_x = 248710 MPa; Kawjx = 16,166 pm; Vluzx ⁼ 6288,8 m/s;

pro slitinu SnPb40 (materiál 3):

Yretx = 0,0024 mm; Emat_x = 41520 MPa; Kawj_x = 580,077 pm; Vluzx = 3462,7 m/s;

pro ocel ČSN 11140 (materiál 4):

Yret_x = 1,723 mm; Emat_x = 214920 MPa; Kawj_x = 21,65 pm; Vluzx ⁼ 5990 m/s;

pro měď Cu 99,5 (materiál 5):

Yret_x = 0,079 mm; Emat_x = 99451 MPa; Kawj_x = 101,106 pm; Vluzx ⁼ 4633,1 m/s;

pro ocel ČSN 17 618 (materiál 6):

Yretx = 0,36 mm; Emat_x = 145300 MPa; Kawj_x = 47,363 pm; V|.uz_x = 5257,3 m/s.

Hodnoty Kawj_x pro jednotlivé materiály dosadíme do algoritmu 1.

Jako etalonový materiál může být zvolena např. ocel ČSN 17 251 (materiál 1), kde konstanta dělitelnosti byla postupem podle verze A stanovena na hodnotu Kawj = 35,77 pm, a tedy Emat_et = 167200 MPa, Yret_et = 0.644 mm. Hodnoty se pak změní odpovídajícím způsobem, avšak stále jsou v požadovaném rozmezí možných chyb.

Podle verze provedení vynálezu C (viz. schéma na obr. 3), ve které se v tomto případě využitím expresního a nedestruktivního proměření vzorků neznámých materiálů ultrazvukovou stolní aparaturou na rychlost šíření podélných ultrazvukových vln Vluz (m/s) s výhodou vyhneme zejména jinak nutné realizaci zkušebního řezu, nutnosti příliš specializovaného měření parametru drsnosti Ra i délkových měření a postupujeme rychleji, levněji a zjednodušeně v těchto krocích:

a) vzorky testovaných materiálů o rozměrech, jaké máme k dispozici, proměříme podle schématu na obr. 3 vlastní aparaturou, nebo využijeme dodavatelsky naměřených hodnot rychlosti podélných ultrazvukových vln VLuz(m/s);

b) dosazením hodnot do vztahu (10) s výhodou snadno vypočteme konstantu hydroabrazivní dělitelnosti Kawj daných materiálů a dosazením do vztahu (9) si s výhodou snadno doplňkově vypočteme také hodnotu modulu pružnosti v tahu Emat těchto materiálů;

c) hodnotu konstanty hydroabrazivní dělitelnosti K.awj dosadíme jako vstupní údaj do algoritmu 1 a obdržíme optimalizované vstupní parametry technologického režimu včetně modelového řešení časo-prostorového průběhu i finálních topografických parametrů řezu konkrétně pro každý materiál;

Pro zde testované materiály po dosazení laboratorních hodnot Vluzx do vztahů (10) a (9) vycházejí následující hodnoty:

pro ocel ČSN 17 251 (materiál 1):

V| uzx = 5543,27 m/s; Kawj_x = 35,221 pm; Emat_x = 168499,7 MPa;

pro ocel ČSN 13180 (materiál 2):

Vluzx ~ 6312,6 m/s; Kawj_x = 16,166 pm; Emat_x = 248713,1 MPa;

pro slitinu SnPb40 (materiál 3):

Vluzx ⁼ 3461,5 m/s; Kawj_x= 580,077 pm; Emat_x = 41519,98 MPa;

pro ocel ČSN 11140 (materiál 4):

Vluzx = 6154 m/s; Kawj_x = 21,65 pm; Emat_x = 214917,1 MPa;

pro měď“ Cu 99,5 (materiál 5):

Vluzx ⁼ 4587,5 m/s; Kawj_x = 101,106 pm; Emat_x = 99451,55 MPa;

pro ocel ČSN 17 618 (materiál 6):

Vluzx = 5309,55 m/s; Kawj_x = 47,36 pm; Emat_x = 145304,9 MPa.

Dle vztahu (7) lze hodnotu Kawj_x získat i na základě laboratorně získané (stanovené) hodnoty Emat_x (uvedené výše).

Podle verze provedení vynálezu D, ve které se s výhodou vyhneme jak realizaci zkušebního řezu, tak nutnosti příliš specializovaného měření parametru drsnosti Ra i délkových měření, jakož i dalších vlastních nebo dodavatelských měření, a to v případě, že máme spolehlivé údaje od výrobce nebo z materiálových listů a dosud funkčně nenamáhaný nebo nekorodovaný materiál. Potom stačí vycházet z hodnoty výchozího materiálového parametru, a to v tomto případě z ověřené hodnoty modulu pružnosti Emat a postupovat v těchto krocích:

a) dosazením laboratorních hodnot Emat v [MPa] do vztahu (7) s výhodou snadno vypočteme konstantu hydroabrazivní dělitelnosti Kawj daných materiálů a dosazením do vztahu (13) si také s výhodou snadno doplňkově vypočteme technicky a kontrolně důležitou hodnotu rychlosti šíření podélných ultrazvukových vln V_Luz [m/s];

b) hodnotu konstanty hydroabrazivní dělitelnosti Kawj dosadíme jako vstupní údaj do algoritmu 1 a obdržíme optimalizované vstupní parametry technologického režimu včetně modelového řešení časo-prostorového průběhu i finálních topografických parametrů řezu konkrétně pro každý materiál;

Pro zde testované materiály 1 - 6 po dosazení laboratorně ověřených hodnot Emat do vztahů (7) a (13) vycházejí následující hodnoty:

pro ocel ČSN 17 251 (materiál 1):

Emat_x = 168500 MPa; Kawj_x = 35,221 μm; Vi uz* = 5523,3 m/s;

pro ocel ČSN 13180 (materiál 2):

Ematx = 248700 MPa; Kawj_x = 16,168 pm; Vluzx = 6288,7 m/s;

pro slitinu SnPb40 (materiál 3):

Ematx = 41710 MPa; Kawj_x = 574,804 pm; Vi.uzx⁼ 3468 m/s;

pro ocel ČSN 11140 (materiál 4):

Ematx = 198700 MPa; Kawj_x = 25,328 pm; Vluzx ⁼ 5835,3 m/s;

pro měd Cu 99.5 (materiál 5):

Emat_x = 99400 MPa; Kawj_x = 101,211 pm; V_Luzx ⁼ 4632,3 m/s;

pro ocel ČSN 17 618 (materiál 6):

Emat_x = 144900 MPa; Kawj_x = 47,628 pm; V[.uz_x = 5252,4 m/s.

Dle vztahu (10) lze hodnotu Kawj_x získat i na základě dodavatelem získaných hodnot V_Luzx·

Ή

Ad b) Vyhodnocení výsledných hodnot a zjištěných diferencí v parametru Kawj

Výsledné hodnoty Kawj z experimentů provedených postupy podle verzí provedení vynálezu A, B, C, D jsou pro testované materiály 1 - 6 shrnuty v tabulce na Obr. 24 včetně vyhodnoceni procentuálních diferencí v hodnotě Kawj podle jednotlivých verzí. Největší diference podle verzí provedení byla zjištěna v postupu podle verze D a to -1,33 % k průměru. Diference podle verzí a materiálů jsou uvedeny v tabulce na Obr. 25. Největší diference k průměru podle materiálů byla zjištěna v hodnotách Kawj pro nejpevnější ze souboru ocel ČSN 13180 (materiál 2) a to 3,739 % taktéž podle verze D.

Ad c) Vyhodnocení vlivu diferencí v parametru Kawj na hlavní technologické parametry a na drsnost

Pro kvalitní volbu/nastavení technologických parametrů podle mechanických vlastností a hydroabrazivní dělitelnosti toho kterého materiálu, což je hlavním cílem a smyslem postupů podle vynálezu, potřebujeme vědět, jak se případné vyskytnuté diference/chyby ve stanovení Kawj, které se nedají úplně vyloučit, projeví na konečných hodnotách parametrů technologie a na konečných hodnotách kvality povrchu dělicích stěn řezů. Komplexní vyhodnocení vlivu největší diference v parametru Kawj 3,739 % v oceli ČSN 13180 (materiál 2) na hlavní technologické parametry a na parametr drsnosti v radiálním směru Rarad v hloubce dělicí stěny h = 8 mm je vyčísleno v tabulce na Obr. 29. Diference se projeví nejvíce v hodnotách pro limitní hloubku Hlim v procentuálním vyjádření 2,101 % a dále pro spotřebu a náklady na el.energii -2,684 %,v drsnosti Rarad -1,034 %.

Ad d) Celkové zhodnocení příkladu realizace a výhod navrhovaného řešení

Prezentované výsledky v rámci příkladu realizace podle bodů a) až c) dokumentují dostatečnou přesnost, dle požadavků by fluktuace neměly přesahovat ± 10 %, a technickou využitelnost navrhovaného řešení na úrovni současných potřeb praxe a současný stav v technologii posunují na úroveň vyšší. Přitom opakujeme, že postupy stanovení vstupního parametru Kawj pro dosazení do algoritmu 1 včetně závěrů z příkladu realizace jsou pro technické materiály obecně platné. Tenkostěnné polotovary, jako je kůže, papír, textil apd. lze testovat na Kawj s výhodou použitím metod ad C) a D) nebo potom metodami ad A) a B) v zatížených vrstvách o tloušťce 10 až 20 cm.

Algoritmus 1 technologie hydroabrazivního dělení:

Kawj=vstupní údaj zjištěný způsoby A,B,C nebo D

E mat= 10^A6/1 ./Kawj. ^Λ0.5,

Ckwhod= dle ceny lmbd= dle abraziva dazr= dle abraziva da=4.*dazr, dle abraziva hx= dle požadavků zákazníka

Kdvdao=0,329,

Roabr= dle abraziva;Roa=Roabr,

Rov= 1,

Roj- dle abraziva

Rao=3.7,

Yreto=l,

T cut=log 10(Emat),

Hlim=10.^A12/l./Emat.^A2

Kcut= 10.^Λ12/L/Emat.^A2;Kplmat=l Ο.^Λ12/1 ./Emat. ^A2;Kawj=Kcut, ho=Hlim/l ,/Rao,SIGm=l 190.31 .*20/1 ,/Kcut, h=0.01:0.1 :Hlim;Hrel=h/l ./Kplmat;Hekvp=h/l ./Kplmat.* 100;Hrelp=Hekvp;

Ra=(-10) * (1 -Kplmat/1 ./(Kpimat-h));Kpl=Ra.*h;figure;plot(h,Ra,h,Kpl);grid

Eretz=Emat.*(Kpl/l ./Kcut).^A0.5;Eret=Emat.*(Kcut/l ./Kpl).^A0.5;figure;plot(h,Eretz,h,Eret,h,

Emat);grid

V|_U7=(Emat.*10.^A6).^A(l/3),

Yret=Kpl/l./Kplmat;tanD=Yret/l ./h;tgD=tanD;EPSyretV=10.^A3.*Yret/l ./Emat;Indho=logl0(5 .41)/1./loglO(ho);figure;plot(h,Ra,h,Yret,h,h);grid,figure;plot(h,Ra,h,Kpl,h,Yret,h,Rao,h,Kplma t,h,Yreto);grid

SIGrz=Eretz.^A0.5.*20/l ./Kplmat;SIGrzx=SIGrz.*cos(atan(tgD));SIGret=Eret.^A0.5;SIGklo=E mat.^A0.5.figure;plot(h,SIGrz,h,SIGrzx,h,SIGret.h,SIGklo);grid

SIGrzPlimEPSrz=1001;EPSrz=SIGrz/l./Emat:EPSret=SIGret/l./Emat;EPSklo=SIGklo/l ./Em at:figure;píot(h.EPSrz.h.EPSret,h,EPSklo);grid;SIGrz=Eretz.^A0.5.*20/l./Kplmat;SlGeretz=Er etz.^A0.5;SIGeretzx=Eretz.^A0.5.*cos(atan(tgD));SIGrzx=SIGrz.*cos(atan(tgD));SIGret=Eret^A0 .5;SIGklo=Emat.^A0.5,SIGrz=Eretz.^A0.5.*20/l ./Kplmat;SIGeretz=Eretz.^A0.5;SIGeretzx=^::Eretz.

^A0.5.*cos(atan(tgD));SIGrzx=SIGrz.*cos(atan(tgD));SIGret=Eret.^A0.5;x=Kplmat;Kxy=SIGm/ l./x;Plim=Kxy.*h;Plim=SIGm/l./Kplmat.*h;figure;plot(h,SIGrz,h,SlGrzx,h,SIGret,h,SIGklo, h,Plim,h,SIGeretz,h,SIGeretzx,h,SIGm);gríd fceRasklog=1001 ;SIGpr=Eret/17Emat;Rarado-Rao.* 10.^A3.*(Emat).^A0.5/l ./Emat;Rarad=Rao .*10^A3.*(Eretz).^A0.5/l./Emat;Rasklog=(10^A(((logl0(h))^A2+(logl0(SIGpr)) ^A2) ^A0.5)+Rarad. ^A2) ^A0.5;Raskyo= 10.^Alog 10((log 10(ho)) ^A2+(logl 0( 1 /1 ./Yreto)) ^A2+Rarado ^A2) ^A0.5,Rasky= 1 O ^Alog 10((log 10(h)) .^A2+(log 10( 1 /1 ./Yret))^A2+Rarad ^A2) ^A0.5 ;Rarado=Rao. * 10 ^A3. *(Emat) ^A0 .5/1 ./Emat;Rarad=Rao.* 10^A3.*(Eretz) ^A0.5/1 ./Emat;Rasklog=( 10 ^A(((log 10(h)) A2+( log 10(SI Gpr)).^A2).^A0.5)+Rarad.^A2).^A0.5;Rarado=(Rao.*10.^A3.*(Emat).^A0.5/l./Emat);Raskíog=(10.^A((( logl 0(h))^A2+(!og 10(Emat/l ./Eret)) ^A2) ^A0.5)+Rarad.^A2).^A0.5 ;Rasklogo=( 10 ^A(((log 10(ho)) ^A2 +(logl0(Emat/l./Emat)).^A2).^A0.5)+Rarado.^A2).^A0.5;Rarad=(Rao.*10.^A3.*(Eretz).^A0.5/l./Emat );Raradye=3.7.* 10.^A3 .* Yret.^A0.25. * Emat.^A0.5;Rasklogye=(10.^A(((logl0(h)).^A2+(logl0(SIGpr)).^A2).^A0.5)+Raradye.^A2).^A0.5;Rasky=10.^Al ogl0((logl0(h)).^A2+(logl0(l/l./Yret)).^A2+Rarad.^A2)^A0.5;Raradye=3.7.*10^A3.*Yret^A0.25.* Emat.^A0.5 ;Raske= 10^Alog 10((log 10(h))^A2+(log 10(Eret/1 ./Emat)) ^A2+(Rarad).^A2) ^A0.5 ;Rasky= 10^Alo gl0((logl0(h)).^A2+(logl0(l/l./Yret)).^A2+Rarad.^A2).^A0.5;figure;plot(h,Ra,h,Rao,h,Rarad,h,Rar ado,h,Rasky,h,Raskyo);grid,figure;plot(h,Raske,h,Rasky);grid,figure;plot(h,Rarad,h,Rasklog, h, Rasklogy e,h,Raradye) ;grid arcDo=atan(tan( Yreto/1 ,/ho)). * 180/1./3.14,arcD=atan(tan( Y ret/1 ./h)). * 180/1 ./3.14;figure;plot (h,arcDo,h,arcD,h,Yreto,h,Yret,h,Rao,h,h,h,Ra,h,Rarad.h,Rarado,h,Rasky,h,Raskyo);grid Vpopt=( 10.^A-3.*Rao).^A0.5.* 10.^A6/l ./Emat.^A0.5,Vpostopt= Vpopt; Vcutrast = (1O.^A3.*Rao).^A0.5.*10.^A6/l./SIGrz;x=Kplmat;Kxy=SIGm/L/x;

Plim=Kxy.*h/l./Rarado;SIGrasky=10.^A-3.* Rasky. *Emat/l./Rao;Vcutrasky = (10^A3.*Raskyo).^A0.5.*10.^A6/l./SIGrasky;SIGrzrast=10.^A-3.*Ra.*Emat/l./(Rao);SIGrzrarad=10.^A3. * Rarad. * Emat/1 ./Rao ;S IGrzrasklog= 10. ^A-3. * Rasklog. * Emat/1 ./(Rao);S 1 Grzrasklogo= 10.^A3.*Rasklogo.*Emat/l./(Rao);Vpregulrast = (10.^A3.*Rao).^A0.5.*10.^A6/l./SIGrzrast;Vpregulsigrast = (10.^A3,*Rao)^A0.5.*10.^A6/l./SIGrz;Vpregulrarad = (10A 3.*Rao).^A0.5.*10.^A6/l./SIGrzrarad;Vpregulrasklog=(10^A-3.*Rao)^A0.5.*10.^A6/l./ SIGrzrasklog;figure;plot(h, Vpopt, h, Vcutrast, h,Vcutrasky);grid,figure;píot(h,Vpregulrarad,h, V pregulrasklog.h, V popt.h, V pregulrast); grid

Pvpopt=lmbd.^A-1 .* Rov/1 ./Roabr. *( 10.^A-3 .* Rao).^A0.5 .* 10. ^A6/1 ./Vpopt, Pvpcut=lmbd.^A1 ,*Rov/l ./Roabr.*(10.^A25

3.*Rao)/0.5.M 0/6/1 ./Vcutrast:Pvpcutx=Pvpcut.*cos(atan(tgD));fígure;plot(h,Pvpopt,h.Pvpc ut, h,P vpc utx,h, V popt, h, V cutrast, h, V c utras ky); gri d

ROskd=0.5.*(Emat/l./0.55688/1./4000).^A0.33333,

ROskW=( 10.^Λ6/1./(10 ^A12/1 ./Emat ^A2)/1./16).^A0.27,

Maho=lmbd.*Rao.^A-l.*Kdvdao.*ROskW.*10.^A-3.*Vpopt.*60.^Al.*(Kcut/l./ho),Mahcut=lmbd.*Rao.^A-l.*Kdvdao.*ROskW.*10.^A-3.*Vcutrast.*60.^A- .*(Kcut/l ./ho);tigure;plot(h,Maho,h,Mahcut);grid

Kdvda=2. * Rao . * 10. ^A3. * 60. * M aho/ 1./(Imbd. * ROsk W. * Vpo stopt. * Rarado),

Kpimat=Kcut;Kplmat=Hlim;Rax=(-10).*( 1 -Kplmat/1 ./(Kplmathx)),Emi=0:10000:400000;Kmi= 10 ^A12/1 ./Emi ^A2;Vopti=( 10.^A-3.*Rao).^A0.5.* 10.^A6.*Emi/0.5;figure;plot(Emi,Kmi,Emi,Vopti);grid

Raradx=Rarado. * hx. * ho.^Λ-1,

Y retx=Rax.*hx/l ./Kcut, arcDx=atan(tan( Y retx/1 ./hx)). * 180/1./3.14 hp=Kcut/l./2

SIGm=l 190.31 .*20/1 ./Kcut,

Raskyx=10.^Alogl0((logl0(hx)).^A2+(logl0(l/l./Yretx)).^A2+Raradx.^A2).^A0.5

Fcutsto=l 0,^A-3 ,*Rao.*Emat/l ./(Rao)

F cutstx= 10.^A-3. * Rax. * Emat/1 ./(Rao)

SIGcutsko=10.^A-3.*Raskyo.*Emat/l./(Raskyo)

SIGcutskx= 10. ^A-3. * Raskyx. * Emat/1./(Rasky o)

Rap=(-10).*( 1 -Kplmat/1 ./(Kplmat-hp))

Raradp=Rarado.*hp.*ho.^A-l,

Yretp=Rap*hp/l ,/Kcut, arcDp=atan(tan( Yretp/1 ./1 ./hp)).* 180/1 ./3.14,

Raskyp=10.^Alogl0((logl0(hp)).^A2+(logl0(l/l./Yretp)).^A2+Raradp.^A2).^A0.5

Fcutstp= 10. ^A-3. * Rap. * Emat/1 ./(Rao);

SIGcutskp=l0.^A-3.*Raskyp.*Emat/l./(Raskyo)

Scuto=Fcutsto/1 ./SIGcutsko

Scutp=Fculstp/l ,/SIGcutskp

Kzro=0.001.dhmcmo=Kzro.*(10.^A3.*Kcut.*(Rao/l./(Rao.*10^A3.*ho)+l)(Rao.* 10^A3 .*ho)/1 ./Rao);dho=dhmcmo;Udho= 10.^A-3. * Scuto. *dho dhmcmp=Kzro.*(10.^A3.*Kcut.*(Rap/l./(Rap.*10.^A3.*hp)+l)(Rap.* 10 ^A3.*hp)/l./Rap);dhp=dhmcmp;Udhp=10.^A-3.*Scutp.*dhp

Scutx=Fcutstx/l ./SIGcutskx dhmcmx=Kzro.*( 1O.^A3 ,*Kcut.*(Rax/l ./(Rax.* 1O.^A3. *hx)+l)(Rax.*10.^A3.*hx)/l ,/Rax);dhx=dhmcmx;Udhx=10.^A-3.*Scutx.*dhx

Gudhod=10.^A-3.*Udho.*ROskd

Gudhpd=10.^A-3.*Udhp.*ROskd

Gudhxd=10 ^A-3.*Udhx.*ROskd

Gudhow= 10. ^A-3 ,*Udho. * ROskW dhmcmo=Kzro.*(10.^A3.*Kcut.*(Rao/l./(Rao.*10.^A3.*ho)+l)-(Rao.*10.^A3.*ho)/l./Rao) dhmcmp=Kzro. * (10. ^A3. * Kcut. * (Rap/1 ./(Rap. * 10 .^A3. * hp)+1 )-(Rap. * 10. ^A3. * hp)/1 ./Rap) dhmcmx=Kzro.*(10.^A3.*Kcut.*(Rax/l./(Rax.*10.^A3.*hx)+l)-(Rax.*10^A3.*hx)/l./Rax) Dzrrasto=dho.^A-1 ,Dzrrastp=dhp.^A-1 ,Dzrrastx=dhx ^A-1 dhmcmraskh=Kzro.*(10.^A3.*Kcut*(Rasky/l./(Rasky.*10.^A3.*h)+l)(Rasky.*10.^A3.*h)/l./Rasky);dskh=dhmcmraskh;Dzrraskh=dskh.^Al;figure;plot(h,Dzrrasto,h,Dzirastp,h,Dzrrastx,h,Dzrraskh,(Kplmat-h),Dzrraskh);grid dhmcmradh=Kzro.*(10.^A3.*Kcut.*(Rarad/l ./(Rarad.* 10.^A3.*h)+l )(Rarad.* 10.^A3.*h)/l ./Rarad);dradh=dhmcmradh;Dzrradh=dradh.^Al;figure;plot(h,dhmcmo,h,dhmcmp,h,dhmcmx,h,dradh,(Kplmath),dradh);grid,figure;plot(h,Dzrrasto,h,Dzrrastp,h,Dzrrastx,h,Dzrradh,(Kplmath),Dzrradh);grid dhmc m ras th=K.zro. * (10 .^A3. * K.cut. * (Ra/1./(Ra. * 10 .^A3. * h)+1 )(Ra.* 10.^A3 .*h)/l ./Ra);dsth=dhmcmrasth;Dzrrasth=dsth.^Al;figure;plot(h,dhmcmo,h,dhmcmp,h,dhmcmx,h,dsth);grid,figure;plot(h,Dzrrasto,h,Dzrrastp,h ,Dzrrastx,h,Dzrrasth,(Kplmat-h),Dzrrasth);grid,fígure;plot(h,Dzrrasto,h,Dzrrasth,(Kplmath),Dzrrasth,h,Dzrraskh,(Kplmat-h),Dzrraskh,h,Dzrradh,(Kplrnat-h),Dzrradh);grid

Gudhpw=10 ^A-3.*Udhp.*ROskW

Gudhxw= 10.^A-3 .* Udhx. * ROskW

SIGyx=SIGm-SIGm.*(cos(arcDx)).^A2,

SIGxx=SIGm-SIGm.*(sin(arcDx)).^A2

SIGnx=SIGxx-SIGyx

Taux=(SIGxx-SIGyx)/l./2.*sin(2.*arcDx)

TauVx=(SIGxx-SIGyx)/l./2.*sin(2.*arcDx)

SIGyo=SIGm-SIGm.*(cos(arcDo)).^A2

SIGxo=SIGm-SIGm.*(sin(arcDo)).^A2

SIGno=SlGxo-SIGyo

Tauo=(S IGxo- S IGy o)/1 ./2. * si n(2. * arc D o)

TauVo=(SlGxo-SIGyo)/l./2.*sin(2.*arcDo)

SIGyp=SIGm-SIGm.*(cos(arcDp)).^A2

SIGxp=SIGm-SIGm.*(sin(arcDp)).^A2

SIGnp=SIGxp-SIGyp

Taup=(SIGxp-SIGyp)/l./2.*sin(2.*arcDp)

TauVp=(SIGxo-SIGyp)/l./2.*sin(2.*arcDp)

T popt=Hlim/1 ./(ho. * Vpostopt. * 60.^Λ-1)

T phxopt=hx/1 ./(ho. * Vpostopt. * 6Ο.^Λ-1)

Mavpopt=Rao.^Λ-1. * Imbd. * Kdvda. * R.O sk W. * 10. ^A-3. * Vpo sto pt. * 60.^A-

1. * (Kcut/1 ./ho),Mavpoptx=Mavpopt. * T phxopt,Mio=0.5. * Emat. ^A0.5/1 ./SIGm

Mio=0.5.*((Emat.^A0.5/l./SIGm).^A2).^A0.5;Astrobj“(((l2.*Mio)/l./(6.*Emat).*(SIGm+SIGm).^A2).^A2),^A0.5;Atstr=(l+Mio)/l./(3.*Emat),*(SIGm.^A2+S IGm.^A2SIGm.*SIGm);Acelstr=1.5.*(Astrobj+Atstr)_íSIGeret=Eret.^A0.5;SIGyield=SIGeret;SIGyieldo =Emat.^A0.5,Mixao=0.5.*Emat.^A0.5/l./SIGm;Mixa=0.5.*((Emat.*(Kplmat/l./(Ra.*h)).^A0.5).^A 0.5/1./(1190.31.*20/1 ./(Ra.*h/1 ./Yret)));Mixa=0.5.*SIGeret/l ,/SIGm;Mixao=0.5.*SIGyieldo/ l./SIGm;SIGmXao=SIGyieldo+SIGyieldo.*Mio/l./Mixao;SIGmXa=SIGeret+SIGeret.*Mio/ l./Mixa;MiXa=0.5.*(l-SIGeret/l./SIGmXa);MiXao=0.5.*(lSIGyieldo/l./SIGmXao),figure;plot(h,SIGmXa,h,SIGmXao,h,SIGm,h,SIGeret,h,SIGyieldo);g rid,figure;plot(h,Mixa,h,Mio,h,MiXa,h,MiXao);grid

T phxopto=ho/ 1 ./(ho. * Vpostopt. * 60.^Al),Tpoptho=Tphxopto;Ncelstr=Acelstr/l ./Tphxopto,fígure;plot(h,Astrobj,h,Atstr,h,Acelstr);gr id

Tphcut=h/l./(ho.*Vcutrast.*60.^Al);Ncelstrcut=Acelstr/l./Tphcut;figure;plot(h,Tphxopto,h,Tphcut,h,Ncelstr.h,Ncelstrcut,h,Ace lstr);grid

Fcutst=10.^A-3.*Ra.*Emat/l./(Rao);SIGcutsk=10.^A3.*Rasky.*Emat/l./(Raskyo);Scut=Fcutst/l ./SIGcutsk;figure;plot(h.Fcutst,h.SIGcutsk,h,Scut, h.Fcutsto,h,SIGcutsko,h,Scuto);grid

Kzro=0.001,dhmcmcut=Kzro.*(10.^A3.*Kcut.*(Ra/l./(Rao.* 10.^A3.*ho)+l)(Rao.*10.^A3.*ho)/l./Rao);dhcut=dhmcmcut;Udhcut=10.^A3.*Scut.*dhcut:figure;plot(h.dhmcmo.h,dhmcmcut.h.Udho.h,Udhcut,h.Scut.h,Scuto);grid

Xdhmcmo=ho/1./(10.^Λ-3 .*dhmcmo),Xdhmcmx=hx/1./(10^A3,*dhmcmx).Xdhmcmcut=h/l./(10.^A3.*dhmcmcut);fígure;plot(h,Xdhmcmo,h,Xdhmcmcut);grid Nstrhod=10.^A-3.*Ncelstr.*3600,Ncelstrcuthod=10.^A3.*Ncelstrcut.*3600;figure;plot(h,Nstrhod,h,Ncelstrcuthod);grid Ccutxhod=Nstrhod.*Ckwhod,Cskcutxhod=Ncelstrcuthod.*Ckwhod;Cskcutxsm=Ncelstrcuth od.*Ckwhod.*7;Cskcutxrok=Ncelstrcuthod.*Ckwhod.*7.*280;

Vpostopt=Vpostopt,Lhxcuthod= 10.^A-3.* Vpostopt.*60,Lhxcutsm= 1O.^A3. * Vpostopt. * 60. * 7,Lhxcutrok= 10 ,^A-3. * V postopt. *60. *7. *280, CcelLhj=10.*Ccutxhod/l ./Lhxcuthod,CskcelLhj=l 0.*Cskcutxhod/l ,/Lhxcuthod;fígure;plot(h ,CcelLhj,h,CskcelLhj);grid,fígure;plot(h,Nstrhod,h,Ncelstrcuthod,h,Ccutxhod,h,Cskcutxhod,h ,Lhxcuthod,h,CcelLhj );grid GudhoD=10.^A-3.*Udho.*ROskd,GudhoW=10.^A’3.*Udho.*ROskW,GudcuthoD=10.^A3. * Udhc ut. * ROskd ;Gudcuthod=Gudcutho D; Gudcutho W= 1O.^A3.*Udhcut.*ROskW;Gudcuthow=GudcuthoW;figure;plot(h,GudhoD,h,GudhoW,h,Gudcutho D,h,Gudcutho W);grid

GhxkgWhod=Xdhmcmx.*Gudhxw.*Lhxcuthod.*10.^A3.*10^A3,GcutkgWhod=Xdhmcmcut.*GudcuthoW.*Lhxcuthod.* 10.^A3.* 10^A-3;

G hxkgD hod=Xdhmc mx. * Gudhxd. * Lhxcuthod. * 10. ^A3. * 10^A3,GcutkgDhod=Xdhmcmcut.*GudcuthoD.*Lhxcuthod.* 10.^Λ3.* 10^A-3; GhxkgW sm=Xdhmcmx. * Gudhx w. * Lhxcuthod. * 10. ^A3. * 7. * 10^A3,GcutkgWsm=GcutkgWhod.*7;

GhxkgDsm=Xdhmcmx. * Gudhxd. * Lhxcuthod. * 10.^A3. * 7. * 10^A-3 ,GcutkgDsm=GudcuthoD. * 7; G hxkg Wro k=Xdhmcmx. * Gudhx w. * Lhxcuthod. * 10.^A3. *7. *280. * 10^A3,GcutkgWrok=GcutkgWsm.*280;GcuttunaWrok=GcutkgWsm.*280.*10.^A-3;

GhxkgDrok=Xdhmcmx.*Gudhxd.*Lhxcuthod.*10.^A3.*7.*280.*10^A3,GcutkgDrok=GcutkgWsm.*280;GcuttunaDrok=GcutkgWsm.*280.*10.^A-3;

GhokgWhod=Xdhmcmo.*Gudhow.*Lhxcuthod.* 10.^A3.* 10^A- ,Ghcutkg Whod=Xdhmcmcut. * Gudcutho w. * Lhxcuthod. * 10. ^A3. * 10^A3;figure;plot(h,GhokgWhod,h,GhcutkgWhod);grid

GhokgDhod=Xdhmcmo.*Gudhod.*Lhxcuthod.*10.^A3.*10^A-

3.GhcutkgDhod=Xdhmcmcut.*Gudcuthod.* Lhxcuthod.* 10,^Λ3.* 10^A3;figure:plot(h,GhokgDhod.h.GhcutkgDhod):grid

G hokg Wsm=Xdhmcmo. * Gudho w. * Lhxcuthod. * 10. ^A3. * 7. * 10^A-

3, Ghcutkg W sm=Xdhmcmcut. * Gudcutho w. * Lhxcuthod. * 10.^Λ3.*7.*10^Λ3;figure;plot(h,GhokgWsm,h,GhcutkgWsm);grid

G ho kgDs m=Xdhmcmo. * Gudhod. * Lhxcuthod .*10^A3.*7.*10^A3,GhcutkgDsm=Xdhmcmcut.*Gudcuthod.*Lhxcuthod.*10.^A3.*7.*10^A-

3; figure;plot( h,GhokgDsm,h,GhcutkgDsm); grid

GhokgWrok=Xdhmcmo.*Gudhow.*Lhxcuthod.*10.^A3.*7.*280.*10^A-3,GhotunaWrok=10.^A3.*GhokgWrok;GhcutkgWrok=Xdhmcmcut*Gudcuthow.*Lhxcuthod.*10.^A3.*7.*280,*10^A3 ;figure;Ghcuttuna Wrok= 1O.^A3,*GhcutkgWrok;plot(h,GhokgWrok,h,GhcutkgWrok,h,GhotunaWrok,h,GhcuttunaWrok);gri d

GhokgDrok=Xdhmcmo.*Gudhod.*Lhxcuthod.*10.^A3.*7.*280.*10^A-

3, Ghcutkg Drok^Xdhmcmcut. * Gudcuthod. * Lhxcuthod. * 10. ^A3. * 7. *280. * 1 0^A-

3;GhotunaDrok= 10.^A-3 ,*GhokgDrok,GhcuttunaDrok= 10.^A3.*GhcutkgDrok;figure;plot(h,GhokgDrok,h,GhcutkgDrok,h,GhotunaDrok,h,GhcuttunaDrok) ;grid

Mavpoptk=lmbd.*Kdvda.*ROskW.* 10.^A-3.*Vpostopt.*60 ^A-

1. * (Kcut/1 ,/ho);Mavpoptcut=lmbd. * Kdvda. * ROskW. * 10. ^A-3. * V cutrast. * 60.^A- .*(Kcut/l./h);figure;plot(h,Mavpoptk,h,Mavpoptcut);grid

Mavpopthodk=Mavpoptk.*3600

Mavpopthod=Mavpopt.*3600,KkomplNVr=0.01404. *2.718.^A(-Emat/1 ./-3 8120.35969) + 0.27047.*2.718,^A(-Emat/1 ./1.81394E90),KkomplVNr=(0.01404.*2.718.^A(-Emat/1./38120.35969) + 0.27047.*2.718.^A(-Emat/l./1.81394E90))^A-l,

Ccelxsm=10.*Nstrhod.*Ckwhod.*7,Ccelstrcutsm=10.*Ncelstrcuthod.*Ckwhod.*7;figure;plo t(h,Ccelxsm,h,Ccelstrcutsm);grid

Ccelxrok= 10. *Nstrhod.* Ckwhod. *7. *280,Ccel strcutrok= 10. *Ncel strcuthod. * Ck whod. * 7. * 2 8

0;figure;plot(h,Ccelxrok,h,Ccelstrcutrok);grid

Ccelxhod=10.*Nstrhod.*Ckwhod,Ccelstrcuthod=10.*Ncelstrcuthod.*Ckwhod;figure;plot(h,C celxhod.h,Ccelstrcuthod);grid

CcelhtunaDrok=10.^A3.*Ccelxrok/l./GhcutkgDrok;CcelhotunaDrok=10.^A3.*Ccelxrok/l./Gho kgDrok,figure;plot(h,CcelhtunaDrok.h.CcelhotunaDrok):grid

CcelhtunaWrok=10.^A3.*Ccelxrok/l ./GhcutkgWrok;CcelhotunaWrok=10.^A3.*Ccelxrok/l ,/G hokgWrok,fígure:plot(h.CcelhtunaWrok.h,CcelhotunaWrok);grid,figure;plot(h,CcelhtunaWro k,h,CcelhotunaWrok,h,CcelhtunaDrok,h,CcelhotunaDrok);grid,figure;plot(CcelhtunaWrok,G hcutkgWrok.* 10^A-3);grid

ROskdkontr=Gudhxd/1./(10. ^A-3. * U dhx)

RoskWkontr=Gudhxw/l./(10. ^A-3 .*Udhx)

Vpostoptk=(10.^A3.*Rao) ^A0.5.*l0.^A6/l./Emat.^A0.5,UZkpl=(Emat*10 ^A6).^A0.3333,UZkpli=(Eret.*10^A6)^A0.33 33;figure;plot(h,UZkpl,h,UZkpli);grid

Pvpoptk=lmbd.^A-1. * Rov/1 ./Roabr. * (10.^Λ-3. * Rao)^A0.5.* 10 ^A6/1 ./Vpostopt, Mavpoptk=Rao.^A-l.*lmbd.*Kdvda.*ROskW.*10.^A-3.* Vpostopt.*60.^A-l.*(Kcut/l./ho) Kdvdak=2 .* Rao .* 10.^Λ3 .* 60 .* Maho/1 ./(Imbd. * ROskW. * Vpostopt * Rarado), PRODUKTnanox=1001;CcuttunaWrok=Ccelxrok/l./GhcuttunaWrok;CcuttunaDrok=Ccelxr ok/l./GhcuttunaDrok;figure;plot(CcuttunaWrok,GhcuttunaWrok,CcuttunaDrok,GhcuttunaDr ok, C cuttunaDrok,h); grid va=(2*Pvpopt.* 1000/1 ./(Roj .* 1000))^A0.5,

Ckh=4.*Mavpopt/l./(3.14.*Roa.*1000.*va.*da.^A2), da=10.*4.*MavpopVl./(Ckh.*3.14.*Roa.*1000.*va).^A0.5;damm=10.*10^A3.*(4.*Mavpopt/L/ (Ckh.*3.14.*Roa.*1000.*va).^A0.5), dv=da. * Kdvda;dvmm=damm. * Kdvda, fceVteorHteorVhlHhl=1001;Sp=l;HlimHL=Kcut;hv=0:l:Kcut;VpHL=((Ckh.*Sp.*3.14.*0. 00025.*(2.*1300.*3000000.^A3.*2.178.^A(-5.*0.6.n)).^A0.5.*(l-0.5.^A2)).*(8.*hv.*10.^A3.*(3000000.*7800. *0.5.^Λ2.*2.178.^A(-2. *0.6.* 1 )+600.* 10.^Λ6.* 1300)).^Λ-1 ).^A0.670.0001;hteor=Ra^A-l.*Kplmat.*(((10^A3.*Rao) ^A0.5.* 10. ^A6/l./Vcutrast)^A2/l./Emat)^A2;figure;plot(hv,VpHL.*1000.*60);grid, figure; plot(hteor,Vcutrast);grid,figure;plot(hv,VpHL.*1000.*60,hteor,Vcutrast);grid

Ckhm=0.74414. *(0.04133 + 1.93305.*2.718.^A(-Emat/l./13119.96742) + 0.25291.*2.718 ^A(Emat/1./322550.21047))

E=10000:10000:700000;Ckhe=0.74414.*(0.04133 + 1.93305.*2.718^A(-E/l./13119.96742) + 0.25291.*2.718.^A(-E/1./322550.21047));

damme=10.^A3.*10.*4.*Mavpopt/l./(Ckhe.*3.14.*Roa.*1000.*va).^A0.5;dvmme=Kdvdak.*da mme;figure;plot(E,Ckhe,E,damme,E,dvmme);grid dammh=10.^A3.*10.*4.*Mavpoptcut/l./(Ckh.*3.14.*Roa.*1000.*va).^A0.5;dvmmh=Kdvdak.* dammh;figure;plot(h,dammh.h,dvmmh);grid

OKfceMacut=l 001 ;Mavpopthinvxy=100.*(2.*Rao.^A2.*lmbd.*Kdvda.*ROskW.* 10.^A3.*Vpostopt.*60.^A31

1) . * (ho/1. /Kc ut+h/1 ./Kcut)/1 ,/cos(atan(tgD)) ^A1; Mavpopthi nvho= 100. * (2. * Rao .^Λ2. * 1 mbd. * K dvda.*ROskW.*10.^A-3.*Vpostopt.*60.^A-

l).*(ho/l./Kcut+ho/l./Kcut);figure;plot(Mavpopthinvxy,h,Mavpopthinvho,h);grid ROZBORxABRAZE=2222;SIGrzo=Emat.^A0.5;SIGabr=SIGrzx-Pvpcut;SIGabro=SIGrzoPvpoptk,SIGabrXY=SIGabr/l./cos(atan(tgD)).^AKplmat;Srah=Ra.*h.*10^A3;Sraskh=Rasky.*h.*10.^A3;Fabr=SIGabr.*Srah;Fabrxy=Fabr/l./cos(atan(tgD));FabrXY=Fabr/l./cos(atan(tgD)).^AKplm at;SIGcutabrsk=SIGcutsk-Pvpcut;SIGcutabrsko-SIGcutskoPvpoptk,SIGabrskV=(SIGcutabrsk.^A2+SIGabr.^A2).^A0.5;SIGabrskVo=(SIGcutabrsko.^A2+SIGa bro.^A2).^A0.5,Sraskh=Rasky.*h.*10.^A-3;Sraskho=Raskyo.*ho.*10.^A3,FabrskV-SlGabrskV.*Sraskh;FabrskVo=SIGabrskVo.*Sraskho,Fabrsk=SIGabr.*Sraskh;Fa brskXY=Fabrsk/l./cos(atan(tgD)).^AKplmat;Fabrskx=Fabrsk.*cos(atan(tgD));Srah=10.^A-

3. * Ra. * h; Sraho= 10.^A-

3. * Rao. * ho,F abrV=S IGabrsk V. * Srah;F abr sk V o—SI Gabrsk Vo. * Sraskho, F abrV o ~ S IGabr skV o . * Sraho,RqhodsklogV=log 10(5.41)/1 ./log 10(ho). * Rao. * ((log(h).^A2+log((h.*tgD).^Al)^A0.25).^A2)^A0.333;RqhodsklogxxxV=RqhodsklogV.*cos(atan(tgD))^A(3.*Indho.^Al);SIGrzqhoxV=10.^A-

3.*Emat.*2.*RqhodsklogxxxV/l./Rao;SIGrzqhoxVVV=SIGrzqhoxV,*(20/l./Kplmat).^A0.5;fi gure;plot(h,SIGabr,h,S IGabrskV,h,FabrskV,h,Sraskh,h,S IGabr,h,FabrV o,h, Y ret); grid, figure;p lot(h,SIGabr,h,SIGabrXY,h,FabrskXY,h,Fabrskx,h,SIGrzqhoxVVV,h,Sraskh,h,Sraskh/l./h);g rid

PRODUKT nano=1001 ;CcuttunaWrok=Ccelxrok/1 ./GhcuttunaWrok;CcuttunaDrok=Ccelxro k/l./GhcuttunaDrok;figure;plot(CcuttunaWrok,GhcuttunaWrok,CcuttunaDrok,GhcuttunaDro k,CcuttunaDrok,h);grid fceNOVAxSIGrzqhoxVB=1001;EPSyretV=10.^A3.*Yret/l./Emat;Indho=logl0(5.41)/l./logl0 (ho);Yreto=l;Rarado=Rao.*10.^A3.*(Emat)^A0.5/l./Emat;Kcut=Kplmat;SIGm=l 190.31.*20/1. /Kcut, SIG ret= E ret.^A 0.5; Yret-Kp 1/1 ./Kcut; tgD=tan( Y ret/1 ./h);arc D=atan( tgD).*180/l./3.14;x= Kplmat;Kxy=SIGm/l ./x;

PIim=Kxy.*h;EPSyretV=10.^A3.*Yret/l./Emat;Indho=iogl0(5.41)/l./logl0(ho):Rqhodsklog=l oglO(5.41)/l./loglO(ho).*Rao.*((log(h).^A2+log((h.*tgD).^A1).^Λ0.25).^Λ2).^Λ0.333/1.Zcos(atan(tgD));RqhodskiogV=logl 0(5.41)/1./logI0(ho).*Rao.*((log(h )^A2+log((h.*tgD).^Al).^A0.25).^A2).^A0.333:RqhodsklogxxxV=RqhodsklogV.*cos(atan(tgD)).^A(3.*Indho.^Al);Rqhodsklogxxx=Rqhodsklog.*cos(atan(tgD)).^A(3.*Indho.^A-l);SIGrzqhoxV=10.^A32

3.* Emat. *2. * Rqhodsklogxxx V/1 ,/Rao;S IGrzqhox V V= 10.^A-

3.*Emat.*RqhodsklogxxxV/l./Rarado;EPSelrzq=SIGrzqhoxV/l./Emat;SIGrzqEPSabsH=100 ;EPSelrzq=SIGrzqhox V/1 ./Emat;Khel=ho/1 ,/0.006;Kekvhpel=27/1 ./0.006;Kyretel=Y reto/1 J 0.006;RqhodsklogVB=logl0(5.41)/l./logl0(ho).*Rao.*((log(h).^A2+log((h.*tgD).^Al).^A0.25).^A2).^A0.5;RqhodsklogxxxVB=RqhodsklogVB.*cos(atan(tgD))^A(3.*Indho.^Al);SIGrzqhoxVB=10.^A-

3.*Emat.*2.*RqhodsklogxxxVB/l./Raskyo;Kekvhel=27/l./0.006;figure;plot(EPSyretV,SIGrz qhoxVB,EPSyretV,SIGrzqhoxV);grid,figure;plot(h,SIGrzqhoxVB,h,SIGrzqhoxV);grid komplMOHRxrozkladHabsHrelp=l 001 ;SIGind=SIGm;SIGy=SIGindSIGind.*(cos(atan(tgD))).^A2;SIGx=SIGind-SIGind.*(sin(atan(tgD))).^A2;SIGn=SIGxSIGy;Tau=(SIGx-SIGy)/l./2.*sin(2.*atan(tgD).*180/l./3.14);TauV=(SIGxSIGy)/l./2.*sin(2.*arcD);Yretn=Yret.*cos(atan(tgD));arcD=atan(tgD).*180/l./3.14;SIGy=SI

Gind-SIGind.*(cos(atan(tgD))).^A2;SIGx=SIGindSIGmd.*(sin(atan(tgD)))^A2;SIGn=SIGind.*(cos(atan(tgD))).^A2+SIGind.*(sin(atan(tgD)))^A2;

SIGn=SIGx-SIGy;Yretn=Yret.*cos(atan(tgD));Tau=(SIGxSIGy)/l ./2.*sin(2.*atan(tgD).* 180/1 ./3.14);TauV=(SIGxSIGy)/l./2.*sin(2.*arcD);arcD=atan(tgD).*180/l./3.14;arcDr=atan(tgD);SIGy=SIGindSIGind.*(cos(atan(tgD))).^A2;SIGx=SIGindSIGind.*(sin(atan(tgD))).^A2;SIGn=SIGind.*(cos(atan(tgD))).^A2+SIGind.*(sin(atan(tgD))).^A2; SIGn=SIGxSIGy;Yretn=Yret.*cos(atan(tgD));EPSelrzq=SIGrzqhoxV/l ,/Emat;Khei=ho/l ./0.006; Kekvhp el=27/l./0.006;Kyretel=Yreto/l./0.006;figure;plot(EPSelrzq.*Kekvhpel,SIGrzqhoxVB,Hrelp, SIGy,Hrelp,SIGx,Hrelp,SIGn,Hrelp,h,Hrelp,Tau,Hrelp,TauV,Hrelp,arcD,Hrelp,Yret,Hrelp,SI GrzqhoxVB);grid,figure;plot(EPSelrzq,*Khel,SIGrzqhoxVB,h,SIGy,h,SIGx,h,SIGn,h,h,h,Tau .h,TauV,h,arcD,h,Yret,h,SIGrzqhoxVB);grid komplMOHRxrozkIadEPSyretV=1001;figure;plot(EPSelrzq,SIGrzqhoxVB,EPSyretV,SIGy ,EPSyretV,SlGx,EPSyretV,SlGn,EPSyretV,h,EPSyretV,Tau,EPSyretV,TauV,EPSyretV,arcD, EPSyretV,Yret,EPSyretV,SIGrzqhoxVB);grid

Tphcut=h/l./)ho. Wcutrast.%0.^A-l):Tphcuto=ho/L/(ho.*Vpostopt.*60.^Al);Tphcuth=Tphcuto.*h/l./ho;figure;plot(h,Tphcut,h,Tphcuto,h,Tphcuth);grid

ROZBORxFcutFabrxPvpxSIGxHefekt=1001;Fcutrask=SIGcutsk.*Srah;Fcutrzra=SIGrz.*S rah;Sraho=10.^A3.*Rao.*ho;Fcutrasko=SIGcutsko.*Sraho;Fcutrzrao=SIGrzo.*Sraho;SIGrzo=Emat^A0.5;Pvpc uto=Pvpopt;figure;plot(h,SIGcutsk,h,SIGcutsko,h,SIGrz,h,SIGrzo,h.SIGrzx,h,Fcutrask.h,Fcut rzra.h,Fcutrasko,h,Sraskh,h,Sraskho,h,Pvpcut,h,Pvpcutx,h,Pvpcuto,h,Yret,h,SIGabrskV,h,SIG rzqhoxVB,h,Ra,h,Rarad,h,Rasky,h,arcD);grid

NOVAfceSIGefxEPSyretV=1001;SIGef=Kplmat/l./20.*(Plim.*SIGrzqhoxVB) ^A0.5;EPSele f=SIGef/l./Emat;EPSe!efh=ho/l./0.006.*EPSelef;figure;plot(EPSelefh,SIGef,h,SIGef,h,Plim) ;grid

KOMPLAWJREZxABRxTphcutxTUH=2222;Tphcut=h/E/(ho.*Vcutrast.*60.^Al);Hrelp=h/l./Kplmat.M00;SIGrz=(Eretz).^A0.5.*20/l./Kplmat;SIGrzx=SIGrz.*cos(atan(tgD)) ;Khel=ho/l ./0.006;Kyretel=Yreto/l ./0.006;EPSelrzx=SIGrzx/E/Emat;SIGabr=SIGrzxPvpcut;SIGabrXY=SIGabr/1 ,/cos(atan(tgD)) ^AKplmat;Srah=Ra.*h.* 1O.^A3;Sraskh=Rasky.*h.*10.^A3;Fabr=SIGabr.*Srah;Fabrxy=^:Fabr/l./cos(atan(tgD));FabrXY~Fabr/l ./cos(atan(tgD)).^AKplm at;Fabrsk=SIGabr.*Sraskh;FabrskXY=Fabrsk/l./cos(atan(tgD)).^AKplmat;EPSelrzqVB=SIGrz qhoxVB/1 JEmat;Khel=ho/170.006;EPSelrzqVBh=EPSelrzqVB.*Khel;Kekvhpel=27/l./0.006 ;EPSelrzqVBekvp=EPSelrzqVB.*Kekvhpel;Kyretel=Yreto/l./0.006;EPSelrzqVByret=EPSelr zqVB.*Kyretel;figure;píot(EPSelrzqVB,SIGrzqhoxVB,EPSyretV,SIGrzqhoxVB,EPSyretV,P vpopt,EPSyretV,Pvpcut,EPSyretV,Pvpcutx,EPSyretV,Vpopt,EPSyretV,Vcutrast,EPSyretV,V cutrasky,EPSyretV,SIGrzx,EPSyretV,SIGrz,EPSyretV,Mavpopthinvxy,EPSyretV,Mavpopthi nvho,EPSyretV,arcD,EPSyretV,Yret,EPSyretV,Ra,EPSyretV,Rarad,EPSyretV,Rasky,EPSyret V,SIGabr,EPSyretV,Fabr,EPSyretV,Fabrsk,EPSyretV,Plim,EPSyretV,Yret,EPSyretV,SIGabr XY,EPSyretV,FabrXY);grid

ABRAZEslozky=1001;SIGabrskV;FabrskXY=Fabrsk/l./cos(atan(tgD)).^AKplmat;Fabrsk=SI Gabr.*Sraskh;Fabrskx=Fabrsk.*cos(atan(tgD));figure;plot(h,SIGabr,h,SlGabrXY,h,Fabrskx,h ,FabrskXY);grid

SIGrzqEPSxHekvp=1001;SIGkl=Eret ^A0.5;SIGklo=Emat.^A0.5;EPSelrzqVB=SIGrzqhoxVB/ l./Emat;Kekvhel=27/l./0.006;figure;plot(EPSelrzq.*Kekvhei,SIGrzqhoxVB,Hekvp,SIGrz,He kvp,SIGyield.Hekvp,SIGret,Hekvp,SIGyieldo,Hekvp,SIGrzqhoxVB,Hekvp,SIGrzqhoxVV,H ekvp,Plim,Hekvp,Yret);grid

SIGrzqEPSxYret= 1001 ;EPSelrzqVB=SIGrzqhox VB/1 ./Emat;Kyretel=Yreto/l ,/0.006;figure; plot(EPSelrzqVB.*Kyretel,SIGrzqhoxV,Yret,SIGrz,Yret,SIGret,Yret,SIGklo,Yret,SIGrzqhox VB.Yret,SIGrzqhoxVV,Yret,Plim,Yret,Yret,Yret,SIGyield,Yret,SIGyieldo);grid SIGrzqEPSabsH=1001 ;EPSelrzqVB=SIGrzqhoxVB/l ./Emat;Khel=ho/l ,/0.006;figure;plot(E PSelrzqVB.*K.hel,SIGrzqhoxV,h.SÍGrz.h,SIGret,h.SIGklo.h.SIGrzqhoxVB.h,SIGrzqhoxVV, h,Plim.h,Yret.h.SIGyield,h,SIGyieldo);grid

SIGrzqEPSretV=1001;EPSelrzqVB=SIGrzqhoxVB/l./Emat;Kyretel=Yreto/l./0.006;figure;p lot(EPSelrzqVB,SIGrzqhoxVB,EPSyretV,SIGrz,EPSyretV,SIGret,EPSyretV,SIGklo,EPSyret V,SIGrzqhoxVB,EPSyretV,SIGrzqhoxVV,EPSyretV,Plim,EPSyretV,Yret,EPSyretV,SIGyieI d,EPSyretV,SlGyieldo);grid,

SIGrz=Eretz.^A0.5.*20/l./Kplmat;SIGrzx=SIGrz.*cos(atan(tgD));EPSelr=SIGrz/l./Emat;Khel =ho/l ,/0.006;Kyretel=Yreto/l ,/0.006;Kekvhel=27/l ,/0.006;figure;plot(EPSelr.*Khel,SIGrz,h, SIGrz,h,SIGrzx,h,Plim,h,Yret);grid,figure;plot(EPSelr,SIGrz,EPSyretV,SIGrz,EPSyretV,SIGr zx,EPSyretV,Plim,EPSyretV,Yret);grid,figure;plot(EPSelr.*Kyretel,SIGrz,Yret,SIGrz,Yret,SI Grzx,Yret,Plim,Yret,Yret);grid,figure;plot(EPSelr.*Kekvhel,SIGrz,Hekvp,SIGrz,Hekvp,SIGr zx,Hekvp,Plim,Hekvp,Yret,Hekvp,SIGyield,Hekvp,SIGyieldo);grid,figure;plot(EPSelrzqVB. *Khel,SIGrzqhoxVB,h,SIGyield,h,SIGyieldo,h,SIGkl,h,SIGklo,h,SIGrzqhoxVB,h,SIGrz,h,SI Grzx);grid

KOMPL A W JREZxABRxHabsx V xT cutTUHxMOD=3 333 ;Hrelp=h/1 ./Kplmat. *100; S IGrz =(Eretz).^A0.5.*20/l./Kplmat;SIGrzx=SIGrz.*cos(atan(tgD));Khel=ho/l./0.006;Kyretel=Yreto/ 1 ,/0.006;EPSelrzx=SIGrzx/l ./Emat;SIGabr=SIGrzx-Pvpcut;Srah=Ra.*h.* 10.^A- ;Sraskh=Rasky.*h. * 10.^A-

3;Fabr=SIGabr.*Srah;Fabrxy=Fabr/l ./cos(atan(tgD));Fabrsk=SIGabr.*Sraskh;EPSelrzqVB=S IGrzqhoxVB/1 ./Emat;Khel=ho/l ./0.006;EPSelrzqVBh=EPSelrzqVB.*Khel;Kekvhpel=27/l ,/0 .006;EPSelrzqVBekvp=EPSelrzqVB.*Kekvhpel;Kyretel=Yreto/l./0.006;EPSelrzqVBh=EPSe lrzqVB.*Khel;figure;plot(EPSelrzqVBh,SIGrzqhoxVB,h,SIGrzqhoxVB,h,Pvpopt,h,Pvpcut,h, Pvpcutx,h,Vpopt,h,Vcutrast,h,Vcutrasky,h,Sraskh,h,Ra,h,Rarad,h,Rasky,h,SIGabr,h,Fabr,h,Fa brsk,h,Yret,h,SIGabrXY,h,FabrXY,h,Eretz,h,Eret,h,Emat,h,Emat.^A-l,h,Eret.^A-l,h,Eretz.^Al,h,Tphcut);grid fceVdefhxVdefoxVpopto=1001;EPSyretV=10,^A3.*Ra.*h.*Kplmat.^Al/l./Emat;EPSyretV=10.^A3.*Yret/l./Emat;EPSyretVo=10.^A3.*Rao.*ho.*Kplmat.^A- /1 ./Emat, V defho=ho/ l./(EPSyretVo.*Tpoptho.*ho.^A-

l);Vdefh=ho/l./(EPSyretV.*Tpoptho.*h.^A-l);Tdefh=Vdefh.^Al;figure;plot(Hekvp,Vdefho,Hekvp,Vdefh,Hekvp,Tdefh,Hekvp,Yret);grid, fceHLADxSIGrzqhoxVB=1001;SIGrzqhoxVB=10.^A3.*Emat.*2.*((logl0(5.41)/l./logl0(ho).*Rao.*((log(h)^A2+log((Yret)^Al).^A0.25).^A2).^A0.5).*cos(atan(Yret/l./h)).^A^

))/1./(10.^Alogl 0((log 10(ho)).^A2+(log 10(1/1 ./Yreto)) ^A2+Rarado.^A2)^A0.5);figure;plot(h.SIGrz qhoxVB);grid fceHLADkomplMOHRxrozkladHabsHrelp=1001 ;SIGind=SIGtn;SIGy=SIGindSIGind.*(cos(atan(Yret/l./h))).^A2;SIGx=SIGindSIGind.*(sin(atan(Yret/l./h))).^A2;SIGn=SIGx-SIGy;Tau=(SIGxSIGy)/1 ./2.*sin(2.*atan(Yret/l ./h). *180/1 ./3.14);TauV=(SIGxSIGy)/L/2.*sin(2.*Yret/l./h);Yretn=Yret.*cos(atan(Yret/l./h));arcD=atan(Yret/l./h).* 180/1./ 3.14;SIGy=SIGind-SIGind.*(cos(atan(Yret/l./h))).^A2;SIGx=SIGindSIGind.*(sin(atan(Yret/l./h))).^A2;SIGn=SIGind.*(cos(atan(Yret/l./h))).^A2+SIGind.*(sin(atan( YreVl./h))).^A2;SIGn=SIGx-SIGy;Yretn=Yret.*cos(atan(Yret/l./h));Tau=(SIGxSIG y)/1 ./2. * sin(2. *atan( Yret/1 ./h). * 180/1 ./3.14) ;T au V=( SIGxSIGy)/l./2.*sin(2.*Yret/l./h);arcD=atan(Yret/l./h).*180/l./3.14;arcDr=atan(Yret/l./h);SIGy= SlGind-SIGind.*(cos(atan(Yret/l./h))).^A2;SIGx-SIGindSIGind.*(sin(atan(Yret/l./h))).^A2;SIGn=SIGind.*(cos(atan(Yret/l./h))).^A2+SIGind.*(sin(atan( Yret/1 ./h))).^A2;SIGn=SIGxS IGy ;Yretn=Yret. *cos(atan( Yret/1 ./h));EPSelrzq=SIGrzqhoxV/l ./Emat;Khel=ho/l ./0.006;Ke kvhpel=27/l ,/0.006;Kyretel=Yreto/l./0.006;figure;plot(EPSelrzq.*Kekvhpel,SIGrzqhoxVB,H relp,SIGy,Hrelp,SIGx,Hrelp,SIGn,Hrelp,h,Hrelp,Tau,Hrelp,TauV,Hrelp,arcD,Hrelp,Yret,Hrel p,SIGrzqhoxVB);grid,figure;plot(EPSelrzq.*Khel,SIGrzqhoxVB,h,SIGy,h,SIGx,h,SlGn,h,h,h ,Tau,h,TauV,h,arcD,h,Yret,h,SIGrzqhoxVB);grid komplDIAGRAMxSIGrqEPSxHabsEPSyretV=l 001 ;RqhodsklogVx=RqhodsklogV.*cos(a tan(Yret/l ./h));SIGrq=RqhodsklogV.*Kplmat.^A2/l ./20;SIGrqx=RqhodsklogVx.*Kplmat.^A2/l. /20;Vpqx = (10.^A-3.*Rao)^A0.5.*10.^A6/l./ SIGrqx;Vpq = (10^A-3.*Rao) ^A0.5.*10.^A6/l./ SIGrq;figure;plot(h,Vpq,h,Vpqx);grid,fígure;plot(h,SIGrq,h,SIGrqx,h,Vdefho,h,Vdefh,h,Tdef h,h, Yret,h,RqhodsklogV,h,RqhodsklogVx,h,arcD,h,cos(atan( Yret/l./h)));grid,figure;plot(Hek vp,RqhodsklogV,Hekvp,RqhodsklogVx);grid,EPSelrq=SIGrq/l./Emat;EPSmelo=SIGni/l./E mat,Kmelo=ho/l./EPSmelo;figure;plot(EPSelrq,SIGrq,EPSelrq.*Kmelo,SIGrq,h,SIGrq,h,SIG rqx,h,Plim);grid,figure;plot(EPSelrq,SIGrq,EPSyretV,SIGrq,EPSyretV,SIGrqx,EPSyretV,Pli m);grid,figure;plot(EPSelrq.*Knielo,SIGrq,h,SIGrq,h,SIGrqx,h,Plim,h,RqhodsklogV,h,Rqhod sklogVx.h,Vde±ho,h,Vdefh,h,Tdefh,h,Yret,h,arcD,h,cos(atan( Yret/1./h)),h,Vpq,h,Vpregulrara d,h,Vpreguirast,h,Vpqx,h,Vpregulrasklog);grid,figure;plot(EPSelrq.*Kmelo,SIGrq,EPSelrq,S IGrq,EPSyretV,SIGrq,EPSyretV,SIGrqx,EPSyretV,Plim,EPSyreťV,RqhodsklogV,EPSyretV, RqhodsklogVx,EPSyretV,Vdefho,EPSyretV,Vdefh,EPSyretV,Tdefh,EPSyretV,Yret,EPSyret V.arcD,EPSyretV.cos(atan(Yret/l./h)).EPSyretV,Vpq,EPSyretV.Vpregulrarad.EPSyretV,Vpr egulrast,EPSyretV,Vpqx,EPSyretV,Vpregulrasklog):grid

RqhodsklogV=logl0(5.41)/l./logl0(ho).*Rao.*((log(h).^A2+log((h.*tgD).^Al).^A0.25).^A2).^A0333;RqhodsklogVx=RqhodsklogV.*cos(atan(Yret/l./h));RqhodsklogVxy=R qhodsklogV/E/cos(atan(Yret/l./h));SIGrq=RqhodsklogV.*Kplmat.^A2/l./20;SIGrqx=Rqhodsk logV x .* Kplmat.^A2/l 720;RqhodsklogVB=logl 0(5.41)/1 ./log 10(ho).* Rao. * ((log(h).^A2+log((h. *tgD).^A-l).^A0.25).^A2).^A0.5;RqhodsklogxxxVB=RqhodsklogVB.*cos(atan(tgD)).^A(3.*Indho.^Al);SIGrzqhoxVB=10.^A3.*Emat.*2.*RqhodsklogxxxVB/l./Raskyo;figure;plot(h,Rarad,h,Rasklog,h,Rasklogye,h,Rara dye,h,RqhodsklogVxy,h,RqhodsklogV,h,RqhodsklogVx);grid fceSIGrqHabs=1001;Yreto=l;Rarado=Rao.*10.^A3.*(Emat) ^A0.5/l./Emat;Kcut=Kplmat;SIG m=l 190.31.*20/l./Kcut,SIGret=Eret.^A0.5;Yret=Kpl/l./Kcut;tgD=tan(Yret/l./h);arcD=atan(tg D).* 180/1 ./3.14;x=Kplmat;Kxy=SIGm/l ./x;

Plim=K.xy.*h;EPSyreťV=^:10.^A3.*Yret/l./Emat;Indho=logl0(5.41)/l./logl0(ho);Rqhodsklog=l og 10(5.41 )/l ,/logl 0(ho).*Rao.*((log(h).^A2+log((h. *tgD).^Al).^A0.25).^A2).^A0.333/l./cos(atan(tgD));RqhodsklogV=logl0(5.41)/l./logl0(ho).*Rao.*((log(h ).^A2+log((h.*tgD).^Al).^A0.25).^A2).^A0.333;RqhodskíogxxxV=RqhodsklogV.*cos(atan(tgD)).^A(3.*Indho.^Al);Rqhodsklogxxx=Rqhodsklog.*cos(atan(tgD)).^A(3.*Indho.^A-l);SIGrzqhoxV=10.^A-

3. * Emat. * 2. * Rqhod sklogxxx V /1 ./Rao ;SIGrzqhox V V= 10.^A- .*Emat.*RqhodsklogxxxV/1 ./Rarado;EPSelrzq=SIGrzqhoxV/1 ./Emat;SIGrzqEPSabsH= 100 ;EPSelrzq=SIGrzqhoxV/l ,/Emat;Khel=ho/L/0.006;Kekvhpel=27/l ./0.006;Kyretel=Yreto/l./ 0.006;

KOMPL A W JREZxABRxHabsxTUH=2222; SIG rz=(Eretz).^A0.5. * 20/1 ./Kplmat; S IGrzx=SI Grz.*cos(atan(tgD));Khel=ho/l./0.006;EPSelrzx=SIGrzx/l./Emat;SIGabr=SlGrzxPvpcut;SIGabrXY=SIGabr/l./cos(atan(tgD)).^AKplmat;Srah=Ra.*h.*10.^A3;Sraskh=Rasky.*h.*10.^A3;Fabr=SIGabr.*Srah;FabrXY=Fabr/l./cos(atan(tgD)).^AKplmat;Fabrsk=SIGabr.*Sraskh;EPS elrzqVB=SIGrzqhoxVB/l./Emat;Khel=ho/l ./0.006;EPSelrzqVBh=EPSelrzqVB.*Khel;figure; plot(EPSelrzqVBh,SIGrzqhoxVB,h,SIGrzqhoxVB,h,Pvpopt,h,Pvpcut,h,Pvpcutx,h,Vpopt,h,V cutrast,h,Vcutrasky,h,SIGrzx,h,SIGrz.h,Mavpopthinvxy,h,arcD,h,Yret,h,Ra,h.Rarad,h, Rasky, h.SIGabr.h,SIGabrXY,h,Fabr,h,FabrXY,h,Fabrsk,h,Plim,h.Yret.h,Sraskh);grid ROZBORxABRAZE=1001 ;SIGcutabrsk=SIGcutskPvpcut;SIGabrskV=(SIGcutabrsk.^A2+SIGabr.^A2).^A0.5;Sraskh=Rasky.*h.*10.^A3;FabrskV=SIGabrskV.*Sraskh;figure;plot(h.SIGabr.h.Fabrsk.h.SIGabrskV.h,FabrskV,h,Sras kh,h.SIGabr.h,Fabr.h,Fabrsk.h,Yret);grid figure;plot(EPSelrzqVBh,SIGrzqhoxVB,h,SIGrzqhoxVB,h,Plim);grid,figure;plot(EPSel rzq,SIGrzqhoxVB,EPSyretV,SIGrzqhoxVB,EPSyretV,Plim);grid

KOMPLAWJREZxHrelpxTUH=2222;Hrelp=h/l./Kplmat.*100;SIGrz=(Eretz).^A0.5.*20/l./ Kplmat;SIGrzx=SIGrz.*cos(atan(tgD));Khel=ho/1./0.006;Kyretel=Yreto/l./0.006;EPSelrzx= SIGrzx/l./Emat;SIGabr=SIGrzx-Pvpcut;Srah=Ra.*h.*10.^A-3;Sraskh=Rasky.*h.*10.^A3; F abr= SI Gabr. * Srah; F abrxy=F abr/1 ./co s(atan(tgD)); SI Gabr X Y=S I Gabr/1. /cos( atan(tgD)).^A Kplmat;FabrXY=Fabr/l./cos(atan(tgD)).^AKplmat;Fabrsk=SIGabr.*Sraskh;EPSelrzqVB=SlGr zqhoxVB/l./Emat;Khel=ho/l./0.006;EPSelrzqVBh=EPSelrzqVB.*Khel;Kekvhpel=27/l./0.00 6;EPSelrzqVBekvp=EPSelrzqVB.*Kekvhpel;Kyretel=Yreto/l./0.006;EPSelrzqVByret=EPSel rzqVB.*Kyretel;figure;plot(EPSelrzqVByret,SIGrzqhoxVB,Hrelp,SIGrzqhoxVB,Hrelp,Pvpo pt,Hrelp,Pvpcut,Hrelp,Pvpcutx,Hrelp,Vpopt,Hrelp,Vcutrast,Hrelp,Vcutrasky,Hrelp,SIGrzx,Hr elp,SIGrz,Hrelp,Mavpopthinvxy,Hrelp,Mavpopthinvho,Hrelp,arcD,Hrelp,Yret,Hrelp,Ra,Hrel p,Rarad,Hrelp,Rasky,Hrelp,SIGabr,Hrelp,Fabr,Hrelp,Fabrsk,Hrelp,Plim,Hrelp,Yret,Hrelp,SIG abrXY,Hrelp,FabrXY);grid

KOMPLAWJREZxYretxTUH=2222;Hrelp=h/l ./Kplmat.* 100;SIGrz=(Eretz).^A0.5.*20/l ,/K plmat;SIGrzx=SIGrz.*cos(atan(tgD));Khel=ho/1 ./0.006;Kyretel=Yreto/1 ./0.006;EPSelrzx=SI Grzx/l./Emat;SIGabr=SIGrzx-Pvpcut;Srah=Ra.*h.*10.^A-3;Sraskh=Rasky.*h.*10^A3 ;Fabr=SIGabr. * Srah;Fabrxy=Fabr/1 ./cos(atan(tgD));Fabrsk=SIGabr.* Sraskh;EPSelrzqVB=S IGrzqhoxVB/1 ./Emat;Khel=ho/l ./0.006;EPSelrzqVBh=EPSelrzqVB.*Khel;Kekvhpel=27/l ./0 .006;EPSelrzqVBekvp=EPSelrzqVB.*Kekvhpel;Kyretel=Yreto/l ./0.006;EPSelrzqVByret=EP SelrzqVB.*Kyretel;figure;plot(EPSelrzqVByret,SIGrzqhoxVB,Yret,SlGrzqhoxVB,Yret,Pvpo pt,Yret,Pvpcut,Yret,Pvpcutx,Yret,Vpopt,Yret,Vcutrast,Yret,Vcutrasky,Yret,SlGrzx,Yret,SIGr z,Yret,Mavpopthinvxy,Yret,Mavpopthinvho,Yret,arcD,Yret,Yret,Yret,Ra,Yret,Rarad,Yret,Ra sky,Yret,SIGabr,Yret,Fabr,Yret,Fabrsk,Yret,Plim,Yret,Yret,Yret,SIGabrXY,Yret,FabrXY);gri d

KOMPLAWJREZxEPSyretVxTUH=2222;Hrelp=h/l./Kplmat.*100;SIGrz=(Eretz).^A0.5.*2 0/1 ./Kplmat;SIGrzx=SIGrz.*cos(atan(tgD));Khel=ho/l ,/0.006;Kyretel=Yreto/l ,/0.006;EPSelr zx=SIGrzx/l ./Emat;SIGabr=SIGrzx-Pvpcut;Srah=Ra.*h.* 10.^A-3;Sraskh=Rasky.*h.* 10.^A3;Fabr=SlGabr.*Srah;Fabrxy=Fabr/l./cos(atan(tgD));Fabrsk=SIGabr.*Sraskh;EPSelrzqVB=S IGrzqhoxVB/1 ./Emat;Khel=ho/l ./0.006;EPSelrzqVBh=EPSelrzqVB.*KhekKekvhpel=27/l ./0 .006;EPSelrzqVBekvp=EPSelrzqVB.*Kekvhpel;Kyretel=Yreto/l./0.006;EPSelrzqVByret=EP SelrzqVB.*Kyretel;figure;plot(EPSelrzqVB.SIGrzqhoxVB,EPSyretV.SIGrzqhoxVB.EPSyret V.Pvpopt,EPSyretV,Pvpcut,EPSyretV.Pvpcutx.EPSyretV,Vpopt,EPSyretV,Vcutrast.EPSyret V,Vcutrasky,EPSyretV.SIGrzx,EPSyretV,SIGrz.EPSyretV,Mavpopthinvxy.EPSyretV,Mavpo pthinvho.EPSyretV,arcD,EPSyretV,Yret,EPSyretV,Ra,EPSyretV,Rarad,EPSyretV,Rasky,EPS yretV,SlGabr,EPSyretV,Fabr,EPSyretV,Fabrsk,EPSyretV,Plim,EPSyretV,Yret,EPSyretV,SIG abrXY,EPSyretV,FabrXY);grid

RqhodsklogV=logl 0(5.4 l)/l./loglO(ho).*Rao.*((log(h).^A2+log((h.*tgD).^Al)^A0.25).^A2)^A0333;RqhodsklogxxxV=RqhodskíogV.*cos(atan(tgD))^A(3.*Indho^Al);SIGrzqhoxV=10.^A3.*Emat.*2.*RqhodsklogxxxV/l./Rao;SIGrzqhoxVVV=SIGrzqhoxV.*(20/l./Kplmat).^A0.5;

SIG rzqhoxV= 10A3. * Emat. * 2. * RqhodsklogxxxV/1 ./Rao;

fceNOVAxSIGrzqhoxVB=1001;RqhodsklogVB=logl0(5.41)/l./logl0(ho).*Rao.*((Iog(h).^A2 +log((h.*tgD).^Al).^A0.25).^A2).^A0.5;RqhodsklogxxxVB=RqhodsklogVB.*cos(atan(tgD)).^A(3.*Indho.^Al);SIGrzqhoxVB=10.^A3.*Emat.*2.*RqhodsklogxxxVB/l./Raskyo;Kekvhel=27/l./0.006;figure;plot(EPSyretV,SIGrz qhoxVB,EPSyretV,SIGrzqhoxV);grid,figure;plot(h,SIGrzqhoxVB,h,SIGrzqhoxV);grid

ROZBORxFcutFabrxPvpxSIGxHefcktMOO 1 ;Fcutrask=SIGcutsk.*Srah;Fcutrzra=SIGrz.*S rah;Sraho=10.^A3.*Rao.*ho;Fcutrasko=SIGcutsko.*Sraho;Fcutrzrao=SIGrzo.*Sraho;SIGrzo=Emat.^A0.5;Pvpc uto=Pvpopt;figure;plot(h,SIGcutsk,h,SIGcutsko,h,SIGrz,h,SIGrzo,h,SIGrzx,h,Fcutrask,h,Fcut rzra,h,Fcutrasko,h,Sraskh,h,Sraskho,h,Pvpcut,h,Pvpcutx,h,Pvpcuto,h,Yret,h,SIGabrskV,h,SIG rzqhox VB,h, Ra, h,Rarad,h, Rasky ,h,arcD) ;grid fceTUHOST=1001;fígure;plot(h,SIGabr.h,Fabr,h,SIGabrXY,h,FabrXY);grid

SIGrzqEPSretVVV=1001;EPSelrzq=SIGrzqhoxV.*(20/l./Kplmat).^A0.5/l./Emat;Kyretel=Yr eto/l./0.006;SIGeloV=Emat.^A0.5.*(20/l./Kplmat).^A0.5;Kxy=SIGm/l./Kplmat;

Plim=Kxy.*h;Kxyo=SIGm/l ./ho;

Plimo=Kxyo.*h;Kxyel=SIGeloV/l./ho;Plimel=Kxyel.*h;Kxyelo=Emat.^A0.5/l./ho;Plimelo=K xyelo.*h;figure;plot(EPSelrzq,SlGrzqhoxV,EPSyretV,SIGrzqhoxV.*(20/l./Kplmat).^A0.5,EPS yretV,Plim,EPSyretV,SIGyield.*(20/l./Kplmat).^A0.5,EPSyretV,SIGyieldo.*(20/l./Kplmat).^A0 .5,EPSyretV,Plimo);grid,

SIGrzqHabsVVV=1001 ;EPSelrzq=SIGrzqhoxV.*(20/l ./Kplmat).^A0.5/l ./Emat;Kyretei=Yret o/l ,/0.006;SIGeloV=Emat.^A0.5.*(20/l ./Kplmat).^A0.5;Kxy=SIGm/l ./Kplmat;

Plim=Kxy.*h;Kxyo=SIGm/l ,/ho;

Plimo=K.xyo.*h;Kxye!=SlGeloV/l ./ho;Plimel=Kxyel.*h;Kxyelo=Emat.^A0.5/l ./ho;Plimelo=K xyelo.*h;figure;plot(h,SIGrzqhoxV.*(20/l./Kplmat).^A0.5.h,Plim,h,SIGyield.*(20/l./Kplmat).^A 0.5.h,Plimo.h.Plimel,h,Plimelo);grid,

SIGrzqhoxVVV=SIGrzqhoxV.*(20/l./Kplmat).^A0.5;

EmatX=30000:5000:300000;Vpostoptk=(10.^A3 .*Rao).^A0.5 .* 10.^Λ6/1 ./EmatX.^A0.5 ;KawjEx= 1O.^A12/1 ./EmatX.^A2;figure;plot(EmatX, Vpostop tk);grid,figure;plot(EmatX,KawjEx);grid

KawjX=10:50:700;Vpostoptk=(10.^A3.*Rao).^A0.5.*10.^A6/l,/(10.^A6/l./KawjX.^A0.5).^A0.5;figure;plot(KawjX,Vpostoptk);grid KawjX=10:5:700;EmatX= 10.^A6/l ,/KawjX.^A0.5; VpostoptkX=( 10.^A3.*Rao).^A0.5.*10.^A6/l./(10.^A6/l./KawjX.^A0.5).^A0.5;figure;plot(KawjX,VpostoptkX);grid,Mav poptkX=lmbd. * Kdvda. * ROsk W. * 10.^A-3. * VpostoptkX. * 60.^A- .*(Kcut/l ./ho);MavpoptkhodX=3600.*MavpoptkX;PvpoptkX=lmbd^A-

1. * Rov/1 ./Roabr. *(10.^A3.*Rao).^A0.5.*10.^A6/l./VpostoptkX;figure;plot(KawjX,VpostoptkX,KawjX,PvpoptkX,KawjX ,MavpoptkhodX,KawjX,KawjX,KawjX,EmatX/1 ./1000);grid,

KawjX=10:5:700; VpostoptkX=( 1O.^A3.*Rao).^A0.5.*10^A6/l./(10.^A6/l./KawjX.^A0.5).^A0.5;figure;plot(KawjX,VpostoptkX);grid,Mav poptkX=60.*lmbd.*Kdvda.*ROskW.*10.^A-3.*VpostoptkX.*60.^A-

1. * (Kcut/1 ./ho);MavpoptkhodX=3600. * MavpoptkX; MavpoptkminX=60. * MavpoptkX ;Pvpop tkX=lmbd.^A-1. * Rov/1 ./Roabr. *(10.^A-

3.*Rao).^A0.5.*10.^A6/l./VpostoptkX;KdvdakX=2.*Rao.*10.^A3.*60.*Maho/l./(lmbd.*ROskW. * Vpo stoptkX. * Rarado) ;HraXo=Kawj X/1 ./Rao; dammX=20. * (4. * MavpoptkX/1 ./(Ckh. * 3.14. * Roa.*1000.*va).^A0.5); d vmmX=dammX. * 2. * Kdvda;figure; plot( Kawj X, VpostoptkX, Kawj X,P vpoptkX,KawjX,MavpoptkminX,KawjX,KawjX,KawjX,EmatX/1./1000,KawjX,HraXo,Kawj X,dammX, KawjX, dvmmX); grid, techKOMPLEXxPV=1001;KawjX=10:5:700;VpostoptkX=(10^A3.*Rao).^A0.5.*10.^A6/l./(10^A6/l./KawjX^A0.5).^A0.5;figure;plot(KawjX,VpostoptkX);grid,Mav poptkX=60.*lmbd.*Kdvda.*ROskW.*10.^A-3.*VpostoptkX.*60.^A1 .*(Kcut/l ./ho);MavpoptkhodX=3600.*MavpoptkX;MavpoptkminX=60.*MavpoptkX;Pvpop tkX= 1.5.* (lmbd.^A-1. * Rov/1 ./Roabr. *(10.^A3.*Rao)^A0.5.*10.^A6/l./VpostoptkX);KdvdakX=2.*Rao.*10^A3.*60.*Maho/l./(lmbd.*ROskW . * VpostoptkX. * Rarado); HraXo=Kawj X/1 ./Rao ;dammX=20. * (4. * MavpoptkX/1 ./(Ckh. * 3.14. * Roa.* 1000.*va).^A0.5);dvmmX=dammX.*2.*Kdvda;Cstrkwhod=Nstrhod.*Ckwhod;Ccelstrkw hod=Ncelstr.*Ckwhod;figure;plot(Kawj X, VpostoptkX, KawjX, PvpoptkX, KawjX, Mavpoptkm i nX.KawjX,EmatX/l./1000,KawjX.HraXo,Kawj X,dammX,KawjX,dvmmX,Kawj X.Ckwhod);

grid,figure;plot(KawjX,Nstrhod,Kawj X.Ncelstr,Kawj X,Cstrkwhod,KawjX,Ccelstrkwhod);gri d, fceRasklogN=1001 ;Rar=Ra-log 10(Ra/l ./Rao);Raradr=Rarad-log 10(Rarad/1 ./Rarado);

fceSIGzatN=1001 ;SIGraradr=10.^A3.*Raradr.*Emat/l./(Rarado);SIGraradrx=SIGraradr.*cos(atan(tanD));figure;plot(h,SIGraradr ,h,SIGraradrx,h,SIGrz,h,SIGrzx);grid newPraceXvykonXcenaXhodXKawj=1001 ;KawjX=10:5:700;EmatX = 10.^A6/lJKawjX^A0.5;Ckwhod=3.5;Tpopt=Hlim/l./(ho.*Vpostopt*60A 1 ),TpoptX=Hlim/l ./(ho.* VpostoptkX.*60.^A1 );figure;plot(KawjX,TpoptX);grid,AstrobjX=((( 1 2.*Mio)/l./(6.*EmatX).*(SIGm+SlGm).^A2).^A2).^A0.5;AtstrX=(l+MÍo)/l./(3.*EmatX).*(SIGm .^A2+SIGm.^A2-SlGm.*SIGm);AcelstrX=1.5.*(AstrobjX+AtstrX);

Ncelstr=Acelstr/l./Tphxopto,NstrhodX=AstrobjX/l./TpoptX;NstrobjX=NstrhodX;CstrobjX^:::: NstrhodX.*Ckwhod;NtstrX=AtstrX/l./TpoptX;CtstrX=NtstrX.*Ckwhod;NcelstrX=AcelstrX/ l./TpoptX;CcelstrX=NcelstrX.*Ckwhod;Cstrhod=Nstrhod.*Ckwhod,PwREGX=l.5. *(83.982 6+ 108.524.*2.718.^A(-KawjX/l./13.68504)+ 104.30582.*2.718.^A(KawjX/l./132.7153));NstrhodXREG=25.63546.*2.718.^A(-KawjX/l./51.31997) + 325.32423.*2.718^A(-KawjX/l./9.29095) + 4.14871.*2.718 ^A(-KawjX/l./1.37731E84);CstrhodXREG=NstrhodXREG.*Ckwhod;figure;plot(KawjX,NstrhodXREG,Ka wjX,CstrhodXREG);grid,figure;plot(KawjX,65.*NstrobjX^A-l,KawjX,65.*CstrobjX.^Al);grid, figure;plot( KawjX, KawjX, KawjX, VpostoptkX, Kawj X,PvpoptkX, Kawj X,MavpoptkminX,Ka wjX,EmatX/l./1000, Kawj X,HraXo, KawjX, 65. *NstrobjX.^A-l, KawjX, 65. *CstrobjX.^A-l);grid, ROskWX=( 10/6/1./(10.^Λ 12/1 ./(10^A6/l ./KawjX^A0.5)^A2)/l ./16) ^A0.27;VpostoptkX=( 1Ο.^Λ3.*Rao)^A0.5.*10.^A6/l./(10 ^A6/l./KawjX^A0.5)^A0.5;MavpoptkX=lmbd.*Kdvda.*ROskWX.*l 0.^A-3. * Vpostopt. *60.^A-l.*(KawjX/l./ho);MavpoptkXvX=lmbd.*Kdvda.*ROskWX.*10.^A3. * V postoptkX. * 60.^A-1. * (Kawj/1 ./ho);

newMaKawj=1001 ;vMavpoptkXX=MavpoptkXvX;vMavpoptkgrminXXbREG=10.* 1.3655.* 0.4516.*0.7.* 0.269.*ROskWX.*10.^A-3.*148.758.*60^A1 .*(9.6676/35.77).* 1000.*60;fí gure;plot(Kawj X,Mavpoptk,KawjX,vMavpoptkXX.* 1000.*60 . Kawj X.vMavpoptkgrminXXbREG); grid, fí gure; p I ot( Ka wj X, 1.5. * P vpoptkX); gri d,

N strobj X=N strhodX;

FIGkompl=1001;figure;plot(KawjX,KawjX,KawjX,VpostoptkX,KawjX,PvpoptkX,KawjX,v MavpoptkgrminXXbREG,KawjX,EmatX/1./1000,Kawj X.HraXo,KawjX,65.*NstrobjX.^A1,KawjX,65.*CstrobjX.^A-1 );grid, FIGkompltopo=l 001 ;KawjX=l 0:5:700;hX=8,RaX=(-10)*( 1 -KawjX/1 ./(KawjXhX));KplX=RaX.*hX;EretzX=EmatX.*(KplX/l./KawjX)^A0.5;RaradX=Rao.*10.^A3.*(EretzX ) ^A0.5/l ,/EmatX;YretX=KplX/1 ./KawjX;Rasky= 10.^Alogl 0((logl 0(hX)).^A2+(log 10(1/1 ./YretX )) ^A2+RaradX.^A2).^A0.5;arcDX=atan(tan(YretX/l ./hX)).* 180/1 ./3.14;

FcePovchKawjX=1001;KawjX=10:5:700;hX=8;RaX=(-10)*(l-KawjX/l./(KawjX8));KplX=RaX.*hX;EretzX=EmatX.*(KplX/l./KawjX).^A0.5;RaradX=Rao.*10^A3.*(EretzX). ^A0.5/l ./EmatX;YretX=KplX/L/KawjX;arcDX=atan(tan(YretX/l ,/hX)).* 180/1 ./3.14;RaskyX= 10 ^Alogl0((logl 0(hX))^A2+(logl 0(1/1./YretX)).^A2+RaradX.^A2).^A0.5;fígure;plot(KawjX,hX,K awjX.RaX,Kawj X,RaskyX,KawjX,YretX,Kawj X,arcDX);grid, ROskWX=(10.^A6/l./(10.^A12/l./(10.^A6/l./KawjX.^A0.5).^A2)/l./16).^A0.27;VpostoptkX=(10.^A3.*Rao).^A0.5.*10^A6/l./(10 ^A6/l./KawjX.^A0.5)^A0.5;MavpoptkX=lmbd.*Kdvda.*ROskWX.*l 0.^A-3.*Vpostopt.*60.^A-l.*(KawjX/l./ho);MavpoptkXvX=lmbd.*Kdvda.*ROskWX.*10.^A3.*VpostoptkX.*60.^A-l.*(Kawj/l./ho);

MaKawj=1001 ;vMavpoptkXX=MavpoptkXvX;vMavpoptkgrminXXbREG=l 0.* 1.3655.*0.4 516.*0.7.* 0.269.*ROskWX.* 10^A-3.* 148.758.*60^A1 .*(9.6676/35.77).* 1000.*60;figure;plot(KawjX,Mavpoptk,KawjX,vMavpoptkXX.* 1000.*60 ,KawjX,vMavpoptkgrminXXbREG);grid,

Průmyslová využitelnost

Řešení může být využito ve všech podnicích, provozovnách a na výzkumných pracovištích, které se zabývají dělením technických materiálů hydroabrazivní technologií.

PATENTOVÉ NÁROKY

Claims (4)

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Způsob navrhování technologie hydroabrazivního dělení materiálů, vyznačující se tím, že se určí konstanta hydroabrazivní dělitelnosti materiálů Kawj [pm], a to tak, že se bud’ změří tři deformační parametry materiálu, vybraná hloubka řezu h_x [mm], lokální drsnost Ra_x [pm] v hloubce h_x a lokální odchylka řezné stopy od normálové roviny Yret_x v hloubce h_x, nebo pouze dva deformační parametry materiálu, a to etalonová hloubka h_ťt [mm] a odchylka řezné stopy od normálové roviny Yret_x [mm] v etalonové hloubce h_et [mm], nebo jeden parametr materiálu, a to bud’ rychlost šíření podélné vlny ultrazvuku Vluz [m/s] nebo modul pružnosti v tahu Emat [MPa], přičemž konstanta hydroabrazivní dělitelnosti materiálu Kawj se vypočítá z odpovídajících parametrů, a nebo se určí přímo výpočtem na základě znalosti rychlosti šíření podélné vlny ultrazvuku Vluz [m/s] nebo modulu pružnosti v tahu Emat děleného materiálu, konstanta Kawj se následně dosadí jako vstupní hodnota do algoritmu 1 technologie hydroabrazivního dělení.

2. Způsob podle nároku 1 vyznačující se tím, že se konstanta hydroabrazivní dělitelnosti materiálů Kawj stanoví buď ze tri deformačních parametrů, dle Kawj = Ra_x * h_x/Yret_x, [pm] nebo dvou deformačních parametrů dle

Emat_x=(10^A24*Yretx/(Yretet*Kawjet^A2))^A0,25, [MPa], Kawjx=10^A12/Ematx^A2, [pm] nebo z rychlosti šíření ultrazvuku Vluz [m/s] dle Kawjx=(10^A4 / VLuz) ^A6, [pm], nebo z modulu pružnosti v tahu Emat děleného materiálu dle Kawjx= 10^A12/Emat^A2 , [pm],

3. Způsob podle nároku 2, vyznačující se tím, že vztahy pro stanovení konstanty hydroabrazivní dělitelnosti Kawj se pro každý jednotlivý způsob stanovení Kawj s výhodou zadají jako počáteční rovnice do algoritmu 1 technologie hydroabrazivního dělení materiálů.

4. Způsob podle nároku 1 nebo 2 nebo 3 ftebcr^ vyznačující se tím. že se z konstanty hydroabrazivní dělitelnosti materiálů Kawj stanoví třída hydroabrazivní dělitelnosti Tcut podle: Tcut = log(10^A6/Kawj^A0,5) [-], resp. Tcut = log(Emat) [-], která umožňuje standardizaci technologických postupů.