CZ2003681A3 - Náboj a způsob hotovení nejméně jedné radiální drážky v tělě střely náboje - Google Patents

Description

Vynález se týká uspořádáni náboje s průbojnou střelou se zvýšenou účinností při průniku neprůstřelnými vestami a jinými balistickými ochranami, zejména tvrdými překážkami jako pancéřovanými dopravními prostředky, speciálním sklem a podobně.

Dosavadní stav techniky

Jsou známy expandující střely do pistoli, pušek, brokovnic a podobně, u kterých při zásahu překážky dochází k hřibovitému rozevření těla nebo pláště střely do většího průměru, která tak působí na překážku zvýšeným účinkem. Tento účinek je do značné míry ovlivněn rychlosti střely a odporem překážky při dopadu střely. Celní části střely jsou pro dosažení řízené expanze vhodnými způsoby upraveny tak, aby k rozevření těla střely po nárazu na překážku docházelo při nižších rychlostech a účinněji. Těla střel mohou být předem opatřena vnějšími příčnými nebo podélnými obvodovými zářezy (PCT přihláška WO 00/79211, US patent 6,148,731, CZ patent 289,744), případně vnitřními podélnými zářezy (US patent 3,881,421), které usnadňují řízené rozevření těla střely; k tomu se rovněž využívá tělísek s obvodovými výstupky, které jsou zatlačovány při dopadu střely do jejího otvoru (US patent 4,685,397, PCT přihláška WO 00/79211) a svými výstupky nařezávají tělo střely zevnitř. Ve zmíněné PCT přihlášce WO 00/79211 je konkrétně popsána střela, vykazující řízenou expanzi, kde do těla je z čelní strany vyvrtán otvor, ve kterém je pevně uloženo jádro z materiálu o větší pevnosti a tvrdosti, například z oceli. Řešení je určeno pro lovecké zbraně, a tedy pro měkké cíle. Jádro je ze střely uvolněno po rozevření jejího těla. Účelem je jak usnadnit řízené rozevřeni těla střely při zásahu cíle tak, aby se tělo nerozpadlo na vlče kusů, svou zvětšenou čelní plochou předalo podstatnou část své energie cíli, ale zůstalo vcelku a nepoškodilo tak cil (zvěř). V daném případě se toho dosahuje jak vnějšími radiálními drážkami, tak vnitřními podélnými drážkami. U žádného z těchto řešen) nebylo účelem, jak prorazit tvrdým materiálem překážky, a to i v případech nepříznivých úhlů dopadu.

Podstata vynálezu

Uvedeného účelu se snaží dosáhnout řešení podle předloženého vynálezu, které používá některých již známých výše uvedených znaků, ale v nové kombinaci s dalšími znaky.

Řešení se týká náboje, sestávajícího z nábojnice s prachovou náplní a střely, kde tato střela zahrnuje tělo, které má zadní dno a obvodové stěny, a v jehož oseje upevněno průbojné • · ··· φ · · • · · *· ♦· * * · ·· jádro. Podstata vynálezu spočívá v tom, že tělo je uzpůsobeno pro řízené odtržení, v místě zeslabení své obvodové stěny, alespoň své jedné, čelní Části po nárazu střely na překážku.

Po nárazu střely na tvrdou překážku, například ocelový plát nebo skleněnou nebo keramickou desku, vniká do překážky průbojné jádro střely a současně dochází k prudkému rozevření obvodové stěny čelní části těla střely, které se v místě svého zeslabení odtrhne, obnaží průbojné jádro a působením setrvačné hmoty zadní části těla výrazně zvýší jeho další průnik do tvrdé překážky. Do překážky tak vniká pouze tvrdé, ostré jádro střely.

Tělo střely zahrnuje naváděcí přední část a zadní část, o větším průměru, pro upevnění a vedení střely v nábojnici. Průměr zadní části odpovídá ráži zbraně. V těle je z čelní strany v otvoru uloženo s radiálním přesahem průbojné jádro. Mezi přední částí a zadní částí střely má tělo deformační stěnu o zeslabené tloušťce tak, že oblast jejího přechodu na vůči ní přesazenou zadní část tvoří trhací zónu čelní části těla. Průbojné jádro přechází na svém čelním konci do hrotu a dutina mezi tímto čelním koncem jádra a přivrácenou částí vnitřní stěny otvoru těla je vyplněna tvárnou ucpávkou, jejíž vnější plocha vytváří alespoň větší část dopadové plochy střely.

Po dopadu střely na tvrdou překážku umožní měkký materiál ucpávky okamžitou fixaci střely k překážce v místě dotyku, aniž by přitom střela změnila úhel dopadu. Dochází k zapíchnutí ostrého hrotu do překážky a tak znemožnění jeho sklouznutí, odrazu nebo zlomení. Jakmile hrot vniká do překážky, dochází k přesunu materiálu ucpávky podél kuželové plochy hrotu průbojného jádra, následnému vydutí zeslabené deformační stěny těla střely vnějším směrem a poté utržení celé přední části těla střely a jeho rozpadu. Jeho utržené fragmenty se rozletí všemi směry po povrchu plochy tvrdé překážky, přitom střílející osoba není ani při zásahu z bezprostřední blízkosti tímto rozpadem zasažena nebo ohrožena. Do tvrdého materiálu překážky proniká pouze ostré a tvrdé jádro střely, a to jednak svou setrvačností a jednak setrvačností zadní části střely, která zvyšuje průnik jádra. Průrazné jádro je z materiálu o vysoké pevnosti, tvrdosti a hmotnosti, například z oceli, kalené oceli, wolframu, spékaných karbidů kovů.

Deformační stěna může být tvořena dnem pravoúhlé drážky, uspořádané radiálně v těle střely, přičemž zadní boční stěna této drážky, která je současně přední plochou přesazené zadní části, tvoří první nárazovou plochu. Hloubka a délka pravoúhlé drážky je dána druhem a pevností použitého materiálu těla střely, tak aby byla zajištěna manipulační pevnost střely, při které nedochází k deformaci této zeslabené části těla při zatlačeni střely do nábojnice a při běžné manipulaci s nábojem. Po odtržení celé přední části těla střely po nárazu na

Ί · »♦· · ’

Ó · ·· ··· · · · · · · · ·· ·· ·· tvrdou překážku a jeho rozpadu vytváří zadní boční stěna pravoúhlé drážky první nárazovou plochu těla střely na překážku.

Přední část těla střely se směrem k vyústění otvoru s výhodou oble zužuje tak, že dopadovou plochu střely tvoří tvárná ucpávka, přičemž k této dopadové ploše dosahuje svým hrotem kuželovitý čelní konec jádra střely. Zaoblená přední Část slouží k navedeni náboje do nábojové komory zbraně ze zásobníku. Tvárná ucpávka, například z olova nebo plastu, snižuje dynamickou deformační pevnost přední části těla střely. Po nárazu na tvrdou překážku se chová jako kapalina v uzavřeném prostoru, umožni, jak již bylo uvedeno, okamžitou fixaci střely k překážce v místě dotyku a následně způsobí vnější vydutí zeslabeného těla střely a utrženi přední části těla střely v oblasti zadní boční stěny dna pravoúhlé drážky, která je současně přední plochou přesazené zadní části.

Tělo střely může být s výhodou uzpůsobeno pro postupné odtržení nejméně jedné své další části ve směru od čelní strany střely, a to v místě radiálního zářezu v obvodové stěně zadní části. Tělo může být na vnějším obvodu své zadní části opatřeno nejméně jedním radiálním zářezem. V alternativním provedení může být tělo na vnějším obvodu své zadní části opatřeno nejméně jedním zářezem ve tvaru šroubovice, případně rovnoměrně rozmístěnými, vůči sobě vzájemně posunutými axiálními zářezy.

V dalším provedení mohou být v zadní části těla střely uspořádány v odstupu za sebou dva radiální zářezy lichoběžníkového, ve směru k ose se zužujícího průřezu, kde přední stěna každého z nich je kolmá k ose střely, přičemž jejich zadní stěny jsou jednotlivě části druhé a třetí nárazové plochy.

V okamžiku, kdy jádro střely pronikne do tvrdé překážky tak hluboko, že se zadní část těla střely dotkne překážky, dochází k řízenému prudkému rozpadu jednotlivých částí těla, vzájemně od sebe oddělených radiálními zářezy, které se snadno oddělí od zbytku těla střely a vždy tak, že zbývající část těla je vždy na své čelní části (ve směru pohybu střely) v průběhu svého rozpadu sešikmena. To usnadňuje další postupný řízený rozpad těla střely, které proto nepůsobí zbytečnou ztrátu energie při vniku jádra do tvrdého materiálu překážky. Vnější průměr otvoru prostřeleného materiálu překážky, který je v podstatě válcového tvaru, vždy odpovídá vnějšímu průměru vystřeleného jádra. Na čelní straně prostřelované překážky se vytvoří otisk řízené se rozpadajícího těla střely. U měkčího materiálu překážky, například měkké oceli, je otisk větší, u tvrdého materiálu překážky (například ocelového plechu používaného pro pancéřování vozidel, stěn a podobně) je téměř neznatelný.

• 4

Průbojná střela se po nárazu do tvrdé překážky okamžité chová jako střela podkaliberní, protože do překážky vniká veškerou energií střely pouze jádro a nikoli tělo střely.

Jestliže je télo střely na vnějším obvodu své zadní části opatřeno zářezy ve tvaru šroubovice, jsou řízený rozpad a odtrhávání jednotlivých částí těla, vzájemně od sebe oddělených zářezy, v podstatě postupné, na rozdíl od skokové změny u radiálních zářezů.

Dno těla střely uzavírá svou plochou vnitřní prostor v nábojnici, který je s výhodou vyplněný prelisovanou prachovou náplní. To umožňuje, že průbojná střela má vysokou počáteční rychlost, které je dosaženo jednak nízkou hmotností střely v kombinaci se speciální laborací prachové náplně v nábojnici. Nejdříve se nasype určitě množství prachu do nábojnice či do přípravku a určitým tlakem se slisuje (vytvoří se prachová pilule o vnitřních rozměrech nábojnice). Alternativně může být do nábojnice vložena předem slisovaná prachová pilule, jejíž rozměry odpovídají tvaru nábojnice. Touto technologií je náboj zásobován velkým množstvím energie, která je uvolňována po zážehu zápalkou po celou dobu průchodu střely hlavní zbraně, aniž by došlo k nebezpečnému překročení maximálního povoleného tlaku v náboji. Vzniká tak zcela odlišná křivka průběhu hoření prachové náplně a podstatně delší časová výdrž potřebného tlaku po celou dobu urychlování střely v hlavni zbraně. Zvýší se tím úsťový tlak oproti běžnému střelivu, například u náboje 9 mm LUGER (nejčastěji využívaný náboj pro policejní a vojenské úseky speciálních jednotek) až dvojnásobně. U krátkých pistolových nábojů nelze tyto rychlosti a energie vytvořit bez přelisování prachu, kterého je přibližně třikrát více než u běžného střeliva. Navíc tento způsob laborace náboje zajišťuje s lehkou střelou, například o hmotnosti 2,9 gramu, naprosto normální funkci zbrani (pistolí a automatických zbraní), to znamená opakování, automatické nabíjení a podobně.

Další podstatou předloženého vynálezu je způsob hotovení nejméně jednoho radiálního zářezu v těle střely náboje podle některého z uvedených provedení, při kterém se vytvoří zadní část těla o větším vnějším průměru s nejméně jedním radiálním zářezem lichoběžníkového průřezu se souměrnými stranami, následně se tělo protlačuje stupňovitě se zužujícím otvorem kalibrační matice na požadovaný menší průměr, čímž se materiál těla v oblasti radiálního zářezu stává nehomogenním a deformuje se tak, že se přední bok radiálního zářezu ve směru protlačování napřimuje až je kolmý k ose těla, za současného zvyšování hustoty materiálu v této oblasti, a jeho zadní bok se ještě více rozevírá, za současného snižování hustoty materiálu v této oblasti. Tato úprava slouží k řízené a postupné deformaci zadní části těla střely po jejím nárazu na překážku. Vlivem této nehomogenity materiálu těla střely dochází ke snížení dynamické pevnosti těla střely, a to alespoň v jedné nárazové ploše, která má po odtržení tvar komolého kužele, zužujícího se směrem k čelní části střely. Tělo střely tak zbytečně nevniká do materiálu překážky.

• ··· • * · • · · ·· ··

Další výhodou náboje se střelou podle tohoto vynálezu je, že podle vnějšího tvaru střely lze okamžitě identifikovat i za nepříznivých podmínek viditelnosti, například v noci, a pouze hmatem, druh tohoto náboje a odlišit jej od běžné munice.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude blíže vysvětlen na příkladech pomocí připojených výkresů a následujícího podrobného popisu. Na obrázku 1 je schematicky znázorněn v podélném řezu příklad uspořádání těla střely s radiálními vnějšími drážkami a vloženým tvrdým jádrem. Na obrázku 2 je fotografie jednoho z možných provedení průbojné střely, kde je viditelný nejenom vnější tvar a uspořádání střely, jejíž tělo je z mosazi, ale i tvárná olověná ucpávka na čelní ploše střely. Na obrázku 3 je obdobné provedení střely jako na obrázku 2, tělo střely je v tomto případě ze slitiny lehkých kovů, s možností barevného odlišení, které napomáhá zpětnému určeni a identifikaci původu. Na obrázku 4 je znázorněna střela po zásahu cíle, pod označením A se jedná o měkký materiál, například živý organismus, měkká hmota jako jíl a podobně. Pod označením B se jedná o cíl z tvrdšího materiálu, například dřevo nebo překližka; pod označením C je měkký kov, například ocel třídy 11321; a pod označením D tvrdý kov, keramika nebo sklo. Je vidět, jakým způsobem podle tvrdosti cílové překážky dochází k postupné řízené deformaci těla střely. Tělo střely prochází do cílové hmoty pouze v případech A a B; u případů C a D se odráží od překážky a proniká pouze průbojné jádro, zbytek těla střely je rozložen do fragmentů, které jsou zobrazeny na obrázku 5. Na obrázku 6 je zobrazeno v bočním pohledu lepené vícevrstvé sklo, například pro ochranu bankovní obsluhy, v daném případě má tloušťku 30 mm. Na obrázku 7 je názorně vidět průstřel skla podle obrázku 6 průbojnou střelou podle tohoto vynálezu.

Na obrázku 8 je znázorněn průstřel tvrdého materiálu, v tomto případě se jedná o ocelový plech typu HARDOX o tloušťce 5 mm, pohled je ze vstřelné strany. Otisk těla střely je zde minimální. Na obrázku 9 je výstřelová strana podle obrázku 8.

Na obrázku 10 je znázorněn průstřel měkkého materiálu, v daném případě ocelového plechu třídy 11375 o síle 10 mm; pohled je ze vstřelové strany, je zde patrný otisk těla střely. Na obrázku 11 je výstřelová strana podle obrázku 10.

Příklady provedeni vynálezu

Průbojná střela 1 sestává z válcovitého těla 2, zhotoveného obvykle z mosazi, slitin lehkých kovů, plastu a podobně, které je s přesahem a v předem definované poloze uloženo v nábojnici 13 s odpovídajícími rozměry pro různé typy nábojů a různá použití. S nábojnicí 13 je tělo 2 nerozebíratelně spojeno konvenčním způsobem, zpravidla zapertlováno, případně zalakováno. Při výrobě těla 2 střely i je jeho počáteční vnější vodící průměr větší • ··· * • · » · · než po dokončení. Tělo 2 je ve své zadní části (vzhledem ke směru pohybu střely j, po jejím vystřelení ze zbraně), která se s výhodou nachází uvnitř nábojnice 13, opatřeno na svém vnějším povrchu radiálními drážkami 12, přfpadně drážkami ve tvaru šroubovice (obvykle jednou až třemi drážkami). Drážky 12 od sebe oddělují vodící plochy 14 válcové Části těla 2 střely 1, které slouží k vedeni střely 1 ve vrtání hlavně a vyvolávají její rotaci v hlavni. Drážky 12 mohou být zhotoveny různými způsoby, například obráběním, válcováním, lisováním, v případě plastu vstřikováním, a podobně. Mají obvykle lichoběžníkový tvar, ve směru k ose těla 2 střely 1 se zužují.

Hloubka drážek 12 je dána použitým materiálem těla 2_ střely 1 a požadavky na dodatečnou destrukci těla 2 po zásahu cíle. Aby střela 1, získala konečnou velikost průměru těla 2, provádí se její kalibrováni protlačováním přes stupňovitou kalibrační matici ve směru pohybu (letu) střely I po vystřelení ze zbraně. Při této operaci dochází ke změně tvaru drážek 12. Materiál těla 2 střely 1 se v oblasti drážkami vytvořených vodících kroužků 15 deformuje.

V předních částech kroužků 15 z hlediska směru jejich kalibrace se materiál těla 2 natlačuje směrem dozadu a vzniká nehomogenní struktura. Původně šikmá plocha zadní části vodicích kroužků 15 se narovnává až do pravého úhlu vůči ose těla 2, hustota materiálu v oblasti dna drážek 12 se zvětšuje. Naopak v přední části vodicích kroužků 15 dochází ke snížení hustoty materiálu a zvětšení úhlu jejich náběhové plochy. Tato úprava slouží k řízené a postupné deformaci zadní části těla 2 střely i po jejím nárazu na překážku.

Pro zasunutí přední Části střety 1. do vývrtu hlavně zbraně je vnější průměr těla 2 střely 1. v určité vzdálenosti před ústím nábojnice 13 zmenšen. Ve směru k přední části střely 1 je dále tělo 2 odlehčeno v něm vytvořenou deformační drážkou 10. Hloubka a délka deformační drážky 10 jsou dány druhem a pevností použitého materiálu těla 2 střety 1, tak aby byla zajištěna manipulační pevnost střely χ To je taková pevnost, při které nedochází k deformaci této zeslabené části těla 2 při zatlačení (laboraci) střely 1 do nábojnice 13 a při běžné manipulaci se střelou 1 a nábojem.

Na deformační drážku 10 navazuje ve směru dopředu zaoblená čelní část resp. hlava 5 střely 1, která odpovídá typu střely a slouží k navedení resp. zavedení náboje do nábojové komory zbraně ze zásobníku pomocí síly závěru zbraně. I při této funkci nesmi dojít k deformaci (vyosení, excentricitě) pláště těla 2 střely 1 v oblasti deformační drážky W.

Z přední strany je tělo 2_strety 1 opatřeno podél své osy středovým otvorem 7 kruhového průřezu, do kterého je vloženo jádro 3 z materiálu o vysoké pevnosti, tvrdosti a hmotnosti, například z oceli, kalené oceli, wolframu, spékaných karbidů kovů a podobně. Jádro 3 ve své přední části přechází do hrotu 8, který může mít tvar rotačního kužele s ostrým vrcholovým úhlem. Plášť kužele může být rovný, zaoblený, v podstatě může mít libovolný rotační tvar, vhodný pro konkrétní použitý materiál a aplikaci náboje.

Volný prostor otvoru 7 mezi hrotem 8 a vnitřní stěnou hlavy 5 je vyplněn ucpávkou 4 z měkkého materiálu, například olova nebo plastu. Má za úkol snížit dynamickou deformační pevnost přední části střely i Po nárazu na překážku se chová jako kapalina v uzavřeném prostoru, působí všemi směry. Po dopadu střely 1_ šikmo na cíl dojde k vychýlení hlavy 5 střely I a postupné deformaci těla 2 v oblasti deformační drážky 10. Měkký materiál ucpávky 4 umožní okamžitou fixaci střely I k překážce v místě dotyku, aniž by střela I změnila úhel dopadu. Při tomto procesu dochází k zapíchnutí ostrého hrotu 8 jádra 3 střely 1 do překážky a tím ke znemožnění jeho sklouznutí, odrazu nebo zlomení. Jakmile hrot 8 vniká do překážky, dochází k přesunu materiálu ucpávky 4 podél kuželové plochy hrotu 8, následnému vyduti zeslabeného těla 2 střely 1 v oblasti deformační drážky 10 vnějším směrem a poté utržení celé přední části těla 2 střely i a jeho rozpadu. Přitom se obnaží část jádra 3.

Pokud je překážka z tvrdého materiálu, například oceli, skla, keramiky, ve tvaru piátu, tabule a podobně, pak utržené fragmenty sklouznou a rozletí se všemi směry po povrchu těchto ploch. Je to patrné zejména při zásahu z bezprostřední blízkosti, například 1 až 2 metrů. Střílející osoba přitom v žádném případě není tímto rozpadem zasažena nebo ohrožena. Do tvrdého materiálu překážky je vtlačováno (proniká) pouze tvrdé jádro 3 střely 1, a to jednak svou setrvačností a jednak setrvačností zadní části střely 1, která pres dno 6 těla 2 střely 1. svou setrvačnou hmotou zvyšuje průnik jádra 3. V okamžiku, kdy jádro 3 pronikne do tvrdé překážky tak hluboko, že se zadní část těla 2 střely i dotkne překážky, dochází k řízenému rozpadu jednotlivých částí těla 2, například postupně po jednotlivých vodících kroužcích 15, které jsou při výrobě (kalibrováni) zhotoveny tak, že se snadno oddělí od zbytku těla 2 střely 1 a vždy tak, že zbývající část těla 2 je vždy na své čelní části (ve směru pohybu střely 1.) v průběhu svého rozpadu sešikmena. To usnadňuje další postupný řízený rozpad těla 2 střely 1, které proto nepůsobí zbytečnou ztrátu energie při vniku jádra 3 do tvrdého materiálu překážky. Vnější průměr otvoru prostřeleného materiálu překážky, který je v podstatě válcového tvaru, vždy odpovídá vnějšímu průměru vystřeleného jádra 3. Na čelní straně prostřetované překážky se vytvoří otisk řízené se rozpadajícího těla 2 střely 1 U měkčího materiálu překážky, například měkké oceli, je otisk větší, u tvrdého materiálu překážky (například plechu typu HARDOX používaného pro pancéřování vozidel, stěn a podobně) je téměř neznatelný. Průbojná střela 1 se po nárazu do tvrdé překážky okamžitě chová jako střela podkaliberní, protože do překážky vniká veškerou energií střely pouze jádro 3 a nikoli tělo 2 střely 1 Jakmile však tato průbojná střela 1 narazí do cílové hmoty, která odpovídá svým charakterem například dřevu, chová se jako konvenční běžná střela, mnohdy vůbec nedojde k jejímu rozpadu. Střelový otvor v takovém případě odpovídá průměru těla 2 střely

1.

V případě zásahu cílové hmoty, která odpovídá lidskému tělu, dochází ke vniku celé střely do této hmoty. Se zpožděním, které odpovídá řádově vniku několika centimetrů (2 až 3 cm), dochází k rozpadu přední části střely 1. Veškeré fragmenty jsou zachyceny cílovou hmotou a zhruba po 15 cm je cílové hmotě předána téměř veškerá energie střely. Vzniká tak zvaná kmitová dutina o objemu přibližně jednoho litru (1 dm³). Střela se v tomto případě chová jako střelivo se šokovým účinkem a značným poškozením cílové hmoty.

Dalším podstatným znakem průbojné střely 1 je její vysoká počáteční rychlost, například v ráži 9 mm LUGER se čtyřpalcovou hlavní je v₀ = 756 m/s, energie E_o = 829 J a střední tlak v hlavni zbraně je 297 MPa. Této rychlosti je dosaženo nízkou hmotností střely v kombinaci se speciální laboracl prachové náplně v nábojnici 13. Jedná se o vhodný střelný prach, který je přelisovaný. Nejdříve se nasype určité množství prachu do nábojnice či do přípravku a určitým tlakem se slisuje (vytvoří se prachová pilule o vnitřních rozměrech nábojnice). Touto technologií je náboj zásobován velkým množstvím energie, která je uvolňována po zážehu zápalkou po celou dobu průchodu střely hlavní zbraně, aniž by došlo k nebezpečnému překročení maximálního povoleného tlaku v náboji. Vzniká f ak zcela odlišná křivka průběhu hoření prachové náplně a podstatně delší časová výdrž potřebného tlaku po celou dobu urychlování střely v hlavni zbraně. Zvýší se tím úsťový tlak oproti běžnému střelivu, například u náboje 9 mm LUGER (nejčastěji využívaný náboj pro policejní a vojenské úseky speciálních jednotek) až dvojnásobně.

U krátkých pistolových nábojů nelze tyto rychlosti a energie vytvořit bez přeíisování prachu, kterého je přibližně třikrát více než u běžného střeliva. Navíc tento způsob laborace náboje zajišťuje s lehkou střelou, například o hmotnosti 2,9 gramu, naprosto normální funkci zbraní (pistolí a automatických zbraní), to znamená opakování, automatické nabíjení a podobně.

Průmyslová využitelnost vynálezu

Průbojná střela podle tohoto vynálezu je určena zejména k ničení běžných balistických ochran, to znamená osob a vozidel. Zahrnuje to neprůstřelné vesty s kevlarovými vlákny, zejména pro skryté nošení, zastavování pancéřovaných dopravních prostředků. Přitom je vyloučeno, aby se tyto střely odrážely a ohrožovaly okolí.

Claims (13)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Náboj, sestávající z nábojnice (13) s prachovou náplní (16) a střely (1), kde tato střela (1) zahrnuje tělo (2), které má zadní dno (6) a obvodové stěny, a v jehož oseje upevněno průbojné jádro (3), vyznačující se tím, že tělo (2) je uzpůsobeno pro řízené odtržení, v místech zeslabení své obvodové stěny, alespoň své jedné, čelní části po nárazu střely (1) na překážku.
2. 2. Náboj podle nároku 1, vyznačující se tím, že tělo (2) zahrnuje naváděcí přední část (5) a zadní část (17), o větším průměru, který odpovídá ráži zbraně, pro upevnění a vedení střely (1) v hlavni zbraně, kde v těle (2) je z čelní strany v otvoru (19) uloženo s radiálním přesahem průbojné jádro (3), a kde mezi přední částí (5) a zadní částí (17) střely (1) má tělo (2) deformační stěnu (10) o zeslabené tloušťce tak, že oblast jejího přechodu na vůči ní přesazenou zadní část (17) tvoři trhací zónu čelní části těla (2), přičemž průbojné jádro (3) přechází na svém čelním konci (8) do hrotu a dutina mezi tímto čelním koncem jádra (3) a přivrácenou částí vnitřní stěny otvoru (19) těla (2) je vyplněna tvárnou ucpávkou (4), jejíž vnější plocha vytváří alespoň větší část dopadové plochy (20) střely (1).
3. 3. Náboj podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že deformační stěna (10) je tvořena dnem pravoúhlé drážky, uspořádané radiálně v těle (2) střely (1), přičemž zadní boční stěna této drážky, která je současně přední plochou přesazené zadní části (17), tvoří první nárazovou plochu (18).
4. 4. Náboj podle některého z nárokůl až 3, vyznačující se tím, že přední část (5) těla (2) střely (1) se směrem k vyústění otvoru (19) oble zužuje tak, že dopadovou plochu (20) střely (1) tvoří tvárná ucpávka (4), přičemž k této dopadové ploše (20) dosahuje svým hrotem kuželovitý čelní konec (8) jádra (3) střely (1).
5. 5. Náboj podle některého z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že tělo (2) střely (1) je uzpůsobeno pro postupné odtržení nejméně jedné své další části ve směru od čelní strany střely (1), a to v místě zářezu v obvodové stěně zadní části (17).
6. 6. Náboj podle nároku 5, vyznačující se tím, že tělo (2) je na vnějším obvodu své zadní části (17) opatřeno nejméně jedním radiálním zářezem (12).

   • · ·
7. 7. Náboj podle nároku 5, vyznačující se tfm, že tělo (2) je na vnějším obvodu své zadní části opatřeno nejméně jedním zářezem ve tvaru šroubovice.
8. 8. Náboj podle nároku 5, vyznačující se tím, že tělo (2) je na vnějším obvodu své zadní části opatřeno rovnoměrně rozmístěnými, vůči sobě vzájemné posunutými axiálními zářezy.
9. 9. Náboj podle nároku 6 nebo 7, vyznačující se tím, že v zadní části (17) těla (2) střely (1) jsou uspořádány v odstupu za sebou dva radiální zářezy (12) lichoběžníkového, ve směru k ose se zužujícího průřezu, kde přední stěna každého z nich je kolmá k ose střely (1), přičemž jejich zadní stěny jsou jednotlivě částí druhé a třetí nárazové plochy (18).
10. 10. Náboj podle některého z nároků 1 až 9, vyznačující se tím, že dno (6) těla (2) střely (1) uzavírá svou plochou vnitřní prostor v nábojnici (13), vyplněný přelisovanou prachovou náplní (16), případně do nábojnice (13) vloženou předem slisovanou prachovou pilulí.
11. 11. Náboj podle některého z nárokúl až 10, vyznačující se tím, že průrazné jádro (3) je z materiálu o vysoké pevnosti, tvrdosti a hmotnosti, ze skupiny zahrnující ocel, kalenou ocel, wolfram, spékané karbidy kovů.
12. 12. Náboj podle některého z nároků 1 až 11, vyznačující se tím, že tvárná ucpávka (4) těla (2) střely (1) je z materiálu ze skupiny, zahrnující olovo, plasty a vosky.
13. 13. Způsob hotovení nejméně jednoho radiálního zářezu v těle (2) střely (1) náboje podle některého z předcházejících nároků 1 až 12, při kterém se vytvoří zadní část (17) těla (2) o větším vnějším průměru s nejméně jedním radiálním zářezem (12) lichoběžníkového průřezu se souměrnými stranami, vyznačující se tím, že tělo (2) se protlačuje stupňovitě se zužujícím otvorem kalibrační matice na požadovaný menší průměr, čímž se materiál těla (2) v oblasti radiálního zářezu (12) stává nehomogenním a deformuje se tak, že se přední bok radiálního zářezu (12) ve směru protlačování napřimuje až je kolmý k ose těla (2), za současného zvyšování hustoty materiálu v této oblasti, a jeho zadní bok se ještě více rozevírá, za současného snižování hustoty materiálu v této oblasti.