CZ20022151A3 - Způsob snížení rychlosti zvyšování tělesné hmotnosti a poklesu hladiny cukru v krvi v důsledku hladu u diabetických pacientů - Google Patents

Způsob snížení rychlosti zvyšování tělesné hmotnosti a poklesu hladiny cukru v krvi v důsledku hladu u diabetických pacientů Download PDF

Info

Publication number
CZ20022151A3
CZ20022151A3 CZ20022151A CZ20022151A CZ20022151A3 CZ 20022151 A3 CZ20022151 A3 CZ 20022151A3 CZ 20022151 A CZ20022151 A CZ 20022151A CZ 20022151 A CZ20022151 A CZ 20022151A CZ 20022151 A3 CZ20022151 A3 CZ 20022151A3
Authority
CZ
Czechia
Prior art keywords
insulin
pulmonary
patient
administered
inhaled
Prior art date
Application number
CZ20022151A
Other languages
English (en)
Inventor
William Harras Landschluz
Original Assignee
Pfizer Procucts Inc.
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by Pfizer Procucts Inc. filed Critical Pfizer Procucts Inc.
Publication of CZ20022151A3 publication Critical patent/CZ20022151A3/cs

Links

Classifications

    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61KPREPARATIONS FOR MEDICAL, DENTAL OR TOILETRY PURPOSES
    • A61K38/00Medicinal preparations containing peptides
    • A61K38/16Peptides having more than 20 amino acids; Gastrins; Somatostatins; Melanotropins; Derivatives thereof
    • A61K38/17Peptides having more than 20 amino acids; Gastrins; Somatostatins; Melanotropins; Derivatives thereof from animals; from humans
    • A61K38/22Hormones
    • A61K38/28Insulins
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61KPREPARATIONS FOR MEDICAL, DENTAL OR TOILETRY PURPOSES
    • A61K9/00Medicinal preparations characterised by special physical form
    • A61K9/0012Galenical forms characterised by the site of application
    • A61K9/007Pulmonary tract; Aromatherapy
    • A61K9/0073Sprays or powders for inhalation; Aerolised or nebulised preparations generated by other means than thermal energy
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P3/00Drugs for disorders of the metabolism
    • A61P3/04Anorexiants; Antiobesity agents
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P3/00Drugs for disorders of the metabolism
    • A61P3/08Drugs for disorders of the metabolism for glucose homeostasis
    • A61P3/10Drugs for disorders of the metabolism for glucose homeostasis for hyperglycaemia, e.g. antidiabetics
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P5/00Drugs for disorders of the endocrine system
    • A61P5/48Drugs for disorders of the endocrine system of the pancreatic hormones
    • A61P5/50Drugs for disorders of the endocrine system of the pancreatic hormones for increasing or potentiating the activity of insulin

Landscapes

  • Health & Medical Sciences (AREA)
  • Life Sciences & Earth Sciences (AREA)
  • Diabetes (AREA)
  • Medicinal Chemistry (AREA)
  • Chemical & Material Sciences (AREA)
  • Bioinformatics & Cheminformatics (AREA)
  • Pharmacology & Pharmacy (AREA)
  • Engineering & Computer Science (AREA)
  • Animal Behavior & Ethology (AREA)
  • General Health & Medical Sciences (AREA)
  • Public Health (AREA)
  • Veterinary Medicine (AREA)
  • Endocrinology (AREA)
  • Epidemiology (AREA)
  • Organic Chemistry (AREA)
  • Zoology (AREA)
  • Proteomics, Peptides & Aminoacids (AREA)
  • Immunology (AREA)
  • Chemical Kinetics & Catalysis (AREA)
  • General Chemical & Material Sciences (AREA)
  • Nuclear Medicine, Radiotherapy & Molecular Imaging (AREA)
  • Gastroenterology & Hepatology (AREA)
  • Otolaryngology (AREA)
  • Pulmonology (AREA)
  • Obesity (AREA)
  • Hematology (AREA)
  • Emergency Medicine (AREA)
  • Child & Adolescent Psychology (AREA)
  • Medicines That Contain Protein Lipid Enzymes And Other Medicines (AREA)
  • Medicinal Preparation (AREA)

Description

Oblast techniky
Předmětný vynález se týká způsobu snížení rychlosti zvyšování tělesné hmotnosti a/nebo způsobu snížení hladiny cukrů v důsledku hladovění v krvi u diabetických pacientů, kteří užívají exogenní inzulín za účelem regulace hladiny cukrů v krvi a kteří tento inzulín užívají jinak než pulmonárně, přičemž uvedený způsob zahrnuje podávání inzulínu pacientovi pulmonární cestou, tj. ve formě inhalovaného inzulínu. Dále se uvedený vynález týká zavedení léčby inhalovaným inzulínem u pacientů, u kterých existuje riziko zvyšování tělesné hmotnosti nebo vyvinutí zvýšené hladiny cukru v důsledku hladovění v krvi.
Dosavadní stav techniky
Diabetes mellitus je vážná porucha metabolismu, která je definována přítomností chronicky zvýšené hladiny glukosy v krvi. Klasickými symptomy diabetů mellitu u dospělých lidí jsou polyurie a polydipsie spolu se zvýšenou hladinou glukosy v plazmě. Normální koncentrace glukosy v plazmě u vyhladovělého člověka jsou nižší než 110 miligramů/decilitr. U vyhladovělých diabetických pacientů činí uvedené koncentrace 126 nebo více miligramů/decilitr. Obecně diabetes mellitus vzniká v důsledku poškození nebo poruch β-buněk pankreatu.
• ··
Primárně se diabetes mellitus označuje jako diabetes typu 1 (který se rovněž označuje jako inzulin-dependentní diabetes mellitus, neboli IDDM) a jako diabetes typu 2 (který se rovněž označuje jako inzulin-nedependentní diabetes mellitus, neboli NIDDM). Diabetes typu 1 (který propuká v mladistvém věku a který je inzulin-dependentní) je velmi dobře známý stav charakterizovaný hormonální nedostatečností, který je patrně způsoben tím, že β-buňky pankreatu jsou zničeny vlastním tělesným imunitním obranným systémem.
Pacienti trpící diabetem mellitu typu 1 mají velmi malou nebo nemají vůbec žádnou schopnost vnitřní sekrece inzulínu a u těchto pacientů dochází k vyvinutí extrémní hyperglykémíe. Diabetes typu 1 byl fatálním onemocněním až do zavedení inzulínové substituční terapie přibližně před 70 lety, přičemž při této terapii se používaly nejprve inzuliny ze zvířecích zdrojů a v poslední době se při této terapii používá lidský inzulín vyrobený pomocí technologie využívající rekombinantní DNA.
Diabetes typu 2 je charakteristický inzulínovou rezistencí, tj. selháním normální metabolické odezvy periferních tkání na účinek inzulínu, kombinovanou s relativním nedostatkem inzulínu. Jinými slovy, inzulínová rezistence je takový stav, kdy inzulin přítomný v krevním oběhu vyvolává menší než normální biologickou odezvu. Klinicky vyjádřeno, pacient trpí inzulínovou rezistencí, pokud navzdory normální nebo zvýšené koncentraci inzulínu v krvi zůstává v krvi zachována normální nebo zvýšená hladina glukosy. Hyperglykémii související s diabetem typu 2 je někdy možné zvrátit nebo zmírnit pomocí diety nebo snížením tělesné hmotnosti tak, aby byla obnovena citlivost periferních tkání • ·· · · · · · · · · * 0 ft · · · · · * · • · ft · · · ftftft ···· ftftftft ftft ftft ·· ftftftft na inzulín. Progrese diabetů mellitu typu 2 souvisí se zvyšováním koncentrace glukosy v krvi a je spojená s relativním poklesem rychlosti sekrece inzulinu, jež je vyvolaná glukosou. Tak může například v pozdním stádiu diabetů mellitu typu 2 pacient trpět nedostatkem inzulinu.
Časový vývoj diabetů typu 1 se může (a obvykle tomu tak skutečně je) značně lišit od časového vývoje diabetů typu 2.
U mladých (například dětských) pacientů, kteří trpí diabetem typu 1, nemusí být jejich choroba diagnostikována až do okamžiku, kdy dojde ke zničení velkého množství β-buněk pankreatu, kdy tito pacienti již potřebují trvalou inzulínovou terapii. V obvyklém případě vývoj diabetů typu 1 probíhá v období od několika let před poškozením pankreatu až do okamžiku, kdy pankreas dále neprodukuje takové množství inzulinu, které postačuje k pokrytí pacientových metabolických potřeb. Na rozdíl od diabetů typu 1, léčení diabetů typu 2 velmi často nevyžaduje použití inzulinu a samotný tento chorobný stav se vyvíjí během několika desetiletí. Zavedení terapie diabetů typu 2 obvykle zahrnuje vyzkoušení dietetické terapie a změny životního stylu, přičemž tato zkouška v prvním případě trvá obvykle 6 až 12 týdnů. Základními rysy diabetické diety jsou dostatečný, ale ne nadbytečný celkový příjem kalorií, omezení obsahu nasycených tuků v jídle doprovázené současným zvýšením obsahu polynenasycených mastných kyselin v jídle a zvýšený příjem dietní vlákniny. Změny životního stylu zahrnují pravidelné cvičení, které napomáhá jak regulaci tělesné hmotnosti, tak snížení stupně inzulínové rezistence. Jak již bylo uvedeno výše, v pozdním stádiu diabetů mellitu typu 2 může pacient trpět klinicky zjištěným nedostatkem inzulinu, takže pacientům postiženým diabetem typu 2 je i φ · φ · · · ·
I ·· · · · φ · * · φ · · · · · · »· ·· ·« · · ···· nezbytně nutné podávat exogenní inzulín, který slouží pro regulaci metabolismu cukru daného pacienta nebo dané pacientky.
Bez ohledu na to, zda jsou pacienti postiženi diabetem typu 1 nebo typu 2, trpí diabetici specifickými zdravotními problémy, kterými většina nediabetiků netrpí. Mezi nejzávažnější patří (1) zvyšování tělesné hmotnosti, které může vést k obezitě a další inzulínové rezistenci, a (2) chronicky vysoké koncentrace glukosy v důsledku hladovění. Tyto problémy se vyskytují zejména u diabetiků, kteří si sami subkutánně aplikují inzulín, což je nejběžnější způsob podávání inzulínu, který diabetici používají. Avšak tyto problémy mohou vzniknout i u pacientů, kteří si inzulín aplikují transdermálně. U pacientů, kteří přibývají na váze, existuje riziko, že se nakonec stanou obézními a že budou trpět specifickými zdravotními problémy, jež souvisejí s obezitou, jako je zátěž kladená na srdce a cévní systém spolu se zvýšeným rizikem výskytu srdečního záchvatu a dalších srdečních onemocnění, jež doprovázejí obezitu a/nebo výrazné zvýšení tělesné hmotnosti. Kromě toho je všeobecně známo, že čím níže se u diabetika koncentrace glukosy v krvi v důsledku hladovění pohybuje uvnitř normálního rozmezí, tím existuje menší pravděpodobnost, že tento pacient bude trpět diabetickými komplikacemi, jako je retínopatie, neuropatie, mrtvice, srdeční záchvat, onemocnění a/nebo selhání ledvin, impotence, amputace (tj. extrémními komplikacemi v důsledku špatného krevního oběhu nebo ztráty citlivosti).
• · • · • · · · • · · · · · · · • · 9 9 9· 9 9
9 9 9 9 9 9 9 9 · · ·· ·
Podstata vynálezu
Předmětem tohoto vynálezu je způsob snížení rychlosti zvyšování tělesné hmotnosti u diabetického pacienta, který užívá exogenní inzulín pro regulaci koncentrace cukrů v krvi a který přijímá uvedený inzulín subkutánně a/nebo transdermálně, přičemž tento způsob zahrnuje podávání uvedeného inzulinu uvedenému pacientovi pulmonární cestou, tj. ve formě inhalovaného inzulinu. Inzulín dodávaný do těla pacienta pulmonární cestou se v tomto textu (včetně patentových nároků) označuje někdy také jako „pulmonární inzulín, což je synonymum pro výraz „inhalovaný inzulín.
Předmětem tohoto vynálezu dále je způsob hladiny glukosy v důsledku hladovění u diabetického pacienta, který užívá exogenní inzulín pro regulaci koncentrace cukrů v krvi a který přijímá uvedený inzulín subkutánně a/nebo transdermálně, přičemž tento způsob zahrnuje podávání uvedeného inzulinu uvedenému pacientovi pulmonární cestou
Předmětem tohoto vynálezu tak je způsob snížení rychlosti zvyšování tělesné hmotnosti nebo snížení hladiny glukosy v důsledku hladovění v krvi u diabetického pacienta, který užívá exogenní inzulín subkutánně a/nebo transdermálně.
V základním provedení tohoto vynálezu uvedený pacient jednoduše převeden na nový režim užívání, při kterém je třeba veškerý inzulín, nebo alespoň jeho část podávat pacientovi pulmonární cestou. Předpokládá se tedy, že předmětný vynález je zvlášť užitečný pro (1) převedení diabetických pacientů, kteří již užívají inzulín subkutánně a/nebo transdermálně a kteří již trpí výše uvedenými potížemi, zcela nebo částečně na • ·
pulmonární inzulín; nebo (2) zahájení léčby nových diabetických pacientů, u kterých existuje předpoklad rizika uvedených potíží, přičemž tato léčba vyžaduje úplné nebo částečné podávání pulmonárního inzulínu, aniž by však u těchto pacientů byla někdy vyzkoušena samotná subkutánní a/nebo transdermální aplikace inzulínu, tj. léčba bez pulmonárního inzulínu. Zvlášť výhodné je provádět předmětný vynález tak, že jsou pacienti, kteří trpí jednou nebo oběma shora uvedenými potížemi, převedeni z režimu subkutánně podávaného inzulínu na režim, který vyžaduje úplné nebo částečné podávání inzulinu ve formě inhalovaného inzulinu.
Shora uvedené potíže se zvyšováním tělesné hmotnosti a s hladinou glukosy v důsledku hladovění jsou dva oddělené stavy, které se obecně musí napravovat nebo léčit separátně. Léčivo nebo léčba, které(á) například zlepšuje (tj. snižuje) rychlost zvyšování tělesné hmotnosti, nemusí nezbytně vést ke snížení hladiny glukosy v důsledku hladovění, a naopak. Toto tvrzení potvrzuje fakt, že zlepšená nebo dokonce úplně nej lepší glykemická regulace vede často u diabetických pacientů ke zvýšené rychlosti zvyšování tělesné hmotnosti.
Z tohoto důvodu je v případě předmětného vynálezu zcela neočekávatelné, že popisuje způsob, který je vhodný nejen pro snížení rychlosti zvyšování tělesné hmotnosti, ale rovněž pro snížení hladiny glukosy v důsledku hladovění.
Výraz „pacient užívající inzulín nebo „pacient, který užívá inzulin zahrnuje i pacienty, kteří byli nově diagnostikovaní jako diabetičtí a kteří se nacházejí před začátkem léčby inzulinem za účelem regulace hladiny cukrů «· • * ···· «« « • ········· * • · ···· «·« ······· · · · · ·· ···· v krvi. V souladu s tím je předmětný vynález použitelný při léčení diabetů typu 2 i typu 1.
Výrazem ‘„zahrnující podávání uvedeného inzulínu uvedenému pacientovi pulmonární cestou se v tomto textu v mnoha případech rozumí převedení pacienta z podávání inzulínu subkutánní cestou na podávání inzulínu inhalačni/pulmonární cestou. Jak již bylo popsáno výše, patentové nároky zahrnují rovněž situaci, kdy je pacient užívající exogenní inzulín subkutánně nebo transdermálně pouze částečně převeden na inhalovaný inzulín, který tak tvoří část pacientova nového léčebného režimu, přičemž uvedený pacient stále užívá, jakožto součást uvedeného nového léčebného režimu, inzulín subkutánně a/nebo transdermálně. Tak je podle předmětného vynálezu možné převést například pacienta, který užívá inzulín pouze pomocí subkutánních injekcí, na léčebný režim, který zahrnuje například užívání jediné subkutánní injekce inzulínu s dlouhotrvajícími účinky spolu s inhalovaným inzulinem, který se užívá před jídlem.
Výrazem „inzulin se rozumí v dané oblasti techniky známý polypeptid, který se používá při léčbě diabetů ve v podstatě přečištěném stavu, a rovněž různé, komerčně dostupné formy inzulinu, které zahrnují i pomocné látky. Uvedený výraz zahrnuje přirozený extrahovaný lidský inzulin, rekombinantně vyprodukovaný lidský inzulin, inzulin extrahovaný z hovězího a/nebo vepřového zdroje, rekombinantně vyprodukovaný vepřový a hovězí inzulin a jejich směsi. Výraz „inzulin rovněž zahrnuje analogy inzulinu, ve kterých je jedna nebo více aminokyselin polypeptidového řetězce nahrazena(nahrazeno) jinou(jinými) aminokyselinou(aminokyselinami) a/nebo ve kterých je
0 · * · 0 · · • · · · ♦ Φ • ···»·*··· β • · ···· 0 0 · ••••••0« · 0 ·0 «» 0000 z polypeptidového řetězce vynechána(vynecháno) jedna aminokyselina nebo více aminokyselin nebo ve kterých byla(byly) do polypeptidového řetězce přidána(přidány) jedna aminokyselina' nebo více aminokyselin. Obecně skupina takovýchto analogů inzulínu podle předmětného vynálezu zahrnuje „superanalogy inzulinu, kdy schopnost daného analogu inzulinu ovlivňovat hladinu glukosy v séru je podstatně zvýšena v porovnání s běžným inzulínem, a dále hepatoselektivní analogy inzulínu, které jsou aktivnější v játrech než v tukové tkáni. Podle předmětného vynálezu je možné používat aerosolovaný inhalovaný inzulín, který je monomerní, jako je inzulín lispro.
Výrazem „hladina glukosy v důsledku hladovění se rozumí naměřená hodnota koncentrace glukosy v krvi za konkrétní kombinace předepsaných podmínek, jako je například hladina glukosy v krvi měřena po určitém období, kdy pacient nejedl, obvykle ráno po probuzení a před snídání. Tato koncentrace může být snadno měřena pomocí mnoha metod, které jsou v dané oblasti techniky všeobecně známé, přičemž mnoho prostředků pro provedení těchto metod je komerčně dostupných, například ve formě kitů. „Normální hodnota hladiny glukosy v důsledku hladovění je v rozmezí od 80 miligramů/decilitr do 126 miligramů/decilitr. Čím níže uvnitř uvedeného rozmezí se pohybuje hodnota hladiny glukosy v důsledku hladovění, tím lépe pro pacienta. Tento vynález tak, kromě jiného, popisuje způsob snížení hladiny glukosy v důsledku hladovění uvnitř uvedeného rozmezí a způsob snížení hladiny glukosy v důsledku hladovění na hodnotu ležící uvnitř uvedeného rozmezí, pokud hladina glukosy v důsledku hladovění u daného pacienta je původně vyšší než 126 miligramů/decilitr.
• · • ·
9 9 ·99 9 · 1 • 9 9 9 · 9 9 9 9
9999999 9» · · * · 9999
Podáváním inzulínu „pulmonární cestou nebo ve formě „pulmonárního inzulínu se v tomto textu rozumí podávání inzulínu ve formě „inhalovaného inzulínu. Samotným výrazem „inhalovaný inzulín se v tomto textu rozumí aerosolový, mokrý nebo suchý, částečkovitý nebo kapičkový farmaceutický prostředek obsahující inzulín, který se podává tak, že pacient „vdechne aerosol obsahující inzulín do plic, obvykle hlubokým vdechnutím uvedeného aerosolu ústy do plic. Uvedený farmaceutický prostředek může například zahrnovat suché částice, které se inhalují z inhalátoru pro inhalaci suchého prášku, jako je inhalátor dostupný od společnosti Inhale Therapeutics Systems, San Carlos, CA, USA. Uvedeným farmaceutickým prostředkem pro podávání inhalovaného inzulínu může rovněž být částečkovitý farmaceutický prostředek obsahující inzulin, který je suspendovaný ve vhodné hnací látce. V alternativním případě může být uvedeným farmaceutickým prostředkem mokrý aerosol, tj. kapalný aerosol takového typu, který se připravuje z vodného roztoku inzulínu pomocí kapalinového nebulizátorového systému (viz. publikace Laube, Journal of Aerosol Medicine, 1991, 4 (3) a patent Spojených států amerických číslo US 5,320,094, jejichž obsah je zahrnut v tomto textu jako odkazový materiál). Přesná forma aerosolu se nepovažuje za úplně nejdůležitější hledisko, takže uvedený prášek může mít formu suchého prášku nebo mokrého aerosolu obsahujícího inzulin, který se připravuje nebulizátorem, avšak velikost částic uvedeného aerosolu, ať už suchého nebo mokrého, musí být taková, aby, usnadňovala pronikání hluboko do plic, přičemž se předpokládá, že plicní sklípky slouží inzulínu jako brány pro přestup z plic do krve. Obvykle je velikost uvedených částic menší než přibližně ··»» · ♦« « »·«* • « · » ·· «· · « ·»····«·· » « · · · · · ··« ···· ···· ·· ·. ···· mikrometrů. „Inhalovaný inzulín je nutné rozlišovat od „intranasálně podávaného inzulinu, kdy se inzulín podává do nosního prostoru a je do krevního oběhu absorbován jen slabě prostřednictvím nosní sliznice.
Inhalovaný inzulin podle předmětného vynálezu se používá pro snížení rychlosti zvyšování tělesné hmotnosti a pro snižování hladiny glukosy v důsledku hladovění u diabetických pacientů, což znamená, že inhalovaný inzulin je možné podávat pacientům, u kterých existuje riziko výskytu některé z uvedených komplikací nebo obou těchto komplikací. Výraz „existuje riziko výskytu se týká pacientů, kteří v minulosti trpěli zvyšováním tělesné hmotnosti a/nebo vysokými hladinami glukosy v důsledku hladovění a u kterých lze proto díky jejích anamnéze předpokládat výskyt těchto rizikových faktorů. Výraz „existuje riziko výskytu se týká rovněž pacientů, kteří sice ještě nemuseli trpět vysokou rychlostí zvyšování tělesné hmotnosti nebo vysokou hladinou glukosy v důsledku hladovění, ale které lze jinak považovat za ohrožené těmito komplikacemi, a to díky jiným faktorům, jako je velmi slabá glykemická regulace, tj. díky hladinám glukosy v krvi nad normálním rozmezím nebo díky takovému zvyšování tělesné hmotnosti, jež je považováno za nadnormální. U takovýchto pacientů může být považováno za žádoucí započít hned od začátku s léčbou inhalovaným inzulinem, tj. bez zahájení podávání inzulinu subkutánně nebo transdermálně. Pokud je u pacienta započato s léčbou inhalovaným inzulinem, je u tohoto pacienta obvykle zaznamenána nižší rychlost zvyšování tělesné hmotnosti a/nebo nižší konečná absolutní tělesná hmotnost po vyrovnání zvyšování tělesné hmotnosti. U uvedeného pacienta jsou kromě toho a/nebo alternativně zaznamenány nižší průměrné hodnoty » ♦ * • * • o * ·* t · · · • · ·
hladiny glukosy v důsledku hladovění v porovnání s pacienty, kteří si sami aplikují inzulín pouze subkutánně a/nebo transdermálně. Pokud je daný pacient převeden například z léčebného režimu, kdy si sám subkutánně aplikuje inzulín, na léčbu inhalovaným inzulínem, je u tohoto pacienta zaznamenáno snížení rychlosti zvyšování tělesné hmotnosti, zastavení zvyšování tělesné hmotnosti nebo v některých případech dokonce snížení tělesné hmotnosti, přičemž všechny tyto situace jsou v tomto textu souhrnně označovány výrazem „snížení rychlosti zvyšování tělesné hmotnosti. Inhalovaný inzulín tak může u diabetických pacientů buď snižovat hladinu glukosy v důsledku hladovění, nebo snižovat rychlost zvyšování tělesné hmotnosti, nebo může snižovat oba tyto faktory, a to v porovnání s pacienty, kterým je inzulín podáván subkutánně a/nebo transdermálně.
Podle tohoto vynálezu je výhodné podávat inhalovaný inzulín od okamžiku, kdy je u daného pacienta diagnostikováno riziko zvyšování tělesné hmotnosti a/nebo vysoké hladiny glukosy v důsledku hladovění, nebo od okamžiku, kdy je u pacienta již diagnostikováno zvyšování tělesné hmotnosti nebo pokud je u tohoto pacienta diagnostikována zvýšená hladina glukosy v důsledku hladovění, určitě pak u pacienta, u kterého hladina glukosy v důsledku hladovění převyšuje 126 miligramů/ decilitr. Léčbu inhalovaným inzulínem je třeba aplikovat až do okamžiku, kdy se tělesná hmotnost a/nebo hladina glukosy v důsledku hladovění navrátí na lékařem stanovenou přijatelnou úroveň, nebo, pokud lékař nepovažuje míru návratu na uvedené hodnoty za přijatelnou, je třeba tuto léčbu aplikovat nepřetržitě.
• ·
A. Inhalátory/podávání
Podle předmětného vynálezu je možné použít jakýkoli inhalátor, který je známý z dosavadního stavu techniky, pokud je pomocí tohoto inhalátoru možné dodávat terapeuticky účinnou dávku inzulínu hluboko do plic. Skupina těchto inhalátorů zahrnuje jakýkoli přístroj, který lze označit za inhalátor suchého prášku, nebulizátory a inhalátory s odměřováním dávek. Potenciálně je možné při provedení předmětného vynálezu použít inhalátory známé v dané oblasti techniky, jako jsou inhalátory prodávané pod obchodními názvy Turbohaler® (Astra), Rotahaler® (Glaxo), Diskus® (Glaxo), nebulizátor Ultravent (Mallinckrodt), nebulizátor Acom II (Marquest Medical Products), inhalátor s odměřováním dávek Ventolin® (Glaxo), inhalátor prášku Spinhaler® (Fisons) apod..
Ve výhodném provedení předmětného vynálezu je inzulín inhalován ve formě suchého prášku pomocí ručního přístroje, jako jsou přístroje popsané v patentu Spojených států amerických číslo US 6,089,228, US 5,458,135, US 5,775,320,
US 5,785,049, US 5,740,794 a ve zveřejněné mezinárodní přihlášce číslo WO 93/00951, jejichž obsah je zahrnut v tomto textu jako odkazový materiál. Takovéto přístroje jsou komerčně dostupné od společnosti Inhale Therapeutics Systems, San Carlos, CA, USA.
B. Farmaceutické prostředky
V souvislosti s předmětným vynálezem je možné použít jakýkoli farmaceutický prostředek, který umožňuje vytvoření aerosolových forem inzulínu, jež je možné inhalovat a podávat • ti • ti • •titi ti ti ti · titititi • titititi· titi · • ti titi titi titi·· 9 ti · · · · ti tititi • tititi «tititi ti* titi ti· titititi pacientovi intrapulmonární cestou. Konkrétní informace týkající se farmaceutických prostředků, které je možné použít spolu s přístroji pro podávání aerosolů, jsou popsány v posledním vydání publikace Remington2s Pharmaceutical Sciences, editor A. R. Gennaro, Mack Publishing Company. Co se týče inzulínových farmaceutických prostředků, je rovněž možné zmínit publikaci Sciarra a spolupracovníci, Journal of Pharmaceutical Sciences, 1976, 65(4).
Podle předmětného vynálezu je možné použít různé aerosolové farmaceutické prostředky obsahující inzulín.
Aktivní složkou v takovýchto farmaceutických prostředcích je inzulin, kterým je výhodně rekombinantně produkovaný lidský inzulin, avšak tyto farmaceutické prostředky mohou obsahovat i inzulín extrahovaný ze zvířecích zdrojů. Kromě toho může být uvedeným inzulínem analog inzulinu, kterým je rekombinantně produkovaný analog lidského inzulinu. Ačkoli v uvedeném farmaceutickém prostředku může být inzulin a/nebo jeho analog obsažen jakožto jediná aktivní složka, může být inzulin přítomen ve farmaceutickém prostředku spolu s další aktivní složkou, jako je sulfonylmočovina. Nicméně takovéto aktivní složky se obvykle podávají odděleně, aby byla umožněna přesnější regulace dávek a hladiny glukosy v séru.
Bez ohledu na konkrétní aktivní složku existuje několik základních typů inzulínových farmaceutických prostředků, které je možné použít podle předmětného vynálezu. Všechny tyto farmaceutické prostředky zahrnují inzulin, výhodně spolu s farmaceuticky přijatelným nosičem, jenž je vhodný pro intrapulmonární podávání. V prvním typu farmaceutického prostředku se kombinuje vysoce těkavá hnací látka s nízkou • 9 99 9· 99 ·· 99 • 999 9999 909 9
9·9 99 99 ·
9*9 99 999 9 9
9 9990 999
9999 9999 99 99 ·· 9999 teplotou varu, aktivní složkou podle tohoto vynálezu a farmaceuticky přijatelnou pomocnou látkou. Uvedená aktivní složka může být poskytnuta například ve formě suspenze nebo suchého prášku v hnací látce, nebo ve formě roztoku aktivní složky v hnací látce. Oba tyto farmaceutické prostředky je možné snadno vpravit do zásobníku, který je vybaven ventilem, jenž je jediným otvorem v tomto zásobníku. Protože je uvedená hnací látka vysoce těkavá, tj. má nízkou teplotu varu, je obsah zásobníku pod tlakem. Pokud se tedy používají hnací látky s nízkou teplotou varu, jsou tyto hnací látky drženy v tlakovém zásobníku uvedeného přístroje a jsou uchovávány v kapalném stavu. Při aktivaci uvedeného ventilu dochází k uvolnění hnací látky a tato s sebou strhává aktivní složku, jež je rovněž obsažena v uvedeném zásobníku. Uvedená hnací látka se při vystavení okolní atmosféře okamžitě odpaří.
K tomuto odpaření dochází tak rychle, že do plic pacienta je ve skutečnosti dodávána v podstatě čistá aktivní složka. Uvedený jev okamžitého odpaření, ke kterému dochází při použití nízkovroucích hnacích látek, může velmi zvýšit upotřebitelnost předmětného vynálezu v porovnání s nebulizátory nebo farmaceutickými prostředky, které nepoužívají takovéto hnací látky, tím, že je možné během krátké doby snadno podat větší množství léčiva. Kromě toho, protože se tímto způsobem dodává do plic v podstatě čisté léčivo, je snadnější monitorovat a lépe regulovat dávkování, které je principiálním rysem způsobu podle předmětného vynálezu. V souladu s tím je při používání shora popsaného přístroje výhodné používat hnací látky s nízkou teplotu varu, jako jsou chlorfluorované uhlovodíky s nízkou teplotu varu, jako je například trichlorfluormethan a dichlordifluormethan. Protože se v současné době vyvíjejí hnací látky neobsahující • · • Φ 44 ·« ·
4 Φ · »4 4 •44 4 · · • · 4 4 4 · 4
4 4 4 · · φφ 44 4 4 4 4 chlorfluorované uhlovodíky, které je rovněž možné použít jako hnací látky s nízkou teplotou varu, je odborníkovi v dané oblasti techniky zřejmé, že i tento typ hnacích látek je možné použít ve spojení s předmětným vynálezem.
Ve druhém typu farmaceutického prostředku podle tohoto vynálezu se používá inzulín ve formě roztoku. Při tomto provedení se suchý prášek výhodně rozpouští ve vodném rozpouštědle za vzniku roztoku, který prochází skrz porézní membránu za vzniku aerosolu pro inhalaci. Takovýmito roztoky mohou být například roztoky stejného typu, jako jsou komerčně dostupné roztoky určené pro injekce a/nebo roztoky, které jsou přijatelnější pro intrapulmonární podávání účinné látky. Jako příklad vhodného roztoku pro vytváření aerosolů pomocí nebulizátoru je možné uvést 0,9procentní solný roztok, který byl popsán v patentu Spojených států amerických číslo US 5,320,094 (Laube).
Výhodně se pro inhalační podávání inzulinu používá inzulín ve formě suchého prášku. Skupina výhodných inzulínových suchých prášků zahrnuje i suché prášky popsané v patentu Spojených států amerických číslo US 5,997,848 (Patton a spolupracovníci). Takovéto inzulínové prášky tvoří volně sypatelné částice, jejichž velikost je zvolena tak, aby bylo umožněno pronikání inzulinu do plicních sklípků, obvykle je pak průměr částic menší než 10 mikrometrů, výhodně menší než 7,5 mikrometru, ještě výhodněji menší než 5 mikrometrů, obvykle pak v rozmezí od 0,1 mikrometru do 5 mikrometrů. Ve výhodném provedení je velikost částic inzulinu v rozmezí od 0,5 mikrometru do 3,5 mikrometru. Výše uvedené velikosti částic se vztahují obecně na pevné částice. Podle tohoto • · • Φ »· >φ • · · Φ Φ Φ Φ • 9 Φ Φ φφ * 9 9 φ φ 9 φ • · ·· ·· Φ Φ · Φ vynálezu je rovněž možné použít i větší částice, které jsou aerodynamicky lehké, jejichž střední průměr je však mnohem větší než 10 mikrometrů, například v rozmezí od 5 mikrometrů do 30 mikrometrů. Takovéto částice mají obvykle nízkou sklepnou hustotu, která je menší než 0,4 gramu/cm3 a jejich střední průměr je v rozmezí od 1 mikrometru do 3 mikrometrů. Tento typ částic byl popsán v patentu Spojených států amerických číslo RE 37,053 E a ve zveřejněné mezinárodní přihlášce číslo WO 01/13891, jejichž obsah je zahrnut v tomto textu jako odkazový materiál. V každém případě by použitý inzulínový prášek měl být tvořen částicemi o takové velikosti, která je přizpůsobena k pronikání hluboko do plic, kde může být tento prášek absorbován plicními sklípky.
V alternativním případě je možné připravit amorfní inzulíny lyofilizací (tj. vymražením), vakuovým sušením, nebo odpařováním vhodného roztoku inzulínu za takových podmínek, kdy dochází ke vzniku amorfní struktury. Takto připravený amorfní inzulín je následně možné rozemlít na částice, jejichž velikost leží v požadovaném rozmezí. Krystalické inzulíny ve formě suchého prášku je možné vyrobit mletím nebo tryskovým mletím hrubého krystalického inzulínu. Výhodným způsobem pro vytvoření inzulínových prášků, jež zahrnují částice o velikosti v uvedeném požadovaném rozmezí, je sprejové sušení, při kterém se čistý, hrubý inzulín (obvykle v krystalické formě) nejprve rozpustí ve fyziologicky přijatelném vodném pufru, kterým je obvykle citrátový pufr, jehož pH je v rozmezí od přibližně 2 do 9. Uvedený inzulín se rozpouští v takovém množství, aby jeho koncentrace byla v rozmezí od
0,01 hmotnostního procenta do 1 hmotnostního procenta, obvykle pak od 0,1 hmotnostního procenta do 0,2 hmotnostního procenta.
• w • 9 9» •9 Φ φ φφ φ φ’»φ φ • ΦΦΦφφ φφ φ • · 9φφφφφφ ··· 9··9 ·· φφ φφ ΦΦΦΦ
Tyto roztoky je následně možné sprejově sušit pomocí běžných přístrojů, které jsou komerčně dostupné od různých dodavatelů, jako jsou společnosti Bůchi, Niro apod., čímž se získává v podstatě amorfní částečkovitý produkt.
Uvedené suché inzulínové prášky se mohou skládat v podstatě jen z částic inzulínu, jejichž velikost je v požadovaném rozmezí, a nemusí obsahovat v podstatě žádné další biologicky aktivní složky, farmaceutické nosiče apod. Takovéto „čisté farmaceutické prostředky mohou obsahovat minoritní složky, jako jsou konzervační činidla, které jsou v daném farmaceutickém prostředku obsaženy v malých množstvích, obecně v množství menším než 10 hmotnostních procent a obvykle v množství menším než 5 hmotnostních procent. Při použití shora popsaných farmaceutických prostředků je možné podstatně snížit počet inhalací požadovaných pro podání dokonce i vysokých dávek inzulínu, přičemž často je možné počet dávek snížit na pouhý jediný nádech.
Inzulínové prášky, které lze použít podle předmětného vynálezu, je možné případně kombinovat s farmaceutickými nosiči nebo pomocnými látkami, které jsou vhodné pro respirační nebo pulmonární podávání. Tyto nosiče mohou, v případě potřeby snížení koncentrace inzulínu v prášku, jež je podáván pacientovi, sloužit jako pouhá ředidla, ale mohou rovněž sloužit pro zvýšení stability inzulínových farmaceutických prostředků podle předmětného vynálezu a pro zlepšení dispergovatelnosti uvedeného prášku v přístroji pro dispergací prášku za účelem poskytnutí účinnějšího a reprodukovatelného dávkování inzulínu, pro zlepšení manipulačních vlastností
β ·· • · · *
• · · · • ft ·» inzulinu, jako je sypatelnost, a pro zlepšení konzistence pro usnadnění výroby a plnění prášku.
Vhodné nosičové materiály mohou mít formu amorfního prášku, krystalického prášku nebo kombinace amorfního a krystalického prášku. Skupina vhodných nosičových materiálů zahrnuje (a) sacharidy, např. monosacharidy, jako je fruktosa, galaktosa, glukosa, D-mannosa, sorbosa apod.; disacharidy, jako je laktosa, trehalosa, celobiosa apod.; cyklodextriny, jako je 2-hydroxypropyl-p-cyklodextrin; a polysacharidy, jako je raffinosa, maltodextriny, dextrany apod.; (b) aminokyseliny, jako je glycin, arginin, kyselina aspartová, kyselina glutamová, cystein, lysin apod.; (c) organické soli připravené z organických kyselin a bází, jako je citrát sodný, askorbát sodný, glukonát hořečnatý, glukonát sodný, hydrochlorid tromethaminu apod.; (d) peptidy a proteiny, jako je aspartam, lidský albumin, želatina apod.; (e) alditoly, jako je mannitol, xylitol apod. Skupina výhodných nosičů zahrnuje laktosu, trehalosu, raffinosu, maltodextriny, glycin, citrát sodný, hydrochlorid tromethaminu, lidský albumin a manitol.
Uvedené nosičové materiály mohou být smíchány s inzulínem před sprejovým sušením, tj. přidáním daného nosičového materiálu k pufrovému roztoku, který se připravuje za účelem sprejového sušení. V tomto případě se uvedený nosičový materiál vytváří zároveň s inzulínovými částicemi, přičemž tvoří část těchto částic. Pokud se nosič vytváří sprejovým sušením spolu s inzulínem, obsahuje obvykle každá takto vytvořená částice od 5 hmotnostních procent do 95 hmotnostních procent inzulinu, výhodně od 20 hmotnostních procent do 80 hmotnostních procent inzulinu. Zbytek každé částice je
• to ·« • · to
primárně tvořen uvedeným nosičovým materiálem (který tak obvykle tvoří od 5 hmotnostních procent do 95 hmotnostních procent, výhodně od 20 hmotnostních procent do 80 hmotnostních procent) , avšak v tomto zbytku je rovněž obsažen jeden nebo více pufru a dále mohou v tomto zbytku být obsaženy další složky. Bylo zjištěno, že přítomnost nosičového materiálu v částicích podle předmětného vynálezu, které se dodávají do oblasti plicních sklípků, (tj. v částicích, jejichž velikost je menší než 10 mikrometrů) nemá výrazný negativní účinek na systemickou absorpci inzulinu.
V alternativním případě je možné odděleně připravit nosičové materiály ve formě suchého prášku a smíchat je se shora popsaným inzulínovým suchým práškem. Uvedené, odděleně připravené práškové nosičové materiály jsou obvykle krystalické (za účelem vyloučení absorpce vody), avšak v některých případech se může jednat o amorfní formy nebo o směsi krystalické a amorfní formy. Velikost částic nosičového materiálu je možné zvolit tak, aby byla zlepšena sypatelnost inzulínového prášku, přičemž obvykle velikost těchto částic činí od 25 mikrometrů do 100 mikrometrů. Částice nosičového materiálu o této velikosti obvykle nepronikají do oblasti plicních sklípků a často dochází k jejich oddělení od inzulinu již v dávkovacím přístroji před vlastní inhalací. Částice, které pronikají do oblasti plicních sklípků, tak sestávají v podstatě jen z inzulinu a pufru. Výhodným nosičovým materiálem je krystalický mannitol, jehož velikost leží ve výše uvedeném rozmezí.
Suché inzulínové prášky, které je možné použít podle předmětného vynálezu, mohou být rovněž kombinovány s dalšími a··· · ··« aktivními složkami. Tak například pro zlepšení léčby diabetů může být žádoucí kombinovat malá množství amylinu nebo aktivních analogů amylinu s inzulínovými prášky podle předmětného vynálezu. Amylin je hormon, který je u normálních (tj. nediabetických) jedinců vylučován spolu s inzulínem z pankreatických β-buněk. Má se za to, že amylin moduluje in vivo aktivitu inzulinu a v souladu s tím bylo navrženo, že simultánní podávání amylinu spolu s inzulínem by mohlo zlepšit regulaci hladiny glukosy v krvi. Kombinací suchého práškového amylinu s inzulínovými farmaceutickými prostředky podle předmětného vynálezu vznikne zvlášť vhodný produkt pro dosažení shora popsaného simultánního podávání. Amylin je možné kombinovat s inzulínem v množství od 0,1 hmotnostního procenta do 10 hmotnostních procent (vztaženo na celkovou hmotnost inzulinu v dávce), výhodně v množství od 0,5 hmotnostního procenta do 2,5 hmotnostního procenta. Amylin je komerčně dostupný od různých společností, jako je Amylin Corporation, San Diego, CA, USA, a je možné jej snadno formulovat do farmaceutických prostředků podle předmětného vynálezu. Tak je například možné amylin rozpouštět ve vodných nebo jiných vhodných roztocích spolu s inzulínem a případně spolu s nosiči a vzniklý roztok následně sprejově sušit za vzniku práškového produktu.
Farmaceutické prostředky obsahující inzulín ve formě suchého prášku podle předmětného vynálezu se výhodně převádějí do aerosolové formy dispergaci v proudícím vzduchu nebo v proudu jiného fyziologicky přijatelného plynu, a to zcela běžnými způsoby. Jeden ze systémů, který je vhodný pro takovouto dispergaci, je popsán v souběžně projednávané přihlášce patentu Spojených států amerických číslo • 9 * ♦ *
USSN 07/910,048, jejímž ekvivalentem je zveřejněná mezinárodní přihláška číslo WO 93/009951, přičemž obsah obou těchto dokumentů je zahrnut v tomto textu jako odkazový materiál.
V uvedených dokumentech je popsána celá funkce tohoto systému.
Výhodný suchý práškový farmaceutický prostředek, který je zvlášť vhodný pro použití ve spojení s výše popsaným inhalátorem, a který byl použit při dále popsané studii, je popsán ve 3. příkladu zveřejněné mezinárodní přihlášce číslo WO 98/16205 (jejíž celý obsah je zahrnut v tomto textu jako odkazový materiál). Tento farmaceutický prostředek zahrnuje suchý prášek vyrobený sprejovým sušením směsi obsahující v 1 mililitru deionizované vody 7,50 miligramu inzulinu,
1,27 miligramu mannitolu, 3,38 miligramu citrátu sodného,
0,026 miligramu hydroxidu.sodného a 0,32 miligramu glycinu, přičemž celková koncentrace pevných látek v této směsi při pH 7,3 činí 12,5 miligramu/mililitr. Při tomto sprejovém sušení vzniká prášek, jehož částice mají střední velikost menší než 5 mikrometrů. Tento prášek se dodává pomocí inhalátoru hluboko do plic, přičemž výhodný způsob léčby práškovým inzulinem podle tohoto vynálezu je obdobný způsobu popsanému v již zmíněném patentu Spojených států amerických číslo US 5,997,848.
C. Testy
Testy, které byly použity pro vyšetření stavu pacienta a pro stanovení, zda je, či není přiměřené zavést u pacienta režim léčby inhalovaným inzulinem, jsou všeobecně známá a odborníkovi v dané oblasti zřejmá měření hladiny glukosy v důsledku hladovění a/nebo náhodná měření hladiny glukosy
v séru, v plazmě nebo v celé krvi. Při takovýchto měřeních se odebírají vzorky pro stanovení koncentrace glukosy a koncentrace inzulínu v plazmě nebo v séru (posledně jmenované stanovení se 'provádí radioimunologickým testem nebo podobnou technikou), přičemž uvedené vzorky se odebírají před a po orálním nebo intravenózním podání známého množství glukosy. Jsou známy normální tvary časových křivek glukosové/inzulinové odezvy na stimulaci glukosou. Za normálních okolností se hodnota koncentrace glukosy v důsledku hladovění pohybuje v rozmezí od 80 miligramů/decilitr do 126 miligramů/decilitr. Pokud hladina glukosy překročí hodnotu 126 miligramů/decilitr, může to být dostatečným impulsem pro zahájení léčby pacienta inhalovaným inzulínem nebo pro převedení pacienta z léčby subkutánně podávaným inzulínem na léčbu inhalovaným inzulínem. Soupravy pro provedení laboratorních měření koncentrací glukosy a inzulínu jsou komerčně dostupné z mnoha různých zdrojů.
Množství inzulínu, které je třeba podávat pacientovi inhalačně, a příslušný dávkovači režim obvykle stanovuje ošetřující lékař. Obecně je možné uvést, že při podávání inzulínu ve formě aerosolu, který obsahuje rekombinantně produkovaný lidský inzulín spolu s pomocnými látkami, je pacientovi podáván inhalovaný inzulín v množství od 0,5 miligramu do 50 miligramů na den, obvykle v rozmezí od 0,5 miligramu do 25 miligramů na den, a to ve formě 1 až 4 dávek suchého prášku. Samotné dávkování obvykle zahrnuje podání požadované dávky ve formě jedné nebo více, obvykle ve formě 1 až 4 inhalací z vhodného inhalátoru nebo nebulizátoru. Bez ohledu na formu, v jaké je inhalovaný inzulín podáván, tj. bez ohledu na to, jestli se inzulín podává ve formě suchého • · « · 0 · < · ♦ · • · • · • · •••0 ···· prášku, nebo ve formě vodného aerosolu vytvořeného nebulizátorem, nebo ve formě suspenze v hnací látce, jež se užívá prostřednictvím inhalátoru s odměřováním dávek, se pacientovi podává takové množství inzulinu, které je ekvivalentem od 1,5 do 150 jednotek subkutánně podávaného inzulinu (přičemž 1 miligram inhalovaného inzulinu obvykle odpovídá přibližně 3 jednotkám (U) systemicky podávaného rekombinantního lidského inzulinu). Analogy inzulinu, které jsou superaktivní, je možné podávat v podstatně nižších množstvích, přičemž, co se snížení hladiny glukosy v séru týče, je zároveň dosaženo v podstatě stejného účinku.
Příklady provedení vynálezu
Vyšší účinnost inhalovaného inzulinu v porovnání se subkutánně podávaným inzulinem při redukci zvyšování tělesné hmotnosti a na zlepšení hodnot koncentrace glukosy v důsledku hladovění v plazmě je doložena následující klinickou studií. Tato studie byla nazvána „Účinnost a bezpečnost terapie inhalovaným lidským inzulinem v porovnání se subkutánně podávaným lidským inzulinem u subjektů postižených diabetem mellitu typu 2: šestiměsíční, srovnávací, paralelní studie prováděná na ambulantně ošetřovaných pacientech.
Hlavní cíle, které uvedená studie sledovala, byly následující: U jedinců postižených diabetem mellitu typu 2:
1. stanovit, jestli je možné prostřednictvím léčebného režimu zahrnujícího užívání inhalovaného inzulinu (INH) dosáhnout alespoň stejně účinné regulace glykémie, jako prostřednictvím běžného subkutánního (SC) inzulínového režimu.
2. Stanovit toleranci a bezpečnost inhalovaného inzulinu a • · jeho účinek na pulmonární funkci po 6měsíčním užívání. Uvedená studie byla uspořádána jako otevřená, statistická, paralelní studie prováděná na ambulantně ošetřovaných pacientech postižených diabetem mellitu typu 2 po dobu 6 měsíců (24 týdnů), přičemž uvedená studie zahrnovala čtyřtýdenní zaváděcí období. Po provedení screeningu byl u pacientů zachován subkutánní (SC) inzulínový režim, který zahrnoval podávání směsi normálního inzulínu a NPH inzulínu dvakrát denně. Po uplynutí zaváděcího období byli pacienti statisticky (tj. náhodně) rozděleni na dvě skupiny a byl jim buď dále subkutánně (SC) injikován inzulín, nebo byly převedeni na léčebný režim, který zahrnoval inhalaci suchého práškového inzulínu před jídlem (TID) a jednu injekci produktu Ultralente® před spaním, přičemž oba tyto léčebné režimy po skončení zaváděcího období byli aplikovány po dobu 24 týdnů.
Inhalátorem použitým při této studii byl inhalátor získaný od společnosti Inhale Therapeutic Systems Inc., San Carlos, CA, USA.
Uvedené studie se zúčastnili jedinci ve věku 35 až 80 let, kteří trpěli diabetem mellitu typu 2 (inzulin-nedependentní) po dobu více než 1 roku a kteří při zahájení studie již stabilně subkutánně (SC) užívali inzulín (alespoň dvakrát denně (BID) po dobu 2 měsíců před zahájením screeningu). Do vlastní studie postoupili ti jedinci, u kterých během screeningu a před uvedeným statistickým rozdělením byla zjištěna hodnota glykosylovaného hemoglobinu (HbAlc) v rozmezí od 6 procent do 11 procent. Pro zařazení studie nebyl kladen žádný zvláštní požadavek na hodnotu koncentrace glukosy v důsledku hladovění v plazmě ani na tělesnou hmotnost daného jedince, ačkoli zařazení jedince, jehož index tělesné hmotnosti (BMI) byl vyšší než 35 do studie muselo být konzultováno s vyšetřovacím týmem. V následující tabulce je shrnuto rozdělení jedinců, kteří se zúčastnili studie
Vyhodnocované skupiny Inhalovaný inzulin SC inzulin
Statisticky rozděleno 149 150
Léčeno 149 149
Dokončilo studii 132 140
Nedokončilo studii 17 9
Vyhodnocení účinnosti: Soubor podrobený úplné analýze (ITT) 146 149
Soubor pro každý protokol (vyhodnotitelná) 143 145
Hodnocení bezpečnosti: Nežádoucí události 149 149
Laboratorní testy 135 142
Testy pulmonární funkce 145 145
Primárním cílem pro vyhodnocení účinnosti byla změna parametru HbAlc z počáteční hodnoty na hodnotu ve 24. týdnu léčby. Hodnota HbAlc byla zjišťována v těchto týdnech studie: -4, -1, 0, 6, 12 a 24. Sekundární cíle pro vyhodnocení účinnosti zahrnovaly měření změny v hodnotě koncentrace glukosy v důsledku hladovění v plazmě a změna tělesné hmotnosti (zjišťovaná v týdnu -4 a potom každé 4 týdny) a dále stanovení procentického podílu jedinců, u kterých bylo dosaženo přijatelné glykemické regulace (tj. HbAlc<8 % nebo <7 % v týdnu 24), měření zvýšení hladiny glukosy a inzulinu 2 hodiny po pozření standardizovaného· jídla (přičemž toto »99 ·· · · » 9 9 <
9» *9 zvýšení bylo měřeno na počátku a ve 24. týdnu studie), měření změn hladiny lipidů v důsledku hladovění (měřeno v týdnu 0 a 24) a domácí monitorování hladiny glukosy. Byl monitorován výskyt a závažnost hypoglykémie. Dále byl proveden průzkum zaměřený na spokojenost s léčbou a na názor studovaných jedinců, které léčbě by dali přednost (tento průzkum byl prováděn v následujících týdnech studie: -4, -1, 6, 12 a 24).
Hodnocení bezpečnosti léčby zahrnovalo úplné lékařské vyšetření během screeningu a krátké lékařské vyšetření (které zahrnovalo vyšetření krku, hrudníku, měření krevního tlaku a tepové frekvence) v 0., 4., 8. 16. a 24. týdnu studie; měření EKG pomocí 12 elektrod (během screeningu a ve 24. týdnu studie); rentgen hrudníku (během screeningu a ve 24. týdnu studie); klinické laboratorní bezpečnostní testy (během screeningu a ve 24. týdnu studie); stanovení přítomnosti protilátek inzulínu (během screeningu a ve 24. týdnu studie); a těhotenský test žen (prováděný při screeningu). Souhrnné testování pulmonární funkce (spirometrie, měření objemu plic, difúzní kapacity a nasycenosti kyslíkem) bylo prováděno na začátku studie (v týdnu -3) a ve 24. týdnu studie (spirometrie byla prováděno rovněž ve 12. týdnu studie). Byly zaznamenávány pozorované a ohlášené nežádoucí účinky. U vybrané podskupiny jedinců byla na počátku a ve 24. týdnu studie provedena počítačová tomografie s vysokým rozlišením vybraných míst hrudníku.
Pro vyhodnocení získaných výsledků byly použity následující statistické metody: Primárním cílem pro vyhodnocení účinnosti byla změna parametru HbAlc z počáteční hodnoty na hodnotu ve 24. týdnu léčby, přičemž tato změna byla ·· ··
0 0 4 analyzována jak pro soubor podrobený úplné analýze (ITT), tak pro soubor pro každý protokol (zde se jako vyhodnotitelná brala primární analýza souboru všech dat). Model analýzy proměnných (ANCOVA) vzhledem k základní hodnotě HbAlc, ke střední hodnotě a k hodnotám během léčby byl přizpůsoben změnám zjištěným ve 24. týdnu testu v porovnání se základní hodnotou HbAlc. Pokud hodnota HbAlc ve 24. týdnu testu nebyla k dispozici, byla použita poslední zjištěná hodnota následující po základní hodnotě HbAlc (LOCF). Účinnost inhalovaného inzulinu v porovnání se subkutánně aplikovaným inzulínem nebyla označena za lepší, pokud horní mez 95procentního intervalu spolehlivosti byla menší než 0,5 procenta.
Léčivé účinky hodnocené podle výše uvedených sekundárních parametrů byly vyhodnocovány pomocí modelu ANCOVA, který byl podobný primárnímu modelu pro vyhodnocení změn v HbAlc. Procentický podíl jedinců, u kterých bylo ve 24. týdnu studie dosaženo předem stanovené glykemické regulace (tj. HbAlc<8 % a <7 %) byl analyzován pomocí logické regrese. Podíl rizika výskytu hypoglykémie byl odhadnut pomocí procesu, který využívá přístup analýzy zaznamenaných případů přežití při opakujících se výskytech hypoglykémie, přičemž tento analytický modle zahrnoval pouze období léčby.
Co se týče výsledků stanovení účinnosti, je možné ve stručnosti konstatovat, že uvedené dva léčebné režimy vykázaly podobné obecné účinky na glykemickou regulaci vzhledem k hodnotám HbAlc, a to i přes celkově mírně nižší hypoglykemické riziko (což je doloženo skutečností, že 95procentní interval spolehlivosti (95% CI) pro zjištěný poměr rizika (RR) ·· • · ·*
• · · · mezi oběma skupinami nepřekročil hodnotu 1). Nicméně hladina glukosy v důsledku hladovění v plazmě na konci studie byla o 16 miligramů/decilitr nižší v případě INH režimu v porovnání s SC režimem (což je doloženo skutečností, že 95procentní interval spolehlivosti (95% Cl) pro zjištěný rozdíl nepřekročil hodnotu 0). Kromě toho, zatímco skupina pacientů podrobená INH režimu přibrala v průměru 0,1 kilogramu, skupina pacientů podrobená SC režimu přibrala v průměru 1,4 kilogramu a zjištěný rozdíl mezi oběma skupinami, který činil -1,3 kilogramu, byl skutečně výrazný (což je doloženo skutečností, že 95procentní interval spolehlivosti (95% Cl) pro zjištěný rozdíl nepřekročil hodnotu 0).
Pokud není uvedeno jinak, týkají se všechny hodnoty v následující tabulce analýzy uvedeného vyhodnotitelného souboru dat.
Vysvětlivky k tabulce:
BL střední hodnota základní hodnoty;
Wk 24 hodnota ve 24. týdnu studie, respektive hodnota (LOCF) ;
Změna střední hodnota změny mezi BL a Wk 24 (LOCF);
rozdíl při zjištěné střední hodnotě změny základní hodnoty a 95% Cl na bázi primárního modelu;
rozdíl koncentrace (miligram/decilitr) mezi hodnotou zjištěnou 30 minut před a 2 hodiny po jídle, přičemž ·· ♦ · 99 • 9 9 · ·· ·9 • 9 9 9
9 9
9 9 • 99 •9 9999 uvedené koncentrace byly měřeny při podání standardizovaného jídla;
c Hrubý poměr případů byl vypočten jako podíl poměr celkového počtu případů/celkový počet jedinců-počet měsíců léčby;
d Hrubý poměr případů byl vypočten jako podíl poměr celkového počtu případů/100 jedinců-počet měsíců léčby.
·· 00 • •00 · ·Φ·0 0 • · 0 0 0 « • · 0 · · • 0 ·0
0 • «
0000
INH-SC Π5 HH O o\o LO Oů -0,32, 0, 17 -0,31, 0, 17 -26,61, -5,15 T - £ £ 7 ° 0,82, 0, 97 < co kO 'xT 'tr K V o co
Π3 i— Ή Ό N 0 tn -0,07 -0,07 -15,88 6, 58 ΟΊ 04 rH 1 Poměr rizika INH/SC 68'0 4,07
SC inzulín Změna O 1 -0,6 ττ- tT i— Poměr |- 1, 6 0,1
Wk 24 kO l> kO 149 83 90,6
Počet případů 1278 i—1
BL C\1 00 8,2 158 94 89,2
Inhalovaný inzulín (INH) Změna O o 1 o o 1 -20 i— t— o Poměr *šr v—1 0,5
Wk 24 O 'tr 132 06 90,5
Počet případů 1104 ^r
BL i—1 00 i—1 co 152 68 I S 90, 5
Primární účinnost 0\0 O i—I < X) X 1 HbAlc (%); (ITT skupina) Sekundární účinnost Hladina glukosy v důsledku hladu (mg/dl) Přírůstek hladiny glukosy0 (mg/dl) Tělesná hmotnost (kg) Hypoglykémie Celkový počet případůc T3 °P Ό f0 a a X υ £ >N 'Π3 > +J ω >u o Oj
Hodnoty HbAlc na začátku a na konci studie; počty (%) jednotlivců s uvedenou hodnotou HbAlc ·· toto •· ···«
HbAlc <7 % 7 % až <8 % 8 % až <9 % >9 %
Inhalovaný inzulin (n = 143)
Začátek studie 25 (17,5) 45 (31,5) 47 (32,9) 26 (18,2)
Konec studie 67 (46, 9) 42 (29, 4) 15 (10,5) 19 (13,3)
SC inzulin (N = 145)
Začátek studie 17 (11,7) 51 (35,2) 45 (31,0) 32 (22,1)
Konec studie 46 (31,7) 54 (37,2) 33 (22,8) 12 (8,3)
Výsledky studie bezpečnosti terapie jsou shrnuty v následující tabulce:
Počet zkoumaných jedinců (s výskytem nežádoucích událostí) [počet vyřazených v důsledku nežádoucích událostí]
Inhalovaný inzulin SC inzulin
Celkový počet výskytu nežádoucích událostí* 149 (141) [2] 149 (143) [2]
T/R nežádoucí události, určeno výzkumnými pracovníky13 149 (126) [2] 149 (118) [0]
• 9 99 * 9 9 9 • · ·· ·♦ • · 9 » • · 99
Inhalovaný inzulin SC inzulin
Celkový počet výskytu vážných nežádoucích událostí3 149 (13) [0] 149 (12) [2]
Abnormální výsledky laboratorních testů (normální základ) 135 (43) [0] 142 (56) [OJ
Abnormální výsledky laboratorních testů (abnormální základ 114 (17) [0] 128 (13) [0]
Poznámky k tabulce:
T/R související s léčbou;
a Všechny případy nežádoucích událostí zaznamenané během studie nebo do 1 dne po skončení studie;
b Nežádoucí události související s léčbou, bez ohledu na okamžik výskytu těchto nežádoucích účinků.
Během uvedené studie došlo ke dvěma úmrtím, přičemž ani jedno toto úmrtí nesouviselo s léčbou. Došlo k výskytu celkem 25 případů vážných nežádoucích událostí (SAE). Jeden z těchto případů (ve skupině ošetřované SC inzulínem) souvisel s léčbou. Dva z případů vážných nežádoucích událostí ve skupině léčené SC inzulínem (ale žádný ve skupině léčené inhalovaným inzulínem) vedly k trvalému vyloučení jedince ze studie. Téměř u všech jedinců v obou léčených skupinách byly pozorovány případy nežádoucích událostí, ať už souvisejících nebo nesouvisejících s léčbou. Většina zaznamenaných nežádoucích událostí byla jen mírné nebo střední závažnosti.
• 4 44 • * • · · • · ·
Ve skupině léčené inhalovaným inzulínem se vyskytlo 23 (15 procent) jedinců, u kterých bylo zaznamenáno 30 vážných událostí, a ve skupině léčené subkutánním inzulínem se vyskytlo 11 (-7 procent) jedinců, u kterých bylo zaznamenáno vážných událostí.
φ 4 ·· • · · · • 4 • · · « 4 · • 44 • 4 4 4 4 4
Nejčastěji zaznamenanou nežádoucí událostí byla hypoglykémie související s léčbou. Kromě hypoglykémie, mohly být některé další zaznamenané nežádoucí události související s léčbou (jako je například astenie, třesavka, závrať, pocení a bolesti hlavy) projevy mírné hypoglykémie. Obecně je možné konstatovat, že počet jedinců s nežádoucími událostmi v tělesném systému a souvislost těchto událostí s léčbou byly rovnoměrně rozloženy mezi obě léčené skupiny (tj. mezi skupinu léčenou inhalovaným inzulinem a skupinu léčenou subkutánním inzulínem). Ve skupině léčené inhalovaným inzulinem docházelo k vyššímu výskytu respiračních nežádoucích událostí, které souvisely s léčbou, než v případě skupiny léčené subkutánním inzulinem. Tyto nežádoucí události se téměř vždy projevovaly zvýšeným kašlem, jehož výskyt byl, jak už bylo uvedeno, větší v případě skupiny léčené inhalovaným inzulinem. Výskyt kašle během probíhající studie se výrazně snižoval.
V případě obou léčených skupin byly zjištěny jen malé a podobné změny základních hodnot údajů získaných při testu pulmonární funkce (FEV1, FVC, TLC a DLco).
Co se týče krevního tlaku, tepové frekvence, fyzického vyšetření, rentgenu hrudníku nebo EKG nebyly zjištěny žádné anomálie. Jak u skupiny léčené inhalovaným inzulinem, tak u skupiny léčené SC inzulinem činila střední změna koncentrace • * ···· triglyceridů 12,2 miligramu/decilitr; střední změny koncentrace celkového, HDL a LDL cholesterolu byly velmi nízké.
Výše popsaná studie sloužila pouze jako jednoduchý příklad porovnání výsledků dosažených při léčení INH inzulinem a SC inzulinem. Ačkoli výsledky pozorování tělesné hmotnosti a koncentrace glukosy v důsledku hladovění v plazmě, získané při jiných studiích, nedosáhly vždy statisticky významných úrovní, vykazovaly tyto výsledky vždy podobné trendy. Tak například při další, velmi podobné studii, která byla prováděna na pacientech trpících diabetem typu 1 (tj. inzulin-dependentním diabetem) ve věku od 12 do 65 let, byl zjištěný přírůstek tělesné hmotnosti v případě skupiny léčené INH inzulinem o 0,2 kilogramu nižší, než v případě skupiny léčené SC inzulinem (což je statisticky nevýznamný výsledek), přičemž koncentrace glukosy v důsledku hladovění v plazmě byla v případě skupiny léčené INH inzulinem o 38 miligramů/decilitr nižší, než v případě skupiny léčené SC inzulinem (což již je statisticky významný výsledek). Tyto výsledky byly opět v kontextu s podobnou celkovou glykemickou regulací (která byla posuzována na základě hodnot HbAlc na konci studie) a mírně menším poměrem hypoglykemických událostí.

Claims (14)

  1. PATENTOVÉ NÁROKY
    1. Pulmonární inzulín pro použití při snížení rychlosti zvyšování tělesné hmotnosti u diabetického pacienta, který užívá exogenní inzulín pro regulaci koncentrace cukrů v krvi a který přijímá uvedený inzulín subkutánně a/nebo transdermálně.
  2. 2. Pulmonární inzulín podle nároku 1, který se podává ve formě aerosolovaného inzulinu, přičemž tento aerosol se připravuje atomizací roztoku.
  3. 3. Pulmonární inzulín podle nároku 1, který se podává ve formě suchého prášku.
  4. 4. Pulmonární inzulín podle nároku 1, kdy uvedený pacient užívá exogenní inzulín subkutánní cestou.
  5. 5. Pulmonární inzulín podle nároku 1, kdy uvedený pacient užívá exogenní inzulín transdermální cestou.
  6. 6. Pulmonární inzulín podle nároku 1, kdy u uvedeného pacienta má být teprve nově započato s léčbou inzulínem.
  7. 7. Pulmonární inzulín podle nároku 1, který je podáván pomocí hnací látky ve formě roztoku nebo suspenze uvedeného inzulinu z inhalátoru s odměřováním dávek.
  8. 8. Pulmonární inzulín pro použití při snížení hladiny glukosy v důsledku hladovění u diabetického pacienta, který užívá exogenní inzulín pro regulaci koncentrace
  9. 9· ····
    9.
  10. 10 .
  11. 11.
  12. 12.
  13. 13 .
  14. 14.
    cukrů v krvi a který přijímá uvedený inzulín subkutánně a/nebo transdermálně.
    Pulmonární inzulín podle nároku 8, který se podává ve formě aerosolovaného inzulinu, přičemž tento aerosol se připravuje atomizací roztoku.
    Pulmonární inzulín podle nároku 8, který se podává ve formě suchého prášku.
    Pulmonární inzulín podle nároku 8, kdy uvedený pacient užívá exogenní inzulín subkutánní cestou.
    Pulmonární inzulín podle nároku 8, kdy uvedený pacient užívá exogenní inzulín transdermální cestou.
    Pulmonární inzulín podle nároku 8, kdy u uvedeného pacienta má být teprve nově započato s léčbou inzulínem.
    Pulmonární inzulín podle nároku 8, který je podáván pomocí hnací látky ve formě roztoku nebo suspenze uvedeného inzulinu z inhalátoru s odměřováním dávek.
    Zastupuje:
CZ20022151A 2001-06-21 2002-06-19 Způsob snížení rychlosti zvyšování tělesné hmotnosti a poklesu hladiny cukru v krvi v důsledku hladu u diabetických pacientů CZ20022151A3 (cs)

Applications Claiming Priority (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
US30004901P 2001-06-21 2001-06-21

Publications (1)

Publication Number Publication Date
CZ20022151A3 true CZ20022151A3 (cs) 2003-04-16

Family

ID=23157477

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CZ20022151A CZ20022151A3 (cs) 2001-06-21 2002-06-19 Způsob snížení rychlosti zvyšování tělesné hmotnosti a poklesu hladiny cukru v krvi v důsledku hladu u diabetických pacientů

Country Status (15)

Country Link
US (2) US20030079747A1 (cs)
EP (1) EP1270012A1 (cs)
JP (1) JP2003012543A (cs)
KR (1) KR20020097033A (cs)
CN (1) CN1289143C (cs)
AU (1) AU4884102A (cs)
CA (1) CA2390757A1 (cs)
CZ (1) CZ20022151A3 (cs)
HK (1) HK1049617B (cs)
HU (1) HUP0202042A3 (cs)
IL (1) IL150209A0 (cs)
NZ (1) NZ519403A (cs)
PL (1) PL354641A1 (cs)
SK (1) SK9042002A3 (cs)
ZA (1) ZA200204859B (cs)

Families Citing this family (6)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
AU2003303036A1 (en) * 2002-12-13 2004-07-09 Pfizer Products Inc. Method of decreasing hepatic glucose output in diabetic patients
ATE485051T1 (de) * 2003-03-04 2010-11-15 Technology Dev Company Ltd Injizierbare insulinzubereitung mit langzeitwirkung und verfahren zur dessen herstellung und verwendung
EP1973523A2 (en) * 2005-12-15 2008-10-01 Acusphere, Inc. Processes for making particle-based pharmaceutical formulations for pulmonary or nasal administration
WO2008118387A2 (en) * 2007-03-23 2008-10-02 Wayne State University Erythrocyte atp-release modulators
EP2060268A1 (en) * 2007-11-15 2009-05-20 Novo Nordisk A/S Pharmaceutical compositions for pulmonary or nasal delivery of peptides
BR112012001271A2 (pt) * 2009-07-22 2016-02-10 Lilly Co Eli método para a previsão de ganho de peso associado com uma terapia farmacêutica

Family Cites Families (19)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
US5230884A (en) * 1990-09-11 1993-07-27 University Of Wales College Of Cardiff Aerosol formulations including proteins and peptides solubilized in reverse micelles and process for making the aerosol formulations
DK10191D0 (da) * 1991-01-22 1991-01-22 Novo Nordisk As Hidtil ukendte peptider
EP0940154B1 (en) * 1991-07-02 2007-04-18 Nektar Therapeutics Device for delivering aerosolized medicaments
US5320094A (en) * 1992-01-10 1994-06-14 The Johns Hopkins University Method of administering insulin
US5785049A (en) * 1994-09-21 1998-07-28 Inhale Therapeutic Systems Method and apparatus for dispersion of dry powder medicaments
US6582728B1 (en) * 1992-07-08 2003-06-24 Inhale Therapeutic Systems, Inc. Spray drying of macromolecules to produce inhaleable dry powders
US5743250A (en) * 1993-01-29 1998-04-28 Aradigm Corporation Insulin delivery enhanced by coached breathing
US6024090A (en) * 1993-01-29 2000-02-15 Aradigm Corporation Method of treating a diabetic patient by aerosolized administration of insulin lispro
ES2218543T3 (es) * 1994-03-07 2004-11-16 Nektar Therapeutics Procedimiento y preparacion para la administracion de insulina por via pulmonar.
US6051256A (en) * 1994-03-07 2000-04-18 Inhale Therapeutic Systems Dispersible macromolecule compositions and methods for their preparation and use
CA2606600C (en) * 1994-09-21 2009-09-01 Nektar Therapeutics Apparatus and methods for dispersing dry powder medicaments
US5898028A (en) * 1997-03-20 1999-04-27 Novo Nordisk A/S Method for producing powder formulation comprising an insulin
DE19733651A1 (de) * 1997-08-04 1999-02-18 Boehringer Ingelheim Pharma Wässrige Aerosolzubereitungen enthaltend biologisch aktive Markomoleküle und Verfahren zur Erzeugung entsprechender Aerosole
PL197504B1 (pl) * 1998-10-16 2008-04-30 Novo Nordisk As Trwałe stężone preparaty insulinowe do podawania do płuc
EP1173482A1 (en) * 1999-04-27 2002-01-23 Eli Lilly And Company Insulin crystals for pulmonary administration
AU5453300A (en) * 1999-06-29 2001-01-31 Eli Lilly And Company Insulin crystals for pulmonary administration
US7060675B2 (en) * 2001-02-15 2006-06-13 Nobex Corporation Methods of treating diabetes mellitus
EP1392326B1 (en) * 2001-04-04 2009-09-09 Ortho-McNeil-Janssen Pharmaceuticals, Inc. Combination therapy comprising glucose reabsorption inhibitors and retinoid-x receptor modulators
NZ529572A (en) * 2001-05-21 2006-02-24 Nektar Therapeutics Pulmonary administration of chemically modified insulin

Also Published As

Publication number Publication date
EP1270012A1 (en) 2003-01-02
US20050220722A1 (en) 2005-10-06
ZA200204859B (en) 2004-01-28
SK9042002A3 (en) 2003-05-02
HK1049617B (zh) 2007-03-16
HUP0202042A3 (en) 2004-06-28
HUP0202042A2 (hu) 2004-05-28
US20030079747A1 (en) 2003-05-01
CN1289143C (zh) 2006-12-13
CA2390757A1 (en) 2002-12-21
HK1049617A1 (en) 2003-05-23
CN1393265A (zh) 2003-01-29
KR20020097033A (ko) 2002-12-31
NZ519403A (en) 2005-03-24
AU4884102A (en) 2003-01-02
JP2003012543A (ja) 2003-01-15
HU0202042D0 (cs) 2002-08-28
IL150209A0 (en) 2002-12-01
PL354641A1 (en) 2002-12-30

Similar Documents

Publication Publication Date Title
US9801925B2 (en) Potentiation of glucose elimination
JP2548056B2 (ja) I型糖尿病に係る自己免疫疾患の抑制および予防用製剤
KR100419037B1 (ko) 폐를통한인슐린의전달방법및그조성물
US6436902B1 (en) Therapeutic preparations for inhalation
CZ20022151A3 (cs) Způsob snížení rychlosti zvyšování tělesné hmotnosti a poklesu hladiny cukru v krvi v důsledku hladu u diabetických pacientů
Jendle et al. Effects of intrapulmonary insulin in patients with non-insulin-dependent diabetes
US20020164267A1 (en) Method of preventing type 2 diabetes with aerosolized insulin
US20040112376A1 (en) Method of inducing euglycemia in diabetic patients
AU2006203457A1 (en) Method of decreasing fasting sugars and weight gains in diabetic patients
JPH06510753A (ja) インスリン欠乏哺乳動物治療用のインスリンおよびアミリンを含有する組成物
AU2002253447A1 (en) Method of preventing type 2 diabetes with aerosolized insulin
HK1062277A (en) Method of preventing type 2 diabetes with aerosolized insulin