CZ2001864A3

CZ2001864A3 - Sloučeniny mající agonistickou aktivitu selektivní na alfa 2B nebo 2B/2C adrenergické receptory a způsoby jejich použití

Info

Publication number: CZ2001864A3
Application number: CZ2001864A
Authority: CZ
Inventors: Ken Chow; Daniel W. Gil; James A. Burke; Dale A. Harcourt; Michael E. Garst; Larry A. Wheeler; Stephen A. Munk
Original assignee: Allergan Sales, Inc.
Priority date: 1999-06-10
Filing date: 2000-06-08
Publication date: 2001-09-12
Also published as: HUP0104390A2; DE60016359D1; TWI283669B; ES2228544T3; HK1035724A1; EP1104407A1; ATE283843T1; HUP0104390A3; EP1104407B1; RU2232154C2; DE60016359T2; WO2001000586A1; AU5474900A; AU773668B2

Description

Sloučeniny mající agonistickou aktivitu selektivní na alfa 2B nebo 2B/2C adrenergické receptory a způsoby jejich použití

Oblast techniky

Vynález se týká způsobů léčení glaukomu nebo zvýšeného intraokulámího tlaku a dalších nemocí s významně sníženými kardiovaskulárními nebo sedativními postranními účinky u savců podáváním sloučenin, které jsou selektivní agonisty a2B samotných nebo oc2B a oc2C adrenergických receptorových subtypů, které postrádají významnou aktivitu vůči cc2A receptorovému subtypu. Tento vynález se také zabývá novými sloučeninami a farmaceutickými přípravky adaptovanými pro podávání zmíněných sloučenin savcům, včetně lidí.

Dosavadní stav techniky

Sloučeniny mající adrenergickou aktivitu jsou velmi dobře známé v oboru a jsou popsány v četných amerických i cizích patentech a ve vědeckých publikacích. Obecně je známo a v oboru přijímáno, že adrenergická aktivita je užitečná při léčení živočichů jmenovitě savců, včetně lidí, pro léčení nebo pro zmírnění symptomů a podmínek spojených s různými nemocemi. Jinými slovy, je obecně přijato, že farmaceutické přípravky mající adrenergickou sloučeninu nebo sloučeniny jako aktivní složku jsou užitečné pro léčení glaukomu, chronické bolesti, nasální kongesce, vysokého krevního tlaku, městnavého srdečního selhání a indukované anestézie.

Dvě základní rodiny adrenergických receptorů jsou nazvány alfa adrenergické receptory a beta adrenergické receptory a je známo, že každá z těchto skupin má subtypy, které jsou označovány písmeny abecedy jako jsou cx2A, a2B. Viz. článek Bylund et al., Pharmacol. Rev. 46, str. 121-136(1994).

Podstata vynálezu

V tomto vynálezu bylo objeveno, že adrenergické sloučeniny, které působí selektivně a s výhodou dokonce jako agonisty a2B nebo cc2B/a2C (dále označované jako a2B nebo a2B/oc2C) receptorových subtypů s preferencí oproti cc2A receptorovému subtypu, vykazují požadované terapeutické vlastnosti spojené s adrenergickými, ovšem bez toho, aniž by měly ^42 jeden nebo více vedlejších účinků jako jsou změny krevního tlaku nebo městnání krve. Pro účely tohoto vynálezu je definována sloučenina, která je specifickým nebo alespoň selektivním agonistou oc2B nebo a2B/ct2C receptorových subtypů, jestliže je sloučenina přibližně alespoň desetkrát více schopná jako agonista jak vůči a2B a oc2C nebo oběma receptorovým subtypům než proti cc2A receptorovému subtypu, nebo jestliže rozdíl v účinnosti vůči oc2B a a.2B/a2C receptorům relativně k receptoru a2A je vyšší než 0.3 a její účinnost na a2A receptor je vyšší nebo rovna 0.4.

Tento vynález se vztahuje ke způsobům léčení savčích živočišných druhů, včetně lidí, pomocí farmaceutických přípravků obsahujících jednu nebo více specifických nebo selektivních cc2B nebo a2B/oc2C adrenergických agonistických sloučenin jako aktivní složku, pro léčení mnoha nemocí nebo podmínek s nimi spojenými u nichž jsou užitečné alfa adrenergické sloučeniny, včetně omezení glaukomu, snížení zvýšeného intraokulámího tlaku, chronické bolesti, diarhea a ucpávání nosu. Kromě toho, jsou sloučeniny podle tohoto vynálezu užitečné při léčení svalové křečovitosti včetně hyperaktivního močení, diarhea, diurézy, abstinenční syndrom, bolest včetně neuropathické bolesti, neurodegenerativní nemoci včetně zrakové neuropathie, spinální ischémie a mrtvice, nedostatek paměti a rozpoznávání, potíže se soustředěním, psychózy včetně maniakálních potíží, úzkostné neurosy, deprese, hypertense, městnavé srdeční selhání, kardiakální ischemie a nasální kongesce.

Tento vynález se vztahuje k farmaceutickým přípravkům použitým ve výše uvedených způsobech léčení.

Vynález se obzvláště zabývá způsoby léčení nemocí a podmínek, kde adrenergické sloučeniny jsou užitečné pro účinné léčení, ale jejich použití je omezeno díky jejich obecně známým vedlejším efektům.

Detailní popis vynálezu

Sloučeniny, které se používají ve farmaceutických přípravcích a způsobech léčení podle tohoto vynálezu, jsou selektivní nebo specifické agonisty cc2B nebo a2B/2C adrenergických receptorových subtypů, s preferencemi oproti ct2A receptorovému subtypu. V souladu s tímto vynálezem se sloučenina považuje za selektivního agonistu oc2B nebo a2B/2C receptorových subtypů, jestliže její aktivita jako agonisty a2B nebo oc2B/2C receptorových subtypů ve srovnání s oc2A receptorovým subtypem je vyšší než 0,3 a její účinnost vůči oc2A receptorovému subtypu je vyšší nebo rovna 0,4 a/nebo je alespoň přibližně 10 x více účinná. S výhodou, sloučeniny používané podle tohoto vynálezu jsou specifické agonisty a2B nebo oc2B/2C receptorových • ·

-χ subtypů. Konkrétně, v tomto ohledu, je specifický agonista definován vtom smyslu, že specifický a adrenický agonista nefunguje jako agonista a2A receptorového subtypu v žádném měřitelném nebo biologicky významném rozsahu.

Byl objeven soubor látek, které jsou funkčně selektivní na oc2B nebo oc2B/2C subtypy zmíněných adxenergických receptorů. Tato preferovaná aktivita může být určována mnoha funkčními stanoveními jako je Produkce cyklického AMP, Shimizu et al., J. Neurochem, 16, str. 1609-1619 (1969); R-SAT (Receptor Selection and Amplification Technology- Technologie výběru a zesílení receptoru), Messier et al., Pharmacol. Toxicol. 76, str. 308-311 (1995) a Cytosensorický mikrofyziometr, Neve et al., J. Biol. Chem., 267, str. 25748-25753 (1992), s využitím buněk, které přirozeně exprimují jednotlivé subtypy nebo mají zaveden jeden z receptorových subtypů. Použité buněčné rekombinantní receptory by měly být ze druhů, u kterých bylo dokázáno, že mají podobnou farmakologii. V níže uvedené studii RSAT stanovení na buňkách, byly použity receptory, které byly přeneseny s lidským a2A (clO gen), krysí a2B (RNG gen) a lidským oc2C (c4 gen). Bylo ukázáno, že krysí oc2B receptor má farmakologické vlastnosti, které odpovídají lidskému a2B receptoru (např. Bylund et al., Pharmacol. Rev., 46, 127- 129(1994).

Při léčení glaukomu může být použita místní aplikace. Může být použit libovolný místní přípravek jako je roztok, suspenze, gel, mazání nebo hojivá mast a pod, který může být použit do oka při léčení glaukomu nebo dermálně při léčení jiných indikací. Přípravky těchto místních preparátů jsou dobře známé v oboru, např. Remingto’s Pharmaceutical Science, Vydání 17, Mack Publishing Company, Easton, Pennsylvania.

Pokud má být droga podávána systematicky, může být ve formě prášku, pilulek, tablet nebo podobně nebo ve formě syrupu nebo elixíru pro orální podávání. Pro intravenosní, intraperitoneální, intrathekální nebo epidurální podávání budou sloučeniny připraveny ve formě roztoků nebo suspenzí schopných podávání pomocí injekce. V konkrétních případech může být užitečné formulovat tyto sloučeniny jako rektální čípky nebo jako přípravky s prodlouženou působností, včetně dermálních náplastí, pro usazování nebo pod kůži nebo pro intramuskulámí injekce.

Léčení glaukomu nebo libovolných jiných indikací o nichž je známo, že je lze léčit adrenergickými sloučeninami, bude provedeno podáváním terapeuticky účinné dávky jedné nebo více sloučenin podle tohoto vynálezu. Terapeutické koncentrace budou takové koncentrace, které způsobí redukci konkrétních podmínek nebo zastaví expanzi. K určitých případech může být léčivo potenciálně použito profylaktickým způsobem pro prevenci rozvinutí konkrétních podmínek. Daná terapeutická koncentrace se bude lišit případ od případu a v některých případech se mohou lišit podle závažnosti léčené nemoci a pacientovy schopnosti vyléčit se. Daná terapeutická koncentrace se bude určovat na místě a v čase léčení pomocí rutinního experimentování. Je ovšem přijímáno, že při léčení např. glaukomu, že přípravek obsahuje mezi 0,001 a 5 procenty hmotnosti, s výhodou od 0,01 do 3 % coby terapeuticky účinné koncentrace. Při systematickém podávání budou preferována množství od 0,001 a 50 mg na kg hmotnosti, s výhodou od 0,001 do 10 mg na kg hmotnosti a nejvíce jsou preferována množství od 0,01 do 1,0 mg/kg.

Protože oc2B nebo oc2B/2C specifické selektivní agonistické sloučeniny postrádají významné postranní a2A účinky, léčení nemocí nebo podmínek pomocí těchto sloučenin podle tohoto vynálezu je výhodné, obzvláště když léčení je směřováno vůči lidem majícím kardiovaskulární problémy.

Obecné struktury, které jsou příklady a2B nebo a2B/2C agonistů nebo selektivních a2B nebo O.2B/2C agonistických adrenergických sloučenin, které se používají ve farmaceutických přípravcích a způsobech léčení podle tohoto vynálezu, jsou charakterizovány níže uvedenými vzorci.

V jednom aspektu tohoto vynálezu je sloučenina, mající selektivní agonistickou aktivitu na a2B nebo oc2B/2C adrenergické receptorové subtypy v porovnání s 2A adrenergickým receptorovým subtypem, reprezentována obecným vzorcem

(l) kde tečkované čáry označují případné vazby, za předpokladu, že dvě dvojné vazby nesdílejí společný atom uhlíku; R je H nebo nižší alkyl; X je S nebo C(H)R’ nebo nižší alkyl, ovšem R¹ schází, když vazba mezi X a kruhem reprezentovaným vzorcem

φ Φ

Φ

Φ φφφφ ·· ···· ··φ • · · * · ·· • · ··· φ φ, • · φφφφ· • · * · · · ·· ··· φφ ΦΦ· je dvojná vazba; Υ je Ο, Ν, S, (CR^jy, kde y je celé číslo od 1 do 3, -CH=CH- nebo -Y^CřL-, kde x je 1 když R², R³ nebo R⁴ jsou vázány k nenasycenému atomu uhlíku a x je 2, když R², R³nebo R⁴ jsou vázány k nasycenému uhlíkovému atomu; R² je H, halogen, hydroxy, nižší alkyl, alkoxy, alkenyl, acyl, alkynyl nebo když je připojen k nasycenému atomu uhlíku může být R₂oxo; R₃ a R4 jsou každý H, halogen, nižší alkyl, alkenyl, acyl, alkynyl, aryl, např. fenyl nebo nafty 1, heteroaryl, např. furyl, thienyl nebo pyridyl a substituovaný aryl nebo heteroaryl, kde zmíněný substituent může být halogen, nižší alkyl, alkoxy, alkenyl, acyl, alkynyl, nitro, kyano, triíluormethyl, hydroxy, a pod nebo společně jsou-(C(R²)x)z-; -Y¹(C(R²)x)z’; -Y¹(C(R²)x)yY¹; (C(R²)x)-Y’-(C(R²)x)-; -(C(R²)x)-Y¹-(C(R²)x) -(C(R²)x)- a -Y¹(C(R²)x)-Y¹(C(R²)x)-, kde zje celé číslo od 3 do 5, z’ je celé číslo od 2 do 4 a x a y jsou podle výše uvedené definice, a dále může být některý z konců divalentních skupin připojen buď kR3 nebo R4 za vzniku kondenzované kruhové struktury, zobrazené obecným vzorcem

a vzniklé kruhy mohou být zcela nenasycené, částečně nenasycené nebo zcela nasycené, za předpokladu, že kruhový uhlík nemá více než 4 valence, dusík ne více než tři valence a O a S mají ne více než dvě valence.

V dalším aspektu jsou sloučeniny podle tohoto vynálezu reprezentovány sloučeninou obecného vzorce Π

(Π) kde X může být C(H)R' a R¹je H.

Ve zmíněné sloučenině obecného vzorce Π může být R₂ H a

může reprezentovat furanylový radikál.

• · • · · · · · «· • · · · • · · · · ·

• · · · · · • · « · · · • · · · ·· ··· ··

V těchto furanylových derivátech obecného vzorce Π, R³ a R⁴ mohou být společně (CH)4 nebo R³ může být H a R⁴ může být terc-butyl nebo R³ a R⁴ mohou být H nebo R³ může být H a R⁴ může být methyl nebo ethyl.

Alternativně, ve sloučenině obecného vzorce I, R¹ může být methyl a

Ύ může reprezentovat furanylový radikál.

Alternativně, ve sloučenině obecného vzorce Π, R může být H a

Y může reprezentovat thienylový radikál.

V těchto thienylových derivátech obecného vzorce Π, R³ a R⁴ mohou společně reprezentovat (CH2)4 nebo R³ může být fenyl a R⁴ může být H nebo R³ a R⁴ mohou společně reprezentovat (CHbhS nebo R³ a R⁴ mohou být H nebo R³ a R⁴ mohou společně reprezentovat (CH)₄ nebo R³ může být H a R⁴ může být methyl nebo R³ může být brom a R⁴ může být H nebo R³ může být vodík a R⁴ může být chlor, nebo R³ může být methyl a R⁴ může být vodík.

Alternativně, ve sloučenině obecného vzorce Π

Ύ může reprezentovat cyklohexylový radikál.

V těchto cyklohexylových derivátech obecného vzorce Π, R² může být vodík a R³ a R⁴mohou společně reprezentovat (CH)4 nebo R² může být oxo a R³ a R⁴ mohou být společně (CH)4 nebo R² může být vodík nebo oxo a R³ a R⁴ mohou společně reprezentovat (CH)2S nebo R²může být vodík a R³ a R⁴ mohou společně reprezentovat (CH2)4, za vzniku oktahydronaftalenu nebo R² může být oxo a R³ a R⁴ mohou společně reprezentovat (CH2)₄ nebo R₂ může být oxo a R³ a R⁴ společně reprezentuje (CH)2C(CH3)(CH) nebo R² může být vodík a R³ a R⁴ společně mohou reprezentovat S(CH2)₂ nebo R , R a R mohou být H nebo R může být oxo a R a R společně mohou reprezentovat (CH)₂C(OCH₃)CH nebo R³ a R⁴ společně mohou reprezentovat Y¹-C(R₂)x-C(R₂)x-Y¹- kde Y¹ je N, tvořící tetrahydrochinoxalin, kde R² může být vodík nebo oxo.

Alternativně, ve sloučenině obecného vzorce Π

může reprezentovat tetrahydrochinolinový radikál, kde R³ a R⁴ jsou společně ~Y’-C(R2)x-C(R2)xC(R2)X-, kde Y¹ je N. V těchto tetrahydrochinolinových derivátech (R2)_x může být vodík nebo oxo, nebo může reprezentovat tetrahydrochinolinový radikál, kde R³ a R⁴ jsou společně -C(R2)x-Y¹-C(R2)x-C(R₂)_x-, kde Y¹ je N a (R₂)_x může být vodík nebo oxo.

Alternativně, ve sloučeninách obecného vzorce Π

může reprezentovat cyklopentylový radikál.

V těchto cyklopentylových derivátech obecného vzorce Π může býr R² vodík a R³ a R⁴společně reprezentují (CH)4 nebo R² může být oxo a R³ a R⁴ společně mohou reprezentovat (CH)4 nebo R² může být vodík a R³ a R⁴ společně mohou reprezentovat (CH2)3·

V dalším aspektu tohoto vynálezu Y je (CH₂)₃ a X muže být CH a R může být oxo nebo X může být CH₂ a R² může být H a R³ a R⁴ společně mohou reprezentovat (CH)4. Alternativně R³ a R⁴ společně mohou reprezentovat (CH)4, Y může být CH2C(CR^!2)₂, kde R¹ je vodík nebo Y může být CH₂C(Me)- a R² může být vodík nebo oxo.

Konečně, ve sloučeninách obecného vzorce Π

může reprezentovat fenylový radikál.

V těchto fenylových derivátech obecného vzorce I, X může být CH₂, R může být H nebo CH₃, R², R³ a R⁴ mohou být H nebo R³ a R⁴ společně reprezentují O(CR²)₂O za vzniku 1,4benzodioxanového derivátu nebo alterantivně, X může být S a R², R³ a R⁴ mohou být H.

V dalším aspektu podle tohoto vynálezu zmíněná sloučenina má vzorec ΙΠ

(m) kde Y je S nebo O.

• ♦ 0000 00 • · 0 0 0 • 0 00 0 0 0 • · · 0 0 0 0 • · 0 0 0 • · 000 00

0 0

V těchto sloučeninách obecného vzorce ΙΠ, X může být C(H)R*, R, R¹, R², R³ a R⁴mohou být H a Y může být O nebo S.

V dalším aspektu tohoto vynálezu má zmíněná sloučenina obecný vzorec IV

a R³ a R⁴ společně reprezentují (CH)4.

2

V těchto sloučeninách obecného vzorce IV, Y může být O, R může být oxo a X je CH nebo CHi nebo jeden z R² je hydroxy a další může být vodík nebo R² může být H.

V těchto sloučeninách obecného vzorce IV, Y¹ může být S, X může být CH2 a R² může

A Π být oxo nebo R může být H a X může být CH a R může být oxo.

V dalším aspektu tohoto vynálezu je sloučenina, mající selektivní aktivitu vůči 2B nebo 2B a 2C adrenergickým receptorům ve srovnání s 2A adrenergickým receptorovým subtypem, je reprezentována vzorcem V

(V) alternativně W je bicyklický radikál vybraný ze skupiny obsahující

R⁵

kde R⁵, R⁶, R⁷ a R⁸ jsou vybrány ze skupiny obsahující H a nižší alkyl, za předpokladu, že alespoň jeden z R⁵ a R⁶ nebo R⁶ a R⁷ jsou OC(R⁹)C(R⁹)N(R) za vzniku kondenzovaného kruhu s kde R⁹ je H, nižší alkyl nebo oxo;

♦ · φ « ·

kde R10 je H, nižší alkyl, fenyl nebo nižší alkylsubstituovaný fenyl a Z je O nebo NH. Sloučeniny, kde W je norbomyl jsou popsány a nárokovány v dosud nevyřízené přihlášce 09/003902, podané 7. ledna 1998, která je zde celá zahrnuta jako reference.

V dalším aspektu tohoto vynálezu Z může být O a W může být

a R¹⁰ může být vybrán ze skupiny obsahující H, fenyl a o-methylfenyl, např. R¹⁰ může být o methylfenyl.

V dalším aspektu tohoto vynálezu W může být

kde Z může být methyl nebo vodík, jeden z (R⁹)x může být H a R⁵ může být H.

kde R může být H a R⁸ může být methyl.

Mělo by být chápáno, že kdekoliv je v textu udělán odkaz na nižší alkyl, alkoxy, alkenyl nebo alkynyl, jsou to označení pro radikály, mající od jednoho do osmi atomů uhlíku, s výhodou od jednoho do čtyř uhlíkových atomů. Kdekoliv se v textu odkazuje na aryl, je toto označení • · · · míněno pro radikály mající od šesti do čtrnácti uhlíkových atomů, s výhodou od šesti do deseti atomů uhlíku. Všude kde se v textu odkazuje na halogen jsou preferovány fluor a chlor.

Vynález je dále ilustrován pomocí příkladů provedení (včetně obecných syntetických schémat), které jsou ilustrativní pro různé aspekty tohoto vynálezu a nejsou míněny jako omezující pokud jde o rozsah vynálezu jak je definováno v nárocích.

Příklady provedení vynálezu

Příklad A

Syntéza l-dimethylsulfamoyl-2-terc-butyldimethylsilyl-5-imidazolkarboxaldehydu:

Et₃N, benzen

CISO₂NMe₂ v>

_o I

SO₂NMe₂

1) n-BuLi, -78 °C

2) TBDMSCI

SO₂NMe₂

1) sek-BuLi, -20 °C

2) DMF

I

SO₂NMe₂

Postup

Imidazol 1 (20,0 g, 0,29 mol), triethylamin (41,0 ml, 0,29 mol) a N,Ndimethylsulfamoylchlorid (31,6 ml, 0,29 mol) bylo přidáno do 320 ml benzenu. Reakce byla míchána 48 h při laboratorní teplotě a poté zfiltrována. Filtrát byl zakoncentrován za sníženého tlaku. Vakuová destilace surového produktu (~0,5 mmHg, 115 °C-118 °C) poskytla 38,7 g (76%) čirého bezbarvého oleje. Po ochlazení tuhne za vzniku bílých krystalů 2. 1(Dimethylsulfamoyl)imidazol 2 (18,8 g, 0,11 mol) byl přidán do 430 ml tetrahydroíuranu (THF). Roztok byl ochlazen na -78 °C a do reakční baňky byl po kapkách přidán roztok n-butyllithia (nBuli) v hexanu (1,6 M, 80,9 ml, 0,11 mol). Po skončení přidávání byla reakce míchána 1 h při 78 °C. Pak byl do reakce přidán terc-butyldimethylsilylchlorid (17,8 g, 0,12 mol) v 50 ml THF prostřednictvím kanuly. Po ukončení přídavku byla směs nechána ohřát pomalu na pokojovou teplotu a poté míchána 24 h. Reakce byla naředěna s vodou a organická vrstva byla oddělena.

«· · · ·

Organická fáze byla promyta se solankou a poté sušena nad síranem sodným. Směs byla zfíltrována a filtrát zkoncentrován za sníženého tlaku. Sloupcová chromatografie (20% ethylacetát/hexan jako eluent) poskytla světle žlutou tuhou látku. Rekrystalizace zpentanu poskytla 30 g (94 %) bílých krystalů 3.

l-Dimethylsulfamoyl-2-terc-butyldimethylsilylimidazol 3 (5,0 g, 17,3 mmol) bylo přidáno do 100 ml THF. Roztok byl ochlazen na -20 °C a poté byl do reakční baňky přikapán roztok sek-butyllithia (sek-BuLi) v hexanu (1,3 M, 14,6 ml, 19 mmol). Po skončení reakce byla míchána 1 h při -20 °C. Pak bylo přidáno 8 ml dimethylformamidu (DMF) a reakce byla míchána 3,5 h při laboratorní teplotě. Reakce byla naředěna s vodou a organická vrstva byla oddělena. Organická fáze byla promyta se solankou a poté sušena nad síranem sodným. Směs byla zfíltrována a filtrát zkoncentrován za sníženého tlaku. Sloupcová cgromatografie (20% ethylacetát/hexan) poskytla světle žlutý olej. Po ochlazení produkt ztuhnul za vzniku krystalů 1dimethylasulfamoyl-2-terc-butyldimethylsilyl-5-imidazolkarboxaldehydu4.

Příklad B-l

Postup přípravy 4(5)-(7-methoxy-1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-ylmethyl)-1 H-imidazolu, hydrogenchloridové soli:

40% H₂SO₄ °C

MeO

ethanol

H₂ (0,275 MPa)

Pd/C

NaBH₄ ^Me0 methanol

ETSiH, CF₃CO₂H ch₂ci₂

* ♦ ·♦· · ···· ··· · · ·· • ♦ · · ···· · ·

ΙΟ *· · · · ······

1Z · · · · « «· ···* *·♦ ♦· ··· ·· ··«

Postup:

7-Methoxy-l -tetralon 1 (1,5 g, 8,5 mmol) a l-dimethylsulfamoyl-2-tercbutyldimethylsilyl-5-imidazolkarboxaldehyd 2 (2,7 g, 8,5 mmol) byly přidány do 8,5 ml 40% roztoku kyseliny sírové. Reakce byla zahřívána na 90 °C po dobu 24 h. Po ochlazení na laboratorní teplotu byla reakce zalkalizována pomocí přebytku koncentrovaného hydroxidu amonného. Směs byla dvakrát extrahována s THF. Organické vrstvy byly spojeny a promyty se solankou a poté sušeny nad síranem sodným. Směs byla zfíltrována a filtrát byl zakoncentrován za sníženého tlaku za vzniku 2,7 g žluté tuhé látky 3 obsahující 3-(3H-imidazol-4(5)ylmethylen)7-methoxychroman-4-on. Surový produkt byl suspendován ve 100 ml ethanolu a bylo přidáno paladium na uhlíku jako katalyzátor (10%, 0,27 g ). Směs byla třepána vParrově hydrogenační aparatuře pod tlakem vodíku 0,275 MPa. Po 19 h byla reakční směs zfíltrována přes vrstvu Celitu a filtrát byl zkoncentrován za sníženého tlaku. Sloupcová chromatografie se směsí methanol:chloroform 7:93 poskytla 1,05 g (46%) žlutohnědé tuhé látky obsahující 2-[3Himidazol-4(5)-ylmethyl]-7-methoxy-3,4-dihydro-2H-naftalen-l-on 4 (B-la). Sloučenina 4 (0,5 g, 1,95 mmol) byla přidána do 20 ml methanolu a k roztoku byl přidán natrium borohydrid (74 mg, 1,95 mmol). Směs byla míchána 2,5 h při laboratorní teplotě a byla rozložena vodou. Reakční směs byla poté extrahována dvakrát s ethylacetátem. Organické vrstvy byly spojeny a promyty se solankou. Organická vrstva byla oddělena a sušena se síranem sodným. Směs byla zfíltrována a filtrát byl zkoncentrován za sníženého tlaku za vzniku za vzniku0,5 g bílé tuhé látky 5 představující 2-[3H-imidazol-4(5)-ylmethyl]-7-methoxy-3,4-dihydro-2H-naftalen-l-ol. Surový produkt byl rozpuštěn ve 26 ml dichlormethanu. Pak byl přidán triethylsilan (2,5 ml, 15,6 mmol) a trifluoroctová kyselina (4,8 ml, 62,3 mmol) a směs byla míchána 22 h při laboratorní teplotě. Reakce byla zalkalizována pomocí 2N NaOH a organická vrstva byla oddělena a promyta solankou. Roztok byl sušen nad síranem sodným. Směs byla zfíltrována a filtrát zkoncentrován za sníženého tlaku. Sloupcová chromatografie se směsí chloroform:methanol 93:7 poskytla 0,39 g (83%) žlutohnědého oleje 6. Produkt byl rozpuštěn v methanolu a byl přidán přebytek chlorovodíku v etheru. Roztok byl zakoncentrován za sníženého tlaku za vzniku 0,3 hnědožluté tuhé látky. Sloupcová chromatografie se 7% methanolem v chloroformu poskytla 0,25 g (46%) 4(5)-(7-methoxy-l,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-ylmethyl)-lH-imidazolu, hydrogenchloridu (B-l) ve formě bílých krystalů 7 po rekrystalizaci ze směsi acetonu a methanolu.

4ΦΦΦ *·♦ · ··4

Φ Φ ΦΦΦφφφ

ΦΦΦ «4444 ♦ * Φ 44 φ

ΦΦ ΦΦ4 44444 ’Η NMR (300 MHz, CD₃OD) 8,83 (s, 1Η), 7,38 (s, 1H), 6,95 (d, 1H, J=8,5 Hz), 6,66 (d, 1H, J=

8,4 Hz), 6,57 (s, 1H), 3,73 (s, 3H), 2,71-2,81 (m, 5H), 2,43-2,52 (m, 1H), 1,90-2,14 (m, 2H),

1,40-1,51 (m, 1H).

Podle předpisu v Příkladu B-l byly nechány reagovat různé sloučeniny s kondenzovanými kruhy za vzniku imidazolových derivátů, které jsou uvedeny níže.

Příklad B-2(a-d)
4-chromanon	(2a)	3-(3H-imidazol-4(5)-ylmethylen)chroman-4-on
	(2b)	3-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)chroman-4-on
	(2c)	3-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)chroman-4-ol
	(2d)	4(5)-chroman-3-ylmethyl-1 H-imidazol
		Příklad B-3(a-b)
1-tetralon	(3a)	2-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)-3,4-dihydro-2H-naftalen-1 -on
	(3b)	4(5)-( 1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-ylmethyl)-1 H-imidazol
		Příklad B-4(a-b)
4-methyl-1 -tetralon	(4a)	4(5)-(4-methyl-1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-ylmethyl)-1 H-imidazol
	(4b)	2-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)-4-methyl-3,4-dihydro-2H-naftalen-
		1-on
		Příklad B-5(a-b)
Thiochroman	(5a)	3-(3H-imidazol-4(5)-ylmethylen)thiochroman-4-on
	(5b)	3-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)thiochroman-4-on
		Příklad B-6

Hydrogenchloridová sůl předešlé sloučeniny byla připravena podle kroku 5 v příkladu B1, uvedeném výše.

Příklad B-7(a-c) (7a) 2-(3H-imidazol-4(5)-ylmethylen)indanon-1 -on

1-indanon (7b) 2-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)indanon-1 -on ···· 9 (7c) 4(5)-indan-2-ylmethyl-1 H-imidazol

Příklad B-8(a-b)

7-methyl-l-tetralon (8a)

2-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)-7-methyl-3,4-dihydro-2H-naftalen-

1-on (8b) 4(5)-(7-methyl-1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-ylmethyl)-1 H-imidazol

Hydrogenchloridová sůl této sloučeniny byla připravena způsobem podle příkladu B-6.

Příklad B-9(a-c)

4-keto-4,5,6,7-tetra- (9a) 4(5)-(4,5,6,7-tetrahydro-benzo[b]thiofen-5-ylmethyl)-lH-imidazol hydrothianaften

(9b) 5-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)-6,7-dihydro-5H-benzo[b]thiofen-4on

(9c) 5-(oktahydrobenzo[b]thiofen-5-ylmethyl)- lH-imidazol

Příklad B-10

4,4-dimethyl-1 -tetralon 4(5)-(4,4-dimethyl-1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-ylmethyl)-1Himidazol

Příklad B-ll(a-b)

1-benzosuberon (1 la) 4(5)-(6,7,8,9-tetrahydro-5H-benzocyklohepten-6-ylmethyl)-lHimidazol (11b) 6-( 1 H-imidazol-4(5)-ylmethylen)-6,7,8,9-tetrahydrobenzocyklohepten-5-on ·· «·*· • · · • · • · • ·

Postup přípravy 4(5)-thiofen-3-ylmethyl-lH-imidazolu:

• 0 • · ♦

« ····

Příklad C-l

3) n-BuLi

1) n-BuLi

2) TBSC1

CHO

CF₃CO₂H

CH₂C1₂

Et₃SiH

SO₂NMe₂

TBAF

1.5NHC1 var

Postup l-(Dimethylsulfamoyl)imidazol 1 (2,0 g, 11,4 mmol) byl rozpuštěn ve 42 ml bezvodého THF a ochlazen na -78 °C. K roztoku 1 pak bylo přikapáno N-BuLi (6,6 ml, 10,6 mmol) a vzniklý roztok byl míchán 30 minut při -78 °C. Pak byl do reakční směsi přidán tercbutyldimethylsilylchlorid (TBSC1) (1,6 g, 10,6 mmol) v 8 ml THF. Reakce byla zahřáta na laboratorní teplotu a míchána přes noc. Následující den byla reakce ochlazena na _20 °C a bylo přidáno n-BuLi (11,6 mmol). Směs byla míchána 45 minut při -20 °C a poté byl přidán 3thiofenkarboxaldehyd 2 (1,0 ml, 11,6 mmol). Reakce byla zahřáta na laboratorní teplotu a byla míchána přes noc. Následující den byla reakční směs rozložena s vodou a naředěna s ethylacetátem. Organická vrstva byla promyta s vodou a poté se solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za vakua. Flash chromatografie (2:5 ethylacetát:hexan) poskytla 3,0 g (7,5 mmol) dimethylamidu 2-(terc-butyldimethylsilyl)-5(hydroxythiofen-2-ylmethyl)imidazol-l-sulfonové kyseliny 3. Sloučenina 3 (1,5 g, 3,74 mmol) byla rozpuštěna ve 37 ml THF. Pak byl po kapkách přidán 1M roztok tetra-n-butylammonium fluoridu (TBAF) v THF (4,1 ml, 4,1 mmol) a reakce byla míchána přes noc. Následující den byla reakce rozložena vodou a poté extrahována s ethylacetátem. Organická vrstva byla promyta *« ··♦· • « • ·♦· • · s vodou a poté se solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo poté odstraněno za sníženého tlaku. Bylo získáno 0,94 g (3,3 mmol) dimethylamidu 5(hydroxythiofen-2-ylmethyl)imidazol-l-sulfonové kyseliny 4. Sloučenina 4 (0,5 g, 1,74 mmol) byla rozpuštěna ve 23 ml dichlormethanu, k roztoku bylo přidáno 2,2 ml (13,9 mmol) triethylasilanu a 4,3 ml (55,7 mmol) trifluoroctové kyseliny. Reakce byla míchána přes noc a poté byla rozložena s vodou a neutralizována pomocí hydrogenuhličitanu sodného. Organická vrstva byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Flash chromatografie s využitím 1:1 směsi ethylacetátu a hexanu poskytla 0,42 g dimethylamidu (1,55 mmol) 5-(thiofen-2-ylmethyl)imidazol-l-sulfonové kyseliny 5. Sloučenina 5 (0,42 g, 1,55 mmol) byla rozpuštěna v 10 ml 1,5N HC1 a zahřívána 3 h k varu a poté míchána přes noc při laboratorní teplotě. Reakce byla naředěna s ethylacetátem, neutralizována s pevným hydrogenuhličitanem sodným a poté zalkalizována s 2N NaOH. Organická vrstva byla promyta vodou a poté solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Flash chromatografie s využitím 10:1 směsi chloroformu a methanolu poskytla 0,17 g (1,0 mmol) 4(5)-thiofen-3-ylmethyl-lH-imidazolu 6 (C-l).

'H NMR (300 MHz, CD₃OD) 7,52 (s, 1H), 7,25-7,27 (m, 1H), 6,96-7,01 (m, 2H), 6,77 (s, 1H), 3,98 (s, 2H).

Příklad C-2

Thiofen-2-karboxaldehyd byl použit namísto thiofen-3-karboxaldehydu a reakce byla provedena podle postupu C-l za vzniku 4(5)-thiofen-2-ylmethyl-lH-imidazolu.

Příklad C-3

5-Methyl-2-thiofenkarboxaldehyd byl použit namísto thiofen-3-karboxaldehydu a reakce byla provedena podle postupu C-l za vzniku 4(5)-(5-methylthiofen-2-ylmethyl)-lH-imidazolu.

Příklad C-4

5-Chlor-2-thiofenkarboxaldehyd byl použit namísto thiofen-3-karboxaldehydu a reakce byla provedena podle postupu C-l za vzniku 4(5)-(5-chlorthiofen-2-ylmethyl)-lH-imidazolu.

Příklad C-5 • · ··φ· • « • · φφ • ·

2-Furankarboxaldehyd byl použit v reakci provedené podle postupu C-l za vzniku 4(5)furan-2-ylmethyl-1 H-imidazolu.

Příklad C-6

3-Furankarboxaldehyd byl použit v reakci provedené podle postupu C-l za vzniku 4(5)furan-3-ylmethyl-1 H-imidazolu.

Příklad C-7

5-Methyl-2-furankarboxaldehyd byl použit v reakci provedené podle postupu C-l za vzniku 4(5)-(5-methylfuran-2-ylmethyl)-l H-imidazolu.

Příklad C-8

Benzaldehyd byl použit v reakci provedené podle postupu C-l za vzniku 4(5)-benzyl-lHimidazolu.

Příklad C-9

2-Thianaftenkarboxaldehyd byl použit v reakci provedené podle postupu C-l za vzniku 4(5)-benzo[b]thiofen-2-ylmethyl-1 H-imidazolu.

Příklad C-10

2-Benzofurankarboxaldehyd byl použit v reakci provedené podle postupu C-l za vzniku 4(5)-benzofuran-2-ylmethyl-1 H-imidazolu.

Příklad C-ll

5-ethyl-2-furankarboxaldehyd byl použit v reakci provedené podle postupu C-l za vzniku 4(5 )-(5-ethylfuran-2-ylmethyl)-1 H-imidazolu.

Příklad C-l 2

4-Brom-2-thiofenkarboxaldehyd byl použit v reakci provedené podle postupu C-l za vzniku 4(5)-(4-bromthiofen-2-ylmethyl)-1 H-imidazolu.

Příklad C-l 3 • ·

4-Fenyl-2-thiofenkarboxaIdehyd byl použit v reakci provedené podle postupu C-l za vzniku 4(5)-(4-fenylthiofen-2-ylmethyl)-lH-imidazolu.

Příklad C-l 4

4-Methyl-2-thiofenkarboxaldehyd byl použit v reakci provedené podle postupu C-l za vzniku 4(5)-(4-methylthiofen-2-ylmethyl)-lH-imidazolu hydrochloridu.

Příklad D-l

Postup přípravy oxazolidin-2-yliden-(3-fenylbicyklo[2.2. l]hept-2-yl)aminu:

O CH₃NO₂ / KOH / MeOH

CeHs^H ”

CICH₂CH₂CI

Postup

Relativní endo exo stereochemie sloučeniny byla připravena jak je ukázáno výše vyrobením βnitrostyrenu. Reakce methanolického roztoku benzaldehydu (10 g, 94, 3 mmol) s nitromethanem (51 ml, 943 mmol) v přítomnosti hydroxidu sodného (3N v methanolu až do pH = 8) poskytla nitroalkohol v 60 % výtěžku. Dehydratace alkoholu byla provedena reakcí s methansulfonylchloridem (3,56 g, 31,1 mmol) následovanou reakcí s triethylaminem (6,3 g,

62.2 mmol) v dichlormethanu (35 ml) za vzniku 97% produktu. Pro vyčištění látky byla provedena destilace vKugelrohru. Konstrukce bicyklo[2.2.1]heptanového skeletu byla provedena v jednom kroku. Diels-Alderova reakce byla prováděna zahříváním nitrostyrenu 4,5 g,

30.2 mmol) s cyklopentadienem (3,98 g, 60,4 mmol) v 10 ml 1,2-dichlorethanu. Diels-Alderova reakce probíhá přibližně s poměrem endo:exo 3:1. Jak poměr endorexo a relativní stereochemie byly určeny prostřednictvím rentgenografické analýzy. Redukce nitroskupiny a olefinů byla provedena v atmosféře vodíku v přítomnosti 10% (hmotn.) paladia na aktivním uhlí. Separace izomerů byla prováděna v tomto kroku s využitím flash-chromatografie s 5% methanolického nasyceného roztoku amoniaku v dichlormethanu. Amin (0,7 g, 3,74 mmol) byl nejdříve reagován s chlorethylisokyanátem (0,38 ml, 4,49 mmol) za vzniku chlorethylthiomočoviny, která byla poté zahřáta v přítomnosti vodného roztoku NaHCO₃ za vzniku oxazolidi- 2- yliden-(3fenylbicyklo[2.2.1]hept-2-yl)aminu (D-l) v 51% výtěžku.

1H NMR (300 MHz, CDC1₃) d 1,36-1,80 (m, 6H), 2,14 (d, 1H, >4,40 Hz), 2,37 (s, 1H), 2,65 (s, 1H), 3,71-3,78 (m, 2H), 3,95-3,98 (m, 1H), 4,19-4,25 (t, 2H, J = 17,15 Hz, J = 8,36 Hz), 7,177,29 (m, 5H).

Příklad D-2

Oxazolidin-2-yliden-(3-o-tolyl bicyklo[2.2.1]hept-2-yl)amin byl připraven s využitím o-methyl β-nitrostyrenu podle postupu D-l.

Příklad D-3

Bicyklo[2.2.1]oxazolidin-2-yliden amin byl připraven s využitím nitroethanu podle postupu D-l.

Příklad E-l

Postup přípravy imidazolidin-2-yliden-(4-methyl-3,4-dihydrO“2H-benzo[ 1,4]oxazin-6-yl)aminu:

O₂N^í\,NH₂ n_oH 1
Et₃N / DMAP CH₂CI₂/20^bC
H ΟζΤ 2	BH₃-SMe₂
THF/var /24h
Me I
^O!NO0	Pd-C / H₂
THF/MeOH (1:1)
4

Cl V ^02Nn:	var

	1) HCHO/NaBH₃CN 2) AcOH
4	/
Me I	HN^N
h₂n_^n w	SO₃H
CHoCb/EUN 20°C/3h
5

Postup

K 2-amino-4-nitrofenol 1 (4,00, 25,95 mmol), triethylaminu (15,20 ml, 109,0 mmol) a 4dimethylaminopyridinu (0,063 g, 0,52 mmol) rozmíchaným ve 250 ml CH2CI2 byl při 0 °C pod atmosférou argonu přidán pomocí stříkačky chloracetylchlorid (2,27 ml, 28,55 mmol). Poté byla reakce vařena 72 h, čistý produkt byl odfiltrován a promyt vodou. Matečný louh byl postupně promyt s 0,5 M kyselinou fosforečnou, nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného, vodou a solankou a poté byl sušen nad MgSO₄. Tento roztok byl naabsorbován na silikagel a poté čištěn flash chromatografií na silikagelu směsí hexan/ethyl acetát (4:6) za vzniku produktu. Spojené tuhé látky byly sušeny ve vakuu za vzniku 6-nitro-4H-benzo[l,4]oxazin-3-on 2 (4,12 g) v 82% výtěžku. K roztoku 2 (1,49 g, 7,65 mmol) v bezvodém THF (40 ml) pod argonovou atmosférou ve dvouhrdlé baňce vybavené zpětným chladičem byl přidán komplex boranu s dimethylsulfídem

3

3 » »

J

Λ i »

♦ »

3

J 3

3 3

3

3 (15,3 ml, 30,62 mmol). Směs byla zahřívána k varu až do vymizení výchozí látky podle TLC (2 h). Reakční směs byla ochlazena na laboratorní teplotu a pečlivě rozložena přídavkem methanolu. Vzniklá směs byla poté refluxována dalších 10 minut. Surová reakční směs byla poté zkoncentrována ve vakuu a čištěna flash-chromatografií na silikagelu se směsí hexan/ethylacetát (8:2) za vzniku čistého 6-nitro-3,4-dihydro-2H-benzo[l,4]oxazinu 3 (1,36 g) ve formě oranžové tuhé látky (99% výtěžek). K roztoku 3 (0,032 g, 0,178 mmol) a formalinu (37% vodný roztok, 0,20 ml, 2,67 mmol) v bezvodém acetonitrilu (1,5 ml) byl při laboratorní teplotě přidán natrium kyanoborohydrid (0,034 g, 0,534 mmol). Tento roztok byl míchán 30 minut a poté byla přidána ledová kyselina octová (0,032 ml, 0,534 mmol). Vzniklá směs byla míchána dalších 16 hodin. Organická fáze byla extrahována diethyletherem a promyta postupně s NaOH (2N) a roztokem soli, sušena nad MgSO₄ a zakoncentrována ve vakuu. Vzniklá tuhá látka byla čištěna flash chromatografií na silikagelu s využitím směsi hexan/ethylacetát (7:3) za vzniku čistého 4-methyl-

6-nitro-3,4-dihydro-2H-benzo[l,4]oxazin (4) (0,031 g) v 93% výtěžku. Kroztoku 4 (2,16 g, 11,12 mmol) ve 30 ml methanolu a 30 ml THF bylo přidáno paladium na uhlí 10% hmotn., 0,216 g). Přes vzniklou směs byl probubláván vodík až do vymizení veškeré látky 4 na TLC (2 h). Pak byl přidán Celit a směs byla zfiltrována přes vrstvu celitu a vrstva poté promyta methanolem. Vzniklý roztok byl zkoncentrován ve vakuu za vzniku čistého 4-methyl-3,4-dihydro-2Hbenzo[l,4]oxazin-6-ylaminu 5 (1,86 g) ve formě světle rudého oleje ve 100% výtěžku, který byl dále použit bez následného čištění. Ke směsi 5 (1,86 g, 11,34 mmol) a imidazolin-2-sulfonové kyseliny (1,84 g, 12,24 mmol) v bezvodém acetonitrilu (50 ml) při 0 °C pod atmosférou argonu byl přidán triethylamin (3,26 ml, 23,36 mmol). Tento roztok byl postupně zahřát na pokojovou teplotu a míchán dalších 16 hod. Poté bylo přidáno další množství imidazolin-2-sulfonové kyseliny (0,86 g, 5,55 mmol) a vzniklá směs byla míchána dalších 5 h. Tento roztok byl zakoncentrován ve vakuu a zbytek byl rozpuštěn ve vodě. Organická vrstva byla extrahována s CH2CI2 a promyta dvakrát s roztokem NaOH a solanky, sušena nad MgSO₄, a zakoncentrována ve vakuu. Vzniklá pěna byla čištěna flash chromatografií na silikagelu s 20% methanolem (nasycený amoniakem) v chloroformu za vzniku čistého imidazolidin-2-yliden-(4-methyl-3,4dihydro-2H-benzo[l,4]oxazin-6-yl)aminu 6 (E-l) (0,905 g) v 34% výtěžku.

’H NMR (CDCI3): 2,81 (s, 3H), 3,26 (t, J = 8,9 Hz, 2H), 3,60 (s, 4H), 4,26 (m, 2H), 4,60 (vbrs,

2H), 6,34 (dd, J = 8,2, J = 2,4 Hz, 1H), 6,39 (d, J =2,4 Hz, 1H), 6,68 (d, J= 8,2 Hz, 1H).

Příklad F a G

Postup přípravy 6-(imidazolidin-2-ylidenamino)-5-methyl-4H-benzo[l,4]oxazin-3-onu (F) a

Imidazolidin-2-yliden-(5-methyl-3,4-dihydro-2H-benzo[ 1,4] oxazin-8-yl)aminu (G)

Postup:

1)TEA/DMAP/CH₂CI₂

1)HNO₃/H₂SO₄/0°C

2)H₂O/ led

+

Pd-C (10%) / H₂

THF-MeOH (1:1)

no₂ +

Et₃N (2.5 ekv.) CH₃CN / reflux 80h

NyNH

SO₃H (3.6 ekv.)

K roztoku 2-amino-3-methylfenolu (1) (14,72 g, 0,120 mol), triethylaminu (35,0 ml,

0,251 mol) a 4-dimethylaminopyridinu (0,29 g, 2,39 mmol) ve 100 ml bezvodého dichlormethanu byl při 0 °C pod atmosférou argonu přikapán stříkačkou chloracetylchlorid (10,0 • · • · · · · · * · «9 • · 9 9 9 9 9 ·9 no · ········ · 9 99 · ·· ···· 999 99 ··· ··9 ml, 0,126 mol). Po ukončení přidávání byl vzniklý roztok zahříván kvaru po dobu 24 h. Organická fáze byla promyta postupně s kyselinou fosforečnou (0,5 M), nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného, vodou a solankou a poté sušen nad MgSO₄. Vzniklý roztok byl zkoncentrován ve vakuu a poté rozpuštěn v THF s přídavkem etheru. Vzniklé krystaly byly zfiltrovány za vzniku čistého 5-methyl-4H-benzo[l,4]oxazin-3-onu (2) (12,30 g) ve výtěžku 63%. K roztoku 2 (14,64 g, 89,72 mmol) rozpuštěném v koncentrované kyselině sírové (65 ml) byla při -10 °C přidána koncentrovaná (70%) kyselina dusičná (8,08 g, 89,72 mmol) v koncentrované kyselině sírové (25 ml) za rychlého mechanického míchání tak, aby vnitřní teplota směsi nepřestopila -5 °C. Jakmile bylo přidávání ukončeno, směs byla ihned vylita do 500 ml drceného ledu a vzniklá pevná látka byla zfiltrována a rozmíchána se studenou vodou (300 ml), přičemž byl přidán NaOH k nastavení pH na hodnotu 7. Získaný žlutý prášek byl rozpuštěn v THF, nasorbován na silikagel a čištěn flash chromatografií se směsí 60% hexan/ethylacetát za vzniku nitrovaného produktu coby směsi zahrnující 6-nitro5-methyl-4Hbenzo[l,4]oxazin-3-on (3) (55%) a 8-substituovaný vedlejší produkt, kterým je 8-nitro-5-methyl4H-benzo[l,4]oxazin-3-onu (4) (22%). Tyto izomery byly velmi obtížně separovatelné v této fázi a proto byly použity v dalším kroku ve formě směsi. Ke směsi (3) (1,93 g, 9,27 mmol) a (4) (0,48 g, 2,32 mmol) rozpuštěné ve směsi methanolu (300 ml) a THF (300 ml) bylo pod argonovou atmosférou přidáno paladium na uhlíku (1,20 g). Vzniklý roztok byl podroben vodíkové atmosféře o tlaku 1 atm. Po 16 h byl katalyzátor odfiltrován a vzniklý roztok byl zakoncentrován ve vakuu a čištěn flash chromatografií na silikagelu se směsí hexan/ethylacetát (1:1) za vzniku 6-amino5-methyl-4H-benzo[l,4]oxazin-3-onu (5) (0,96 g) ve 46% výtěžku a 8amino-5-methyl-4H-benzo[l,4]oxazin-3-on (6) (0,17 g) v 8% výtěžku. Derivát 5 (1,20 g, 6,74 mmol), imidazolin-2-sulfonová kyselina (2,02 g, 13,48 mmol) a triethylamin (2,35 ml, 16,85 mmol) byl zahříván k refluxu v bezvodém acetonitrilu (50 ml) po dobu 48 h pod argonovou atmosférou. Poté bylo přidáno další množství imidazolin-2-sulfonové kyseliny (1,01 g, 6,74 mmol) a triethylaminu (1,41 ml, 10,12 mmol) a vzniklá směs byla míchána dalších 24 h. Roztok byl zkoncentrován ve vakuu a zbytek byl rozpuštěn ve směsi CHCh/isopropylalkohol (3:1) a promyt postupně s IN roztokem NaOH a solankou, sušen nad MgSO₄ a zkoncentrován ve vakuu. Vzniklá pěna byla čištěna flash chromatografií na silikagelu s 20% methanolem syceným s amoniakem v chloroformu za vzniku 6-(imidazolidin-2-ylidenamino)-5-methyl-4Hbenzo[l,4]oxazin-3-on (7) (0,42 g) ve formě pěny v 27% výtěžku společně s 55% izolovaného výchozího materiálu. Sůl s HC1 byla krystalizována ze směsi ethanol a diethylether (EtOH/Et₂O) za vzniku jemných bílých jehliček.

^lH NMR (DMSO): 2,10 (s, 3H), 3,59 (s, 4H), 4,53 (s, 2H), 6,83 (d, J=8,6 Hz, 1H), 6,90 (d, J = 8,6 Hz, 1H), 8,07 (brs, 2H), 10,15 (vbrs, 1H), 10,42 (s, 1H).

Derivát 6 (0,222 g, 1,35 mmol), imidazolin-2-sulfonová kyselina (0,223 g, 1,49 mmol) a triethylamin (0,415 ml, 2,98 mmol) byl 2 h zahříván na 95 °C v bezvodém acetonitrilu (10 ml) v uzavřené baňce. Pak byla přidána další imidazolin-2-sulfonová kyselina (0,112 g, 0,75 mmol) a reakce byla zahřívána dalších 16 h. Roztok byl poté zkoncentrován ve vakuu a zbytek byl rozpuštěn ve směsi CHCl₃/isopropylalkohol (3:1) a promyt postupně s 2N NaOH a solankou, sušen nad MgSO₄ a zkoncentrován ve vakuu. Vzniklý olej byl rekrystalizován z CHCI3 za vzniku čistého 6-(imidazolidin-2-ylidenamino)-5-methyl-4H-benzo[l,4]oxazin-3-onu (8) (F) (0,048 g) ve formě bílého prášku ve výtěžku 15% společně s 35% výchozí látky. Ke směsi látky 8 (0,08 g, 0,321 mmol) v 50 ml bezvodého THF byl vtříhrdlé baňce pod argonovou atmosférou přidán boran-dimethylsulfidový komplex (0,48 ml, 0,936 mmol). Směs byla zahřívána k refluxu až do vymizení výchozího materiálu na tenkovrstvé chromatografii (3 h). Reakční směs byla poté ochlazena na laboratorní teplotu a opatrně rozložena přídavkem methanolu. Surová reakční směs byla zakoncentrována ve vakuu a čištěna flash chromatografii na silikagelu s využitím 20% methanolu syceném s amoniakem v chloroformu za vzniku imidazolidin-2-yliden-(5-methyl-3,4dihydro-2H-benzo[l,4]oxazin-8-yl)aminu (9) (G) (0,03 g) ve formě HC1 soli v 37% výtěžku.

'H NMR (CDC1₃): 2,07 (s, 3H), 3,46 (t, J = 4,3 Hz, 2H), 3,55 (s, 4H), 4,24 (t, J = 4,3 Hz, 2H), 5,60 až 5,95 (vbrs, 2H), 6,44 (d, J = 8,0 Hz, 1H), 6,57 (d, J = 8,0 Hz, 1H).

• · • · · ·

SO₂NMe₂

Příklad Η

Postup přípravy 4(5)-fenylsulfanyl-lH-imidazolu:

SO₂NMe₂

Postup:

l-(N,N-dimethylsulfamoyl)imidazol (1,5 g, 8,6 mmol) byl rozpuštěn ve 28 ml THF. Roztok byl ochlazen na -78 °C a stříkačkou bylo přidáno n-BuLi (5,4 ml, 8,6 mmol). Směs byla míchána 1 h při -78 °C a byl přidán roztok TBSC1 (1,3 g, 8,56 mmol) v 10 ml THF. Chladící lázeň byla odstraněna a reakce byla nechána zahřát na laboratorní teplotu. Reakční směs byla míchána přes noc. Reakce byla ochlazena na -20 °C a bylo přidáno n-BuLi (5,4 ml, 8,6 mmol). Po 45 min byl přidán fenyldisulfid (1,9 g, 8,6 mmol) v 8 ml THF. Reakční směs byla míchána 48 h při laboratorní teplotě. Reakce byla rozložena s nasyceným roztokem chloridu amonného a byla extrahována s ethylacetátem. Organická vrstva byla sebrána a promyta vodou a poté solankou. Roztok byl sušen nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Flash chromatografie (2,5% EtOAc/hexan) poskytla 2,8 g (7,0 mmol) dimethylamidu 2-(tercbutyldimethylsilyl)-5-fenylsulfanylimidazol-l-sulfonové kyseliny (1) ve formě žlutého oleje. Sloučenina 1 (2,8 g, 7,0 mmol) byla rozpuštěna v THF a roztok byl ochlazen na 0 °C. Pak byl po kapkách přidán roztok TBAF (7,0 ml, 7,0 mmol). Reakční směs byla míchána přes noc při laboratorní teplotě. Následující den byla reakce rozložena s vodou a extrahována s ethylacetátem. Organická vrstva byla promyta s vodou a poté se solankou. Roztok byl sušen nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Flash chromatografie (50% EtOAc/hexan) poskytla 474 mg dimethylamidu 5-fenylsulfanylimidazol-l-sulfonové kyseliny 2 a 290 mg 5-fenylsulfanyl-lH-imidazolu 3 (H). Látka 2 (478 mg) byla přidána k 2N HC1 a roztok byl zahříván krefluxu 2 h. Reakční směs byla zalkalizována s 2N NaOH a extrahována s ethylacetátem. Organická vrstva byla promyta vodou a poté solankou. Roztok byl sušen nad • · síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Flash chromatografie (AcOEt) poskytla 3 ve formě bílé krystalické látky. Celkové množství látky 3 bylo 360 mg (2,0 mmol).

’H NMR (300 MHz, CD₃OD) 7,91 (s, 1H), 7,37 (s, 1H), 7,19-7,23 (m, 2H), 7,07-7,11 (m, 3H).

Příklad 1

Postup přípravy methansulfonové soli 4(5)-( 1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-ylmethyl)-4,5-dihydrolH-imidazolu:

BH₃-Me₂S

THF/20°C

í^MgBr

THF/Cul „ -78°C to 25°C

1) Ph₃P / imidazol

2) l₂/benzen

NaN₃ / aceton-H₂O

24h / 70°C

1) mCPBA/CH₂CI₂

2) KF/filtr

Pd-C / H₂ /1 atm

H₂NNH₂-H₂O

EtOH / reflux / 24h

EtOAc

(EtO)₃CH / MeSO₃H

105°C/5h

mmol v bezvodém THF (250 ml) byl při 20 °C pod argonovou atmosférou přidán 3,26 ml (32,90 mmol) boran-dimethylsulfidového komplexu (BH₃-Me₂S) prostřednictvím stříkačky. Směs byla míchána 16 h a poté byl přidán MeOH (4 ml) a směs byla míchána při 55 °C až do ukončení φ φφφ • φ • φ φφ φφφφ φφφφ φφφ φφ Φ·· φφ φφφ vývoje plynu. Směs byla zkoncentrována na olej, rozpuštěna v Et₂O a byla postupně promyta s 2M fosforečnou kyselinou, nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného, vodou a solankou, a poté sušena nad MgSO₄ a opět zkoncentrována. Vzniklý olej byl čištěn ve vysokém vakuu na zařízení Kugelrohr při 150 °C za vzniku čistého alkoholu (1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2yl)methanolu 2 (4,09 g) v 93% výtěžku. K trifenylfosfínu (10,179 g, 38,809 mmol) a imidazolů (2,64 g, 38,809 mmol) vbezvodém benzenu (175 ml) byl za intenzivního míchání přidán jod (8,60 g, 33,865 mmol) v 75 ml benzenu a poté roztok látky 2 v 50 ml benzenu. Po 3 h byla tuhá látka odfiltrována, objem filtrátu byl ve vakuu snížen na 50 ml a bylo přilito 200 ml hexanu. Vzniklá tuhá látka byla odfiltrována a filtrát byl postupně promyt se solankou, sušen nad MgSO₄a zkoncentrován ve vakuu. Vzniklý olej byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s hexanem za vzniku čistého 2-jodmethyl-l,2,3,4-tetrahydronaftalenu 3 (6,239 g) v 90% výtěžku. K derivátu 3 (10,02 g, 36,85 mmol) a Cul (1,41 g, 7,37 mmol) vbezvodém THF (50 ml) byl v argonové atmosféře při -78 °C přidán vinylmagnesium bromid (1M roztok v THF, 73,70 ml, 73,70 mmol) tak pomalu, aby nedocházelo ke změně barvy. Tento roztok byl nechán ohřát na 0 °C a míchán 6 h. Vzniklá směs byla znovu ochlazena na -40 °C a rozložena opatrně přídavkem 2M fosforečné kyseliny (35 ml). Tento roztok byl naředěn se 100 ml vody a extrahován s hexanem. Organické frakce byly promyty postupně s vodou, solankou, sušeny nad MgSO₄ a zkoncentrovány ve vakuu. Vzniklý olej byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s hexanem za vzniku 2-allyl-l,2,3,4tetrahydronaftalenu 4 (5,618 g) v 88% výtěžku. Látka 4 (5,615 g, 32,645 mmol) a metachlorperbenzoová kyselina (m-CPBA) (14,08 g, 81,613 mmol) byly míchány v 50 ml bezvodého dichlormethanu po dobu 16 h. Tuhá látka byla odfiltrována a byl přidán KF (5,11 g, 88,142 mmol) a směs byla míchána další hodinu. Tuhé látky byly zfiltrovány a reakce byla zkoncentrována ve vakuu. Vzniklý olej byl čištěn pomocí flash chromatografie na silikagelu s 5% ethylacetátem v hexanu za vzniku 2-(l,2,3,4-tetrahydronaftalen-l-ylmethyl)oxiranu 5 (5,41 g) v 88% výtěžku. K látce 5 (1,626 g, 8,649 mmol) v roztoku acetonu (20 ml) a vody (5 ml) byl přidán azid sodný (1,97 g, 30,271 mmol). Tento roztok byl zahřát na 85 °C a míchán 48 h. Roztok byl poté zkoncentrován ve vakuu a zbytek byl rozpuštěn s CHC1₃ a promyt postupně s vodou a solankou, sušen nad MgSO₄ a zkoncentrován ve vakuu. Vzniklý olej byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s 30% ethylacetátem v hexanu za vzniku čistého 1 -azido-3-(l,2,3,4tetrahydronaftalen-2-yl)propan-2-olu 6 (1,762 g) v 88% výtěžku. Směs látky 6 (1,88 g, 8,140 mmol), trifenylfosfínu (2,67 g, 10,173 mmol), ftalimidu (1,50 g, 10,173 mmol), diethylazodikarboxylátu (DEAD) (1,77 g, 10,173 mmol) byla míchána v bezvodém THF (50 ml) po dobu 4 h. Tento roztok byl zkoncentrován ve vakuu, rozpuštěn v hexanu (25 ml) a etheru (25 ml) a byl míchán 16 h. Tuhá látka byla odfiltrována a filtrát byl zkoncentrován ve vakuu. Vzniklý olej byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s 20% ethylacetátem v hexanu za vzniku 2[azidomethyl-2-(l,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-yl)ethyl]isoindol-l,3-dionu 7 (2,487 g) kontaminovaného s malým množstvím nečistot, který byl použit bez následného čištění. Směs látky 7 (3,93 g, 10,917 mmol) a hydrazinu (0,680 ml, 21,833 mmol) byla zahřívána v ethanolu (60 ml) 16 h k varu. Tuhá látka byla odfiltrována a filtrát byl zkoncentrován ve vakuu. Zbytek byl čištěn flash chromatografií na silikagelu s 5% MeOH v dichlormethanu za vzniku 1azidomethyl-2-(l,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-yl)ethylaminu 8 (2,057 g) v 88% výtěžku. Směs látky 8 (2,056 g, 8,940 mmol) a 10% paladia na uhlíku (0,260 g) byla 16 h míchána v MeOH (30 ml) pod atmosférou vodíku o tlaku 1 atm. Tuhá látka byla odfiltrována as filtrát byl zkoncentrován ve vakuu. Zbytek byl čištěn pomocí flash chromatografíe na silikagelu s 10% MeOH nasyceným amoniakem vCH₂C12 za vzniku 3-(1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-yl)propan1,2-dionu 9 (1,557 g) v 85% výtěžku. Směs látky 9 (0,590 g, 2,892 mmol) a methansulfonové kyseliny (0,980 ml, 14,460 mmol) byla 3 h zahřívána v 10 ml triethylorthoformiátu při 105 °C. Reakce byla zkoncentrována ve vakuu a tuhá látka byla odfiltrována. Následná rekrystalizace této tuhé látky ze směsi MeOH a etheru poskytla čistý methansulfonát 4(5)-(1,2,3,4tetrahydronaftalen-2-ylmethyl)-4,5-dihydro-lH-imidazolu I (0,435 g) v 48% výtěžku.

'H NMR (CDC1₃): 1,37 až 1,56 (m, 1H), 1,56 až 1,70 (m, 1H), 1,80 až 2,02 (m, 2H), 2,32 až 2,55 (m, 2H), 2,72 (s, 3H), 2,75 až 2,95 (m, 3H), 3,48 až 3,59 (m, 1H), 3,93 až 4,08 (m, 1H), 4,31 až 4,47 (m, 1H), 7,00 až 7,20 (m, 4H), 8,46 (s, 1H), 10,04 (s, 1H), 10,35 (brs, 1H).

Příklad J-l

Postup přípravy 4(5)-cyklohexylmethyl-lH-imidazolu:

4 ♦ 4 • 44« • ·· ····44 • · · · · · «· ♦ «4 44« ·4 ««·« 4 · 44 « « 4 44

444 44 444 444

2-Terc-butyldimethylsilyl-l-dimethylsulfamoyIimidazol 1 (4,1 g, 14,2 mmol) byl rozpuštěn ve 47 ml bezvodého THF a byl ochlazen na -20 °C. Pak bylo k roztoku látky 1 přikapáno n-BuLi (8,9 ml, 14,2 mmol) a vzniklá směs byla míchána 45 min při -20 °C. Pak byl do reakční směsi přikapán cyklohexylmethyljodid 2 (3,14 g, 14 mmol) a reakce byla míchána přes noc a ponechána ohřát na laboratorní teplotu. Následující den byla reakce rozložena pomocí nasyceného roztoku chloridu amonného a naředěna vodou. Směs byla extrahována s ethylacetátem (3 x 100 ml). Organická vrstva byla spojena a promyta vodou a poté solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Flash chromatografie (4:1 ethylacetát/hexan) poskytla 2,26 g (5,6 mmol) 5cyklohexylmethyl-2-terc-butyldimethylsilyl-l-dimethylsulfamoyl imidazolu 3. Sloučenina 3 (2,26 g, 5,6 mmol) byla rozpuštěna v 56 ml THF a ochlazena na 0 °C. K tomuto roztoku byl přikapán 1M roztok TBAF v THF (5,6 ml, 5,6 mmol). Reakční směs byla zahřáta na laboratorní teplotu a míchána přes noc. Následující den byla reakce rozložena vodou a poté extrahována s ethylacetátem. Organická vrstva byla promyta s vodou a poté se solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Flash chromatografie (1:1 ethylacetát/hexan) poskytla 1,2 g (4,42 mmol) 5-cyklohexylmethyl-ldimethylsulfamoyl imidazol 4. Látka 4 (1,2 g, 4,42 mmol) byla rozpuštěna ve 25 ml 1,5N HC1 a byla zahřívána 2 h kvaru. Reakce byla ochlazena na laboratorní teplotu a byla naředěna s ethylacetátem. Směs byla nastavena na pH 13 pomocí 2N NaOH a poté byla extrahována s chloroformem (4 x 100 ml). Organické vrstvy byly spojeny a promyty s vodou a poté se solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo poté odstraněno za sníženého tlaku. Flash chromatografie (9:1 chloroform/methanol) poskytla 700 mg (4,27 mmol) 4(5)-cyklohexylmethyl-lH-imidazolu 5 (J-l).

'H NMR (CDC1₃):O,92 až 1,0 (m, 2H), 1,16 až 1,26 (m, 3H), 1,57 až 1,73 (m, 6H), 2,48 (d, J = 6,9 Hz, 2H), 6,77 (s, 1H), 7,56 (s, 1H).

Příklad J-2 (S)-2-jodmethyl-l,2,3,4-tetrahydronaftalen byl použit v postupu z příkladu J-l za vzniku (S)4(5)-( 1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-ylmethyl)-1 H-imidazolu. (S)-2-jodmethyl-1,2,3,4-tetrahydronaftalen byl připraven z (S)-l,2,3,4-tetrahydro-2-naftoové kyseliny. (S)-l,2,3,4-tetrahydro-230 naftoová kyselina byla získána resolucí l,2,3,4-tetrahydro-2-naftoové kyseliny (J. Med. Chem., 1983, 26, 328-334.

Příklad J-3 (R)-2-jodmethyl-l,2,3,4-tetrahydronaftalen byl použit v postupu z příkladu J-l za vzniku (R)4(5)-(1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-ylmethyl)-1 H-imidazolu. (R)-2-jodmethyl-1,2,3,4-tetrahydronaftalen byl připraven z (R)-l,2,3,4-tetrahydro-2-naftoové kyseliny. (R)-l,2,3,4-tetrahydro-2naftoová kyselina byla získána resolucí l,2,3,4-tetrahydro-2-naftoové kyseliny (J. Med. Chem., 1983, 26, 328-334.

Příklad K-l

Postup přípravy 4(5)-(4,5,6,7-tetrahydrobenzo[b]thiofen-2-ylmethyl)-lH-imidazolu:

SO₂NMe₂

Postup:

4,5,6,7-tetrahydrobenzo[b]thiofen 1 (2,1 g, 15 mmol) byl rozpuštěn v 75 ml bezvodého

THF a byl ochlazen na -78 °C. K tomuto roztoku byl přikapán n-BuLi (6,0 ml, 15 mmol) a vzniklý roztok byl míchán 60 minut při -78 °C. Pak byl do reakce přidán l-dimethylsulfamoyl-2terc-butyldimethylsilyl-5-imidazolkarboxaldehyd 2 (4,8 g, 15 mmol) v 25 ml THF. Reakce byla

444 4

• 444444 ··· ·· 4 · · · 4·· • · · 4 · · · 4· • · · 4 · · · 4· • · · 4 4 ·4 ··· ·· 444 44 444 zahřáta na laboratorní teplotu a míchána 2 h před rozložením s vodou a naředěním s ethylacetátem. Organická vrstva byla promyta s vodou a poté se solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Flash chromatografíe (1:3 ethylacetát/hexan) poskytla 5,2 g (11 mmol) dimethylamidu 2-(tercbutyldimethylsilyl)-5 - [hydroxy-(4,5,6,7-tetrahydrobenzo [b]thiofen-2-yl)methyl] imidazol-1 sulfonové kyseliny 3. Sloučenina 3 (5,2 g, 11,3 mmol) byla rozpuštěna v 57 ml THF a k tomuto roztoku byl přikapán tetra-n-butylamonium fluorid (TBAF) v THF (11,3 ml, 11,3 mmol). Reakce byla míchána 75 minut a poté byla rozložena s vodou a extrahována s ethylacetátem. Organická vrstva byla promyta vodou a poté solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Rekrystalizace ze směsi hexan/ethylacetát poskytla dimethylamid 5-[hydroxy-(4,5,6,7-tetrahydrobenzo[b]thiofen-2-yl)methyl]imidazol-lsulfonové kyseliny 4 (2,1 g, 6,2 mmol). Byly také získány další 2 g surového produktu. Látka 4 (2,0 g, 5,9 mmol) byla rozpuštěna v 78 ml dichlormethanu a k roztoku bylo přidáno 7,5 ml (46,9 mmol) triethylasilanu a 14,4 ml (0,19 mol) trifluoroctové kyseliny. Reakce byla míchána přes noc a poté rozložena přídavkem vody a neutralizována s 2N NaOH. Organická fáze byla promyta s vodou a poté se solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Flash chromatografíe s využitím 1:1 směsi ethylacetát a hexan poskytla 0,75 g (2,3 mmol) dimethylamidu 5-(4,5,6,7-tetrahydrobenzo[b]thiofen-2yl)methyl]imidazol-1 -sulfonové kyseliny 5. Látka 5 (0,42 g, 1,55 mmol) byla rozpuštěna v 15 ml 1,5N roztoku HCI a byla zahřívána 2 h k varu a poté míchána přes noc při laboratorní teplotě. Reakce byla naředěna s ethylacetátem, neutralizována s 2N NaOH. Organická vrstva byla promyta s vodou a poté se solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Surový produkt byl rozpuštěn v methanolu a byl přidán přebytek HCI v etheru. Rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku za vzniku 0,6 g (2,3 mmol) 4(5)-(4,5,6,7-tetrahydrobenzo[b]thiofen-2-ylmethyl)-lH-imidazolu 6 (K-l). *H NMR (CD₃OD): 8,80 (s, 1H), 7,34 (s, 1H), 6,57 (s, 1H), 4,18 (s, 2H), 2,65 až 2,69 (m, 2H), 2,51 až 2,55 (m, 2H), 1,74 až 1,83 (m, 4H).

Příklad K-2

2-(terc-butyl)furan byl použit v metodě z Příkladu K-l za vzniku 4(5)-(5-terc-butylfuran-2ylmethyl)-1 H-imidazolu

Příklad K-3

5,6-Dihydro-4H-thieno[2,3-b]thiopyran byl použit v postupu podle Příkladu K-l za vzniku 4(5)(5,6-dihydro-4H-thieno[2,3-b]thiopyran-2-ylmethyl)-lH-imidazolu.

Příklad L

Postup přípravy 4(5)-(l-furan-2-ylethyl)-lH-imidazolu:

TBAF

MnO₂

MeMgCI

Et₃SiH

CRCOjH

1.5NHC1 reflux

Postup:

2-(Terc-butyldimethylsilyl)-l-(dimethylsulfamoyl)imidazol 1 (3,3 g, 11,4 mmol) byl rozpuštěn ve 38 ml bezvodého THF a ochlazen na -78 °C. Pak bylo přikapáno n-BuLi (7,2 ml,

11,4 mmol) a vzniklý roztok byl míchán 30 minut při -78 °C. Pak byl do reakce přidán 2-furfural φ · ♦ φ · · · φφφφ * · φ · φ φ φ ·· · ·*········ ^JJ · φφφ φφφφ ···· ··· ·· φ·· φφ φφφ (0,94 ml, 11,4 mmol) a reakce byla zahřáta na laboratorní teplotu a míchána přes noc. Následující den byla reakční směs rozložena s nasyceným roztokem chloridu amonného a byla naředěna s ethylacetátem. Organická vrstva byla promyta s vodou a poté se solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Flash chromatografie (4:1 ethylacetát/hexan) poskytla 4,4 g (11,4 mmol) dimethylamidu 2-(tercbutyldimethylsilyl)-5-(furan-2-ylhydroxymethyl)imidazol-l-sulfonové kyseliny 3. Látka 3 (4,4 g, 11,4 mmol) byla rozpuštěna v 10 ml THF a ochlazena na 0 °C. K tomuto roztoku byl při 0 °C přikapán roztok tetra-n-butylamonium fluoridu (TBAF) v THF (11,4 ml, 11,4 mmol). Reakční směs byla míchána přes noc při laboratorní teplotě. Následující den byla reakce rozložena vodou a poté extrahována s ethylacetátem. Organická vrstva byla promyta vodou a poté solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku za vzniku 3,9 g surového dimethylamidu 5-(furan-2-ylhydroxymethyl)imidazol-2-sulfonové kyseliny 4. Látka 4 (1,0 g, 3,7 mmol) byla rozpuštěna ve 37 ml dichlormethanu a byl přidán oxid manganičitý (1,6 g, 18,5 mmol). Reakce byla míchána při laboratorní teplotě přes noc a poté zfíltrována přes vrstvu celitu. Eluent byl sebrán a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Flash chromatografie s využitím 1:1 směsi ethylacetátu a hexanu poskytla 0,69 g (2,6 mmol) dimethylamidu 5-(furan-2-ylkarbonyl)imidazol-l-sulfonové kyseliny 5. Sloučenina 5 (0,69 g, 2,6 mmol) byla rozpuštěna ve 26 ml THF, roztok byl ochlazen na -78 °C a poté bylo přidáno 1,7 ml (5,1 mmol) 3M roztoku methylmagnesium bromidu. Směs byla míchána 1,5 h při -78 °C, poté byla nechána zahřát na laboratorní teplotu a byla míchána další 1 h. Reakce byla rozložena vodou a naředěna s ethylacetátem. Organická vrstva byla promyta vodou a poté solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Krystalizace ze směsi ether/hexan poskytla 0,39 g (1,4 mmol) dimethylamid 5(furan-2-yl-l-hydroxyethyl)imidazol-l-sulfonové kyseliny 6. Dále bylo získáno ještě 0,19 g látky 6. Sloučenina 6 (0,58 g, 2,0 mmol) byla rozpuštěna ve 27 ml dichlormethanu a k roztoku bylo přidáno 2,6 ml (16,3 mmol) triethylasilanu a 5,5 ml (71,4 mmol) trifluoroctové kyseliny. Reakce byla míchána při laboratorní teplotě přes noc a poté byla rozložena s vodou a neutralizována s pevným hydrogenuhličitanem sodným. Organická vrstva byla promyta s vodou a poté se solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku.

Flash chromatografie s využitím směsi 2:1 ethylacetát/hexan poskytla 0,53 g (2,0 mmol) dimethylamidu 5-(l-furan-2-ylethyl)imidazol-l-sulfonové kyseliny 7. Látka 7 (0,34 g, 1,3 mmol) byla rozpuštěna v 10 ml 1,5N roztoku HC1 a byla zahřívána 30 minut k varu a poté míchána přes noc při laboratorní teplotě. Reakce byla naředěna s ethylacetátem a byla zalkalizována s 2N NaOH. Organická vrstva byla promyta s vodou a poté se solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Flash chromatografie (10:1 chloroform/methanol) poskytla 0,1 g (0,62 mmol) 4(5)-( l-furan-2-ylethyl)-lH-imidazol 8 (L).

*H NMR (300 MHz, CDC1₃): 7,56 (m, 1H), 7,33-7,34 (m, 1H), 6,81 (m, 1H), 6,29-6,31 (m, 1H), 6,06-6,07 (m, 1H), 4,22 (q, J = 7,2 Hz, 1H), 1,63 (d, J = 7,2 Hz, 3H).

Příklad M

Postup přípravy 4(5)-(2,3-dihydrobenzo[ 1,4]dioxin-6-ylmethyl)-4-methyl-1 H-imidazolu:

I

SO₂NMe₂

1) n-BuLi

2) TBDMSCI

TBAF

Ί	ΓΎΊ	SO₂NMe₂ Á	1.5NHC1
•cr	U )	~N	reflux
	5

Postup:

4-Methyl-l-(dimethylsulfamoyl)imidazol 1 (2,0 g, 10,6 mmol) byl rozpuštěn ve 42 ml bezvodého THF a poté ochlazen na -78 °C. K tomuto roztoku bylo poté přidáno n-BuLi (6,6 ml, 10,6 mmol) a vzniklý roztok byl míchán 30 min při -78 °C. Pak byl do reakce přidán tercbutyldimethylsilylchlorid (TBSC1) (1,6 g, 10,6 mmol) v 10 ml THF. Reakce byla zahřáta na laboratorní teplotu a byla míchána přes noc. Následující den byla reakce ochlazena na -20 °C a bylo přidáno 7,3 ml (11,6 mmol) n-BuLi. Směs byla míchána 30 min při -30 °C a byl přidán 1,435 benzodioxan-6-karboxaldehyd 2 (1,92 g, 11,7 mmol) v 10 ml THF. Směs byla zahřáta na laboratorní teplotu a byla míchána 3 h. Reakce byla rozložena vodou a naředěna s ethylacetátem. Organická vrstva byla promyta vodou a poté solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Flash chromatografie (1:2 ethylacetát/hexan) za vzniku 3,9 g (8,4 mmol) dimethylamidu 2-(terc-butyldimethylsilyl)-5-[(2,3dihydrobenzo[l,4]dioxin-6-yl)hydroxymethyl]-4-methylimidazol-l-sulfonové kyseliny 3. Látka 3 (1,0 g, 2,14 mmol) byla rozpuštěna ve 21 ml THF a k roztoku byl přidán 1M roztok tetra-nbutylamonium fluoridu (TBAF) v THF (2,35 ml, 2,35 mmol). Reakce byla míchána 30 min při laboratorní teplotě. Reakce byla rozložena s vodou a poté extrahována s ethylacetátem. Organická vrstva byla promyta s vodou a poté se solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Flash chromatografie s využitím ethylacetátu poskytla 0,75 g (2,12 mmol) dimethylamidu-5-[(2,3dihydrobenzo[l,4]dioxin-6-yl)hydroxymethyl]-4-methylimidazol-l-sulfonové kyseliny 4. Látka 4 (0,75 g, 2,12 mmol) byla rozpuštěna ve 28 ml dichlormethanu, k roztoku bylo přidáno 2,7 ml (17,0 mmol) triethylsilanu a 5,2 ml (67,8 mmol) trifluoroctové kyseliny. Reakce byla míchána přes noc při laboratorní teplotě a poté byla rozložena vodou a neutralizována s pevným hydrogenuhličitanem sodným. Organická vrstva byla promyta vodou a poté solankou. Organická vrstva byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Flash chromatografie s využitím 3:1 směsi ethylacetát/hexan poskytla 0,63 g (1,87 mmol) dimethylamidu 5-(2,3-dihydrobenzo[ 1,4]dioxin-6-ylmethyl)-4-methylimidazol-1 -sulfonové kyseliny 5. Látka 5 (0,63 g, 1,87 mmol) byla rozpuštěna v 10 ml 1,5N roztoku HC1 a byla zahřívána k refluxu. Reakce byla naředěna s ethylacetátem, neutralizována s pevným hydrogenuhličitanem sodným. Organická vrstva byla promyta vodou a solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Krystalizace ze směsi ether/hexan poskytla 0,33 g (1,43 mmol) 4(5)-(2,3-dihydrobenzo[l,4]dioxin-6ylmethyl)-4-methyl-1 H-imidazolu 6.

'H NMR (300 MHz, aceton-d₆): 7,37 (s, 1H), 6,66-6,67 (m, 3H), 4,18 (s, 4H), 3,73 (s, 1H), 2,13 (s, 3H).

Příklad Ν

Postup přípravy 2-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)-3,4,5,6,7,8-hexahydro-2H-naftalen-l-onu (N-l), 4(5)-(2,3,4,4a,5,6,7,8-oktahydronaftalen-2-ylmethyl)-lH-imidazolu (N-2) a 4(5)-(1,2,3,4,5,6,7,8oktahydronaftalen-2-ylmethyl)-1 H-imidazolu (N-3):

1)NaOH/EtOH reflux

2) 40 % H₂SO₄reflux

H₂NNH₂, NaOH, reflux diethyienglycol

Postup:

1-Dekalon (10,0 g, 66 mmol) a 4(5)-imidazolkarboxaldehyd (6,3 g, 66 mmol) byly přidány do 100 ml ethanolu a k roztoku byl přidán NaOH (5,2 g, 130 mmol) ve 20 ml vody. Reakce byla zahřívána 5 dní k refluxu. Reakce byla poté ochlazena na laboratorní teplotu a byla okyselena pomocí vodné HC1. Roztok byl extrahován se směsí THF/ethylacetát. Organické vrstvy byly spojeny a byly promyty se solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem hořečnatým a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku za vzniku surového produktu. Surový produkt byl zahříván k varu 1 den ve 40% H₂SO₄. Reakce byla ochlazena na laboratorní teplotu a byla zalkalizována s nasyceným roztokem K2CO3. Roztok byl extrahován se směsí THF/ethylacetát. Organická fáze byla spojena a promyta se solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem hořečnatým a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Čištění pomocí flash chromatografie (15:1 CH3Cl/MeOH) poskytlo N-l (4,9 g, 32% výtěžek).

1HNMR: 7,55 (s, 1H), 6,77 (s, 1H), 3,08-3,14 (m, 2H), 1,52-2,46 (m, 13H).

Volná báze hydrochloridové soli N-l (3,0 g, 11 mmol) byla generována sNaOH a poté byla přidána do 100 ml diethylenglykolu. K roztoku byl přidán hydrazín hydrát (3,2 ml, 100 mmol) a reakce byla nechána míchat přes noc při laboratorní teplotě. Pak byl přidán NaOH (3,1 g, 77 mmol) a roztok byl zahříván k refluxu 5 dní. reakce byla ochlazena na laboratorní teplotu a

·· ·	··	··	··
• ·	··	•	•	A		• ·
•	•	•	•	···	•	•
•	•	• ·	♦	•	• ·	•
•	•	• ♦	•	•	«
• •0»	···	··	···	··	•

naředěna s vodou. Roztok byl extrahován se směsí THF/ethylacetát. Organická vrstva byla spojena a promyta se solankou. Organická fáze byla sušena nad MgSO4 a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Čištění pomocí flash chromatografie (8:1 CHC13:MeOH) poskytlo N-2 (0,64 g, 27% výtěžek).

‘HNMR: 7,58 (s, 1H), 6,76 (s, 1H), 5,24 (d, J=4,3 Hz, 1H), 0,91-2,58 (m, 16H).

N-2 (1,0 g, 4,6 mmol) byla přidána do 10 ml koncentrované HC1. Roztok byl míchán 30 minut při laboratorní teplotě a poté neutralizován s K2CO3. Roztok byl extrahován se směsí THF/ethylacetát. Organické vrstvy byly spojeny a byly promyty se solankou. Organická fáze byla sušena nad MgSC>4 a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku. Čištění pomocí flash chromatografie (15:1 CHC13/MeOH) poskytlo N-3.

1HNMR: 7,54 (s, 1H), 6,74 (s, 1H), 2,45-2,52 (m, 3H), 1,46-1,97 (m, 14H).

Příklad O

Postup přípravy 4(5)-oktahydropentalen-2-ylmethyl)-lH-imidazol hydrochloridu:

1) hydrazin diethylenglycol

2) KOH

3) HCI, ether

HC1

Postup:

A. Podle syntézy popsané autory White a Whitesell, Synthesis str. 602-3 (1975) bylo přidáno 10 ml etheru do plamenem sušené baňky ochlazené na 0 °C a poté držen pod argonovou atmosférou.

• ·

• 0 0 0 0 0 0 0 0 000 0 000 0 0 0 0 0 0 0 0 0 000 00 000 00 000

Pak bylo přidáno n-butyllithium (35 ml 2,5M roztoku v hexanu, 2,2 ekvivalentu) a poté byl pomalu přidán diisopropylamin (14 ml, 2,5 ekvivalentu) a směs byla ponechána míchat 30 minut při 0 °C. K takto generovanému roztoku lithiumdiisopropylamidu byl přidán cyklooktenoxid (5,0 g, 1,0 ekviv.). Směs byla míchána při laboratorní teplotě jeden den a poté 2 dny zahřívána k refluxu pod argonem. Reakce byla rozložena přídavkem NEUČÍ. Roztok byl extrahován se směsí THF/EtOAc. Organické extrakty byly spojeny, promyty se solankou, sušeny nad síranem hořečnatým a poté zkoncentrovány ve vakuu za vzniku žlutohnědého oleje, který byl 1-hydroxyoktahydropentalenem. Sloučenina byla použita v dalším kroku bez následného čištění.

B. Takto získaný alkohol (5,0 g, 1 ekviv.) byl rozpuštěn v dichlormethanu (200 ml) a k tomuto roztoku byl přidán pyridinium chlorochromát (13 g, 1,5 ekviv.) a směs byla míchána při laboratorní teplotě 1 den. Roztok byl poté zfiltrován přes kolonu SÍO2 s využitím diethyletheru jako eluentu. Získaný roztok byl koncentrován ve vakuu za vzniku světle žlutozeleného oleje, který byl použit v dalším kroku bez následného čištění.

C. Oktahydropentalen-l-on (5,0 g, 1,0 ekviv.) zvýše uvedeného kroku byl přidán k 4(5)imidazolkarboxaldehydu a 40% H2SO4 (20 ml) a směs byla zahřívána 3 dny na 90 °C. Reakce byla poté rozložena přídavkem hydroxidu amonného a byla extrahována se směsí THF/ethylacetát. Organické extrakty byly spojeny, promyty solankou a sušeny nad síranem hořečnatým. Vzniklá vodná vrstva byla neutralizována s HCI/NH4CI. Vodná vrstva byla znovu extrahována jak bylo uvedeno výše a organické frakce byly zkoncentrovány ve vakuu za vzniku oranžové tuhé látky.

D. Tato oranžová tuhá látka byla rozpuštěna v ethanolu a bylo přidáno paladium na uhlí (0,5 g). Reakční baňka byla naplněna 1 den vodíkem o tlaku 40 psi. Reakční roztok byl zfiltrován přes vrstvu celitu s ethanolem jako eluentem. Roztok byl zkoncentrován ve vakuu za vzniku žlutohnědého oleje. Čištění sloupcovou chromatografií s využitím směsi 17:1 chloroform/methanol poskytlo keton v trochu nečistém stavu.

E. Ketonová funkční skupina byla poté odstraněna přidáním produktu z výše uvedeného kroku (8,2 g, 1,0 ekviv.) k 80 ml diethylenglykolu a hydrazinhydrátu (13,0 g, 1,0 ekviv.). Směs byla míchána přes noc a poté byl přidán hydroxid draselný 11,0 g, 5,0 ekviv.) a roztok byl zahříván 1 den pod refluxem. Reakční roztok byl poté ochlazen na laboratorní teplotu a promyt vodou. Roztok byl extrahován se směsí THF/EtOAc a spojené frakce byly promyty solankou, sušeny nad MgSC>4 a poté zkoncentrovány ve vakuu za vzniku žlutého oleje. Monohydrochloridová sůl byla • · • · připravena rozpuštěním tohoto oleje v bezvodém ethanolu nasyceném s HC1 a zahřátím tohoto roztoku.

Příklad P

Postup přípravy 7-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)-6,7-dihydro-5H-isochinolin-8-onu (P-l) a 7-(3Himidazol-4(5)-ylmethyl)-5,6,7,8-tetrahydroisochinolinu(P-2).

(minoritní)

1) hydrazin diethylcnglycol

2) K0H

3) fumarová fcys.

P-l

P-2

Postup:

A. 3,4-Lutidin (21,4 g, 1 ekviv.) byl rozpuštěn ve 200 ml vody při 20 °C a byl přidán manganistan draselný v 6,32 g porci denně po dobu 5 dnů (celkem 63,2 g, 2 ekviv.). Po pěti dnech byl dán roztok do mrazáku, poté rozmražen a zfiltrován přes celit. Vzniklý bezbarvý roztok byl zkoncentrován při 90 °C na rotační vakuové odparce až do získání bílé tuhé látky. Tuhá látka byla rekrystalizována z 5N HC1 za vzniku 9,56 g bílých krystalů. Podle NMR jde o směs dvou regioizomerů, přičemž požadovaný produkt je majoritní.

·· φ Φ • Φ Φ Φ ·· ···· ·· · • · · φφφφ • · ♦·· φφφ φφφ φφφφ φ φ · φφφφ φφ φφφ φφ φφφ

Β. Tyto krystaly byly pod argonem zahřívány k refluxuv bezvodém ethanolu nasyceném s HCI po dobu 6 h. Ethanol byl poté odstraněn na rotační vakuové odparce a zbytek byl rozpuštěn ve 100 ml vody a pH bylo nastaveno na 7 až 8 pomocí tuhého hydrogenuhličitanu sodného. Vodná fáze byla extrahována s diethyletherem (3x) a spojené organické frakce byly promyty se solankou, sušeny nad síranem hořečnatým a poté zfiltrovány a zkoncentrovány za vzniku bezbarvého oleje (3,56 g, 10,8%).

C. Diisopropylamin (2,84 g, 1,3 ekviv.) byl při -78 °C přidán kn-Buli (11,21 ml, 1,3 ekviv) ve 100 ml bezvodého THF pod atmosférou argonu pomocí stříkačky za vzniku lithium diisopropylamidu in šitu. K tomuto roztoku byl stříkačkou přidán produkt z bodu B (3,56 g, 1 ekviv.) ve 20 ml tetrahydrofuranu a směs byla míchána 20 min při -78 °C. Pak byl pomocí kanuly přikapán methylakrylát 4,85 ml, 2,5 ekviv.) ve 20 ml tetrahydrofuranu. Roztok byl míchán 2 h a poté byl rozložen přídavkem 40 ml 10% roztoku acetátu draselného. Roztok byl zahřát na 20 °C a poté byl zkoncentrován na rotační vakuové odparce. Vodný zbytek byl extrahován třikrát s chloroformem. Spojené frakce byly promyty se solankou a sušeny nad síranem hořečnatým, zfiltrovány a zkoncentrovány za vzniku černé tuhé látky, která byla skladována pod vysokým vakuem. Chromatografie na silikagelu se směsí hexan/ethylacetát (7/3 až 6/4) poskytla 2,41 g (58,2 %) požadovaného produktu, který byl dále použit bez následného čištění.

D. Materiál z kroku C (0,48 g, 1 ekviv.) byl rozpuštěn v 1 ml 6M HCI a byl zahříván na 105 °C po dobu 16 h, pak byl roztok zkoncentrován na tuhou látku při 80 °C pomocí rotační odparky. Zbytek byl rozpuštěn ve 2 ml vody a byl neutralizován s pevným hydrogenuhličitanem sodným. Neutralizovaný roztok byl extrahován s chloroformem (3x) a spojené frakce byly promyty solankou, sušeny nad síranem hořečnatým a zkoncentrovány na bezbarvý olej (0,456 g, 93,4%).

E. Isochinolin (1,91 g, 1 ekviv.) získaný v kroku D byl zahříván 30 hodin s 4(5)imidazolkarboxaldehydem (1,25 g, 1 ekviv.) při 110 °C v 15 ml 40% kyseliny sírové. Reakční směs byla skladována několik dní při 0 °C pod argonem. Roztok byl poté naředěn s 20 ml vody a byl bazifikován na pH 8,9 pomocí NH4OH. Tuhá látka byla zfíltrována a sušena ve vysokém vakuu. Produkt byl žlutá tuhá látka (2,81 g, 96,1%) a zahrnoval směs obou pozičních izomerů na exo dvojné vazbě.

F. Produkt z reakce E byl rozpuštěn ve 150 ml methanolu a k tomuto roztoku bylo přidáno paladium na uhlíku (0,412 g, 0,15 hmotn. ekviv.). Methanolický roztok byl poté nasycen s H₂ a opakovaně evakuován a opět napuštěn. Roztok byl poté 20 h míchán pod atmosférou vodíku o • · · ·

tlaku 1 atm a sledován pomocí TLC až do vymizení výchozí látky. Roztok byl zfiltrován přes vrstvu celitu a zkoncentrován na olej. Chromatografie na silikagelu s yvužitím dichlormethanu a methanolu 9/1 poskytla čistý produkt (1,853 g, 65,04%) ve formě bílé pěny. Ten byl rozpuštěn v methanolu a byla přidána kyselina fumarová (0,4817 g, 1,5 ekviv.) a směs byla zahřáta až k rozpuštění tuhé látky. Roztok byl ochlazen pomalu za vzniku bělavých krystalů (é,826 g, 74%), které reprezentovaly sloučeninu P-l.

P-2 byla získána redukcí hydrazinem podobným způsobem jako bylo popsáno v kroku E výše uvedeného příkladu O.

Příklad Q

Postup přípravy (Z)-6-(3H-imidazol-4(5)-ylmethylen)-7,8-dihydro-6H-chinolin-5-onu (Q-l), (E)6-(3H-imidazol-4(5)-ylmethylen)-7,8-dihydro-6H-chinolin-5-onu (Q-2), 6-(3H-imidazol-4(5)ylmethyl)-7,8-dihydro-6H-chinolin-5-onu (Q-3), 6-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)-5,6,7,8tetrahydro-6H-chinolin-5-on dihydrochloridu (Q-4), a 6-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)-oktahydrochinolin-5-onu (Q-5)

NaN₃, CH₃CN, chromatografické čištěni požadovaného izomeru

OHC

H₂, Pd/C McOH

H2O, Ν&2δ2θ3

DMF, NaN₃ ch₂ci₂, Ph3P, rt

akrolem Pd/C

40%H₂SO₄,90°C

1) hydrazin diethylcnglycol

2) KOH

3) HCI

Postup:

A. Reaktivní azidové činidlo z prvního kroku bylo generováno in šitu přídavkem jodmonochloridu (67,6 g, 1,15 ekviv.) v 50 ml acetonitrilu po kapkách z dělící nálevky k míchané suspenzi azidu sodného (58,84 g, 2,5 ekviv.) ve 350 ml bezvodého acetonitrilu při -10 °C pod atmosférou argonu. Přidání bylo ukončeno během 30 minut a směs pak byla míchána dalších 30 minut a byl prostřednictvím stříkačky přidán cyklohexenon (34,81 g, 1,0 ekviv.) a směs byla míchána 20 h při 20 °C. Směs byla poté nalita do vody a extrahována se třemi 200 ml podíly diethyletheru. Spojené podíly byly poté promyty s 5% roztokem thiosulfátu sodného a poté se solankou. Organická fáze byla sušena nad síranem hořečnatým, zfiltrována a zkoncentrována ve vakuu při 20 °C. Zbytek byl rozpuštěn v 1 1 DMSO při 0 °C a byla přidána další porce NaN₃ a směs byla míchána a nechána zahřát na laboratorní teplotu. Tato směs byla poté naředěna s 2,5 1 ledové vody a extrahována desetkrát s dichlormethanem (10 x 250 ml). Spojené organické podíly byly zkoncentrovány na rotační odparce na objem cca 1 1 a tento koncentrát byl extrahován třikrát s 250 ml vody a poté se solankou a poté sušen nad síranem hořečnatým a zkoncentrován za vzniku tmavého oleje (39,5 g) a skladován při -40 °C.

Olej byl čištěn chromatografíí na silikagelu s využitím směsi 9/1 až 8/2 hexan/ethylacetát. Byly získány dva izomery, první z nich s azidoskupinou v a poloze ke ketonu (13,22 g, 26,6 %). βizomer byl získán ve 32,0% výtěžku (15,825 g).

B. Trifenylfosfín byl rozpuštěn ve 20 ml dichlormethanu a byl umístěn pod argonovou atmosféru při 20 °C. Získaný β-izomer byl přidán přes kanulu do míchaného roztoku po dobu 2 h při 20 °C. Během reakce se uvolňoval dusík a po 2 h TLC ukázala, že již není přítomna žádná výchozí látka. Roztok byl zkoncentrován a prolit přes kolonu silikagelu s dichlormethanem až směsí dichlormethan/methanol 95/5 jako eluentem. Amidofosfonátový intermediát byl získán v 65,1% výtěžku (2,139 g).

C. Amidofosfonát byl rozpuštěn ve 100 ml bezvodého o-xylenu a poté bylo za míchání přidáno paladium na uhlíku 10%. Pak byl přidán čerstvě destilovaný akroleín prostřednictvím stříkačky a směs byla 4 h zahřívána k refluxu. Po této době byl přidán zbývající akroleín a bylo pokračováno v zahřívání směsi po dobu 44 h pod prstovým chladičem v atmosféře argonu. Po této době TLC ukazovala ještě přítomnost nějakého intermediátu, takže bylo přidáno dalších 0,5 g paladia na uhlíku a směs byla míchána dalších 8 hodin pod refluxem. Směs byla ochlazena přídavkem ledu a byla extrahována třikrát s IN HCI. Spojené vodné frakce byly extrahovány 3x s diethyletherem. Vodná fáze byla poté ochlazena na 0 °C a pH bylo nastaveno na cca 10 pomocí koncentrovaného NaOH. Spojené chloroformové frakce byly promyty s vodou, poté se solankou a sušeny nad síranem hořečnatým, zfiltrovány a konečně zkoncentrovány za vzniku 3,51 g oleje ve výtěžku 84,4% (7,8-dihydro-6H-chinolin-5-one).

D. 4(5)-imidazolkarboxaldehyd byl kondenzován s chinolinonem podle postupu kroku E v Příkladu P a byl získán Q-l a Q-2.

E. Exo dvojná vazba byla poté redukována s paladiem na uhlíku jak bylo popsáno v kroku F Příkladu P za vzniku dvou produktů, které byly odděleny chromatograficky za vzniku Q-3 a A.

F. Ketoskupina byla odstraněna stejnou hydrazinovou redukcí jako byla popsána v kroku E Příkladu O za vzniku Q-4.

G. Plně redukovaný chinolinový kruh Q-5 byl získán standardní redukcí A s lithiem v amoniaku (Li, 10 ekviv. vNH₃ při -78 °C po dobu 10 minut, rozloženo sNELfOH, postupně zahřáto a odpařen NH₃).

Příklad R-l

Postup přípravy (E)-6-(3H-imidazol-4(5)-ylmethylen)-7,8-dihydro-6H-chinoxalin-5-onu.

1) O₃, MeOH

2) MejS

piperidin, AcOH

H

Postup:

A. Směs 5,6,7,8-tetrahydrochinoxalinu 23,75 g, 1 ekviv.), benzaldehydu (19,81 ml, 1,1 ekviv.) a acetanhydridu (33,4 ml, 2,0 ekviv.) byla míchána 15 h v atmosféře argonu při 150 °C a po této době TLC ukazovala přítomnost požadovaného produktu s trochou výchozí látky. Výchozí látky byly odstraněny vakuovou destilací na Vigreux koloně při 170 °C. Zbytek byl poté destilován vKugelrohr destilačním aparátu od 170 do 220 °C. První frakce byla lehce kontaminována s výchozími látkami (4,71 g). Druhá frakce byla čistá (18,93 g). Po aplikaci vysokého vakua na první frakci tato frakce zatuhla. Spojené frakce měly 20.11 g (51% výtěžek).

B. Produkt z výše uvedeného bodu A byl rozpuštěn ve 100 ml methanolu a byl lehce zahřát, poté byl ochlazen na -35 až -45 °C a přes roztok byl probubláván ozon. Po několika minutách začal výchozí materiál krystalizovat z roztoku, roztok byl zahřát a bylo přidáno dalších 200 ml methanolu a bylo pokračováno v reakci. Po asi 30 minutách se roztok změnil do slabě modra.

·· · ·

Pak byl do roztoku bublán dusík po dobu 30 min, do roztoku byl přidán methylsulfíd (3,5 ml), a směs byla poté 30 minut míchána při -35°C a poté byla ponechána zahřát na okolní teplotu. Po asi 48 hod při 20 °C byla směs destilována s vodní parou a po odstranění rozpouštědla bylo získáno 8,4 g žluto-hnědého oleje. Tento zbytek byl rozpuštěn v diethyletheru a byl extrahován s 3 x 25 ml IN roztoku HCI. Spojené vodné frakce byly promyty 3 x s diethyletherem. Vodný roztok byl postupně zalkalizován na pH 8 s koncentrovaným NaOH. Volný amin byl poté extrahován z vodné fáze 3 x s chloroformem. Spojené chloroformové extrakty byly promyty dvakrát se solankou, sušeny nad MgSO₄ a zakoncentrovány na žlutý olej (3,01 g). Po 1 hodině ve vysokém vakuu zbývalo 2,97 g oleje, který byl rekrystalizován z diethyletheru za vzniku 2,35 g žluté tuhé látky. Výtěžek 67,5 %.

7,8-Dihydrochinoxalin-5-on a 4(5)-imidazolkarboxaldehyd (Aldrich Chemicals) byly suspendovány pod atmosférou argonu v 75 ml bezvodého tetrahydrofuranu při 20 °C a poté byly přidány piperidin a kyselina octová. Směs byla míchána 16 h při 20 °C. Po 20 h nezůstávaly žádné zbytky chinoxalinu podle TLC. Tuhé látky byly zfíltrovány a promyty malým množstvím tetrahydrofuranu a chloroformu. Tuhá látka byla sušena ve vysokém vakuu za vzniku 6,85 g R-l. Výtěžek 90,3 %.

Příklad R-2 a R-3

Podobným způsobem jako R-l byl míchán 5,6,7,8-tetrahydroisochinolin (5,42 g, 1 ekviv., Aldrich) s benzaldehydem (5,182 g, 1,2 ekv.) a anhydridem octové kyseliny (6,309 g, 2,0 ekviv.), přičemž směs byla vakuově oddestilována a použita v dalším kroku bez následného čištění. Výtěžek (nikoliv čistá látka): 8,28 g.

Surový produkt z výše uvedeného kroku (7,96 g) byl podroben ozonolýze jak bylo popsáno výše v kroku B. Po zpracování a chromatografií bylo získáno 5,18 g oleje bledé barvy. Výtěžek: 97,8 % spočteno na čistý výchozí materiál.

Vzniklý 7,8-dihydro-6H-isochinolin-5-on (1,692 g, 1 ekviv.) byl kondenzován s 4(5)imidazolkarboxaldehydem podle popisu v kroku C za vzniku 2,23 g nenasyceného analogu R-l ve výše uvedeném schématu ve výtěžku 92,8 %. Tento produkt byl nechán reagovat s paladiem na uhlíku podle popisu v kroku F příkladu P kvůli redukci exonásobné vazby za vzniku 6-(3Himidazol-4(5)-ylmethyl)-7,8-dihydro-6H-isochinolin-5-on (R-2) v 52% výtěžku.

Výše získaný keton byl redukován s využitím hydrazínu a převeden na fumarátovou sůl jak je popsáno v příkladu P, kroku F. Výtěžek redukce je 62 %. Výtěžek fumarátové soli po rekrystalizaci je 30,4 % 6-(3H-imidazol-4(5)-yImethyl)-5,6,7,8-tetrahydroisochinolinu (R-3).

Příklad S

Postup přípravy 4(5)-(4a-methyl-2,3,4,4a,5,6,7,8-oktahydronaftalen-2-ylmethyl)-lH-imidazol, but-2-endiová sůl:

1) TOSMIC

2) NH3, MeOH

3) fumarová kyselina

Postup:

Methyltrifenylfosfonium bromid (2,75 g, 7,70 mmol) byl suspendován v 50 ml diethyletheru. Při -10 °C byl přidán 2,5M roztok N-BuLi v hexanu (3,08 ml, 7,70 mmol). Tato směs byla míchána 35 min a byla ochlazena na -70 °C. Pak byl stříkačkou přidán roztok (R)-(+)4,4a,5,6,7,8-hexahydro-4a-methyl-2(3H)-naftalenonu (1) (1,0 g, 6,09 mmol) v 15 ml etheru. Směs byla zahřáta na 0 °C během 30 min a poté dalších 30 min při laboratorní teplotě. Roztok byl promyt se solankou (2 x 20 ml), sušen nad MgSO₄, zfiltrován a rozpouštědlo bylo odstraněno. Chromatografie na silikagelu s hexanem poskytla 0,82 g (83%) dienu 2 ve formě bezbarvého oleje.

Hydroborační procedura, která následovala, byla provedena podle Brown, H. C. et al., J. Am. Chem. Soc., 1969, 91, 2144. K roztoku dienu 2 (750 mg, 4,63 mmol) ve 20 ml THF bylo přidáno 9-BBN (11,8 ml, 5,9 mmol, 0,5M roztok v THF) při 0 °C. Směs byla zahřáta na laboratorní teplotu po 30 minutách míchání a byla nechána reagovat 1 h. Pak byl k míchanému roztoku L1AIH4 (5,04 ml, 54 mmol, 1,0 M roztok v etheru) suchý methanol (3,75 ml, 15,0 mmol, 4,0 M roztok v THF) za vzniku LiAlH(OMe)3. Boran byl přidán k tomuto aluminium hydridu pomocí stříkačky. Po 10 min při laboratorní teplotě byl roztokem probubláván oxid uhelnatý po dobu 20 min. Pak byl přidán fosfátový pufir (25 ml, pH 7,0) a poté peroxid vodíku (10 ml, 30%

9999

99999 999

999 999 99 • 9 · 9 9φ

994» ·· 99· roztok) a směs byla míchána 30 min. Po typické extrakci byl olej čištěn chromatografií na silikagelu s 5 až 10% EtOAc:Hexan za vzniku bezbarvého aldehydu 3 jako hlavního produktu (455 mg, 51%).

Tato příprava následovala protokol Home, D. A.; Yakushijin K.; Buchi G., Heterocycles, 1994, 39, 139. Roztok výše připraveného aldehydu 3 (450 mg, 2,34 mmol) v 8 ml ethanolu byl nechán reagovat s tosylmethylisokyanidem (TosMIC) (430 mg, 220 mmol) aNaCN (15 mg, kat.) při laboratorní teplotě po dobu 20 min. Rozpouštědlo bylo odpařeno ve vakuu a zbytek byl rozpuštěn v MeOH nasyceném s NH₃ (10 ml). Roztok byl zahříván v zatavené trubici 6-12 h při teplotě 110 °C. Materiál byl koncentrován a čištěn chromatografií na silikagelu s 5% methanolem syceným s NH₃ za vzniku imidazolu ve formě skla (193 mg, 36%).

Imidazol byl dále čištěn mícháním v THF nebo MeOH s ekvimolámím množstvím fumarové kyseliny 10 min při laboratorní teplotě. Rozpouštědlo bylo odstraněno a sůl byla rekrystalizována naředěním v THF a triturací s etherem:hexanem za vzniku 70-80% čistého fumarátu 4 (S).

‘H NMR (500 MHz, DMSO-d₆ w/TMS): δ 7,73 (δ, 1H), 6,83 (s, 1H), 6,60 (s, 2H), 5,12 (s, 1H), 2,45-2,44 (m, 2H), 2,30 (brs, 1H), 2,12 (brs, 1H), 1,91-1,88 (m, 1H), 1,73-1,71 (m, 1H), 1,561,46 (m, 5H), 1,30-1,09 (série m, 4H), 1,01 (s, 3H).

¹³C (125 MHz, DMSO-dg w/TMS): δ 167,0, 143,5, 134,8, 134,5, 128,7, 123,7,118,2, 42,3, 36,7, 35,0, 32,8, 32,5 (2C), 28,4, 25,9, 24,4, 22,3.

Příklad T-l

Postup přípravy 4(5)-(3-methylcyklohex-2-enylmethyl)-lH-imidazol, sůl but-2-endiové kyseliny:

2) NH_3t MeOH

3) Fumarová kyselina fumarát

4 9 4

4*44 • ······ ··4 •4 ·*« 4 44 4

4*444 444 *44 4 «44 44

4 4 4 4 44

444 44 444 44444

Postup:

Roztok 3-methyl-2-cyklohexen-l-on (1) (5 g, 45,4 mmol) ve 25 ml etheru bylo přidáno po kapkách z přikapávací nálevky k roztoku L1AIH4 (45 ml, 1H v THF) v etheru (100 ml) při -10 °C. Po 1 h byla směs opatrně rozložena s NH4CI (10 ml) a poté byla nechána reagovat 10% HC1 (7 ml). Organická vrstva byla extrahována s etherem (3 x 70 ml), sušena s MgSO4, zfiltrována a zkoncentrována. Zbytek byl čištěn chromatografíí s využitím 20% EtOAc v hexanu za vzniku 2 ve formě bezbarvého čirého alkoholu, 4,46 g (88%).

Roztok alkoholu 2 (1,68 g, 15 mmol) v ethylvinyletheru (38 ml) byl nechán reagovat s Hg(OAc)₂ (3,2 g, 10 mmol) a NaOAc (410 mg, 5 mmol) při 35 °C po dobu 4 h. Organická vrstva byla sušena nad Na₂SO4, zfiltrována a zakoncentrována. Surový zbytek byl použit v dalším kroku bez následného čištění.

Podle postupu Greico P. A. et al., J. Am. Chem. Soc., 1991, 113, 5488 byl 3M roztok L1CIO4 (16 g, 150 mmol) v 50 ml etheru byl nechán reagovat se surovým vinyletherem 3 při laboratorní teplotě 30 minut. Celá směs byla nalita do roztoku hydrogenuhličitanu sodného (150 ml). Po extrakci aldehydu 4 s etherem byla organická vrstva sušena nad MgSO4, zfiltrována a zkoncentrována za sníženého tlaku. Surový zbytek byl čištěn chromatografíí na silikagelu se směsí AcOEt:Hexan nebo byl podroben protokolu podle Buchi jak bylo popsáno výše pro vznik imidazol-fumarátu 5 (8% z 6 na volnou bázi 5).

'H NMR (500 MHz, d₆-DMSO w/TMS): δ 7,71 (s, 1H), 6,82 (s, 1H), 6,61 (s, 2H), 5,27 (s, 1H), 2,46-2,32 (série m, 3H), 1,85 (brs, 2H), 1,60 (s, 3H), 1,35-0,86 (série m, 4H).

^,3CNMR(125 MHz, DMSO-d₆ w/TMS): δ 167,3, 134,9, 134,5, 125,5, 118,1, 35,5, 32,6, 30,1, 28,5,24,0,21,4.

Příklad T-2

4(5)-(3,5,5-trimethylcyklohex-2-enylmethyl)-lH-imidazol, sůl but-2-endiové kyseliny byla připravena nahrazením isoforonu v metodě T-l.

Příklad T-3

4(5)-(3-methylcyklopent-2-enylmethyl)-lH-imidazol, sůl but-2-endiové kyseliny byla připravena nahrazením 3-methyl-2-cyklopenten-l-onu v metodě T-l.

Příklad U-l

Postup přípravy 4(5)-cyklohex-2-enylmethyl-lH-imidazolu, sůl but-2-endiové kyseliny:

140 °C

MeC(OEt)₃

1) TOSMIC

2) NH₃₁ MeOH

3) Fumarová kyselina

Postup:

Roztok cyklohexenonu (1) (2,88 g, 30 mmol) v hexanu byl nechán při -78 °C reagovat s DIBAL (30 ml, 1,0 M roztok v cyklohexanu). Po 25 min bylo přidáno 7 ml methanolu a směs byla ponechána ohřát na laboratorní teplotu. Pak byl přidán nasycený roztok Rochellovy soli a směs byla naředěna se 100 ml etheru. Organická vrstva byla oddělena, sušena nad MgSO4, zfíltrována a zkoncentrována ve vakuu. Produkt byl čištěn chromatografií na silikagelu se směsí 20% ACOEt v hexanu za vzniku bezbarvého alkoholu 2,2,0 g (68%).

Roztok výše připraveného alkoholu 23 (2,0 g, 20,4 mmol) ve 30 ml triethylorthoacetátu a propanové kyseliny (0,025 ml) byl zahříván kvůli odstranění ethanolu. Po odstranění ethanolu byla směs zahřívána na 145 °C po dobu 1 h. Triethylorthoacetát byl odstraněn jednoduchou destilací. Zbytek byl ochlazen na laboratorní teplotu a byl čištěn chromatografií na silikagelu se směsí 5% etheru v hexanu za vzniku esteru 3 ve formě čirého bezbarvého oleje, 1,08 g (31%).

Roztok výše připraveného ethylesteru 3 (1,0 g, 5,9 mmol) byl rozpuštěn v hexanu (50 ml) a byl ochlazen na -78 °C. Pak byl přikapán roztok DIBAL (5,8 ml, 1,0 M v cyklohexanu). Po 15 min bylo přidáno 50 ml etheru a směs byla míchána s roztokem Rochelleovy soli (25 ml) po dobu 10 min. Organická vrstva byla oddělena, sušena a zfiltrována. Chromatografie na SiO₂ se 7% směsí Et₂O v hexanu poskytla aldehyd ve formě čirého bezbarvého oleje, 0,52 g (74%). Aldehyd 4 byl podroben protokolu podle Biichi jak bylo výše popsáno. Fumarátová sůl imidazolu 5 (U-l) byla získána ve třech krocích (25% celkový výtěžek).

^lH NMR (500 MHz, DMSO-d₆ w/TMS): δ 7,67 (s, 1H), 6,80 (s, 1H), 6,60 (s, 2H), 5,66-5,54 (m,

2H), 2,52-2,42 (m, 2H), 2,34 (brs, 1H), 1,93 (s, 2H), 1,66 (brs, 2H), 1,46-1,43 (m, 1H), 1,22-1,16 (m, 1H).

♦ · ·	• ·	··♦·
• ·	··	• ·	•	•	9 ·
•	•	•	•	• · ·	•	•
•	•	• ·	•	•	* ·	•
•	•		•	•	•
	9 ♦ ·	• 9	·♦>		·· *

¹³C NMR (125 NHz, DMO-d₆ w/TMS): δ 166,3,134,3,134,2,131,2,126,9,118,1, 96,5, 35,0,

32,5, 28,4, 24,8, 20,7.

Příklad U-2

4(5)-(4-methylcyklohex-2-enylmethyl)-lH-imidazol, sůl but-2-endiové kyseliny byl připraven náhradou 6-methyl-2-cyklohexen-l-onu v metodě U-l.

Příklad V

Postup přípravy 2-(lH-imidazol-4(5)-ylmethyl)cyklohexanonu, sůl but-2-endiové kyseliny:

A ^0HC>⁺ hn^n o

piperidin

------>

AcOH/THF

O

1) Pd-C/H₂------------>.

2) fumarová kys.

fumarát

Postup:

Ke 4(5)-imidazolkarboxaldehydu (2,52 g, 26,23 mmol) suspendovaném v cyklohexanonu (25,74 g, 262,25 mmol) byl pod argonem přidán piperidin (0,56 g, 6,56 mmol) a kyselina octová (0,52 g, 8,65 mmol). Směs byla zahřívána 16 h k refluxu a cyklohexanon byl odstraněn pomocí kugelrohru. Chromatografie na silikagelu s 5% methanolu (nasycený s NH₃): CH2CI2 poskytla 4,07 g (88%) nenasyceného imidazolu 1 ve formě oleje.

Nenasycený imidazol 1 (1,02 g, 5,81 mmol) ve 40 ml methanolu obsahujícím paladium (10% hmotn., na aktivním uhlí) (0,15 g) byl hydrogenován při tlaku 1 atm v atmosféře vodíku. Po 16 h bylo paladium zfíltrováno a filtrát byl zkoncentrován za sníženého tlaku. Imidazol byl rekrystalizován mícháním v MeOH s ekvimolámím množstvím filmařové kyseliny až do vymizení veškeré tuhé látky následovaném přídavkem malého množství diethyletheru a skladováním za studená. Titulní sloučenina 2 (V) 0,80 g (48%) byla získána ve formě bílých krystalů.

’H NMR (300 MHz, CDC1₃ w/TMS): δ 9,5-6,5 (vbs, 3H), 7,71 (s, 1H), 6,80 (s, 1H), 6,60 (s, 2H), 2,91 (dd, J = 14,8 Hz, J = 5,4 Hz, 1H), 2,75-2,60 (m, 1H), 2,42-2,28 (m, 2H), 2,27-2,17 (m, 1H), 2,02-1,89 (m, 2H), 1,78-1,68 (m, 1H), 1,68-1,45 (m, 2H), 1,32-1,17 (m, 1H).

¹³CNMR(75 MHz, DMSO-de w/TMS): d 211,6,166,6, 134,4, 134,2,133,8,117,4,49,7,41,4, 33,1,27,5,25,8, 24,3.

99 ·	• 9	99« 9	99 9
9 9	99	♦ 9	9	9 9	9 9
•	e	9	9	999	• 9
9	•	• 9	9	9	9 9 9
9	9	9	9	9	9 9
M··	999	9 9	99«	99	99

Příklad W-l

Postup přípravy 4(5)-(3,4-dimethylcyklohex-3-enylmethyl)-lH-imidazol, sůl but-2-endiové kyseliny:

zatavená trubice

175°C/18h *

LAH

THF

Ph)₃P / imid.

--------►I₂ / benzen

Me)₂NSO₂-N^?N tBDMSi >nBuLi tBDMSi

Me)₂NSO₂-

TBAF^

THF

Me)₂NSO₂-N .rxx

D5MK0H reflux ITÍC f^umarát

2) fumarová kyselina

Postup:

2,3-Dimethyl-l,3-butadien (10,16 g, 123,72 mmol), ethylakrylát (11,06 g, 110,47 mmol) a hydrochinon (0,12 g, 1,11 mmol) byly zahřívány za míchání při 165 °C v zatavené trubici po dobu 16 h a poté další 4 h při teplotě 205 °C. Destilace vzniklého zbytku pomocí kugelrohru při 150 °C a 0,5 torr poskytla 14,11 g (70%) cyklohexenového esteru 1 ve formě oleje. K roztoku esteru 1 (13,62 g, 72,32 mmol) ve 200 ml bezvodého tetrahydrofuranu byl při -78 °C přidán LÍAIH4 (54,30 ml, 1M roztok v diethyletheru) pod atmosférou argonu. Tato směs byla míchána 1 h při 20 °C a poté byla při 0 °C opatrně rozložena postupným přidáním vody (2,06 ml), NaOH (2,06 ml 15% vodného roztoku) a další porce vody (6,18 ml). Tuhá látka byla zfiltrována a filtrát byl zkoncentrován za sníženého tlaku. Destilace pomocí kugelrohru při 150 °C a 0,5 torr dalo 9,98 g (98%) alkoholu 2 ve formě bezbarvého těkavého oleje v baňce při 0 °C. K roztoku

4444 • Φ ·

ΦΦΦΦ Φ

Φ

trifenylfosfínu (27,13 g, 103,45 mmol) a imidazolu (7,04 g, 103,45 mmol) ve 450 ml bezvodého benzenu byl pod argonem přidán jod (22,75 g, 89,61 mmol) ve 170 ml benzenu během 10 minut za rychlého mechanického míchání. Po dalších 10 minutách byl alkohol 2 (9,23 g, 65,89 mmol) ve 100 ml benzenu byl přidán k této rychle míchané směsi během 5 minut. Po 2 hod byla reakce naředěna s 800 ml hexanu a tuhá látka byla zfiltrována. Organická vrstva byla promyta 3 díly vody (800 ml), sušena nad MgSO4, zfiltrována a vzniklý olej byl čištěn pomocí kugelrohru destilací při 200 °C a 0,5 torr za vzniku 11,99 g (73 %) jodidu 3 ve formě pleje v baňce o 0 °C. K roztoku dříve popsaného l-N-(dimethylsulfamoyl)-2-terc-butyldimethylsilyl imidazolu (4,34 g, 15,00 mmol) v 50 ml bezvodého tetrahydrofuranu bylo při -78 °C pod argonem přidáno nbutyllithium (5,76 ml, 2,5M roztok v hexanu). Tato směs byla míchána 10 minut při -10 °C a poté ochlazena na -20 °C před přidáním jodidu 3 (3,00 g, 12,00 mmol) ve 25 ml THF prostřednictvím kanuly. Vzniklý roztok byl míchán 16 h při 20 °C a poté rozložen s nasyceným vodným roztokem NaHCC>3 a byl zkoncentrován za sníženého tlaku. Zbytek byl rozpuštěn v diethyletheru a byl promyt postupně s vodou, solankou, sušen nad MgSC>4 a zkoncentrován. Následné čištění chromatografií na silikagelu s 5 až 10% EtOAc v hexanu poskytlo 0,89 g (15%) imidazolu 4 ve formě světlého oleje. K roztoku imidazolu 4 (0,89 g, 2,17 mmol) ve 25 ml bezvodého THF byl pod argonem přidán tetrabutylamonium fluorid (2,38 ml, 1H roztok v THF) a vzniklý roztok byl míchán 1 h při 20 °C. Směs byla zkoncentrována za sníženého tlaku a zbytek byl rozpuštěn v diethyletheru a promyt postupně s nasyceným roztokem vodného NaHCO₃ a solankou, sušena nad MgSO₄ a zkoncentrován. Zbytek byl čištěn chromatografií na silikagelu s 50% EtOAc v hexanu za vzniku 0,56 g (87%) imidazolu 5 ve formě světlého oleje. K roztoku 5 (0,53 g, 1,77 mmol) v 5 ml methanolu byl přidán vodný KOH (15 ml 5M roztoku) a směs byla zahřívána k refluxu 32 h. Směs byla zkoncentrována za sníženého tlaku, naředěna s vodou (5 ml) a extrahována s chloroformem. Spojené organické frakce byly promyty postupně vodou a solankou, sušeny nad MgSO4 a zkoncentrovány za sníženého tlaku. Imidazol byl rekrystalizován mícháním v MeOH s ekvimolámím množstvím filmařové kyseliny až do rozpuštění veškeré tuhé látky, následovaném přidáním malého množství diethyletheru. Titulní sloučenina 6 (W-l) byla získána ve formě krystalů (0,27 g, 57%).

*H NMR (300 MHz, DMSO-d₆ w/TMS): δ 10,3-8,8 (vbs, 3H), 7,88 (s, 1H), 6,89 (s, 1H), 6,59 (s, 2H), 2,48 (d, J = 6,7 Hz, 2H), 2,00-1,70 (m, 4H), 1,70-1,57 (m, 2H), 1,56 (s, 3H), 1,54 (s, 3H), 1,21-1,04 (m, 1H).

¹³C NMR (75 MHz, DMSO-d₆ w/TMS): δ 166,7, 134,4, 134,1,133,4, 124,8,124,3,117,9, 37,6,

34,1,32,2,31,1,28,7, 19,0, 18,7.

Příklad W-2

4(5)-Cyklohex-3-enylmethyl-lH-imidazol, sůl but-2-endiové kyseliny byla připravena náhradou 3-cyklohexen-l-methanolu v metodě W-l.

Příklad X-l

Postup přípravy 4(5)-(4-methylcyklohex-3-enylmethyl)-lH-imidazolu, sůl but-2-endiové kyseliny:

MeMgCl

• 4 9	• *	9999	99 9
9 9	99	*	•	9	9	9	• ·
9	9	•	•	999	9	9	•
9
9 9999	9 99 9	•	9 9 9	9 999	9	9 99	9 999

O δ

oxalyl chlorid ----------►DMSO/Et₃N

1) TosMIC/NaCN

-----►

2) NH₃/MeOH

Aceton

ÍNHCI

THF

Burgess

---►

Rgt.

5NKOH/H₂O

................>

MeOH / reflux

minoritní 12 v J

MejNSChCl

Et₃N/DMF

1) 1,2-dichloroethan TosH/90°C

---------->

2) Fumarová kyselina rekrystalizace

Postup:

K suspenzi NaH (60% v oleji) (6,92 g, 288,28 mmol) v bezvodém THF (1500 ml) byl při 0 °C pod argonovou atmosférou přikapán trimethylfosfonoacetát (52,50 g, 288,28 mmol) za mechanického míchání. Směs byla míchána dalších 30 min a byl přikapán 1,4-cyklohexandion monoethylenketal (40,93 g, 262,07 mmol) ve 170 ml THF. Směs byla míchána dalších 18 h při 20 °C a poté byla zkoncentrována za sníženého tlaku. Zbytek byl rozpuštěn v 1000 ml etheru a · Φ φφφφ Φ • Φ ΦΦΦ · ·· • · · Φ Φ Φ «· • · Φ · ΦΦ

Φ ΦΦ ·Φ· ΦΦ ΦΦΦ byl postupně promyt s vodou a solankou, sušen nad MgSO₄, zfíltrován a zkoncentrován za vzniku 60,08 g (98%) nenasyceného esteru 1, kteiý byl dále použit bez následného čištění. K roztoku nenasyceného esteru 1 v 500 ml ethylacetátu bylo přidáno paladium (10% hmotn. na aktivním uhlí) (2,13 g). Tato suspenze byla nasycena s vodíkem opakovaným napouštěním a vypouštěním vodíku a poté míchána 16 h pod atmosférou vodíku o tlaku 1 atm. K reakci byl přidán celit (5 g), paladium bylo zfiltrováno a filtrát byl zkoncentrován za sníženého tlaku za vzniku 59,45 g (98 %) nasyceného esteru 2, který byl použit dále bez následného čištění. K roztoku LÍAIH4 (200,00 ml, 1M roztok diethyletheru) byl při -78 °C pod argonovou atmosférou přidán nenasycený ester 2 ve 400 ml tetrahydrofuranu pomalým proudem za intenzivního mechanického míchání. Po zahřátí na 20 °C bylo přidáno 600 ml tetrahydrofuranu a reakce byla míchána 1 h. Směs byla ochlazena na 0 °C a rozložena opatrným přidáním vody (7,60 ml), NaOH (7,60 ml 15% vodného roztoku) a další porcí vody (22,80 ml).Tuhá látka byla zfiltrována a filtrát byl zkoncentrován za sníženého tlaku. Následné čištění chromatografií na silikagelu s 20 až 50% ethylacetátem v hexanu poskytlo 50,93 g (98%) alkoholu 3 ve formě oleje. K roztoku oxalylchloridu (20,65 ml, 41,29 mmol) ve 100 ml bezvodého dichlormethanu při -78 °C byl pod argonovou atmosférou přikapán roztok DMSO (6,72 g, 86,02 mmol) ve 25 ml dichlormethanu. Směs byla mechanicky míchána 15 minut a byl přikapán roztok alkoholu 3 (6,40 g, 34,41 mmol) v 80 ml dichlormethanu a směs byla míchána dalších 15 min při -78 °C a poté byl přidán triethylamin (27,85 g, 275,30 mmol). Reakce byla míchána 2 h při 20 °C a poté byla rozložena nasyceným roztokem vodného NaHCO₃. Tato směs byla extrahována s dichlormethanem a spojené organické frakce byly promyty postupně s vodou a solankou, sušeny nad MgSO₄ a zkoncentrovány za sníženého tlaku. Vzniklá tuhá látka byla čištěna chromatografií na silikagelu s 20-30% ethylacetátem v hexanu za vzniku 5,08 g (79%) aldehydu 4 ve formě bílé tuhé látky. Roztok aldehydu 4 (5,08 g, 27,59 mmol) ve 40 ml ethanolu byl nechán reagovat s tosylmethylisokyanidem (TosMIC) (5,15 g, 26,27 mmol) aNaCN (0,13 g, 2,68 mmol) při 20 °C po dobu 3 hod a poté byl ponechán v lednici. Po 2 hod v lednici byla vyloučená tuhá látka zfiltrována, rozpuštěna v bezvodém methanolu nasyceném s NH₃ (30 ml) a zahřívána na 100 °C v zatavené trubici po dobu 3,5 h. Reakce byla poté zkoncentrována za sníženého tlaku a zbytek byl rozpuštěn v chloroformu, postupně promyta s nasyceným roztokem NaHCO₃ a solankou, sušen nad MgSO₄ a zkoncentrován na červený olej. Zbytek byl dále čištěn chromatografií na silikagelu s 5 až 10% methanolem (nasyceným s NH₃) v dichlormethanu za vzniku 1,87 g (31%) imidazolu 5 ve formě růžového oleje. Roztok 5 (0,55 g, 2,48 mmol) ve 20 ml acetonu • · «4 *··« * 9 • ··· obsahujícím HC1 (5N, 0,5 ml) byl míchán 5 h. Reakce byla zkoncentrována za sníženého tlaku, zbytek byl rozpuštěn ve vodě, neutralizován na pH 7 pomocí nasyceného vodného roztoku NaHCCh a extrahován intenzivně směsí chloroform/isopropanol (3:1). Spojené organické podíly byly promyty postupně vodou a solankou, sušeny nad MgSO₄ a zkoncentrovány. Chromatografie na silikagelu s 5 až 10% methanolem (nasycený s NH3) v dichlormethanu poskytla 0,43 g (97%) požadovaného ketonu 6. Roztok 6 (0,20 g, 1,11 mmol) v bezvodém DMF (4 ml) pod argonem byl nechán reagovat s triethylaminem (0,14 g, 1,33 mmol) a dimethylsulfamoylchloridem (0,19 g, 1,33 mmol) pod argonem a byl míchán 16 h. Tuhá látka byla zfíltrována a fdtrát byl zkoncentrován na kugelrohru při 100 °C a 0,5 torr. Zbytek byl rozpuštěn v chloroformu a promyt postupně s vodou a solankou, sušen nad MgSCfi a zkoncentrován. Chromatografie na silikagelu s 1 až 5% methanolem v dichlormethanu poskytla 0,22 g (69%) požadovaného chráněného imidazolu 7 jako směs regioizomerů, která byla dále použita bez další separace. Roztok 7 (0,18 g, 0,62 mmol) v 10 ml bezvodého THF pod argonem byla nechána reagovat s methylmagnesium chloridem (0,32 ml, 3,0 M roztok v THF) a vzniklá směs byla míchána 16 hod. Reakce byla rozložena malým množstvím methanolu, byla zkoncentrována za sníženého tlaku a zbytek byl rozpuštěn ve vodě. Směs byla okyselena přikapáním IN HC1 až do vzniku homogenního roztoku a pH bylo poté nastaveno na 7 pomocí nasyceného vodného NaHCCh. Organický materiál byl extrahován s vodou a solankou, sušen s MgSO₄ a zkoncentrován. Chromatografie na silikagelu s 5% methanolem v dichlormethanu poskytla 0,18 g (95%) alkoholu 8 jako směs regioisomerů, která byla použita dále bez následného čištění. Roztok 8 (0,14 g, 0,46 mmol) v bezvodém benzenu (3 ml) při 0 °C pod argonem byl nechán reagovat s (methoxykarbonylsulfamoyl)triethylammonium hydroxidem, vnitřní sůl (Burgessovo činidlo) (0,12 g, 0,51 mmol) a směs byla míchána 1 h při 20 °C. Reakce byla zkoncentrována za sníženého tlaku a následné čištění pomocí chromatografie na silikagelu s 5% methanolem v dichlormethanu poskytla 0,12 g (92%) alkenů 9 a 10 jako směs izomerů, která byla dále použita bez následného čištění. Směs izomerů 9 a 10 (0,12 g, 0,42 mmol) byla zahřívána k refluxu v roztoku methanolu (2 ml) a KOH (2 ml 5N roztoku). Reakce byla zkoncentrována za sníženého tlaku a zbytek byl rozpuštěn ve vodě a extrahován intenzivně s vodou a solankou, sušen nad MgSO₄ a zkoncentrován. Chromatografie na silikagelu s 5 až 10% methanolem (nasycený s NH3) v dichlormethanu poskytla 0,05 (67%) alkenů 11a 12 jako směs izomerů, která byla použita dále bez čištění.

Směs izomerů 11 a 12 (0,045 g, 0,26 mmol) a hydrátu p-toluensulfonové kyseliny (0,063 ·· · ·· ···· • · · · » · · · · · • · · * · · ♦ · · ·*······· ······· ···« ··· ♦· ·«♦ ·· · g, 0,32 mmol) byla 20 h zahřívána ve 2 ml 1,2-dichlorethanu pod argonovou atmosférou. Reakce byla zkoncentrována za sníženého tlaku a zbytek byl čištěn chromatograficky na silikagelu s 10% methanolem (nasycený s NH3) v dichlormethanu za vzniku volné báze imidazolu 13 (X-l) jako jednoho izomeru. Imidazol byl rekrystalizován mícháním v methanolu nebo THF s ekvimolámím množstvím fumarové kyseliny až do vymizení tuhé látky následovaném přidáním malého množství diethyletheru a skladováním v lednici. Titulní sloučenina 13 (X-l) 0,040 g (54%) byla získána ve formě bílých krystalků.

’H NMR (300 MHz, DMSO-d₆ w/TMS): δ 7,65 (s, 1H), 6,78 (s, 1H), 6,60 (s, 2H), 5,31 (s, 1H), 2,44 (d, J=6,7 Hz, 2H), 2,02-1,82 (m, 3H), 1,82-1,60 (m, 3H), 1,59 (s, 3H), 1,26-1,11 (m, 1H). ¹³CNMR(75 MHz, DMSO-d₆ w/TMS): δ 175,0,165,2,134,3,134,1, 133,2, 120,3,118,3, 33,2, 32,4,31,2, 29,3,28,3,23,4.

Příklad X-2

4(5)-(4-ethylcyklohex-3-enylmethyl)-lH-imidazol, sůl but-2-endiové kyseliny byla připravena záměnou ethylmagnesium chloridu ve způsobu přípravy X-l

Příklad X-3

4(5)-(4-pentylcyklohex-3-enylmethyl)-lH-imidazol, sůl but-2-endiové kyseliny byla připravena záměnou pentylmagnesium chloridu ve způsobu přípravy X-1

Příklad Y

Způsob měření α-agonistické aktivity zahrnující RSAT (Technologie výběru receptoru a zesílení) stanovení podle popisu v Messier et al. (1995) High throughput assays of cloned adrenergic, muscarinic, neurokinin and neurotrophin receptors in living mammalian cells, Pharmacol. Toxicol. 76: 308-11 a adaptovaný pro použití na alfa₂ receptory. Stanovení měří receptory mediovanou ztrátu kontaktu inhibice, která vede k selektivní proliferaci buněk obsahujících receptory ve smíšené populaci buněk. Zvýšení počtu buněk je stanoveno příslušným transfektovaným markerovým genem jako je β-galaktosidása, jejíž aktivita může být snadno měřena v titrační misce s 96 prohlubněmi. Receptory aktivující G protein, G_q, vyvolávají tuto odezvu. Alfa₂ receptory, které se normálně kaplují ke G₁₅ aktivují RSAT odezvu, jsou-li koexprimovány s hybridním G_q proteinem, majícím doménu pro rozpoznání Gj receptoru,

0» 0000 • 00 nazvanou G_q/₁₅2. Viz Conklin et al. (1993) Substitution of three amino acids switches receptor specifícity of G_qa to that of Gja. Nátuře 363: 274-6.

NIH-3T3 buňky jsou umístěny v hustotě 2x10⁶ buněk do 15 cm misek a umístěny v Dulbecco modifikovaném Eagleově médiu doplněném 10% telecím sérem. Po jednom dni byly buňky kotransfektovány precipitací s fosfátem vápenatým s expresními plasmidy kódujícími p-SV-bgalaktosidázu (5-10 mg), receptor (1-2 mg) a G- proteinem (1-2 mg). Do transfekční směsi může být také dodáno 40 mg DNA lososího spermatu. Následující den bylo přidáno čerstvé médium a poté po 1 až 2 dnech byly buňky sebrány a zmraženy v 50 alikvotních podílech. Buňky byly poté rozmraženy a 100 ml bylo přidáno ke 100 ml alikvotů různých koncentrací léků (trojnásobně) v 96 jamkové titrační misce. Inkubace pokračovala při 37 °C po dobu 72 až 96 hod. Po promytí se solankou pufrovanou s fosfátem byla určena aktivita b-galaktosidázového enzymu přídavkem 200 ml chromogenického substrátu (obsahující 3,5 mM o-nitrofenyl-b-D-galaktopyranosidu a 0,5% nonidet P-40 v solance s fosfátovým pufrem), inkubací přes noc při 30 °C a měřením optické hustoty při 420 nm. Absorbance je mírou enzymové aktivity, která závisí na množství buněk a odráží proliferaci receptory mediovaných buněk. Určuje se EC50 a maximální efekt každého léku na každý alfa2 receptor. Účinnost nebo vnitřní aktivita se spočítá jako poměr maximálního efektu léčiva k maximálnímu efektu standardního agonisty pro každý receptorový subtyp. Brimonidin, také nazývaný UK14,304-18, se používá jako standardní agonista pro alfa2 a alfa2c receptory. Oxymetazoline je standardním agonistou používaným pro alfa2B receptor.

Níže uvedená tabulka 1 shrnuje hodnoty vnitřní aktivity subtypů oc2-adrenoreceptoru, určené RS AT stanovením pro sloučeniny z Příkladů B až X a některých adrenergických sloučenin, nemajících selektivní agonistickou aktivitu na cc2B nebo oc2B/cc2C subtypy. U a2A subtypu jsou sloučeniny z Příkladů neaktivní nebo vykazují nízkou účinnost (< 0,4). Sloučeniny mají vyšší účinnost na a2B a a2C subtypy než na cc2A subtyp. Narozdíl od oftalmických cx2adrenoreceptorových sloučenin jako jsou clonidin a brimonidin, tedy sloučeniny z Příkladů B až X mohou selektivně aktivovat a2-adrenoreceptorové subtypy jiné než a2A-subtyp.

Tabulka 1: Standardní aktivity vztažené na Brimonidin/Oxymetazolin

Příklad

Struktura/Sloučenina

Brimonidin Alfa 2A

Oxymetazolin Alfa 2B

Brimonidin 2C

oxymetazolin

0,63

1,0

0,58

ΦΦ	•	··	4« « ·	··	Φ
• 4	• φ	• 4	•	4 Φ	• ·
•	•	• 4	·Φ·	• 4	•
•	•	«4 ·	4	4 4 4	Φ
•	•	4 4	•	Φ »	Φ
• 444	♦ 4 ·	• 4	ΦΦΦ	• 4	ΦΦΦ

	clonidin	0,78	0.75	0,55
	brimonidin	1,0	0,93	1/0
	4(5)-(3-methyl-thiofen-2ylmethyl)-lHimidazol	0,43	1/4	0,5
D-3	A' HN^y bicyclo[2.2.1 ]hept-2-yl oxazolidin-2-yliden amin	0	0,4	0
D-1	N_VO HN^/ oxazolidin-2-yliden -(3-phenyl )icyclo[2.2.1]hept-2-yl) amin	0	0,47	0
F	6-(imidazolidin-2-yliden amino)-5-methyl-4Hbenzo[l ,4]oxazin-3-on	0/3	0/9	0,2

• Φ	•		··	·«··	··
• ·	··	•	•	•	• ·	··
•	•	•	•	···	• ·
•	•	•	4	•	• ·
·4Φ·	• •4		• 4	···	• e	4 C

Příklad

Struktura/sloučenina

Brimonidin Alfa 2A

Ozysaetazslšs Alfa 2B

Sriaisaidia Alfa 2C

G	HCI imidazolidin-2-yliden -(5methyl-3,4-dihydro-2Hbenzo[l,4]oxazin-8-yl) amin, hydrogenchloridová sůl	θ,ι	0,87	0,33
hl	4(5)-cyčlohexylmethyi-1H- imidazol	0,1	0,83	0
Ed	H í imidazolidin-2-yliden -(4methyl-3,4-dihydro-2Hbenzo[l,4]oxazin-6-yl) amin	0,33	0,83	0,35
M	KO0 H 4-(2,3-dihydro 5eňzó[l ,4]uioxin-6-ylmcthyl)5-methyl-1 H-imidazol	0,2	0,97	0,27

• « ·

Příklad	Struktura/sloučenina	Brimonidin Alfa 2A	Oxymetazolin Alfa 2B	Brimonidin Alfa 2C

C-2	4(5)-thiophen-2-ylmethyl-lHimidazol	0.23	1,3	0,5
C4	H-ZXO 4(5)-thiofen^3-ylmethyMHe imidazol	0	0,83	0
	/=N ^HNxA		0,06	0,88	0.43
	4(5)-benzo[b]thiofen-2yimethyl-1 H-imidazol
C-3	y=N	ÍFX	OJ	0,88	0,43
	4(5)-(5-methylthiofen-2ylmethyl)-1 H-imidazol
£8	/=N Π	0,3		0,4
	4(5)-benzyl-1 H-imidazol

Příklad	Struktura/sloučenina	Brimonídin Alfa 2A	Oxymetazolín Alfa 2B	Brimonidin Alfa 2C

H	wÍAs-O 4(5)- fenylsulfanyl-1Himidazol	0,2	0,93	0,15
C-5	/=^N. o 4(5)-íuran-2-ylmethyl-1Himidazol	0	1.1	0,4
B-3b	4(5>(1,2,3,4tetrahydronaftalen-2ylmethyl)-l H-imidazol	0	0,7	0
L2	hnCUOO (S)-4(5X1,2,3,4tetrahydronaftalen-2ylmethyl)-lH-imidazol	0	0,8	0
	™^,CO (R)-4(5X1,2,3,4tetrahydronaftalen-2-		1	0,15

Příklad ί- --- -- — — ί	Struktura/sloučcnina	Brimonklin Alfa 2A	Oxymetazoiin Alfa 2B	Brimonidin Alfa 2C

L	ylmethyl> 1 H-imidazol /=t /r~h ^ΗΝγν n i -lUAiui-x-yícHuyij-in- imidazol	0,23	0,9	0.57 f
C-6	/=*( /=\ 4(5)-fiiran-3 -ylmethyl-1Himidazol	0,2	0,67	<V
C-4	../> o 4(5)-(5-chlorothiof en-2y J i)- 1 íi-HiXlUUZAJi	0,05	0,82	0,5
Dz2	A A_ro HN^y oxazolidin-2-yliden -(3-o-tolyl bicyčlo[2.2.1]hept-2-yl) amin	0,25	0,75	0

Poklad

Straktura/sloučenina

Brimonidin Alfa 2A

Oxymetazolin Alfa 2B

Brimonidin Alfa 2C

C-10	4(5)-benzofiiran-2-ylmethyllH-imidazol	0,05	0/48	θ,ι
C-7	HČUk 4(5)-(5-methylfuran-2y lmethy 1)-1 H-imidazol	0,08	0,73	0/2
B-3a	/=^N. O 2-( i H-imidazol-4(5)ylmethyl)-3,4-dihydro-2Hnaftalen-l-on	0,1	0,8	0,07
I	CH3SO3H 4(5)-(1,2,3,4tetrahydronaftalen-2ylmethyl)-4,5-dihydro-1Himidazol, sůl methansulfonové kyseliny	0	0,5	0,2

• · · ·

B-2a	/=^N\ f Τη 0 3-(lH-imidazol-4(5)ylmethylen )chroman~4-on	0	0,63	0,15
B-2b	/- r°n 0 3-(1 H-imidazol-4(5)ylmethyl)chroman-4-on	0	0,77	0
B-2d	4(5)-chroman-3-ylmethyl-1Himidazol	0	0,6	0
B-2c	/=ⁿ _v ΓθΊΓΊ OH 3-(lH-imidazol-4(5)ylmeťhyl)chroman-4-ol	0	0,65	0
B-$a	<TXQ H	0,08	0,46	0

• · · · • ·

Příklad

Struktura/sloučenina

Brimonidin Alfa 2A

Oxymetazolin Alfa 2B

Brimonidin Alfa 2C

	4(5)-(4,5,6,7- tetrahydroben2»[b]thiofen-5ylměthyl)-1 H-imidazol
B-4a	/=n ^hn'\AA/V 4(5)<4-methyl-l,2,3,4tetrahydronaftalen-2ylmethyl)-lH-imidazol	0	0,75	θ,ι
B-4b	/=N Γ^ΐΓ^Ί 0 2-( 1 H-imidazol-4(5)ylmethyI)-4-methyl-3,4dihydro-2H-naftalen-l -on	0,3	0,7	0,6
B-llb	O n 6-( 1 H-imidazol-4(5)ylmethylen )-6,7,8,9tetrahydrobenzocyklohepten-5- on	0	0,3	0

• · · ·

Příklad

Struktura/sloučenina

Brimonidin Alfa 2A

OxymetazoliB Alfa 2B

Brimonidin Alfa 2C

B-6	HCI /=^N _k 4(5)-thiochrom-3-ylmethyl- ΙΗ-imidazol, hydrogenchloridová sůl	0	0,35	0
B-5b	/=ⁿ _v f^sY^i	0	0,5	0.2 i
	o
	3-(lH-imidazol-4(5> ylmethyl)thiochroman-4-on
B-5a	/=^N _V	0	0,5	0,37
	O
	3 -(1 H-imidazol-4(5)ylmethylen )thiochroman-4on
B-7a	/=ⁿ> /“O	0	0,3	0
	0
	2-( 1 H-imidazol-4(5)ylmethylen )indan-l-on

Příklad

Straktura/sloučenina

Brimonidin Alfa 2A

Oxymetazolin | Brimonidin Alfa 2B | Alfa 2C

B-lla	ocrý 4(5)-(6,7,8,9-tetrahydro-5Hbenzocyklohepten-6-ylmethyl)lH-imidazol	0,4	0,9	0
B-7b	/=ⁿ _v 0 2-( 1 H-imidazoI-4(5)ylmethyl)indan-l -on	0	0,3	0
B-l	HCI αΠλ 4(5)-(7-methoxy-l,2,3,4tetrahydronaftalen-2ylmethyl)-lH-imidazol , hydrogenchloridová sůl	0,15	0,45	0,3
B-la	/=^N> ĚYJ 0 2-(lH-imidazoM(5)’ ylmethyl)-7-methoxy-3,4dihydro-2H-naft alen-1 -on	0,15	0,6	0

• · · · · · • · • ···

Příklad	Struktura/sloučenina	Brimonidin Alfa 2A	1 Oxymřtsřolin \| Alfa 2B	Brimonidin Alfa 2C

B-9b	ur*i 1 IV» r\ 5-(i H-imidazoi~4(5)ylmethyl)-6,7-dihydro-5Hbenzo[b]thiophen-4-on hydrogenchloridová sůl	A v	0,6S	Λ1< l
B-7c	4(5)-indan-2-ylmethyl-1Himidazol	0	0.9	0
B-10	/=*( 4(5)-(4,4-dimethyl-l ,2,3,4tetrahydronaftaien-2ylmethyl)-1 H-imidazol	0	η n up	0
B-8b	HCI 4(5)-(7-methyl-l,2,3,4tetrahydronaftalen-2ylmethyl)-1 H-imidazol hydrogenchloridová sůl	0	0,6	0,2

Příklad	Struktura/sloučenina	Brimoniain j Oxymeiazoiin Alfa 2A Alfa 2B	Brimonidin Alfa 2C

B-8a	Ó 2-(lH-imidazol-4(5)ylmethyl)-7-methyl-3,4dihydro-2H-naftalen-l -on	0	0,4	0
K-l	/=* irC7 4(5)-(4,5,6,7tetrahydrobenzo[bJthioen-2ylmethyl)-l H-imidazol	0	0,53	0
C-12	(TÍH 4(5)-(4-bromothioen-2y lmethy 1)-1 H-imidazol	0,2	1,3	0,3
C-13	^Phn xr 'S' N 4(5)-(4- fenylthiofen-2ylmethyl)-1 H-imidazol	A u	a e up	Λ U

«· Φ »»···· φ • 4 44 4 φ φ ΦΦΦΦ

Φ Φ φφφφφ Φ Φ Φ

Φ Φ 4 · 4ΦΦΦ

ΦΦΦΦ ··· Φ* ΦΦΦ >Φ Φ·Φ

— Příklad

„ , . ΐ Bri«n®Hiain Struktura/sloucenina | Alfa

OxymeUzoiiu Alfa 2B

Brlmonidin Alfa 2C

Ká	/=^N\ n) 4(5)-(5,6-uihydro-4Hthieno[2,3-b]thiopyran-2ylmethyl)-l H-imidazol	0	0,37	0
K-2	Xk XT	0	OJ	0
	4(5)-(5-tert-butylfuran-2- ylmethyl)-1 H-imidazol
C-ll	^xO^/XzN	0,2	0,5	0
	4(5)-(5-ethylfiiran-2-ylmethyl)- 1 H-imidazol
C-14	r\ JĎ HCl HN^A—	0,27	0,7	0,3
	4(5)-(4-methylíhiophen-2ylmethyl)-l H-imidazol hydrochloridová sůl

		Brimonidin	Oxymetazolin	Brimonidin
Příklad	Struktura/sloučenina	Alfa 2A	Alfa 2B	Alfa 2C

N-l	“CUjO HCI 0 2-( 1 H-imidazol-4(5)ylmethyl)-3,4,5,6,7,8hexahydro-2H-naftalen-lone, hydrochloridová sůl	0,24	0,75	0,26
sa	^HN\UL JL JCJ o 6-(lH-imidazol-4(5)ylmethyl)-7,8-<ÍÍhy<Íro-6Hchinolin-5-on		0.9	0,23
	^HN^UUU 0 (E)-6-(l H-imidazol-4(5)ylmethylen )-7,8-dihydro-6Hchinolin-5-on	0;l	0,87	0,13
Od	A ° ^~NH	0	0,75	0,2

9 ·· ···· ·· ···· · 9 9 · · • · 999·· 9 9 9 · · · · · · · · · • 9 9 9 9 9 9 9

9999 ··· ·· 999 99 ···

Příklad

Straktura/sloučenina

Brimonidin Alfa 2A

Oxymetezolin Alfa 2B

Brimonidin Alfa 2C

	(Z)-6-(lH-imidazoI-4(5)ylmethylen )-7,8-dihydro-6Hchinolin-5-on
N-2	^h<XGO 4(5X2,3,4,4a,5,6,7,8oktahydronaft alen-2ylmethyl)-1 H-imídazol	0	0,5	0,05
	-xcú 2HCI 6-(lH-imidazol-4(5)ylmethyl)-5,6,7,8-tetrahydrochinolin , dihydrochlorid	0,1	0,8	0_fl
0	K ^HCI 4(5)-oktahydro pentalen-2ylmethyl-lH-imidazol , hydrochlorid	0	0,67	0,1
B-9c	H HCI	0	0,3	0

• · • ·♦· • ·

Příklad

Struktura/sloučenina

Brimonidin Alfa 2A

Oxymetazolin Alfa 2B

Brimonidin Alfa 2C

	5-(oktahydro benzo[b]thiofen-5-ylmethyl)lH-imidazol , hydrochlorid
£-3	™ΧΟΟ (c₄H₄O₄),₅ 6-(l H-imidazol-4(5)ylmethyl)-5,6,7,8-tetrahydroisochinolin , fumarat	0	0,6	0,4
R-2	^hCUQO 2HCI Ó 6-(lH-imidazol-4(5)ylmethyl)- 7,8-dihydro-6Hisochinolin-5-on , dihydrochlorid	0	0,6	0,4
Bd	0 (E)-6-(lH-iinidazol-4(5)ylmethylen )- 7,8-dihydro-6Hchinoxalin-5-on	0,3	0,8	0,4

• ·♦· • ·

Příklad	Struktura/sloučenina	Brtmonidin Alfa 2A	Oxymetazolin Alfa 2B	Brimonidin Alfa 2C
Ρ4	0 (c₄h₄o₄)₁₅ 7-(l H-imidazol-4(5)ylmethyl)- 6,7-dihydro-5Hisochinolin-8-on , fumarat	0	0,4	0
P-2	^hvOUU (ΟΛΟ₄)„ 7-(1 H-imidazol-4(5)ylmethyl)- 5,6,7,8-tetrahydroisochinolin , fumarat	0	0,4	0
N-3	OXO C₄H₄O₄ 4(5)-(1,2,3,4,5,6,7,8oktahydronaftalen-2ylmethyl)-lH-imidazol , fumarat	0	0,75	0
Od	o 6-( 1 H-imidazol-4(5)-yl-	0	1,0	0

·· ·

Příklad

Struktura/sloučenina

Brimonidin Alfa 2A

Oxymetazolin Alfa 2B

Brimonidin Alfa 2C

methyl)-oktahydroch inolin-5- on

Příklad

Struktura/sloučenina

Brimonidin Alfa 2A

Oxymetazolin Alfa 2B

Brimonidin Alfa 2C

S	C₄H₄O₄úxb 4(5)-(4a-methyl2,3,4,4a,5,6,7,8-oktahydronaft alen-2-ylmethyl)-1Hímidazol, sůl but-2-endiové kyseliny	0	,6	0
T-l	C₄H₄O₄ ‘λα 4(5)-(3-methyl-cykIohex-2enylmethyl)-lH-imidazol , sůl but-2-endiové kyseliny	0,25	0,8	0,35
T-2	C₄H₄O₄ 4(5)-(3,5,5-trimethyl-cyklohex2-enylmethyl)-lH-nnidazol , sůl but-2-endiové kyseliny	0	0,7	0
	ka C₄H₄O₄	0	1,08	0,36

• · · · · · • · • · · · * ·

Příklad

Struktura/sloučenina

Britnonidin Alfa 2A

Oxymetazolin Alfa 2B

Brimonidin Alfa 2C

	4(5)-(3-methyl cyklopent-2enylmethyl)-l H-imidazol , sůl but-2-endiové kyseliny
U-l	Lo C4H4O4 4(5)-cyklohex-2-enylmethyl- 1 H-imidazol, sůl but-2-endiové kyseliny	0,17	0,6	0j43
U-2	<χσ C4H₄O₄4(5)-(4-methyl-cyklohex-2enylmethyl)-l H-imidazol , sůl but-2-endiové kyseliny	0,2	0,6	0,3
V	^H c₄h₄O4 2-(lH-Imidazol -4(5)ylmethyl)-cyklohexanon , sůl but-2-endiové kyseliny	0	0,4

·· · ·· ···* ·« • · ♦· · · · · · · « · · · · · · · ♦ • · φ · · · · » φφφφ ·Φ· φφ ··· φ* ·*φ

Příklad	Struktura/sloučenina	I Brimonidin 1 Alfa 2Α i	Oxymetazolin Alfa 2B	Brimonidin
ί

1 W-l	κ jj l JL C4H4O4 4(5)-(3,4-Dimethyl-cyldohex- 3-enylmethyl)-lH-imidazol j sůl but-2-endiové kyseliny	0_ř07	0,55	0_;07
W-2	<ro ^H C4H4O4 4(5)-Cyklohex-3-enyimethyllH-imidazol , sůl but-2-endiové kyseliny	0	0,6	0,7
X-l	^H C4H4O4 4(5)-(4-Methyl-cyklohex-3enylmethyl)-lH-imidazol sůl but-2-endiové kyseliny	0,15	0,8	0,11
X-2	<ro, ^H C4H4O4 4(5)-(4-Ethyl-cyklohex-3enylmethyl)-lH-imidazol sůl but-2-endiové kyseliny	0	0,56	0

		Brimonidin	Oxymetnzoiin	Brimonidin
Příklad	Struktura/sloučenina	Alfa 2A	Alfa 2B	Alfa 2C

Příklad Z

Snížení IOP a sedativní postraní účinky

Měření IOP bylo provedeno na 3-4 kg těžké opičí samici, která byla plně při vědomí, s trvale zvýšeným IOP, který byl produkován v pravém oku s použitím fotokoagulace trabekulámí síťoviny s pomocí argonového laseru. Zvířata byla před chirurgickým zákrokem používána pro experimenty po dobu 2 měsíců. Během experimentů byly opice usazeny ve speciálních křeslech (Primáte Products, San Francisco) a byly krmeny pomerančovou šťávou a ovocem podle potřeby. Pro měření IOP byl použit model 30R Digilab pneumatonometr (Alcon, Texas).

Před měřením IOP bylo do každého opičího oka místně aplikováno 25 μΐ anestetika (proparakain) kvůli minimalizaci okulámích potíží vyvolaných tonometrií. Před vkapáním drogy byla provedena dvě měření základní linie a poté byla prováděna až do 6 hodin po nakapání. Testované sloučeniny byly podávány unilaterálně jako jediná 50 μΐ kapka do oka, kontralaterální oko dostalo stejný objem roztoku soli.

Na opicích byly testovány mnohé z oc2B nebo a2B/2C selektivních sloučenin z příkladů.

Překvapivě, jak je vidět z tabulky 2, všechny tyto rozdílné sloučeniny snižují IOP v léčeném oku.

Zároveň bylo měřeno zklidnění a bylo vyhodnoceno pomocí následujícího skóre: 0 = hbitý, typicky hlasitý, pohyblivý, a pod.; 1 = klidný, menší pohyb; 2 = lehce zklidnělý, občasné

• 4	•		··	• ••4	• 4	4
4 ·	44	•	•	•	• ·	• ·
•	•	•	•	···	• ·	•
•	•	• 4	•	•	• ♦	4	•
•	•	•	•	•	4	•	•
····	···		• 4	···	44	4·«

hlasité projevy, odezvy na stimulaci; 3 = zklidnělý, žádné hlasité projevy, nějaké odezvy na stimulaci; 4 = spánek.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu tedy nezpůsobují sedací (zklidnění). To je v rozporu s působením clonidinu a bromonidinu, které způsobují zklidnění.

Tabulka 2.

Působení a2-adrenoreceptorových agonistů na IOP a sedaci u cynomolgických opic plně při vědomí vyvolané okulámím podáním do očí, u kterých byla unilaterálně vyvolána hypertense pomocí fotokoagulace s využitím argonového laseru. Měření byla prováděna pravidelně až do 6 hodin po podání. Sedace (zklidnění) byla vyhodnocována subjektivně během IOP experimentů a využitím následujícího skóre: 1 = klidný, menší pohyb; 2 = lehce zklidnělý, občasné hlasité projevy, odezvy na stimulaci; 3 = zklidnělý, žádné hlasité projevy, nějaké odezvy na stimulaci; 4 = spánek. Počet zvířat ve skupině = (6-9).

• ···

Tabulka 2	Dávka (%)	Maximální snížení v % oproti původní úrovni	Zklidnění (0-4)
Sloučenina	Hypertensivní oko
Solanka	-	7±2	0-1
Clonidin	o.i	25 ±4	1
	0.3	41±5	2
Brimonidin	0,1	25±3	1
»	0.3	40±4	2
J-l	1	26±5	0
	3	33 ±3	0
E-l	0,3	25 ±4	0
	1	27±3	0
C-l	1	25 ±4	0
	3	29±4	0
D-l	1	25,6 ±3,9	0
M	1	22,5 ± 5,4	o
C-2	1	29,6 ±5,5	0

• · • · · · e · <*

C-9	0,3 1	13,7 ±4,5 25,1 ±4,9	0 0
C-3	0,3	20,6 ±4,8	0
	1	25,0 ±6,4	0
08	1	31,2 ±3,3	0
B-3b	0,1	25,9 ±3,5	0
	0,3	31,2 ±4,3	0
C-4	0,3	17,7 ±4,0	0
	1	29,3 ±4,9	0
07	1	32,3 ± 5,7	0
J-2	0,03	12,4 ±3,7	0
	0,3	27,3 ±3,1	0
J-3	0,03	16,4 ±4,7	0
	θ,3	26,5 ±3,8	0
B-2ď	ó,i	22,0 ±4,6	0
	0,3	17,0 ±4,2	0
	1	18,1 ± 5,2	0

• · · · • · ·· · ·

B-9a	0,03	17,6 ±1,7
	0,1	26,7 ±6,1
	0,3	24,8 ±3,3
	1	26,8 ±5,4
B-6	0,3	13,8 ±2,4
	1	22,1 ±6,3
B-9b	0,1	18,7 ±5,5
	0,3	26,9 ±6,1

Příklad AA

Měření kardiovaskulárních vedlejších efektů

Kardiovaskulární měření byla provedena u různých skupin opic s využitím BP 100S automatického síygmomanometru (Nippon Colin, Japonsko). Intravenosní (IV) podání určitých sloučenin podle tohoto vynálezu v dávkách 10 až 30-krát vyšších než dávky clonidinu a brimonidinu nesnížily frekvenci srdečního tepu ani nesnížily krevní tlak. Je zajímavé, že sloučenina 4(5)-3 -methylthiofen-2-ylmethyl-lH-imidazol, která má vlastní aktivitu 0,43 u a2Asubtypu, vykazovala slabé působení na srdeční rytmus. Clonidin a brimonidin mají dokonce větší vliv na srdeční rytmus. Viz. Tabulka 3.

Tabulka 3. Působení a2-adrenoreceptorových agonistů na kardiovaskulární proměnné u cynomolgických opic zcela při vědomí vyvolané i.v. podáním.

Měření byla prováděna periodicky až do 6 hodin po podání. Počet zvířat ve skupině = (6-10).

• · · · • · · · ·

Maximální snížení v % oproti původní úrovni

Sloučeniny	Davka (Bg/kg)	Střední arteriální krevní tlak	Srdeční rytmus
Solanka	-	7±4	8±3
Cíonídin	17	29 ±7	32 ±4
	50	35±5	50 ±5
Brimonidin	17	36 ± 3	52±3
	50	37 ±5	54±3
J-l	17	7 ±5,3	13 ±4
	50	4±2	6±2
	167	7±5	3±3
	500	13 ±3	7±4
E-l	17	7±4	11 ± 4
	50	7±2	14± 5
	167	9±4	11 ± 5
C-l	50	12,8 ±12	12±4
	500	+5 ±8*	+11 ± 9*
M	500	0,8 i 23	5,5 ±1,9
C-2	500	6,6 ±1,7	6,5 ±2,9
C-9	3.0	5,0 ±2,3	9,4 ±3,0
	17	1,0 ±4,1	+9,4 ±1,8*
	50	0,1 ±3,8	16 ±3,2
	500	6,0 ±2,2	5,9 ±3,3
C-3	500	2,3 ±2,7	10,6 ±3,4
C-8	500	5,5 ±2,7	16,6 ±1,9

····

C-5	500	3.9 ±2.8	7.1 ± 3.9
B-3b	50	2.4 ±4.3	10.0 + 2.8
C-4	500	5.3 ±2.9	10.9 + 3.6
C-7	500	3.0 ±3.9	6.1 ±3.7
J-2	500	+0.6 ±3.1*	6.4 + 3.3
J-3	500	+1.0 ±2.1*	+10.6 + 6.0*
B-2b	500	5.7 ±1.4	6.4 + 3.6
B-2d	500	+8.9 ±3.4*	+15.5 + 3.4*
B-9a	500	+10.8 + 3.2*	+23.8 + 4.4*
B-9b	500	2.8 ±1.8	+20.2 + 3.4*
4(5)-(3-	50	9 + 3	23 + 4
methylthiofen	167	8 ± 6	32 + 8
-2-ylmethyl)-
lH-imidazol
♦ vykázaly zvýšení ve srovnání se základní úrovní

Příklad BB

Studie ve výše uvedených Příkladech Z a AA demonstrovaly, že terapeutický účinek alfa2 agonistů může být oddělen od sedativních a kardiovaskulárních vedlejších účinků. Toto oddělení se provádí se sloučeninami, které mají ty vlastnosti, že jsou preferenčně aktivní na alfa2B a alfa2B/alfa2C subtypy ve srovnání s alfa 2A subtypem.

Alfa2 adrenergické agonisty známé v současném stavu techniky, které aktivují všechny tři alfa2 receptory, způsobují sedaci (zklidnění), hypotensi a bradykardii, což vážně omezuje jejich použití pro léčení nemocí a poruch, o nichž je známo, že jsou s nimi spojené. Tyto nemoci a poruchy zahrnují svalovou křečovitost včetně hyperaktivního močení, průjmu, diurézy, abstinenčního syndromu, bolesti včetně neuropatické bolesti, neurodegenerativních onemocnění včetně optické neuropathie, spinální ischemie a infarktu, potížím s pamětí a poznáním, potíže s udržením pozornosti, psychózy zahrnující manické poruchy, úzkostné stavy, deprese, hypertenze, městnavé srdeční selhání, kardiakální ischemie a ucpání nosu. Viz. např. Hieble et al., „Therapeutic applications of agents interacting with alpha-adrenoceptors, in Alpha• ♦ · · · · · · · · • · ····* · · • · · · · · · · ···· ··· ·· ··· ·· ··· adrenoceptors: molecular biology, biochemistry and pharmacology“. Prog. Basic Clin. Pharmacol. (Basel, Karger) 8, str. 180-220 (1991). Například, bylo prokázáno, že clonidin je klinicky účinný při zajišťování odeznění bolesti u postoperační a neurogenickou bolestí, spojenou s rakovinou. Ovšem jak je uvedeno v Maze a Tranquilli, Maze MB a Tranquilli, W. „Alpha-2 adrenoceptors agonists: defming the role in clinical anesthesia“. Anestesiology 74, 581605 (1991), „plně klinický příslib“ tohoto a dalších alfa2 agonistů vyžaduje rozvoj sloučenin, nezpůsobujících zklidnění, hypotenzi a brachycardii.

Výše uvedené nemoci a poruchy lze léčit aktivací oc2B nebo a2B/a2C receptorových subtypů. Výše popsané alfa2 sloučeniny, které nevykazují žádné zklidnění a kardiovaskulární efekty, jsou tedy užitečné a výhodné při léčení těchto nemocí.

Zlepšení neuronální degenerace u glaukomatosní neuropathie je dalším příkladem nového využití sloučenin podle tohoto vynálezu. Současné studie dokázaly, že clonidin a další alfa2 agonisty jsou neuroprotektivní u retinálních buněk několika krysích modelů neuronální degenerace. Tyto modely zahrnují světlem indukovanou foforeceptorovou degeneraci u krys albínů, jak bylo popsáno v Wen et al., „ Alfa2-adrenergic agonists induce basic fíbroblast growth factor expression in photoreceptors in vivo and ameliorate light damage.“ J. Neurosci. 16, 59865992 a u poranění kalibrovaného krysího optického nervu, vedoucího k sekundární ztrátě retinálních ganglionických buněk, podle popisu v Yoles et al., „Injury-induced secondary degeneration of rat optic nerve can be attenuated by alpha2-adrenoceptor agonists AGN 191103 and brimonidine“. Invest. Ophthalmol. Vis. Sci. 37, 540, SI 14. Ovšem, narozdíl od sloučenin podle tohoto vynálezu, dávky používané v těchto studiích - 0,1 až >1 mg/kg intraperitoneálně nebo intramuskulárně injekcí - také způsobují zklidnění a kardiovaskulární efekty. Indukce exprese základního fibroblastického růstového faktoru (bFGF) se považuje za citlivý indikátor alfa2 receptorové aktivace v sítnici (Wen et al uvedený výše) a měření bFGF indukce po místním podání alfa2 agonistů do krysího oka indikuje, že přibližně 1% dávky je nezbytné k indukování 2-3 násobného zvýšení bFGF úrovně, která koresponduje s neuroprotekcí vyvolanou alfa2 agonisty (viz Wen et al., uvedný výše a Lai et al, „Neuroprotective effect of ocular hypotensive agent brimonidine“, v Proceedings of Xlth Congress of the European Society of Ophthalmology (Bologna, Monduzzi Editore), 439-444. Je známo, že tyto místní dávky současných alfa2 agonistů jako je např. clonidin, vedou k systematickým postraním vlivům jako je sedace (zklidnění) a hypotenze, které brání jejich použití jako okulárních neuroprotektivních činidel. Další dosud projednávaná přihláška 08/496,292, podaná 28. června 1995, popisuje a nárokuje použití některých neselektivních a2-adrenergických činidel při léčení neurálního poranění, která je zde zahrnuta jako reference.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu nezpůsobují sedací (zklidnění) a kardiovaskulární efekty následující po místním podání alespoň 3% dávek u opic. Neuroprotektivní koncentrace těchto sloučenin u lidí tedy mohou být dosaženy bez způsobení postraních efektů. Ve skutečnosti, jak bylo uvedeno výše, bylo dokázáno, že sloučenina z Příkladu B-9(b) je neuroprotektivní u krysího modelu kalibrovaného optického nervu podle Yoles et al., uvedeného výše. Viz Tabulka 4.

Tabulka 4: Počet buněk retinálního ganglionu dva týdny po poranění (buňky/mikrospopické pole)

Kontrolní vzorek	Příklad B-9(b)
(vehiculum i.p.)	(0,5 mg/kg i.p.)
33 +/- 8	73 +/- 12
n = 8	n = 5

Tato úroveň neuroprotekce je srovnatelná s působením, které bylo pozorováno v předchozích studiích se standardními alfa 2-adrenoceptorových agonistů, brominidinu a neuroprotektivního činidla MK801.

Příklad CC

Zmírněné bolesti včetně neuropathické bolesti je dalším příkladem poruchy, kde jsou užitečné a výhodné sloučeniny podle tohoto vynálezu, protože bolest se tiší bez nežádoucích postraních vlivů. Clonidin, agonista aktivující všechny tři alfa2 receptory, byl použit klinicky pro léčení chronické nemoci, ovšem jeho využití pro tuto indikaci je limitováno kvůli tomu, že způsobuje sedací (zklidnění) a kardiovaskulární vedlejší efekty. Sloučeniny podle tohoto vynálezu byly srovnány sclonidinem a brimonidinem u hlodavčího modelu neuropathické bolesti, který je známýtím, že je prediktivní pro klinickou aktivitu (viz. např. Kim, S. a Chung, J. „An experimental model for peripheral neuropathy produced by segmental spinal nerve ligation in the rat.“ Pain 50, str. 355-363 (1992). Po ligaci dvou spinálních nervů zvířata vyvinula sensitivitu vůči normálním nebolestivým stimulům jako je třeba dotyk. Schopnost alfa2 sloučenin zvrátit tuto sensitivitu, zvanou allodynie, byla testována 30 minut po dávkování ♦

pomocí intratheciálního nebo intraperitoneálního podávání. Sedativní aktivita každé sloučeniny byla také měřena s použitím aktivitní komůrky.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu, jejichž příklad je N-l, jsou schopné uvolňovat allodynii bez způsobování zklidnění, a to dokonce i při velmi vysokých dávkách. To je v kontrastu s clonidinem a brimonidinem, které způsobují sedací při dávkách pouze lehce vyšších než jsou jejich anti-allodynické dávky. Viz. Tabulky 5 a 6.

Tabulka 5: Anti-allodynické a sedativní efekty alfa2-adrenoceptorových agonistů u krys 30 minut po intratekálním podání (N = 6).

Sloučenina	Dávka (pg)	Obrácení dotekové allodynie (%)	Sedace (%)
Clonidin	0,1	20*	ND
	1	96*	15
	10	ND	60*
N-l	3	13	ND
	30	64*	0
	300	ND	0

* p<0,05 ve srovnání s kontrolním vzorkem solanky

ND označuje žádná data

Tabulka 6: Anti-allodynické a sedativní efekty alfa2-adrenoceptorových agonistů u krys 30 minut po intraperitonálním podání (N = 6).

Sloučenina	Dávka (pg)	Obrácení dotekové allodynie (%)	Sedace(%)
Brimondin	3	0	ND
	30	37*	24
	300	ND	67*
N-l	3	3	ND
	30	41*	ND
	10000	ND	0

* p<0,05 ve srovnání s kontrolním vzorkem solanky

ND označuje žádná data

Výsledky těchto Příkladů demonstrují, že běžné vedlejší efekty a2-adrenoceptorových • · ···· · · • 4 9 9 9

9999 9 9

léků jsou mediovány a2A-subtypem a že jejich okulámí antihypertensivní a další terapeutické účinky mohou být mediovány jiným než a2A-subtypem. Tak např., a2-adrenoceptorové sloučeniny nepříbuzných strukturních tříd, mající běžnou nízkofunkční aktivitu na a2A-subtyp, snižují IOP a vykazují další terapeutické funkce bez postraních účinků limitujících velikost dávky.

Přestože byla popsána konkrétní provedení tohoto vynálezu, mělo by být chápáno, že vynález není těmito příklady limitován, neboť je možné provést zřejmé modifikace, a vynález je tedy zamýšlen tak, aby takovéto modifikace spadaly do rozsahu vynálezu podle následujících nároků.

Průmyslová využitelnost

Sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou vhodné pro výrobu léčiv určených na léčení a prevenci nemocí spojených s funkcí adrenergických receptorových subtypů.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Sloučenina obecného vzorce I, mající selektivní agonistickou aktivitu na oc2B nebo a2B/2C adrenergické receptorové subtypy v porovnání s 2A adrenergickým receptorovým subtypem, (^R4)x (I) kde tečkované čáry označují případné vazby; R je H nebo nižší alkyl; X je S nebo CÍHjR¹, kde

R¹ schází, když vazba mezi X je S nebo když vazba mezi X a kruhem reprezentovaným vzorcem je dvojná vazba; Y je O, N, S, (CR'_x)_y, kde y je celé číslo od 1 do 3, -CH=CH- nebo -Y^Hi-, kde Y¹ je O, N nebo S; x je celé číslo 1 nebo 2, přičemž x je 1 když R², R³ nebo R⁴ jsou vázány k nenasycenému atomu uhlíku a x je 2, když R , R nebo R jsou vázány k nasycenému uhlíkovému atomu; R² je H, nižší alkyl, halogen, hydroxy, nižší alkoxy, nižší alkenyl, acyl, nebo nižší alkynyl nebo když je připojen k nasycenému atomu uhlíku může být R₂ oxo; R₃ a R» jsou každý H, nižší alkyl, halogen, nižší alkenyl, acyl nebo nižší alkynyl, nebo když je připojen k nasycenému atomu uhlíku může být R₂ oxo; R₃ a R4 jsou každý H, nižší alkyl, halogen, nižší alkenyl, acyl, nižší alkynyl, aryl, heteroaryl, nebo substituovaný aryl nebo heteroaryl, kde zmíněný substituent je halogen, nižší alkyl, nižší alkoxy, nižší alkenyl, acyl, nižší alkynyl, nitro, kyano, trifluormethyl, hydroxy, nebo fenyl nebo jsou společně -(C(R²)x)z-; -Y^QR^xjz’; Y'(C(R²)x)yY^!; -(C(R²)x)-Y‘-(C(R²)x)-; -(C(R²)x)-Y'-(C(R²)x)-(C(R²)x)- a -Y^QR^xj-Y¹(C(R²)x)-, kde z je celé číslo od 3 do 5, z’ je celé číslo od 2 do 4 a x a y jsou podle výše uvedené definice, a dále může být některý z konců divalentních skupin připojen buď k R3 nebo R4 za vzniku kondenzované kruhové struktury obecného vzorce a takto vzniklý kruh může být zcela nenasycený, částečně nenasycený nebo zcela nasycený, za předpokladu, že kruhový uhlík nemá více než 4 valence, dusík ne více než tři valence a O a

S mají ne více než dvě valence, včetně jejich enantiomerů a jejich farmaceuticky přijatelných solí.
2. Sloučeninou podle nároku 1 reprezentovaná obecným vzorcem II (R²)x (R³)x (Π)
3. Sloučenina podle nároku 2, kde X může je C(H)R*.
4. Sloučenina podle nároku 3, kde R¹ je H.
5. Sloučenina podle nároku 4, kde R² je H a reprezentuje furanylový radikál.
6. Sloučenina podle nároku 5, kde R³ a R⁴ jsou společně (CH)4.
7. Sloučenina podle nároku 4, kde R je H a

Y reprezentuje thienylový radikál.
8. Sloučenina podle nároku 7, kde R³ a R⁴ jsou společně (CH)4.
9. Sloučenina podle nároku 7, kde R³ je fenyl a R⁴ je H.
10. Sloučenina podle nároku 7, kde R³ a R⁴ společně reprezentují (CH₂)₃S.

• 9 · ·<»···· ··· »♦·· · · 9 · ·9 ·

9 * » » » « t I *· • · · · · *··» * • * ·· * · 9« • 99· ·«« ·· ··· «*·99
11. Sloučenina podle nároku 7, kde R³ a R⁴ společně reprezentují (CH₂)₄.
12. Sloučenina podle nároku 4, kde

Y reprezentuje cyklohexylový radikál.
13. Sloučenina podle nároku 12, kde R² je H a R³ a R⁴ společně reprezentují (CH)₂S.
14. Sloučenina podle nároku 12, kde R² je H a R³ a R⁴ společně reprezentují (CH₂)4.
15. Sloučenina podle nároku 12, kde R² je dimethyl a R³ a R⁴ společně reprezentují (CH)4.
16. Sloučenina podle nároku 12, kde Y je -CH₂CH(CH3)-, R² je vodík nebo oxo a R³ a R⁴společně reprezentují (CH)₄.
17. Sloučenina podle nároku 12, kde R² je oxo nebo vodík a R³ a R⁴ společně reprezentují S(CH)₂ nebo S(CH₂)₂.
18. Sloučenina podle nároku 12, kde Y je -CH₂C(CH₃)₂-, R² je vodík nebo oxo a R³ a R⁴společně reprezentují (CH)4.
19. Sloučenina podle nároku 4 kde

Y reprezentuje cyklopentylový radikál.
20. Sloučenina podle nároku 19, kde R² je vodík a R³ a R⁴ společně reprezentují (CH₂)₃.
21. Sloučenina podle nároku 4, kde « · • · · ·
22. Sloučenina podle nároku 1 obecného vzorce III, (ΠΙ) kde Y je S nebo O.
23. Sloučenina podle nároku 1 obecného vzorce IV, (IV)
24. Sloučenina podle nároku 23, kde R³ a R⁴ společně reprezentují (CH)4.
25. Sloučenina podle nároku 24, kde Y¹ je O.
26. Sloučenina podle nároku 25, kde R² je oxo.
27. Sloučenina podle nároku 26, kde X je CH.
28. Sloučenina podle nároku 26, kde X je CH2.
29. Sloučenina podle nároku 24, kde R je hydroxy a další je H.
30. Sloučenina podle nároku 25, kde R² je H.
31. Sloučenina podle nároku 24, kde Y¹ je S.
32. Sloučenina podle nároku 31, kde X je CH₂.

• · 4 ·<···♦ «« * ♦·· · ·· 9

9 9 · · 9 9· 9 · ·« • 9 · · · ·««·· • · · t 9· * «

9999 999 ·· 999 999 9 9
33. Sloučenina podle nároku 32, kde R₂ je oxo.
34. Sloučenina podle nároku 32, kde R₂ je H.
35. Sloučenina podle nároku 31, kde X je CH a R² je oxo.
36. Sloučenina podle nároku 3, kde Y je (CH₂)3.
37. Sloučenina podle nároku 36, kde X je CH a R₂ je oxo.
38. Sloučenina podle nároku 36, kde X je CH₂ a R₂ je H.
39. Sloučenina podle nároku 2, kde X je S á je fenyl.
40. Sloučenina podle nároku 3, kde R¹ je methyl a je furanyl.
41. Sloučenina podle nároku 4, kde Y je CH₂(CR*₂)₂, kde R¹ je vodík nebo methyl.
42. Sloučenina podle nároku 41, kde R² je H.

• · · ·
43. Sloučenina podle nároku 41, kde R² je oxo.

9 9

99 9 9

9 9

999

9 9 9

9 9
44. Sloučenina podle nároku 3, kde R je CH3,

Y reprezentuje fenylový radikál a R³ a R⁴ společně reprezentují O(CR₂)2O.
45. Sloučenina podle nároku 2, kde X je CH,

Y reprezentuje cyklopentylový radikál a R₂ je oxo.
46. Sloučenina reprezentovaná vzorcem
47. Sloučenina podle nároku 1, reprezentovaná vzorcem kde Y je (R¹ x)2, R³ + R⁴ je (C(R²)X)₄ a X se připojuje k jedné ze dvou pozic kruhu indikovaných vlnovkami, přičemž zbývající pozice je obsazena vodíkem, za předpokladu, že dvě dvojné vazby nevycházejí ze stejného kruhového atomu.
48. Sloučenina podle nároku 47, kde zmíněná sloučenina je reprezentována vzorcem

00 · • 0 0 0 ♦ 0 0 • · ·· • • • • • 0 0 • • • 0 ·· e 0 0 0 * 0 • 0 00 0 0-0 0 0 • 00 • • ♦ 0 0 0 0 0 0
49. Sloučenina podle nároku 47, jejíž struktura je
50. Sloučenina podle nároku 50, jejíž struktura je

H
51. Sloučenina podle nároku 2, kde R je vodík, R3 a R4 jsou (C(R²)X)-N-(C(R²)X)-(C(R²)_X)- a X je CHR¹ jak je reprezentováno vzorcem

CHR¹ se připojuje k jedné ze dvou pozic kruhu indikovaných vlnovkami, přičemž zbývající pozice je obsazena vodíkem, za předpokladu, že dvě dvojné vazby nevycházejí ze stejného kruhového atomu.
52. Sloučenina podle nároku 51, kde zmíněná sloučenina má vzorec a (R²)_x je vodík nebo oxo.
53. Sloučenina podle nároku 51, kde zmíněná sloučenina má vzorec
54. Sloučenina podle nároku 1, R³ a R⁴ jsou vybrány ze skupiny obsahující -Y’-(C(R²)x)(C(R²)x)-Y*- a -Y*-(C(R²)x)-(C(R²)x)- (C(R²)_x)-Y*- a Y¹ je N nebo O nebo Sjak je reprezentováno vzorcem kde X a X’ jsou vybrány ze skupiny obsahující N, O a C a alespoň jeden z X a X’ je N.
55. Sloučenina podle nároku 54, kde zmíněná sloučenina je reprezentována vzorcem kde (R )_x je vodík nebo oxo.
56. Sloučenina podle nároku 54, kde zmíněná sloučenina je reprezentována vzorcem ♦ · * · ·· kde (R²)_x je vodík nebo oxo.
57. Sloučenina mající selektivní agonistickou aktivitu na oc2B nebo a2B/2C adrenergické receptorové subtypy v porovnání s a2A adrenergickým receptorovým subtypem, reprezentovaná vzorcem a její farmaceuticky přijatelné soli.
58. Způsob podávání farmaceutického přípravku, obsahujícího účinnou dávku aktivní sloučeniny pro léčení nebo prevenci glaukomu bez zklidňujících účinků nebo kardiovaskulárních vedlejších účinků, savcům včetně lidem, vyznačující se t í m, že zmíněná sloučenina má adrenergickou aktivitu a je selektivním agonistou σ.2Β adrenoceptorového subtypu nebo a2B/oc2C adrenoceptorových subtypů ve srovnání s a2A adrenoceptorovým subtypem.
59. Způsob podávání farmaceutického přípravku podle nároku 58,vyznačující se tím, že aktivní sloučenina má účinnost ve srovnání se standardním plným antagonistou, která je alespoň přibližně 0,3 vyšší vůči cc2B nebo a2C adrenoreceptorovým subtypům než vůči oc2A adrenoreceptorovému subtypu a její účinnost na a2A adrenoreceptorový subtyp je < 0,4.
60. Způsob podávání farmaceutického přípravku podle nároku 58, v y z n a č u j í c í se tím, že aktivní sloučenina alespoň desetkrát účinější na oc2B nebo oc2C adrenoreceptorový subtyp než na a2A adrenoreceptorový subtyp.

9 ·

100

99 9 9 ♦ ♦ ♦ ♦ 9· · • « 9 · * « ·· • 99 999 99

9 9 9 9 99 • 9 999 «9999
61. Způsob podávání farmaceutického přípravku podle nároku 60, v y z n a č u j í c í se tím, že se přibližně 0,001% až 5% hmotnosti aktivní sloučeniny podává savcům topicky v denní dávce nebo ve dvou dávkách denně.
62. Způsob podávání farmaceutického přípravku podle nároku 61, v y z n a č u j í c í se tím, že se přibližně 0,01% až 3% hmotnosti aktivní sloučeniny podává savcům topicky v denní dávce nebo ve dvou dávkách denně.
63. Způsob podávání farmaceutického přípravku podle nároku 58, v y z n a č u j í c í se tím, že zmíněná sloučenina nemá žádnou aktivitu na a2A adrenoreceptorový subtyp.
64. Způsob podávání farmaceutického přípravku podle nároku 58,vyznačující se tím, že zmíněná sloučenina nemá žádnou aktivitu na a2A a a2C adrenoreceptorové subtypy.
65. Způsob podávání farmaceutického přípravku, obsahujícího účinnou dávku aktivní sloučeniny pro léčení zvýšeného intraokulámího tlaku bez zklidňujících účinků nebo kardiovaskulárních vedlejších účinků, savcům včetně lidem, vyznačující se tím, že zmíněná sloučenina má adrenergickou aktivitu a je selektivním agonistou cc2B adrenoceptorového subtypu nebo a2B/a2C adrenoceptorových subtypů ve srovnání s a2A adrenoceptorovým subtypem.
66. Způsob podávání farmaceutického přípravku podle nároku 65,vyznačuj ící se tím, že aktivní sloučenina má účinnost ve srovnání se standardním plným antagonistou, která je alespoň přibližně 0,3 vyšší vůči oc2B nebo a2C adrenoreceptorovým subtypům než vůči a2A adrenoreceptorovému subtypu a její účinnost na a2A adrenoreceptorový subtyp je < 0,4.
67. Způsob podávání farmaceutického přípravku podle nároku 66, v y z n a č u j í c í se tím, že se přibližně 0,001% až 5% hmotnosti aktivní sloučeniny podává savcům topicky v denní dávce nebo ve dvou dávkách denně.
68. Způsob podávání farmaceutického přípravku podle nároku 67, vyznačující se tím, že se přibližně 0,01% až 3% hmotnosti aktivní sloučeniny podává savcům topicky v denní dávce nebo ve dvou dávkách denně.

101 • ··♦··» · 4-· ♦ · · 4 Φ 4 4·· • · 4 Φ4Φ 4 44 • 444 ♦ φ φ φ 4 • 4 4 · Φ ·· ··· ·· ♦♦· 99 *44
69. Způsob podávání farmaceutického přípravku podle nároku 65, vyznačující se tím, že zmíněná sloučenina nemá žádnou aktivitu na a2A adrenoreceptorový subtyp.
70. Způsob podávání farmaceutického přípravku podle nároku 58, vyznačující se tím, že zmíněná sloučenina nemá žádnou aktivitu na cc2A a a2C adrenoreceptorové subtypy.
71. Způsob léčení savců za účelem snížení intraokulámího tlaku bez vedlejších kardiovaskulárních a zklidňujících účinků, vyznačující se tím, že se selektivně agonizuje oc2B adrenoceptorový subtyp nebo a2B/a2C adrenoceptorové subtypy přednostně před a2A adrenoceptorovým subtypem.
72. Způsob selektivní agonizace a2B adrenoceptorového subtypu nebo a2B/oc2C adrenoceptorových subtypů bez agonizace a2A adrenoceptorového subtypu, vyznačuj ící se t í m, že se podává terapeuticky účinné množství selektivního a2B popřípadě a2B/oc2C agonisty receptorového subtypu.
73. Alfa adrenergický agonista, který selektivně aktivuje a2B nebo oc2B/oc2C adrenoceptorové subtypy ve srovnání s a2A adrenoceptorovým subtypem.
74. Způsob podávání farmaceutického přípravku podle nároků 58, 65 nebo 71,vyznačuj ící se t í m, že se aktivní sloučenina vybere ze skupiny obsahující sloučeniny obecného vzorce I (I) kde tečkované čáry reprezentují případné dvojné vazby; ; R je H nebo nižší alkyl; X je S nebo C(H)R‘ kde R¹ je H nebo nižší alkyl nebo R¹ schází, když X je S nebo když vazba mezi X a kruhem reprezentovaným vzorcem ·♦ 9 ·♦♦·<· ·9 · • · · · · ♦ « « · φ φ • · ΦΦΦ·Φ φφ φ • φφφφ φφφφ e φ ♦ φφ φφφφ φφφφ φ«φ *· «φφ φ· «φ»

102 je dvojná vazba; Υ je Ο, Ν, S, (CR¹ x)y, kde y je celé číslo od 1 do 3, -CH=CH- nebo -Υ'ΟΚ^-, kde Y¹ je O, N nebo S; x je celé číslo 1 nebo 2, přičemž x je 1 když R², R³ nebo R⁴ jsou vázány k nenasycenému atomu uhlíku a x je 2, když R², R³ nebo R⁴ jsou vázány k nasycenému uhlíkovému atomu; R² je H, nižší alkyl, halogen, hydroxy nebo nižší alkoxy, nebo když je připojen k nasycenému atomu uhlíku může být R2 oxo; R₃ a R4 jsou každý H, nižší alkyl, hydroxy, nižší alkoxy nebo fenyl nebo společně jsou -(C(R²)x)z-; -Y'(C(R²)x)z’; Y¹(C(R²)x)yY¹-; -(C(R²)x)-Y'-(C(R²)x)-; -(C(R²)x)-Y¹-(C(R²)x)-(C(R²)x)- a -Y¹(C(R²)x)-Y¹(C(R²)x)-, kde z je celé číslo od 3 do 5, z’ je celé číslo od 2 do 4 a x a y jsou podle výše uvedené definice, a dále může být některý z konců těchto divalentních skupin připojen buď k R³ nebo R⁴za vzniku kondenzované kruhové struktury, a takto vzniklý kruh může být zcela nenasycený, částečně nenasycený nebo zcela nasycený, za předpokladu, že kruhový uhlík nemá více než 4 valence, dusík ne více než tři valence a O a S mají ne více než dvě valence nebo struktury V kde W je bicyklický radikál vybraný ze skupiny obsahující

R⁵ kde R⁵, R⁶, R⁷ a R⁸ jsou vybrány ze skupiny obsahující H a nižší alkyl, za předpokladu, že alespoň jeden z R⁵ a R⁶ nebo R⁶ a R⁷ jsou OC(R⁹)C(R⁹)N(R) za vzniku kondenzovaného kruhu s kde R⁹ je H, nižší alkyl nebo oxo a kde R¹⁰ je H, nižší alkyl, fenyl nebo nižší alkylsubstituovaný fenyl a Z je O nebo NH.
75. Způsob podávání farmaceutického přípravku, obsahujícího účinnou dávku aktivní sloučeniny, mající adrenergickou aktivitu pro léčení nebo prevenci glaukomu u savců včetně lidí, vyznačující se t í m, že aktivní sloučenina má takové biologické vlastnosti, že je selektivním agonistou oc2B nebo a2B/a2C adrenoceptorových subtypů ve srovnání sa2A adrenoceptorovým subtypem, přičemž zmíněná selektivita se měří stanovením využívajícím buňky přirozeně exprimující jednotlivé a2 subtypy nebo které mají zaveden jeden ze subtypů, kde receptory jsou lidské nebo jsou z druhů, u nichž byla prokázána podobná farmakologie a u nichž bylo při stanovení účinnosti na oc2B nebo cc2C adrenoceptorový subtyp relativně ke standardní sloučenině zjištěno, že aktivní sloučenina má účinnost na a2B receptorový subtyp < 0,4 a/nebo aktivní sloučenina je alespoň 1 Okřát účinější na cc2B nebo a2C receptorový subtyp než na cc2A receptorový subtyp.
76. Způsob podávání farmaceutického přípravku podle nároku 75, v y z n a č u j í c i se tím, že se přibližně 0,001% až 5% hmotnosti aktivní sloučeniny podává savcům topicky v denní dávce.
77. Způsob podávání farmaceutického přípravku savcům včetně lidí, obsahujícího účinnou dávku aktivní sloučeniny, mající adrenergickou aktivitu pro léčení nebo prevenci svalové křečovitosti, hyperaktivního močení, průjmu, diurézy, abstinenčního syndromu, bolesti včetně neuropathické bolesti, neurodegenerativní nemoci včetně zrakové neuropathie, spinální ischémie a mrtvice, nedostatku paměti a rozpoznávání, potíží se soustředěním, psychóz včetně maniakálních potíží, • *

104 • •«φ φφ « • φ · φ ·

Φ·« » · 4 • · Φ Φ »

ΦΦΦΦ ·4Φ ΦΦ ΦΦ· úzkostné neurosy, deprese, hypertense, městnavého srdečního selhání, kardiakální ischemie a nasální kongesce bez vedlejších zklidňujících nebo kardiovaskulárních efektů, vyznačující se t í m, že zmíněná sloučenina má adrenergickou aktivitu a je selektivní agonista a2B nebo oc2C receptorového subtypu přednostně před a2A adrenoceptorovým receptorovým subtypem.
78. Způsob podávání farmaceutického přípravku savcům včetně lidí, obsahujícího účinnou dávku aktivní sloučeniny, mající adrenergickou aktivitu pro léčení nebo prevenci svalové křečovitosti, hyperaktivního močení, průjmu, diurézy, abstinenčního syndromu, bolesti včetně neuropathické bolesti, neurodegenerativní nemoci včetně zrakové neuropathie, spinální ischémie a mrtvice, nedostatku paměti a rozpoznávání, potíží se soustředěním, psychóz včetně maniakálních potíží, úzkostné neurosy, deprese, hypertense, městnavého srdečního selhání, kardiakální ischemie a nasální kongesce bez vedlejších zklidňujících nebo kardiovaskulárních efektů, vyznačující se t í m, že sloučenina má takové biologické vlastnosti, že je selektivním agonistou a2B nebo a2B/oc2C receptorových subtypů ve srovnání s cc2A receptorovým subtypem, přičemž zmíněná selektivita se měří stanovením využívajícím buňky přirozeně exprimující jednotlivé a2 subtypy nebo které mají zaveden jeden ze subtypů, kde receptory jsou lidské nebo jsou z druhů, u nichž byla prokázána podobná farmakologie a u nichž bylo při stanovení účinnosti na a2B nebo oc2C adrenoceptorový subtyp relativně ke standardní sloučenině zjištěno, že aktivní sloučenina má účinnost na a2B nebo oc2C receptorový subtyp alespoň 0,3 vyšší než je účinnost vzhledem k účinnosti standardní sloučeniny na a2A receptorový subtyp a její účinnost na a2A receptor je < 0,4 a/nebo aktivní sloučenina je alespoň 1 Okřát účinější na oc2B nebo a2C receptorový subtyp než na oc2A receptorový subtyp.
79. Způsob podávání farmaceutického přípravku savcům včetně lidí, obsahujícího účinnou dávku aktivní sloučeniny, mající adrenergickou aktivitu pro léčení nebo prevenci svalové křečovitosti, hyperaktivního močení, průjmu, diurézy, abstinenčního syndromu, bolesti včetně neuropathické bolesti, neurodegenerativní nemoci včetně zrakové neuropathie, spinální ischémie a mrtvice, nedostatku paměti a rozpoznávání, potíží se soustředěním, psychóz včetně maniakálních potíží, úzkostné neurosy, deprese, hypertense, městnavého srdečního selhání, kardiakální ischemie a nasální kongesce bez vedlejších zklidňujících nebo kardiovaskulárních efektů, vyznačující se t í m, že sloučenina má takové biologické vlastnosti, že je selektivním agonistou a2B nebo oc2B/(x2C receptorových subtypů ve srovnání s a2A receptorovým subtypem, přičemž zmíněná

105 • 9 ··<· ΦΦ Φ • · · Φ φ ΦΦ « · ··* « Φ » • · · ΦΦΦΦ φ • · ΦΦΦΦ

ΦΦ φφφ ·φ <«· selektivita se měří RSAT stanovením, ve kterém je aktivace a2A a a.2C receptorového subtypu testovanou sloučeninou srovnávána s brimonidinem a a2B receptorový subtyp je srovnáván s oxymetazolinem a kde odpovídající α2Α, a2B a a2C receptorové subtypy jsou exprimovány v NIH-3T3 buňkách, přičemž bylo při stanovení účinnosti aktivní sloučeniny na a2C vzhledem k brimonidinu nebo při stanovení účinnosti aktivní sloučeniny na a2B receptorový subtyp vzhledem oxymetazolinu zjištěno, že aktivní sloučenina má účinnost na a2B receptorový subtyp alespoň 0,3 vyšší než je účinnost brimonidinu na a2A receptorový subtyp a její účinnost na a2A receptor je < 0,4 a/nebo aktivní sloučenina je alespoň lOkrát účinější na a2B nebo a2C receptorový subtyp než na oc2A receptorový subtyp.
80. Způsob podávání farmaceutického přípravku podle nároku 60,,vyznačující se tím, že aktivní sloučenina je alespoň stokrát účinější na oc2B nebo a2C receptorový subtyp než na a2A receptorový subtyp.
81. Sloučenina podle nároku 4, kde

Y reprezentuje cyklopentylový nebo cyklohexylový radikál.
82. Sloučenina podle nároku 81, kde

Y reprezentuje cyklohexylový radikál.
83. Sloučenina podle nároku 82, kde reprezentuje • ·

106

4 ·« 4 ·

• • v ···· <·· ·· • • • < · · • • • • •Φ • 9 • • · • • 9 9 9 • • · • fr 9 • 4 ··· 99 9

a R² je vodík a methyl.
84. Sloučenina podle nároku 83, kde R³ je vodík nebo methyl a R⁴ je vodík nebo methyl nebo jeden z R³ je methyl a druhý R³ a R⁴ společně reprezentují (CH2)4.
85. Sloučenina podle nároku 82, kde

Y reprezentuje aR²je vodík.
86. Sloučenina podle nároku 85, kde R³ je vodík nebo methyl a R⁴ je vodík, methyl, ethyl nebo n-pentyl.
87. Sloučenina podle nároku 81, kde