CZ2000245A3 - Způsob sanitizace látky a antimikrobiální výrobek - Google Patents

Abstract

Způsob sanitace látky, kteráje v kontaktu s mikroby, detergentnímprostředekemcharakterizovanýmúčinným množstvímantimikrobiálního činidla dostatečnou dobu, podstatně redukuje množství mikrobů na látkách. Kovy, kovy pokryté ochrannou vrstvou, plasty, guma, nádobí, keramika, tkaniny, povrchy ze dřeva a další látkyjsou sanitovány aplikací lehkého účinného detergentů, s výhodou detergentů ve formě roztoku, krému, pasty nebo gelu, který obsahuje antimikrobiální činidlojakoje surfaktant.

Description

Oblast techniky

Přítomný vynález patří do oblasti detergentních prostředků s výhodou kapalných či gelových detergentů. Podrobněji se tento vynález týká způsobu pro odstranění špíny a sanitaci (významně se redukují populace mikroorganismů) z plastů, nádobí, látek, povrchů ze dřeva a dalších látek, které mohou být sanitovány aplikací lehkého účinného detergentu, s výhodou detergentu ve formě roztoku, krému, pasty nebo gelu, který s výhodou obsahuje nekvartémí surfaktanty Tento způsob zvyšuje čištění spojené se sanitaci, dezinfekcí nebo antibakteriálním působením po přidání surfaktantů.

Dosavadní stav techniky

Detergenty používané na umývání, výrobků pro stolování (tj. výrobky ze skla, čínské výrobky, výrobky ze stříbra a plastických hmot atd.) nebo kuchyňské výrobky (tj. výrobky na vaření, kuchyňská prkénka, atd.) doma nebo v zařízení, jsou dlouho známy. Umývání nádobí v sedmdesátých letech bylo uveřejněno Mizunem v „Surfaktant Science Series“ sl. 5, část III, W.G.Cutler, R.C.Davis, Marcel Dekker, vydaném v New Yorku 1973. Zvláštní požadavky na čistotu výrobků pro stolování a jejich zanechání v takovém sanitárním stavu bez špíny a zplodin, je ovlivněno mnoha různými podmínkami, že hlavní část techniky, která se tohoto týká, je nyní uznána jako docela odlišná od jiného čistícího technického výrobku.

Dále spotřebitelé mají stále velký zájem o sanitaci v jejich domácnostech. Je vnímán skutečný problém s mikroby v domácnostech, zvláště na nádobí, na místech, kde se připravuje jídlo a na vybavení, které používají malé děti a nemocné osoby.

Spotřebitelé mají stále problémy se získáním adekvátního antibakteriálního prostředku na různé látky zahrnující typické kuchyňské povrchy a nádobí. Ze zkušeností je obtížné vytvořit detergentní prostředky, které by odstranily zároveň jak špínu, tak i snížily množství mikrobů na povrchu. Aby došlo k odstranění špíny i mikrobů, spotřebitelé se rozhodli přidávat do vody na mytí bělidlo nebo otírat již čištěný povrch roztokem obsahující bělidlo pro antimikrobiální působení.

Ačkoliv chlorové bělidlo je účinné proti skvrnám a má antimikrobiální účinek, není slučitelné s jinými detergentními přísadami a má jen malý podíl na skutečném odstranění špíny z látek.

»♦ ·· 44 • ♦ 4 « ♦ ► · 4 « · « 4 · · φ 4 * * 4 4 4

4· « ·

Mimoto bělidlo je na mnoha površích považováno za odpuzující a na rukou spotřebitelů zanechává nepříjemný pach.

Jako následek výše uvedeného problému, byla podstatná část výzkumu rozvoje deterzivních systémů, které jsou stabilní s různými přísadami a které dosáhnou jak odstranění špíny, tak i mikrobů. Mimoto důležitý zřetel při výzkumu spotřebitelských výrobků, které účinně odstraňují špínu a mikroby nebo je zabíjí, je doplněn náklady spojené se zahrnutím mnohonásobných přísad. Podle toho podstatný zájem výrobců detergentních výrobků je nalézt méně drahé komponenty, které mohou odstraňovat špínu i mikroby.

Podstata vynálezu

V přítomném vynálezu bylo zjištěno, že jisté surfaktanty jsou stabilní, velmi dobře odstraňují mikroby a pomáhají při sanitací, když jsou aplikovány bez přídavku vody (nebo s minimálním přídavkem vody) a ponechány v kontaktu s látkou po určitou dobu.

Podle toho přítomný vynález řeší dlouhotrvající potřebu levného čistícího systému, který vhodně a účelně odstraňuje špínu a působí i velmi dobře proti bakteriím. Tento fakt napomáhá tomu, že rodinní příslušníci budou méně nemocní, omezí se přenos nemocí a může se tím zlepšit tím i péče o zdraví. Tento vynález vyjadřuje způsob sanitace látek obsahující mikroby v těchto krocích:

a) kontakt látky s detergentním prostředkem obsahujícím účinné množství antimikrobiální činidla;

b) ponechání detergentního prostředku v kontaktu s látkou vhodnou dobu, aby bylo významně redukováno množství mikrobů na látce.

Vhodné provedení tohoto vynálezu krok b) může být uskutečněno v běžné mikrovlnné troubě, což povede ke zvýšení antimikrobiálního působení daného detergentu. Bez ohledu na omezení typů látek, které mohou být takto ošetřeny, příklady látek zahrnují keramiku, porcelán, látky, plasty, utěrky, kuchyňská prkénka, chirurgické/lékařské vybavení , dětské lahve, nádobí, ústní voda/umělý chrup, dřevo, povrchy sloužící pro přípravu jídla, houby na mytí, sklo, guma, kov, kovy opatřené ochrannou vrstvou (tj. pánve s ochranou teflonovou vrstvou) a jejich směsi.

Způsob aplikace se může významně lišit. Například výrobek může být aplikován přímo na tyto látky nebo nasprejován či rozprostřen na povrchu látek pomocí nástrojů (houby, válečku, papírového ubrousku, utěrky, atd.).

Způsob, který zde může být použit k zabíjení nebo redukci životaschopných mikrobů, kteří mohou zahrnovat jakékoliv různé mikroorganismy, jako jsou bakterie (gram⁺ gram), viry • · • · · · • · ·· · • · · · • · · · • ···»·· • 44

4444 *

44

4 4 4 • · · · • » · · • 4 4 4

94 ( s obalem i bez obalu), parazity, houby/spory a další v domácnostech na kuchyňských površích běžně vyskytující se bakterie.

Všechny procenta a části zde uváděné jsou hmotnostní a všechny reference zde citované jsou zahrnuty jako úplné odkazy, pokud nejsou označeny jinak.

Definice - přítomné složení detergentního prostředku obsahuje „účinné množství“nebo „sanitační množství či množství pro odstranění špíny“ přesně definovaného antimikrobiálního činidla, které je výhodným surfaktantem. „Účinné množství“ nebo „sanitační množství“ antimikrobiálního činidla je jakékoliv množství, které je měřitelné a zlepšuje odstraňování špíny a mikrobů z látek např. špinavého nádobí, když je umýváno spotřebiteli. Toto množství je obvykle docela odlišné. Zde používané termíny „dezinfikovaný“, „dezinfekce“, „antibakteriální“, „zabíjení bakterií“ a „sanitace“ jsou chápány jako termíny pro zabíjení mikrobů běžně přítomných v kuchyních a domácnostech. Příklady různých mikrobů zahrnují zárodky mikrobů, bakterie, viry, parazity a houby/spory. Výhodně jsou zde detergentní prostředky používány v kontaktu s látkou určitou vhodnou dobu, kdy dochází k významné redukci množství mikrobů na látkách. „Významná redukce“ znamená, že nejméně 50 % mikrobů na látce je zabito, nebo jinak účinně zničeno, s výhodou množství mikrobů na látce je redukováno nejméně na 90 % a nejvýhodněji množství mikrobů na látce je redukováno nejméně na 99,9 %.

Příklady surfaktantů, které jsou používány jako antimikrobiální činidla zde zahrnují anionické, kationické, neionické a amfoterní surfaktanty. Příklady výhodných surfaktantů jsou: alkylalkoxylované sírany zahrnující alkylethoxylované sírany, lineární alkylbenzenové sulfonáty, oxidy aminů, amidy polyhydroxylových kyselin, ethoxylované alkoholy, diaminy, amidy, alkylpolyglukosidy, betainy a jejich směsi. Pokud je antimikrobiální činidlo kationický surfaktant, je výhodné, že kationický surfaktant není kvarterní amoniový surfaktant.

Detergentní složení tohoto vynálezu obsahuje surfaktant od 1 % do 80 %, s výhodou od 10 % do 70 %, ještě výhodněji od 20 % do 60 % a nejvýhodněji od 30 % do 50 % hmotnosti celkového složení.

„Vhodná doba“ v kroku b) je nejméně 10 sekund, s výhodou od 15 sekund do 2 minut a ještě výhodněji od 30 sekund do 1 minuty. Delší doba je samozřejmě účinnější.

S překvapením bylo zjištěno, že umístění látky, zatímco je stále v kontaktu s detergentním prostředkem, v běžné mikrovlnné troubě a působením vhodně zvolené doby, může být zvýšeno antimikrobiální působení detergentního prostředku. Aniž by tento fakt byl chápan jako jediná teorie, je zřejmé, že energie předána mikrovlnnou radiací detergentu působí na aktivaci a zvyšuje tak antimikrobiální působení detergentu. Mikrovlnné trouby pro použití v přítomném vynálezu jsou vyráběny společnostmi jako je Litton®, Amana®, Sharp®, General Electric® a další a stávají * · · * · · fefe · • fefe • fefe • fefefefe • fe fefefefe · se všudypřítomné v kuchyních průmyslového světa. Mikrovlnné trouby mohou být prodávány v obchodních domech, železářstvích či jiných velkých obchodech, jako je K-Mart® a Wal-Mart®. „Funkce“ mikrovlnné trouby znamená, že je zvolena vhodná doba a mikrovlnná trouba je nastavena na tuto požadovanou dobu, a pokyny pro obsluhu a bezpečnostní opatření navrhované výrobci po všech stránkách by mělo následovat. V závislosti na časové délce zvolené pro vhodnou funkci mikrovlnné trouby, látka smí být horká a při vyndávání z mikrovlnné trouby musí být dodržována požadovaná opatření. Ochlazení látky je také požadováno.

K dosažení maximálního sanitačního působení je to, že detergentni prostředky jsou s výhodou aplikovány přímo na látku s minimálním množstvím vody, a ještě výhodnější je, pokud je aplikace prováděna bez vody. Látka může být ponechána v kontaktu s detergentním prostředkem vhodnou dobu před přidáním vody nebo je v detergentů předem vymáchána. Pro ošetření povrchu je tento povrch předem opláchnut či zvlhčen než je aplikován detergent, pokud na povrchu není již voda. Jinými slovy, povrch je navlhlý, ale není ponořen ve vodě. Je ověřeno, že detergentni prostředek s procentovou hodnotou surfaktantu má dostatečně vysoké koncentrace jednotlivých přísad a detergentni prostředek může být během použití ředěn. Toto samozřejmě závisí na koncentraci aktivních přísad ve výrobku. S výhodou detergentni prostředek obsahuje méně vody než 10 %, ještě výhodněji méně něž 30 % obsahu vody a nejvýhodněji méně něž 50 % vody.

V rozporu a ve srovnávacích účelech, v typické domácí kuchyni dřez naplněný vodou, nádobím a dávkami průměrného množství kapalného detergentního výrobku na nádobí (od 4 g do 7 g s přibližně 10 % až 45 % surfaktantu) bude celková koncentrace výrobku obsahovat méně než 1 % vodě, tzn. zředění 99 % vody. Pokud umývání je prováděno v gumovém škopku nebo velké míse, umístěné ve dřezu, celková koncentrace výrobku je pouze 5 %, tzn. 95 % zředění. I houba na mytí, která je namočena ve vodě s detergentem má na svém povrchu část tohoto detergentů, bude mít detergentni prostředek koncentraci pouze 10 %, tzn. 90 % zředění.

Výrobek/instrukce - tento vynález také obsahuje soubor pokynů jak používat detergentni prostředek jako samostatný výrobek či společně s dalšími, z reklamy na prodej a použití, známými detergentními prostředky. Pokyny jsou obsaženy v jakémkoliv způsobu používání výrobku spotřebitelem. Příklady zahrnují poskytované pokyny, jak pracovat s detergentem, které jsou přímo na nádobě, ve které je zmíněný detergent; nebo je k nádobě připevněn list s pokyny; nebo se získá při nákupu detergentů; nebo jsou instrukce sděleny reklamou, ukázkami a/nebo jinými písemnými či ústními pokyny, které jsou spojeny s nákupem a použitím detergentních prostředků.

♦ · tttttt·

Zvláště budou tyto pokyny obsahovat popis použití surfaktantu obsahujícího detergentní prostředek ve spojení s ponecháním detergentního prostředku v kontaktu s látkou před přídavkem podstatného objemu vody nebo před opláchnutím. Tyto instrukce např. mohou navíc zahrnovat informace vztahující se k době, po kterou má být detergentní prostředek v kontaktu s látkou; požadovanou dávku či množství detergentního prostředku k aplikaci na látku, pokud namočení je přiměřené; požadované množství vody, pokud je přidána k látce před a po omytí a další požadované úpravy doprovázející aplikaci detergentního prostředku.

Podle toho přítomný vynález obsahuje výrobek obsahující detergentní prostředek, který obsahuje účinné množství antimikrobiálního činidla a instrukce pro použití detergentu, instrukce zahrnují kroky:

a) kontakt látky obsahující mikroby s detergentním prostředkem,

b) ponechání detergentního prostředku v kontaktu s látkou vhodnou dobu, aby bylo významně redukováno množství mikrobů na látce.

Další přísady - detersivní („detersive“) přísady nebo adjuvanty, jsou výhodně zahrnuty v běžných prostředcích, mohou obsahovat jeden nebo více materiálů, které napomáhají nebo zvyšují čistící provedení, ošetření látky, aby byla vyčištěna nebo jsou určeny ke zlepšení estetiky, ke zvýšení chemické a fyzikální stability nebo snadnější výrobě tohoto prostředku. Další adjuvanty, kteří mohou být také zahrnuty do směsi v tomto vynálezu v jejich běžně stanovených hodnotách, všeobecně od 0 % do 20 % směsi, s výhodou od 0,1 % do 10 %, zahrnuje jeden nebo více pomocných prostředků, polymemích zahušťovadel, barviv, plnidel, enzymů, alkalických zdrojů, hydrotropních látek, stabilizátorů, parfémů, rozpouštědel, nosičů, jedlé sody, uhlovodíků, hydrobenzoové kyseliny, dikarboxylové kyseliny, bělidla, dvoumocných iontů, disperzních polymerů, chelatačních činidel, složky jako je citrát a pufry. Směs s výhodou má pH od 3 do 11,5, ještě výhodněji od 6 do 11. Dvoumocné ionty, pokud jsou přítomné, jsou s výhodou vybrány z anorganických kationtů, organických kationtů a jejich směsí a nej výhodněji jsou zvoleny Mg⁺², Ca⁺² a jejich směsi.

Jiné nesurfaktantové baktericidní prostředky mohou být přidány z důvodů vedlejších antimikrobiálních účinků, jestliže zpětně nereagují se zde použitým surfaktantem. Příklady antimikrobiálních látek zahrnují triclosan („triclosan“), triclocarbon („triclocarbon“), peroxid vodíku, jiná kyslíkové bělidla, para-chloro-meta-xylenol, jod, jodofory, vybrané alkoholy, chlorhexidin, fenoly, fosfolipidy, thymol, eugeniol, geraniol, citrónovou silici a limonen. Určité kvarterní surfaktanty mohou také vykazovat antimikrobiální účinky a mohou být použity jako sekundární baktericidní prostředek.

9

4 4 4

9 9 9

9449 4 4

9 4

4444 4

44

4 4 4

4 9 4

4 4 9

4 9 4

44

Anionické surfaktanty - anionické surfaktanty použitelné v tomto vynálezu s výhodou zahrnují skupinu sestávající z rozvětvených alkylethoxysulfátů, Cg až Cjg lineárních alkylbenzensulfonátů, alfaolefmsulfonátů, sulfonátů parafinů, sulfonátů metylesterů, primárních, rozvětvených a náhodných Cg až C₂o alkylsulfátů (AS), Cg až Cis sekundárních (2,3) alkylsulfátů majících vzorec CH₃(CH₂)x (CHOSO₃-M)CH₃ a CH₃(CH₂)y (CHOSO₃-.M )CHCH, kde x a (y+1) jsou čísla nejméně 7, s výhodou 9 a M je ve vodě rozpustný kation, s výhodou sodík; nenasycené sulfáty, jako např. oleylsulfát, Cg až Cis alkyl alkoxysulfáty (AExS, zvláště EO 0,5 až 7 ethoxysulfáty), Cg až Cis alkylalkoxykarboxyláty (AExS, zvláště EO 0,5 až 5 ethoxykarboxyláty), Cg až Cig estery glycerolu, Cg až Cig alkylpolyglykosidy a jejich odpovídající sulfátované polyglykosidy, alkylsulfonáty, sarkosináty, taurináty, Cg až Cig α-sulfonované estery mastných kyselin a jejich směsi.

Jedním z typů anionických surfaktantů, které mohou být použity , jsou sulfonáty alkylestrů. Ty jsou vhodné, protože mohou být vyrobeny z obnovitelných, neropných zdrojů. Příprava sulfonátů alkylesterových sloučenin může být provedena podle způsobů popsaných v technické literatuře. Například, lineární estery Cg až Cig karboxylových kyselin mohou být sulfonovány pomocí plynného SO₃ , jak je uvedeno v „Journal of the American Oil Chemist Society, 52 (1975), str. 323 až 329. Vhodné výchozí materiály mohou zahrnovat přírodní nasycené sloučeniny odvozené od lojového, palmového a kokosového oleje atd.

Výhodnými surfaktanty na bázi sulfonátů alkylesterů jsou sulfonáty alkylesterů tohoto obecného vzorce:

O r³-ch-c-or⁴ so₃m kde R³ je Cg až Cig uhlovodíkový radikál, s výhodou alkyl, nebo jejich kombinace, R⁴ je Ci až Có uhlovodík, s výhodou alkyl, nebo jejich kombinace a M je ve vodě rozpustný kation tvořící sůl. Vhodnými solemi jsou kovové soli, např. sodíku, draslíku a lithia a substituované nebo nesubstituované amonné soli, jako methyl-, dimethyl-, trimethyl a kvarterní amoniové kationty, tj. tetramethylamonnium a dimethylpiperidinium a kationty odvozené od alkanolaminů, např. monoethanolamin, diethanolamin, a triethanolamin. S výhodou, R³ je Cio až Ci6 alkyl a R⁴ je methyl, ethyl nebo isopropyl. Zvláště vhodnými jsou sulfonáty methylesterů, kde R³ je C14 až Ci6 alkyl.

Pro zde uvede účely lze použít i jiný typ surfaktantu, jako např. alkylsulfátové surfaktanty. Příklady alkylsulfátů zahrnují ve vodě rozpustné soli nebo kyseliny o vzorci ROSO₃M, kde R je • 9 ·

9 9

9 9 ·

9 9 9

9999 9 9 • 9 9 • 9 9 99 99 • · 9 9 9 9 • 9 9 9 9 9 • · 9 9 9 9 9 • · · 9 9 9 9 ·· 99 99 s výhodou Cio až C₂4 uhlovodík, s výhodou alkyl nebo hydroxyalkyl mající Cio až C20 alkylovou složku, ještě výhodněji C12 až Cis alkyl nebo hydroxyalkyl a M je H nebo kation, např. alkalický nebo kov alkalických zemin (skupina IA nebo 2A), kovový kation (např. sodík, draslík, lithium, hořčík, vápník), substituované nebo nesubstituované amonné kationty jako např. methyl-, dimethyl, a trimethyl amonné a kvarterní kationty, jako např. tetramethylammonium a dimethylpiperidinium a kationty odvozené z alkanolaminů, jako např. ethanolamin, diethanolamin, triethanolamin a jejich směsi a podobně. Zpravidla, alkylové řetězce C12 až Ci6 jsou výhodné pro nižší prací teploty (např. pod 50 °C) a Ci6 až Cis alkylové řetězce jsou výhodnější pro vyšší prací teploty (např. nad 50 °C).

Jinou kategorií vhodného anionického surfaktantu jsou alkylalkoxylsulfátové surfaktanty. Tyto surfaktanty jsou ve vodě rozpustné soli nebo kyseliny o typickém vzorci RO(A)_mSO3M, kde R je nesubstituovaný Cjo až C24 alkyl nebo hydroxyalkylová skupina mající C10 až C24 alkylovou složku, s výhodou C12 až C₂o alkyl nebo hydroxyalkyl, ještě výhodněji C12 až Cis alkyl nebo hydroxyalkyl, Aje ethoxy- nebo propoxy-jednotka, m je vyšší než nula, zpravidla od 0,5 do 6, s ještě výhodněji od 0,5 do a M je H nebo kation, kterým může být kovový kation (např. sodík, draslík, lithium, vápník, hořčík atd.), amonný nebo substituovaný amonný kation. Alkylethoxylované sulfáty, stejně jako alkylpropoxylované sulfáty jsou také vhodné. Příklady surfaktantů jsou C12 až Cis alkylpolyethoxylátsulfáty (1,0), C12 až Cis alkylpolyethoxylátsulfáty (2,25), C12 až Cis alkylpolyethoxylátsulfáty (3,0) a C12 až Cis alkylpolyethoxylátsulfáty (4,0), kde M představuje většinou sodík nebo draslík. Surfaktanty pro toto použití mohou být vyrobeny z přírodních nebo syntetických alkoholových surovin. Délka řetězce reprezentuje průměrnou uhlovodíkovou distribuci, zahrnující větvení.

Existují i další anionické surfaktanty použitelné pro čisticí a dezinfekční účely, které mohou být zahrnuty v těchto směsích. Tyto mohou zahrnovat soli (např. draslíku, sodíku, amonné a substituované amonné soli jako mono,- di-, a triethanolaminové soli), C9 až C20 lineární alkylbenzenové sulfonáty, Cs až C22 primární nebo sekundární alkansulfonáty, Cs až C₂4 sulfonáty olefinů, sulfonované polykarboxylové kyseliny připravené sulfonací produktu pyrolýzy citrátu kovu alkalických zemin, jak je popsáno v British patentu č. 1 082 179, alkylglycerolsulfonáty, sulfonáty mastných acylglycerolů, sulfáty mastných oleylglycerolů, sulfáty etherů alkylfenolů a ethylenoxidu, sulfonáty parafinů, alkylfosfáty, isothionáty, jako např. acylisothionáty, N-acyltauráty, amidy mastných kyselin a methyltauridu, alkylsukcinamáty a sulfosukcináty, monoestery sulfosukcinátů (zvláště nasycené a nenasycené C12 až Cis monoestery), diestery sulfosukcinátů (zvláště nasycené a nenasycené Ce až C14 diestery), N-acyl sarkosináty, sulfáty alkylpolysacharidů, jako např. sulfáty alkylpolyglukosidů (neionické • * · · · · nesulfátované sloučeniny, které jsou popsány níže), rozvětvené primární alkylsulfáty, alkylpolyethoxykarboxyláty, např. takové mající vzorec RO(CH2CH2O)k ΟΪ2<ΖΌΟ-Μ⁺, kde Rje Cs až C22 alkyl, k je číslo od 0 do 10 a M je rozpustný kation tvořící sůl a mastné kyseliny esterifikované kyselinou isothionovou a neutralizované hydroxidem sodným. Vhodné jsou také kyseliny z pryskyřic a hydrogenovaných pryskyřic, jako např. kalafuna, hydrogenované kalafuna a pryskyřicové kyseliny a kyseliny z hydrogenovaných pryskyřic odvozené od lojového oleje. Další příklady jsou podány v Surface Active agennts and Detergents (sl. I and II ,Schwartz, Perry a Berch). Množství těchto surfaktantů je popsáno v US patentu č. 3 929 678, vydaném 30. 12. 1975, Laughlin a kol., sloupec 23, řádek 58, sloupec 29, řádek 23.

Neionické detergentní surfaktanty -vhodné neionické surfaktanty jsou všeobecně popsány v US patentu č. 3 929 678, vydaném 30. 12. 1975, Laughlin a kol., sloupec 13, řádek 14 k sloupci 16, řádek 6, uvedeném zde pro úplnost. Například, neomezené třídy použitelných neionických surfaktantů zahrnují: Cs až Cig alkylethoxyláty (AE) s EO 1 až 22, zahrnujíce tzv. úzkopíkové alkylethoxyláty a Ce až C12 alkylfenolalkoxyláty (zvláště ethoxyláty a směsi ethoxy/propoxy), oxidy alkyldialkylaminu, amidy alkanoylglukosy a jejich směsi.

Jiné neionické surfaktanty použitelné pro zde uvedené účely zahrnují:

Polyethylen-, polypropylen- a polybutylenoxid kondenzáty alkylfenolů. Výhodnými jsou zpravidla kondenzáty polyethylenoxidů. Tyto sloučeniny zahrnují kondenzační produkty alkylfenolů mající alkylskupinu obsahující od 6 do 12 uhlíkových atomů v přímém nebo rozvětveném řetězci vzhledem k alkylenoxidu. Ve výhodném provedení je ethylenoxid přítomen v množství ekvivalentním k od 5 do 25 molů ethylenoxidu na mol alkylfenolů. Komerčně dostupnými neionickými surfaktanty tohoto typu zahrnují Igepal ® CO-630, prodávaným GAF Corporation, a Triton® X-45, X-114, X-100 a X-102, vše prodávané Rohm & Hass Company. Tyto sloučeniny jsou se běžně nazývají alkylfenolalkoxyláty (tj. alkylfenolethoxyláty). Kondenzační produkty alifatických alkoholů mají od 10 do 25 molů ethylenoxidu. Alkylový řetězec alifatického alkoholu může být přímý nebo rozvětvený, primární nebo sekundární a obecně obsahuje od 8 do 22 uhlíkových atomů. Částečně výhodnými jsou kondenzační produkty alkoholů mající alkylskupinu obsahující od 10 do 20 uhlíkových atomů s od 2 do 18 molů ethylenoxidu na mol alkoholu. Příklady komerčně dostupných neionických surfaktantů tohoto typu zahrnují Tergitol ® 15-S-9 (kondenzační produkt Cn až C15 lineárního sekundárního alkoholu s 9 moly ethylenoxidu), Tergitol® 24-L-6 NMW (kondenzační produkt C12 až C14 primárního alkoholu s 6 moly ethylenoxidu s rovnoměrnou distribucí molekulové hmotnosti), oba prodávané Union Carbide Corporation, Neodol ® 45-9 (kondenzační produkt C14 až C15 lineárního alkoholu s 9 moly ethylenoxidu), Neodol ® 23-6,5 (kondenzační produkt C12 až C13 ·· · ·· ··«· ·· ftft • 4 4 4 • 4 9 · • 4 4 4 • 9 4 4

44 lineárního alkoholu s 6,5 moly ethylenoxidu), Neodol ® 45-7 (kondenzační produkt C14-C15 lineárního alkoholu s 7 moly ethylenoxidu), Neodol ® 45-4 (kondenzační produkt C14-C15 lineárního alkoholu s 4 moly ethylenoxidu), prodávané Shell Chemical Company a Kyro ® EOB (kondenzační produkt Cn až C15 alkoholu s 9 moly ethylenoxidu), prodávaného The Procter a Gamble Company. Jiné komerčně dostupné neionické surfaktanty zahrnují Dobanol 91-8 ®, prodávaný Shell Chemical Company a Genapol UD-080 ®, prodávaný Hoechst. Tato kategorie neionických surfaktantů je nazývána obecně alkylethoxyláty.

Kondenzační produkty ethylenoxidu s hydrofobními bázemi tvořenými kondenzací propylenoxidu s propylenglykolem. Hydrofobní část těchto sloučenin má s výhodou molekulovou hmotnost od 1500 do 1800 a vykazuje nerozpustnost ve vodě. Přídavek polyoxyethylenových zbytků k této hydrofobní části vede ke zvýšení rozpustnosti této molekuly jako celku ve vodě a kapalný charakter produktu je zachován až do okamžiku, kdy je obsah polyoxyethylenu 50 % celkové hmotnosti kondenzačního produktu, která odpovídá kondenzaci až do 40 molů ethylenoxidu. Příklady sloučenin tohoto typu zahrnují určité komerčně dostupné Pluronic ® surfaktanty, prodávané BASF.

Kondenzační produkty ethylenoxidu s produktem vzniklým z reakce propylenoxidu a ethylendiaminu. Hydrofobní zbytek těchto produktů sestává z reakčního produktu ethylendiaminu a přebytku propylenoxidu a obecně má molekulovou hmotnost od 2500 do 3000. Tento hydrofobní zbytek je zkondenzován s ethylenoxidem do té míry, že kondenzační produkt obsahuje od 40 % do 80 % hmotnostních polyoxyethylenu a má molekulovou hmotnost od 5000 do 11000. Příklady tohoto typu neionického surfaktantu zahrnují určité komerčně dostupné Tetronic ® sloučeniny, prodávané BASF.

Semi-polární neionické surfaktanty jsou speciální kategorií neionických surfaktantů, které zahrnují ve vodě rozpustné aminoxidy obsahující jeden alkylový zbytek od 10 do 18 uhlíkových atomů a 2 zbytky vybrané z skupiny obsahující alkylskupiny a hydroxyalkyl skupiny obsahující od 1 do 3 uhlíkových atomů. Ve vodě rozpustné obsahující jeden alkylový zbytek mající od 10 do 18 uhlíkových atomů a 2 zbytky vybrané ze skupiny obsahující alkylskupiny a hydroxylskupiny obsahující od 1 do 3 uhlíkových atomů a ve vodě rozpustné sulfoxidy obsahující jeden alkylový zbytek mající od 10 do 18 uhlíkových atomů vybraných z skupiny obsahující alkylové a hydroxyalkylové zbytky od 1 do 3 uhlíkových atomů.

Semi-polární neionické detergentní surfaktanty zahrnují aminoxidové surfaktanty mající obecný vzorec:

φφ φφ ο

R³(OR⁴)xN(R⁵)₂ kde R³ je alkyl, hydroxyalkyl nebo alkylfenyl skupina nebo jejich směs obsahující od 8 do 22 uhlíkových atomů. R⁴ je alkylenová nebo hydroxyalkylenová skupina obsahující od 2 do 3 uhlíkových atomů nebo jejich směsí, x je od 0 do 3 a každý R⁵ zbytek je alkyl nebo hydroxyalkyl skupina obsahující od 1 do 3 uhlíkových atomů nebo polyethylenoxidová skupina obsahující od 1 do 3 ethylenoxidových skupin. R⁵ skupiny mohou být vzájemně propojeny, tj. přes kyslíkový nebo dusíkový atom, za tvorby kruhovité struktury. Tyto oxidy aminových surfaktantů mohou v menší míře obsahovat Cio až Cis alkyldimethylaminoxidy a Cg až Ci₂ alkoxyethyldihydroxyethylaminoxidy.

Alkylpolysacharidy popsané v US patentu č. 4 565 647 , Lienado, vydaný. 21.1.1986, mající hydrofobní skupinu obsahující od 6 do 10 uhlíkových atomů, s výhodou od 1 do 6 uhlíkových atomů a polysacharid, tj. polyglykosid, hydrofilní skupinu obsahující od 1,3 do 10, ještě výhodněji od 1,3 do 3,nejvýhodněji od 1,3 do 2,7 sacharidových jednotek. Může být použit jakýkoli redukující sacharid obsahující 5 nebo 6 uhlíkových atomů, tj. glukosa, galaktosa a galaktosylové zbytky, které mohou být substituované za glukosylové zbytky. (Eventuelně je hydrofobní skupina připojena na 2-,3-,4-, atd. pozici, tudíž staví glukosu nebo galaktosu proti glukosidům nebo galaktosidům). Vazby mezi sacharidy mohou být, tj. mezi jednou pozicí přídavné sacharidové jednotky a 2-,3-,4-, a/nebo 6- pozicí na příslušné sacharidové jednotce.

S výhodou a méně požadovaný může být polyalkylenoxidový řetězec připojený k hydrofobnímu zbytku a k polysacharidovému zbytku. Výhodnějším alkylenoxidem je ethylenoxid. Typické hydrofobní skupiny zahrnují alkylskupiny, jak nasycené, tak nenasycené, rozvětvené nebo nerozvětvené obsahující od 8 do 18, výhodně od 10 do 16 uhlíkových atomů. Alkylskupina je s výhodou rovný řetězec nasycené alkylskupiny. Alkylskupina může obsahovat až 3 hydroxyskupiny a/nebo polyalkylenoxidový řetězec může obsahovat až 10, s výhodou pak méně než 5 alkylenoxidových zbytků. Vhodnými alkylpolysacharidy jsou octyl, nonyl, decyl, undecyldodecyl, tridecyl, tetradecyl, pentadecyl, hexydecyl, heptadedcyl, a oktadecyl, di-, tri-, tetra-, penta- a hexaglukosidy, galaktosidy, laktosidy, glukosy, fruktosidy, ířuktosy a/nebo galaktosy. Vhodné směsi zahrnují kokosový alkyl, di-, tri-, tetra-, a pentaglukosidy a lojové alkyl tetra-, penta-, a hexaglukosidy.

Výhodné alkylpolyglykosidy mají obecný vzorec :

R²O(C„H_2nO)t(glykosyl)_x *

• 0 4 «00 0 0000

0000

0000 »000 • 0 0 0 0

0« 00 ί

0 0 0 0

00 00 kde R² je vybrán ze skupiny sestávající z alkylu, alkylfenylu, hydroxyalkylu, hydroxyalkylfenylu a jejich směsí, ve kterých obsahují alkylové skupiny od 10 do 8, s výhodou od 12 do 4 uhlíkových atomů; n je 2 nebo 3, s výhodou 2; t je od 0 do 10, s výhodou 0; a x je od 1,3 do 10, s výhodou od 1,3 do 3, nejvýhodněji od 1,3 do 2,7. Glykosyl je s výhodou odvozen od glukosy. Při přípravě těchto sloučenin je alkohol nebo alkylpolyethoxyalkohol vytvořen nejdříve a poté zreagován s glukosou nebo zdrojem glukosy, aby se vytvořil glukosid (připojení v poloze 1). Další glykosylové jednotky mohou být poté připojeny mezi jejich pozici 1 a mezi předcházející glykosylové jednotky 2-, 3-, 4- a/nebo 6- pozici, s výhodou v pozici 2.

Surfaktanty na bázi amidů mastných kyselin mající obecný vzorec:

O

R⁶-C-N(R⁷)2 kde R⁶ je alkylskupina obsahující od 7 do 21 (s výhodou od 9 do 17) uhlíkových atomů a každý R je vybrán ze skupiny obsahující vodík, Ci až C4 alkyl, Ci až C4 hydroxyalkyl a -(CíKtOjxH , kde x se mění od 1 do 3.

Výhodnými amidy jsou C₈ až C20 amonné amidy, monoethanolamidy, diethanolamidy a isopropanolamidy.

Kationické/amfotemí - nekvartemí, kationické detersivní surfaktanty mohou být také obsaženy v detergentní směsi tohoto vynálezu. Kationické surfaktanty použitelné zde jsou popsány v US patentu č. 4 228 044, Cambre, vydaném. 14.10. 1980.

Do zde uvedené detergentní směsi mohou být přidány amfolytické surfaktanty. Tyto surfaktanty mohou být široce popsány jako alifatické deriváty sekundárních nebo terciárních aminů nebo alifatické deriváty heterocyklických sekundárních a terciárních aminů, ve kterých alifatický radikál může být řetězec přímý nebo rozvětvený. Jeden z alifatických substituentů obsahuje nejméně 8 uhlíkových atomů, zpravidla od 8 do 18 uhlíkových atomů a nejméně jeden obsahuje anionickou ve vodě rozpustnou skupinu, tj. karboxylovou, sulfonátovou, sulfátovou. Viz též v US patentu č. 3 929 678, Laughlin a kol., vydaném. 30.12. 1975 v sloupci 19, řádekl8 až 35 pro příklady amfolytických surfaktantů. Výhodné amfotemí zahrnují C12 až Ci₈ alkylethoxyláty, („AE“) zahrnujíce tzv. úzký pík alkylethoxylátů a C<, až C12 alkylfenolalkoxyláty (zvláště ethoxyláty a směsi ethoxy/propoxy), C12 až Cis betainy a sulfobetainy („sultainy“), C10 až Ci« aminoxidy a jejich směsi.

Surfaktanty na bázi amidů polyhydroxylových nasycených kyselin - zde uvedené detergentní směsi mohou také obsahovat surfaktant na bázi amidů nasycených polyhydroxylových kyselin.

4444

4*4

4

4 4 •4 4 <4 4 · · « *4 ··

Složka surfaktantu na bázi amidů polyhydroxylových mastných kyselin zahrnuje sloučeniny strukturního obecného vzorce:

O R¹

R²-C-N-Z kde, R¹ je H, Ci až C4 uhlovodíkový radikál, 2-hydroxyethyl, 2-hydroxypropyl nebo jejich směs, s výhodou Ci až C4 alkyl, ještě výhodněji Ci nebo C2 alkyl, nejvýhodněji Ci alkyl (tj. methyl); a R² je C5 až C31 hydrokarbyl, s výhodou přímý řetězec C7 až C19 alkyl nebo alkenyl, ještě výhodněji přímý řetězec C9 až C17 alkyl nebo alkenyl, nejvýhodněji přímý řetězec C11 až C15 alkyl nebo alkenyl, nebo jejich směsi; a Z je polyhydroxyuhlovodík mající lineární uhlovodíkový řetězec s nejméně 3 hydroxyly přímo připojenými k řetězci, nebo alkoxylovaný derivát (s výhodou ethoxylovaný nebo propoxylovaný).

Vhodné redukující cukry zahrnují glukosu, fruktosu, maltosu, laktosu, galaktosu, manosu a xylosu. Na tyto jmenované cukry může být také hydrolyzován surový materiál jako je dextrosový obilný sirup, fruktosový nebo maltosový obilný sirup. Tyto obilné sirupy mohou poskytovat směs cukerných komponent ze Z. To by mohlo být pochopeno jako úmysl vyloučit ostatní použitelné surové materiály. Z je výhodně vybrán ze skupiny obsahující -CH2(CH0H)„CH2OH, -CH(CH₂OH)-(CHOH)„.i-CH2OH, -CH2(CHOH)2(CHOR')(CHOH)-CH2OH, a alkoxylované deriváty těchto struktur, kde n je z intervalu 3 až 5, R' je H nebo cyklický nebo alifatický monosacharid. Ještě výhodnější jsou glycitoly, kde n je 4, přeněji - CH2(CHOH)4CH2OH. R' může být například, N-methyl, N-ethyl, N-propyl, N-isopropyl, N-butyl, N-2hydroxyethyl nebo N-2-hydroxypropyl. R²-CO-N< může být například amid kyseliny kávové, stearové, laurové, oleové, myristamové, kapramové, palmitové a lojové, atd. Z může být 1deoxyglucityl, 2-deoxyfruktityl, 1-deoxymaltityl, 1-deoxylaktityl, 1-deoxygalaktityl, 1deoxymannityl, 1-deoxymaltotriotityl, atd. Metody pro přípravu amidů polyhydroxylových mastných kyselin jsou známy. Obecně mohou být připraveny redukční aminací reakcí alkylaminů s redukujícím cukrem za vzniku odpovídajícího N-alkylpolyhydroxyaminu, ten pak kondensuje s mastným alifatickým esterem nebo triglyceridem (amidace) za vzniku

N-alkylamidu, N-polyhydroxylové mastné kyseliny.

Proces, který popisuje přípravu amidů polyhydroxylových mastných kyselin je uveden například v GB patentu 809 060, vydaném 18.2.1959, Thomas Hedley a kol., Ltd., US patentu 2 965 576, vydaném 20.12. 1960 E. R. Wilson a US patentu 2 703 798, Anthon M. Schwartz, vydaném 8.3. 1955 a US patentu 1 985 424, vydaném 25.12. 1934, Piggott, všechny reference jsou zahrnuty jako úplné odkazy. Výhodné organické diaminy jsou takové, jejichž pKl a pK2 jsou v rozsahu 8,0 až 11,5, ještě výhodněji v rozsahu 8,4 až 11,0 nebo nejvýhodněji mezi hodnotami 8,6 až • fe · • · · • · · • ·»·· • · fefefefe · fe* ···· • · fe • · fe • · * · • · * · ·· fefe ·· fefe • fefe · • · · · * · · · · • fefe · • fe fefe

10,75. Výhodným materiálem pro přípravu jsou 1,3- propandiamin (pKl=10,5; pK2=8,8), 1,6hexandiamin (pKl=ll; pK2=10), 1,3-pentandiamin (Dytek EP) (ρΚ1=Τ0,5; ρΚζ^δ,θ), 2-methyl1,5-pentandiamin (Dytek A) (pKl=ll,2; pK2=10). Ostatní použitelné materiály jsou primámí/primární diaminy s alkylenovým spacerem o délce 4 až 8 uhlíků.

Definice pKl a pK2 - jak je použito zde „pKl“ a „pK2“ jsou hodnoty souhrnně známy jako „pKa“ a jsou běžně užívány v chemii. Zde uvedené hodnoty lze nalézt v literatuře jako „Critacal Stability Constants“: sloupec 2, Aminy“ : Smith and Martel, Plenům Press, NY and London, 1975. Další informace o pKa lze získat například z literatury od Duponta, shrnutí o diaminech. Disociační hodnota diaminů pKa, jak je zde uvedena, je specifická ve všech vodných roztocích při 25 °C a iontové síle 0,1 až 0,5 M. pKa je rovnovážná konstanta, která se mění s teplotou a iontovou silou, hodnoty uváděné v tabulkách (při dané teplotě a iontové síle) nemusí tedy vždy odpovídat hodnotám při reálných reakčních podmínkách. Aby se eliminovaly nejasnosti, odpovídající podmínky a/nebo reference užité pro pKa v tomto vynálezu, jsou definovány zde nebo v „Critacal Stability Constants: sloupec 2, Aminy“.

Mezi typické metody měření patří potenciometrická titrace kyseliny hydroxidem sodným a určení hodnoty pKa vhodnými metodami, které jsou popsány v „ The Chemisťs Ready Reference Handbook“ : Shugar a Dean, McGraw Hill, NY, 1990. Bylo zjištěno, že substituce a strukturní modifikace, které snižují pKl a pK2 pod 8,0 jsou nežádoucí a zapříčiňují nemožnost provedení. Mezi tyto substituce patří ehtoxylace diaminů, substituované hydroxyehtyldiaminy, diaminy s kyslíkem v poloze beta (méně také gama) na dusíku ve spaceru („spacer“) (např. Jeffamin EDR 148). Nevhodné jsou také sloučeniny na bázi ethylendiaminu. Použitelné diaminy mají následně uvedenou definovanou obecnou strukturu:

Ri_₄ může být H, methyl, -CH3CH2 a ethylenoxid; Cx a Cy mohou být methyleny nebo alkyl skupiny, kde x+y je od 3 do 6; a A může a nemusí být přítomno a je to dárce elektronu nebo příjemce, jeho funkcí je úprava pKa diaminů do požadovaného rozsahu. Jestliže je A přítomno, pak x a y musí oba být 1 nebo více. Příklady výhodných diaminů jsou uvedeny dále: Dimethylaminopropylamin:

1,6-hexandiamin:

h₂n_x^_x^_/

1,3-propandiamin:

·· ···· ·

• · · · 111 1 1 1111 1 1 • 11

1191 9 • 1

9 • 11 • tt> · ·· ·· • tt ·· • · · • · · • · · • · · • tt

2-methyl 1,5-pentandiamin:

1,3-pentandiamin, dostupný pod komerčním názvam Dytek EP:

NH₂

-methyl-diaminopropan:

H₂N_XxX\_xNH₂

Jeffamin EDR 148:

A dále směsi uvedených látek.

Sekundární povrchově aktivní látky - sekundární povrchově aktivní látky mohou být ze skupiny kvartémích surfaktantu amoniaku a to takové délky, aby nepříznivě neovlivňovaly primární surfaktanty tohoto vynálezu. Obecně, sekundární kvartérní povrchově aktivní látky jsou přidávány jako antimikrobiální složka detergentníeh prostředků.

Kvartérní povrchově aktivní látky zahrnují amoniakální povrchově aktivní látky jako jsou alkyldimethylamoniumhalogenidy a látky o složení: [R²(OR³)y] [R⁴(OR³)y]2R⁵a⁺X', kde R³ je alkylová nebo alkylbenzylová skupina mající 8 až 18 uhlíkových atomů v alkylovém řetězci, R³ je ze skupiny obsahující -CH2CH₂-, -CH₂CH(CH₃)-, -CH₂CH(CH₂OH)-, -CH₂CH₂CH₂-, nebo jejich směsi; R⁴ je ze skupiny obsahující alkyl nebo hydroxyalkyl o délce Ci až C4, benzyl nebo cyklickou strukturu spojenou dvěma R⁴ skupinami, -CH2CHOHCHOHCOR⁶CHOHCH2OH, kde R⁶ je jakákoliv hexosa nebo hexosový polymer mající molekulu menší než 1000 a vodík, když y není O; R⁵ je stejný jako R⁴ nebo je to alkylový řetězec, kde součet atomů uhlíků R² a R⁵ není více než 18, každé y je z intervalu 0 až 10 a suma hodnot y je od 0 do 15; X je jakýkoliv slučitelný anion.

Složky - detergentové složky může být volně zahrnuta, aby napomáhala při kontrole minerální tvrdosti. Mohou být použity jak organické, tak anorganické složky.

Množství složky může kolísat v širokém rozsahu, v závislosti na konečném použití a požadované formě. Kapalná forma obsahuje 1 % až 50 % složky, ještě výhodněji 2 % až 30 % hmotnosti detergentu. Příkladem složek jsou alkalické zeminy a uhličitany alkalických kovů popsané v Německém patentu č. 2 321 001, publikovaném 15.11.1973. Organické složky pro detergenty použitelné k těmto účelům, jsou uvedeny v tomto vynálezu, ale seznam není striktní, uhlíkové sloučeniny mají velkou variabilitu. „Polykarboxyláty“, lak je zde uvedeno, jsou látky mající κ ···«···· ······ υ · · ···· · · · · •··· · ·· · · ·· ·· množství karboxylových skupin, nejlépe nejméně 3. Polykarboxylové složky jsou obvykle přidávány v kyselé formě, ale mohou být také přidány ve formě neutrální soli. V tomto případě jsou výhodné soli alkalických kovů, jako je sodík, draslík, lithium nebo pak alkanoamoniové soli.

Složky obsahující polyhydroxylové části, patří do velké, velmi variabilní skupiny. Jedna tato skupina je popsána v US patentu 3 128 287, Berg, vydaném 7.4. 1964 a US patentu 3 635 830, Lamberti a kol., vydaném 18.1. 1972. Další informace lze nalézt „TMS/TDS“ složky US patentu 4 663 071, vydaném 5.5. 1987, Bush a kol., Použitelné etherpolykarboxyláty obsahují také cyklické sloučeniny, zejména alicyklické sloučeniny, jak je popsáno v US patentech 3 923 679, 3 835 163, 4 158 635, 4 120 874 a 4 102 903. Citrátové komponenty, např. kyselina citrónová a její soli (zejména sodná sůl), jsou díky své biodegradabilním vlastnostem a obnovitelnosti zdroje důležité pro kapalné typy detergentů. Z těchto důvodů jsou rovněž použitelné oxydisukcináty a jejich sloučeniny. Dalšími použitelnými látkami popsanými v US patentu 4 566 984, Bush, vydaným 28. 1. 1986 jsou 3,3-dikarboxy-4-oxa-l,6-hexandioly a od nich odvozené látky. Oblíbenými složkami z této skupiny jsou také laurylsukcináty, popsané v Evropském patentové přihlášce 86200690 5/0 200 263, publikovaném 5.11. 1986.

Další vhodné polykarboxyláty jsou popsány v US patentu 4 144 226, Crutchfield a kol., vydaném 13.3. 1979 a v US patentu 3 308 067, Diehl, vydaném 7.3. 1967 a také v US patentu 3 723 322. Mastné kyseliny, např. C12 až Cis monokarboxylové kyseliny, mohou být inkorporovány do sloučenin samostatně nebo v kombinaci svrchu uvedenými složkami, zejména s citrátovými a/nebo sukcinátovými složkami, do výsledné sloučeniny se promítne i přídavná aktivita komponenty. Anorganické látky a fosfor obsahující detergentní složky, obsahují, ale nejsou jimi omezeny: alkalické kovy, amonium a alkanoamonium soli fosforečnanů (doloženo na příkladu trifosforečnanů, pyrofosforečnanů a polymerní meta-fosforečnany), kyselina fytová, křemičitany, uhličitany (hydrogenuhličitany a sesquiuhličitany), sírany a aluminiumkřemičitany. Fosfonátové komponenty jako jsou ethan-1-hydroxy-1,1-difosfonát a další známé fosforečnany ( v US patentu 3 159 581, 3 213 030, 3 422 021, 3 400 148 a 3 422 137) mohou být použity. Příkladem křemičitanových složek jsou křemičitany alkalických kovů, jako například vrstvený křemičitan sodný popsaný v US patentu 4 664 839, vydaném 12.5. 1987, Η. P. Rieck. NaSKS-6 je obchodní značka pro krystalický vrstvený křemičitan připraveným Hoechstem (běžná zde uváděná zkratka „SKS-6“). NaSKS-6 může být připraven metodami popsanými v German DEA-3 417 649 a DE-A-3 742 043. Různé jiné vrstvené křemičitany z Hoechsta, zahrnují NaSKS-5, NaSKS-7 a NaSKS-11, jak alfa, beta tak gama formu. Vhodné iontoměniče na bázi • · · · · ···· ··· 9 9 · 4 · · · ······ · ··· · · · • ···· ···· aluminiumkřemičitanů jsou komerčně dostupné. Způsoby jejich přípravy jsou popsány v US patentu 3 985 669, Krummel, a kol., vydaném 12.10. 1976.

Enzymy - mezi vhodné enzymy patří proteasy, amylasy, lipasy, celulasy, peroxidasy a jejich směsi, z různých zdrojů, rostlinného, živočišného, bakteriálního, fungálního i kvasinkového původu. Výběr závisí na faktorech jako je pH aktivita a/nebo optimum stability, termostabilita a bělící aktivita, stabilita k detergentům, složkám a podobně. V souvislosti s tímto, jsou výhodné bakteriální a íungální enzymy, jako jsou bakteriální amylasy a proteasy a fongální celulasy. Enzymy jsou obvykle zabudovány do detergentu nebo detergentových přídavných složek v množství umožňující „efektivní Čištění“. Termínem „efektivní čištění“ se rozumí takové množství, které zapříčiní odstranění skvrn, špíny, bělení, provonění, svěžesti např. nádobí a podobně. Prakticky, pro běžné komerční přípravy, to znamená množství mezi 0,001 % až 5 %, ještě výhodněji 0.01 % až 1 % hmotnosti komerční enzymové přípravy. Proteasy jsou obvykle v komerčních preparátech přítomny v množství od 0,005 do 0,1 Ansonových jednotek („Anson unitsů) (AU) na gram přípravku. Příprava proteas a analogických enzymů je popsána v GB 1 243 784 Novo.

Další použitelné proteasy jsou obsaženy v ALCALASE® a SAVINASE® (Novo) a MAXATASE® z International Bio-Synthetics, lne., Holansko, tak jako Proteasa A posaná vEP

130 756 A, 9.1. 1985 a Proteasa B EP 303 761 A, 28.4.1987 a EP 130 756 A, 9.1. 1985. Třeba také zmínit proteasu /. Bacilhis sp. NCIMB 40338 pracující i při vysokém pH a popsané v WO 9203529 A Novo. Další proteasy jsou popsané v WO 9510591 A Procter & Gamble. Proteasy popsané v WO 9507791 Procter & Gamble je možné použít tam, kde se požaduje nízká adsorpce a vysoká hydrolýza. Rekombinantní trypsinová proteasa vhodná pro detergentní prostředky, uvedené zde, je popsaná v WO 9425583 (Novo). Vhodné amylasy pro zde popsané účely, jsou vhodné zejména do přípravků do myček nádobí, například α-amylasy popsané v GB 1 296 839 (Novo); RAPIDASE®, International Bio-Synthetics, lne. A TERMAMYL® (Novo) ; zejména vhodný pak FUNGAMYL® (Novo). Enzymové inženýrství zlepšuje vlastnosti enzymů, například odolnost vůči kyslíku, např. J. Biological Chem., sl. 260, č. 11, červen 1985, 6518 až 6521. Výhodná amylasa je popsána vWO 9402597 (Novo), 3.2. 1994. Další amylasy a jejich varianty mající obdobný původ jsou popsané v WO 9510603 a jsou dostupné z uvedeného Novo DURAMYL®. Další zejména výhodné amylasy, mající zvýšenou stability vůči kyslíku, jsou popsané WO 9418314, Genencor International a WO 9402597 (Novo).

Vhodné celulasy jsou popsané v US patentu č. 4 435 307, Barbesgoard a kol., 6.3. 1984. Další celulasy jsou popsané v GB-A-2 075 028; GB-A-2 095 275 a DE-OS-2 247 832. CAREZYME® (Novo) je velmi vhodný, viz. také WO 9117243 (Novo). Vhodné lipasy, které se používají do • · • φ φ · · · · · · · • ΦΦΦΦ Φ Φ Φ φ · φ Φ φ φ • Φ · Φ Φ Φ φ Φ φ ·

ΦΦΦΦ · ·· φ Φ φ Φ φφ detergentů, jsou produkovány skupinou Pseudomonas, jako např. Pseudomonas stutzeri ATCC 19 154, popsáno v GB 1 372 034, viz také lipasy v Japonské patentové přihlášce 53 20487, předloženém 24.2.1978. Další komerčně použitelné lipasy: Amano-CES, lipasy z Chromabacter viscosum, např. Chromobacter viscosum var. lipolyticum NRRLB 3673 z Toyo Jozo Co., Tagata, Japonsko; Chromobacter viscosum lipases z US Biochemical Corp., USA a Disoynth Co., Holandsko a lipasy z Pseudomonas gladioli. LIPOLASE® enzymy odvozené od Humicola lanuginosa a komerčně dostupné enzymy z Novo, viz také EP 341 947, jsou zde výhodné. Lipasové a amylasové varianty, stabilisované vůči enzymům s peroxidasovou aktivitou jsou popsané v WO 9414951 A (Novo), viz. také WO 9205249 a RD 94359044. Dalším vhodným enzymem je kutinasa popsaná v WO 8809367 A Genencor. Peroxidasové enzymy mohou být použity v kombinaci se zdroji kyslíku, což je například peruhličitan, perborát, hydrogenperoxid, atd., používají se jako „bělící roztoky“ nebo pro zabránění přenosu barvy nebo pigmentů odstraněních ze substrátů během praní na jiné substráty přítomné v prací lázni. Mezi známé patří křenová peroxidasa, lignasa a halogenperoxidasy, jako chlor- a bromperoxidasa.

Detergenty obsahující peroxidasy jsou popsané v WO 89099813 A, 19.10. 1989 (Novo) a WO 8909813 (Novo). Řada enzymových materiálů a způsob jejich inkorporace do detergentů jsou popsány v WO 9307263 A a WO 9307260 A Genencor International WO 8908694 A (Novo) a v US patentu č.3 553 139, 5.1.1971, McCarty et al. Enzymy jsou dále popsány v US patentu č.

101 157, Plače a kol., vydaný 18.7. 1978 a US patentu č. 4 507 219, Hughes, vydaný 26.3. 1985. Enzymové materiály použitelné do kapalných detergentů a jejich inkorporace do těchto přípravků jsou popsány v US patentu č.4 261 868, Hora a kol., vydaný 14.4. 1981. Stabilizace enzymů používaných k uvedeným účelům může být provedena různým způsobem. Enzymové stabilizační techniky jsou popsány a doloženy v US patentu č. 3 600 319, 17.8. 1971, Gedge a kol., EP 199 405 a EP 200 586, 29. 10. 1986, Venegas. Enzymové stabilizační systémy jsou také popsány například v US 3 519 570 A, možno použít Bacillus sp. AC13 mající proteasu, xylanasu a celulasu, WO 9401532 (Novo).

Enzymové stabilizační systémy - kapalné prostředky obsahující enzymy v rozsahu 0.001 % až 10 %, výhodněji 0,005 % až 8 % a nejvýhodněji 0,01 % až 6 % hmotnosti enzymového stabilizovaného systému. Takový stabilizovaný systém může, například, obsahovat vápenaté ionty, kyselinu boritou, propylenglykol, karboxykyseliny s krátkým řetězcem, kyselinu borovou, a jejich směsi, ty jsou připravovány podle charakteru žádané stabilizace a typu konečné formy detergentu, viz Severson, US 4 537 706 a review o borátových stabilizátorech. Vhodné zachytávače chloridových iontů jsou dobře známy a dobře dostupné, a když jsou použity, mohou být použity jako soli, obsahující amonné kationty siřičitanu, disiřičitanu, thiosiřičitanu, • · · ·· · · · · · • · · · · · · · 4 · ······· · · · · ·· o • · · · · · ····

4··· · 4· · · ·· ·· thiosíranu, jodidu, atd. Antioxidanty takové jako karbamáty, askorbáty, atd., organické aminy jako např. kyselina ethylendiamintetraoctová (EDTA) nebo soli alkalických kovů, monoethanolamin (MEA) a jejich směsi mohou být použity obdobně. Pokud je potřeba, mohou být použity i další běžné zachytávače jako jsou disírany, dusičnany, chloridy, zdroje peroxidu vodíku jako jsou tetrahydrogenperborát, monohydrogenperborát sodný, peruhličitan sodný i fosforečnan sodnýt, kondenzovaný fosforečnan, acetát, benzoát, citrát, formát, malát, laktát, tartát, salicylát, atd. a jejich směsi.

Bělící přídavky - seznam použitelných bělících látek je uveden níže.

Diacylperoxidové bělící druhy - prostředek přítomného vynálezu obsahuje diacylperoxid obecného vzorce RC(O)OO(O)CRi, kde R a Ri mohou být totožná nebo různá a jsou to karbyly, výhodně ne více než jeden je karbylový řetězec delší než 10 uhlíků, ještě výhodněji nejméně jeden má aromatické jádro. Příklady vhodných diacylperoxidů patří do skupiny: dibenzoylperoxidy, dianisoylperoxidy, benzoylgluarylperoxidy, benzoylsukcinylperoxidy, di-(2methylbenzoyl)peroxidy, dinaftoylperoxidy, substituované dinaftoylperoxidy, a jejich směsi, nej výhodněji dibenzoylperoxid, dikumylperoxid, diftaloylperoxid a jejich směsi. Zejména žádaným diacylperoxidem je dibenzoylperoxid.

Zdroje peroxidu vodíku -prostředky popsané v rámci tohoto vynálezu obsahují bělící kyslík, jeho zdrojem je zejména peroxid vodíku s/bez bělícího aktivátoru. Zdrojem peroxidu vodíku je typicky každá běžná sůl uvolňující peroxid vodíku, jako perborát sodný, peruhličitan sodný. Zdroje peroxidu vodíku zahrnují různé formy perborátu sodného a peruhličitanu sodného a jejich modifikované formy. „Efektivní množství“ zdroje peroxidu vodíku, je takové množství, které je schopné viditelně zlepšit odstranění skvrn (zejména skvrn od čaje a rajčat), z ušpiněného substrátu ve srovnání se substrátem vypraným bez těchto prostředků.

Zde výhodným zdrojem peroxidu vodíku je každý vhodný zdroj, který v obě obsahuje peroxid vodíku. Například perborát, tj. perborát sodný (jakýkoliv hydrát, ale výhodnými jsou mono- a tetrahydráty), peroxohydrát uhličitanu sodného nebo ekvivalentní peruhličitanové soli, peroxyhydrát pyrofosfátu sodného, peroxyhydrát močoviny nebo peroxid sodíku, jak bylo použito zde. Monohydrát perborátu sodného a peruhličitan sodný jsou zvláště výhodné. Také může být použita směs každého vhodného zdroje peroxidu. Dalším vhodným zdrojem peroxidu jsou enzymy. Například lipoxidasa, glukosa oxidasa, peroxidasa, alkoholoxidasa a jejich směsi. Bělící aktivátory - je známa řada vhodných bělících aktivátorů. Viz například aktivátory citované výše nebo v US patentu č.4 915 854, vydaném 10.4. 1990, Mao a kol. a US patent č. 4 412 934. Může být použit nonanoyloxybenzensulfonát (NOBS) nebo acyllaktam, nebo jejich směs s TAED. Viz 4 634 551, zde jsou uvedeny další typické bělící aktivátory. Dalšími známými jsou • · · 9 · · · A

999999 9

9 · · 9

9999 9 «9 · ·

9 9 9

9 9 ·

9 9 9

9 9 9 aminoderiváty bělících aktivátorů mající obecný vzorec: R¹N(R⁵)C(O)R²C(O)L nebo R¹C(O)N(R⁵)C(O)R²C(O)L, kde R¹ je alkyl mající 6 až 12 uhlíků, R² je alkylen mající 1 až 6 uhlíků, R⁵ je vodík nebo alkyl, aryl nebo alkaryl, mající 1 až 10 uhlíkových atomů a L je jakákoliv odštěpitelná skupina. Další náyorné příklady bělících přídavků, včetně výše uvedených (6-oktanamidokaproyl)oxybenzensulfonátu, (ó-nonanamidokaproyl)-oxybenzensulfonát, (6dekanamidokaproyl)oxybenzensulfonát, ajejich směsi jsou popsány v US patentu č. 4 634 551. Další skupina bělících aktivátorů zahrnuje aktivátory na bázi benzoxazinu, popsaném Hodgem a kol. v US patentu č. 4 966 723, vydaném 30.10.1990. Další skupina bělících aktivátorů zahrnuje acyllaktamové aktivátory, jako například oktanoylkaprolaktam, 3,5,5trimethylhexynoylkaprolaktam, nonanoylkaprolaktam, dekanoylkaprolaktam, undekanoylkaprolaktam, oktanoylvalerolaktam, dekanoylvalerolaktam, undekanoylvalerolaktam, nonanoylvalerolaktam, 3,5,5-trimethyl-hexanoylvalerolaktam, t-butylbenzoylkaprolaktam, t-butylbenzoylvalerolaktam a jejich směsi. Uvedené přípravky mohou také obsahovat benzoáty, jako např. fenylbenzoát a acetyltriethylcitrát.

Kvartémí substituované bělící aktivátory - uvedené přípravky mohou obsahovat kvartémí substituované bělící aktivátory (QSBA). QSBA mají typicky vzorec E-[Z]n-C(O)-L, kde E je „hlavní“ skupina, Z je spacer („spacer“), (n je 0 nebo 1, tato skupina může a nemusí být přítomna, její přítomnost je všeobecně výhodná) a L je „odštěpující se skupina“. Tyto sloučeniny obsahují nejméně jednu kvartémí substituovanou dusíkatou skupinu, která může být obsažena v E, Z nebo L. Častější je výskyt jedné kvartémí substituované skupiny lokalizované v E nebo Z. Obecně, L je odštěpující se skupina, pKa odpovídající uhlíkové kyseliny (HL) obecně leží v rozsahu od 5 do 30, výhodněji od 10 do 20, v závislosti na hydrofilitě QSBA. pKa L skupin je definována v US patentu č. 4 283 301. Odštěpující se skupiny a rozpustnost kvartémích zbytků, které mohou být součástí QSBA, jsou popsány v US 4 539 130, vydaném 3.8. 1985 a vjsou zahrnuty v odkazech. Britský patent 1 382 594, vydaný 5.2. 1975, popisuje zde použitelnou skupinu QSBA. Další skupinu QSBA popisuje US 4 818 426 vydaný 4.4. 1989, viz. také například US 5 093 022, vydaný 3.3. 1992 a US 4 904 406, vydaný 27. 2. 1990. Další QSBA jsou popsány vEP 552 812 Al publikovaném 28.7. 1993 a EP 540 090 A2, publikovaném 5.5. 1993.

Chloridové bělidlo - jakékoliv chloridové bělidlo je typicky známo v technice, je vhodné pro použití zde. Zde výhodná bělidla jsou chlornan sodný, chlornan lithný, chlornan vápenatý, chlorovaný fosforečnan sodný a jejich směsi. Pro získání více informací viz Surfactant Science

Series, sl. 5, část II, strana 520 až 526.

Bělící katalyzátory - pokud je to požadováno, detergentní prostředek může obsahovat katalyzátor nebo urychlovač, za účelem dalšího zlepšení bělících účinků nebo odstranění skvrn. Může být použit každý použitelný katalyzátor. Přípravek zpravidla obsahuje 0,0001 % až 0,1 % hmotnosti bělícího katalyzátoru. Typické katalyzátory jsou popsané v US patent 4 810 410 Diakun a kol., vydaném 7.3. 1989. Aktivní typy mají zřejmě podobu {Co(NH3)s(OOH)}²⁺a jsou popsané vJ. Chem. Soc. Faraday Trans., 1994, Vol. 90, 1105 až 1114. Další katalyzátory obsahují katalyzátory založeny na manganu a jsou popsané v US pat. 5 246 621, US 5 244 594, US 5 194 416, US 5 114 606 a EP 549 271 Al, 549 272 Al, 544 440 A2 a 544 490 Al. Další katalyzátory obsahující kov jsou popsány v US patentu č. 4 430 243 a US patentu č. 5 114 611. V následujících patentech Spojených Států jsou popsány katalyzátory s manganem s různými komplexními ligandy: 4 728 455, 5 284 944, 5 246 612, 5 256 779, 5 280 117, 5 274 147, 5 153 161 a 5 227 084. Přechod kovů může být v komplexu, nebo vytvořit komplex in šitu s vhodnými dárci ligandů, dle vlastnosti daného kovu, jeho oxidačního stavu a hustoty ligantů. Další použitelné komplexy jsou popsané v US přihlášce 08/210 186, 17.4. 1994.

Parfémy - parfémy a parfémové přísady použitelné do popisovaných prostředků a procesů, obsahují širokou škálu přírodních a chemických látek, zejména aldehydy, ketony, estery apod. Také zahrnují různé přírodní extrakty a esence, které mohou tvořit různé komplexy, tak jako pomerančový olej, citrónový olej, extrakt z růží, levandule, pižmo, pačuli (aromatická indická rostlina), balzámové esence, olej z santálového dřeva, borovice, cedru apod. Konečná forma parfémů může obsahovat nejrůznější komplexy směsí takovýchto látek. Obsah parfému v detergentním prostředku je typicky 0,01 % až 4 % hmotnosti detergentního prostředku a jednotlivé přísady parfémové tvoří 0,0001 % až 90 % finální parfémové přísady detergentního prostředku.

Materiálová ochranná činidla - uvedené prostředky mohou obsahovat korozní inhibitory a /nebo prostředky omezující tvorbu kalu, například křemičitany. Tyto ochranné prostředky obsahují bismutité soli, soli manganu, jisté typy parafinu, triazolu, pyrazolu, thioly, merkaptany, hliníkové soli mastných kyselin a jejich směsi, obsah těchto látek se obvykle pohybuje od 0,01 % do 5 % hmotnosti prostředku. Výhodný parafinový olej je převážně vázán alifatickým uhlíkovým řetězcem o délce 20 až 50 uhlíkových atomů s poměrem cyklických/necyklických uhlíků od 32 do 68 , je prodávaný firmou Wintershall, Salzbergen, Germany pod názvem WINOG 70®. Může být také přidán Bi(NO3)3. Dalšími korozními inhibitory mohou být např. benzotriazoly, thioly obsahující thionaftol a thioantranol a hliníkové soli mastných kyselin. Všechny takovéto materiály mohou být obecně použity tak, abychom se vyhnuli vzniku skvrn nebo filmu na skleněných materiálech nebo prádle. Z těchto důvodů, jsou upřednostňovány sloučeniny bez • · • · • ft · merkaptanu, které mají silnou bělící schopnost a běžné karboxylové kyseliny, které se srážejí vápníkem.

Chelatační činidla - zde uvedený prostředek také s výhodou obsahuje jeden nebo více chelatačních iontů železa a/nebo manganu. Takováto chelatační činidla obsahují některou z následujících skupin: aminokarboxyláty, aminofosforečnany, polyfunkční substituované aromatické sloučeniny a jejich směsi, vše jak bylo výše definováno. Kromě uvedené vazebné teorie, mají uvedené materiály výjimečnou schopnost odstraňovat železo a mangan z pracího roztoku tvorbou rozpustných chelátů. Aminokarboxyláty, používané jako optimální chelatační činidla, obsahují ethylendiamintetracetáty, N-hydroxyethylethylendiamintriacetáty, nitrilotriacetáty, ethylendiamintetrapropionáty, triethylentetraaminhexaacetáty, diethylentriaminpentaacetáty a ethanoldiglyciny, alkalické kovy, amoniak a substituované amonné soli ajejich směsi. Polyfunkční substituovaná aromatická chelatační činidla jsou rovněž použitelná, viz v US patentu 3 812 044, vydaný 21.5. 1974, Connor a kol. Výhodné sloučeniny tohoto typu v kyselé formě jsou dihydroxydisulfobenzeny jako l,2-dihydroxy-3,5-disulfobenzen patří mezi výhodné sloučeniny. Pro toto použití vhodné biodegradabilní chelatační činidlo je ethylendiamindisukcinát („EDDS“), zejména [S,S] isomer, jak je popsáno v US patentu 4 704 233, vydaný 3.11. 1987, Hartman a Perkins. Chelatační činidla představují obvykle 0,1 % až 10 % hmotnosti detergentního prostředku, ještě výhodněji 0,1 % až 3 % hmotnosti detergentního prostředku.

Polymerní disperzní činidla - polymerní disperzní činidla mohou být s výhodou použita v rozmezí mezi 0,1 % a 7 % hmotnosti detergentního prostředku, zejména v přítomnosti zeolitu a/nebo strukturovaného křemičitanového nosiče. Vhodné polymerní činidlo obsahuje polymerní polykarboxyláty a polyethylenglykoly, ačkoliv další známé typy v technice mohou být použity. Předpokládá se, že polymerní disperzní činidla zcela ovlivňují uspořádání detergentového nosiče, zejména když se použijí v kombinaci s dalšími nosiči (zahrnují polykarboxyláty s nízkou molekulovou hmotností), inhibují růst krystalů, odstraňují skvrny a působí proti jejich opětovné tvorbě.

Polymerní polykarboxylátové materiály mohou být připraveny polymerizací nebo kopolymerizací vhodných nenasycených monomerů, zejména jejich kyselých forem. Nenasycené monomerní kyseliny, které mohou polymerizovat za vzniku vhodného polykarboxylátu zahrnují kyselinu akrylovou, maleinovou (nebo její anhydrid), kyselinu ťumarovou, itakonovou, akonitovou, mesakoniková, citrónovou a methylenmalonovou. Přítomnost polymerních karboxylátů nebo monomérních derivátů, neobsahujících žádné karboxylátové radikály jako jsou vinylmethylether, styren, ethylen, atd., je vhodná, pokud tyto deriváty jsou obsaženy do 40 % • · · · · ·

00000·« 0 0 · · 0 0 0

0 0 « · 0 0 · « 0

000 « 0« · 0 00 00 hmotnosti. Vhodné polymemí polykarboxyláty mohou být odvozeny od kyseliny akrylové. Takovéto polymery založené na kyselině akrylové, jsou ve vodě rozpustné soli polymemí kyseliny akrylové. Průměrná molekulová hmotnost takovýchto polymerů v kyselé formě je v rozsahu 2 000 do 10 000, výhodněji 4 000 do 7 000 a nejvýhodněji 4 000 do 5 000. Ve vodě rozpustné soli polymerů kyseliny akrylové mohou například obsahovat alkalické kovy, amoniak a substituované amonné soli. Vhodné materiály tohoto složení jsou známy, viz například US patentu 3 308 067, vydaný 7.3. 1967, Diehle.

Akrylové/maleinové kopolymery jsou používány jako výhodné složky disperzních/antiredepositních („anti-redeposition“) činidel. Jsou to ve vodě rozpustné soli kopolymerů kyseliny akrylové a kyseliny maleinové. Průměrná molekulová hmotnost takovýchto kopolymerů v kyselé formě je v rozsahu 2 000 do 100 000, výhodněji 5 000 do 75 000, nejvýhodněji 7 000 do 65 000. Obvyklý poměr kyseliny akrylové ku kyselině maleinové v kopolymerů je 30:1, lépe 1:1, nejlépe v rozsahu od 10:1 do 2:1. Ve vodě rozpustné soli kopolymerů kyseliny akrylové a maleinové mohou například obsahovat alkalické kovy, amoniak a substituované amonné soli. Rozpustné akryl/maleinové kopolymery tohoto typu jsou známé materiály, popsané v Evropské patentové přihlášce 66915, publikované 15.12. 1982, nebo vEP 193 360, publikovaném 3.8. 1986, ten také popisuje polymery obsahující hydroxypropylakryláty. Další používané dispersní činidla obsahují malein/akryl/vinylalkoholové terciální polymery. Takovéto materiály jsou popsané vEP 193 360, zahrnuje například 45/45/10 terciální polymer malein/akryl/vinylalkoholu. Další polymemí materiály mohou obsahovat polypropylenglykol (PPG), polyethylenglykol (PEG) a propylenglykol (PG). PEG může být součástí detergentů mající vlastnosti, které umožňují odstranění skvrn od jílu a zabraňují jejich opětovné tvorbě. Molekulová hmotnost je v rozsahu 500 do 100 000, výhodněji 1 000 do 50 000, nejvýhodněji 1 500 do 10 000. Polyaspartáty a polyglutamáty mohou být také použity jako disperzní činidla, zejména v kombinaci szeolitovým nosičem. Disperzní činidla polyaspartátového typu mají obvykle molekulovou hmotnost kolem 10 000. Alkoxylované polykarboxyláty připravené z polyakrylátů jsou používáné pro odstranění mastnoty. Takovéto materiály jsou popsané v WO 91/08281 a PCT 90/01815 na str. 4. Chemicky, takovéto materiály obsahující polyakryláty mají jeden ethoxylový postranní řetězec na 7 až 8 akiylových jednotek Postranní řetězce mají vzorec -(CH₂CH₂O)m(CH2)nCH3, kde mje2až3anje6ažl2. Postranní řetězce jsou esterově vázané polyakryláty, typ polymerové struktury: „hřeben“. Molekulová váha je různá, obvykle v rozsahu 2 000 do 50 000. Takovéto alkoxylové polykarboxyláty mohou obsahovat0,05 % až 10 % hmotnosti prostředku.

• ···

Další polymemí dispersní formy obsahují polyethoxylovaný polyaminový polymer (PPP). Preferované póly ethoxy lo váné polyaminy zde používané jsou polyalkylenaminy (PAA), polyalkyleniminy (PAI) a výhodnými jsou polyethylenaminy (PEA), polyethyleniminy (PEI). Běžným polyalkylenaminem (PPA) je tetrabutylenpentamin. PEA se získávají reakcí amoniaku a ethylendichloridu a následnou fřakcionovanou destilací. Běžnými PEA jsou triethylentetramin (TETA) a teraethylenpentamin (TEPA). Výše uvedené pentaaminy, hexaaminy a heptaaminy, oktaaminy, případně nonaaminy, jejich deriváty nelze obecně oddělit fřakcionovanou destilací a mohou také obsahovat další sloučeniny jako cyklické aminy a zvláště piperaziny.

Může být také přítomen vedlejší cyklický amin s atomem dusíku, viz US patentu č. 2 792 372, Dickinson, vydaný 14.5.1957, popisující přípravu PEA. Polyaminy mohou být připraveny například polymerizací ethyleniminu za přítomnosti katalyzátoru, jako je oxid uhličitý, disiřičitan sodný, kyselina sírová, peroxid vodíku, kyselina chlorovodíková, kyselina octová, atd. Speciální metody pro přípravu těchto polyaminových řetězců jsou popsány v US patentu č. 2 182 306, Ulrich a kol., vydaném 5.12.1939; US patentu č. 3 033 746, Mayle a kol., vydaném 8.5 1962; US patentu č. 2 208 095, Esselmann a kol., vydaném 16.7.1940; US patentu č. 2 806 839, Crowther, vydaném 17.8.157 a US patentu č. 2 553 696, Wilson, vydaném 21.5.1951 a v referencích zde uvedených. Alkoxylované (zejména ethoxylované) kvartémí polyaminy jsou rovněž vhodné pro použití jako dispersní činidla. Alkoxylované kvartémí polyaminové dispersní činidla, která jsou vhodné pro použití popisované v tomto vynálezu mají obecný vzorec:

Rl—ÍF-R I

A

-*-_Rl

I

A (m + 2) 5?

kde R patří do skupiny C2 až C12 alkylenů, C3 až C12 hydroxyalkylenů, C₄ až C12 dihydroxyalkylenů, C₈ až C12 dialkylarylenů, [(CH₂CH₂O)qCH2CH2] a [CH₂CH(OH)CH₂O(CH₂CH₂O)qCH2CH(OH)CH2], kde q je z intervalu od 1 do 100. Jestliže je přítomno Ri, je nezávisle vybráno ze skupiny alkylů Ci až C₄, alkylarylů C7 až C12 nebo A. Ri nemusí být přítomno na jednom z atomů dusíku, ale nejméně tři dusíkaté atomy musí být kvartémí. A má obecný vzorec:

• · ·4 4· • 4 * 4 4

4 4 4 4 4

444444 4

4 4 4 4

444* * *4 44

4 4 4 • * · ·

4 4 ·

4 4 4 (CH₂ -CH₂-O)nB

Ř₃

Kde R3 je H nebo alkyl o délce Ci až C3, n je z intervalu 5 až 100 a B je H, alkyl o délce Cj až C4, acetyl nebo benzoyl; m je z intervalu 0 až 4 a X je ve vodě rozpustný anion. V preferovaných prostředcích patří R do skupiny alkylenů o délce C4 až CZ, Ri do skupiny alkylů Ci až C2 nebo hydroxyalkylů C2 až C3 a A má obecný vzorec:

(CH₂ -CH₂—O)nH r₃

Kde R3 je H nebo methyl a n je z intervalu 10až50;amjel.V další výhodných případech je R lineární nebo cyklický uhlovodík o délce CZ, Ri je methyl, R3 je H a n z intervalu 20 až 50; m je

1. Množství těchto látek představuje 0,1 % až 10 %, výhodnější 0,4 % až 5 % celkové hmotnosti prostředku. Dispersní činidla jsou syntetizována dle způsobů popsaných v US patentu č. 4 664 848 nebo dle dalších způsobů známých v tomto oboru.

Hydrotropní látky - hydrotropní látky vhodné pro použití zde jsou alkylarylsulfonáty o délce Ci až C3, alkany Ce až C12, sulfonové kyseliny Ci až Ce a sulfonáty, močovina, karboxyláty, karboxyláty Ci až C4, organické dvojsytné kyseliny a jejich směsi. Vhodné Ci až C3 alkylarylsulfonáty obsahují sodík, draslík, vápník a amoniak, dále xylensulfonáty, toulensulfonáty a naftalensulfonáty.

Dvoumocné ionty - prostředky tohoto vynálezu s výhodou obsahují dvoumocné ionty jako jsou hořčík a vápník, které mají lepší vlastnosti při odstraňování mastnoty a mají vyšší stabilitu při uskladňování. Obsah těchto iontů tvoří 0,1 % až 4 % hmotnosti prostředku.

Zahuštovadla - tato činidla zde používána mohou být vybrány z jílů, polykarboxylátů jako například Polygel®, gumy, karboxymethylcelulosa, polyakryláty, polyvinylpyrrolidon, polyamidové pryskyřice, oxid titaničitý, křemičitany a jejich směsi. Výhodné typy těchto sloučenin mají dvouvrstvou strukturu. Mohou být přírodního původu, např. bentonity, nebo uměle vyrobeny, např Laponite®. Laponite®-jeho výroba byla publikována: The Chemistry and phytics of Clays, Grimshaw, 4^Λ ed., 1971, str. 138 až 155, Wiley-Interscience. Mezi další činidla používaná pro zahuštění patří hydroxypropylmethylcelulosa. Nenasycené monomerní kyseliny mohou polymerovat za vzniku vhodných polymerních polykarboxylátů, obsahujících zejména kyselinu akrylovou, kyselinu maleinovou, maleinanhydrid, kyselinu fumarovou, itakonovou, kyselinu akonotovou, kyselinu mesakonovou, kyselinu citrónovou a kyselinu methylenmalonovou. Zvláště vhodnými polymemími polykarboxyláty jsou deriváty kyseliny akrylové, viz. např. Diehl v US patentu č. 3 308 067, vydaný 7.3.1967. Kapalné detergentní prostředky mohou obsahovat vodu nebo jiné rozpouštědlo jako nosič.

• ♦ φφφφ • · ♦ · φ · · φ φ φφφ · · φ · · · · φ φφφφ φφ φ φφφ φφ φ φ φ φφφφ φφφφ φφφ φ φφ φφ φφ φφ

Pro svoji nízkou molekulovou hmotnost jsou vhodné primární a sekundární alkoholy odvozené od methanolu, ethanolu, propanolu a isopropanolu. Výhodná jsou rozpouštědla mající jednu hydroxylovou skupinu, ale polyalkoholy mající 2 až 6 uhlíkových atomů a 2 až 6 hydroxylových skupin (1,3-propandiol, ethylenglykol, glycerin a 1,2-propandiol) mohou být také použity. Prostředky obvykle obsahují 5 % až 90 %, výhodnějilO % až 50 % takovýchto nosičů.

Nevodné kapalné detergenty - výroba kapalných detergentů, které obsahují nevodný nosič, může být provedena dle návodů uvedených v US patentu č. 4 753 570, 4 767 558, 4 772 413, 4 889 652, 4 892 673, GB-A-2 195 125, GB-A-2 195 125, GB-A-2 195 649, US 4 988 462, US 5 266 233, EP-A-225 654 (6/16/87), EP-A-510 762 (10/28/92), EP-A-540 089 (5/5/93), EP-A-540 090 (5/5/93), US 4 615 820, EP-A-565 017 (10/13/93), EP-A-030 096(6/10/81), zde zahrnuté reference. Takovéto prostřdky mohou obsahovat různé další přísady (např. bělící činidla, jak bylo popsáno výše). Jak bezvodé přísady obsahující kapalnou fázi nebo lépe pevnou fázi jsou popsané dále a v citovaných referencích. Kromě sanitárních účelů diskutovaných zde, mohou být zde uvedené přípravky použity do vodných roztoků pro ruční praní. Obecně, efektivní množství takového přípravku je vloženo do vody, aby se vytvořil vodný prací nebo namáčecí roztok. Takto vytvořený vodný roztok lze použít na mytí nádobí, příborů a dalších nástrojů a přístrojů užívaných v domácnosti. Efektivním množstvím prostředku přidávaným do vody se rozumí takové množství, aby výsledná koncentrace přípravku ve vodě byla v rozsahu 500 až 20 000 ppm, výhodněji 500 až 5 000 ppm.

PŘÍKLADY PROVEDENÍ VYNÁLEZU

Následující příklady ilustrují tento vynález, nejsou však vyčerpávající. Ve všech částech jsou procenta a poměry udávány jako hmotnostní procenta, pokud není specifikováno jinak. V následujících příkladech jsou hladiny uvedeny jako hmotnostní procenta.

• ft ftftftft • ft · • ftft ftft · ftftftft • ftft ftft · ft··· • •••••ft · ftftft ftft · • · ···· ftftftft • ftftft · ftft ftft ftft ftft

Příklad 1

Složka	A	B	C	D	E	F
Na AExS (x je 0.5)	33	30	33	36	26	31
Aminoxid	5	6	5	5	2	4.5
Amid polyhydroxylové mastné kyseliny	4	4	4	2	1	4
Cl 1E9 neionická látka	1	1	1	1	5	1
Betain					2
Ethanol	5	5	5	5	6	5
DTPA	0.1	0.1	0.1	0.1	-	0.1
MgCl2	3	3	3	3	-	-
Hydrotropní látky	5	5	5	5	2	5
Na2SO4	0.2	0.15	0.2	0.2	0.2	0.15
Peroxid vodíku	0.05	0.05	0.05	0.05	-	0.05
Zahuštovač	-	-	0.5	0.5	-	1.4
Uhličitan draselný	-	-	-	-	-	3
Chlorid draselný	-	-	-	-	-	3
Zbytek (voda, nereaktivní náplň, atd)	do 100%	do 100%	do 100%	do 100%	do 100%	do 100%
pH(10%)	7.5	7.5	7.4	7.5	8	10.5

Složka	G	H
Na AExS (x je 0.5)	33	22
Aminoxid	6	-
Pentan/Hexandiamin	7	-
Lineární alkylbenzensulfonyl		13
Methylethanolamin	-	1.5
Alkylpolyglykosid	-	11
Cl 1E9 neionická látka	5	-

• 4 · 44 4444 44 44 • 44 44 4 4444 «44 44 4 444« • 4444 44 4 444 44 4 • 4 4444 4444

4444 4 44 44 4444

Ethanol	5	4.5
DTPA	0.1	-
Hydrotropní látky	-	2.5
Peroxid vodíku	0.03	-
Na2SO4	0.2	-
Zahuštovač	0.5	-
Zbytek (voda, nereaktivní náplň, atd)	do 100%	Do 100%

DPT A je ethylendiamintetraacetat.

Mezi hydrotropy patří síran vápenatý nebo xylensulfonáty sodíku a toulensulfonáty. Činidla k zahuštění - Tetronic™ a Accusol™. Látky mají významné bakteriocidní vlastnosti (Escherichia coli a Staphococcus aureus), působí do 15 sekund po aplikaci.

Claims (10)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Způsob sanitace látky obsahující mikroby vyznačující se tím, že se provádí kroky:

   a) látka se kontaktuje s detergentním prostředkem charakterizovaným účinným množstvím antimikrobiálního činidla,

   b) detergentní prostředek se ponechá v kontaktu s látkou dostatečnou dobu, což významně redukuje množství mikrobů na látce.
2. 2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že antimikrobiální činidlo je surfaktant vybraný ze skupiny zahrnující anionické, neionické, kationické a amfoterní surfaktnanty a jejich směsi.
3. 3. Způsob podle nároku 2, vyznačující se tím, že surfaktant obsahuje od 1 hmot.% do 80 hmot.% detergentního prostředku.
4. 4. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že látka je vytvořena z materiálu vybraného ze skupiny zahrnující kov, kov opatřený ochrannou vrstvou, keramiku, porcelán, plasty, gumu, houbu na mytí, látky, dřevo, sklo a jejich směsi.
5. 5. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že detergentní prostředek dále obsahuje jeden nebo více detergentních adjuvantů vybraných ze skupiny zahrnující pomocné prostředky, polymerní zahušťovadla, barviva, plnidla, enzymy, alkalické zdroje, hydrotropní látky, stabilizátory, parfémy, rozpouštědla, nosiče, jedlou sodu, uhlovodíky, hydrobenzoové kyseliny, dikarboxylové kyseliny, bělidla, dvoumocné ionty, disperzní polymery, chelatační činidla, další složky, pufry a jejich směsi.
6. 6. Antimikrobiální výrobek vyznačující se tím, že detergentní prostředek je charakterizovaný účinným množstvím antimikrobiálního činidla a pokyny pro použití detergentního prostředku, kde pokyny zahrnují tyto kroky:

   a) látka obsahující mikroby se kontaktuje s detergentním prostředkem,

   b) detergentní prostředek se ponechá v kontaktu s látkou dostatečnou dobu, což významně redukuje množství mikrobů na látce.
7. 7. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že detergentní prostředek je aplikován do 50 % ředění vodou.
8. 8. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že látka je vybrána ze skupiny zahrnující nádobí, utěrky, kráječi prkénka, houby na mytí, ústní vodu/umělý chrup, povrchy pro přípravu jídla, chirurgické/lékařské vybavení, dětské lahve a jejich směsi.
9. 9. Způsob sanitace látky obsahující mikroby vyznačující se tím, že se provádí kroky:

   a) látka se kontaktuje s detergentním prostředkem obsahujícím účinné množstvím antimikrobiálního činidla, • · tt • tttttt • · • tttt • tt tttttttt tttttt

   b) detergentní prostředek se kontaktuje s látkou a látka je umístěna do mikrovlnné trouby,

   c) mikrovlnnou troubou se působí dostatečnou dobu, což významně redukuje množství mikrobů na látce.
10. 10. Výrobek podle nároku 6 vyznačující se tím, že krok b) dále obsahuje následující pokyny: látka se výhodně umísťuje do mikrovlnné trouby a mikrovlnná trouba působí dostatečnou dobu.