CS272768B2 - Method of combustion improvement during combustion processes with hydrocarbon compounds combustion - Google Patents

Description

Vynález se týká zlepšení spalování při spalovacích pochodech se spalováním uhlovodíkových sloučenin, při kterém se optimalizuje a iniciuje spalování těchto druhů sloučenin, a tím se snižuje obsah škodlivých látek ve výfukových plynech, spalinách a odpadních plynech.

V poslední době se věnuje stále větší pozornost ochraně životního prostředí před zneČištováním nejrůznějšími škodlivými látkami a kromě toho se také soustřeďuje pozornost u technických provozů na zamezování vysoké spotřeby energie. Znečištování životního prostředí se projevuje ve značné míře v odumírání lesních porostů, k Čemuž dochází v poslední době ve stále větší míře. Výfukové plyny představovaly vždy velký problém v místech s vysokou koncentrací populace. Přes neustálé zlepšování motorů a techniky spalování spojené se snižováním specifického množství výfukových plynů, spalin nebo odpadních plynů, má vzrůstající počet vozidel a spalovacích zařízení za následek celkové zvýšení výfukových plynů a spalin všeho druhu.

Hlavní příčinou znečištování životního prostředí výfukovými plyny a vysoké spotřeby energie je nedostatečné spalování. Průběh spalovacího pochodu, účinnost zážehové soustavy, jakost paliva a směsi paliva se vzduchem určují, jak je spalování efektivní a kolik nespálených a nebezpečných látek výfukové plyny nebo plynné spaliny obsahují. Pro snížení množství těchto látek v plynech se používá různých technik, například recirkulačních systémů, a dále známé metody, při které se používá katalyzátoru, přičemž tyto způsoby zabezpečují spálení výfukových plynů mimo oblast vlastního spalovacího procesu.

Ve Švédském patentu SE-B-429.20I se popisuje kapalná směs, obsahující peroxid vodíku v objemovém množství 1 až 10 přičemž zbytek sestává z vody, alifatického alkoholu a mazacího oleje a popřípadě inhitoru koroze, přičemž tato kapalná směs se přidává ke spalovacímu vzduchu nebo ke směsi paliva se vzduchem. Při tak nízkém obsahu peroxidu vodíku vzniká nedostatečné množství radikálů OH' pro reakci jak s palivem, tak se vzniklým oxidem uhelnatým. Kromě toho nedochází ke spontánnímu vzněcování získaného paliva, takže zlepšený průběh spalování, kterého se tímto způsobem dosáhne, je pouze malý ve srovnání s přídavkem pouhé vody.

V patentu NSR DAS č. 2 362 082 se popisuje přidávání oxidačního činidla, například peroxidu vodíku, avšak tento peroxid vodíku se rozkládá na vodu a kyslík pomocí katalyzátoru dříve, než je přidán ke spalovacímu vzduchu.

Kromě toho je znám z patentu NSR DOS č. 2 625 766 postup zneškodňování kapalných hořlavin za pomoci peroxidu vodíku, pří kterém se mísí toto kapalné palivo s peroxidem vodíku ještě před přidáním této směsí do spalovací komory, což je podstatný rozdíl od postupu podle uvedeného vynálezu, který bude popsán dále, protože podle tohoto dosavadního postupu reaguje peroxid vodíku s kapalným palivem ještě před zavedením do spalovací komory a dochází zde tedy v porovnání s vynálezem k jiným pochodům.

Při spalování dochází k reakci spalované látky s kyslíkem za uvolňování tepla. Spalováním látek, jako jsou například uhlík, plynný vodík, uhlovodíky a síra, se uvolňuje dostatečné množství tepla pro udržení jejich spalné teploty, zatímco například plynný dusík vyžaduje ke své oxidaci přivádění tepla.

Při vysoké teplotě v rozmezí od 1 200 do 2 500 °C a při dostatečném množství přítomného kyslíku se dosáhne dokonalého spálení, při kterém každá ze spalovaných látek reaguje s maximálním množstvím kyslíku. Výslednými produkty jsou oxid uhličitý C0₂, voda H₂0, oxid siřičitý S0₂, oxid sírový SOg a malá množství oxidu dusnatého NO a oxidu dusičitého NO2· Na vrub oxidů síry a dusíku spadá velký podíl kyselosti obsažené v okolním prostředí. Tyto látky jsou škodlivé při vdechování a zejména oxidy dusíku snižují energetickou bilanci procesu spalování.

Spalováním může také vznikat chladný plamen, například modrý, mihotavý plamen

CS 272 768 02 zhasínající svíčky, jehož teplota je pouze asi 400 °c. V tomto případě spalování bude neúplné, avšak výslednými produkty mohou být peroxid vodíku ll₂0₂, oxid uhelnatý CO □ popřípadě.uhlík (saze). Obě posledně uvedené látky jsou stejně jako oxid dusnatý škodlivé zdraví a mohou při úplném spálení vydat další množství tepla.

Benzín je směsí uhlovodíků ze surové ropy, přiěemž rozmezí bodů varu, čili destilační rozmezí je od 40 do 200 °C. V benzínu je obsaženo asi 2 000 různých uhlovodíků se 4 až 9 atomy uhlíku.

Při podrobném rozboru se spalovací proces jeví velmi složitý i u jednoduchých látek Molekuly spalované látky se rozkládají na menší jednotky, z nichž většina jsou tak zvané volné radikály, tzn. nestálé molekuly, které reagují rychle například s kyslíkem.

Nejdůležitějšími radikály jsou atom kyslíku O:, atom vodíku H* a hydroxylový radikál 0H‘. Zejména tento hydroxylový radikál je velmi důležitý pro rozklad a oxidaci paliva jednak tím, že se na palivo přímo váže, jednak tím, že odštěpuje vodík, přičemž vzniká voda.

Na počátku iniciace se rozkládá voda podle následující reakce:

H₂0 + M -> H' + OH' + M kde M znamená jinou molekulu, například dusík nebo stěnu nebo povrch elektrody v zapalovací svíčce, se kterou přichází voda do kontaktu. Protože molekula vody je velmi stabilní, je pro její rozklad zapotřebí vysoké teploty. Lepší alternativou je přidat peroxid vodíku, který se rozkládá podobným způsobem:

ll₂0₂ + M _2 OH' + M

Tato reakce probíhá mnohem snáze a při nižší teplotě, zejména na povrchu, na kterém ke vznícení směsi paliva se vzduchem dochází snáze a lépe kontrolovaným způsobem. Dalším příznivým účinkem reakce na povrchové ploše je to, že peroxid vodíku snadno reaguje se sazemi a s dehtem na stěnách a na spalovacích svíčkách za vzniku oxidu uhličitého C0₂, čehož výsledkem je čistý povrch elektrod a lepší zážehová jiskra.

□estliže se přidá ke spalovanému materiálu jak peroxid vodíku, tak i voda, dochází k významnému snížení obsahu oxidu uhelnatého CO ve výfukových plynech podle následujících reakcí:

CO	+	°2
0:		h2o
OH'	4·	CO
H’	+	°2

->	C02	+	0:	iniciace	(1)
X	2 OH'			větvení	(2)
r
v.	co2	+	H'	propagace	(3)
r
->	OH'	+	0:	větvení	(4)

Z reakce (2) je zřejmé, že voda hraje úlohu katalyzátoru, přičemž se v dalším voda vytváří znovu. Vzhledem k tomu, že peroxid vodíku poskytuje mnohotisíckrát větší množství radikálů OH' než voda, je stupeň popsaný reakcí (3) podstatně urychlen a odstraní se při něm většina vzniklého oxidu uhelnatého CO. V jeho průběhu se uvolní další energie, což napomáhá udržet spalování v chodu.

Oxid dusnatý NO a oxid dusičitý N0₂ jsou velice jedovaté sloučeniny, přibližně čtyřikrát jedovatější než oxid uhelnatý. Při akutní otravě způsobují poškození plicních tkání. Oxid dusnatý je při spalování nevítaným vedlejším produktem. V přítomnosti vody se oxid dusnatý oxiduje na kyselinu dusičnou HNOg a tím způsobuje to, že se podílí asi polovinou na kyselosti ovzduší, přičemž druhou polovinu kyselosti ovzduší způsobuje kyselina sírová H₂S0₄. Vážný problém představuje skutečnost, že oxidy dusíku ΝΟ_χ mohou

CS 272 768 02 rozkládat ozon ve vyšších vrstvách atmosféry.

Velká část oxidů dusíku pochází z reakce kyslíku s dusíkem ze vzduchu za vysoké teploty a nezávisí proto na složení paliva. Kolik oxidů dusíku Ν0_γ vzniká, závisí kromě jiného na tom, za jakých podmínek spalování probíhá. Oestliže pokles teploty probíhá velmi pomalu, dosáhne se při mírně zvýšených teplotách rovnovážného stavu, což vede k nižší výsledné koncentraci oxidu dusnatého.

Pro udržení nízkého stupně tvorby oxidu dusnatého j‘e třeba dodržovat tyto podmínky:

- spalovat směs bohatou na palivo ve d,vou stupních,

- udržet nízkou teplotu spalování pomocí

a) použití velkého přebytku vzduchu,

b) silného chlazení,

c) recirkulování plynných spalin.

Při chemické analýze plamene bylo často pozorováno, že koncentrace oxidu dusnatého v plameni j'e mnohem větší než za plamenem, kdy dochází k rozkladu oxidu dusnatého. Pří tomto rozkladu pravděpodobně probíhá následující reakce:

CHg*

NO

HCN

No

HgO

3e tedy tvorba dusíku podporována podmínkami, které umožňují vysokou koncentraci CFIg ‘, viz. první podmínka týkající se spalování směsi s vysokým obsahem paliva.

Z praktických zkušeností je známo, že paliva obsahující dusík, například v podobě heterocyklických uhlovodíků jako je pyridin, uvolňují více oxidu dusnatého.

Obsah dusíku v různých palivech je přibližně následující:

surová ropa	0,65
asfalt	2,30
těžké oleje	1,40
lehké oleje	0,07
uhlí	I až

% %

% %

%

Cílem uvedeného vynálezu je dosažení zlepšeného spalování, a tím snížení množství vypouštěných škodlivých výfukových plynů při spalování uhlovodíkových sloučenin zlepšenou iniciací spalování a udržením optimálního hoření a dokonalého spálení za takových příznivých podmínek, aby se obsah škodlivin ve výfukových plynech značně snížil.

Podstata způsobu zlepšení spalování při spalovacích postupech se spalováním uhlovodíkových sloučenin za účelem snížení obsahu škodlivých látek ve výfukových nebo odpadních plynech, při kterém se ke spalovacímu vzduchu nebo ke směsi paliva se vzduchem přidává kapalná směs obsahující peroxidovou sloučeninu nebo peroxosloučeninu a vodu spočívá podle uvedeného vynálezu v tom, že tato kapalná směs obsahuje 10 až 80 % objemu peroxidové sloučeniny nebo peroxosloučeniny ve vodě a tato směs se přivádí bud přímo do spalovací komory bez předchozího rozkladu peroxidové sloučeniny, nebo peroxosloučeniny, nebo do předřazené komory, kde se směs paliva s kapalnou směsí vznítí vně spalovací komory.

Výhody postupu podle uvedeného vynálezu spočívají v tom, že se pří něm dosáhne dokonalejšího spalování uhlovodíkových paliv, přičemž se současně sníží obsah škodlivých látek ve výfukových plynech.

Také je výhodné jestliže uvedená kapalná směs obsahuje až 5 % oleje obsahujícího inhibitor koroze.

CS 272 768 112

Jako peroxidové sloučeniny se ve výhodném provedení postupu podle vynálezu použije peroxidu vodíku. Přiváděná kapalná směs obsahuje výhodně alespoň 30 % peroxidu nebo peroxosloučeniny.

Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu obsahuje uvedená kapalná směs až 70 % alifatického alkoholu s 1 až 8 atomy uhlíku, přičemž tento alkohol se přivádí odděleně do uvedené předřazené komory. Tento alkohol smísen s kapalnou směsí způsobí samovznícení paliva.

Za alkalických podmínek se peroxid vodíku rozkládá na hydroxylové radikály a peroxidové ionty podle následujícího reakčního schématu:

H₂0₂ + H0₂. -> HO' + 0. + H₂0

Vzniklé hydroxylové radikály mohou reagovat jednak samy se sebou, jednak s peroxidovými ionty nebo s peroxidem vodíku. Těmito reakcemi tedy vznikají postupně peroxid vo díku, plynný kyslík a hydrogenperoxidové radikály podle následujících reakčních schémat :

HO' + HO* -> H₂0₂

HO’ + 0. -> ³0₂ + OH

HO* ^N2°2 ho₂. ₊ ll₂0

Jak známo, má pKa pro hydrogenperoxidový radikál hodnotu 4,88 - 0,10, což znamená, že všechny hydrogenperoxidové radikály jsou disociovány na peroxidové ionty. Peroxidové ionty mohou také reagovat s peroxidem vodíku, samy se sebou nebo mohou vázat vzniklou jednu molekulu kyslíku podle následujících rovnic:

o₂.

^H2°2 o₂ + °2+ h₂o

HO^{- 1}o„

OH

H0₂ + OH °2 ⁺

On kcal

Vzniká tedy plynný kyslík, hydroxylové radikály, hydrogenperoxidové ionty, singletový kyslík, peroxid vodíku a tripletový kyslík a uvolňuje se energie 22 kcal. Bylo také dokázáno, že ionty těžkých kovů, přítomné při katalytickém rozkladu peroxidu vodíku, umožňují získání hydroxylových radikálů a peroxidových iontů.

Z toho co bylo uvedeno a co je až dosud známo vyplývají následující údaje o koeficientech reakčni rychlosti, přičemž jako'příklad účinku vodíku, kyslíku a hydróxylového radikálu na složky obsažené v benzínu je uvedeno působení na dále uvedený alkan.

Koeficienty reakčni rychlosti při reakci n-oktanu s vodíkem, kyslíkem a hydroxylovým radikálem jsou uvedeny v následující tabulce:

CS 272 768 B2 k = A exp (E/RT) reakce A E (cm /mol.s) (kC/mol) ⁿ“^C8^H18 * ^H 7,1.10¹⁴ 35,3 n-CgHig + O 1,8.10¹⁴ 19,0 ^n_C8^H18 * °^H 2,0.10¹³ 3,9

Z tohoto příkladu je zřejmé, Me reakce n-oktanu s radikály OH probíhá rychleji a při nižší teplotě než reakce s vodíkem a kyslíkem.

Koeficient reakční rychlosti pro reakcí CO + OH = C0₂ + H se vyznačuje neobvyklou závislostí na teplotě v důsledku své záporné aktivační energie a vysokého teplotního koeficientu. Reakční rychlost je tedy možno vyjádřit vztahem fi 1 fi

4,4 . 10 T ' exp(3,l/RT). Reakční rychlost bude tedy téměř konstantní, přibližně 11 3 cm /mol.s za teplot nižších než 1 000 K, tj. při všech teplotách až po teplotu místnosti. Při teplotách vyšších než 1 000 K je reakční rychlost několikrát vyšší. Díky tomu tato reakce úplně převládá při konverzi oxidu uhelnatého na oxid uhličitý při spalování uhlovodíků. Časné a dokonalé spálení oxidu uhelnatého tím zlepšuje tepelnou účinnost.

Příkladem dokládajícím protichůdné působení kyslíku 0₂ a radikálů OH jsou reakce mezi amoniakem, peroxidem vodíku a oxidy dusíku ΝΟ_χ, kdy přídavek peroxidu vodíku způsobí 90% redukci oxidů dusíku ΝΟ_χ v prostředí neobsahujícím kyslík. Naproti tomu, je-li kyslík přítomen, dokonce v množství pouze 2 %, je redukce ΝΟ_χ značně snížena.

K vytvoření radikálů OH se podle vynálezu ve výhodném provedení přidává při spalování uhlovodíkových paliv peroxid vodíku, který se rozkládá při teplotě přibližně 500 °C. Tyto radikály mají životnost nanejvýš 20 ms.

Při normálním spalování .ethanolu se 70 % paliva spotřebuje na reakci s radikály OH a 30 % na reakci s vodíkovými atomy. Podle uvedeného vynálezu se již při iniciaci spalování dodávají radikály OH a spalování se velmi výrazně zlepší tím, že tyto radikály okamžitě reagují s palivem. Přidáním kapalné směsi s vysokým obsahem peroxidu vodíku (to znamená s více než 10 % peroxidu vodíku),vznikne již dostatečné množství radikálů OH, aby ihned oxidovaly vznikající oxid uhelnatý. Při nižším obsahu peroxidu vodíku nevzniká dostatečné množství radikálů OH, aby mohly reagovat jak s palivem, tak i s oxidem uhelnatým.

Kapalná směs použitá ke spalování při postupu podle uvedeného vynálezu se přivádí ke spalování tak, že v oblasti počínající zásobníkem na kapalnou směs a končící spalovacím prostorem nedochází k žádné chemické reakci, tj. k rozkladu peroxidu vodíku na vodu a plynný kyslík, ale kapalná směs dospěje nerozložena přímo do spalovacího prostoru nebo v alternativním provedení do předřazené komory, ve které se směs kapaliny a palivem vznítí vně vlastního spalovacího prostoru.

□estliže koncentrace peroxidu vodíku je dostatečně výsoká (přibližně 35 %), může dojít ke samovznícení paliva a také k udržování hoření paliva. Ke vznícení směsi kapaliny s palivem může dojít samovolně nebo při kontaktu s katalytickým povrchem, přičemž není třeba zapalovacích svíček ani jiného podobného zařízení. Ke vznícení může také

CS 272 768 B2 dojít působením tepla, například od zapalovací svíčky, žhnoucího tělesa, otevřeného plamene a podobně.

Přimíšení alifatického alkoholu k peroxidu vodíku může ve výhodném provedení podle vynálezu iniciovat samovzníoení. Toto může být vhodné zejména u systémů s předřazenou komorou, přičemž se peroxid vodíku nesmí smísit s alkoholem dříve, než dosáhne předřazené komory.

Velmi přesného dávkování kapaliny, přizpůsobenému všem provozním podmínkám, se dosáhne upravením vstřikovacího ventilu pro kapalnou směs u každého válce motoru. Pomocí regulačního zařízení, které řídí činnost vstřikovacích ventilů a pomocí řady signálních čidel spojených s motorem, které dávají signály regulačnímu zařízení, udávající polohu klikového hřídele, otáčky motoru, zatížení a popřípadě také teplotu vstupního plynu, je možno provádět postupné vstřikování a synchronizaci s otevíráním a uzavíráním vstřikovacích ventilů a dávkování kapalné směsi, závisející nejen na zátěži a požadovaném výstupním výkonu, nýbrž i na otáčkách motoru a teplotě přimíchávaného vzduchu, ěímž se dosáhne dobré provozuschopnosti za všech podmínek. Kapalná směs nahražuje do jisté míry dodávku vzduchu.

K určení rozdílu v účinku při použití směsi vody jednak s 23 % peroxidu vodíku, a jednak s 35 % peroxidu vodíku, byla provedena řada porovnávacích testů. Zvolené zátěže odpovídaly jízdě na dálnicích a v městském provozu. Testovaným motorem byl motor B20E spojený s hydraulickou brzdou. Před zahájením testu byl motor zahřát.

Při zatížení motoru, které odpovídalo jízdě po dálnici, se emise oxidů dusíku ΝΟ_χ jakož i oxidu .uhelnatého a uhlovodíků zvýšily, když byl peroxid vodíku nahrazen vodou. Obsah oxidů dusíku ΝΟ_χ se snižoval se zvyšujícím se množstvím peroxidu vodíku. Také voda snižovala obsah oxidů dusíku Ν0_χ, avšak při tomto zatížení bylo zapotřebí čtyřnásobného množství vody oproti 23% peroxidu vodíku, aby bylo dosaženo téhož snížení obsahu oxidů dusíku Ν0_χ.

Při zatížení, které odpovídalo městskému provozu, byl nejprve přidáván 35% peroxid vodíku, přičemž se otáčky motoru a moment poněkud zvýšily (20 až 30 ot/min, 0,5 až 1 Nm)

Přechodem na 23% peroxid vodíku se otáčky motoru a moment snížily, přičemž se současně zvýšil obsah oxidů dusíku ΝΟ_χ. Když se přidávala čistá voda, bylo obtížné udržet motor v chodu. Obsah uhlovodíků se výrazně zvýšil.

Při prováděných testech bylo tedy zjištěno, že přidáváním peroxidu vodíku se značně zlepšilo spalování a současně se snížil obsah oxidů dusíku ΝΟ_χ. Při testech provedených ve Švédském inspektorátu motorových vozidel s motory SAAB 900i a Volvo 760 Turbo s přídavkem směsi obsahující 35 % peroxidu vodíku k palivu a bez tohoto přídavku byly zjištěny následující hodnoty týkající se emise oxidu uhelnatého, uhlovodíků, oxidů dusíku ΝΟ_χ a oxidu uhličitého. Procentová množství představují výsledky získané se směsí peroxidu vodíku v porovnání s výsledky dosaženými bez přídavku směsi. Výsledky jsou uvedeny v následujících tabulkách.

Rozj íždění s'e studeným motorem	rozj íždění se zahřátým motorem	SAAB 900i jízda se zahřátým motorem	chod naprázdno	HCD	(jízda po silnici)
CO : -23 %	CO : -54 %	CO : -76 %	CO : -90 %	CO :	41 %
CxHy: +6 %	CxHy: ÍO %	CxHy: -7 %	CxHy: -50 %	CxHy	: +8 %
ΝΟχ : -25 %	ΝΟχ : -12 %	Ν0χ : -23 %		Ν0χ	: -15 %
C02 : +33 %	C02 : +4 %	C02 : +5 %		C02	: +3 %

C_xHy = uhlovodíky

CS 272 768 B2

Volvo 760 Turbo
chod naprázdno	jízda se zahřátým motorem
CO: -73 %	CO:	-54,3 %
CxHy: -18 %	CH : x y	- 2,3 %
Ν0χ: -21 %	Ν0χ:	- 8,3 %

C Η = uhlovodíky x y

Při testech provedených s automobilem Volvo 245 GL 4FK/84 byl při chodu naprázdno obsah oxidu uhelnatého 4 % a obsah uhlovodíků 65 ppm bez vzduchových pulzů, vznikajících při čištění výfukových plynů. Při přimíšení 35% roztoku peroxidu vodíku se obsah oxidu uhelnatého snížil na 0,05 % a obsah uhlovodíků na 10 ppm. V obou případech bylo nastavení předstihu zapalování 10° a otáčky při chodu naprázdno byly 950.

Při testech provedených Norským námořním technickým výzkumným ústavem A/S v Trondheimu byly měřeny emise uhlovodíků, oxidu uhelnatého a oxidů dusíku Ν0_χ u automobilu Volvo 760 Turbo podle technického předpisu ECE S. 15.03 při rozjíždění se zahřátým motorem, a to jednak s přídavkem 35% roztoku peroxidu vodíku k palivu, a jednak bez přídavku peroxidu vodíku. Získané výsledky jsou uvedeny v následující tabulce.

Výsledky testů:	ECE 15.03	Chod naprázdno
Bez přídavku peroxidu	CXHv: 4,3 9/test	340 ppm
vodíku	CO: 70 g/test	0,64 %
	Ν0χ: 4,8 g/test	92 ppm
S přidáním 35%	CxHy: 4,2 9/test CO: 32 g/test	280 ppm
roztoku peroxidu	0,17 %
vod íku	Ν0χ: 4,4 g/test	73 ppm

C H = uhlovodíky x y

Ve výše uvedeném popisu je uvedeno použití peroxidu vodíku. Oe však možno předpokládat, že odpovídajícího účinku se dosáhne také s jinými peroxidy a peroxosloučeninami jak anorganickými, tak i organickými.

Kapalná směs použitá v postupu podle vynálezu může ve výhodném provedení kromě peroxidu a vody obsahovat až 70 % alifatického alkoholu s 1 až 8 atomy uhlíku a až 5 % oleje obsahujícího inhibitor koroze.

Množství kapalné směsi přidávané k palivu může být v rozmezí od několika desetin procenta kapalné směsi, vztaženo na množství paliva, až po několik stovek procent. Těchto větších množství se používá mimo jiné u paliv, které se obtížně vzněcují.

Kapalná směs použitá v postupu podle uvedeného vynálezu je určena pro použití ve spalovacích motorech a při jiných spalovacích pochodech, při kterých se používá uhlovodíkových sloučenin, jako jsou ropa, uhlí, oleje, biomasa a podobně, ve spalovacích zařízeních k dosažení dokonalejšího spálení a snížení obsahu škodlivých látek ve vypouštěných spalinách.

Claims (4)

1. Způsob zlepšení spalování při spalovacích pochodech se spalováním uhlovodíkových paliv za účelem snížení obsahu škodlivých látek ve výfukových nebo odpadních plynech, při kterém se ke spalovacímu vzduchu nebo ke směsi paliva se vzduchem přidává kapalná směs obsahující peroxid nebo peroxosloučeninu a vodu, vyznačující se tím, že tato směs obsahující 10 až 80 % objemu peroxidu nebo peroxosloučeniny ve vodě se přivádí bud přímo do spalovací komory bez předchozího rozkladu peroxidu nebo peroxosloučeniny, nebo do předřazené komory, kde se směs paliva s kapalnou směsí vznítí vně spalovací komory.

2. Způsob podle bodů 1, vyznačující se tím, že přiváděná kapalná směs obsahuje alespoň 30 % peroxidu nebo peroxosloučeniny, výhodně peroxidu vodíku.

3. Způsob podle bodů 1 a 2, vyznačující se tím, že kapalná směs obsahuje až 70 % alifatického alkoholu s 1 až 8 atomy uhlíku, přičemž tento alkohol se přivádí odděleně do uvedené předřazené komory.

4. Způsob podle bodů 1 až 3, vyznačující se tím, že přiváděná kapalná směs obsahuje až 5 % oleje obsahujícího inhibitor koroze.