CS268853B1 - Způsob vysoušení vlhkého obvodového zdivá a vysoušeči soustava k provádění tohoto způsobu - Google Patents

Abstract

Způsobem a soustavou k vysoušení vlhkého obvodového zdivá se dosahuje intenzivnějšího odpařování vlhkosti vytvořením tepelných mostů mezi vlhkými zónami se spodních částech zdivá a jeho suchými částmi nad mezní čarou vzlínající vlhkosti. Jde o zdokonalení metody snižování difuzního odporu zdivá odvětrávatelnými vrty kombinací se zintenzivněním tepelného toku mezi suchými zónami zdivá a jeho vlhkými zónami. K tomu účelu jsou pod vnější omítkou v drážkách instalovány tepelné vodiče, zejména kovové dráty, zakryté vápennou hydrofobní maltou. Týto tepelné.vodiče jsou v délce rovné alespoň hloubce slepých odvětrévatelných vrtů uloženy v suché části zdivá svými horními konci, zatím co svými spodními konci jsou volně zaústěny do těchto odvětróvatelných vrtů.

Description

Vynález se týká způsobu a soustavy k vysoušení vlhkého obvodového zdivá.

Známé způsoby vysoušení vlhkého zdivá jsou založeny na principech utěsňování zdivá nebo na odvádění jeho vlhkosti do prostředí nimo zdivo. K dosud známým utěsňovacím způsobům patří zejména tradiční plošná hydroizolaca, prováděná vkládáním hydroizolačního pásu do vodorovné spáry vedené napříč zdivém, nebo vrážením nerezavějících ocelových plechů vodorovně do maltových spár v gihelném zdivu. Jednou z nejpoužívanějších metod, patřících k těsnicím způsobům, jsou opatření spočívající na metodě injektážní. Do předem vyvrtaných otvorů ve zdivu se pod tlakem vpravují chemické roztoky nebo směsi látek s těsnicími hydrofobizačními nebo impregnačními účinky. Tyto látky pronikají do okolí vrtů ponejvíce jen v maltových spárách mezi cihlami, takže jejich účinky jsou v podstatě nedostatečné. Používají se také metody osmotické a elektroklnetické, které zabraňují vzlínání vlhkosti pasivní nebo aktivní elektroosmózou nebo vyrovnáváním kinetických nábojů po výšce zdivá. Jiné způsoby odvádění vlhkosti jsou založeny na odvětrávacích účincích kanálků, drážek, přizdívek, vložených pórových tvarovek, difuzních omítek a podobných stavebních úpravách.

Je znám i návrh, kterým se má dosáhnout snížení vlhkosti zdivá tím, že se u paty zdi zavede do zeminy hygroskopická sůl. To je naprosto pochybné, protože taková sůl sice stahuje z počátku na sebe vlhkost nejen z přilehlého zdivá, ale i z okolní zeminy a až se posléze vytvoří nasycený roztok, potom tato sůl škodí ještě více ne^ sama vlhkost. Je známa i elektroklnetické metoda kompenzace elektrických nábojů, spočívající v přesném změření rozměrů zdivá, ve změření elektrických polí, jejich parametrů, maxim a minim, jejich rozmístění v povrchových plochách zdivá, aby se zjistily oblasti s různou koncentrací nositelů elektrických nábojů a v následném účelném rozmístění dipólů v patřičném množství a rozdělení z hlediska jejich poloh. Dipóly se vkládají do vrtů prováděných šikmo dolů do zdivá z jeho vnější strany tak, aby jejich délky nad a pod úrovní terénu byly stejné. Dipóly jsou provedeny jako kovové tyče, opatřené ochranným izolačním obalem a nejsou tedy ve vodivém spojení se zdivém. Na základě měření elektrických potenciálů se tak optimalizuje rozdělení i počet dipólů s ohledem na podíl elektrických potenciálů v ploše zdi a maximálního potenciálu. Přitom je třeba splňovat celou řadu podmínek. Například každý dipól musí ve svém středu protínat rovinu terénu, jeho vertikální délka musí být nejméně 1,2 metru, což znamená, Že i vrty ve zdivu musí odpovídat této minimální délce dipólu. Vzdálenost mezi dipóly a tedy i vrtů pro ně nesmí pře sáhovat 0,5 me tru-hmotnost dipólů .>musí -bý.t ,.aLe.spon„X,.2 -kgZm™.průř.ezu- zdivá_____— v úrovni terénu, nikde nesmí být vodorovná souvislá plocha nad 0,5 m , kterou by neprocházel alespoň jeden dipól atd. Účinek této metody se vysvětluje tak, že náboje, které jsou na horní části vlhké části zdivá, indukují na vloženém dipólu elektrický potenciál. A protože elektrické pole ve zdivu částečně podporuje vnikání vlhkosti do zdivá, potom se její vzlínéní brzdí, jestliže se náboje mezi horním a dolním koncem dipólu vyrovnávají. Proti tomu lze však namítat, že na největší části plochy zdivá vzniká elektrické pole v souvislosti s pohybem vody vzhůru a o tom, že izolované tyče ovlivní průběh elektrického pole ve zdivu, neexistuje žádný spolehlivý důkaz a dokon- . ce to nepotvrzují ani pečlivá měření. Lze se tedy proto přiklánět spíše k názoru, že dočasné snížení vlhkosti zdivá nastává odstraněním staré omítky a nahozením nové, a tím, že ěikmé vrty způsobují změny v difúzi vodní páry ve vlhké části zdivá.

V každé z uvedených metod vysoušení vlhkého zdivá jsou ještě určité nedostatky, spočívající at už v malé účinnosti, ve značné pracnosti, ve vysokých nárocích na dodržení různých podmínek nebo v používání chemikálií, které mohou způsobovat i přímé zasolení zdivá, a tím vyvolávat tvorbu neestetických skvrn na omítkách. Někdy se u zejména složitých metod prokazují i neexistující účinky dovozované různými teoriemi, ale tyto se v praxi neprojevují.

CS 268853 Bl

Účelem vynálezu je proto poskytnout méně náročný a tedy jednodušší způsob vysoušení vlhkého zdivá a vytvořit příslušnou vysoušeči soustavu na principu snižování difuzního odporu tohoto zdivá.

Podle vynálezu je tento účel plněn způsobem vysoušení vlhkého zdivá, při kterém x^ivá -vyvrtájí· - slepá odvětrávacíotvory, situované svými vstupními otvory nad úrovní okolního terénu a svými dny pod úrovní podlahy stavby, a tyto slepé odvětrávací vrty se propojí se suchými částmi zdivá nad hraniční čarou vlhkosti tepelnými mosty. Na vysoušeči soustavě k realizaci tohoto způsobu vysoušeni vlhkého zdivá, které jsou uplatněny uvedené slepé odvětrávací vrty ve zdivu, je význačné to, že tepelné mosty k převádění tepla ze suchých částí zdivá nad hraniční čarou vystupující vlhkosti do vlhkých čéstí zdivá pod touto hraniční čarou jsou tvořeny po’domítkovými proti korozi chráněnými vodiči tepla, zejména kovovými dráty, orientovanými ve směrech vzlínáni vlhkosti a uloženými v drážkách na vnějších plochách zdivá, krytými vápennou hydrofobní maltou, jejichž horní konce, v délce rovné alespoň hloubce odvětrávacích vrtů, jsou uloženy v suchém zdivu nad hraniční čarou vzlínající vlh-.............. kosti- a spodní konce jsou volně uloženy-v odvětrávacích vrtech. ..................’ ..........—.

Pokrokem v oblasti vysoušení zavlhlého zdivá, který přináší tento vynález, je to, že na principu snižování difuzního odporu zdivá pro vodní páry je využito tepelné vodivosti vhodného materiálu, at už kovového nebo nekovového, k intenzivnějšímu přívodu tepla do odvětrávatelných zón zdivá, a tím k podpoře difúze vodních par ze zdivá do okolního prostředí. To se projevuje, jestliže koeficient tepelné vodivosti tohoto materiálu je alespoň desetkrát větší než koeficient vodivosti vysoušeného zdivá. Proto se pro tento účel hodí nejlépe vodiče kovové. Jde tu tedy o kombinaci snižování difuzního odporu zdivá se zintenzivněním odpařování vlhkosti přiváděním tepla z teplejších suchých zón zdivá do chladnějších zavlhlých zón, což dodává způsobu podle vynálezu vyšší účinnosti. Jeho výhody lze spatřovat i v tom, že k jeho uplatňování není třeba provádět žádná nákladná a přesná měření, že se obejde bez chemikálií i zdrojů nějakých provozních energií, a že odvětrávací vrty, do kterých se zaústují tepelné vodiče svými spodními konci, jsou ve srovnání s podobnými vrty, uplatňovanými například u elektroklnetických metod, nepoměrně kratší a tedy levněji a rychleji proveditelné.

Tyto výhody a pokrokovost řešení problému vysoušení vlhkého zdivá podle vynálezu se stanou zřejmější na podkladě popisu příkladu provedení vysoušeči soustavy, z něhož bude možné snadno seznat i podstatu způsobu» jímž pracuje. Tento příklad provedení vysoušeči soustavy je znázorněn na připojeném výkrese, kde na obr. 1 je čelní pohled na soustavu z venkovní strany zdi a na obr. 2 je řez zdivém s jedním vodičem vysoušeči soustavy.

Vlhké obvodové zdivo 2 je vysoušeno způsobem, který je kombinací snižování difuzního odporu tohoto zdivá 2_ a intenzifikace odpařování vlhkosti prostřednictvím tepla, vedeného podomítkovými nekorodujícími tepelnými mosty, jejichž tepelná vodivost je alespoň desetkrát větší, než tepelná vodivost vysoušeného zdivá 2,. Tyto tepelné mosty se vytvoří z vnější strany vysoušeného obvodového zdivá 2_ mezi jeho vlhkými místy pod úrovní podlahové plochy ]. ^a suchými místy nad nejvyšší úrovní vlhkosti v tomto zdivu 2» ohraničenou horní mezní čarou 4,. Přitom spodní části těchto tepelných mostů se volní zaústí do odvětrávatelných zón zdivá 2. Tepelné mosty spojují tedy odvětrávatelné zóny, vytvořené ve vlhkých místech pod úrovní podlahové plochy 7. za účelem redukce difuzního odporu zdivá, se suchými místy nad hraniční čarou £ vlhkosti, které mají vyšší, popřípadě rozdílnou teplotu. Protože jde o tepelné mosty podomítkové, potom tyto mosty reagují s určitým časovým zpožděním, které je odvislé od tlouštíky T vrstvy omítky ^na vnější teplotu zdi, ale v každém případě zesilují tepelný tok mezi teplejšími místy zdivá 2 a jeho chladnějšími místy. Za venkovních teplot nad bodem mrazu snižují tyto tepelné mosty teplotní spád, tj. teplotní rozdíly, mezi vnějším prostředím, kterým je

CS 268853 Bl 3 vnější stěna zdi ve styku, a odvětrávatelnými tónami zdivá .2 v jeho spodní části pod úrovní podlahy £. Tyto odvětrávatelné zóny samy snižují difuzní odpor vlhkého zdivá pro prostup .vodních par, takže když se přiváděním tepla tepelnými mosty zahřívají, dochází v nich k intenzivnějšímu odpařování vzlínající vlhkosti, která je z těchto zón odvětrávána do okolního prostředí. V případě poklesu venkovní teploty pod bod mrazu dochází zase v okolí těchto provětrávatelných zón k promrzání zdivá 2« což ®á za následek ochlazování zdivá nad těmito zónami, a tím omezení až zastavení pohybu vlhkosti směrem vzhůru.

K realizaci tohoto způsobu vysoušení vlhkého zdivá _2 je vytvořena vysoušeči soustava, jejíž podomítkové tepelné mosty jsou tvořeny tepelnými vodiči £ ze souvislého kovového nebo nekovového materiálu, který svými technickými parametry odpovídá uvedené podmínce tepelné vodivosti a korozivzdornosti a nevyvolává také žádnou chemickou reakci s látkami obsaženými ve zdivu .2 a v omítce. Vodiče £ mohou tedy být kovové a pokud by podléhaly za daných okolností korozi, musí mít antikorozní povrchovou úpravu. Mohou je však reprezentovat i kovové vodiče z elektrovodného materiálu s běžnou elektroizolací, ale tu je třeba počítat s její tepelnou vodivostí a dimenzovat jejich kovové jádro natolik, aby zabezpečovalo vedení tepla bez velkých časových zpoždění. To platí samozřejmě i pro tlouštku a materiál této izolace. Vodiče 2. se ukládají do drážek £, vysekaných ve zdivu 2. z venkovní strany pod jeho omítkou 8. Tyto drážky £ jsou provedeny mezi neprůchozími odvětrávatelnými vrty £ a suchými místy nad horní mezní čarou £ vzlínající vlhkosti. V těchto suchých částech zdivá 2. přesahují však tuto čáru £ vlhkosti alespoň v délce, která je rovna hloubce odvětrávatelných vrtů £ ve spodní vlhké části zdivá £. Odvětrávatelné vrty £ jsou provedeny také z venkovní· strany zdivá _2 v úhlu rovném nejméně 20° od vodorovné roviny a směřují dolů dovnitř zdivá £. Jejich neprůchodnost není kategorickou podmínkou, protože na závadu jejich průchozího provedení by byla pouze nutnost jejich zaslepení z vnitřní strany zdivá 2, aby se do vnitřních prostorů za jejich vnitřním koncem nedostával nějaký hmyz zvenčí, nebo zbytečně nepronikal chlad. Dna 6a těchto odvětrávatelných vrtů 6 mají být situována pod úrovní podlahy 7_ stavby a jejich vstupní otvory 6b mají být nad úrovní okolního terénu 9. Protože takové vrty 6 podporují difúzi vodních par z vlhkého zdivá 2__t je jejich účinek patrný na vlhkých plochách až do vzdálenosti kolem 150 mm od nich a proto je zde snadno odvoditelnou podmínkou, aby při jejich vodorovné hloubce H, rovné alespoň čtyřem pětinám tlouštky G zdivá £, byla vodorovná vzdálenost F jejich dna 6a od vnitřní stěny 10 stavby rovna maximálně oněm 150 mm a vertikální vzdálenost V tohoto dna 6a od úrovně podlahy 7, alespoň 300 mm. Je tedy patrné, Že vodorovná hloubka H vrtů £ záleží na tlouštce G vysoušeného zdivá 2_ a pokud by čtyři pětiny tohoto jejich rozměru ponechávaly za dnem 6a ještě zdivo £ tlustší než 150 mm, musí se hloubka H zvětšit nad uvedený poměr. Aby bylo zajištěno dobré odvětrávání vrtů £, musí být jejich vstupní otvory 6b nad úrovní okolního terénu £ ve výšce £ rovné také nejméně 300 mm. To znamená, že někdy je třeba z tohoto důvodu upravit úroveň okolního terénu £ vzhledem k úrovni podlahy £.

V drážkách £ jsou vodiče £, převážně ve formě kovových drátů, zachyceny například neznázoměnými hřebíky zatloukanými do vrstev malty, ale neprobíjejícími přitom vodiče £. Jejich horní konce. 5a mučí sahat až do ^suchých míst zdivá £ v délce rovné........ alespoň hloubce odvětrávatelných vrtů 6 nad horní mezní čáru £ vzlínající vlhkosti a jejich spodní konce 5b se volně zaústí do těchto odvětrávatelných vrtů £. Přitom podle vlhkosti zdivá 2_ - lze do jednoho vrtu 6 zaústit i více tepelných vodičů £, což je znázorněno na obr. 1. Jejich spodní konce 5b musí být také dostatečně dlouhé, v podstatě tak dlouhé, jak je hluboký odvětrávatelný vrt £. Do něj jsou uloženy volně, bez jakéhokoliv krytí, například maltou. K uzavření drážek £ a překrytí tepelných vodičů 5 se použije bezsádrové, bezcementové a tedy čistě vápenné malty, jde. kteiré se , : může přidat hydrofobní přípravek. Hloubka drážek £ má být rovna v podstatě jen

- CS 268853 Bl . n .

tloušťce vodiče a to proto, aby tloušťka takové uzavírací vretvy nad vodiči 2 byla shodná s tloušťkou T omítky 8 v místech mimo tyto drážky 1,.

Odvštrávatelné vrty 6 se provedou ve vodorovné linii 11 s roztečí M nepřesahující 300 mm o více než 10%. Přitom jejich průměr D je v mezích 10 až 20% této jejich rozteče M. Odvštrávatelné vrty £ jsou po zaústění spodních konců 5b tepelných vodičů zvenčí překryty Individuálně nebo v celé jejich linii 11 průdyšnými prostředky 2» například jemněji děrovanými «korodujícími plechy nebo síty, popřípadě prodyšnou omítkovou slupkou nanesenou na síťovině přichycené ke zdivu 2·

K již uvedeným přednostem popsaného způsobu vysoušení zavlhlého zdivá a soustavy k jeho realizaci je třeba ještě dodat to, že je lze realizovat v každém ročním období při minimálních nárocích na mechanizaci a bez časových technologických prodlev nebo bez zvláštních nároků na kvalifikaci pracovníků. Také životnost vysoušeči soustavy podle vynálezu je relativně dlouhá, protože závisí pouze na kvalitě a korozivzdornosti tepelných vodičů Do jisté míry je tu sice možno podotknout, že životnost vysoušeči soustavy může ovlivnit i usazování solí zemin ve zdivu 2^ protože soustavy, ani způsob, kterým pracuje, nepostihují problém zasolování zdivá. Pro odstranění i tohoto úkazu je vhodné popsanou metodu kombinovat s prostředky a metodami bránícími usazování těchto solí zemin ve zdivu, ale tak tomu je i u jiných metod vysoušení vlhkého zdivá.

Claims (2)

1. Způsob vysoušení vlhkého zdivá, při kterém se z venkovní strany dovnitř zdivá vyvrtají slepé odvětrávatelné vrty, situované.svými vstupními otvory nad úrovní okolního terénu a svými dny pod úrovní podlahy stavby, vyznačující se tím, že slepé odvětrávatelné vrty se propojí se euchými částmi zdivá nad hraniční čarou vlhkosti tepelnými mosty.

2. Vysoušeči soustava k provádění způsobu podle bodu 1, se slepými odvětrávatelnými vrty provedenými nad úrovní okolního terénu z venkovní strany dovnitř zdivá a situovanými svými dny pod úrovní podlahy stavby, vyznačující se tím, že je opatřena tepelnými mosty k převádění tepla ze suchých částí zdivá (2) nad hraniční čarou (4) vystupující vlhkosti do vlhkých částí zdivá (2) pod touto hraniční čarou (4), tvořenými podomítkovými vodiči (5) tepla, zejména kovovými dráty, chráněnými proti korozi, orientovanými ve směrech vzlínání vlhkosti a uloženými v drážkách (1) na vnějších plochách zdivá (2), krytými vápennou hydrofobní maltou, jejichž horní konce (5a) v délce rovné alespoň hloubce odvětrávatelných vrtů (6), jsou uloženy v suchém zdivu (2) nad hraniční čarou (4) vzlínající vlhkosti a spodní konce (5b) jsou volně uloženy v odvětrávatelných vrtech (6). '