CS261930B1 - Sítový induktor - Google Patents

Abstract

Zvýšení životnosti vodicí trubky sítového induktoru se dosahuje vytvořením celistvé trubky, jejíž obvod tvořý uzavřený závit dokrátka a jejíž tlouštka stěny je provedena v rozmezí 0,5 až 3,6 mm. Trybka je vložena v indukčních cívkách sítového induktoru.

Description

(54) Sítový induktor _v Zvýšení životnosti vodicí trubky sítového induktoru se dosahuje vytvořením celistvé trubky, jejíž obvod tvořý uzavřený závit dokrátka a jejíž tlouštka stěny je provedena v rozmezí 0,5 až 3,6 mm. Trybka je vložena v indukčních cívkách sítového induktoru.

(51) Int. Cl/

H 05 B 6/36

261 930

Vynález se týká sííového induktoru pro nízkofrekvenční indukční ohřev.

Dosavadní induktory pro nízkofrekvenční indukční ohřev mají v magnetickém poli indukční cívky uložené trubky z legovaných materiálů, které .jsou podélně rozdělené štěrbinou, aby se zamezilo vzniku a účinku vířivých proudů indukovaných v trubce. Fro zlepšení vedení materiálu induktoru a pro snížení opotřebení trubek bývají trubky ještě vyloženy přídavnými vodícími žlaby z legovaných materiálů. Takové trubky, opatřené podélnou štěrbinou,je však pro zajištění potřebné mechanické tuhosti a stálosti tvaru nutno.zhotovovat s větší tloušťkou stěny minimálně 4mm a navíc - rozevření podélné štěrbiny je nutno fixovat vhodně tvarovanými keramickými kameny. Nevýhodou těchto řešení je, že ani takovéto opatření při provozu nízkofrekvenčních indukčních ohřevů nezabrání projevům tepelné únavy materiálu, kdy křehké, keramické kameny se teplotními změnami a chvěním trubky magnetostrikcí obvodu časem štípou a vypadávají a rozevření podélné štěrbiny trubky je nekontrolovatelné.’Tato štěrbina se může v libojvolném místě při deformaci po čase sevřít natolik, že dojde ke spojení obou částí rozděleného obvodu trubky. V tomto místě se pak vytvoří nežádoucí závit do krátká a naindukovaný proud na přechodovém· odporu místa zkratu trubky způsobí značné místní přehřátí. To mívá za následek jak poškození izolace vodicí trubky jejím přepélením, tak zpravidla i poškození izolace a cívky induktoru. Jsou známé také provedení vodicích trubek vyráběných ze směsí azbestových nebo jiných keramických vláken,

- 2 261 930 pojených různými pojivý. Nevýhodou tohoto provedení je, že měkčí materiály vykazují trvalou teplotní smrštivast a malou odolnost vůči otěru. Tím se stává problematickým i uložení přídavného vodícího žlabu z legované a'-ustenitické oceli, který mé zajišíovat vedení ohřívaného materiálu. Tvrdší materiály na bázi azbestocementu jsou zase pro tyto účely křehké a dochází k praskání jejich stěn při teplotních rázech mezi provozním stavem a odstavením ohřevu, popřípadě dochází často i k vydrolení větší Části stěny a obnažení izolace cívky.

Tyto nevýhody odstraňuje sílový induktor pro nízkofrekvenční indukční ohřev podle vynálezu, sestávající ze dvou indukčních cívek, uložených v magnetickém obvodu, kterými prochází trubka opatřená po celé délce izolací, v níž je vložen vodicí žlab. Jeho podstata spočívá v tom, že trubka, jejíž obvod tvoří uzavřený závit do krátká, je celistvá o tloušlce stěny 0,5 až 3,5 mm. Trubka je pevně spojena se vstupním čelem, přičemž na výstupu je uložena letmo. Vodicí žlab je na vstupu mechanicky připojen k trubce a na výBtupu je uložen letmo.

Hlavní výhodou tohoto řešení je, že se podstatně zvýší životnost vodicí trubky, protože trubka i se zmenšenou tloušťkou stěny je mechanicky odolnější při vyloučení deformace teplem. Další výhodou je, že se z velké Části využívá jouleových ztrát způsobených tokem vířivých proudů naindukovaných do trubky magnetickým polem indukčních cívek, a dále to, že dochází k úspoře legovaného materiálu.

Příklad provedení vynálezu je na připojeném výkrese, kde na obr. 1 je schematicky znázorněn sílový induktor s vícevrstvými indukčními cívkami, na obr. 2 je trubka v podélném řezu a na obr. 3 je pohled ně čelo induktoru s trubkou.

Sílový induktor mé dvě.indukční cívky 1, které jsou spolu elektricky spojeny do otevřeného trujúhelníka. Jsou konstrukčně provedené jako dva kompaktní celky zalité epoxidovou pryskyřicí. Indukční cívky 1 jsou uloženy v magnetickém obvodu Z z transformátorových plechů. Indukční cívky 1 mohou být vícevrstvé. Mezi indukčními čívkami 1 a magnetickým obvodem £ jsou izolační po- 3 261 930 dělné podložky 6 pro ustavení správné roviny obou indukčních cívek 1. Oběma těmito indukčními cívkami I prochází trubka 3_fopatřená z vnějšku po celé délce izolací 2» která je několikavrstvá ze skleněného textilu a z azbestové tkaniny, ^ro zlepšení vedení ohřívaného materiálu sítovým induktorem je trubka 2 vyložena vodicím žlabem 4. Trubka 3 je celistvá, to znamená, že je bez podélné .štěrbiny a její obvod tvoří uzavřený závit dokrétka. Je provedena z legovaného austenitického materiálu o tlouštce stěny t * 2 mm. írubka 2 j^e pevně spojena šroubovými spoji se vstupním Čelem 2 induktoru a z důvodu teplotní dilatace je uložena letmo na výstupu. Vodicí žlab £ je na vstupu mechanicky připojen k trub ce 2, na výstupu je uložen pro umožnění teplotní dilatace letmo.

Materiál určený k ohřevu je zaváděn do sítového induktoru a pro dokonalejší vedení tohoto materiálu sítovým induktorem slouží vodicí žlab 4. Při indukčním ohřevu je materiál vystaven kromě vlastnímu ohřevu indukcí ještě podpůrnému ohřevu sáláním, což se uplatňuje zejména na vstupu sítového induktoru, kde materiál je ještě chladný.

Claims (3)

PŘEDMĚT VYNÁLEZU

1. Sítový induktor pro nízkofrekvenční indukční ohřevy sestávající ze dvou indukčních cívek uložených v magnetickém obvodu, kterými prochází trubka opatřená po celé délce izolací a vyložená vodicím žlabem, vyznačující se.tím, že trubka (3), jejíž obvod tvoří uzavřený závit dokrétka, je celistvá o tlouštce (t) stěny 0*5 až 3,5 mm.

2. Sítový induktor podle bodu 1 , vyznačující se tím, že trubka (3) je pevně spojená, se vstupním čelem (7), přičemž na vý_ stupu je uložena letmo.

3. Sítový induktor podle bodu 1 , vyznačující se tím, že vodicí žlab (4) je na vstupu mechanicky připojen k trubce (3) a na výstupu je uložen letmo.