CS260852B1 - Makroporézní polymerní sorbenty a způsob jejich výroby - Google Patents

Description

Vynález se týká makroporézních kupolymerních sorbentů derivatizQvaných na vnitřním povrchu pórů, imobilizací polymerů obsahujících funkční skupiny, jejich nevratnou penetrací do povrchové vrstvy pórů makroporézního kopolymerů, případně další stabilizací kovalentní vazbou těchto polymerů na primární matrici kopolymerního nosiče.

Organické polymerní sorbenty pro separační účely nacházejí stále širší možnosti svého využiti. Rozvoj přístrojové techniky zvyšuje nároky na kvalitu náplně analytických kolon v kapalinové chromatografií, zejména rostou požadavky na vyšší tlakovou odolnost, dobrou průtočnost a v neposlední řadě i na chemickou a mikrobiologickou stabilitu.

Velmi rozsáhlé použití nacházejí makroporézní kopolymerní sorbenty v technologické oblasti při dělení složitých směsí sloučenin. Především přirozené systémy, obsahující bílkoviny, glykoproteiny, nukleové kyseliny, polysacharidy, lipidy a. další, jsou stále více předmětem intenzivního využívání, v němž separační technika a technologie hrají prvořadou roli. Vedle požadovaných vlastností analytických sorbentů je vyžadována ještě snadná regenerovatelnost, vysoká reprodukovatelnost chemických i fyzikálních parametrů a nepřítomnost nežádoucích nespecifických a nedefinovaných interakcí.

Značný rozvoj zaznamenaly sorpční materiály pro iontově výměnnou chromatografii, afinitní chromatografii, gelovou permeační chromatografii a chromatografii s obrácenou fází, využívající jako nosiče makroporézní organické polymery .protože se ve své většině vyznačují ve srovnání s anorganickými sorbenty podstatně větší chemickou odolností. Určitou nevýhodou právě ve srovnání například se sorbenty na bázi silikagelu je jejich menší tlaková stabilita, různý stupeň nabobtnání v závislosti na pH, iontové síle prostředí a typu kapalné fáze, se kterou je v kontaktu. Vyšší obsah síťujících činidel zvětšuje přirozeně hustotu sítě a tím i mechanickou odolnost kopolymeru ,ale i konečné fyzikální vlastnosti heterogenního trojrozměrného kopolymerů jsou ovlivněny a také omezeny přítomností disperzní fáze při polymerizaci. Je nutno vzít v potaz vliv porogenů, ohebnosti primárního polymerního řetězce, který tvoří síť, intermolekulárních interakcí při polymerizaci atd. Výsledkem úvah i praktických experimentů jsou mechanická a fyzikálně-chemická omezení mechanické sta260852

280852 bility, které při jednostupňové kopolymerizaci není možno překročit.

Zvyšuje-li se při kopolymerizaci monovinylického monomeru s divinylickým nebo polyvinylickým síťovadlem obsah síťovadla, zůstává v konečném kopolymerů stanovitelný obsah nezreagovaných „visících“ dvojných vazeb [J. ŠTOKR, B. SCHNEIDER, A. FRYDRYCHOVÁ a J. COUPEK, J. Appl. Polymer Sci. 23 (1979) 3 553—3 561]. Jedná-li se 0¹ zbytkové vinyly divinylbenzenu, je po reakci prvního vinylu reaktivita zbývající vinylové skupiny poněkud snížena. Naproti tomu reaktivita zbytkového vinylu ethylendimethakrylátu není omezena rezonančními efekty a zůstává nezměněna i po reakci první vinylické skupiny tohoto monomeru. Přítomnosti zbytkových vinylů v makroporézní matrici lze s výhodou využít pro jejich další kopolymerizaci s dalšími monomery a k imobilizaci celého polymerního řetězce, který při polymerizaci vzniká kovalentní vazbou na původní makroporézní matrici.

Předmětem vynálezu jsou makroporézní polymerní sorbenty, vyznačené tím, že jsou tvořeny primárním makroporézním nosičem, kterým je kopolymer alespoň, jednoho monovinyllckého monomeru zvoleného ze skupiny zahrnující 2-hydroxyalkylmethakryláty se 2 až 4 atomy uhlíku v alkylu, alkylmethakryláty s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylu, methakrylamid, alkylakryláty s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylu a styren s alespoň jedním polyvinylickým monomerem zvoleným ze skupiny zahrnující alkylendime· thakryláty se 2 až 4 atomy uhlíku v alkylenu, estery vícefunkčních alkoholů s alespoň dvěma zbytky kyseliny methakrylové a divinylbenzen nebo homopolymer divinylického nebo polyvinylického monomeru zvoleného ze skupiny zahrnující estery kyseliny akrylové nebo methakrylové s dvojmocnými nebo vícemocnými alkoholy a divinylbenzen, u něhož je na vnitřním povrchu pórů ireversibilně imobilizován akrylový polymér nesoucí funkční skupiny zvolené ze souboru zahrnujícího vinyl-, allyl-, epoxy-, nitril-, amido-, karbo-, amino-, alkyl-, aryl-, skupiny a jejich deriváty.

Nevratné imobilizace lze dosáhnout například fyzikální penetrací — prorůstáním vznikajícího polymeru s primární trojrozměrnou sítí matrice. Výhodná je kopolymerizace visících vinylických skupin primární matrice se vznikajícím polymerem. Radikálové polymerizace v přítomnosti iniciátoru se dosahuje zvýšením teploty na 60—110 stupňů Celsia, termické polymerizace bez přítomnosti iniciátoru se dosahuje zvýšením teploty na 100—150 °C. Radikálová polymerizace může být iniciována též zářením s vhodnou vlnovou délkou. V některých případech je výhodné před vlastní polymerizací rozpouštědlo odpařit. Pro chromatografické a jiné aplikace je výhodné, používá-li se sférických sorbentů.

Sorbenty podle předmětu vynálezu se připravují tak, že se primární makroporézní nosič uvede do styku s monomerní směsí tvořenou roztokem akrylového monomeru nesoucího funkční skupiny a případně iniciátoru polymerace v rozpouštědle a monomerní směs sorbovaná na vnitřním povrchu primárního makroporézního nosiče se přivede k polymeraci.

Výběr monomeru, který se používá pro imobilizaci vznikajícího polymeru na primární makroporézní matrici, závisí na účinku, kterého má být dosaženo. Je-li tímto monomerem divinylická nebo polyvinylická sloučenina, dochází při její polymerizaci a kopolymerizaci s visícími zbytkovými dvojnými vazbami primární matrice k následnému síťování, jímž se zvyšuje hustota sítě a dále snižuje její bobtnavost a zvyšuje mechanická stabilita konečného produktu. Tento efekt se ještě zvyšuje penetrací monomeru do povrchových vrstev primární matrice a jejím prorůstáním nově vznikajícím polymerem. Výsledný efekt následného síťování na distribuci velikosti pórů a hodnotu specifického povrchu není nijak velký (viz příklady), výrazné je zlepšení mechanických vlastností takto derivatizovaného sorbentů. Obsahuje-li monomer funkční skupinu jako např. hydroxyl (2-hydroxyethylmethakrylát) nebo amid (methakrylamid), která je neionogenní a hydrofilní, pak vzniklým polymerem derivatizóvaný sorbent vykazuje výrazně zvýšenou povrchovou hydrofilitu a snížení nespecifických hydrofobních adsorpcí.

Je tudíž vhodný pro rychlou gelovou chromatografii biopolymerů. Je-li funkční skupina monomeru alkyl nebo aryl (methylmethakrylát, butylmethakrylát, anilid kyseliny methakrylové apod.), získává konečný produkt po imobilizaci vznikajícího polymeru na vnitřním povrchu trojrozměrné matrice hydrofobní vlastnosti, které lze regulovat a s výhodou využít pro adsorpční (hydrofobní) chromatografii nízkomolekulárních sloučenin i biopolymerů.

Řada vinylických monomerů ohsahuje ionogenní funkční skupiny (kyselina methakrylová, kyselina akrylová, dimethylaminomethyakrylát, diethylaminoakrylát apod.). Imobilizaci polymerů těchto ionogenních monomerů získává produkt vlastnosti makroporézních iontoměničů, které jsou podle charakteru funkčních skupin silnými nebo slabými anexy či katexy s využitím v chromatografii iontů a v iontově výměnné chromatografii.

Byly použity i monomery obsahující chemicky reaktivní skupiny (glycidylmethakrylát, p-nitrofenylester kyseliny methakrylové apod]. Imobilizované polymery poskytují v tomto případě reaktivní sorbent s velmi širokou škálou následných reakcí s využitím pro kovalentní vazbu nízkomolekulárních i vysokomolekulárních ligandů.

26Ú852

Hlavní oblastí aplikace těchto sorbentů s vysokou selektivitou a specifičností je bioafinítní chromatografie, ligandově výměnná chromatografie a chromatofokusace.

Významnou roli při derivatizaci podle předmětu vynálezu hraje i použité inertní rozpouštědlo. Jeho solvatační potenciál pro primární polymerní matrici určuje stupeň a hloubku zbotnání povrchové vrstvy primární matrice a hloubku penetrace monomeru a iniciátoru do této povrchové vrstvy. Obecně platí pravidlo, že kapaliny, které jsou pro primární matrici srážedlem (např. heptan pro, kopolymer 2-hydroxyethylmethakrylát co-ethylendimethakrylát j zabezpečují imobilizaci polymeru pouze v tenké povrchové vrstvě primární matrice případně pouze na fázovém rozhraní.

Zde přirozeně ěhraje svou roli i solvatační schopnost samotného monomeru pro primární matrici (zejména u postupů, kde se zcela odpařuje rozpouštědlo) a směsné interakce v systému primární matrice - rozpouštědlo - monomer, které jsou určovány koncentračními poměry všech tří složek. Rovněž mechanismus polyinerizace na povrchu primární matrice ovlivňuje fyzikální a fyzikálně-chemické vlastnosti výsledného produktu.

Z uvedeného je zřejmé, že předmět vynálezu zahrnuje i možnost binární a ternární či vícenásobné kcpolymerizacc s imobilizací kopolymerů na povrchu primární makroporézní matrice a tím i neobyčejně rozsáhlé možnosti regulace vlastností výsledných sorbentů.

Pro většinu chromatografických i jiných aplikací je žádoucí, používá-li se sorbentů, jejichž částice mají sférický tvar. Je proto výhodné volit jako primární sorbenty s makroporézní matricí kopolymery, připravené suspenzní kcpolymerizací, které jsou předmětem řady chráněných postupů. Požaduje-li se velký počet vazebných míst při kovalentní imobilizaci polymeru na povrchu matrice, je žádoucí volit primární sorbenty s vysokou koncentrací síťovadla, případně produkty reakce s neúplnou konverzí síťovadla tak, aby byl zaručen vyšší obsah visících vinylických funkčních skupin v primární matrici. Předmět vynálezu je v dalším vysvětlen a doložen na řadě příkladů, které však jeho význam nijak neomezují.

Pro zkrácení a získání přehlednosti jsou v některých příkladech monomery, iniciátor a primární kopolymerní makroporézní nosiče označeny obchodními názvy. Fyzikální a chemická charakteristika těchto materiálů je následující:

SEPARON HEMA 300 — makroporézní kopolymer 2-hydroxyethylmethakrylátu s ethylendimethakrylátem s vylučovacím limitem molekulové hmotnosti 300 000 daltonů a měrným povrchem 60 m²/g

SEPARON HEMA 1 000 —· makroporézní kopolymer 2-hydroxyethylmethakrylátu s ethylendimethakrylátem s vylučovacím limitem molekulové hmotnosti 2 .10⁶ daltonů a měrným povrchem 50 m^?/g

SEPARON SE — makroporézní kopolymer styrenu s ethylendimethakrylátem s měrným povrchem 70 m²/g a obsahem styrenu a divinylbenzenu v kopolymerů 1 : 1

SEPARON BD — makroporézní kopolymer butylmethakrylátu s divlnylbenzenem s měrným povrchem 120 m-/g

HEMA — 2-hydroxyethylmethakrylát, p. a, dest.

ABIBN — azobisisobutyronitril kryst. p. a. EDMAM — ethylendimethakrylát

Příklad 1

K suspenzi 10 g Separonu HEMA 300 (30—40 gmj v 50 ml děsí. acetonu byl přidán reztok 1 g HEMA v 5 ml dest. acetonu a 1 ml 1% roztoku ABIBN v dest. acetonu. Vše bylo odpařeno do sucha na rotačním vakuovém odpařováku při teplotě pod 30 stupňů Celsia. Takto upravený sorbent, obsahující rovnoměrně nanesený monomer s iniciátorem byl potom za sucha zahříván v baňce na teplotu 70—110 °C. Po promytí veduu, methanolem, acetonem a etherem byl získán sorbent, jehož bobtnavost ve vodě byla snížena o 33 °/o, v methanolu o 23 % a v acetonu o 20 °/o.

Příklad 2

Nanesení monomeru HEMA a iniciátoru na Separon HEMA 300 (30—40 ₍umj bylo provedeno ve stejném množství a stejným postupem, jak je uvedeno v příkladu 1. Takto upravený sorbent byl pak převeden do n- heptanu a v něm zahříván za stálého míchání 7 h na teplotu varu (90—95 °C). Produkt byl dále zpracován jako v příkladu 1, hodnota specifického povrchu stoupla o 25 °/o, hodnota vylučovací meze zůstala nezměněná 300.10^:! D.

Příklad 3 g Separonu HEMA 200 (30—40 μπι) bylo vneseno do 50 ml n-heptanu, 30 minut mícháno při teplotě laboratoře á pak byla za stálého míchání během 15 minut přikapána směs 1 g HEMA a 1 ml 1% acetonového roztoku ABIBN. Reakční směs byla potom míchána dalších 30 minut při teplotě laboratoře a potom zářívána minimálně 7 hodin na teplotu varu. Produkt byl převeden k filtraci, promyt acetonem-, vodou, methanolem a etherem, extrahován benzenem, ethanolem a acetonem vždy po 8 hodinách a vysušen.

Příklad 4

Separon HEMA 1000 (12 μΐη) byl modifikován stejnou navážkou a postupem jak bylo popsáno v příkladu 3. Rovněž zpracování produktu bylo provedeno podle příkladu 3. Vylučovací mez byla stejná jako u výchozího Separonu, tj. 2.10⁶ D, hodnota specifického' povrchu se zvýšila o 17 % (ze 46,5 na 54,3 m²/g).

P ř í k 1 a d 5 g Separonu HEMA 1000 (12 /zrn) bylo vneseno do 50 ml n-heptanu a k této suspenzi byl přidán 1 g HEMA a 1 ml 1% acetonového roztoku ABIBN. Směs byla uložena přes noc při teplotě 5—10 °C a druhý den provedena polymerace 7-hodinovým zahříváním na 95 °C. Zpracování produktu podle příkladu 3.

Příklad 6 g Separonu HEMA 1000 (12 /um) bylo dopolymerováno 1,5 g HEMA s 1 ml 1% acetonového roztoku ABIBN v 50 ml n-heptanu postupem popsaným v příkladu 3.

Příklad 7 g Separonu HEMA 1 000 (12 μΐη) 250 mililitrů i-oktanu, 3,5 g HEMA, 1,5 g EDMA, 5 ml 1% acetonového roztoku ABIBN bylo polymerováno postupem popsaným v příkladu 3.

P ř ík 1 a d 8 g Separonu HEMA 1 000 (12 μπι), 250 mililitrů i-oktanu, 3,5 g HEMA, 1,5 EDMA, 5 mililitrů 1% acetonového roztoku ABIBN bylo polymerováno postupem popsaným v příkladu 3.

Příklad 9 g Separonu HEMA 1000 (15—20 /zm) 250 ml n-heptanu, 4,5 g HEMA, 3 g EDMA a 0,075 ml 10% acetonového roztoku ABIBN bylo polymerováno postupem popsaným v příkladu 3.

Příklad 10 g Separonu HEMA 1 000 (15—25 ,um) 250 ml n-heptanu, 1,5 g HEMA, 1 g EDMA, 0,025 ml 10% roztoku ABIBN bylo zpolymerováno postupem popsaným v příkladu 3. Příklad 11 g Separonu HEMA 1 000 (15—25 μπι) 250 ml n-heptanu, 15 g glycidylmethakrylátu, 1,5 ml 10% acetonového roztoku ABIBN bylo polymerováno podle příkladu

3. Produkt byl pomocí acetonu převeden k filtraci, 3x rychle promyt vodou, pak acetonem a etherem. Nakonec byl produkt extrahován 8 hodin benzenem a 8 hodin acetonem. Bylo získáno 55,5 g sorbentu o obsahu epoxyskupin 1040 ,uekv/g).

Příklad 12 g Separonu HEMA 1 000 (15—20 μπι) 150 ml n-heptanu, 6 g glycidylmethakrylátu, 0,6 ml 10% roztoku ABIBN v acetonu bylo polymerováno a produkt zpracován postupem popsaným v příkladu 11. Získaný produkt (32,25 gj obsahoval 736 /zekv epoxyskupin/g sorbentu.

Příklad 13 g Separonu HEMA 1000 (10 μΐη], 100 mililitrů n-heptanu, 3 g glycidylmethakrylátu a 3 ml 1% acetonového roztoku ABIBN bylo· polymerováno postupem podle příkladu 11. Produkt obsahoval epoxyskupiny v množství 682 ^ekv/g.

Příklad 14

31,3 g sorbentu připraveného podle příkladu 12, 155 ml n-heptanu, 6,2 g glycidylmethakrylátu a 0,6 ml 10% acetonového roztoku ABIBN bylo polymerováno a zpracováno postupem popsaným v příkladu 12. Byl získán produkt obsahující 1 250 <uekv epoxyskupin/g sorbentu.

Příklad 15 g sorbentu připraveného podle příkladu 14, 75 ml n-heptanu, 3 g glycidylmethakrylátu a 0,3 ml 10% roztoku ABIBN v destilovaném acetonu bylo polymerováno a zpracováno postupem v příkladu 12. Byl připraven sorbent o obsahu epoxyskupin 1 680 juekv/g.

Příklad 16 g Separonu HEMA 1 000 (15—25μΐη), 250 ml n-heptanu, 6 g glycidylmethakrylátu, 4 g EDMA, 1 ml 10% ABIBN v acetonu bylo polymerováno a zpracováno podle příkladu 12. Bylo získáno 57,6 g produktu o obsahu epoxyskupin 460 /zekv/g sorbentu.

g takto získaného¹ sorbentu obsahujícího epoxyskupiny bylo suspendováno ve 250 ml 0,1 M kyseliny chloristé a ponecháno reagovat při teplotě laboratoře 5 dní. Potom byl sorbent zfiltrován, promyt destilovanou vodou do neutrální reakce filtrátu, dále methanolem, acetonem a etherem.

Příklad 17 g produktu z příkladu 16 bylo polymerováno ve 100 ml n-heptanu se 4 g glycidylmethakrylátu a 0,4 ml 10% acetono260852 vého roztoku ABIBN postupem popsaným v příkladu 11. Takto připravený sorbent. obsahoval 690 Ttekv epoxyskupin/g sorbentu. Příklad 18 g Separonu HEMA 1000 (30—45 ,um), 150 ml n-heptanu, 4,5 g akrylonitrilu a 0,45 mililitru 10% roztoku ABIBN v dest. acetonu bylo polymerováno postupem popsaným v příkladu 3. Získaný produkt obsahoval 1 643 ,uekv CN skupin/g sorbentu.

P ř í k I a d 1 9 g Separonu HEMA 1 000 (30—45 μιη), 250 ml n-heptanu, 7,5 g akrylamidu rozpuštěného ve 35 ml dest. acetonu a 0,75 mililitru 10% roztoku ABIBN v dešti, acetonu bylo zahřáto k varu. Oddestilováním potřebného množství acetonu bylo upraveno složení reakční směsi tak, aby teplota varu byla minimálně 80 °C a tato teplota byla udržována 7,5 h. Zpracování produktu bylo provedeno postupem popsaným v příkladu 3. Obsah amidových skupin v produktu byl 1 670 juekv/g sorbentu.

P ř í k 1 a d 2 0 g Separonu HEMA 1 000 (30—45 μηι), 250 ml n-heptanu, 7,5 g akrylamidu rozpuštěného ve 35 ml dest. acetonu, 5 g EDMA, 1,25 ml 10% acetonového roztoku ABIBN bylo polymerováno postupem popsaným v příkladu 19. Obsah amidových skupin v produktu byl 1 671 ^ekv/g sorbentu.

Příklad 21 g Separonu HEMA 1000 upraveného podle příkladu 13 bylo suspendováno v 75 mililitrech diethylaminu a 2 ml vody a zahříváno 8 h k varu. Potom byl sorbent zfíltřován, promyt dest. vodou do neutrální reakce filtrátu, pak promyt methanolem a etherem. Takto připravený sorbent měl iontově výměnnou kapacitu 564 ^ekv/g sorbentu, obsah N — 1,09 %.

Příklad 22

4,7 g Separonu HEMA 1000 upraveného podle příkladu 13 bylo suspendováno v 50 mililitrech triethylaminu a 1,8 ml vody a zahříváno 20 hodin k teplotě varu. Produkt po zpracování podle příkladu 21 obsahoval 0,68 % N.

Příklad 23 g Separonu SE (15—25 ,«m) bylo ponecháno bez iniciátoru reagovat s 1,5 g divinylbenzenu podle příkladu 1. Výsledný produkt byl po odpaření rozpouštědla zahříván na teplotu 150 °C po dobu 24 hodin.

Získaný následně síťovaný produkt byl použit pro sorpci organických sloučenin z vodných roztoků.

Příklad 24 g makroporézního kopolymerů butylakrylátu s trimethylolpropantrimethakrylátem s vylučovací mezí 200 000 daltonů a specifickým povrchem 105 m²/g bylo ponecháno reagovat se 7 g dimethylaminoethylmethakrylátu analogicky jako v příkladu 1. Výsledný produkt vykazoval iontově výměnnou kapacitu 900 ^ekv/g.

Příklad 25

K 10 g Separonu BD (100—200 fim) v 50 mililitrech destlloavaného acetonu byl přidán roztok 1 g kyseliny akrylové a suspenze byla v rotačním odpařováku při teplotě pod 30 °S odpařena do sucha. Takto upravený sorbent se vloží na 48 hodin do blízkosti zdroje tvrdého záření. Výsledný produkt byl po extrakci analyzován na obsah karboxylových skupin (120 ^uekv/g). Příklad 26 g makroporézního homopolymeru ethylendimethakrylátu s vnitřním povrchem 300 m²/g bylo derivatizováno analogicky jako v příkladu 11 anilidem kyseliny methakrylové. Výsledný produkt byl diazotován a použit pro imobilizacl naftalensulfonových sloučenin.

Příklad 27 g makroporézního homopolymeru divinylbenzenu s vnitřním povrchem 270 m²/ /g bylo zpracováno analogicky jako v příkladu Ϊ s tím rozdílem, že na nosiči byla adsorbována směs 1,5 g diallylftalátu a 1,5 gramu akrylonitrilu. Podmínky reakce byly totožné s příkladem 1. Výsledný produkt obsahoval 1090 juekv nitrilových skupin/ /g.

Příklad 28 g Separonu HEMA 1000 (10 μΐη), 50 mililitrů n-heptanu, 1,5 g Ν,Ν-methylen-bis-akrylamidu v 7 ml dest. acetonu, 0,15 ml 10% acetonového roztoku ABIBN bylo polymerováno postupem popsaným v příkladu 19. Obsah amidových skupin v produktu činil 1 607 ^ekv/g sorbentu.

Příklad 29 g Separonu HEMA 1000 (10 <um), 50 mililitrů n-heptanu, 1,5 g triethylenglykolmethakrylátu, 0,15 ml 10% acetonového roztoku ABIBN bylo polymerováno postupem popsaným v příkladu 19.

Příklad 30 g Separonu HEMA 1000 (10 ,um), 50 mililitrů n-heptanu, 1,5 g kyseliny methakrylové, 0,15 ml 10% acetonového roztoku ABIBN bylo polymerováno postupem popsaným v příkladu 19. Produkt obsahoval 573 ,uekv COOH/g sorbentu.

Příklad 31 g makroporézního homopolymeru trimethylolpropantrimethakrylátu s vylučovací mezí 10⁶ daltonů bylo v heptanovém roztoku derivatizováno analogicky jako v příkladu 3, s tím rozdílem, že jako monomeru bylo použito 1,5 g dimethylamínoethylmethakrylátu. Výsledná iontově-výměnná kapacita stanovená titračně činila 950 ,uekv/ /g suchého sorbentu.

Příklad 32 g makroporézního homopolymeru divinylbenzenu se specifickým povrchem 400 m²/g bylo derivatizováno analogicky jako v příkladu 1 roztokem 1 g kyseliny methakrylové v 5 ml acetonu za přídavku 1 ml 1% acetonového roztoku benzoylperoxidu. Výsledný produkt po titraci vykazoval výměnnou kapacitu imobilizovaných karboxylových skupin 950 ^ekv/g sorbentu.

Claims (9)

1. fRedmEt

   1. Makroporézní polymerní sorbenty, vyznačené tím, že jsou tvořeny primárním makroporézním nosičem, kterým je kopolymer alespoň jednoho monovinylického monomeru, zvoleného ze skupiny zahrnující 2-hydroxyalkylmethakryláty se 2 až 4 atomy uhlíku v alkylu, alkylmethakryláty s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylu, methakrylamid, alkylakryláty s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylu a styren s alespoň jedním polyvinylickým monomerem zvoleným ze skupiny zahrnující alkylendimethakryláty se 2 až 4 atomy uhlíku v alkylenu, estery vícefunkčních alkoholů s alespoň dvěma zbytky kyseliny methakrylové a divinylbenzen nebo homopolymer divinylického nebo polyvinylickéh© monomeru zvoleného ze skupiny zahrnující ester kyseliny akrylové nebo methakrylové s dvojmocnými nebo vícemocnými alkoholy a divinylbenzen, u něhož je na vnitřním povrchu pórů i reversibilně imobilizován akrylový polymer nesoucí funkční skupiny zvolené ze souboru zahrnujícího vinyl-, alkyl-, epoxy-, nitril-, amido-, karboxy-, amino-, alkyl-, aryl-, skupiny a jejich deriváty.
2. 2. Sorbenty podle bodu 1 vyznačené tím, že polymery nevratně zachycené na povrchu nosiče jsou imobilizovány fyzikální penetrací polymeru do trojrozměrné sítě nosiče.
3. 3. Sorbenty podle bodu 1 vyznačené tím,

   VYNALEZU že polymery nevratně zachycené na povrchu nosiče jsou imobilizovány kovalentní vazbou polymeru na trojrozměrné matrici nosiče.
4. 4. Sorbenty podle bodu 1 vyznačené tím, že jejich částice mají sférický tvar.
5. 5. Způsob výroby makroporézních polymerních sorbentů podle bodu 1, vyznačený tím, že se primární makroporézní nosič definovaný v. bodě 1 uvede do styku s monomerní směsí tvořenou roztokem akrylového monomeru nesoucího funkční skupiny definované v bodě 1 a případně iniciátoru polymerace v rozpouštědle a monomerní směs sorbovaná na vnitřním povrchu primárního makroporézního nosiče se přivede k polymeraci.
6. 6. Způsob výroby podle bodu 5 vyznačený tím, že se radikálová polymerizace vlnylického monomeru provede na povrchu nosiče zvýšením teploty soustavy na 60—110 °C.
7. 7. Způsob podle bodu 5 vyznačený tím, že se polymerizace vinylického monomeru provede na povrchu nosiče termicky, bez přítomnosti iniciátoru zvýšením teploty na 100-150 °C.
8. 8. Způsob podle bodu 5 vyznačený tím, že se polymerizace vinylického monomeru na povrchu nosiče provede zářením.
9. 9. Způsob podle bodu 5 vyznačený tím, že se před začátkem polymerizace rozpouštědlo odpaří.