CS260581B1 - Vrtacítyč - Google Patents

Abstract

Předmětem řešení je vrtací týč pro vrtání těžko obrobitelných materiálů na běžných svislých nebo horizontálních vrtačkách a pro použití normalizovaných řezných destiček. Očelem je vytvořit tuhý nástroj umožňující rychlou výměnu otupené řezné destičky se zachováním původního rozměru otvoru bez zdlouhavého seřizování. Ve válcovém tělese vrtací tyče jsou vytvořeny jedna nebo více kruhových drážek, v nichž jsou střídavě umístěny trojice řezných destiček a trojice stahovacích segmentových klínů. Utažením stahovacích klínů pomocí šroubů a upínky se řezné destičky upevní a dosednutím na dno kruhové drážky se dodrží rozměr otvoru.

Description

Předmětem vynálezu je vrtací tyč pro vrtání těžko drobitelných materiálů na běžných svislých nebo horizontálních vrtaěkách a pro použití normalizovaných řezných deetiěek.

Nejběžnějšl vrtací tyče jsou tvořeny válcovým tělesem, do něhož je radiálně vytvořen obdélníkový nebo kruhový otvor a v něm zasazen nůž s odpovídajícím průřezem. Poloha nože je většinou zajištěna bud šroubem nebo jiným známým rozpínacím mechanismem. Nevýhodou tohoto systému je, že při otupení nože a jeho přebroušení je nutno pracně nastavovat obráběný průměr otvoru. Tato nevýhoda zvlášť vynikne, je-li použito v tělese více nožů např. na osazovaný otvor. Produktivita práce s takovým nástrojem je poměrně nízká.

U jiné vrtací tyče je v tělese tyče vyfrézováno příčné vedení, v kterém se pohybuje držák nože. Příčný pohyb a tím i průměr opracovávaného otvoru se mění posouváním držáku nože ve vedení a to většinou pomocí šroubu. Nevýhodou tohoto systému je, že mezi držákem nože a tělesem nástroje, vlivem vytvořeného příčného vedení, jsou vůle, čímž celá vrtáci tyč nemá žádoucí tuhost, což se nepříznivě projeví zejména při obrábění tvrdých a špatně obrobítelných materiálů. Společnou nevýhodou výše uvedených dvou nástrojů je pouze jeden břit, čímž vzniká osamocená radiální složka řezné síly, která ohýbá nástroj a způsobuje nepřesnosti opracovávaného otvoru.

Produktivnější práce je se samostatnými řeznými destičkami ve tvaru čtverce nebo trojúhelníka s přesně broušenými stranami. K jejich upnutí na těleso vrtací tyče se používají známé způsoby např. pomocí šroubu a úplňky, pomocí rozpínání odlehčených stěn apod. Nevýhodou těchto způsobů je zejména opětné nastavování:, průměrů opracovávaných otvorů po výměně otupené řezné hrany. Ani tuhost upnutí pro špatně obrobítelné materiály není většinou vyhovující.

Nejlepší výsledky co se týká opětného nastavování rozměrů opracovávaného otvoru lze dosáhnout pomocí řezných destiček opatřených středícími otvory. S těmito řeznými destičkami lze vytvořit i vícebřitý nástroj u něhož výměna otupených destiček je velmi rychlá a přesnost rozměru opracovávaného otvoru je dostačující. Nevýhodou těchto řezných destiček je vyšěl cena oproti destičkám bez otvoru a určité potíže s tuhostí upnutí, zejména při obráběni špatně obrobitelnýeh materiálů.

Výše uvedené nedostatky odstraníme řešením vrtací tyče β upínací stopkou, válcovým tělesem a vyměnitelnými řeznými destičkami podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že v tělese vrtací tyče jsou vytvořeny jedna nebo více kruhových drážek svojí šíří odpovídající délce strany trojice řezných destiček, umístěných v kruhové drážce společně s trojicí stahovacích klínů. Stahovací klíny mají příčnou drážku, kterou přemosťuje uplnka přitažená dvojici šroubů. Poloměr kruhové drážky, ve které jsou umístěny řezné destičky a stahovací klíny je roven poloměru opracovávaného otvoru zmenšenému o stranu řezné destičky.

Výhodou tohoto provedení vrtací tyče je vytvoření tuhého nástroje daného tím, že pravidelným uspořádáním tří břitů v jedné kruhové drážce se zcela vyloučila osamělá radiální složka řezné síly ohýbající nástroj, dále možnost vytvoření osazovaného otvoru, přičemž počet osazení bude dán počtem kruhových drážek vytvořených v nástroji a jednoduché a přesné nastavení otupeného nástroje.

Přiklad provedení vrtací tyče podle vynálezu je zobrazen na přiložených výkresech, kde obr. 1 znázorňuje podélný, částečný řez, na obr. 2 je řez A-A z obr. 1 a na obr. 3 je axonometrický pohled na stahovací klín.

Vrtací tyč má tyto díly: Válcové těleso 2, jehož jedna strana je opatřena upínací stopkou i, má na opačné straně vytvořeny jednu nebo více kruhových drážek 7 a jejich počet odpovídá počtu osazení v opracovávaném otvoru. Jejich vnitřní poloměr je roven poloměru opracovávaného otvoru zmenšenému o délku strany řezné destičky 3. Kruhovou drážkou 7 prochází po 120° rozmístěná podélná drážka 9, svojí hloubkou a šířkou odpovídající hloubce a šířce upln-r ky 2· Uplnka 5 je na koncích opatřena otvory pro šrouby 8. Stanovací segmentový klín 4 svojí šířkou odpovídá šířce kruhové drážky 7_ a je opatřen vybráním £, jehož rozměry odpovídají rozměrům upínky 5. Příprava vrtací tyče pro práci se provede tak, že trojice řezných destiček

3. se vloží do kruhové drážky 7, střídavě s trojicí stahovacích klínů j4. Do podélné 'drážky 9_ tělesa 2 ^a zároveň i do vybrání 6^ stahovacího segmentového klínu A ^se vloží upínka 2 a přitažením šroubů dojde k upevnění řezných destiček 2· Při otupení jedné hrany řezné destičky 2 ^se tato ve vrtací tyč uvolní pomocí šroubů 8 a pootočí o 90° a dotlačí na vnitřní průměr kruhové drážky 2» čímž se zachová stejný rozměr obráběného otvoru.

Vrtací tyč podle vynálezu lze využít na vrtání hladkých, osazovaných i jinak tvarovaných otvorů ve všech druzích materiálu, zejména na těžkoobrobitelnou ocel a litinu.

Claims (2)

PŘEDMĚT VYNÁLEZU

1. Vrtací tyč s upínací stopkou, válcovým tělesem a vyměnitelnými řeznými destičkami, vyznačující se tím, že v jejím válcovém tělese (2) je vytvořena nejméně jedna drážka kruhová (7), která svojí šířkou odpovídá délce strany trojice řezných destiček (3), umístěných v kruhové drážce (7) pomocí tří stahovacích segmentových klínů (4), opatřených vybráním (6) pro přemostovací upínku (5), upevněnou dvojicí šroubů (8).

2. Vrtací tyč podle bodu 1 vyznačující se tím, že poloměr kruhové drážky (7) se rovná poloměru opracovávaného otvoru zmenšenému o délku strany řezné destičky (3).