CS256113B1 - Světlomet pro motorová vozidla - Google Patents

Abstract

Řešení se týká zvýšení osové svítivosti světlometu, který je složen z oválného reflektoru, refraktoru, necloněného zdroje světla a zdroje.cloněného světla. Na spodní části refraktoru je vytvořena zóna nebo zóny pásových refrakčních prvků, které jsou podélně klínovité, se základnou lámavého úhlu na straně středu zóny příp. zón, a příčně tvaru kuželoseček nebo elementárně klínovité se základnou lámavého úhlu na straně osy světlometu tak, že vzniká podélná a příčná deviace svazku světla do směru osy světlometu. Využitelnost je v silniční dopravě, zejména na osobních a nákladních automobilech.

Description

Vynále2 se týká světlometu, zejména pro motorová vozidla, který je složen z oválného reflektoru, refraktoru, cloněného a necloněného zdroje světla. Vynález řeší zvýšení osové svítivosti světlometu a tím i zvětšení jeho dosahu i dálky viditelnosti, a zlepšení zrakového komfortu,řidiče při provozu tohoto světlometu, a to zejména při přepínání světla dálkového na světlo tlumené.

Stávající světlomety s dvouvláknovými žárovkami mají světelné zdroje uloženy kompromisně vzhledem k ohnisku reflektoru tak, že zdroj dálkového světla je částečně nebo úplně posunut z ohniska reflektoru k jeho vrcholu. To má za následek snížení osové svítivosti světlometu, neboř se světelný zdroj nezobrazuje do směru optické osy světlometu reflektorem vůbec, nebo jen svou okrajovou částí, kde je jas světlovyzařující plochy výrazně redukován tepelnou kondukcí elektrod.

Tato defokusace se rovněž projevuje tím, že zobrazení zdroje dálkového světla je širokoúhlé, a ve spodní* části světlometu se promítá na vzorovku a její okraje až do velmi malých vzdáleností od vozidla. Tím se zvyšuje jas osvětleného prostoru těsně před vozidlem a následně i adaptační jas očí řidiče, což vede ke snížení prahové rozlišitelnosti kontrastu jasu v osvětleném prostoru, zhoršení zrakového komfortu a k určitému autooslnění řidiče při přepnutí dálkových světel na světla tlumená, kdy v důsledku značného rozdílu adaptačních jasů v obou provozních režimech se oči řidiče nestačí okamžitě přizpůosbit této změně zvětšením oční pupily, a změnou citlivosti světlosenzitivních elementů.

Tyto nedostatky jsou řešeny u světlometu podle vynálezu, u kterého je v návaznosti na geometrii oválného reflektoru na spodní části refraktoru vytvořena zóna neb zóny refrakčních prvků, které jsou podélně elementárně klínovité se základnou lámavého úhlu na straně středu zóny příp. zón refrakčních prvků, a které mají příčný lámavý tvořící profil tvaru kuželoseček, nebo jejich kombinací, příp. je tento elementárně klínovitý se základnou lámavého úhlu na straně optické osy světlometu.

V tomto uspořádání se elementární zobrazení zdroje dálkového světla přesouvají v důsledku příčné a podélné refrakce do prostoru v blízkosti optické osy světlometu, což vede ke zvýšení jeho osové svítivosti a tím i dosahu svazku dálkového světla, snížení jasu vozovky a jejích okrajů pro krátké vzdálenosti pozorování a tím i k redukci adaptačného jasu a ke zlepšení zrakového komfortu a hygieny práce řidiče v důsledku menšího rozdílu úrovně a rozložení jasu při osvětlení prostoru před vozidlem svazkem dálkového a tlumeného světla.

Podstata vynálezu bude dále objasněna pomocí přiložených vyobrazení, kde na obr. i je vertikální řez světlometem, na obr. 2, 3 jsou předloženy v čelním pohledu dvě typické alternativy provedení světlometu, na obr. 4. je elementární zobrazení zdroje dálkového světla do průměru vozovky před průchodem zónou refrakčních prvků a na obr. 5 po průchodu touto zónou.

Na obr. 1 je vertikální řez světlometem, který se skládcí z konkávního oválného reflektoru. J., refraktoru 2 , zdroje J necloněného svazku světla a zdroje 4, cloněného clonou _5 s asymetrickým stranovým výřezem 11. Reflektor !_ o ohniskové vzdálenosti f je oválného tvaru, který vznikne seříznutím tvaru rotačněsymetrického dvěma přibližně horizontálními rovinami. Ve spodní části refraktoru 2 vytvořena zóna 7_ refrakčních prvků, která má příčný lámavý tvořící profil tvaru kuželoseček, jejich kombinací, nebo je tento elementárně klínovitý se základnou lámavého úhlu na straně optické osy x světlometu.

Na obr. 2 je světlomet v čelním pohledu, ve kterém je znázorněn oválný tvar reflektoru _1 a zóna 2 refrakčních prvků, která je v návaznosti na nutnost redukce sekundárních odrazů/ /zobrazení cloněného zdroje světicí _4 a clony _5 baňkou žárovky ve vzdálenosti yo od horizontály z světlometu, dané intervalem:

yo (1)

Šířka ζθ zóny 2 refrakčních prvků je v rozmezí ζθ = (3^3/2 1- 2) . f (2) přičemž podélný profil těchto prvků je elementárně klínovitý se základnou lámavého úhlu ψ na straně středu B zóny 7_ refrakčních prvků, jejichž krajní polohy je označena A,

C.

Na obr. 3 je v čelním pohledu znázorněna alternativa světlometu podle vynálezu, jehož refraktor 2 je ve své spodní části opatřen zónami refrakčních prvků 8^, 2' Αθ.' přičemž vzdálenost střední zóny 9 refrakčních prvků od horizontály z světlometu je γθ podle vztahu (1), celková šířka zón refrakčních prvků _8, 10 je z podle vztahu (2), šířka ζ,θ střední zóny refrakčních prvků je v rozmezí ζθ = (2 ± 2^1/2) . t (3) a refrakční prvky všech zón 8_, 9, IQ jsou podélně elementárně klínovitě se základnou lámavého úhlu γ na straně středů zón j), _9' 10, a sklon refrakčních prvků zóny vzhledem k vertikále γ světlometu je menší, než sklon refrakční zóny 10 na straně asymetrického výřezu 11 clony 5. zdroje světla _4:

θ₂ < θ₂ (4)

Na obr. 4 jsou do schematického průmětu vozovky zakresleny elementární zobrazení necloněného zdroje světla 3 reflektorem 1_ v mezních bodech A, B, C, které se do směru optické osy H-V promítají jen svým okrajem a svým spodním okrajem se zobrazují pro poměrně krátké vzdálenosti viditelnosti vozovky. Lineární deviací lze zvětšit vzdálenost elementárního zobrazení nečleněného zdroje _3> ^1θ svítivost v optické ose H’-V' poklesne v důsledku zmenšení šířky světlovyzařující plochy zóny 7_, 9_ refrakčních prvků. Aplikací refrakčních prvků s podélnou klínovitostí vznikne na jejich okrajích A, C příčná deviace,

Dp, která soustředí svazek světla do směru optické osy světlometu tak, jak je to znázorněno na obr. 5. Obdobným způsobem se dosáhne koncentrace světla i v dalších zónách jb 10 refrakčních prvků.

V tomto uspořádání se zvýší osová svítivost světlometu, zvýší se poměr Gsové svítivosti a svítivosti maximální a dosáhne se přerozdělení prostorové svítivosti pro větší dálky viditelnosti, a to zejména u těch refrakčních prvků, které leží pod spodním okrajem funkční plochy reflektoru JL, kde je svazek světla již pouze divergentní.

Claims (2)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1. Světlomet, zejména pro motorová vozidla, u kterého jeho reflektor je oválného tvaru s konkávní odraznou plochou o ohniskové vzdálenosti a jeho refraktor je ve své spodní části opatřen zónou přibližně horizontálních pásových refrakčních prvků, vyznačený tím, že vzdálenost (γθ) od horizontály (z) světlometu je v rozmezí y_o - (3^1/2 ± 2“¹) . f (1) šířka (z ) je v rozmezí ζθ _{= (3}3/2 + ₂) . f (2) a refraktor (2) je ve své spodní části opatřen zónami (8, 9, 10) pásových refrakčních prvků o šířce (ζθ) a vzdálenosti (γθ) střední zóny (9) pásových refrakčních prvků od horizon tály (z) světlometu, přičemž šířka (ζθ) střední zóny refrakčních prvků (9) je v rozmezí ζθ = (2 + 2^1/2) . £ (3) a sklon (θρ pásových refrakčních prvků zóny (8) vzhledem k vertikále (y) světlometu je menší, než sklon (θρ pásových refrakčních prvků zóny (10) na straně asymetrického výřezu (11) clony (5) zdroje světla (4) θ_χ < θ₂ (4) a podélný lámavý profil pásových refrakčních prvků zóny (7), nebo zón (8, 9, 10( je elemen tárně klínovitý se základnou lámavého úhlu (ψ) na straně středu zóny (7), příp.-zón (8,

   9, 10) .
2. 2. Světlomet podle bodu 1, vyznačený tím, že tvořící příčný lámavý profil pásových refrakčních prvků zóny (7), nebo zón (8, 9, 10) refraktoru (2) je tvaru kuželoseček, jejich kombinací, nebo je elementárně klínovitý se základnou lámavého úhlu (jp) na straně optické osy (x) světlometu.