CS241535B2 - Způsob výroby derivátů guanidinu - Google Patents

Description

Vynález popisuje deriváty guanidinu, které jsou H-2 antagonisty histaminu a inhlbují sekreci žaludeční kyseliny.

Předpokládá se, že fyziologicky účinná látka histamin, která se přirozeně vyskytuje v organismu živočichů, je při projevech své účinnosti schopna vázat se na určité specifické receptory alespoň dvou rozdílných a odlišných typů.

První z těchto receptorů byl pojmenován jak H-l receptor (viz Ash a Schild, Brit. J. Pharmac., 1966, 27, 427) a účinek histaminu na tento receptor je blokován (antagonisován) kladickými „antlhistaminlky“, jako mepyraminem.

Druhý receptor histaminu byl pojmenován jako H-2 receptor (viz Black a spol., Nátuře, 1972, 236, 385) a účinek histaminu na tento receptor je blokován takovými látkami, jako je cimetidin. Je známo, že jedním z výsledků blokování účinku histaminu na H-2 receptor je inhibice sekrece žaludeční kyseliny, a že sloučenina vykazující tuto schopnost je tedy užitečná při léčbě žaludečních vředů a jiných stavů způsobených nebo znovu vyvolaných žaludeční kyselostí.

V britské přihlášce vynálezu číslo

GB 2 052 478 A a v japonské přihlášce vynálezu č. J 56 108 777 (Derwent Accesion číslo

736D/41J jsou popsány antagonisty H-2 receptorů histaminu, jimiž jsou 2-guanidinothiazolové deriváty nesoucí v poloze 4 postranní řetězec, k jehož konci je napojena karbamoylová skupina. Nyní bylo zjištěno, že halogenalkylguanidinoheterocykly nesoucí postranní řetězec, k jehož konci je připojena popřípadě substituovaná karbamoylová skupina, jsou účinnými antagonisty H-2 receptorů histaminu.

Předmětem vynálezu je způsob výroby derivátů guanidinu obecného vzorce I

R.

-A-C-N_x

N+ χ

M/l ^N ve kterém každý ze symbolů R¹ a R², které mohou být stejné nebo rozdílné, znamená atom vodíku, rozvětvenou či nerozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkylalkylovou skupinu se 4 až atomy uhlíku, přičemž každá z těchto alkylových, cykloalkylových nebo cykloalkylalkylových skupin je popřípadě substituována jedním nebo několika atomy halogenů vybranými ze skupiny zahrnující atomy fluoru, chloru a bromu s tím omezením, že alespoň jeden ze symbolů Rl a R² představuje halogensubstituovanou alkylovou, cykloalkylovou nebo cykloalkylalkylovou skupinu a s tím omezením, že na uhlíkovém atomu alkylová, cykloalkylové nebo cykloalkylalkylové skupiny, který je přímo napojen na dusíkový atom, není přítomen žádný halogenový substituent, nebo R² znamená atom vodíku a R¹ představuje zbytek vzorce II

R⁵—E—W— (II) v němž

W představuje nerozvětvený alkylenový řetězec se 2 až 6 atomy uhlíku, popřípadě substituovaný jednou nebo dvěma alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku,

E znamená atom kyslíku nebo síry, sulfinylovou skupinu, sulfonylovou skupinu nebo zbytek vzorce NR⁶, kde R⁶ představuje atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku a

R⁵ znamená atom vodíku nebo nerozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, popřípadě substituovanou jednou nebo dvěma alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo jsou

R⁵ a R⁶ spojeny a spolu s dusíkovým atomem, na který jsou navázány, tvoří pyrrolidinový, piperidinový, morfolinový, piperazinový nebo N-methylpiperazinový kruh, přerušovaná čára v kruhu X znamená dvojnou vazbu na jedné straně atomu dusíku a

Z představuje atom uhlíku nebo atom dusíku, takže kruhem X je pěti- nebo šestičlenný aromatický heterocyklický kruh obsahující nejméně jeden atom dusíku a popřípadě obsahující jeden nebo dva další heteroatomy vybrané ze skupiny zahrnující atomy kyslíku, dusíku a síry, přičemž tento heterocyklický kruh X tam, kde je to možné, může popřípadě nést jeden nebo dva substituenty vybrané ze skupiny zahrnující atomy fluoru, chloru a bromu, alkylové skupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, trifluormethylovou skupinu, hydroxyskupinu a aminoskupinu,

A představuje fenylenovou skupinu, cykloalkylenovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku nebo alkylenový zbytek s 1 až 8 atomy uhlíku, popřípadě substituovaný jednou nebo dvěma alkylovými skupinami s 1 až 3 atomy uhlíku a popřípadě obsahující jako součást řetězce jednu nebo dvě skupiny vybrané ze skupiny zahrnující atomy kyslíku a síry, skupinu NH, N-alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, cis- a trans-vinylenovou skupinu, ethinylenovou skupinu, fenylenovou skupinu a cykloalkylenovou skupinu s až 7 atomy uhlíku s tím, že nejkratší část řetězce mezi kruhem X a seskupením C = O sestává z nejméně 3 atomů, přičemž řetězec zbytku A může být popřípadě přerušen skupinou přímou navázanou na seskupení C = O, přičemž touto skupinou není kyslík, síra, skupina NH nebo N-alkylová skupina a přičemž žádné dvě skupiny, jimiž je popřípadě přerušen řetězec zbytku A, vybrané z atomů kyslíku a síry, skupiny NH a N-alkylové skupiny, nejsou spolu navzájem spojeny, a jejich farmaceuticky upotřebitelných adičních solí s kyselinami.

Je pochopitelné, že i když ve shora uvedeném obecném vzorci I a v celém textu je dvojná vazba v guanidinovém zbytku navázaném na kruh X lokalizována v konkrétní poloze, existují i další tautomerní formy, přičemž vynález jak pokud jde o konkrétní sloučeniny, tak o způsob jejich výroby zahrnuje i tyto tautomerní formy.

Pokud A znamená nebo obsahuje cykloalkylenový zbytek, mohou být skupiny navázané na tento zbytek v cis- nebo trans-konfiguraci. Pokud A znamená nebo obsahuje cykloalkylenový zbytek nebo/a pokud A představuje alkylenový řetězec substituovaný jednou nebo dvěma alkylovými skupinami, budou takovéto sloučeniny obecného vzorce I ve většině případů obsahovat alespoň jedno centrum asymetrie.

V takovýchto případech budou tedy sloučeniny obecného vzorce I existovat v nejméně dvou enantiomerních formách, jejichž přesný počet je dán počtem center asymetrie. Jak bude uvedeno dále, může se biologická účinnost těchto enantiomerních forem lišit a je třeba zdůraznit, že vynález zahrnuje racemáty shora uvedeného obecného vzorce I, včetně všech možných diastereoisomerních forem a všech enantiomerních forem vykazujících žádanou biologickou účinnost, přičemž je všeobecně známo, jak lze separovat diastereoisomerní formy a jak lze štěpit racemáty na individuální enantiomery a zjišťovat biologickou účinnost všech těchto látek.

Konkrétními halogensubstituovanými alkylovými skupinami ve významu symbolu R¹ nebo R² jsou 2,2,2-trifluorethylová, 2,2,2-trichlorethylová, 2-chlor-2,2-difluorethylová, 2,2-dichlor-2-fluorethylová, 2-brom-2,2-difluorethylová, 2,2-dibrom-2-fluorethylová, 2-fluorethylová, 2-chlorethylová, 2,2-dlfluorethylová, 2,2-dichlorethylová, 2-chlor-2-fluorethylová, 2-brom-2-fluorethylová, 2,2,3.3- tetrafluor₍propylová, 2,2,3,3,3-pentafluor•propylová, 1,1,1,3,3,3-hexafluorisopropylová,

1.3- dichlor-l,l,3,3-tetrafluorisopropylová, l-chlor-l,l,3,3,3-pentafluorisopropylová, 1,3-difluorisopropylová nebo 2,2,3,3,4,4,4-heptafluorbutylová skupina.

Konkrétními halogensubstituovanými cykloalkylovými skupinami ve významu symbolu Rl nebo R² jsou 2,2,3,3-tetrafluorcyklopropylová, 2-chlor-2,3,3-trif luorcyklopropy241535 lová, 2,2-difluorcyklopropylová, 2-chlor-3,3-difluorcyklopropylová, 2,2,3,3,4,4-hexafluorcyklobutylová nebo 2-chlor-2,3,3,4,4-pentafluorcyklobutylová skupina.

Konkrétními halogensubstituovanými cykloalkylalkylovými skupinami ve významu symbolů R¹ nebo R² jsou (1,2,2,3,3-pentaf luorcyklopropyl ] methylová, (2-chlor-l,2,3,3-tetraf luorcyklopropyl) methylová, [1,2,2,3,3.4.4- heptafluorcyklobutyl jmethylová nebo (2-chlor-l,2,3,3,4,4-hexafluorcyklobutyl) methylová skupina.

Konkrétními alkylovými skupinami ve významu symbolů R¹ a R² jsou skupina methylová, ethylová, propylová, isopropylová nebo butylová.

Konkrétní cykloalkylovou skupinou ve významu symbolů R¹ nebo R² je cyklopropylová nebo cyklobutylová skupina.

Vhodnou cykloalkylalkylovou skupinou ve významu symbolu R¹ nebo R² je skupina cyklopropylmethylová nebo cyklobutylmethylová.

Výhodným případným substituentem na zbytku W je methylová skupina.

Vhodným zbytkem ve významu symbolu R⁵ je atom vodíku nebo methylová skupina.

Vhodným zbytkem ve významu symbolu R⁶ je atom vodíku nebo methylová skupina.

Vhodným zbytkem obecného vzorce II je 2-methoxyethylová, 2-hydroxyethylová, 2-methylthloethylová nebo 2-dimethylaminoethylová skupina.

Jako konkrétní významy pro kruh X se uvádějí oxazolový, thiazolový, imidazolový,

1.2.4- thiadiazolový, 1,2,4-oxadiazolový, 1,2,3-triazolový, 1,2,4-triazolový, pyrazolový, pyrazinový, pyridinový, pyrimidinový nebo

1.3.5- triazinový kruh, přičemž všechny tyto kruhy mohou být tam, kde je to možné, popřípadě substituovány jedním nebo dvěma substituenty vybranými ze skupiny zahrnující atomy fluoru, chloru a bromu, methylovou skupinu, methoxyskupinu, trifluormethylovou skupinu, hydroxyskupinu a aminoskupinu.

Vhodným zbytkem ve významu symbolu —A— je:

fenylenová, cykloipentylenová, cyklohexylenová, trimethylenová, tetramethylenová, pentamethylenová, thioethylenová, thiotrimethylenová, thiotetramethylenová, thiopentamethylenová, oxyethylenová, oxytrimethylenová, oxytetramethylenová, methylenthiomethylenová, methylenthioethylenová, methylenthiopropylenová, methylenoxymethylenová, methylenoxyethylenová, ethylenoxyethylenová, oxy-2-methylenová, thiopropylenthiomethylenová, oxyethylenoxymethylenová, iminoethylenová, iminopropylenová, vinylenpropylenová, oxymethylenvinylenOvá,

1.3- fenylenová,

1.3- cyklopentylenová, methylen-l,4-fenylenová, ethylenoxymethylen-l,4-fenylenová, oxy-l,3-fenylenmethylenová nebo thiomethylenethinylenmethylenová skupina.

Zápis těchto zbytků ve významu symbolu —A— je proveden tak, že se čte od leva do prava ve vzorci I, takže prvně jmenovaná část každého zbytku je navázána na kruh X a posledně jmenovaná část každého zbytku je navázána na seskupení C = O. Tak například, pokud —A— znamená thiomethylenethinylenmethylenovou skupinu, pak sloučenina obecného vzorce I obsahuje seskupení vzorce III θ

(m)

V následující části je uvedeno 6 výhodných významů pro guanidinové deriváty obecného vzorce I. Pokud se kterýkoli z těchto významů, ať už jednotlivě nebo v kombinaci, uvažuje společně s dalšími obecnými nebo konkrétně uvedenými významy uvedenými pro guanidinové deriváty obecného vzorce I výše, získají se výhodné podskupiny sloučenin spadajících do shora uvedené obecné definice těchto látek.

1. R² znamená atom vodíku a R¹ představuje 2,2,2-trifluorethylovou, 2-chlor-2,2-difluorethylovou nebo 2,2,3,3-tetrafluorpropylovou skupinu.

2. Kruh X nenese žádný případný substituent.

3. Kruh X představuje pyrazolový, 1,2,3-triazolový nebo 1,2,4-triazolový kruh, k němuž je zbytek A navázán v poloze 1, pyrimidinoTý kruh, k němuž je zbytek A navázán v poloze A nebo thiazolový kruh, k němuž je symbol A navázán v poloze 4.

4. Kruh X představuje pyrazolový, 1,2,3-triazolový nebo 1,2,4-triazolový kruh, k němuž je zbytek A navázán v poloze 1.

5. Kruh X představuje pyrazolový kruh.

6. —A— znamená tetramethylenový, pěntamethylenový, oxytrimethylenový, oxytetramethylenový, thiatrimethylenový nebo thiatetramethylenový zbytek.

Konkrétní sloučeniny podle vynálezu jsou uvedeny níže v příkladech provedení. V následující části je uvedena výhodná skupina těchto sloučenin.

4- [ 4- (2-/2,2,2 - trif luorethyl/guanidino ] pyrimid-2-yl-thio]butyramid (příklad 1),

5- [ 3- (2-/2,2,2-trif luorethyl/guanidinoj pyrazol-l-yl]valeramid (příklad 5),

5-[3-(2-/2,2,3,3-tetrafluorpropyl/guanidinojpyrazol-l-yl]valeramid (příklad 8),

5-(3-( 2-/2-chlor-2,2-difluorethyl/guanidino) pyrazol-l-yl]valeramid (příklad 9),

5-(4-( 2 -/2,2,2-trif luor ethy 1/guanidino )-1,2,3-triazol-2-yl]valeramid (příklad 10),

5- (4-( 2-/2,2,3,3-tetrafluorpropyl/guanidino) -l,2,3-triazol-2-yl]valeramid (příklad 12),

6- (4-( 2-/2,2,2 - trif luorethyl/guanidino )-1,2,3-triazol-2-yl]hexanamid (příklad 13),

4-(4-( 2-/2,2,3,3-tetraf luorpr opyl/guanidino) pyrimld-2-yloxy]butyramid (příklad 20),

4-(2-( 2-/2,2,3,3-tetraf luorpropy 1/guanidino) pyrid-6-ylthio]butyramid (příklad 29), jakož i jejich farmaceuticky upotřebitelné adiční soli s kyselinami.

Z této skupiny sloučenin jsou výhodné sloučeniny z příkladů 5, 8 a 20, zvlášť výhodná je pak sloučenina z příkladu 5.

Vhodnými farmaceuticky upetřebitelnými adičními solemi guanidinových derivátů obecného vzorce I s kyselinami jsou například soli s kyselinou chlorovodíkovou, kyselinou bromovodíkovou, kyselinou fosforečnou, kyselinou sírovou, kyselinou octovou, kyselinou citrónovou nebo kyseliou maleinovou.

Způsob podle vynálezu se vyznačuje tím, že se hydrolyzuje sloučenina obecného vzorce V

Z-A-CN (V)

Hydrolýza se s výhodou provádí působením silné minerální kyseliny, jako koncentrované kyseliny sírové, nebo působením peroxidu vodíku v zásaditém prostředí, například v přítomnosti hydroxidu sodného.

Pokud se způsobem podle vynálezu získají sloučeniny obecného vzorce I ve formě volných bází a mají se připravit adiční soli s kyselinami, podrobí se sloučenina obecného vzorce I ve formě volné báze reakci s kyselinou poskytující farmaceuticky upotřebitelný aniont,

Výchozí látky obecného vzorce V, používané při práci způsobem podle vynálezu, je možno získat separátním vybudováním dvou postranních řetězců na příslušném kruhu X. Tak je možno postranní řetězec na levé straně kruhu vybudovat redukcí nitroskupiny na aminoskupinu, reakcí této aminoskupiny s isothiokyanátem obecného vzorce

R¹R²N = C--S a nakonec reakcí vzniklé thiomočoviny s amoniakem v přítomnosti kysličníku rtuťnatého. Postup výstavby postranního řetězce na pravé straně kruhu se může lišit v závislosti na charakteru kruhu X, na povaze atomu v kruhu X, na který je navázán zbytek A (zda se jedná o uhlík nebo dusík) a na přítomnosti nebo nepřítomnosti atomů nebo skupin zavedených do řetězce zbytku A.

Pokud zbytek A neobsahuje žádnou vestavěnou skupinu nebo je-li touto vestavěnou skupinou fenylenový zbytek a Z představuje atom uhlíku, je výhodné vybudovat kruh X s již přítomným postranním řetězcem na pravé straně. Pokud kruhem X je kruh pyrimidinový, lze jej vybudovat reakcí vhodně substituovaného iminoetheru s 2-chlorakrylonitrilem, jak je například uvedeno v příkladu 14. Pokud skupinou zavedenou do řetězce A je vinylenová nebo ethinylenová skupina, lze zbytek A zavést tvorbou dvojné nebo trojné vazby standardními kondenzačními metodami, jak například ilustruje příklad 14.

Pokud skupinou zavedenou do řetězce A je cykloalkylenová skupina, je možno řetězec A vybudovat konjugační adicí na odpovídající cykloalk-2-enon. Pokud vestavěnou skupinou v řetězci A je atom kyslíku nebo síry, nebo skupina NH nebo N-alkyl, je možno postranní řetězec na pravé straně vybudovat postupem analogickým postupu ilustrovanému příklady 1, 17, 23, 26, 27, 28 a 29. Pokud Z znamená atom dusíku, je možno postranní řetězec na pravé straně vybudovat postupem ilustrovaným příklady 10 a 25.

Jak již bylo uvedeno výše, jsou deriváty guanidinu podle vynálezu H-2 antagonisty histaminu, inhibující sekrecí žaludeční kyseliny u teplokrevných živočichů a jsou proto užitečné při léčbě žaludečních vředů a jiných stavů způsobených nebo znovu vyvolaných žaludeční kyselostí, včetně vředů ze stresu a gastrointestinálního krvácení v důsledku poranění.

Účinnost na antagonizování H-2 receptorů histaminu je možno demonstrovat standardními testy, jako například schopností sloučenin obecného vzorce I inhibovat histaminem vyvolanou positivní chronotropní odezvu u spontánně bijící pravé předsíně morčete nebo jejich schopností inhibovat histaminem vyvolanou spotřebu aminopyrinu v kyselé oblasti výstelkových buněk.

Test na předsíni morčete se provádí následujícím postupem:

Praivá předsíň morčete se při. napětí 1 g (isometrickyj suspenduje ve 25 ml termostaticky kontrolované (30 °Cj tkáňové lázně obsahující okysličený (95 °/o Ož, 5 % CO2) Krebs-Henseleitův pufr (pH 7,4). Tkáň se nechá 1 hodinu stabilizovat, během kteréžto doby se dvakrát až čtyřikrát promyje. Individuální stahy se zaznamenávají převodníkem silového posunu přes extensometrický vazební člen a okamžitá rychlost se sleduje kardiotachometrem. Zjistí se kontrolní odezva na 1 μΜ histamin, načež se tkáň třikrát promyje a nechá se reekvilihrovat na základní hodnotu. Po patnáctiminutové reekvilibraci se přidává testovaná sloučenina až k dosažení finální koncentrace. Za 10 minut po přidání testované sloučeniny se znovu přidá histamin (1 μΜ) a odezva na histamin v přítomnosti antagonistů se porovná s kontrolní odezvou na histamin. Dosažené výsledky se vyjadřují v procentech kontrolní odezvy na histamin. Standardními postupy se pak stanoví zjevná disociační konstanta H-2 antagonistů.

Aminopyrinový test se provádí následujícím způsobem:

Žaludeční sliznice novozélandského bílého králíka se oddělí od svalovinv a promyje se v pufru 1 [obsahuje v 1 litru 8,007 g chloridu sodného, 0,201 g chloridu draselného, 0,113 g monohydrogenfosforečnanu sodného, 0,204 g dihydrogenfosforečnanu draselného, 0,132 g dihydrátu chloridu vápenatého, 0,101 g chloridu hořečnatého a 1 g glukosy, a je hydroxidem sodným upraven na pH 7,4]. Tkáň se jemně rozseká, suspenduje se v pufru 1 a třikrát se pufrem 1 promyje. Tkáň se pak suspenduje v dispergačním prostředí [100 mg kolagenasy (Sigma Chemical Co., typ B) a 100 mg albuminu hovězího séra a Miles Laboratories Ltd., frakce V) ve 100 ml pufru 1; 50 ml prostředí na 10 g čisté hmotnosti tkáně] a za míchání v kyslíkové atmosféře se inkubuje při 30 °C a pH 7,4 (podmínky kontinuálně sledovány a udržovány). Po 30 minutách se tkáň nechá usadit a kapalina nad usazeninou se oddělí. Přidá se čerstvé dispergační prostředí (50 ml na 10 g hmotnosti vlhké tkáně) a v inkubaci se pokračuje. Po 40 až 60 minutách sestává disperze tkáně převážně ze žláz a celých buněk. Všechny zbývající větší části tkáně se odstraní filtrací přes nylonovou síťku. Směs žláz a buněk se izoluje odstředěním při 20 X g a suspenduje se v pufru 1 obsahujícím 1 % albuminu hovězího séra (Miles Laboratories Ltd., frakce VJ. Nakonec se buňky a žlázy třikrát promyjí pufrem 1 a suspendují se v pufru 2 [obsahuje 500 ml Eaglesova prostředí (MEMj, 10 mg aprotininu (Sigma Chemical Co.) a 20 ml (150 mmol) 2-(4-(2-hydroxyethyl )piperazin-l-yl ] ethansulf onové kyseliny, upraven hydroxidem sodným na pH 7,4; 150 ml na 10 g čisté hmotnosti tkáně], Suspenze tkáně se nejméně 1 hodinu před použití míchá v kyslíkové atmosféře při teplotě 32 °C.

Tkáňová suspenze se 20 minut inkubuje s testovanou sloučeninou a 10 ginol aminopyrinu značeného C¹⁴ na dimethylaminoskupině (0,1 ^Ci/mlj. Spotřeba aminopyrinu se pak stimuluje přidáním histaminu a inhibitoru fosfodiesterasy ICI 63 197 (Bioehem. Soc. Speciál Puhlieatiioin 1, 1973, str. 127 až 132) do finálních koncentrací 10^-5 resp. 5 x X 10^_7M. Po 18 minutách se buňky a žlázy oddělí do inkubačního prostředí filtrací suspenze přes filtry ze skleněných mikrovláken. Směs buněk a žláz se pak rychle (za kratší dobu než 10 sekund] třikrát promyje ledově chladným pufrem 1. Na scintilačním pcčítači se paik změří aminpyrin značený C¹⁴, zadržený v tkáni, a porovnáním s kontrolním vzorkem se vypočte stupeň inhibice spotřeby aminopyrinu, způsobený testovanou sloučeninou. Ze série testů prováděných s různými koncentracemi se pak graficky zjistí koncentrace testované látky způsobující 50 % inhibici.

Všechny sloučeniny uvedené v tomto textu jako příklady byly podrobeny buď testu na morčecí předsíni, nebo aminopyrinovém testu. Všechny látky testované na předsíni morčete jsou účinné při koncentraci v lázni 10 μΜ nebo při koncentraci ještě nižší, přičemž účinnější z těchto sloučenin vykazují při této koncentraci úplnou inhibici odezev. Všechny sloučeniny testované aminopyrinovým testem vykazují 50 % inhibici spotřeby aminopyrinu při koncentraci 3 μΜ nebo při koncentraci ještě nižší.

Inhibici sekrece žaludeční kyseliny je možno prokázat standardními testy, jako například schopností sloučenin obecného vzorce I při intravenosním podání, podání do žaludku nebo orálním podání, inhibovat sekreci kyselých žaludečních šťáv například u krys nebo psů s žaludeční pištěli nebo s denervovanými váčky v žaludečním fundu, u nichž byla žaludeční sekrece stimulována podáním látky zvyšující sekreci, například pentagastrinu, histaminu, bethanecholu nebo potravy.

Test na krysách se provádí následujícím způsobem:

Krysí samice o hmotnosti 200 až 230 g se anestetizují instramuskulární aplikací urethanu v dávce 1,5 g/kg a do jejich průdušnice se zavede kanyla. Jícnem se do žaludku pokusného zvířete zavede měkká hadička, která se v oblasti krku upevní ligaturou. Řezem v dvanáctníku se do antrální oblasti žadudku zavede trubice z plastické hmoty (průměr 3 mm) s větším počtem otvorů a její poloha se zajistí ligaturou okolo pyloru. Jícnovou kanylou se žaludek promývá solným roztokem (9 g chloridu sodného/litr) v dávce 1 ml/min a kapalina odebíraná z pylorického vývodu se v desetiminutových intervalech shromažňuje v kádinkách. Sekrece kyseliny se stimuluje subkutánním podáním specifického H-2 antagonistu dimaprit v dávce 10 mg/kg s následující infusí v dávce 30 mg/kg/h. Sekrece kyseliny se vypočítává titrací vzorků odebíraných po 10 minutách. Titrace se provádí 20 mM louhem sodným do koncového bodu pH 6,4. Jakmile sekrece kyseliny dosáhne rovnoměrných hodnot (tři po sobě následující odečty se pohybují v rozmezí 5 %) aplikuje se testovaná sloučenina intravenosně kanylou zavedenou do levé zevní jugulární žíly. Sekrece se pak měří po další 2 hodiny. Připraví se nejprve zásobní roztok každé z testovaných sloučenin (10 mg/ml v dimethylsulfoxidu) a z tohoto zásobního roztoku se zředěním solným roztokem připraví příslušně zředěný roztok umožňující injekční aplikaci příslušné dávky v objemu 1 ml/kg (koncentrace dimethylsulfoxidu nižší než 2%).

Test na psech s chronickou pištěli se provádí následujícím postupem:

Čistokrevná fena beagla o hmotnosti 9 až 12 kg, s chronickou žaludeční pištěli, se nechá přes noc hladovět, přičemž se neomezuje v příjmu pitné vody. Během pokusu je pes mírně upoután ve třmenech tak, aby byl nucen stát. Při stanovení účinku testované sloučeniny při intravenosním podání se pištěl otevře a po zjištění absence basální sekrece během 30 minut se začne s kontinuální intravenosní infusí látky zvyšující sekreci (0,5 .«mol/kg/h histaminu nebo 2 ₍ug/kg/h pentagastrinu) v solném roztoku (15 ml/hj. Každých 15 minut se shromažďují vzorky žaludeční kyseliny. Změří se objem každého vzorku a podíl o objemu 1 ml se titruje 100 mM louhem sodným až do neutrality, k zjištění koncentrace kyseliny. Po dosažení stability úrovně sekrece (1 až 2 hodiny) se intravenosně podá testovaná sloučenina v solném roztoku a vzorky žaludeční kyseliny se odebírají další 2 až 3 hodiny, přičemž se neustále pokračuje v infusi látky zvyšující sekreci.

Při stanovení účinku testované sloučeniny při aplikaci do žaludku se po zjištění absence basální sekrece (během 30 minut] zavede testovaná sloučenina obsažená v prostředí sestávajícím z 25 ml 0,5 % (hmotnost/ /objem) hydroxypropyl-methylcelulosy a 0,1 procent (hmotnost/objem) povrchově aktivního činidla „Tween“ 80 ve vodě do žaludku zvířete dávkovacím uzávěrem píštěle. Po 1 hodině se pištěl znovu otevře a okamžitě se začne s intravenosní infusí látky zvyšující sekreci, jak je popsáno výše. Shora popsaným způsobem se pak odebírají a sledují vzorky žaludeční kyseliny a přiblížení sekrece kyseliny k stabilní úrovni se porovnává se stavem u kontrolního zvířete, jemuž bylo do žaludku uvedeno pouze nosné prostředí.

Při zjišťování účinnosti při orální aplikaci se testovaná látka aplikuje ve formě želatinové kapsle spláchnuté 15 ml vody. Po jedné hodině se pištěl otevře a okamžitě se začne s intravenosní infusí látky zvyšující sekreci. Shora popsaným způsobem se odebírají a sledují vzorky žaludeční kyseliny a přiblížení sekrece kyseliny k stabilní úrovni se porovnává se stavem u kontrolního zvířete, jemuž nebyla testovaná sloučenina podána.

Test na psech s denervovanými váčky v žaludečním fundu se provádí následujícím způsobem:

Připraví se samci beaglů (14 až 22 kg) s vagově denervovanými váčky v oblasti fundu (metoda viz Rudick a spol., J. Surg. Res. 1967, 7, 383). Zvířata se nechají 4 až 6 týdnů zotavit po chirurgickém zákroku, načež se u nich po* dobu dalších 2 až 3 měsíců před testováním provádí nácvik a standardizace sekretorické odpovědi. Před testem se pri nechají 23 hodiny hladovět (příjem vody není omezen). Během pokusů jsou psi lehce zavěšeni na látkových popruzích. Po promytí váčku teplou vodou se v dávce 10 ,ug/ /min začne infusí podávat histamin. Tato dávka agonistu vyvolá u všech pokusných psů submaximální (60 až 90% maximální hodnoty) zvýšení sekrece kyseliny. Sekrety z váčku se odebírají v patnáctiminutových intervalech do kalibrovaných skleněných zkumavek a s přesností na 0,1 ml se měří jejich objem. Vzorek o objemu 500 μΐ se zředí 5 ml solného roztoku a titruje se 100 mM hydroxidem sodným na pH 7,0. Z koncentrace kyseliny v sekretu a z objemu sekretu se vypočítává celková produkce kyseliny. Testované sloučeniny se podávají intravenosně v dávce 0,1 ml/kg do véna cephalica nebo orálně ve formě želatinové kapsle, a to v době, kdy se sekrece ustálí (tři po sobě následující odečty jsou v rozmezí 10 %). Sekrece se měří po dobu 3 hodin po podání testované látky.

Z výsledků získaných při testu na morčecí předsíni a při aminopyrinovém testu je možno si učinit úsudek o účinnosti při testech na krysách a na psech.

Během testů na krysách a na psech nebyly pozorovány žádné zřetelné známky toxicity nebo vedlejší účinky. 5-(4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanldlniO' )pyrimid-2-yl ] valeramid, 5- [ 4-(2-/2,2,2 - tr if luorethyl/guanidino) -l,2,3-triazol-2-yl]valeramid, 5- [ 6- (2-/2,2,3,3-tetraf luorpropyl/guanidino) pyrid-2-yl ] valeramid a 5-(3-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino)pyrazol-l-yl]valeramid byly intravenosně podány skupinám vždy dvou anestetisovaných krys a čtyř bdících myší v dávkách odpovídajících desetinásobku, resp. stonásobku dávky (v mg/kg) způsobující zhruba 50% inhibici sekrece žaludeční kyseliny u anestetisovaných krys. U žádného z pokusných zvířat, jimiž byly tyto dávky podány, nebyly zaznamenány žádné příznaky toxicity.

Řada sloučenin uvedených v tomto textu způsobuje inhibici sekrece žaludeční kyseliny, která se po několik hodin jen málo nebo vůbec neodchyluje od maximální inhibice.

N-methylkyanguanidinové seskupení ve známých antagonistech H-2 receptorů se v tělech savců může přeměňovat na mutagenní N-nitroso-N-methylkyanguanidinové seskupení (viz Pool a spol., Toxicology, 1979, 15, 69 j. Odpovídající skupina ve sloučeninách podle vynálezu, vzorce CONHz, není potenciálně přeměnitelná na kancerogenní nitrosoderiváty.

Guanidinové deriváty vyrobené způsobem podle vynálezu je možné použít ve formě farmaceutických prostředků obsahujících deriváty guanidinu v kombinaci s netoxickými, farmaceuticky upotřebitelnými ředidly nebo nosiči.

Tyto farmaceutické prostředky mohou být například ve formě vhodné k orálnímu, rektálnímu, parenterálnímu nebo místnímu podání. K tomuto účelu je možno zmíněné prostředky upravovat o sobě známým způsobem například na tablety, kapsle, vodné čl olejové roztoky či suspenze, emulze, dispergovatelné prášky, čípky, sterilní injekční vodné či olejové roztoky nebo suspenze, gely, krémy, masti nebo prostředky k omývání.

Kromě derivátu guanidinu obecného vzorce I mohou tyto farmaceutické prostředky, určené k orální, rektální nebo parenterální aplikaci, obsahovat nebo mohou být společně aplikovány s jedním nebo několika známými léčivy vybranými ze skupiny zahrnující antacidika, jako například směsi hydroxidu hlinitého a hydroxidu hořečnatého, antipepsinové sloučeniny, jako například pepstatin, jiné H-2 antagonisty histaminu, jako například cimetidin nebo ranitidin, látky hojící vředy, jako například carbenoxolon nebo soli vizmutu, protizánětlivá činidla, jako například ibuprofen, indomethacin, naproxen nebo aspirin, prosíaglandiny, jako například 16,16-dimethylprostaglandin Ez, klasická antihistaminika (H-l antagonisty histaminu), jako například mepyramin nebo difenhydramin, anticholinergická činidla, jako například atropin či propanthelin-bromid, anxiolytická činidla, jako například diazepam, chlordiazepoxid nebo fenobarbital.

Farmaceutické prostředky určené k místní aplikaci mohou kromě derivátu guanidinu obecného vzorce I obsahovat rovněž jedno nebo několik klasických antihistaminik (H-l antagonistů histaminu), jako jsou například mepyramin nebo difenhydramin, nebo/a jedno nebo několik steroidních protizánětlivých činidel, jako jsou například fluocinolon a triamcinolon.

Prostředky k místní aplikaci mohou obsahovat 1 až 10 % (hmotnost/hmotnost) derivátu guanidinu.

Vhodným farmaceutickým prostředkem je preparát vhodný k orální aplikaci v jednotil kove dávkovači formě, například tableta nebo kapsle obsahující 5 až 500 mg derivátu guanidinu, nebo preparát vhodný pro intravenosní, subkutánní nebo intramuskulární injekční aplikaci, například sterilní injekční preparát obsahující 0,1 až 10 % (hmotnost/hmotnost) derivátu guanidinu.

Tyto farmaceutické prostředky se normálně podávají lidem k léčbě žaludečních vředů a jiných stavů způsobených nebo znovu vyvolaných žaludeční kyselostí stejným obecným způsobem, jaký se používá při aplikaci cimetidinu, přičemž pokud jde o výši dávek, je třeba brát v úvahu účinnost a dobu trvání účinku derivátu guanidinu v porovnání s cimetidinem. Při orální aplikaci se tedy každému pacientovi bude podávat dávka pohybující se od 5 mg do 500 mg, s výhodou od 10 mg do 100 mg derivátu guanidinu, při intravenosním, subkutánním nebo intramuskulárním podáni pak dávka pohybující se od 0,5 mg do 50 mg, s výhodou od mg do 20 mg derivátu guanidinu, přičemž příslušný prostředek se bude aplikovat jednou až čtyřikrát, s výhodou jednou denně. Rektálně aplikovaná dávka se bude přibližně rovnat orálně podávané dávce. Popisované prostředky je možno v případě, že obsahují množství guanidinového derivátu, které je násobkem dávky účinné při podání jednou až čtyřikrát denně, podávat méně často.

Vynález ilustrují následující příklady provedení, jimiž se však rozsah vynálezu v žádném směru neomezuje. NMR spektra jsou udávána v hodnotách δ oproti tetramethylsilanu (á = OJ jako vnitřního standardu. Tvary signálů se označuji následujícími zkratkami:

s = singlet, d = dublet, t = triplet, q — kvartet, m = multiplet, š = široký signál.

Výrazem „ether“ se míní diethylether.

Je třeba upozornit na skutečnost, že v případě 3-nitropyrazolu (příklad 5) a 4-nitrotriazolu (příklad 10j hrozí nebezpečí výbuchu. Příklad 14 popisuje přípravu výchozího materiálu pro práci postupem podle příkladu 15 a příklad 17 popisuje přípravu výchozího materiálu pro práci postupem podle příkladu 18.

Příklad 1

Směs 0,14 g 4-[4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino) pyrimid-2-ly thio ] butyr onitrilu a koncentrované kyseliny sírové se nechá hodiny reagovat při teplotě místnosti a pak se zředí drceným ledem a vodou. Výsledný roztok se zalkalizuje 10N vodným hydroxidem sodným a směs se třikrát ex241535 trahuje ethylacetótem. Spojené extrakty se vysuší a odpaří se k suchu, čímž se získá 0,13 g 4-(4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino)pyrimid-2-ylthio ] hutyramidu, charakterizovaného jako hydrogenmaleát tající po překrystalování z vodného ethanolu při 202 až 203 °C.

Výchozí materiál, používaný při shora používané reakci, je možno připravit následujícím postupem.

K roztoku 0,25 g 2-thiocytosinu v 5 ml 0,5 N vodného hydroxidu sodného se přidá 0,23 g 4-chlorbutyronitrilu ve 2 ml ethanolu a směs se 18 hodin míchá. Po přidání dalších 0,23 g 4-chlorbutyronitrilu se směs míchá ještě 24 hodiny, pak se zahustí ve vakuu na objem 2 ml, odparek se ochladí a vyloučená krystalické sraženina se odfiltruje. Získá se 0,3 g 4-(4-aminopyrimid-2-ylthiojbutyronitrilu o teplotě tání 99 až 100 °C.

Směs 0,25 g 4-(4-aminopyrimld-2-ylthio)butyronitrilu, 3 ml acetonitrilu a 0,21 g 2,2,2-trifluorethylisothiokyanátu se 72 hodiny míchá při teplotě 70 °C, načež se odpaří k suchu. Zbytek poskytne po krystalizací ze směsi etheru a petroletheru (teplota varu 60 až 80 °C) 0,37 g 4-[4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/thiour eido) pyrimid-2-y.lthlo] buityronitrilu o teplotě tání 125 až 126 °C.

Směs 0,32 g 4-[4-(3-/2,2,2-trifluorethyl/thioureldoOpyrimid-Z-ylthioQbu.tyroinitrllu, ml ethanolu nasyceného amoniakem a 0,5 g žlutého kysličníku rtuťnatého se 20 hodin míchá při teplotě místnosti, pak se zfiltruje a filtrát se odpaří k suchu. Zbytek poskytne po překrystalování ze směsi acetonu a petroletheru (teplota varu 60 až 80 °C) 0,29 g 4-[4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino)pyrimid-2-ylthio]butyronitrilu o teplotě tání 137 °C.

Příklady 2 a 3

Analogickým postupem jako v příkladu 1 se za použití vždy příslušného nitrilu (připraveného analogickým způsobem jako butyronitril popsaný v příkladu 1) jako výchozího materiálu získají

5- (4-( 2 -/2,2,2-tr if luor ethy 1/guanidino) pyrimid-2-ylthio] valeramid-hydrogenmaleát o teplotě tání 184 až 186 C a

6- (4-( 2-/2,2,2-tr if luor ethy 1/guanidino) pyrimid-2-ylthio]hexanamid-hydrogenmaleát o· teplotě tání 176 až 177 °C.

Příklad 4

Směs 0,16 g 4-[4-(2-/2-methoxyethy 1/guanidino )pyrlmid-2-ylthlo]butyronltrilu a 2 ml koncentrované kyseliny sírové se 5 hodin míchá při teplotě místnosti. Reakční směs se ochladí v ledu a zalkalizuje se opatrným přikapáváním koncentrovaného vodného roztoku amoniaku (hustota 0,880). Vyloučená bílá sraženina se odfiltruje, promyje se vodou a pak studeným ethanolem, pevný materiál se rozpustí v horkém ethanolu spolu s kyselinou maleinovou a roztok se nechá zchladnout. Získá se 0,22 g 4-(4-(2-/2-methoxyethyl/guanidino) pyrimid-2-ylthio ] butyramld-maleátu o teplotě tání 194 až 195 °C.

Výchozí materiál je možno získat následujícím způsobem:

K směsi 0,60 g 4-(4-aminopyrimid-2-ylthiojbutyronitrilu a 30 ml tetrahydrofuranu se v argonové atmosféře za míchání při teplotě —78 °C přidá 1,9 ml 1,6 M n-butyllithia v hexanu. Reakční směs se 0,5 hodiny míchá při teplotě —78 °C, načež se k ní přikape 0,35 g 2-methoxyethylisothiokyanátu v 5 mililitrech tetrahydrofuranu. Výsledná směs se nechá ohřát na teplotu místnosti a míchá se ještě dalších 64 hodin.

Reakční směs se vylije do vody a třikrát se extrahuje ethylacetátem. Odpařením spojených extraktů k suchu se získá surový pevný materiál, který se vyčistí středotlakou chromatografií na silikagelu za použití směsi chloroformu a methanolu (9,5: : 0,25 objem/objem) jako elučního činidla. 0,25 g vyčištěného produktu se ihned vnese do směsi 10 ml ethanolu nasyceného amoniakem a 0,22 g kysličníku rtuťnatého, reakční směs se 1,5 hodiny míchá, pak se zfiltruje přes vrstvičku křemeliny, filtrát se odpaří a zbytek se vyčistí středotlakou chromatografií na silikagelu za použití směsi chloroformu, methanolu a vodného amoniaku (hustota 0,880) (9,5:0,6:0,05 objem/objem/ objem) jako elučního činidla. Získá se 0,16 g 4-[4-)2-/2-methoxyethyl/guanidino)pyrimid-2-ylthio]butyronitrilu ve formě polokrystalické pevné látky, která se používá bez dalšího čištění.

Příklad 5

Do 65 ml koncentrované kyseliny sírové se za míchání vnese během 10 minut 13 g 5-(3-( 2-/2,2,2-trif luorethyl/guanidino) pyrazol-l-yl]valeronitrilu. Výsledný roztok se nechá 18 hodin reagovat při teplotě 20 °C, pak se zředí 300 ml ledu a zalkalizuje se 10,8 N hydroxidem sodným na pH 9. Směs se extrahuje třikrát vždy 200 ml ethylacetátu, extrakt se vysuší síranem hořečnatým a ve vakuu se odpaří na olejovitý zbytek, který zkrystaluje. Po překrystalování surového materiálu z ethylacetátu se získá 5-[ 3- (2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino) pyrazol-1-yljvaleramid o teplotě tání 130 °C. Z této báze se působením kyseliny maleinové v acetonu připraví maleát tající při 183 až 184 stupních C.

Výchozí materiál je možno připravit následujícím způsobem.

K roztoku 17,4 g 2-nitropyrazolu ve 150 ml suchého dimethylformamidu se za vnějšího chlazení ledem k udržení teploty na 20 až 30 °C po částech přidá během 30 minut pasta natriumhydridu [3,16 g 61% (hmotnost/ /hmotnost) suspenze v kapalném parafinuj. Výsledná směs se 45 minut míchá, k výslednému téměř čirému roztoku se během 30 minut přidá 25 g 5-bromvaleronitrilu při teplotě 25 až 30 °C, a reakční směs se 4 hodiny míchá. Po přidání 450 ml vody a 450 ml ethylacetátu se horní vrstva oddělí, vysuší se síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu na olejovitý zbytek tvořený směsí 5-(3-nitropyrazol^jl-yl) valeronitrilu a 5-(5-nitropyrazol-l-yl) valeronitrilu.

Tento olejovitý materiál se rozdělí na dva podíly o hmotnosti 15 g, které se frakcionují na sloupci silikagelu (průměr 3,5 cm, délka 100 cm) vymývaném za tlaku 0,2 MPa směsi ethylacetátu a petroletheru (teplota varu 60 až 80 °C) v poměru 3 : 7 (objem/objem). Nejprve se vymyje 1: 5-isomer a pak 1: 3-isomer. 5-(3-nitropyrazol-l-ylj valeronitril taje při 32 až 33 °C.

K roztoku 9,16 g 5-(3-nitropyrazol-l-yljvaleronitrilu ve 200 ml suchého tetrahydrofuranu se přidá 1,8 g 5% (hmotnost/hmotnost j paládia na uhlí a směs se míchá ve vodíkové atmosféře při teplotě 20 °C. Během 4 hodin se pohltí 3,2 litru vodíku. Katalyzátor se odfiltruje a filtrát se odpaří ve vakuu, čímž se získá olejovitý 5-(3-aminopyrazol-l-yl) valeronitril.

K roztoku 7,0 g 5-(2-aminopyrazol-l-yl)valeronitrllu ve 25 ml acetónitrilu se přidá 6,02 g 2,2,2-trifluorethylisothiokyanátu. Po 15 minutách se rozpouštědlo odpaří ve vakuu, čímž se získá 5-[3-(3-/2,2,2-trifluorethyl/thioureido j pyrazol-l-yl ] valeronitril ve formě bílé krystalické látky o teplotě tání 96 až 98 °C.

12,5 g shora připravené thiomočoviny se rozpustí ve 120 ml 8 M amoniaku v ethanolu, přidá se 12,8 g kysličníku rtuťnatého a směs se 30 minut míchá při teplotě 20 °C. Reakční směs se zfiltruje a filtrát se odpaří ve vakuu, čímž se získá olejovitý 5-(3-(2-/2,2,2-trlf luorethyl/guanidino) pyrazol-l-yl ] valeronitril. Vzorek tohoto olejovitého materiálu se rozpustí v acetonu a k roztoku se přidá 5 molekvivalentů kyseliny maleinové. Ze vzniklého čirého roztoku se přidáním etheru vysráží krystalický maleát o teplotě tání 123 až 125 °C.

Alternativně je možno připravit 5-(3-(2-/2,2,2-trif luorethyl/guanidino j pyrazol-l-yl ] valeronitril reakcí 3-ami.nopyrazolu a 2,2,2-trifluorethylisothiokyanátem, reakcí vzniklé thiomočoviny s amoniakem v přítomnosti kysličníku rtuťnatého a nakonec alkylací dusíkového atomu v poloze 1 získaného produktu, jímž je 3-[2-(2,2,2-trifluorethyl)guanidino j pyrazol, 5-bromvaleronitrilem. Příklady 6 až 9

Opakováním postupu popsaného v příkladu 5 za použití vždy příslušných výchozích látek se získají následující sloučeniny:

RNH

X

Příklad R— m číslo

9

CF3CH2— 3

CF3CH2— 5

CHF2CF2CH2— 4

CCIF2CH2— 4

Poznámky:

Příklad 6:

1,25-maleát o teplotě tání 158 až 159 °C (výtěžek 36 %).

Příklad 7:

1,5-maleát o teplotě tání 130 až 131 °C (výtěžek 41 %).

Příklad 8:

bis-maleát-hemihydrát o teplotě tání 93 až 95 °C (výtěžek 58 %).

Příklad 9:

1,25-maleát o teplotě tání 162 až 163 °C (výtěžek 86 %).

Výchozí materiály je možno připravit 0pakováním postupů popsaných ve druhé, třetí, čtvrté a páté části příkladu 5 za použití 4-brombutyronitrilu, resp. 6-bromhexanonitrilu namísto 5-bromvaleronitrilu, a za použití 2,2,3,3-tetrafluorpropylisothiokyanátu, resp. 2-chlor-2,2-difluorethylisothiokyanátu namísto 2,2,2-trifluorethylisothiokyanátu.

Příklad 10

Roztok 0,35 g 5-[4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino) -l,2,3-triazol-2-yl j valeronitrilu v 1,0 ml koncentrované kyseliny sírové se nechá 5 hodin reagovat při teplotě místnosti, reakční směs se vylije do 5 ml vody s ledem, zalkalizuje se vodným hydroxidem sodným, nasytí se chloridem sodným a extrahuje se ethylacetátem. Extrakt se vysuší síranem hořečnatým a odpaří se na žlutý pryskyřičnatý zbytek. Tento pryskyřičnatý zbytek se rozpustí v malém objemu ethylacetátu a přidá se k němu roztok 0,14 g kyseliny maleinové v malém objemu acetonu, čímž vznikne roztok, z něhož krystaluje žádaný produkt. Odfiltrováním se získá 0,33 g 5-[4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino)-l,2,3-triazol-2-yl]valeramid-maleátu o teplotě tání 156 až 157 °C.

Výchozí materiál je možno získat následujícím způsobem.

K roztoku 23,0 g 4-nitro-l,2,3-triazolu ve 135 ml suchého dimethylformamidu se při teplotě místnosti přidá disperze 4,8 g natriumhydridu ve 4,8 g minerálního oleje. Směs se 30 minut míchá, načež se k ní přidá 33,0 g 5-bromvaleronitrilu. Reakční směs se přes noc míchá při teplotě místnosti, pak se vylije do vody, produkt se extrahuje ethylacetátem a vyčistí se chromatografií na sloupci 1 kg silikagelu za použití směsi stejných objemových dílů ethylacetátu a petroletheru (teplota varu 60 až 80 °Cj jako elučního činidla. Získá se 22,3 g olejovitého 5- (4-nitro-l,2,3-triazol-2-yl jvaleronitrilu.

Suspenze 0,5 g 5% (hmotnost/hmotnost) paládia na uhlí v roztoku 1,0 g 5-(4-nitro-1,2,3-triazol-2-yl)valeronitrilu ve 20 ml kyseliny octové se míchá ve vodíkové atmosféře až do pohlcení 420 ml vodíku. Výsledná směs se zfiltruje a odpaří se, čímž se získá 0,85 g olejovitého 5-(4-amino-l,2,3-triazol-2-yl) valeronitrilu.

Roztok 0,35 g 5-(4-amino-l,2,3-triazol-2-ylj valeronitrilu a 0,5 g 2,2,2-trif luorethylisothiokyanátu v 5 ml acetonitrilu se přes noc míchá při teplotě místnosti. Reakční směs se odpaří a zbytek se překrystaluje ze směsi toluenu a petroletheru (teplota varu 60 až 80 °C). Získá se 0,5 g 5-(4-(3-/2,2,2-trifluorethyl/thioureido j-l,2,3-triazol-2-yl]valeronitrilu tajícího po překrystalování z toluenu při 86 až 88 °C.

K roztoku 0,45 g 5-[4-(3-/2,2,2-trif luorethyl/thioureidoj-1,2,3-triazol-2-yl] valeronitrilu v 10 ml 6 M ethanolického amoniaku se za míchání přidá při teplotě místnosti 0,6 g kysličníku rtutnatého. Reakční směs se 2 hodiny míchá při teplotě místnosti, pak se zfiltruje a odpaří se. Získá se 0,41 g 5-[4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino)-l,2,3-triazol-2-yl ] valeronitrilu.

Příklady 11 až 13

Postup popsaný v příkladu 10 se opakuje za použití vždy příslušných výchozích materiálů. Získají se následující sloučeniny:

^RNV m

J.C“ N ~~(r Hg)p~CO 1')

Příklad číslo	R—	P
11	CF3CH2—	3
12	CHF2CF2CH2—	4
13	CF3CH2—	5

Poznámky:

Příklad 11:

maleát o teplotě tání 159 až 161 °C (výtěžek 53 %).

Příklad 12:

maleát o teplotě tání 141 až 142 °C (výtěžek 58 %).

Příklad 13:

maleát o teplotě tání 146 až 147 °C (výtěžek 49 % j.

Výchozí materiály je možno připravit qpakováním postupů popsaných ve druhé, třetí, čtvrté a páté části příkladu 10 za použití 4-brombutyronitrilu, resp. 6-bromhexanonitrilu namísto 5-bromvaleronitrilu a za použití 2,2,3,3-tetrafluorpropylisothiokyanátu namísto 2,2,2-trifluormethylisothiokyanátu.

Příklad 14

K 0,3 g 5-(4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino)pyrimid-2-yl]valerové kyseliny se přikape 1 ml thionylchloridu a směs se 5 minut mírně zahřívá na parní lázni. Nadbytek thionylchloridu se odpaří ve vakuu a pryskyřičnatý zbytek se převrství 5 ml dichlormethanu. Přidá se nejprve roztok 0,105 g anilinu v 0,5 ml dichlormethanu a pak se až do zásadité reakce přikapává triethylamin. Výsledná směs se 30 minut míchá při teplotě místnosti, pak se vylije do vody, organická fáze se oddělí a vysuší se síranem hořečnatým.

Po filtraci a odpaření se získá olejoviíý materiál, který se rozpustí v malém objemu ethanolu a k roztoku se přidá nadbytek ethanolického roztoku kyseliny maleinové.

Vyloučená sraženina se odfiltruje, promyje se ethanolem a překrystaluje se z ethanolu. Ve výtěžku 21 % se získá N-fenyl-5- [ 4- (2-/2,2,2-trif luor ethy 1/guanidino) pyrimid-2-yljvaleramid-maleát. 0,25 HsO, tající při 169 až 171 °C.

Výchozí materiál je možno připravit následujícím způsobem.

g ethyl-5-kyanvalennndáíu se 18 hodin míchá ve 200 ml methanolu obsahujících 26,4 g chloridu amonného. Směs se zfiltruje, filtrát se odpaří k suchu a zbytek se zahřívá k varu pod zpětným chladičem ve 250 ml ethanolu obsahujícího 285 ml triethylaminu a 106 g 2-chl.orakrylonitrilu. Po 2 hodinách se reakční směs ochladí, vnese se do 1 litru vody a pl-Ι se kyselinou octovou upraví na hodnotu 4. Vodná směs se vyčeří aktivním uhlím, zfiltruje se a filtrát se extrahuje 300 ml ethylacetátu. Vodná fáze se oddělí a její pH se vodným roztokem hydroxidu sodného upraví na hodnotu 9. Vodná směs se extrahuje dvakrát vždy 500 mililitry ethylacetátu, spojené extrakty se odpaří k suchu a zbytek se překrystaluje z acetonitrilu. Získá se 16 g 5-(4-aminopyrimid-2-yl j valer onitrilu.

Směs 30 g 5-(4-aminopyri.mid-2-yl)valeronitrilu a 30 g 2,2,2-trifluorethylisothiokyanátu v 50 ml acetonitrilu. se 18 hodin zahřívá k varu pod zpětným chladičem. Reakční směs se odpaří k suchu a zbytek se rozpustí v nasyceném methanolickém roztoku amoniaku. K výslednému roztoku se za míchání přidá 48 g kysličníku rtuťnatého, po 2 hodinách se směs zfiltruje přes vrstvičku křemeliny a filtrát se odpaří k suchu. Odparek se trituruje s etherem a pevný produkt se odfiltruje, čímž se získá 39 g 5-[4-(2-/2,2,2-trifluorethy 1/guanidino jpyrimid-2-yl]valeronitrilu.

K 2 g 5-[4-(2-/2,2,2-trifluorethy 1/guanidino) pyrimid-2-yl] valer onitrilu se přidá 10 ml koncentrované kyseliny chlorovodíkové a směs se 1,75 hodiny zahřívá na parní lázni. Po ochlazení směsi a jejím odpaření ve vakuu se zbytek rozpustí ve vodě a pH se vodným roztokem uhličitanu sodného upraví na hodnotu 5. Vyloučená sraženina se odfiltruje, promyje se nejprve vodou a pak ethanolem, a vysuší se ve vakuu při teplotě 70 ^QC. Získá se 1,9 g 5-(4-(2-/2,2,2-trifluorethy 1/guanidino) pyrimid-2-yl] valerové kyseliny, která se používá bez dalšího čištění.

Příklad 15

Směs 0,45 g 5-[4-(2-/2,2,2-trifiuorethyl/guanidino j pyrimid-2-yl ] valeroniíril hydrogenmaleátu, připraveného postupem podle přikladu 14, a 4 ml koncentrované kyseliny sírové se 4 hodiny míchá při teplotě místnosti. Reakční směs se vylije na 15 g ledu a hodnota pH se vodným hydroxidem sodným nastaví na 9. Směs se odpaří k suchu a pevný zbytek se extrahuje 150 ml směsi methanolu a chloroformu (1 : 20 objem/objemj. Extrakt se zfiltruje a odpaří se k suchu. Ze zbytku se reakcí s kyselinou maleinovou v acetonu připraví 0,15 g hemihydrátu 5- [ 4- (2-/2,2,2-trifluorethyl/gu anidino) pyr imid-2-y 1 ] valeramid-hydr ogenmaleáiu o teplotě tání 182 až 185 °C.

Přiklad 16

Analogickým postupem jako v příkladu 15 se za použití příslušného výchozího materiálu získá ve výtěžku 22 % 6-(4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino jpyrimid-2-yljhexanamid o teplotě tání 179 až 181 °C.

Výchozí materiál je možno připravit opakováním postupu popsaného ve druhé a třetí části příkladu 14, za použití ethyl-6-kyanhexanimidátu namísto ethyl-5-kyanvalerimidátu.

Příklad 17

K roztoku 147 mg 3-[4-(2-/2,2,2-trifluorethy 1/guanidino) pyrimid-2-ylthio]propanthíol-hydrogenmaleátu a 70 mg methoxidu sodného v methanolu se přidá 123 mg 2-jodacetamidu, výsledný roztok se 24 hodiny míchá při teplotě místnosti a pak se odpaří k suchu. Zbytek se roztřepe mezi vodu a ethylacetát, ethylacetátová fáze se vysuší a odpaří se k suchu. Odparek se vyčistí preparativni chromatografii na tenké vrstvě silikagelu v rozpouštědlovém systému tvořeném směsí ethylacetátu, methanolu a koncentrovaného vodného amoniaku (hustota 0,880) v poměru 6 : 1 : 0,5 (objem/objem/objem). Získá se 50 mg pryskyřičnatého 2-{3- [ 4-(2-/2,2,2-trif luor ethyl/guanidino) pyrimid-2-ylthio]propylthio'acetamidu, který se ve formě hydrogenmaleátu krystaluje z eíhylacetátu a taje při 168 až 170 °C.

Výchozí materiál je možno připravit následujícím postupem.

Směs 81 mg methoxidu sodného, 10 ml methanolu, 1 ml 1,3-propandithiolu a 280 mg 4-(2-( 2,2,2-trif luor ethyl J guanidino ] -2-χn ethansulfinylpyrimidinu (viz evropskou patentní publikaci č. 30 092) se 2 hodiny míchá při teplotě místnosti a pak ss odpaří k suchu. Zbytek se roztřepe mezi 2 N vodnou kyselinu chlorovodíkovou a ether, vodná fáze se zalkalizuje 10 N vodným hydroxidem sodným a extrahuje se ethylacetátem. Ethylacetátový extrakt se vysuší, odpaří se k suchu a odparek se ve formě hydrogenmaleátu krystaluje z acetonu. Získá se 260 mg 3- [ 4- (2-/2,2,2-trif luorethyl/guanidino) pyrimid-2-ylthio]propanthiol-hydrogenmaleátu o teplotě tání 153 až 155 °C.

Příklad 18

Směs 0,5 g 5-[4-(2-/2,2,2-trifiuorethyl/guanidino)pyrimid-2-yloxyjvaleronitrilu a 3 ml koncentrované kyseliny sírové se zahřívá tak dlouho, až přejde na roztok, který se pak 2 hodiny míchá při teplotě místnosti. Reakční směs se vylije do vody a zalkalizuje se uhličitanem draselným. Extrakcí ethylacetátem se získá žlutý pryskyřičnatý produkt, který se v acetonu převede na 5-[4-(2-/2,2,2-trif luorethyl/guanidino )pyrimid-2-yloxyjvaleramid-maleát o teplotě tání 192 až 193 °C, rezultující ve výtěžku 0,38 g (54 procent).

Výchozí materiál je možno připravit následujícím postupem.

K 2,75 g natriumhydridu v 95 ml terc.butanolu se přidá 10 g 4-kyanbutanolu, roztok se zahřeje na 40 °C, během 10 minut se k němu přidá 11,24 g 4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino)-2-methylsulfinylpyrimidinu a reakční roztok se nechá reagovat nejprve 2 hodiny při 40 °C a pak 18 hodin při teplotě místnosti. Rozpouštědlo se odpaří ve vakuu a zbytek se promyje nejprve vodou a pak etherem. Získá se 8,5 g 5-[4-(2-/2,2,2-trif luorethyl/guanidino ] pyrimid-2-yloxy ] valeronitrilu o teplotě tání 134 až 136 °C. Příklady 19 až 21

Opakuje s postup popsaný v příkladu 18 za použití vždy příslušných výchozích látek. Získají se následující sloučeniny:

X N H

	\ x r*™ λ ,t
Příklad	R—
číslo
19	CCIF2CH2—
20	CHF2CF2CH:
21	CF3CH2—

Poznámky:

Příklad 19:

teplota tání 149 až 153 °C.

Příklad 20:

teplota tání 161 až 162 °C (výtěžek 38 %). Příklad 21:

teplota tání 189 až 191 °C (výtěžek 69 %).

Výchozí látky pro shora popsaný postup je možno připravit opakováním druhé části příkladu 18 za použití 3-kyanpropanolu namísto 4-kyanbutanolu a za použití 2-msthylsulfinyl-4- [ 2- (2-chlor-2,2-difluorethyl) guanidino] pyrimidinu, resp. 2-methylsulfinyl-4- [ 2- (2,2,3,3-tetraf luorpropyl j guanidino ] pyrimidinu namísto 2-methylsulfinyi-4-[2-(2,2,2-trif luorethyl) guanidino ]pyrimidinu. Tyto dva pyrimidinové deriváty je možno připravit opakováním postupů popsaných ve druhé, třetí a čtvrté části příkladu 34 v evropské patentní publikaci č. 30 092 za po0“(CKn)3-C0 užití 2-chlor-2,2-difluorethylisothiokyanátu, resp. 2,2,3,3-tetrafluorpropyIisothiokyanáíu namísto 2,2,2-trlfluorethylisothiokyanátu.

Příklad 22

Roztok 850 mg 3-[4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino) pyrimid-2-ylmethylthio ] propionitrilu ve 4 ml koncentrované kyseliny sírové se nechá 16 hodin reagovat při teplotě 20 °C a pak se přikape k nasycenému vodnému roztoku uhličitanu sodného. Směs se extrahuje třikrát vždy 20 ml ethylacetátu, extrakt se vysuší síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu. Získá se olejovitý 3-[4- (2-/2,2,2-trif luorethyl/guanidino) pyrimid-2-ylmethylthiojpropionamid, který působením kyseliny maleinové v acetonu poskytne 720 miligramů (60 %) maleátu tajícího za rozkladu při 168 až 169 °C.

Výchozí materiál je možno připravit následujícím způsobem.

K roztoku 55 g chloracetamidin-hydrochloridu a 120 ml triethylaminu ve 250 ml ethanolu, ochlazenému na 10 °C, se během 15 minut po částech přidá 35 ml 2-chlorakrylonitrilu. Během 1 hodiny se teplota nechá vystoupit na 40 °C, směs se ochladí, zfiltruje se a filtrát se odpaří ve vakuu. Odparek se vyjme 600 ml ethylacetátu, z něhož se vysráží dehtovitý materiál. Roztok se vyčeří aktivním uhlím, zfiltruje se a odpaří. Získá se 4-amino-2-chlormethylpyrimidin ve formě hnědé pevné látky.

1,4 g shora připraveného pyrimidinu a 0,8 g thiomočoviny ve 40 ml ethanolu se 20 minut zahřívá k varu pod zpětným chladičem, přičemž vznikne krystalická sraženina. Po ochlazení se filtrací izoluje hydrochlorid S- (4-amimopyrimid-2-ylmethyl j isothiomočoviny.

g shora připraveného derivátu isothiomočoviny se vnese do roztoku 1,1 g hydroxidu draselného ve 20 ml vody, výsledný roztok se 2 hodiny míchá v dusíkové atmosféře, pak se k němu přidá 1 ml akrylonitrilu a směs se 30 minut intenzívně míchá. Reakční roztok se extrahuje ethylacetátem, extrakt se vysuší síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu. Získá se 3-(4-aminopyrimid-2-ylmethylthio) propionitril ve formě pryskyřice, která stáním ztuhne a taje při 108 až 109 °C.

K roztoku 1,7 g 3-(4-aminopyrimid-2-ylmethylthio jpropionitrilu ve 40 ml acetonitrilu se přidají 2 ml 2,2,2-trifluorethylisothiokyanátu a výsledný roztok se 17 hodin zahřívá k varu pod zpětným chladičem. Acetonitril se odpaří ve vakuu, zbytek se rozpustí v ethylacetátu, roztok se vyčeřl aktivním uhlím a po filtraci se odpaří, čímž se získá 3- [4- (3-/2,2,2-trif luorethyl/thioureido j pyrimid-2-ylmethylíhlo]propionitril ve formě oranžově zbarvené pevné látky o teplotě tání 108 až 110 ³C.

Κ 1 g shora připraveného derivátu thiomočoviny v 10 ml dimethylformamidu a 10 mililitrech 8 M ethanolického amoniaku se přidají 3 g kysličníku rtuťnatého. Směs se 40 minut míchá, pak se zředí 100 ml směsi stejných objemových dílů ethylacetátu a vody, a zfiltruje se přes vrstvičku křemeliny. Ethylacetátový extrakt se vysuší síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu, čímž se získá 3-[4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidinojpyrimid-2-ylmethylthio] propionitril ve formě oleje, který se používá bez dalšího čištění.

Příklad 23

Postup popsaný v příkladu 22 se opakuje za použití 4-[4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino) pyrimid-2-y lmethy lthio ] butyr onitrilu jako výchozí látky. Ve výtěžku 45 % se získá 4-[4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guamidino)pyrimid-2-ylmethylthio]butyramid o teplotě tání 126 až 128 °C.

Výchozí materiál je možno připravit opakováním postupu popsaného ve čtvrté, páté a šesté části příkladu 22, za použití 4-brombutyronitrilu namísto akrylonitrilu.

Příklad 24

Roztok 400 mg trans-6-[4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino) pyrimid-2-yl ] hex-5-ennitrilu ve 2 ml koncentrované kyseliny sírové se 18 hodin nechá reagovat při teplotě 20 °C a pak se přikape k nasycenému vodnému roztoku uhličitanu sodného. Směs se extrahuje ethylacetátem (dvakrát vždy 15 ml], extrakt se vysuší síranem horečnatým a odpaří se ve vakuu. Získá se olejovitý trans-8- [4- (2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino) pyrimid-2-yl]hex-5-enamid, z něhož se v acetonu připraví sůl s kyselinou maleinovou rezultující ve výtěžku 205 mg (36 % j a tající při 177 až 179 °C.

Výchozí materiál je možno připravit následujícím způsobem.

K roztoku 50 ml thiofenolu ve 400 ml

2,5 M vodného roztoku hydroxidu sodného se za míchání v dusíkové atmosféře při teplotě 20 °C přidá 63 g chloracetamidin-hydrochloridu ve 250 ml vody. Vysrážený pevný materiál se odfiltruje, vymačká se do sucha, suspenduje se v ethylacetátu a ethylacetát se odpaří. Pevný produkt se znovu suspenduje v ethylacetátu, k suspenzi se přidá nasycený roztok kyseliny chlorovodíkové v ethylacetátu a směs se 30 minut míchá. Vzniklý hydrochlorid fenylthioacetamidinu se odfiltruje, promyje se etherem a přímo se používá dále.

Směs 10 g fenylthioacetamidin-hydrochloridu, 8,75 g 2-chlorakrylonitrilu, 27,5 ml trlethylaminu a 75 ml ethanolu se 4 hodiny zahřívá k varu pod zpětným chladičem. Reakční roztok se odpaří ve vakuu a zbytek se roztřepe mezi ethylacetát a 1 M vodnou kyselinou chlorovodíkovou. Vodný extrakt se zalkalizuje, extrahuje se třikrát vždy 100 ml ethylacetátu, extrakt se vysuší síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu. Získá se červeně zbarvený olejovitý zbytek obsahující 4-amino-2-fenylthiomethylpyriinidin.

K 15 g surového 4-amino-2-fenylthíomethylpyrimidinu ve 150 ml methanolu a 100 ml vody se při teplotě 60 °C během 15 minut přidá 20 g metajodistanu sodného ve 100 ml vody. Methánol se odpaří ve vakuu a čirý vodný roztok se oddekantuje od vysráženého červeně zbarveného pryskyřičnatého materiálu. Z vodného roztoku vykrystaluje 4-amino-2-fenylsulfinylmethylpyrlmidin ve formě bílé pevné látky o teplotě tání 202 až 204 °G. Překrystalováním ze směsi ethanolu a etheru se získá analytický vzorek produktu tajícího při 207 až 208 °C.

K roztoku 0,88 g terc.butoxidu draselného ve 30 ml dimethylformamidu se pod dusíkem při teplotě 0 ⁼C za míchání přidá 1,84 gramů 4-amino-2-fenylsulfinylmethylpyrimidinu. Výsledný roztok se 10 minut míchá a pak se k němu během 5 minut přidá 1,3 g 5-bromvaleroniírilu v 5 ml dimethylformamidu. Reakční směs se 30 minut míchá při teplotě 0 °C, pak se vylije do 150 ml vody a extrahuje se čtyřikrát vždy 15 ml eíhylacetátu. Extrakt se vysuší síranem horečnatým a odpaří se ve vakuu, čímž se získá 1,7 g čirého pryskyřičnatého materiálu, který se rozpustí třicetiminutovým zahříváním k varu pod zpětným chladičem ve 40 ml toluenu.

Toluen se odpaří ve vakuu a zbytek se roztřepe mezi dichlormethan a 1 M vodnou kyselinu chlorovodíkovou. Vodná vrstva se zalkalizuje 4 M vodným hydroxidem sodným a extrahuje se třikrát vždy 16 ml 'dichlormethanu. Extrakt se vysuší síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu na čirý pryskyřičnatý zbytek o hmotnosti 900 mg. K tomuto zbytku se ve 20 ml acetonitrilu přidá 500 mg 2,2,2-trifluorethylisothiokyanátu a roztok se 19 hodin zahřívá k varu pod zpětným chladičem.

Acetonitril se odpaří ve vakuu a z odparku se středotlakou chromatografií na silikagelu za použití směsi ethylacetátu a cyklohexanu (3:7 objem/objem) jako elučního činidla izoluje trans-6- [4- (3-/2,2,2-trifluoreíhyl/thioureido) pyrimid-2-yljhex-5-enn.itril.

350 mg shora připraveného derivátu thiomočoviny se rozpustí v 8 ml dimethylformamidu a 4 ml 8 M ethanolického amoniaku, přidá se 1 g kysličníku rtufnatého, směs se 40 minut míchá, pak se vylije do 100 ml směsi stejných dílů vody a ethylacetátu, a výsledná směs se zfiltruje přes vrstvu křemeliny. Ethylacetátový extrakt se vysuší síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu. Získá se pryskyřičnatý trans-6-[4-(2-/2,2,2-trif luorethyl/guanidino j pyrimid-2-yl ] hex-5-ennitril, který se používá bez dalšího čištění.

Příklad 25

Roztok 0,15 g 5-[3-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino)-1,2,4-triazol-l-yljvaleronitrilu ve 3 ml koncentrované kyseliny sírové se 1,5 hodiny míchá při teplotě místnosti, pak se vylije na led a zalkalizuje se koncentrovaným vodným amoniakem. Po extrakci ethylacetátem se získá 0,12 g bílého pevného materiálu, který po trituraci s etherem poskytne 0,085 g (54 %] 5-[3-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino j -1,2,4-triazol-l-yl ] valeramidu o teplotě tání 162 až 164 °C.

Výchozí materiál je možno připravit následujícím způsobem.

K roztoku methoxidu sodného v methanolu (1,2 g sodíku ve 30 mi methanolu) se přidá 4,2 g 3-amino-l,2,4-triazolu, výsledný roztok se 0,5 hodiny míchá při teplotě místnosti, pak se k němu přidá 8,1 g 5-bromvaleronitrilu a roztok se 12 hodin zahřívá k varu pod zpětným chladičem. Reakční roztok se odpaří a zbytek se roztřepe mezi vodu a ethylacetát. Extrakty se promyjí roztokem chloridu sodného, vysuší se síranem hořečnatým a odpaří se. Získá se 6,5 g nažloutlého olejovitého materiálu, který se vyčistí středotlakou kapalinovou chromatografií za použití směsi ethylacetátu a methanolu (6:1, objem/objem) jako elučního činidla. Takto získaný bezbarvý olějovitý produkt se bez charakterizace používá k následující reakci.

K surovému l-(4-kyanbutyl)-3-amino-l,2,28

4-triazolu (5,45 g) v 80 ml acetonitrilu se přidá 4,4 g 2,2,2-trifluorethylisothiokyanátu, výsledný roztok se 3,5 hodiny zahřívá k varu pod zpětným chladičem, načež se odpaří na lepivý pevný zbytek, který se trituruje se směsí etheru a ethanolu. Získá se 4,04 g 5-[343-/2,2,2-trifluorethyl/thioureidoj-1,2,4-triazol-l-yl jvaleronitrilu ve formě bílé pevné látky o teplotě tání 136 až 138 °G.

K 3,6 g tohoto nitrilu v 80 ml methanolu a 5 ml acetonitrilu se přidá 3,06 g kysličníku rtufnatého a 15 ml methanolického amoniaku. Směs se 1,5 hodiny míchá, vzniklá černá suspenze se zfiltruje přes vrstvu křemeliny a filtrát se odpaří na bílý pevný zbytek, který se promyje etherem a odfiltruje. Získá se 2,87 g 5-[3-(2-/2,2,2-trif luorethyl/guanidino)-1,2,4-triazol-l-yl jvaleronitrilu ve formě bílé pevné látky tající po překrystalování z ethanolu při 200 až 201 °C.

Příklad 26

Roztok 0,25 g 5-[4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino)-l,3,5-triazin-2-ylthio ] valeronitriíu v 1 ml koncentrované kyseliny sírové se nechá 4 hodiny reagovat při teplotě místnosti. Reakční směs se zředí stejným objemem ledu, zalkalizuje se vodným hydroxidem sodným a zfiltruje se. Bílý pevný materiál se rozpustí v malém objemu ethanolu a acetonu, a k roztoku se přidá roztok 0,09 gramu kyseliny maleinové v malém objemu acetonu. Směs se nechá přes noc stát a pak se zfiltruje. Získá se 0,15 g 5-(4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino)-l,3,5-triazin-2-ylthiojvaleramid-maleátu tajícího po překrystalování z ethanolu při 166 až 168 °C.

Výchozí materiál je možno připravit následujícím způsobem.

Směs 5,1 g 2-merkapto-4-amino-l,3,5-triazinu, 16 ml 10% (hmotnost/objem j vodného hydroxidu sodného a 5-bromvaleronitrilu se nechá za míchání 3 hodiny reagovat při teplotě místnosti, načež se zfiltruje k izolaci prvního podílu produktu. Filtrát se nechá přes noc stát při teplotě místnosti a pak se znovu zfiltruje k izolaci dalšího podílu produktu. Oba podíly produktu se promyjí etherem a po překrystalování z ethanolu se z nich získá 6,7 g 5-(4-amino-l,3,5-triazin-2-ylthio jvaleronitrilu o teplotě tání 123 až 125 °C.

K 0,9 g 5-(4-amino-l,3,5-triazin-2-ylthio)valeronitrilu ve 30 ml tetrahydrofuranu se pod argonem při teplotě —60 °C přidá 3,1 ml 1,6 M roztoku n-butyllithia v hexanu. Výsledná směs se 30 minut míchá při teplotě —60 °C, načež se k ní přidá 0,7 g 2,2,2-trifluorethylisothiokyanátu. Reakční směs se nechá ohřát na teplotu místnosti, přes noc se míchá, pak se vylije do vody a okyselí se malým objemem koncentrované kyseliny chlorovodíkové.

Vodná a organická fáze se oddělí, vodná fáze se extrahuje ethylacetátem a extrakt se spojí s výše zmíněnou organickou fází reakční směsi. Spojené organické podíly se vysuší síranem horečnatým a odpaří se na lepivý pevný zbytek, který se trituruje s petroletherem (teplota varu 40 až 60 °Cj a ethylacetátem. Filtrací se získá 1,0 g 5-[4- (3-/2,2,2-tr if luorethyl/thioureido j -1,3,5-triazin-2-ylthio]valeronitrilu tajícího po překrystalování z ethanolu při 136 až 137 °C.

K suspenzi 2,0 g 5-[4-(3-/2,2,2-trifluorethyl/thioureido j-1,3,5-tríazin-2-ylthlo jvaleronitrilu ve 40 ml 6 M ethanolického amoniaku se za míchání při teplotě místnosti přidá 2,0 g kysličníku rtuťnatého. Zhruba po 1 hodině se reakční směs zředí 20 ml dimethylformamidu, nechá se přes noc stát, načež se zfiltruje a odpaří.

Netěkavý zbytek se rozpustí ve 40 ml dimethylformamidu a 20 ml 6 M ethanolického roztoku amoniaku, a při teplotě místnosti se přidá 1 g kysličníku rtuťnatého. Výsledná směs se 4 hodiny míchá, pak se zfiltruje, filtrát se odpaří k suchu, odparek se znovu rozpustí v ethanolu a roztok se nasytí plynným sirovodíkem. Směs se zfiltruje, odpaří se k suchu, zbytek se rozpustí v 15 ml ethylacetáíu, roztok se zfiltruje a přidá se k němu roztok 0,66 g kyseliny maleinové v malém objemu acetonu.

Po zředění petroletherem (teplota varu 60 až 80 ^CC) se získá roztok, z něhož se postupně sráží žádaný produkt. Sraženina se odfiltruje, promyje se malým množstvím studeného acetonu a pak petroletherem (teplota varu 60 až 80 °C). Získá se 1,6 g 5-[ 4-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino ]-1,3,5-triazin-2-ylthio ] valeronitril-maleátu tající po překrystalování z ethanolu při 155 až 156 °C.

Příklad 27

K roztoku 650 mg 4-{2-[3-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino ] pyrazol-l-yl ] ethoxymethyljbenzonitrilu v 5 ml methanolu se přidají nejprve 2 ml 30% peroxidu vodíku a pak 1 ml 1 N vodného hydroxidu sodného. Směs se 2,25 hodiny míchá při teplotě místnosti, načež se rozpouštědlo odpaří ve vakuu. Žlutý pryskyřičnatý zbytek o hmotnosti 700 mg se vyčistí středotlakou chromatografií za použití směsi ethylacetáíu, ethanolu a triethylaminu (96 : 3 :1, objem/objem/objem) jako elučního činidla. Získá se 210 mg (31 iprocent) 4-{2-[ 3- (2-/2,2,2-trifluorethyl/guariidino jpyrazol-l-yl ] ethoxymethyljbenzamidu.

NMR (perdeuterodimethylsulřoxid):

7,5 (m, 4H),

7,5 (d, ÍH),

5,8 (d, lHj,

5,0 (s, 2H),

4,0 (m, 4H),

3,7 (m, 2H).

Výchozí materiál je možno připravit následujícím postupem.

K roztoku 13,8 g uhličitanu draselného ve 40 ml vody se pomalu přidá 7,6 g 2-hydroxyethylhydrazinu. Směs se ochladí na 0 G a za intenzivního míchání se k ní pomalu přidá 8,75 g 2-chlorakrylonltrilu. V míchání se pokračuje ještě dalších 17 hodin, načež se směs 20 hodin kontinuálně extrahuje ethylacetátem. Po odpaření rozpouštědla se získá 7,7 g (60 %) 3-amino-l-(2-hydroxyethyljpyrazolu o teplotě varu 170 °C/Q7 Pa.

Roztok 13,8 g 2,2,2-trÍfluoreíhylisothiokyanátu a 12,5 g 3-amino-l-(2-hydroxyethyl)pyrazolu ve 30 ml acetonitrilu vysušeného nad molekulárním sítem 4.10¹⁰ rn se 4 hodiny míchá při teplotě místnosti, přičemž po 30 minutách se začne tvořit sraženina. Po filtraci se získá 12,1 g (46 %)

1- (2-hydroxy ethyl )-3-(3- (2,2,2-trif luor ethy 1 j thíoureidojpyrazolu o teplotě tání 145 až 146 °C.

K roztoku 20,0 g l-( 2-hy droxyethyl )-3-( 3- (2,2,2-trifluorethyl) thioureido j pyrazolu v 700 ml 5 N ethanolického roztoku amoniaku se za míchání přidá 64,8 g žlutého kysličníku rtuťnatého. V míchání se pokračuje ještě 2 hodiny, pak se směs zfiltruje přes křemelinu a rozpouštědlo se odpaří ve vakuu k suchu. Trituraci olejovitého zbytku s etherem se získá 18,5 g (99%) l-(2-hydroxyethyl) -3- [ 2- (2,2,2-trif luorethyl )guanidino]pyrazolu o teplotě tání 82 °C.

Směs 2,51 g l-(2-hydroxyethyl)-3-[2-(2,2,2- trif luor ethyl Jguanidino] pyrazolu a 1,96 g p-kyanbenzylhromidu se 10 minut zahřívá na 140 °C. Tavenina se po ochlazení rozpustí v 5 ml methanolu a vyčistí se chromatografií na silikagelu za použití směsi ethylacetáíu, ethanolu a trlethylaminu (9:1:1, objem/ /objem/objem) jako eluční činidla. Získá se 700 mg (19%) 4-(2-( 3- (2-/2,2,2-trif luorethyl/guanidino) pyrazol-l-yl ] ethoxymethylibenzonitrilu.

Příklad 28

Roztok 0,2 g 4-[6-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino)pyrid-2-yloxy]butyronitrilu v koncentrované kyselině sírové se nechá 6 hodin reagovat při teplotě místnosti, pak se zředí vodou a zalkalizuje se 10N vodným hydroxidem sodným. Výsledný roztok se třikrát extrahuje ethylacetátem, spojené extrakty se vysuší a odpaří se k suchu. Zbytek se rozpustí v acetonu a přidá se k acetonovému roztoku kyseliny maleinové. Po odfiltrování krystalické sraženiny se získá 0,14 gramu 4-[6-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino J pyrid-2-yloxy jhutyramid-hydr ogenmaleátu o teplotě tání 176 až 177 °C.

Výchozí nitril je možno připravit následujícím způsobem.

Směs 0,85 g 4-hydroxybutyronitrilu, 0,48 g 50% (hmotnost/hmotnost) disperze natriumhydridu v minerálním oleji a 5 ml sulfola241535 nu se 1 hodinu míchá při teplotě místnosti, pak se k ní přidá 0,87 g 2-amino-6-brompyridinu, výsledná směs se 18 hodin zahřívá za míchání na 130 °C, pak se ochladí, zředí se 20 ml vody, okyselí se koncentrovanou vodnou kyselinou chlorovodíkovou a promyje se etherem. Vodná fáze se zalkalizuje ION vodným hydroxidem sodným, třikrát se extrahuje ethylacetátem, spojené extrakty se vysuší a odpaří se k suchu.

Roztok shora získaného zbytku v 5 ml acetonitrilu se smísí s 2,2,2-trifluorethylisothiokyanátem, 1 hodinu se zahřívá k varu pod zpětným chladičem, načež se odpaří k suchu. Zbytek se rozmíchá s 20 ml 2N vodné kyseliny chlorovodíkové a 20 ml etheru, a nerozpustný materiál se odfiltruje.

Tento pevný materiál se rozpustí v methanolickém roztoku amoniaku, přidají se 2 g žlutého kysličníku rtuťnatého, směs se 18 hodin míchá při teplotě místnosti, pak se zfiltruje a filtrát se odpaří k suchu. Získá se 1,0 g 4-[6-(2-/2,2,2-trifluorethyl/guanidino)pyrid-2-yloxy]butyronitrilu, který se používá bez dalšího čištění.

P ř í k 1 a d 29

Analogickým postupem jako v příkladu 28 se za použití 4-[2-(2-/2,2,3,3-tetrafluorpropyl/guanidino)pyrid-6-ylthio]butyronitrilu jako výchozího materiálu získá ve výtěžku 58% 4-[2-(2-/2,2,3,3-tetrafluorpropyl/guanidino) pyrid-6-ylthio ] butyramid-maleát o teplotě tání 173 až 174 °C.

Příklady 30 až 36

Za použití postupu popsaného v příkladu 1 je možno připravit následující sloučeniny:

:ON-C

Λ V-4-C0NH,

ZZ příklad kruh —X—A—

Legenda:

Příklad 30:

maleát, teplota tání 143 až 146 °C. Příklad 31:

maleát, teplota tání 199 až 201 °C. Příklad 32:

maleát, teplota tání 171 až 172 C. Příklad 33:

hydrogenmaleát, teplota tání 168 až 170 °C.

Příklad 34:

hydrogenmaleát, teplota tání 192 °C. Příklad 35:

hydrogenmaleát, teplota tání 138 až 141 °C.

Příklad 36:

maleát, teplota tání 138 až 139 °C. Příklady 37 až 40

Za použití postupu popsaného v příkladu 1 je možno připravit následující sloučeniny:

Cf₃CW₂NM.

'C-N--C h₂n

Legenda:

Příklad 37:

NMR (per deuterodiinethylsulf oxid):

7,5 (m, 5H),

5,73 (d, 1'Hj,

4,06 (q, 2H),

5,22 [s, 2H).

Příklad 38:

NMR (perdenterodimethylsulfoxid) :

7,7 (s, 1H),

3,92 (m, 4H),

2,06 (t, 2H],

1,5 (m, 4H).

Příklad 39:

maleát taje při 143 až 146 °C.

Příklad 40:

NMR dimaleátu (perdeuterodimethylsulfoxid):

8,4 — 6,4 {široký m, 10H včetně 7,7 [s, 1H]),

5,04 (kvintet, 1H),

4,35 (q, 2H),

2,85 (kvintet, 1H),

2,45 — 1,9 (m, 6Ή).

Claims (2)

1. PŘEDMĚT

   VYNALEZ U

   1. Způsob výroby derivátů guanidinu obecného vzorce I „ÍX^C-N-C (f) ve kterém každý ze symbolů R¹ a R², které mohou být stejné nebo rozdílné, znamená atom vodíku, rozvětvenou či nerozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkylalkylovou skupinu se 4 až 14 atomy uhlíku, přičemž každá z těchto alkylových, cykloalkylových nebo cykloalkylalkylových skupin je popřípadě substituována jedním nebo několika atomy halogenů vybranými ze skupiny zahrnující atomy fluoru, chloru a bromu s tím omezením, že alespoň jeden ze symbolů R¹ a R² představuje halogensubstituovanou alkylovou, cykloalkylovou nebo cykloalkylalkylovou skupinu a s tím omezením, že na uhlíkovém atomu alkylavé, cykloalkylové nebo cykloalkylalkylové skupiny, který je přímo napojen na dusíkový atom, není přítomen žádný halogenový substituent, nebo R² znamená atom vodíku a R¹ představuje zbytek vzorce II r5__e___W_ (II) v němž

   W představuje nerozvětvený alkylenový řetězec se 2 až 6 atomy uhlíku, popřípadě substituovaný jednou nebo dvěma alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku,

   E znamená atom kyslíku nebo síry, sulfinylovou skupinu, sulfonylovou skupinu nebo zbytek vzorce NR⁶, kde R⁸ představuje atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku a

   R⁵ znamená atom vodíku nebo nerozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, popřípadě substituovanou jednou nebo dvěma alkylovými skupinami s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo jsou

   R⁵ a R⁶ spojeny a spolu s dusíkovým atomem, na který jsou navázány, tvoří pyrrolidinový, piperidinový, morfolinový, piperazinový nebo N-methylpiperazinový kruh, přerušovaná čára v kruhu X znamená dvojnou vazbu na jedné straně atomu dusíku a

   Z představuje atom uhlíku nebo atom dusíku, takže kruhem X je pěti- nebo šesti241535 členný aromatický heterocyklický kruh obsahující nejméně jeden atom dusíku a popřípadě obsahující jeden nebo dva další heteroatomy vybrané ze skupiny zahrnující atomy kyslíku, dusíku a síry, přičemž tento heterocyklický kruh X tam, kde je to možné, může popřípadě nést jeden nebo dva substituenty vybrané ze skupiny zahrnující atomy íluoru, chloru a bromu, alkylové skupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, trifluormethylovou skupinu, hydroxyskupinu a aminoskupinu,

   A představuje fenylenovou skupinu, cykloalkylenovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku nebo alkylenový zbytek s 1 až 8 atomy uhlíku, popřípadě substituovaný jednou nebo dvěma alkylovými skupinami s 1 až 3 atomy uhlíku a popřípadě obsahující jako součást řetězce jednu nebo dvě skupiny vybrané ze skupiny zahrnující atomy kyslíku a síry, skupinu NH, N-alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, cis- a trans-vinylenovou skupinu, ethinylenovou skupinu, fenylenovou skupinu a cykloalkylenovou skupinu s 5 až 7 atomy uhlíku s tím, že nejkratší část řetězce mezi kruhem X a seskupením C = O sestává z nejméně 3 atomů, přičemž řetězec zbytku A může být popřípadě přerušen skupinou přímo navázanou na seskupení C = O, přičemž touto skupinou není kyslík, síra, skupina NH nebo N-alkylová skupina a přičemž žádné dvě skupiny, jimiž je popřípadě přerušen řetězec zbytku A, vybrané z atomů kyslíku a síry, skupiny NH a N-alkylové skupiny, nejsou spolu navzájem spojeny, a jejich farmaceuticky upotřebitelných adičních solí s kyselinami, vyznačující se tím, že se hydrolyzuje sloučenina obecného vzorce V 'z-A-CN (V) ve kterém

   R¹, R², A, X a Z mají shora uvedený význam, načež se výsledná sloučenina obecného vzorce I, rezultující ve formě volné báze, popřípadě převede reakcí s kyselinou poskytující farmaceuticky upotřebitelný aniont na svoji adiční sůl s kyselinou.
2. 2. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se použijí výchozí látky obecného vzorce V, ve kterém

   R¹ znamená 2,2,2-trifluorethylovou skupinu,

   R² představuje atom vodíku, kruhem X je pyrazolový kruh a

   A znamená tetramethylenovou skupinu.