CS233626B1 - Tkací ústrojí tkalcovského stavu - Google Patents

Abstract

U tkacího ústrojí tkalcovského stavu jsou pro průchod osnovních nití uspořádány vstupní štěrbiny v soustavě vedle sebe umístěných prošlupních lamel a tyto prošlupní lamely v sobě máji prošlupní vybrání představující prostor pro vytváření prošlupů. Do prošlupních vybrání vyúsíují prošlupní trysky, napojené přes ovládací rozvod na zdroj pracovní tekutiny. Podle vynálezu jsou prošlupní lamely spojeny s pohyblivým přírazným paprskem, a to tak, že jsou upevněny mezi třtinami přírazného paprsku. Třtiny jsou ve směru svého pohybu natolik dlouhé, že po stranách uzavírají prošlupní vybrání v prošlupních lamelách.

Description

Vynález se týká tkacího ústrojí tkalcovského stavu. V tkalcovských stavech se v soustavě paralelně napjatých osnovních nití vytvoří prošlupy tím, že některé nitě jsou nadzdvihnuty a jiné naopak stlačeny, jimi se pak prohazuje kolmá nit, nazývaná útek. Každý prohozený útek je zatkán do vytvářené tkaniny tím, že po jeho prohozu se vytvářejí další prošlupy, přičemž předtím nadzdvižené nitě jsou nyní stlačeny a naopak; ještě předtím však proběhne jiná podstatná fáze procesu tkaní, a sice příraz útku k čelu vytvářené tkaniny. Základní, tkací ústrojí tkalcovského stavu sestává tedy z částí zajištujících tři operace: vytvoření prošlupu, prohoz útku a příraz.

U klasických tkacích strojů byly tyto operace prováděny mechanickými pohyby obvykle vzájemně nezávislých tkacích nástrojů: prošlupy byly vytvářeny mechanickým nadzdvihávónímjresp,, stlačováním nití, které za tím účelem byly provléknuty v tenkých, vedle sebe umístěných vodicích součástkách, nitěnkách tkacích listů, prohoz útku byl prováděn mechanickým pohybem člunku s cívkou, z níž se odvíjel útek a konečně příraz byl prováděn soustavou tenkých kovových třtin upevněných v přírazném paprsku a procházejících mezi osnovními nitěmi. Zvyšující se požadavky na produktivitu tkaní a z toho plynoucí nezbytnost vysokých rychlostí těchto mechanických pohybů vedou k situaci, kdy setrvačné síly rozbíhajících se a znovu zastavovaných tlacích nástrojů nabývají neúnosných velikostí. K pohonu je pak zapotřebí velkých příkonů a součástky jsou zejména v krajních polohách svých pohybů vysoce namáhány. Jedna cesta řešení nahrazuje mechanické půsoDení na niti účinky vytéxající tekutiny. Známé je takovéto řešení jedné fáze tkacího procesu, a sice prohozu útku, Kde šlo o nejvyšší rychlost a tedy i nejvyšší hodnoty zrychlení, takže nějaká zásadní

233 626 změna byla zapotřebí nejdříve. Zmíněné známé řešoní spočívá v tryskovém prohozu, kdy je útková niť strhávána proudem tekutiny vytékajícím z trysky. Takovéto tryskové tkalcovské stavy jsou běžně rozšířeny. Zatím pouze z popisu čs. autorského osvědčení č. 194 534 je známa možnost vytváření prošlupů účinkem výtoku tekutiny z prošlupních trysek,vytvořených v soustavě tenkých lamel, v nichž jsou také vytvořeny dutiny pro pohyb nití při tvoření prošlupů. Poměrně nejobtížnější je nahrazení přírazného pohybu fluidickým řešením.

Uvedené nedostatky odstraňuje podle vynálezu tkací ústrojí tkalcovského stavu, v němž jsou pro průchod osnovních nití uspořádány vstupní štěrbiny v soustavě vedle sebe umístěných prošlupních lamel a tyto prošlupní lamely v sobě mají prošlupní vybrání představující prostor pro vytváření prošlupů, kde do prošlupnich vybrání vyúsťují prošlupní trysky, napojené přes ovládací'rozvod na zdroj pracovní tekutiny. Jeho podstata spočívá v tom, že prošlupní lamely jsou spojeny s pohyblivým přírazným paprskem a jsou upevněny mezi třtinami přírazného paprsku, jehož třtiny jsou ve směru svého pohybu delší než prošlupní vybrání v prošlupnich lamelách.

Podle dalšího význaku vynálezu jsou ve třtinách přírazného paprsku vytvořeny prohozní otvory, tvořící kanál pro prohoz útku a tyto prohozní otvory jsou otevřeny do atmosféry na svém obvodě pouze výstupními štěrbinami o šířce menší,než je šířka prohozního otvoru, sloužícími pro průchod vytvářené tkaniny, přičemž hrany prošlupnich vybrání v sousedících prošlupnich lamelách dosahují kolem prohozních otvorů až k těmto výstupním štěrbinám, a to tak, že dutina vymezená prohozními vybráními je otevřena do atmosféry pouze vstupní štěrbinou a výstupní štěrbinou, jíž se do atmosféry otevírají prohozní otvory, přičemž hrany prohozních otvorů jsou ohnuty do směru pohybu útku prohozním kanálem, Čímž se mezi těmito hranami vytvářejí prohozní trysky pro výtok pracovní tekutiny z dutiny vymezené prošlupními vybráními do prohozního kanálu.

- 5 233 626

Podle dalšího význaku vynálezu je účelné, aby otvory vytvořené v prošlupních lamelách a stejnolehlé otvory ve třtinách vytvářely ve svém souhrnu v přírazném paprsku napájecí kanálky pro přívod pracovní tekutiny do prošlupních trysek, přičemž napájecí kanálky svými konci provedenými jako kolektory ve smykadle představujícím konec přírazného paprsku, navazují v zadní poloze přírazného paprsku na kanál přívodu pracovní tekutiny, provedený v nehybné části stroje.

V tomto posledně jmenovaném případě pak může být účelné, aby napájecí kanálky v zadní poloze přírazného paprsku navazovaly na kanál přívodu pracovní tekutiny přes střídačový rozváděči člen, například tvořený rotačním šoupátkem, jehož vstupní otvor je trvale propojen s kanálem přívodu pracovní tekutiny a výstupní otvory při zadní poloze přírazného paprsku zaujímají polohy proti kolektorům.

Základní účinek spočívá v tom, že osnovní nitě jsou vychylovány při vytváření proělupu na minimální dráze, nesrovnatelně menšíj než jsou dráhy prošlupních pohybů u současnýcu stavů. Tento pohyb osnovních nití je pak vytvářen účinkem tekutiny vytékající z prošlupních trysek, odpadají zde tedy tkací listy s nitěnkami a mechanické ústrojí pro vyvození jejich pohybu. Celé prošlupní ústrojí je natolik malé, že může být připevněno k příraznému paprsku a spolu s ním koná přírazný pohyb, čímž odpadá mechanický náhon a postačuje do prošlupniho ústrojí přivádět pracovní tekutinu. Toto přivádění tekutiny je ovšem zapotřebí pouze v zadní poloze přírazného paprsku a s ním spojeného prošlupniho ústrojí a je tedy podle tohoto vynálezu účelné využít pohybu přírazného ústrojí k tomu, že jen v zadní poloze přírazného paprsku jsou prošlupní trysky propojeny s kanálem přívodu pracovní tekutiny. Výhoda nového uspořádání stavu podle tohoto vynálezu spočívá v podstatném zjednodušení celého stroje, zmenšení jeho váhy a rozměrů. Odpadá totiž prošlupní ústrojí a jeho náhon, které u dosavadních stavů zaujímají velmi podstatný prostor uprostřed stroje. Ústrojí pro vytváření prošlupů se pohybuje jako pevný celek, nejsou v něm součástky, které by vůči němu konaly nějaký pohyb a odpadají zde ložiska nebo jiná uložení: celé tkací

- 4 233 626 ústrojí je vytvořeno pevným spojením stejných, velkosériovým způsobem vyrobených součástek. Budou tedy takto uspořádané tkalcovské stavy výrobně levné a přitom spolehlivé. V zásadě by mohly být zvláší uspořádány prohozní a prošlupní trysky s eventuálně i samostatným napájením pracovní tekutinou. Jako velmi výhodná se však jeví možnost integrovaného uspořádání, kdy tatáž tekutina vytéká nejprve z prošlupních trysek a dosahuje tak vytvoření prošlupů, načež vytéká dále na své další cestě z prohozních trysek a její energie se využívá i prohozu útku prošlupy. Nanejvýše bude pak zapotřebí pomocná tryska na počátku prohozního kanálu, sloužící především k vytažení útku z odměřovacího ústrojí. Takovéto uspořádání kromě výrazné jednoduchosti umožňuje i dosažení velké rychlosti jak vytváření prošlupů, tak prohozu útku. Kromě zjednodušení stavu a snížení jeho ceny lze tedy dosáhnout i vyšší produktivity.

Na připojeném výkrese je znázorněn příklad provedeni tkacího ústrojí podle tohoto vynálezu, kde značí obr. 1 příčný řez přírazným paprskem, s nímž je v tomto případě integrálně vytvořeno i prošlupní a prohozní ústrojí, obr. 2 schematicky příklad provedení ústrojí vyvozujícího přírazný pohyb, obr. 3 příklad provedení střídačového rozváděcího členu zajištujícího potřebně vystřídání průtoku prošlupními tryskami, obr. 4 provedení přívodu tekutiny k prošlupním a prohozním tryskám.

Řez na obr. 1 je veden tak, že právě prochází dvojicí tenkých ocelových lamel, horní prošlupní lamelou la nahoře á dolní prošlupní lamelou lb pod ní. Obě lamely jsou jen o málo tlustší/ než je tlouštka osnovních nití, o tolik, aby mohly projít uzlíky na svazovaných nitích. V zásadě ovšem není důvodu proč by nemohly být tyto lamely i mnohem tlustší než tlouštka nití, znamená to ovšem, že osnova pak musí být řídká. Nakreslená dvojice prošlupních lamel la, lb sousedí s třtinou 2, z níž jsou vidět některé části nezakryté prošlupními lamelami la, lb. Vnější obrys třtin 2 souhlasí s vnějším obrysem dvojice prošlupních lamel la, lb a je zde tvarován tax, aby celek měl poKud možno malou setrvačnost, takže je poměrně složitý. I vnitřní tvar prošlupních .-5-.

233 626 lamel la, lb je složitý. Předpokládá se však technologie výroby, při které složitost tvaru nehraje roli. Například mohou být prošlupní lamely la, lb zhotoveny fotochemickým postupem, kdy se kovová destička z materiálu vhodné tloušťky pokryje za tmy vrstvou fotosensitivního laku a na ten se promítne negativ ofotografováného obrazu žádaného tvaru. Osvětlená místa laku polymerisují a jsou odolná vůči leptání, zatímco neosvětlená místa destičky jsou odleptána. V zásadě jsou možné ovšem i jiné postupy, například vystřižení prošlupní lamely la, lb na lisu a pod. Prošlupní lamely la, lb a třtiny 2 jsou pak smontovány do celku, přírazného paprsku 20 tak, že jsou navléknuty na svorníky 14 a posiční tyčky 15a, 15b, 15c, 15d. Úkolem posičních tyček láa, b, 15c, 15d je zajištění polohy, například první posiční tyčka 15a s druhou posiční tyčkou 15b zajištují polohu horní prošlupní lamely la jednak vůči sousedťcím třtinám 2, jednak vůči spodní prošlupní lamele lb, jíž ve správné poloze zase drží třetí posiční tyčka 15c a čtvrtá posiční tyčka 15d a to tak, aby mezi spodní prošlupní lamelou lb a horní prošlupní lamelou la byly jednak vstupní štěrbina 41 pro přívod osnovní nitě, jednak výstupní štěrbina 42 pro vývod vytvářené tkaniny. Na koncích soustavy prošlupních lamel la, lb a třtin 2 jsou posiční tyčky 15a, 15b, 15c, 15d uařhyceny ve smykadle 25; celkový rozměr soustavy mezi smykadly 25 odpovídá celkové šířce osnovy. Svorníky 14 nemají za úkol centráž lamel, ale jsou na koncích opatřeny závitem umožňující důkladné stažení celé soustavy. Y zásadě je ovšem také možné pevné spojení lamel provést jejich slepením v kontaktních plochách nebo difusním spájením.

Zatímco vstupní štěrbina 41 i výstupní štěrbina 42 jsou ve_j;lmi úzké - v principu se opět předpokládá šířka jen o málo větší než příčný rozměr osnovní nitě resp. než tlouštka vytvářené tkaniny - uvnitř lamel je větší prostor. Zde se horní prošlupní vybrání 11a v horní prošlupní lamele la obrací proti spodnímu prošlupnímu vybráni 11b ve spodní prošlupní lamele lb a vytváří se tak prostor, v němž jsou osnovní nitě vychylovány, aby utvořily prošlupy. Tento prostor je z obou bočních stran uzavřen povrchem třtin 2, které žádné takové vybrání nemají. Mají však při pravé straně tohoto prostoru vytvořen prohozní otvor 120, jímž

233 828

- 6 prochází prohazovaný útek. Prošlupy jsou vytvářeny účinkem výtoku pracovní tekutiny z prošlupních trysek 5a, 3b v horní prošlupní lamele la je to horní prošlupní tryska 3a, kdežto ve spodní prošlupní lamele lb je to spodní prošlupní tryska 3b. Pracovní tekutina, jíž může být buS plyn, například vzduch|nebo kapalina například voda, vytéká ovšem při vytváření prošlupu vždy jen z jedné z těchto dvou prošlupních trysek 3a, 3b. Přivádí se do ní napájecím kanálkem 15a, 13b, 15c, 13d. Provedení znázorněné na obr. 1 má v přirazném paprsku 20 celkem čtyři napájecí' kanálky: v horní prošlupní lamele la jsou to první napájecí kanálek 15a a druhý napájecí kanálek 13b, kdežto ve spodní prošlupní lamele lb je to třetí napájecí kanálek 13c a čtvrtý napájecí kanálek 15d. Jak je patrné, v horní prošlupní lamele la je horní prošlupní tryska 3a napojena na druhý napájecí kanálek 13b, kdežto ve spodní prošlupní lamele lb není napojení symetrickým obrazem: spodní prošlupní tryska 5b je napojena až na čtvrtý napájecí kanálek 13d. Jsou tedy vyráběny dva druhy prošlupních lamel la, lb, lišící se napojením prošlupních trysek 3a, 3b. V další dvojici prošlupních lamel la, lb, oddělené od dvojice zachycené na obr. 1 třtinou 2, je poloha prošlupních lamel la, lb obrácená. Oba druhy prošlupních lamel la, lb jsou tedy u nakresleného uspořádání v přirazném paprsku 20 vystřídány. Je však též možné jiné uspořádání k docílení téhož efektu: například v každé dvojici je vždy horní prošlupní lamela la a spodní prošlupní lamela lb téhož druhu, v sousedních dvojicích oddělených třtinou 2 jsou pak vždy prošlupní lamely la, lb různého druhu, U uspořádání z obr. 1 se předpokládá, že pracovní tekutina je vždy současně, přiváděna do přední nebo zadní dvojice napájecích kanálků 13a, 15b, 13c, 13d. Je-li přiváděna do přední dvojice, představované druhým napájecím kanálkem 15b a třetím napájecím kanálkem 15c, vytéká tekutina horní prošlupní tryskou 3a. V následující fázi tkaní, po provedeném prohbzu a přírazu, se další prošlup v nakreslené dvojici prošlupních lamel la, lb bude vytvářet tím, že tekutina bude vedena do zadní dvojice napájecích kanálků, představované prvním napájecím kanálkem 15a a čtvrtým napájecím kanálkem 15d. Tím se dosáhne vystřídání směru vychýlení osnovních nití v soused/cích prošlupech. Měly-li by se takovýmto ústrojím

- 7 233 828 tkát složitější vazby tkaniny než vazby plátnové, lze to snadno zařídit zvětšením počtu napájecích kanálků 15a, 15b, 15c, 15d a odpovídajícím zvětšením počtu druhů lamel. Při tkaní složitějších vazeb nebo dokonce vytkávání různých vzorů by ovšem potřebný počet kanálků byl příliš velký. Lze pak namísto vnějšího rozvádění vzduchu do napájecích kanálků 15a. 15b. 15c. 15d zvolit jiné řešení, při němž jsou přímo v prošlupních lamelách la, 1b stejnou fotochemickou cestou zhotoveny současně kanálky čistě fluidického zesilovače, řídicího přívod pracovní tekutiny do prošlupní trysky 5a, 5b.

V zásadě by mohlo být tkací ústrojí podle tohoto vynálezu provedeno tak, že vytváření prošlupů výtokem tekutiny z prošlupních trysek 5a, 5b by bylo nezávislé na prohazování útku prošlupy. V nakresleném případě jde o již zmíněné integrované uspořádání, kde se téže tekutiny, jejímž účinkem byly vytvořeny prošlupy, využívá dále ještě v prohozním ústrojí. Za tím účelem jsou na okrajích prohozní ch otvorů 120, které ve svém souhrnu vytvářejí prohozní kanál 1200 /viz obr. '</, uspořádány prohozní trysky 122.

Jsou to trysky Coandova typu, využívající vedení tekutinového proudu přilnutím k zakřivené stěně. Prohozní trysky 122 i příslušné zakřivené vodicí stěny jsou vytvořeny ohnutím okrajů prohozního otvoru 120 ve třtině 2. Jak je zachyceno na obr. 1, kde měsíčkovitá část kolem hrany prohozního otvoru 120 naznačuje rozsah vyhnutí, je zde takovéto vyhnutí okrajů provedeno jen nahoře a dole, u hran prošlupních vybrání 11a, lib. Proud tekutiny vytékající z prošlupní trysky 2. a vychylující osnovní nil totiž sleduje tuto hranu prošlupního vybrání 11a, 11b. Střední část okraje prohozního otvoru 120 není vyhnuta a tvoří přírazný nos 22, který přiráží prohozený útek k čelu tkaniny. Tekutina může z prohozního kanálu 1200 unikat do atmosféry pouze úzkou výstupní štěrbinou 42, ale ta je prakticky uzavřena jí procházející hotovou tkaninou. I u pneumatického provedení zde tedy nedochází k nepříznivé ztrátě rychlosti tekutinového proudu zanášejícího útek směšováním s okolní tekutinou a na rozdíl od známých řešení s hřebenovitými konfusory, zasouvanými po dobu prohozu o prošlupu, u nichž uzavření prohozního kanálu není dokonalé a nelze

- 8 233 626 vyloučit výměnu hybnosti s atmosférou, je zde energie tekutinových proudů optimálně využito. Vytékající proudy jsou navíc výhodně rozprostřeny po celé délce prohozního kanálu 1200. Na obr. 4 je naznačena na vstupu do prohozního kanálu 1200 klasickým způsobem uspořádaná tryska se směšovací trubicí 121, do níž je přiváděna pracovní tekutina z rozváděči komůrky 123 prstencového tvaru; ejekčním účinkem ve směšovací trubici 121 se vyvolává přissávání tekutiny z atmosféry útkovým přívodem 125. Takto přissávanó tekutina s sebou strhává útek. Ovšem na rozdíl od klasických tryskových stavů nemá tato tryska za účel vyvolat celý prohozní pohyb, ale v podstatě má pouze pomocnou roli přidržování konce útku a odtažení útku z odměřovacího ústrojí.

Jak již bylo uvedeno, liší se tkací ústrojí provedené podle tohoto vynálezu především tím, že se celé pohybuje. Koná totiž spolu s třtinami 2 přírazný pohyb. Ovšem v tomto uspořádání s mikropřírazem je tento pohyb velmi krátký. Čelo tkaniny prakticky neopouští prohozní otvory 120: v zdaní poloze přírazného paprsku 20, kdy probíhá prohoz útku, leží čelo tkaniny v místech, kde z prohozního otvoru vybíhá výstupní štěrbina 42. Při přírazném pohybu zůstává čelo tkaniny v klidu a celé tkací ústrojí se proti němu pohybuje, přičemž přírazný nos _; 22 před sebou posouvá útek tak dlouho, až jej v přední poloze přírazného pafrrsku 20 přirazí k čelu tkaniny. Přitom jsou osnovní nitě vypnuty pohybem svůrky, jako u běžných stavů, což zde ovšem znamená, že se osnovní nitě vysmeknou z ohybu na horní nebo spodní straně hrany prohozního otvoru 120 - míněn je ohyb, jímž jsou vytvořeny prohozní trysky 122 -a vertikálně drží útek tak, aby ležel proti příraznérnu nosu 22. Je tedy patrné, že celý pohyb tkacího ústrojí se •děje na dráze gen tak dlouhé, jaká je šířka prohozního otvoru 120. Pro takovýto krátký pohyb postačují k vyvození velmi jednoduché mechanismy na rozdíl např. od šestičlenných mechanismů jaké se používají na čs. tryskových stavech typu P. Obr. 2'znázorňuje schematicky příklad možného uspořádání, kdy se přírazný paprsek 20 pohybuje svými smykadly 25 ve vedení 51 v nehybné části stroje 500 a jeho krátký přírazný pohyb je vyvozen jednoduchým klikovým mechanismem s krátkou kliicou 61 a ojnicí 62.

Kromě nižší ceny jednoduchého mechanismu je výhodou i možnost práce při značně velkých otáčkách.

- 9 233 626

U nakresleného uspořádání je též využita možnost, kdy přírazným pohybem se současně zajištuje přivádění pracovní tekutiny do prošlupních a prohozních trysek. Ze zdroje tlakové tekutiny je pracovní tekutina vedena kanálem 515 přívodu pracovní tekutiny až do míst,kde se pohybuje smykadlo 25. Napájecí kanálky 15a, 15b, 15c, 15d jsou napojeny na kolektory 515 ve smýkadle 25, které se v zadní poloze, na konci dráhy přírazného pohybu, kdy má dojít k prohozu, dostávají do zákrytu s výstupními otvory 515. do nichž je tekutina vedena kanálem 515 přívodu pracovní tekutiny. Odpadá tedy nějaký samostatný uzavírací ventil a jeho náhon, přívod tekutiny do prošlupních trysek 2 i prohozních trysek 122 nastává samočinně vždy až v zadní poloze přírazného paprsku 20.

Je to znázorněno na obr. 4, v jehož pravé části je řez soustavou lamel a třtin - pro přehlednost je jich nakreslen© jen několik a i ty jsou znázorněny v přehnané tlouštce oproti skutečnosti v levé části je pak patrné smykadlo 25, pohybující se ve vedení 51 a v nakreslené zadní poloze právě druhým kolektorem 515, jímž začíná druhý napájecí kanálek 15b, ležící proti druhému výstupnímu otvoru 515b, který je napojen na kanál 513 přívodu pracovní tekutiny. V období mezi jednotlivými prohozy může být tekutina akumulována v nekresleném zásobníku, jak je to běžné např. u současných pneumatických stavů. Obr. 4 znázorňuje také to, že i pomocná tryska pro odtah útku z odměřovačího ústrojí a zavádění útku do prohozního kanálu 1200 je takto napojena na druhý kolektor 512- Může samozřejmě být napojena na více kolektorů 515 nebo mít vůbec svůj samostatný kolektor 515 otevírající se al později.

Má-li se při vytváření plátnové vazby střídat prošlap s osnovní nití nad tkací rovinou s následujícím prošlupem s osnovní nití pod tkací rovinou, je nezbytné zajistit střídání přívodu tekutiny do dvou ze čtyř napájecích kanálků 15a, 15b, 15c, 15d. Potřebný střídačový rozváděči člen je na obr. 4 tvořen rotačním šoupátkem 55. Příklad uspořádání rotačního šoupátka 35 je též na obr. 5, kde se ovšem nejedná o uspořádání odpovídající rozložení napájecích kanálků 15a, 15b, 15c, I5d z obr. 1, ale rovněž výše zmíněné možnosti, kdy vždy dvojice nad sebou se nacházejících prošlupních lamel ]. má lamely stejného druhu, zatímco na obr. 1

- Ιο 233 626 má taková dvojice prošlupní lamely 1 různého druhu. V takovém případě je zapotřebí zajistit přivádění pracovní tekutiny vždy v průběhu jednoho prohozu do druhého napájecího kanálku 13b a čtvrtého napájecího kanálku 13d, tedy do sudých napájecích kanálků 13b, 13d_t kdežto v průběhu následujícího prohozu je zapotřebí tekutinu přivádět do lichých napájecích kanálků 13a, 13c» Polohy napájecích kanálků 13a, 13b, 13c, 13d souhlasí s oběma naznačenými polohami výstupních otvorů 513 napojených na kanál 313 přívodu pracovní tekutiny. Na obr. 3 je právě zachycena poloha rotačního šoupátka 22» P^ři j® &φ4ΐ 313 přívodu pracovní tekutiny na delším rameni spojen se druhým výstupním otvorem 515b, proti němuž leží druhý kolektor 513 napojený na druhý napájecí kanálek 13b, kdežto na kratším rameni je spojen se čtvrtým výstupním otvorem 515d. proti tomu leží čtvrtý kolektor 513 napojený na čtvrtý napájecí kanálek 13d. Během následujícího zdvihu přírazného paprsku 20 se zatím rotační šoupátko 35 přestaví do polohy, při níž jsou obě ramena vývodů na obr. 3 nakreslena čárkovaně. Je zřejmé, že potom v zadní poloze přírazného paprsku 20 budou na přívod pracovní tekutiny napojeny liché napájecí kanálky 13a,

13c. Namísto rotace může ovšem jít i o posouvající se šoupátko nebo různě uspořádané rozváděči ventily a pod.

Tkací ústrojí podle vynálezu lze využít v oboru stavby strojů pro tkaní textilií.

Claims (3)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   233 626

   1. Tkací ústrojí tkalcovského stavuj v němž jsou pro průchod osnovních nití uspořádány vstupní štěrbiny v soustavě vedle sebe umístěných prošlupních lamel a tyto prošlupní lamely v sobě mají prošlupní vybrání představující prostor pro vytváření prošlupů, kde do prošlupních vybrání vyúsťují prošlupní trysky napojené přes ovládací rozvod na zdroj pracovní tekutiny, vyznačující se tím, že prošlupní lamely /la, lb/ jsou spojeny s pohyblivým přírazným paprskem /20/ a jsou upevněny mezi třtinami /2/ přírazného paprsku /20/, jehož třtiny /2/ jsou ve směru svého pohybu delší než prošlupní vybrání /11a, 11b/ v prošlupních lamelách /la, lb/.
2. 2. Tkací ústrojí podle bodu 1_/vyznačující se tím, že ve třtinách /2/ přírazného paprsku /20/ jsou prohozní otvory /120/, tvořící prohozní kanál pro prohoz útku a tyto prohozní otvory /120/ jsou otevřeny do atmosféry na svém obvodě pouze výstupními štěrbinami /42/ pro průchod vytvářené tkaniny, přičemž hrany prošlupních vybrání /11a, 11b/ v sousedících prošlupních lamelách /la, lb/ dosahují kolem prohozních otvorů /120/ až k těmto výstupním štěrbinám. /42/, přičemž dutina vymezená prohozními vybráními je otevřena do atmosféry pouze jednak vstupní štěrbinou /41/, jednak výstupní štěrbinou /42/, jíž se do atmosféry otevírají prohozní otvory /120/, přičemž hrany prohozních otvorů /120/ jsou ohnuty do směru pohybu útku prohozním kanálem /1200/, čímž se mpzi těmito hranami vytvářejí prohozní trysky /122/ pro výtok pracovní tekutiny z dutiny vymezené prošlupními vybráními /11a, 11b/ do prohozního kanálu /1200/.

   5. Tkací ústrojí podle bodu 1 nebo 2_#vyznačující se tím, že otvory vytvořené v prošlupních lamelách /la, lb/ a stejnolehlé otvory ve třtinách /2/ vytvářejí v přírazném paprsku /20/ napájecí kanálky /15a, 15b, 15c, 15d/ pro přívod pracovní tekutiny do prošlupních trysek /5a, 5b/, přičemž napájecí kanálky /15a, 15b, 15c, 15d/ svými konci provedenými jako kolektory

   - 12 233 626 /515/ ve šmýkadle /25/ tvořícím konec přírazného paprsku /20/, navazují v zadní poloze přírazného paprsku /20/ na kanál /515/ přívodu pracovní tekutiny v nehybné části stroje /500/.
3. 4. Tkací ústrojí podle podu 5, vyznačující se tím, že napájecí kanálky /15a, 15b, 15c, 15d/ navazují v zadní poloze přírazného paprsku /20/ na kanál /515/ přívodu pracovní tekutiny přes střídačový rozváděči člen, například tvořený rotačním šoupátkem /55/, jehož vstupní otvor je trvale propojen s kanálem /515/ přívodu pracovní tekutiny a výstupní otvory /515 b, 515d/ při zadní poloze přírazného paprsku /20/ zaujímají polohy proti kolektorům /515/.