CS230912B1

CS230912B1 - Způsob vytváření horizontálních clon proti vzlínajíci vlhkosti v zamokřeném zdivu

Info

Publication number: CS230912B1
Application number: CS828564A
Authority: CS
Inventors: Jiri Rathousky; Oldrich Kruchna
Original assignee: Jiri Rathousky; Oldrich Kruchna
Priority date: 1982-11-29
Filing date: 1982-11-29
Publication date: 1984-08-13
Also published as: CS856482A1

Abstract

Způsob vytváření horizontálních clon proti vzlínajíci vlhkosti v zamokřeném zdivu pomocí roztoků organokřemičitých sloučenin v rozpouštědlech vnášených do šikmých vrtů o průměru £5 ež 40 mm pod hydrostatickým tlakem až 0,02 KPa. Jako Infuzní roztok se použije organoalkoxysilan a/nebo organoalkoxysiloman obecného vzorce Rx(RO)3_xSi(OSi- (OR)R|yOR, kde R je alkyl s Ci až EL, aryl s C6, x je 1 až 2, y je 0 až 10, v organickém rozpouštědle mlsitelném s vodou, například etanolu, acetonu, nebo jejich směái v poměru organoalkoxysilanu a/nebo organoalkoxysiloxanu k organickému rozpouštědlu 1:1 až 1:9; Způsob podle vynálezu lze výhodně používat při rekonstrukci starších stavebních objektů bez izolace proti zemní vlhkosti.

Description

(54) Způsob vytváření horizontálních clon proti vzlínajíci vlhkosti v zamokřeném zdivu

Způsob vytváření horizontálních clon proti vzlínajíci vlhkosti v zamokřeném zdivu pomocí roztoků organokřemičitých sloučenin v rozpouštědlech vnášených do šikmých vrtů o průměru £5 ež 40 mm pod hydrostatickým tlakem až 0,02 KPa. Jako Infuzní roztok se použije organoalkoxysilan a/nebo organoalkoxysiloman obecného vzorce R_x(RO)3__xSi(OSi(OR)R|yOR, kde R je alkyl s Ci až EL, aryl s C6, x je 1 až 2, y je 0 až 10, v organickém rozpouštědle mlsitelném s vodou, například etanolu, acetonu, nebo jejich směái v poměru organoalkoxysilanu a/nebo organoalkoxysiloxanu k organickému rozpouštědlu 1:1 až 1:9;

Způsob podle vynálezu lze výhodně používat při rekonstrukci starších stavebních objektů bez izolace proti zemní vlhkosti.

o.

Vynález se týká způsobu vytvářeni horizontálních clon proti vzlínající vlhkosti v zamokřeném zditu infúzí roztoků organoalkoxysilanů a/nebo organoalkoxysiloxanů v organických rozpouštědlech mísitelných s vodou.

Většina starších staveb nemá buá vůbec izolaci proti vzlínající zemní vlhkosti, nebo provedená hydroizolace již není účinná, takže jsou tyto stavby zamokřeny vodou, což značně omezuje jejich použitelnost nejen pro bytový fond, ale i jako provozních místností nebo skladiší. Tento problém je zvláště aktuální v současné době, kdy dochází k nejrozháhlejěí modernizaci bytového fondu v historii.

Dosavadní systémy vysoušení zamokřeného zdivá nejsou univerzální. Pasivní nebo aktivní elektroosmóza je účinné jen v určitá· rozmezí velikosti pórů v systému zdivá a za určitých omezujících podmínek v okolí stavby (J. Kos a J. Lebeda: Učebnice elektroosmotického vysoušení budov. Sborník ČSVTS Bratislava ,968). Dosud nejspolehlivější metodou je vytvá4 ření příčných horizontálních clon ve zdivu infúzí chemických prostředků do šikmých vrtů o průměru 25 až 35 mm pod hydrostatickým tiskem obvykle 0,01 až 0,02 MPa. Pro tento účel se dosud používá např. vodní sklo s hydrofobizátorem (AO ,39 216, AO 147 414,

AO 147 594, AO 145 778). Při. tomto způsobu se však zanáší do zdivá značné množství alkalických solí, které způsobují chemické změny ve stavebním materiálu, zhoršují mechanické a fyzikálně chemické vlastnosti stavebních konstrukcí a výkvěty solí na povrchu zdivá znehodnocují vzhled budov. Modernějším typem infúzního prostředku je dezalkalizované vodní sklo s účinným hydrofobizátorem (AO 199 975, AO 206 284, A0 211 131), které sice odstraňuje nedostatky alkalického vodního skla, avěak jeho penetrační schopnost do pórového systému zdivá je stejně nízká jako u vodního skla. Nedostatkem všech vodných typů infúzních prostředků je jejich nepoužitelnost v zimním období, kdy podstatně zvyšují svou viskozitu e mrznou. Podobně i roztok fenylsiloxanů v toluenu je nevhodný pro aplikaci v zimním období, protože toluen neoísitelný s vodou není schopen rozpouštět v pórech stavebního materiálu led a uvolňovat je tak pro penetraci infúzního prostředku.

Podstatou tohoto vynálezu je způsob vytváření horizontálních clon proti vzlínající vlhkosti v zamokřeném zdivu pomocí roztoků organokřemičitých sloučenin v rozpouštědlech vnášených do šikmých vrtů o průměru 25 až 40 mm pod hydrostatickým tlakem až 0,02 MPa, při němž se jako infúzní roztok použije organoalkoxysilan a/nebo organoalkoxysilan obecného vzorce RÍROJ^^i |OS1(OR)R !y°R, kde R je alkyl s C, až C^, aryl s Cg, x je 1 až 2, y je 0 až 10^ v organickém rozpouštědle mísitelném s vodou, např. etanolu, acetonu nebo jejich směsi, v poměru organoalkoxysilanů a/nebo organoalkoxysiloxanů k organickému rozpouštědlu 1:1 až 1:9.

Použití alkoholů nebo acetonu, příp. jejich směsi jako rozpouštědla pro organokřemičitou aktivní složku je výhodné tím, že za podmínek vyskytujících se v případě nemrznou, jsou neomezeně mísitelné s vodou a jsou schopny rozpustit i vodu zmrzlou na led v pórovém systému zdivá. Tímto způsobem se póry zaplněné ledem uvolňují pro penetraci infúzního .roztoku. Další podstatnou výhodou infúzního roztoku podle tohoto vynálezu s organoalkoxysilany a/nebo organoalkoxysiloxany jako aktivní složkou je skutečnost, že v pórovém systému zdita dochází k chemické reakci —k hydrolýze alkoxylových skupin z organoalkoxysilanů a/nebo organoalkoxysiloxanů vodou ve zdivu a k vytvořní siloxanového skeletu, který se chemicky váže i se silanolovými skupinami v silikátových stavebních hmotách. Při této hydrolýze, která je svým tepelným zabarvením exotermní, vzniká jako užitečný vedlejší produkt alkohol, což obojí v zimních měsících podpoří rozpouštění zmrzlé vody nasáklé do zdivá stavby. Třetí neméně podstatnou výtódou způsobu podle tohoto vynálezu je vysoká penetrační schopnost infúzního roztoku, která je řádově vyšší než u infúzních prostředků na bázi vodního skla nebo dezalkalizováného vodního skla a je způsobena přítomností nízkomolekulárnlho organoalkoxysilanů a/nebo organoalkoxysiloxanů a zvláště vysokou vzlínavostí' alkoholů a acetonu nebo jejich směsí v kapilárách pórového systému zdivá. Právě pro velmi vysokou penetrační schopnost infúzního roztoku se podstatně sníží finanční náklady i pracnost a zvýší produktivita práce při úpravě budov proti zemní vlhkosti, protože počet vrtů ns 1 bm je možno z běžně předepisovaných šesti snížit ež na čtyři, současně je možno snížit i jejich délku o 10 až 20 %,

Způsob podle vynálezu je blíže doložen dále uvedenými příklady.

I

Přiklad 1

Do zdi o tloušťce 60 cm z cihelného zdivá pojeného vápennou maltou, u které byla hydroizolace proti zemní vlhkosti již neúčinná a byla proto zamokřena ež do výšky 1 m, byly šikmo navrtány otvory o průměru 35 mm ve vzdálenosti 25 cm od sebe do hloubky 40 cmDo každého vrtu byla sádrou zatmelena hadička z plastické hmoty SDOjená s hrdlem 51itrové polyetylénové nádoby, do jejíhož dna byl vyříznut otvor pro nalévání infúzního roztoku.

Do lahví byly nality 4 litry infúzního roztoku složeného z 80 % obj. etylalkoholu a 20 % obj. směsi metylétoxypolysiloxanu a metýltrietoxysilanu o průměrné délce 3 siloxanóvé jednotky ve skeletu. Nádoby byly umístěny na konstrukci ve výšce 1 m nad otvory vrtu.

Po dvou dnech, kdy došlo k vsáknutí infúzního roztoku, byly otvory uvolněny od tmelu a infúzní aparatury a zaplněny vápenocementovou maltou. Po 30 dnech začala horizontální clona proti vzlínající zemní vlhkosti ve zdivu působit, výška xzlinuté vody začala klesat a zdivo se začalo vysoušet.

Příklad 2

Do smíšeného zdivá z cihel, pískovcových a opukových kamenů pojených vápennou maltou o tloušťce 80 cm byly navrtány šikmé otvory o průměru 35 mm a délce 60 cm ve vzájemné vzdálenosti 25 cm. Do vrtů byly utěsněny hadičky z plastické hmoty připojené na hrdla 51itrových polyetylénových lahví s otvorem ve dně, které byly zavěšeny na konstrukci ve výši 1 m nad úrovní otvorů.

Do lahví bylo nalito 5 litrů 15 % obj. roztoku fenyletoxypolysiloxanu o průměrné délce siloxanového skeletu, 2,5 jednotky ve směsi izopropenolu a acetonu v poměru 1:1.

Po vsáknutí roztoku byly otvory uvolněny od tmelu a zaplněny vápenocementovou maltou. Vysoušeči efekt zdivá se začal projevovat po 20 dnech poklesem výšky spodní vody.

Příklad 3

V zimním období při ranních teplotách okolo -5 °C a denních okolo 0 °C byly do zdi ze smíšeného stavebního materiálu o tloušťce 1 m navrtány z vnitřku šikmé otvory o průměru 35 mm ve vzájemné vzdálenosti 25 cm do hloubky 75 cm. Do otvorů byly sádrou zatmeleny hadičky z plastické hmoty spojené s hrdly 51itrových lahví s otvorem ve dnu, které byly zavěšeny na kontrukci 1,2 m nad otvory vrtů. Do lahví bylo nalito 5 litrů infúzního roztoku o složení 70 % obj. acetonu a 30 % obj. směsi metýltrietoxysilanu a metyletoxypolysiloxanu o průměrné délce skeletu 3 siloxanové jednotky. Po vsáknutí infúzního roztoku byly otvory uvolněny od tmelu a zaplněny vápenocementovou maltou.Fo uplynutí 25 dnů se začala vysýchání projevovat poklesem hladiny vlhkosti ve zdivu.

Claims

PŘEDMĚT VYNÁLEZU

Způsob vytváření horizontálních clon proti vzlínajíoí vlhkosti v zamokřeném zdivu pomocí roztoků organokřemičitých sloučenin v rozpouštědlech vnášených do šikmých vrtů o průměru 25 až 40 mm pod hydrostatickým tlakem až 0,02 MPa, vyznačený tím, že jako infúzní roztok se použije organoalkoxysilan a/nebo organoalkoxysiloxan obecného vzorce R_x(R0)₃__xSil0Si(0R)RlyOH, kde R je alkyl s C, až C₄, aryl s Cg, x je 1 až 2, y je 0 až 10, v organickém rozpouštědle mísitelném s vodou, např. etanolu, acetonu nebo jejich směsi v poměru organoalkoxysilanu a/nebo orgenoalkoxysiloxanu k organickému rozpouštědlu 1:1 až 1:9.