CS228653B1 - Antifriction spur gearbox - Google Patents

Description

Vynález se týká lícní valivé převodovky, obsahující dvojice převodových členů, opatřených na vzájemně přivrácených čelních plochách lícními přenosovými.drážkováními .s valivě uloženými přenosovými elementy, zejména k redukci úhlové rychlosti otáčivého pohybu při přenosu středních a vysokých kroutících momentů.

Stávající ozubené planetové . převodovky jsou výrobně, monnážně i provozně značně náročná a drahá ústrojí, která zvláště v úpravě vyšěí redukce nevynikají ani velkou přenosovou kapacitoulaní účinnoosí. Zejména jsou málo vhodná pro velké a rázovitě proměnné zátěže a pro těžké provozní podmínky. Ozubené převodové dvojice, jež jsou používány ve stávajících ozubených planetových převodovkách, mmají totiž pom^irně nízké vnitřní přenosové parami try, které by zejména při vyšších redukcích umožňovaly s rezervou dlouhodobě přenášet relativně vysoká vní.třní zatížení i vnější rázy, vyskktující se v provozu.

Moonnot podstatného zvýšení vnitřních přenosových parammtrů, a tím i vnější celkové přenosové kapacity nabízejí valivé převody, u nichž jsou norm^á^ní reakce mmzi spolupracujícími převodovými členy přenáěeny v každé převodové dvojici valivě uloženými přenosovými elementy.

' U valivých převodů typu CYCLO jsou těmito přenosovými elementy opěrné kladky, jež jsou v každé převodové dvojiii uloženy na přenosových čepech jednoho převodového členu a jež jsou v jednostrnrrném styku s alespoň jedním vlnovitým obvodem druhého převodového členu. V planetovém konstrukčním řešení těchto valivých převodů je jedním převodovým členem nehybný centrální prstenec s osově orienoovarými a rovnoměrně kruhovitě rozmístěnými přenosovými čepy, druhý převodový člen zde s ohledem na m^^^i.ěál^ní kommennaci vnitřních sil i eomentů tvoří dva kinem^iticky navzájem vázané satelitové křivkové kotouče s epicykloido-hypocykloidně tvarovným obvodem.

Vvaivé převody typu CYCLO jsou velmi koi^p^ní převodová ústrojí o malé hmoot^nos-i a malých rozměrech. Daaší moonnosi zvyšování přenosových parametrů těchto jinak velmi zdařilých konstrukčních řešení valivých převodů jsou však omezeny zejména poněkud nevýhodným rozložením vnitřních sil.

Také u toroidálních valivých převodů, u nichž stejně jako u uvedených planetových valivých převodů typu CYCLO jsou hnaný hřídel i hnací hřídel vzájemně souosé, mm jí přenosové elementy tvar opěrných kladek, jež jsou v jednostrnJnlée valivém styku s přenosovými drážkami, vytvořenými ve dvou koaxiálně uspořádaných převodových členech. Prvním. převodovým členem je globoidní šnek, který je ustaven na hnacím hřídeli, druhým převodovým členem je.statorový ·věnec, který je ustaven ve skříni toroidální převodovky okolo tohoto globoidního šneku. V anuloidovém prostoru mezi vnějším obvodem globoidního šneku a vnitřním obvodem statorového věnce je umístěn unašečový věnec, který je pevně spojen s hnacím hřídelem. Na · unašečovém věnci jsou v pravidelných roztečích na příčných unašečových čepech otočně uložena satelioová kola, na kterých jsou upevněny radiálně pavou^ovtě uspořádané přenosové čepy s otočně uloženými opěrnými kladkami, zasahujícími do přenosových drážek, vytvořených na vnějším obvodu globoidního šneku a na vnitřním obvodu unašečového věnce.

Robbutní a komp>pktní toroidální valivé převody um^ž^í^ují přenášet značně vysoké kroutící eomenny, mmají také dobrou účinnost a pommrně nízkou hmoonnot. Nevýhodou toroidálních valivých převodů je však značná konstrukční složitost a om^2^(^e^;í otáček s ohledem na velké gynoskopické eomenny, působící za rotace na satelitová kola i přenosové kladky.

Poddtatné zvýšení vnitrních přenosových parametrů nal^í2i^;ií také lícní valivé převody, popsané v československých autorských osvědčeních č. 176 638 a č. 176 639 i v československých přihláškách vynálezů číslo 227 848 a·číslo 227 849. U těchto lícních valivých převodů, které·obsahují valivé převodové členy, opatřené na vzájemně přivrácených spolupracujících čelních plochách lícními drážkováními s v^íLivě uloženými kulovými přenosovými elementy, jsou zmíněné přenosové elementy s převodovými členy v oboustrarmém valivém styku.

Podle posledních známých provedení lícního - valivého soukolí, uvedených v Československých přihláškách vynálezů δ. 227 848 * δ. 227 849, . Je ve společném čelním prostoru dvojce spolupracujících převodových členů otočně uloženo vodící ústrojí. K.ec tohoto vodícího ústrojí je otočně uloženc nc vodicím řepu atcbilizcční- skupiny, otočně upravené vzhledem k oběmc převodovým členům. Okolo.tohoto otočného uložení nc vodicím čepu jsou nc . kleci rovnoměrně kruhovtě rozmístěny . nctáčivě uložené přenosové elementy.

U stávajících lícních vclivých převodů v předlohovém uspořádání je možno v jednom převodovém stupni redukovat výstupní otéčky maximálně nc jednu desetinu vstupních otáček. PLcnetové uspořádání, . které by umo ono válo řádově vyšší redukce, není u lícních -vclivých převodů doeud známo.

. Některé z výSe uvedených nedoatctků stávcjících převodových ústrojí odatrcouje lícní vclivá převodovkc podle vynálezu. Podstctc vynálezu spočívá v tom, že mezi vstupním převodovým členem c výstupním převodovým členem, které jsou ncvzájem uprcveny koaxiálně, je nc výstře<taém vodicím čepu hnacího hřídele otočně uložen sctelitový převodový člen, přičemž klec prvního vodícího ústrojí vprvafo společném čelním prostoru mezi vstupním převodovým čleweem c sctelUvym členem je uprcvenc otočně nc prvním stcbilicačním čepu hnacího hřídele - c klec druhého ' vodícího ústrojí ve druhém společném prostoru mezi sctelUvvm převodovým člemem c výstupním převodovým člerneo je uprcvenc otočně nc druhém stcbiizcačním čepu hnacího . hřídele. * < Vstupní převodový člen je ve skříni uprcven neotočně, zctím^ výstupní převodový člen, pevně spojený s unášecím nábojem hncného hřídele, je v této skříni uprcven otočně. K.ikový hnací hřídel jednou svou centrální částí - je otočně uložen ve skříni nebo/c v osovém otvoru vstupního převodového' členu c druhou svou centrální - čái^-^zí je otočně uložen v osovém - otvoru výstupního převodového členu nebo/c v unášecío náboj hnacího hřídele, přičemž výstředné Stabblizcční čepy c vodící čep klikových stcbilizačních skupin obou vodicích ústrojí jsou nc hnccím-hřídeli uprcveny mezi těmito centrálními částmi.

VvliОlst výstřednost stabilizsδníhl čepu stcbiliacční skupiny prvního vodícího ústrojí c výstřednosti stcbilizečního čepu stabilizační skupiny -druhého vodícího ústrojí vzhledem k centrálním částem hnacího hřídele je dvckrát monší než ve li kost výstřednost vodícího čepu vzhledem k těmto centrálním částem, Nc hnccím hřídeli je prooilehle vzhledem k oběmc výstřdhýO vodicím ústrojím i k výstřdnéému sctelUvvému převodovému členu výstředně upevněn clespoo jeden vyvicžoviccí. segment.

Vzájemné cxiální polohy výstupního - převodového členu, s^emového převodového členu c vstupního převodového členu jsou uvnntř skříně stcvitelné upevňovacími elementy c cleipOo jedním stcvěčío elementem.

Lícní valivá převodovkc v provedení podle vynálezu podstctně rozšiřuje ooonnoti využití lícních vclivých soutoK. I při nízkých vstupních otáčkách c při vyšších redukcích má vysokou účinnost c - poměrně vysoké přenosové pcrcootry, velmi výhodné jsou tcké - její malé rozměry c malá hmotami. JedmStlitlvV uspořádání prckticky - odstrcouje vnitřní stctickou neiuččtost, c tím -umooňuje plně vyiuít všech přenosových mo^nSí, které lícní - valivá kolc nabízejí. .

Pouužtí lícních vclivých kol v převodovce podle vynálezu uodmije tcké při jejich vzájomém montážním přestcvení zménnt velikost výsledného převodového poměru. Pro - některá pouužtí je velmi význcmou- výhodou převodovky podle vynálezu tcké malá cxiální hloubkc, přípcdně molíčoo't úprcvy pro tuhý c bezvůlový převod.

Příklcd provedení lícní valivé převodovky podle vynálezu je v osovém řezu znázorněn ne výkrese.

Ve dvoudílné skříní valivé převodovky, sestávající ve znázorněném provedení ze dvou čelné obvodově spojených skříňových částí 13. 14, jsou navzájem rovnoběžně uloženy tři převodové členy 23. 24. 33 v podstatě kotoučovítého tvaru. Obě skříňové části 13. 14. zhotovené ze svařovaných polotovarů, jsou к sobě připevněny upevňovacími elementy, kterými jsou zde upevňovací šrouby JO, a navzájem polohovány neznázorněnými fixačními elementy.

V upevňovací přírubě 36 skříňové části 14 jsou v pravidelných rozestupech vytvořeny upevňovací otvory 43 pro připevnění lícní valivé převodovky к příslušnému zařízení, V přivrácených čelních plochách převodových členů 23. 24. 33 jsou vytvořeny navzájem párově sdružené cykloidální přenosové drážky 21. 22. 31. 32. Zatímco na vstupním převodovém členu 23 a výstupním převodovém členu 24. umístěným koaxiálně vzhledem к centrální oae planetové lícní valivé převodovky, jsou lícní přenosové drážky 21 , 32 vytvořeny jednostranně, na satelitovém převodovém členu 33. umístěném vzhledem к této centrální ose výstředně, jsou lícní přenosové drážky 22. 31 vytvořeny na obou jeho čelních plochách.

V prvním společném čelním prostoru převodových členů 23. 33 je upraveno první vodicí ústrojí s otočně uloženými kulovými přenosovými elementy 19. oboustranně zasahujícími do obojích přenosových drážek 21. 22. Podobně ve druhém společném čelním prostoru převodových členů 33. 2.4 je upraveno druhé vodicí ústrojí s otočně uloženými kulovými přenosovými elementy 20., zasahujícími opět oboustranně do obojích přenosových drážek 31. 32.

Vstupní převodový člen 23 je ustaven v pravé skříňové části 13 koaxiálně s hnacím hřídelem 11. satelitový převodový člen 33 je spolu s oběma vodícími ústrojími otočně uložen na výstředném vodicím čepu 41 a na výstředných stabilizačních čepech 37. 38 hnacího hřídele 11 a výstupní převodový člen 24 je koaxiálně čelně upevněn na nábojové přírubě 48 unášecího náboje 47. otočně uloženého spolu se souosým hnaným hřídelem 12 na valivých ložiskách 26, 28 ve druhé skříňové části 14. Spojovací prostředky sloužící к upevnění vstupního převodového členu 23 ve skříňové části 13 a výstupního převodového členu 24 na nábojové přírubě J8, nejsou znázorněny.

Ve vodicím čepu 41 dělený klikový hnací hřídel 11 je ve‘ skříni svými centrálními částmi otočně uložen na valivých ložiskách 25. 35. z nichž vnější ložisko 25 na jednom konci hnacího hřídele 11 je ustaveno ve válcovém otvoru pevného vstupního převodového Členu 23 a vnitřní ložisko 35 na druhém konci hnacího hřídele 1J je ustaveno ve válcovém otvoru otočného výstupního převodového členu 24.

Satelitový převodový člen 33 je na vodicím čepu 41 uložen valivým ložiskem 27. Obě klikové části děleného hnacího hřídele 11. jež jsou navzájem polohovány čelním ozubem s drážkou a společným pouzdrem 42 a axiálně spojeny neznázorněnými spojovacími prostředky, jsou současně stabilizačními skupinami vodicích ústrojí. Mezi satelitovým převodovým členem 33 a vstupním převodovým členem 23 upravené první vodicí ústrojí sestává z klece 29 ve tvaru tenkého kruhového kotouče se zesílenou střední částí, v níž je vytvořen osový otvor, a s rovnoměrně kruhovitě rozmístěnými patnácti kruhovými otvory, v nichž jsou otočně uloženy kulové přenosové elementy 19. a dále z první stabilizační skupiny, tvořené pravou klikovou částí hnacího hřídele í1.

První stabilizační skupina sestává z pravé poloviny vodícího čepu 41 s ustaveným společným pouzdrem 42. ze stabilizačního čepu 37. We mezi vodicím čepem 41 a stabilizačním čepem 37 je upraven první distanční ramenový nákružek, a dále z navazujících centrálních částí hnacího hřídele Д. Osy vodícího čepu 41 a stabilizačního čepu 37 jsou navzájem rovnoběžné, přičemž výstřednost vodícího čepu 41 s pouzdrem 42 a ložiskem 27 vzhledem к centrálním částem hnacího hřídele 11 je dvakrát větší, než výstřednost stabilizačního čepu 37 s kluzně otočně uloženou klecí 29 vůči těmto centrálním částem.

К vyvážení excentricky umístěných hmot je к čelu stabilizačního čepu 37 neznázorněnými spojovacími prostředky připevněn první vyvažovači segment 45. který současně spolu s prvním ramenovým nákružkem slouží k exiálnimu vedení klece 29 mezi převodovými členy 23» 33* Mezi satelitovým převodovým členem 33 a výstupním převodovým členem 24 je upraveno druhé vodicí ústrojí, které sestává z klece 30 ve tvaru tenkého kruhového'kotouče . se zesílenou střední částí, v níž je vytvořen osový otvor, a s rovnoměrně kruhovótě rozmístěnými sedmnácti kruhovými otvory, v nichž jsou·otočně uloženy kulové přenosové elementy 20, a dále ze druhé stabilizační skupiny, tvořené levou klikovou částí hnacího hřídele 11.

Druhá stabilizační skupina sestává z levé poloviny vodícího čepu 41 se společiým pouzdrem .42, ze stabilizačního čepu .38 kde mezi těmito vodicím čepem 41 a stabilizččním čepem 38 je upraven druhý distanční ramenový nákružek, a dále z příslušné navazuJící centrální části hnacího hřídele 11» Osy vodicího čepu 41· a stabilUzačníht čepu 38 jsou navzájem rovnoběžné, přičemž výstřednost vodícího čepu 41 vzhledem k centrálním částem hnacího hřídele 1J je dvakrát větší než výstřednost stabilizačního čepu 38 s kluzně otočně uloženou klecí 30 vůči těmto centrálním částem.

Vzhledem k tomu, že velikost i směry výstředností obou stabilizačních čepů 37» .38 jsou shodné, ve smontovaném stavu hnacího hřídele 11 jsou tyto stabilizační čepy 37» .38 navzájem souosé. K vyvážení excentricky umístěných hmot je k čelu 8izbilUzačníht čepu·38 neznázorněnými spojovacími prostředky připevněn druhý vyvažovači segment .46» který současně spolu s druhým ramenovým nákružkem slouží k axiálnímu vedení klece ,30 mezi převodovými členy .24» 33» .

Zatím co vnitřní kroužek ložiska 27» ustavený na pouzdru .42, je axiálně sevřen mezi ramenovými nákružky, vnější kroužek tohoto ložiska 27 je ustaven ve válcovitém osovém otvoru satelitovéht převodového členu 33» působení klopných momentů je szielitooV převodový člen 33 na ložisku 27 oboustranně zajištěn vnitřním. osazením a vnitřním pojisným kroužkem 14· Vvntřní prostor lícní valivé převodovky je ze vstupní strany hnacího hřídele 1 1 proti úniku mazacího mmdia a proti vnikání nečistot chráněn hřídeowým těsněním JJ5» které je v osovém otvoru pravé části 13 ustaveno a zajištěno víkem 17. upevněným vlkovými šrouby .39» Níi ^znázorněném vstupním konci hnacího hřídele 11 je upravena spojka pro připojení hnacího elektromotoru»

Z výstupní strany je vnitřní prostor lícní valivé převodovky chráněn jednak těsnicí memtibánou .44, ustavenou ve vnitřním osazení unášeoího náboje 47 a utěsněnou rozpěným kroužkem .1.6» a jednak neznázorněnými těsnicími prostředky, umístěnými na výstupní straně mezi levou částí U a unášecím nábojem 47 hnaného hřídele .12» Pravý konec hnaného hřídele 12 je v unášec-ím náboji 47 ustaven perem 18. nezakreslený levý konec hnaného hřídele 12 je opatřen spojkou pro připojení hnaného zařízení» '

V m^s^ikr^uhové stykové spáře skříňových částí 43» 14 je ustaven pružný mmaikruhový stavěči element 49» určený k vyplnění stykové spáry a k utěsnění vnitřního prostoru lícní valivé převodovky» Upevňovací elementy skříňových částí 43» 11» vytvořené zde jako upevňovací šrouby JO, tedy současně slouží k vyiame ení axiální vůle a eliminaci opotřebení ve val živých soukooích, případně k nastavení axiálního přepětí při požadovaném bezvůlovém chodu»

V meeikruhooé obvodové čelní ploše vstupního převodového členu .23» přivrácené do prvního společného čelního prostoru, je vytvořeno šestnáct pravidelně rozmístěných hypocykloidních přenosových drážek 21, na jejichž bocích jsou upraveny ogivální funkční plochy» Podobně v meeikruhooé obvodové čelní ploše зzinlitovéht převodového členu 33» přivrácené do téhož čelního prostoru, je vytvořeno čtrnáct pravidelně rozmístěných pericykloidních přenosových drážek 22 a o^válnimi funkčními plochami,. upravenými na bocích» V uvedeném prvním společném čelním prostoru valivých převodových členů 23» 33 se vzájemně sdruženými cykloidálními šestnácti přenosovými drážkami 21 . a čtrnácti přenosovými drážkami 22 je tedy otočně uložena první klec 29 s patnácti otočně .uloženými kulovými přenosovými elementy 19» zasahujícími oboustranně do těchto přenosových drážkování»

228653 6

Podobné v mezikruhových obvodových čelních plochách převodových -členů 33. . 24» přivrácených do druháho společného čelního prostoru, je vytvořeno Šestnáct p^i^:LcykLoi^dních • osmnáct hypocykloidních přenosových drážek 31» 32 s ogiválními profily funkčních ploch. V· druhém společném čelním prostoru valivých převodových členů 33. 24 se Šestnácti a osmnácti sdruženými cykloidá^ími drážkami 31» 32 je tedy otočná uložena druhá Hec 30 se sedmnáti otočně uloženými kulovými přenosovými elimenty 20» zasahujícími oboustranně do » uvedených přenosových drážkování,

Velikosti navzájem shodných osových přesazení převodových členů 23. 33 a převodových členů Ji, . 24 jsou rovny rozdílím příslutaých valivých poloměrů odpooídajících přenosových drážkování.

Celkový kinematický převodový poměr i lícní valivé převodovky je dán poměrem mezi součinem počtů přenosových drážek 22, 32 a mezi rozdílem součinu počtů přenosových drážek·

22. 32 a součinu počtů přenosových drážek 21 , 31 . V nakreslnněm provedení má tedy planetová lícní valivá převodovka kinematický převodový poměr

18,14 i = = -63

18.14 - 16.16

Záporné znaménko u vyčísleného kinematického převodového poměru .i ukazuje, že hnaný hřídel 12 má vzhledem ke hnacímu hřídeli 11 opačný sm^sl otáčení.

.Lícní valivá převodovka pracuje takto: neznázorněiým hnacím elektromotorem poháněný hnací . hřídel 1J se svými centrálními částmi.otáčí v ložiskách 25. 35 skříně, přičemž oběma svými klikovými částmi uvádí satelitový převodový člen 33 i obě klece 22, . 22 . do planetových pohybů okolo cennrální osy planetové lícní valivé převodovky. Při těchto planetových pohybech se satelitový převodový člen 33 působením přenosových elementů 19 řízené odvaluje po přivráceném čele nehybného vstupního převodového členu 23.

Pohybem zatížených přenosových elementů 2,9. nacházeeících se v záběhověm pooi, je unáSena i klec .29, která mimo záběrové pole přemisťuje odlehčené přenosové elementy 19 do opětovného záběru. Řízným plane^Ovým odvalováním sateHOvého převodového členu 33 je současně poháněn výstupní převodový člen .24. a tím i hnaný hřídel .12. Přenosové elementy 20, odvaaující se v záběrovém poli převodových členů 33. 24. opět uvádějí do rotace klec 30. Otáčení· satelitového převodového členu 33 a klecí .29. 30 okolo vodícího čepu 41 a stabilizačních čepů Л’. .38. jakož ·i otáčení hnaného hřídele Е?. mají vzhledem k otáčení hnačího hřídele .11 opačný smál· .

Axiální tlak mezi oběžnými drahami přenosových drážkování a přenosovými elementy 1 9. 20 je ve skříni planetové lícní valivé převodovky zachycen z pravé strany přímo stěnou skříňové čás-ti 13 a z levé strany axiálním- ložiskem 28 a skříňovou částí 14.

Jsou-li funkční plochy přenosových drážkování i přenosové elementy 22, 20 dostatečně tvrdé, má planetová lícní valivá’peeoodovka v chráněném provedení velmi malé vnitřní tření. Tato vlastnost je velmi vítaná při jejím použití u polohovacích a mannpulačních zařízení, ústrojí a nástrojů, zejména u utahováků. Vzhledem k moonooti úpravy pro bezvůlový chod je tato valivá převodovka použitlloá také v přístrcové .technice a přesné mechanice, dále u obráběcích a tvářecích strojů, mannppžáttrů i jinde. ·

Planetová . lícní valivá převodovka podle vynálezu.umožňuje redukovat vstupní úhlovou rychlost až stonásobně, takže je ji možno v určitých případech používat i jako náhradu za .stávající Šnekové · převodovky. Vzhledem k těmto Šnekovým převodovkám má jednak v .provozu . vyšší účinncni, menší opotřebení . a . při výrobě umooňuje snížit spotřebu energie i materiálů, zejména barevných kovů. Při jejím pouužtí pro přenos menních výkonů je dokonce možno k výrobě jejích dílů, včetně převodových členů 23. -33» 24 používat i plastických hmot i dalších netradičních materiálů.

Ϋ takových případech i při jiných méně náročných použitích není nutno vzhledem k velmi dobrým odvalovacím poměrům, vysoké účinnooti a -malému vývinu tepla ani použivat mazací prostředky. Pro svou malou hmoonoot, provozní nenáročnoot, menší výrobní náklady, nižší ceny plastikových materiálů a ' moonost praktického odstranění mmzadel lze lícní valivou převodovku -s výhodou používat také při nízkých teplotách, v prašném a agresivním prostředí, u dopravních prostředků, transportních zařízení atd.

Claims (6)

1. Lícní valivá převodovka, obsahuuící dvoóici převodových členů, opatřených na vzájemně přivrácených čelních plochách lícními přenosovými drážkováními s valivě uloženými přenosovými elementy a vodicí ústrojí s klecí pro tyto přenosové elementy, jež je upraveno ve společném čelním prostoru uvedených převodových členů, vyzna^u^cí se tím, že mezi vstupním převodovým členem - (23) a výstupním převodovým členem (24), které jsou navzájem upraveny koaxiálně, je na výstřddném vodicím čepu (41) hnacího hřídele (11) otočně uložen satelioový převodový člen (33), přičemž klec (29) prvního vodícího ústrojí v prvním společném čelním prostoru mezi vstupním převodovým členem (23) a sate^Léový^m převodovým členem (33) je upravena - otočně na prvním setbilitčaním čepu (37) hnacího hřídele (11) a klec (30) druhého vodícího ústrojí ve druhém společném čelním prostoru mezi sαteleOovým převodovým čle- nem (33) a výstupním převodovým členem (24) je upravena - otočně na druhém sttbilitčaním čepu (38) hnacího hřídele (11).

2. Lícní valivá převodovka podle bodu 1, vyznaatuící se tím, že vstupní převodový člen (23) je ve skříni upraven neotočně, zatímoo výsuupní pevvooový člen (24), pevně spoenný s unášecím nábojem (47) hnaného hřídele (12), je v této skříni upraven otočně.

3. Lícní valivá převodovka podle bodu 1, vyz^ččjící se tím, že hnací hřídel (11) jed- nou - svou centrální částí je otočně uložen ve skříni nebo/a v osovém otvoru vstupního převodového členu (23) a druhou svou centrální částí je otočně uložen v osovém otvoru výstupního převodového členu (24) nebo/a v unášecím náboji (47) hnacího hřídele (11), přičemž výstředné stabilizační čepy (37, 38) a vodicí čep (41) klikových stabilizačních skupin obou vodicích ústrojí jsou na hnacím hřídeli (11) upraveny mmzi těmito - centrálními částmi.

4. Lícní valivá převodovka podle bodu 1, vyzunačuící se - tím, že velikost výstřednosti stabilizačního čepu (37) stabilizační skupiny prvního vodícího ústrojí a výstřednosti stabilizačního čepu (38) stabilizační skupiny druhého vodícího ústrojí, vzhledem k centrálním částem hnacího hřídele (11), je dvakrát menší než velikost výstřednooti vodícího čepu (41) vzhledem k těmto centrálním částem.

5. Lícní valivá převodovka podle bodu 1, vyzuněčuící se tím, že na hnacím hřídeli (11) je protilehle vzhledem k oběma výstředným vodicím ústrojím i k výstřddnému sateltovému převodovému členu (33) - výstředně upevněn alespoň jeden vyvažovači segment (45).

6. Lícní valivá převodovka podle bodu 1, vyzanačujcX se tím, že vzájemné axiální polohy výstupního převodového členu (24), saeelevovéhv převodového členu (33) a vstupního převodového členu (23) jsou uvnňtř skříně stavitelné upevňovacími elementy a alespoň jedním stavěcím elementem (49).