CS223861B2 - Způsob výroby izolační desky pro zařízení na lití elastomerního materiálu - Google Patents

Description

Vynález se týká způsobu výroby izolační desky pro zařízení na lití elastomerního materiálu, uložené mezi vstřikovací jednotku elastomerního materiálu a ohřívanou licí formou s vpouštěcími otvory pro elastomerní materiál.

V patentové literatuře se popisuje způsob 11tí elastomerního materiálu, podle něhož se elastomerní materiál převede ze vstřikovacího válce do několika uzavřených licích dutin v licí formě přes několik spojovacích kanálů spojujících licí válce s dutinami. Podle způsobu popsaného v uvedeném čs. patentovém spisu působí se ve vstřikovací jednotce s komorou, mající otevřený konec, na elastomerní materiál tlakem postačujícím alespoň k naplnění licích dutin v ohřívané formě. Tato ohřívaná forma a vstřikovací jednotka se vzájemně posouvají a k sobě přitlač ují přes teplovzdornou desku opatřenou otvory. Část elastomerního materiálu se vypudí a přenese pod tlakem otevřeným koncem komory a otvory v izolační desce do licích dutin, které se naplní při rovnoměrném tlaku kapaliny. Elastomerní materiál v licích dutinách se vytvrdí a ohřívaná forma a vstřikovací jednotka se udržují ve vzájemně přitlačeném stavu přes izolační desku, izolující zbývající část elastomerního materiálu v ohřáté formě a zabraňující vy2 tvrzení části elastomerního materiálu zůstávající ve vstřikovacím válci, který zůstává v tlakovém spojení s formou.

Úkolem vynálezu je vytvořit způsob výroby izolační desky.

Vynález řeší tento úkol způsobem vyznačeným tím, že první těleso z teplovzdorných, ohebných vláken se impregnuje teplem tvrditelnou pryskyřicí, pryskyřice se vytvrdí a z tělesa se vytvoří vytvrzená ohebná první deska pro horní izolační díl izolační desky, druhé těleso z teplovzdorných, ohebných vláken se impregnuje teplem tvrditelnou pryskyřicí a vytvoří se z něho podobným postupem druhá deska o menší tloušťce, než má první deska pro spodní izolační díl izolační desky, oba díly, položené na sebe, se uloží mezi ohřívanou licí formu a prázdnou vstřikovací jednotku, pak se ohřívaná licí forma a vstřikovací jednotka k sobě přes izolační desku natlačí, ohřívaná forma vytvoří vtisky v spodním izolačním dílu, odpovídajícím obrysům otvorů, přičemž spodní izolační díl alespoň částečně vytvrdne a přivulkanizuje se k hornímu izolačnímu dílu a vytvoří s ním sdruženou ohebnou izolační desku, pak se ohřívaná licí forma a vstřikovací jednotka odsunou od izolační desky a v izolační desce se vytvoří otvory v místech vtisků ve spodním izolačním dílu.

Mezi izolační desku a ohřívanou formu se před jejich vzájemným přitisknutím uloží tenká vrstva materiálu, např. vrstva kovové fólie, zabraňující přilnutí izolační desky na ohřívanou formu, která vytvoří vtisky do spodního izolačního dílu přes tuto tenkou vrstvu.

Na ploše spodního izolačního dílu přivrácené k ohřívané formě se výhodně vytvoří profil komplementární s profilem příslušného povrchu ohřívané formy.

Vynález bude blíže vysvětlen s pomocí připojených výkresů . znázorňujících příklad provedení.

Obr. 1 je schematický částečný svislý řez bezedným válcem s jednoduchou izolační deskou podle známého stavu techniky, upevněnou proti osovému pohybu vůči němu a s přidruženou vícedutinovou bezvýronkovou formou, obr. 2 je částečný nárysný pohled s částečným řezem lisu, znázorňující vztah mezi izolační deskou a formou, s vložkami ohraničujícími licí dutiny zhotovenými z prvků bezvýronkového nebo místně ohýbatelného druhu, obr. 3 je zvětšený pohled s částečným řezem spodní pravé boční části lisu z obr. 2, s děrovanou odraznou deskou pro odstranění odpadu z kanálu a s izolační deskou vytvořenou způsobem podle vynálezu, obr. 4 je částečný řěz konstrukcí, kde válec a forma jsou mimo vzájemný tlakový styk po vytvrzení elastomerního materiálu ve stavu umožňujícím jeho vyjmutí z formy a izolační deska je vytvořená způsobem podle vynálezu, obr. 5 je částečný řez znázorňující vztah mezi odraznou deskou a odpadem odstraněným z kanálu formy, přičemž odrazná deska je vůči darmě zvednutá.

Výraz „bezedný válec“ označuje v tomto popisu válec s otevřeným koncem.

Výraz „bezvýronková forma“ se v dalším používá pro formu s několika dutinami, složenou z několika dílů, u které části tvořící dutiny formy se mohou nezávisle pohybovat v dostatečné míře, aby se mohly nezávisle stohovat nebo uzavírat buď přímo ohybem ohebné desky, která tyto díly formy bud tvoří, nebo bezprostředně podepírá, nebo posuvem těchto částí vůči upínací desce, kde síla pro nezávislé uzavření takových částí tvořících licí dutiny nebo jejich udržování v uzavřeném stavu se přenáší ke každé skupině těchto částí tvořících dutiny, společným prostředím.

Obr. 1 znázorňuje základní provedení licííio zařízení podle čs. patentu čís. .223 857.

Licí zařízení 10 má pohyblivý vstřikovací válec 12 bezedného typu s komorou 14 s otevřeným koncem a se spodní, dovnitř směřující prstencovou přírubou 18. Pod vstřikovacím válcem 12 se nachází osově pohyblivá forma 18, obvykle ohřívaná neznázorněnými prostředky. Forma 18 má základní desku 20, v níž je vytvořena válcová komora 22, střední desku 24, v níž je vytvořena komora 26, a vrchní desku 28, ve které je válcová komora 30. Desky 20, 24 a 28 jsou položeny na sebe tak, že jejich komory 22, a 30 jsou vzájemně souosé.

Ve válcové komoře 22 základní desky 20 je umístěna spodní část 32 formy 18, která má vrchní stranu 34, dosahující nad horní stranu 36 základní desky 20. Uvnitř komory 28 střední desky 24 je umístěna střední část 38 formy, jejíž spodní strana 48 sedí na vrchní straně 34 spodní části 32 formy 18 a druhá vrchní strana 42 dosahuje nad třetí vrchní stranu 44 střední desky 24. Ve válcové komoře 30 vrchní desky 28 se nachází vrchní část 46, jejíž druhá spodní strana 48 sedí na druhé vrchní straně 42 střední části 38 formy 18. Druhá vrchní část 48 má čtvrtou vrchní stranu 50 a je opatřena několika otvory 52, které tvoří kanály do licích dutin 54, vytvořených spolupůsobícími částmi 32, a 46 formy, přičemž střední část 38 formy 18 osoivě odděluje spodní část 32 formy 18 od vrchní části 46, čímž se mezi nimi vy- · tváří dutiny 54.

Mezi formou 18 a vstřikovacím válcem 12 je na válec pevně namontována ohebná, tep- / lovzdorná izolační deska 56. Je uchycena proti esovému pohybu vůči vstřikovacímu válci 12 šrouby 58 nebo podobně. V izolační desce 56 je provedeno několik děr 60, v nichž jsou zasazeny prstencové vložky 62 materiálu majícího malé tření, které jsou ve spojení s otvory 52 ve formě 18. Vložky 62 jsou zhotoveny z materiálu podobného teflonu, např. polytrifluorethylenu, polytetrafluorethylenu atd.

Při práci se elastomerní materiál 64 v podobě přírodní nebo syntetické pryže, alkylfenolové pryskyřice, teplem tvrditelných pryskyřic, jako fenol, močovino- nebo melaminoformaldehydové pryskyřice, epoxidové pryskyřice, teplovzdomých silikonů, akrylových pryskyřic atd., uloží do vstřikovacího válce 12 mezi jednoduchou izolační desku 56 podle známého stavu techniky a stacionární píst 68, který je umístěn ve vstřikovacím válci 12 a tvoří s ním komoru 14.

Poté se forma 18 zvedne do záběru se vstřikovacím válcem 12, takže teplovzdortná, r ohebná izolační deska 56 dosedne na čtvrtou vrchní stranu 50 vrchní části 46 formy 18 a přitlačuje se k ní. Prstencové vložky 62 t s nízkým třením jsou teď přímo osově spolu spojeny s protilehlými licími dutinami 54.

Jak se forma 18 dále pohybuje nahoru, unáší s sebou vstřikovací válec 12 a zmenšuje osový rozsah komory 14, protože stacionární píst 68 zůstává uchycen proti osovému pohybu vůči vzhůru se pohybujícímu vstřikovacímu válci 12.

V míře, jak vzhůru se pohybující vstřikovací válec 12 vyvolává zmenšování osového rozsahu komory 14, část elastomerního materiálu 64 se vypuzuje a přemísťuje do příslušných licích dutin 54. Při následném vytvrzování vstřikovacího licího materiálu, tepelně izolační charakter izolační desky 56 zabrání vytvrzení přebytečného elastomerní5 ho materiálu 84, zbývajícího v komoře 14 navzdory trvajícímu vzájemnému přitlačování mezi licí formou 18 a vstřikovacím válcem 12.

Prstencové vložky 62 s nízkým třením zabraňují tomu, aby elastomerní materiál 64 přilnul k obvodu děr 60 v izolační desce 56 při svém průchodu. Protože pro svoji ohebnost leží izolační deska 56 rovnoměrně na celé ploše čtvrté vrchní strany 50 vrchní části 46 licí formy 18, zahrání se tím vytékání elastomerního materiálu 64 do dělicí roviny.

Z obr. 1 je zřejmé, že průmět plochy komory 14 je větší než společná promítnutá plocha všech dutin 54, což zajišťuje, že svěrací tlak, tj. tlak, udržující formu 18 v tlakovém spojení se vstřikovacím válcem 12, a který je v podstatě stejný jako vstřikovací tlak, tj. tlak, potřebný pro převedení elastomeru z komory 14 do licích dutin 54, je postačující !k tomu, aby zabránil, aby se části 32, 38 a 46 formy 18 od sebe oddělily podél svých dělicích rovin. Toto oddělení by jinak mělo za následek přeplnění dutin 54, přetékání do dělicích rovin a vznik výronků na odlitku.

Izolační deska 56 má být tenká a ohebná, aby osový rozsah kanálu, kterým elastomerní materiál 64 musí při přechodu z komory 14 do licích dutin 54 projít, byl co nejmenší. Nicméně má mít izolační deska 58 dostatečnou tloušťku, aby se zabránilo vytvrzení části elastomerního materiálu 64 zbylého v komoře 14 při vytvrzování té částí, která se přepravila do dutin 54.

Charakter nebo složení elastomerního materiálu 64, který se má přenést z komory 14 do licích dutin 54, spolu s teplotami, kterých se přitom dosáhne a ležících v rozsahu 100 až 200 °C, určují potřebnou tloušťku izolační desky 56. Bylo zjištěno, že izolační deska 56 má být výhodně vyrobena ze směsi azbestových vláken a teplem tvrditelné pryskyřice, např. fenolové pryskyřice apod. a že se má vhodně vytvrdit, takže dostane potřebnou ohebnost a teplovzdornost. Je výhodné, aby tepelná vodivost izolační desky 56 byla menší než asi 0,5 kcal/m . hod . deg K, ale může být vyšší než 0,05 kcal/m. hod.

. deg K.

Pevnost v tlaku izolační desky 56 při teplotách v rozmezí asi 180 až 200 °C nemá být menší než asi 200 až 2000 kg/cm². Pevnost v tlaku izolační desky 56 činí ji schopnou odolávat tlakovému zatížení bez trvalé deformace. Modul pružnosti izolační desky 56 má být výhodně alespoň větší než asi 1,5 X X 10⁵ kg/cm².

Izolační deska 56, která má tyto nebo podobné vlastnosti, účinněji odolává přenosu tepla z ohřátých licích dutin 54 do zbytku elastomerního materiálu 64, který zůstal uzavřen v komoře 14 vstřikovacího válce 12. To umožní, aby forma 18 zůstala účinně přitlačována ke vstřikovacímu válci 12, zatímco se přepravený elastomerní materiál 64 v dutinách 54 vytvrzuje, a aby se zabránilo ztrátám, které by normálně vznikly vytvrzením zbytku elastomerů v komoře 14.

Obr. 2 znázorňuje lis 100, se shora popsanou izolační deskou. Lis 100 pro vstřikové lití má základnu 102, na níž jsou vztyčené vodicí tyče 104, které pomocí matic 108 nesou stacionární příčník 108. Stacionární příčník 108 nese stacionární vrchní vyhřívací desku 110, opatřenou několika vyhřívacími kanály, v nichž je uzavřena pára, nebo jiné obvyklé ohřívací prostředí. Ke spodní straně vrchní vyhřívací desky 110 je středově připevněn dolů obrácený stacionární píst 114, spolupracující s válcovou deskou 118, která má otevřený vrchní konec 118 a otevřený spodní konec 120. Ke spodní straně válcové desky 118 je pomocí dlouhých šroubů 121 nebo pod. připevněna izolační deska 122, která překrývá otevřený spodní konec 120 válcové desiky 116. Otevřený vrchní konec 118 válcové desky 116 je co do rozměrů a tvaru těsně přizpůsoben k stacionárnímu pístu 114.

Bezedná válcová deska 118 je zavěšena na stacionárním příčníku 106 a je vůči němu osově pohyblivá pomocí několika dlouhých tyčí 124 tvaru šroubů, které jsou závitově k desce připevněny. Tyče 124 procházejí kluzně průchody 126 ve vyhřívací desce 110, přičemž každý průchod 126 má vrchní širší část 126 A, ve které je kluzně umístěna hlava 124 A tyče 124 a spodní užší část 126 B, ve které se kluzně pohybuje dřík tyčí 124, a která současně zabraňuje, aby hlava 124 A deskou prošla. Každá spodní užší část 126 B tak ohraničuje nejspodnější mez pohybu válcové desky 116 směrem dolů. Tyče 124 procházejí nahoru přes vrtání 128 v příčníku 186, kterážto vrtání 128 jsou dosti velká, aby se do nich vešly hlavy 124 A tyčí 124.

Ve stacionární vrchní vyhřívací desce 110 je vytvořeno několik směrem dolů otevřených vybrání 130, z nichž je znázorněno pouze jedno. Ve vybráních 130 jsou usazeny tlačné pružiny 132, které osově obklopují svorníky 134, vyčnívající nahoru do vybrání 130 a připevněné k bezedné válcové desce 118. Tlačné pružiny 132 tuto desku 116 tlačí do její klidové čili nejnižší zavěšené polohy.

V základně 102 je středové vrtání 136, v němž se nachází svisle pohyblivý beran 138, nesoucí na svém vrchním konci spodní pohyblivou ohřívací desku 140 s topnými kanály 142, v nichž se nachází vhodné vyhřívací prostředí, např. pára nebo pod. Nad vrchním povrchem spodní pohyblivé ohřívací desky 140 je namontována sestava trojdílné formy, sestávající ze základní desky 144, ze střední desky 146 a z vrchní desky 148. Základní deska 144, znázorněná na obr. 4, je opatřena řadou drážek 150, střední deska 146 řadou druhých drážek 152 vyrovnaných osově s pod nimi ležícími drážkami 150 a vrchní deska 148 je opatřena řadou třetích drážek 154, vyřízených s pod nimi

2 3 8 61 ležícími druhými drážkami 152. V jednotlivých drážkách jsou umístěny vložky, tvořící dutiny. Každá skupina vložek sestává z neděrované spodní vložky 156, z prstencové střední vložky 157 ohraničující dutinu a z vrchní vložky 158, spojené s příslušnými druhými otvory 160 v izolační desce 122. Ve druhých otvorech 160 jsou usazeny prstencové vložky 132 z teflonu nebo pod.

Obr. 3 a 4 znázorňují teplovzdornou izolační desku dvoudílnou, vytvořenou způsobem podle vynálezu. Horní izolační díl 122 je položen na spodní izolační díl 164 ve tvaru povlaku o menší tloušťce než je tloušťka horního izolačního dílu 122. Pod spodním izolačním dílem 164 je umístěna odrazná deska 166, opatřená spodními otvory 168, které mají menší průměr než otvory v horním izolačním dílu 122 a jsou souosé s vtokovými otvory tvořenými horními vložkami 158, uzavřenými v horní desce 148 licí formy.

V provozu licího zařízení se nejdříve umístí v prostoru mezi spodní plochou stacionárního pístu 114 a mezi vrchní plochou horního izolačního dílu 122 elastomerní materiál 170, ve tvaru kotoučů. Poté se beran 138 zvedne, čímž způsobí zvedání spodní pohyblivé ohřívací desky 140 formy, až odrazná deska 166 dosedne na spodní izolační díl 164 nebo na horní izolační díl 122. Ohřívací prostředí ve vyhřívacích kanálech 112 v této fázi napomáhá přeměně elastomerního materiálu 170 ze tvaru vcelku tuhého koláče na tekutý materiál, ale teplo je nedostačující pro vytvrzení elastomerního materiálu 170. To umožňuje, aby se část tohoto elastomerního materiálu 170 protlačila otvory v horních prstencových vložkách 162 o nízkém tření horního izolačního dílu 122.

Když spodní pohyblivá ohřívací deska 140 se dále zvedá, bezedná válcová deska 116 se rovněž uvede do stoupání vzhledem k stacionárnímu pístu 114, až tento vstoupí do otevřeného vrchního konce 118 bezedné válcové desky 116. Tím se elastomerní materiál 170 rovnoměrně rozptýlí po celé vrchní ploše horního izolačního dílu 122 a částečně se vypudí přes její prstencové vložky 162.

Počáteční množství elastomerního materiálu 170 je větší, než je třeba pro naplnění licích dutin, tvořených spodními vložkami 156, středními vložkami 157 a vrchními vložkami 158. Podstatné množství elastomerního materiálu 170 tedy zůstává na konci vstřikování v prostoru ohraničeném v bezedné válcové desce 116. To zajišťuje, že tlak pro vstříknutí a převedení části elastomerního materiálu 170 do jednotlivých licích dutin se může udržet i přes to, že dutiny jsou naplněny roztaveným materiálem.

Teplo od ohřívacího prostředí v topných kanálech 142 spadni pohyblivé ohřívací desky 140 je dostačující pro vytvrzení té části elastomerního materiálu 170, která se převedla do formy, přičemž vytvrzení probíhá v době, kdy bezedná válcová deska 116 a spodní pohyblivá ohřívací deska 140 jsou spálu ve styku přes izolační desku tvořenou horním izolačním dílem 122 a spodním izolačním dílem 164, která přitom ale zabraňuje vytvrzení elastomeru, zbylého ve válcové desce 116. Ohebnost izolační desky přitom zajišťuje, že kapalinný tlak ve válci se může využít pro místní ohnutí bezvýronkových vložek 158, 157 a 15'8, které jsou vůči sobě místně ohnutelné. Ohybem se tedy mohou podle potřeby utěsnit mezery v jejich dělicích rovinách a tak se může zabránit tvoření otřepů, které jinak by mohly v dělicích rovinách vzniknout.

Poté ke konci, anebo alespoň při konečných fázích vytvrzovacího cyklu elastomerního materiálu 170, převedeného do formy, se spodní pohyblivá ohřívací deska 140 odtáhne zpět a spustí se vůči horní stacionární vyhřívací desce 118. Tím tlačné pružiny 132 pohybují bezednou válcovou deskou 116 do její nejnižší, klidové, zavěšené polohy. Když se spodní pohyblivá ohřívací deska 140 dostatečně spustila, anebo se odtáhla dostatečně daleko od nejnižší zavěšené polohy bezedné válcové desky 116, jak je znázorněno na obr. 4, nedostupná malá ěást elastomerního materiálu 176, uzavřená v horních prstencových vložkách 162, se uprostřed roztrhne na dvě části, z nichž jedna zůstane lpět v dutině bezedné válcové desky 116 a druhá část zůstane lpět na té části elastomerního materiálu 170, která se převedla do formy.

Protože průměr spodních otvorů 168 v odrazné desce 166 je zmenšen, zabraňuje tato odrazná deska 168 vypuzení vy tvrzené části elastomerního materiálu 176 z licích dutin, když je spodní pohyblivá ohřívací deska 140 od druhého izolačního dílu 122 odtažena. Místo toho se části elastomeru uvnitř horní prstencové vložky 162 protrhnou např. podél čáry 172, jak je znázorněno na obr. 4 a 5. Tloušťka horního izolačního dílu 122 je ovšem taková, že se zabrání, aby se části elastomerního materiálu 170, které zůstaly v horních prstencových vložkách 162, vytvrdily, takže tyto části se mohou vstříknout do licích dutin při následujícím cyklu.

Podle obr. 5 se pak odrazná deska 166 zvedne s vrchní desky 148 formy, čímž se drobné kónické části 174 vytvrzeného elastomerního materiálu 170 vytrhnou z vrchních vložek 158 a ze zbývajících odlitků zbylých v dutinách. Poněvadž kuželovitá část kanálů je minimální, vyřadí se kónické části 174, vytrhnuté při zvednutí odrazné desky 148, do odpadu.

Podle vynálezu jsou horní izolační díl 122 a spodní izolační díl 164 vyrobeny z teplovzdorného, ohebného izolačního materiálu a jsou vytvořeny jako spojený celek, vsazený do lisu podle obr. 2. Horní izolační díl 122 i spodní izolační díl 164 jsou výhodně vyrobeny z azbestových vláken impregnovaných teplem tvrditelnou pryskyřicí, např. fe2 2 36 nolovou nebo pod., přičemž tloušťka spodního' izolačního dílu 164 je přibližně 1/10 tloušťky horního izolačního dílu 122*, která má výhodně hodnotu asi 10 mm.

Horní izolační díl 122 se z počátku vytvrdí celý, zatímco spodní izolační díl 164 se buď nechá nevytvrzený, anebo se vytvrdí jen částečně po vytvarování na odpovídající kotoučový tvar. Poté se položí na spodní stranu horního izolačního dílu 122, výhodně po pevném namontování na spodní stranu válcové desky 116, např. pomocí šroubů 121. Poté se spodní pohyblivá ohřívací deska 140 vysune nahoru, aby se vrchní deska 148 formy přitlačila k spodnímu izolačnímu dílu 164. Kanály ve vrchních vložkách 158 tím vytvoří v obnažené spodní straně spodního izolačního dílu 164 vtisky, protože spodní izolační díl 164 není plně vytvrzen a při přitlačení na šablonu, např. na vrchní vložku 158 přijme její otisky. Navíc se nepravidelnosti plochy vrchní desky 148 formy postaví proti nepravidelnostem ve spodním izolačním dílu 164, což je prospěšné při práci zařízení, když tyto členy zabírají do sebe, pro utěsnění dělicí roviny mezi spodním izolačním dílem 164 a vrchní deskou 148 formy. Po vytvoření vtisků se spodní izolační díl 164 přídavně vytvrdí.

Poté se spodní pohyblivá ohřívací deska

140 odsune od spodního izolačního dílu 164 a od horního izolačního dílu 122, čímž se umožní, aby se vhodnými prostředky provrtaly přes horní izolační díl 122* a přes spodní izolační díl 164 v místech vtisků ve spodním izolačním dílu 164 díry. Tím se vytvoří otvory v sestavě obou dílů izolační desky, které jsou potřebné pro vytvoření spojení mezi komorou válce a kanály. Tyto díry jsou zapuštěné, aby se do nich uložily prstencové vložky.

Bylo dále zjištěno, že je výhodné, aby se mezi spodní stranu spodního izolačního dílu 184 a horní stranu horní desky 148 před jejím přitlačením k spodnímu izolačnímu dílu 164 vlažil materiál s malým třením, např. stříbrná či jiná kovová fólie. Tenká vrstva fólie při vytvrzovacím tlaku obložení přilne k vrchní desce 148 formy a zabrání jejímu přilepení k spodnímu izolačnímu dílu 164 při jeho konečném vytvrzení. Fólie takto umožní odtažení vrchní desky 148 formy od spodního izolačního dílu 164 příslušným odtažením spodní pohyblivé ohřívací desky 140, přičemž ještě zanechá ve spodním izolačním dílu 164 vtisky, označující díry. Kovová fólie lnoucí k horní desce 148 zabraňuje jejímu přilnutí k spodnímu izolačnímu dílu 16Í při opakovaném styku s ním při vstřikování elastomerního materiálu do dutin.

Claims (3)

1. Způsob výroby izolační desky pro zařízení na lití elastomerního materiálu, uložené mezi vstřikovací jednotkou elastomerního materiálu a ohřívanou licí formou s vpouštěcími otvory pro elastomerní materiál, vyznačený tím, že první těleso z teplovzdorných, ohebných vláken se impregnuje teplem tvrditelnou pryskyřicí, pryskyřice se vytvrdí a z tělesa se vytvoří vytvrzené ohebná první deska pro horní izolační díl izolační desky, druhé těleso z teplovzdorných, ohebných vláken se impregnuje teplem tvrditelnou pryskyřicí a vytvoří se z něho podobným postupem druhá deska o menší tloušťce, než má první deska pro spodní izolační díl izolační desky, oba díly položené na sebe se uloží mezi ohřívanou licí formu a prázdnou vstřikovací jednotku, pak se ohřívaná licí forma a vstřikovací jednotka k sobě přes izolační desku natlačí, ohřívaná forma vytvoří vtisky ve spodním izolačním dílu, odpovídající obrysům otvorů, přičemž spodní izolační díl alespoň částečně vytvrdne a přivulkanizuje se k hornímu izolačnímu dílu a vytvoří s ním sdruženou ohebnou izolační desku, pak se ohřívaná licí forma a vstřikovací jednotka odsunou od izolační desky a v izolační desce se vytvoří Otvory v místech vtisků ve spodním izolačním dílu.

2. Způsob podle bodu 1 vyznačený tím, že mezi izolační desku a ohřívanou formu se před jejich vzájemným přitisknutím uloží tenká vrstva materiálu, např. vrstva kovové fólie, zabraňující přilnutí izolační desky na ohřívanou formu, která vytvoří vtisky do spodního izolačního dílu přes tuto tenkou vrstvu.

3. Způsob podle bodů 1 a 2 vyznačený tím, že na ploše spodního izolačního dílu, přivrácené k ohřívané formě, se vytvoří profil komplementární s profilem příslušného povrchu ohřívané formy.