CS221912B2 - Method of making the 1,2-dichlorethan - Google Patents

Description

(54) Způsob výroby 1,2-dichlorethanu

Vynález se týká způsobu výroby 1,2-dichloretanu, při kterém reaguje ve společném reakčním prostoru jednak etylén s chlorovodíkem a inertním,plynem obsahujícím kyslík, jednak s chlórem v plynné fázi v přítomnosti zvířeného pevného katalyzátoru obsahujícího soli mědi nebo soli železa a mědi. Pro první chlorační reakci se vsadí na 1,01 až 3 mol etylénu, 1 mol chlóru nebo množství jiného chloračního činidla odpovídající 1 mol chloru. Reakční teplo se odvádí nepřímým chlazením kapalným a/nebo plynným médiem přenosu tepla.

Vynález se týká způsobu výroby 1,2-dichloretanu, při kterém reaguje ve společném reakčním prostoru jednaketylén s chlorovodkkem a inertním plynem obsahujícím kyssík, jednak s chlorem v plynné fázi v.přítomnosti zvířeného pevného katalyzátoru.

1,2-Dichletetan se vyrábí již řadu let ve velkém měřítku průmyslově. Hlavně se z něho vyrábí termickým štěpením vinyl^l^i^ . který je zase základem pro umělou hmotu polyv inylchlorid. Toto po^Lužtí činí z 1,2-iichltret£nu jeden z nejvíce vyráběných alifaiiclých chlorovaných uhlovodíků. Pro jeho výrobu je známa řada různých způsobů, které nejvíce vycházeeí z etylénu. Obecně se aduje na etylén .přímo elemeenární chlor, přičemž se pracuje při teplotě od 40 do asi 120 °C.v kapalné fázi, často v V mnoha používaných for- · mách tohoto způsobu se značné mn^ž^í tepla vznikající při a^i<^:i chloru o<^-^i^c^2Í vroucím

1.2- iichloeettnem. Jelikož teplota varu l^-di-chloretanu při normálním atmosférickém tlaku je asi 84 °C, nedosahuje teplotní hladina, při které se odvádí mn^ž^í tepla takové hodnoty, aby stačila k výrobě vodní páry, nebo lze získat vodní páru nižší teploty a tím i nižšího tlaku, kterou lze využít jen omezeně k vyuuití energie v ní obsažené. Je známo, že pro lepší vyuužtí reakčního tepla přímé adice chloru na etylén, se reakce provádí v plynné fázi v přítoшlotti zvířeného katalyzátoru a okamžitým štěpením takto vzniklého 1,2-di^WLm?etanu na vitylihltrid. částice katalyzátoru působí přitom jako přenášeč tepla při práci mezi teplotou 370 až 540 °C a tlaku až 2,2 MPa, výhodně od 0,45 do 1,85 MPa. Chlorovodík vznikáaící při štěpeni 1,2^^^^6 tanu se p^t^ž^žje v oddělené aparatuře pro oxychltraci etylénu.. Takto získaný 1,2-iiihltretat se zavádí zpět do štěpícího reaktoru se zvířerým ložem.

Podle tohoto způsobu může být omezeno jak vytvoření značného ιπη^Μ ety^^l^^i-du, poměrně značný poddl nežádoucího 1,2-íí chlore í^iu v produktech štěpení, ob-tíže při regulaci a řízení procesu, sklon k tvorbě nežádoucího polychlorovaného uhlovodíku a epryt]!cyíičtatětí a zakoksování štěpného reaktoru, potjiíí-li se tapPíClai místo delhyddothlhračních katalyzátorů v reaktoru fluidZtovtté, tekctaayticCé pevné látky. Aby se zakódování musí se . nejdříve zavést kontrolované chlor na značné mn^ž^í různých míst do chlorační reakční zóny. К tomu je vhodná z^l^á^^tn^í vestavba ve ^ště^pícím reaktoru se zvřeným ložem. Dále ^sobí těžkos!,! úplně odlouučt horké štěpné plyny od zvířeného média přenosu tepla a nevýhoda, že při tomto způsobu nelze pouužt průmyslově vhodných trubkových štěpných pecí pro kapalný nebo plynný 1,2-iiihltretat, které Μ^^^ί vysoké prosazení.

Je dále znám způsob výroby při kterém se v prvním stupni pou^je k reakci přebytek etylénu, chlorovodík a přebytek kyslíku ve formě vzduchu v pгítomlotti známých txychlhračtích katalyzátorů hdpphVdajícím .nastavením poměrů množM výchozích látek za více než 90% přeměny vztaženo na chlorovodík při 180 až 350 °C. Zbylé plyny z tohoto stupně po vyprání nezreaghvanéhh chlorovodíku a tím podmíněnou kondenzací velké čásU vzniklého 1,2-iiihltretatu, reaguuí ve druhém stupni s 80 až 120 moo. % chloru, vztaženo na etylén pouužtý v tomto stupni, v přítomno si katalyzátorů obsah^uících železo při 80 až 250 °C.

Podobný způsob pracuje rovněž ve dvou oddělených stupních, mezi kterými je oddělován

1.2- сИ^^ге!^ a voda z rea^ního produktu, přččemž ve druhém stupni reaguje přebytek eSylénu z oxychlorace s chlorem při teplotě od 80 do 320 °C v přítomnou aktivovaného kyssičníku hlitidéht jako katalyzátoru.

Nedávno bylo zjištěno, že při dodatečném clhLhrtvání přebytku etylénu z oxy^^^ce se sniž vzniklé značné množní 2-chltretattlu tím, že se reakce provádí v přítoтаiotSi ppidaného chlorovodíku.

Konečně je znám způsob snížení mnttžtví vedlejších produktů vzniklých při ^Ιω^οί plynů tbsaahjících etylén, které zůstanou po txyyhhoraci a oddělení hlavního mn)0žtví vzniklých organických produktů vyloučených po ochlazení vodou tak, že se chlo^ce provádí v přítomnosti chloridu mě^netého a/nebo ^Лог!^ železitého na nosiči . jako katalyzátoru.

Všechny posledně jmenované způsoby mají tu nevýhodu, že je zapotřebí složitého reaktoru a dalších zařízení, ke zlepšeni výtěžku 1,2-dichloretanu, vztaženo na vsazený etyltn, při oxycChoraci» Ryní byl nalezen způsob, při kterém se může provádět jak oxchlorace, tak přímá adice chloru na etyltn ve společném reakčním prostoru s dobrým výtěžkem 1,2-dichloretanu, přičemž teplotní hladina reakce umožňuje zvláště zlepšené využití odváděného reakčního tepla adice chloru na etyltn, než v dříve používaných žpůsobech chloruce Ve vroucím 1,2cditheocežanu.

Nový způsob výroby 1,2-dichloretanu z etylenu reakcí s chlorovodkkem a kyslík obsahujícím inertním plynem při 180 až 300 °C a tlaku 0,09 až 1,1 MPa, jakož i reakcí s chlorem v plynné fázi v přítomnos! pevných katalyzátorů tbsaahžících юИ mědi nebo soto železa a m^di, s konečným ochlazením a d^j^ti.a^í^ním oddělením reakční ubísí ‘ se vyznačuje tím, že se obě chlorační reakce provád^í po sobě v jednom reakčním prostoru, který obsahuje zvířené částice katalyzátoru, přččemž se pro první ch-orační reakci vsadí 1,01 až 3 mol etylénu na 1 mol chloru nebo mnossví jiného chloračního činidla, které odpovídá 1 mol chloru a teplo vytvořené v celkovém reakčním prostoru se odvádí nepříným chlazením kapalným a/nebo plynným médiem přenosu tepla.

Obě chlorační reakce mohou, být prováděny v lbtovonnéí pořadí, přičemž se získá kvaaitativně cem^n^jí^zí 1,2-^0^^etan v dobrém výtěžku, poouijee-i se při každé chlorační reakci o něco větší reakční množní etylénu. Poslední způsob je přednostní variantou způsobu podle vynálezu, kdy se vyráběný 1,2-iichltretcn nakonec běžně přemění termickým štěpením na vinylch!^!^ Tímto způsobem může být vyráběno celkové množní 1,2-dichloretanu v jedné reakční jednotce za dobrého vyuuští tepla, přičemž se chlorovodík získaný ve štěpícím procesu vrací zpět do výroby 1,2-ϋ^1 oretanu a používá se ke chlora^i asi poloviny celkem vsazeného čtylénu.^'

Jako mmdia přenosu tepla pro odvádění tepla vzniklého v celém reakčním prostoru nepřímým chlazením se pouŽSvaCí například vysokovroucí miineeálni oleje a ^Ι^ουί^ oleje. Výhodně se používá voda, která se teplem přemění na středotlakou páru.

V přednostním provedení způsobu podle vynálezu se nejprve zavede do reakčního prostoru chlorovodík, etyl^én a kyslík tbsааhžící inertní plyn a pak chlor v následnících molárních pom^ech: 2 mol HC1; 1,01 až 3 mol C2H4; nejméně 0,5, obecně 0,5 až 1 mol Og a 0,009 až 2 mol Cl£, při čemž se chloru dimenzuje tak, že v konečném reakčním produktu, tj.

ve směsi plynů, která vystupuje z reakčního prostoru, je nalezeno méně než 0,001 · hmotnostních procent volného člčoenCárního chloru. *

Inertním plynem jsou míněny takové látky, které jsou za reakčních podmínek plynné a buó se reakce neúčastní vůbec, nebo v nepatrném měďítku. Poklady inertních plynů jsou dusík, kyssičník uhličitý a pára Přednostně se jako inertní plyn používá dusík. Množní inertního plynu se dimenzuje vhodně tak, že se dosáhne dostatečného zvíření pevných částic katalyzátoru bez značného zředění reakční s^á^ěi..

Přednostně se používá kyslík přinejmenším v 50 až 100 %, zvláště 90 až 100 % jeho celkového mюtsSví, zav^ád--! se do reakčního prostoru vzduch.

Všechny plyny mohou být do reakční zóny zaváděny s nepatrnou relativní vlhkossí. Chlorovodík se přednostně využívá z termického štěpení 1',2-iichltrčtcnu při výrobě vin^3.c^].<^i^idu. Před vstupem do reakčního prostoru mohou být plyny n^cpp:íklci předehřátý na 6Ó až 180 °C.

Všechny plyny mohou být do reakčního prostoru zaváděny jednc^li-vě, přednostně se zavádí jednak chlorovodík a etyl^én, jednak kysHk a inertní plyn, například jako vzduch, ve směsi společně. Chlor může být zaváděn při iilktntinuálnío způsobu provedení brzo, při přednostním kontinuálním způsobu se zavádí prostorově po vstupu ostatních plynů do ^akčního prostoru.

221912 4

Reakční' prostor může mít například kulovitý, elipsovitý nebo válcovitý tvar. Musí být uspořádán tak, že nemá žádné' mrtvá rohy a úhly, ve kterých se může usazovat zvířený katalyzátor. Výhodně se používá protáhlý válcovitý reakční prostor s kruhovitým průřezem a kolmou osou válce, nappíklad trubka.

Reakční prostor je vhodně vybaven dvojitým pláštěm jakož i vestavbami, kterými protéká médium přenosu tepla. Vhodné vestavby jsou například spirálové a trubkové chladiče. ' Tyto vestavby mohou být uspořádány ve více od sebe oddělených jednotkách, kterými mohou protékat různá média rozdíliými rychlostmi a která umoonují optimální vyižití tepla a optimální teplotní průběh v reakčním prostoru.

Různé plyny mohou být přiváděny do reakčního prostoru jednoduchými trubkami, které jsou vhodně opatřeny na svých koncích zařízeními pro lepší plošné rozdělení: Takovými vhodnými zařízeními jsou nappíklad perforované desky nebo koule, frity, nebo například více * trubek s větším počtem plynových výtokových otvorů.

Reakční prostor obsahuje účelně ve své nejvyšší zóně otvor s regulovatelým průřezem, kterým se odviá^ějí reakční prodiucty. Po opuštění reakčního prostoru se reakční produkty nechají účelně projít odlučovačem jemných pevných částic katalyzátorů, například cyklonem nebo podobným zařízením. Odloučené částice se vedou zpět do reaktoru.

Po opuštěn! odlučovače se plyny popřípadě promyyí a částečně konddezzuj, části plynu, které při normálním tlaku při asi 10 °C nekondeenzuí se vedou, popřípadě po oddělení škodlivých nebo rušivých látek, do atmosféry. Alespoň část nezkondenzovaných plynů může být také vedena zpět do reakčního prostoru. Kondenzované reakční produkty se rozděl běžným , způsobem pro získání čistého 1,2-dichloret anu.

Ve zvláště výhodném provedení podle předloženého vynálezu se reakční látky vedou do reakčního prostoru v následnicích řomOt'ech: 2 mol HC1; 1,8 až 2,2 mol až 0,6 mol Og a 0,79 až 1,2 mol Clg. P^i poL^žií těchto m^ol^ laních ynzSžSví může být vyráběn 1,2-dichloretan pro zástedující štěpeni na vinylchlori^d za optimálního vycítí chlorovodíku ve^den^ého z^pět ze št^něho ' procesy jak^ ⁱ vsazených ^látek etylénu a chlsrj^, v je^diné reakční jednotce.

Postup - popsaný v předchozím odstavci se zejména provádí tak, že se na konci trubkového reaktoru, vhodně na spodním konci kolmo nebo téměř kolmo stojícího trubkového reaktoru zavádí etylén, chlorovodík a kyssík obsah^jcí inertní plyn odděleně nebo alespoň částečně odděleně od sebe. Naapíklad může být zaváděn etylén a chlorovodík společně, avšak odděleně od inertního plynu sbsahujícího kyssík. V určité vzdálenosti ve směru proudění plynů od posledního vedení výše jmenovaných plynů se zavádí do reakčního prostoru chlor. Poloha vedení chloru se volí taková, že mezi ním a před ním umístěným vedením plynu leží reakční prostor, který činí 40 až 85 %, vhodně 55 až 75 % celkového reakčního prostoru, který je v reaktoru k disp^z^ic^i.. Na dalším konci reaktoru, účelně na horním konci kolmo nebo téměř kolmo ^οόίcího trubkového reaktoru, se sdváádtí reakční produkty.

Takový způsob je zvláště pozu^te!^ pro technicky důležité kontinuální provozy.

V takovém kontinuálním provozu se zařízením pro proudění plynů, kde se nejprve zavádí chlorovodík a potom chlor, výhodně médium přenosu tepla v nepřímém chlazení reakčního prostoru vede protipooudně k plynům nacházeeícím se v reakčním prostoru. Tím se dosáhne lepšího odvodu tepla a lepšího teplotního průběhu reakce.

Podle dále uvedeného provedení způsobu podle předloženého vynálezu se zavádí do reakčn;ího prostoru nejprve etylén, chlor a - inertní plyn, který může popřípadě obsahovat kyslík ^r/ potom chlorovodík a popřípadě kyssík a inertní plyn v následnících m^ol^i'n:ích 2 mol C2H₄; 0,9 až 1,2 mol C^; 1,6 až 2,3 mol HC1 a 0,35 až 1,3 mol celkového O2, přičemž možství kyslíku nebo chlorovodíku se dimenzuje tak, že v konečném produktu, tj. ve směsi, která opouští reakční prostor, se nalézá méně než 0,001 hmot. % volného ·elemenOároího chloru. Toto provedení způsobu se výhodně používá, když se reakce provádí s malým přebytkem chlorovodíku, například ke snížení obsahu 2-chloretaoulu v reakčním produktu. Jak je výte tiroce popsáno, je tento způsob provedení vhodný k výrobě 1,2-dichloretanu pro termické ttěpení na vinylchlorid za optimálního využstí tímto ttěpením vzniklého chlorovodíku, přičemž se celá výroba 1,2-dichluretaož provádí v jednném reaktoru.

Jako inertní plyn se znovu, jak je výte popsáno, používá dusík, kysličník u^hičit^ý a/nebo pára 1 j-di^lomkanu. Hlavní poclíl potřebného kyslíku se může přivádět účelně na místě, na kterém se také přivádí chlorovodík, nebo je ale také možné přivádět požadované m^nožst^:í kyslíku již na místě, na kterém se zavádí etylén a chlor. Tento způsob provedení se zvláttě používá, je-li jako levný vířící plyn pouužt vzduch.

V obou předchozích odstavcích popsaný způsob se zvláttě provádí tak, že na jednom konci trubkového reaktoru, vhodně na · spodním konci kolmo nebo téměř kolmo stojícího trubkového reaktoru, se může přivádět etylén, chlor a inertní plyn, který může popřípadě obsahovat kyssík, alespoň částečně od sebe odděleně. Inertní plyn může být také například přiváděn ve smmsi s chlorem, ale odděleně od etylénu. V určité vzdálenosti ve směru proudění plynu od posledního výte uvedeného přívodu plynu se vedením přivádí chlorovodík a popřípadě kyslík a inertní plyn odděleně, nebo alespoň částečně od sebe odděleně, do reakčního prostoru. Vzdálenost přívodu chlorovodíku se volí tak, že mezi ním a předchozím vedením plynu leží reakční prostor·,· který činí 10 až 40 %, vhodně 15 až 30 %, celkového využi-tenného reakčního prostoru v reaktoru. Na jóném konci reaktoru, vhodně na horním ko^c^i. kolmo nebo téměř kolmo stojícího trubkového reaktoru, se odváděěí reakční produkty.

Př právě popsaném provedení · nového způsobu se vede médium přenosu tepla v ne^miném chlazení makčního prostoru stejnosměrně s plyny.

Způsob podle vynálezu se výhodně provádí při teplotách reakční směsi v reakčním ru od 190 do 250 °C, zvláttě při 200 až 230 °C. P^oom zde může být zvláStě při kontinuálním způsobu, prostorový teplotní gradient. Naapíklad může být na místě zavádění plynu do reakčního prostoru nižtí teplota než na místě výstupu reakčních produktů. Teplota může být také ve směru proudění plynů v první třetině reakčního prostoru nebo ve středu nebo ve druhé třetině vyšší, než v ostatních místech reakčního prostoru.

Vhodně se plyny před zavedením do reakčního prostoru zalhřvaj na teplotu od 50 do asi 180 °C.

Nový způsob může být prováděn při normálním atmosférickém tlaku (0,09 až 0,1 MPa). Obecně se pro zvýtení · prostorově časového výtěžku používá tlaku až asi 1,1 MPa. Vhodně se pracuje při tlaku od 0,3 do 0,6 MPa.

Pevný katalyzátor se používá přednostně ve formě jemných částic o střední velikosti 20 až 400 /um. Zvláttě dobré výsledky se získaj s katalyzátoeem se střední velikostí částic od 30 do 70 /um. ,

Katalyzdtlr se skládá vhodně z nosiče, který má velký povrch na jednotku tanolnolSt, nap^pí^klad ⁷⁰ a^{ž 200} m²/g, a je ^při vysokých teplo^c^ napMHad ^do nejmén^ě 5⁰⁰ °C mechanicky stabblní a při reakci plynů se nemtě!. Pobitými nosiči jsou teplotně stálé kyssičníky, nai^p^:ík]^ad kysličník kře^iččtý nebo hlinitý, ale i diatomické hlinky nebo sLlkáito^^^é materiály. Vhodně se používá kysličník hlinitý.

Na tomto nossči je účelně naneseno asi 0,5 až 15 hmoo. %, vztaženo na celkový katalyzátor, mědi jako soU nebo kysličníku. Tyto soU nebo kysličníky mědi se pravidelně přeměňuuí během spotřebování použitého chlorovodíku a chloru na chlorid mtěm^, jestlžže již na počátku nebyly použity ve formě tohoto chloridu. Mimo mědi může být na katalyzátor naneseno účelně ještě malé mnoožSví Lewisových kyseein, zvláště asi 0,01 až 0,5 hmoo. %, vztaženo na celkový katalyzátor, železa jako kysličníku nebo jako soli, a to se přemění během reakce na Lewisovu kyseinu - chlorid ieeezitý. Výše uvedené procentické údaje se vztahují vidy na ion kovu, ne na chlorid a popřípadě jóné kovové sod nebo kysličníky.

Mimo jmenovaných přísad může katalyzátor obsahovat ještě další přísady, které suni^í těkavost zejména chloridu měěnmtého, nappíklad chloridy alkalických kovů jako chlorid draselný nebo chloridy kovů alkalických zemin jako chlorid vápenatý nebo hořečnatý, ale i přísady dalších kovových sloučenin, které zlepšil účinnost a/nebo seeeetivitu katalyzátoru vztaženo na získání 1,2-dichloretanu. Jako příklady jsou jmenovány stříbro, zinek, chrom, mangan, kovy vzácných zemin jako cer, lanthan, ytierbuum a neodym, kovy skupiny platiny jako rhodium a platina.

Mohou být také pobity směěi různých katalyzátorových a nosičových částic, nappíklad nosič zpracovaný solí médi smísený s částicemi nezpracovaného nosiče nebo nosiče jnnak zpracovaného, nappíklad chlorieem ielezitým nebo jnnou Lewisovou kyselinou.

Poměr celkového'’ reakčního prostoru před naplněním katalyzátorem k sypnému objemu plněného katalyzátoru je vhodně asi 1,1 až 3, výhodně 1,2 až 1,7Ryydost proudění plynu v reakčním prostoru je vhodně tak velká, - že je zvířeno nejméně 95 hmot. %, výhodně 100 hmot. % katalyzátorových čáásic. Vhodné je voUt zavádění popřípadě do kruhu vedeného inertního plynu s ohledem na napájení reakčního prostoru plyny poodlejícími se na reakci.

Střední doba zdržení plynů účastnících se reakce v reakčním prostoru závisí na volbě reakční teploty, přičemž obecně je doba zdržení tím kratší, čím vyšší je teplota reakce. Střední doba zdržení činí obecně 10 až 100, vhodně 20 až 70 s a výhodně 30 až 60 s. Zjistí se v kontinuálním zařízení z objemu plynů napájených do reakčního prostoru za jednu sekundu při tlaku a teplotě, které jsou v reakčním prostoru, vztaženo na objem celkového reakčního prostoru po odečteni vlastních objemů katalyzátoru tam obsaženého a vestaveb (chladicích trubek; měěičů teploty). Vlastní objem katalyzátorových částic se popřípadě zjistí metodou vytěsňování kapalinou (viz dále).

Přednostně se při způsobu podle vynálezu zavádí do reakčního prostoru tolik kyslíku, nebo kyslík obsehtuícího inertního plynu, že ve směsi plynů, která opouuší reakční prostor, po kondenzaci lehko kondenozvaaeloých reakčních produktů (například vody a 1,2-iiíhloretanu) při 10 °C a oddělení chlorovodíku běžným praním, je ještě obsaženo 2 až 9, zejména 4 až 7 obj. % kyslíku. Naapíklad je se zřetelem·- na praní odpadního plynu organickými hořlavými rozpouštědly pro oddělení zbytkových mnnžžtvi etanu, užitečné, neen-li obsah kyslíku v právě popsaném zpracovávaném odpadním plynu tak vysoký, například leží-li pod 9 obj. %. Neen-li takové následné čištěni, může být obsah kyss-íku také ještě vyšší, nappiklad od 10 do 13 obj. %, přičemž se vždy docííí ještě velmi dobrého výtěžku 1,2-dichloretanu.

Dělení a čištění - směsi plynů opouštěních reakční prostor se děje známými způsoby, jak bylo již výše popsáno.

Jak je již výše naznačeno, umožňuje způsob podle vynálezu jednak provádění reakce etylénu v jediné reakční jednotce se zvláště dobrým výtěžkem cxychhcrací hlavního mnnoisví a dochlcrovnoím zbytkového mnc^i^í etylénu na 1 ^-dichloretan v dobré kvaaitě. Jednak nový způsob umožňuje použitím jediné reakční jednotky připravit celkové mnoisví 1,2-iiíhloretanu v dobré kvaaitě a výtěžku pro další termické štěpení pro výrobu vinylíhloriiu, za úplného vyujítí termickým rozpadem uvolněného chlorovodíku. V reakční jednotce vzniká značné m^nožst^:í tepla na teplotní úrovni шnoCžující jeho příznivé další o⁰ojítí, například jako středotlaké páry. Způsob nepotřebuje žádná komplikovaná drahá nebo poruchová zřízení, může se provádět v aparátu, který je lehce čistitelný a běžně.udržovatelný.

Daaší příklady blíže ossětlují způsob podle vynálezu.

Příklad!

Používá se následnici aparatura: K provádění přeměny etylénu na 1,2-dichloretan slouží kolmá skleněná trubka s vnitřním průměrem 80 mm, která je dole a nahoře zúžena pro otvor přivádění proudu plynu popřípadě odvádění proudu plynu. Tato kolmo stojící reakční trubka má bezprostředně přes spodní přiváděči otvor skleněnou fritu, která je přes celý vnitřní průměr reakční trubky. V krátké vzdálenooti nad ‘ touto první frioou je umístěna druhá frita, jejíž plocha zaujímá asi polovinu průřezu reakční trubky a která je ve své spodní čássi spojena se skleněnou trubkou, tak, že je vedena bočně pláštёp reakční trubky. K temperování obsahuje reakční trubka skleněnou spirálu, jejíž konce jsou rovněž vyvedeny bočně pH-á^šě^m reakční trubky a která začíná krátce nad druhou friícu a v reakční trubce je vedena tak vysoko, že zůstává volná asi 1/10 celkové délky reakční trubky v horní čássi.

Mezi druhou friocrn a horním koncem reakční trubky je stennoptrnt rozděleno 6 objímek, kterými jsou do vnitřku reakční trubky vedeny pláštěm trubky měěiče teploty. V určité vzdálenost nad frioou 2 obsahuje plášt reakční trubky další dvě objímky, kterými mohou být vedeny trubky přivádě^cí plyn, které jsou vedeny do středu reakční trubky, tam zahnuty kolmo dolů a ukončeny děrovanou koouí. Pokud jsou objímkami vedeny trubky přivád^ící plyn, je pouužta větší vzdálenost od druhé frity, vzdálenos.t mezi děrovanou kouuí a druhou frioou je 69 % celkové vnitřní délky reakčního prostoru v reakční trubce. Reakční prostor se měří od vrchní části první frity až k místu zúžení v horní čássi reakční trubky. Pokud je vedena trubka přívodu plynu objímkou, která leží blíže druhé frity, je.vzdálenost od děrované koule trubky přívodu plynu ke druhé Tritě 17 % celkové délky reakčního prostoru v reakční trubce. Celý plášl reakční trubky je opatřen teplotně izolační vrstvou.

Nad reakční trubkou je umístěna skleněná koule pro oddělení částic katalyzátoru, které jsou strhávány proudem plynu. Tato skleněná koule je opět přes stouppaící vedení spojena s vodním chladičem, který je vybaven na spodním konci sběračem kondenzátu s vypouštěcím kohoutem. Sběrač kondenzátu obsahuje ve své horní části trubku k odvodu plynu, která ústí opět do vzestupného solankového clhLadiče. Zde zkondenzované podíly plynu stečou do druhého sběrače kondenzátu s vypouštěcím kohoutem. Nezkondenzovaný odplyn, který opouuší horní část solankového chladiče, se vede lahvemi, aby se ods^aat zde obsažený chlorovodík. Z promytého odplynu se oddbbraaí vzorky pro plynovtchromaaturafickou analýzu. Kondenzáty, které se shromáždí v obou nádobách umístěných pod chladiči, se spooí a rovněž chromatograficky analyzuuí.

Skleněná koule, ve které se odluč^í stržené částice katalyzátoru, jakož i z ní vycháuebícr přívod k vodnímu chladdči, jsou opatřeny topnou manžžtou. Tyto čjSssí aparátu se během provozu reaktoru vytápěj tak, že zde nedochází k tvorbě kondenzátu.

Objem reakčního pros toru v reakční trubce po odečtení vestaveb (tempurovacích sp^ál, ^d^uhé ^frity, kou^uí к ^přívo^du ^plynu jakož ^l tepLot^ch m^ičů) je 4 ⁷⁰⁰ cm³.

K provedení prvního příkladu se reakční trubka naplní 2,8 1 (sypný objem) katalyzátoru, který sestává z kysličníku hlinitého jako nosiče a 3,7 hrno. % vztaženo ha katalyzátor, mědi ve formě sooi a stop železa. ’ Kaaalyzátor má nássecduící analýzu na sítu:

částice . 20 дин ^č^s^sí^<^(?^· ²⁰ ^^, alec^ ⁷⁰ čássice^ 70 jum hmot. % h^c^t,. % hmoS. %

Vlastní objem katalyzátoru se stanoví následující metodou vytěsňováním vodou: Odměrný válec objemu 2 1 se nejprve naplní 1 1 částic katalyzátoru a k tomu se přidá 1 1 vody při 20 °C. Směs se protrepe a nechá stát až už nestouppjí žádné bublinky plynu. Objem směsi je nyní ¹ 3⁰⁰ cm^ . ^{1 1} (sypný o^bjem) katalyzátoru má ^podle toho vlastní otyem 300

Celtová n^áplň 2,8 ¹ katalyzátoru m^á vlastní otyem 84° cm^. tolný ^pl^ynový ^prostor v reatoni trubce činí po naplněni katalyzátorem ještě 3,86'1.

Nyní se bude přivádět spodní trubkou vedení plynu první frKou vzduch v mnnossví 60 normálních litrů za hodinu a temperovací spirály v reakční trubce se ohřejí horkou kappainou. Po asi 25 minutách je naměřena teplota vzduchu v reakční trubce 185 °C, během dalších ⁵ minut se více nem^měⁿ. Nyní se zvýší přivácě^ mmntosvi vz^duc^hu na 9⁰ Nl.h^-' a ltučaln^ě se touhou íYitou přivři sm^ěs ⁴⁵ Nl.^h“' · etytonu a ⁴4 N1.^’ c^řltrtvt^uíku. Bezprostředně potom se začne ²² Nit*’ tloru touto ' opatřenou ^trut)tou vedení ptyn^ kter^á je umístěna v objímce vzdálené od druhé frity (bližší objímky ' se nepoužívá, je uzavřena ucpávkou). Všechny plyny přiváděné do reakční trubky jsou předehřátý na 60 °C.

Spolu se zaváděním reakčních plynů se naplní chladič 13 °C teplou vodou a ^lankový chladič chladnou solankou o teplotě -15 °C. Promývací lahve obsahuui jako promývací kapptonu vodu.

Po krátké době stoupne teplota v reakční trubce na 220 °C. V dalším průběhu pokusu se udržuje na této teplotě plněním tempprovací s^i^rály chladicí kj^palintu.Stlantový chladič odplynu má teplotu +10 °C.

Pokus se provádí 4 hodiny a po 1/3 a 2/3 této doby se stanoví složení promytého odplynu cUromajttrraicky. Pro kyssík, kysličník uhelnatý, kysličník Otočitý a etylén se použije teplotně vodivostní detektor, pro všechny jiné následně vzniklé plyny plamenový ionizační detektor. Střední hodnota obou analýz je pro všechny příklady shrnuta v dále uvedené tabulce II, kde je od údaje pro kyslík odečten pocdl vzácného plynu přiváděný společně s používaným vzduchem.

Po uplynuto reakční doby se ukončí přivádění plynů do reakční trubky a katalyzátor se nechá tchřadUt vzduchem (asi ^na teplotu místnost). Kondenzáty z vodního a solankového chladiče se spoj a rovněž annayzuuí plynovou aafí s plamenovým ionizačním detektorem.

Střední hodnoty pro jednodivé příklady jsou dále uvedeny v tabulce I.

Pro pokus podle příkladu 1 byly vypočteny nálSeeuUící hodnoty:

mooární poměr: HC1 = 2:2,05:1:0,86, přeměna, vztaženo na: HC1 = 96 %; ^2 = 99,9 %; ^2^⁴ * 97,5 %, prostorově časový výtěžek (vztaženo na 3,86·1 reakčního prostoru): 49,2 g surového 1 0-dichltretanu.U'’’.^l—, ’ .

střední doba zdržení plynů v reaktoru: 36,8 s.

Příklad 2

Použije se stejná aparatura jako v příkladu - 1 a pracuje se stejrým způsobem s tím rozdílem, - že se teplota udržuje v reakční trubce během celkem 5 hodin trvání pokusu na 200 °C.

Byly zjištěny následující hodnoty:

mooární poměr: HCl^H^C^iOg = 2:2,05:1:0,86, přeměna, vztaženo na: HC1 = 92 %, Cl₂ = 99,9 %, C₂H^ ~ prostorově časový výtěžek (vztaženo na 3,86 1 reakčního prostoru): 48,3 g surového 1)2^dichloretanu.h^-'.1”', střední doba zdržení reakčních plynů v reakčnim prostoru: 38,3 s.

Analýzy viz tabulka I a II.

Příklad 3

Opět se pracuje podle příkladu 1, popřípadě 2 s tím rozdílem, že se teplota v reakční trubce udržuje konstantní na 240 °C. Doba - trvání pokusu je 4,5 hodiny.

Byly zjištěny následku jící hodnoty:

přeměna, vztaženo na: HC1 = 98 %; Cl₂ = 100 %; ^C2^4 = 98 %, prostorově- časový výtěžek (vztaženo na 3,86 1 reakčního prostoru): 49,6 surového 1,2-dichloretasu.h^{^}''¹~ ^, střední doba zdržení plynů v reakčnim prostoru: 35,3 s.

Analýzy surového 1,2-dichloretanu, jakož i odplynu jsou uvedeny v tabulce I a li.

Příklad4

Použije se stejná aparatura jako v příkladu 1,-s tímtéž druhem a mnnžstvím stejného katalyzátoru.

Do - - reakčního prostoru se zavedou následuuící mnnžžtvi plynů: vzduch: 90 Nl.h^-1; C^: 27 Nl.h^-1; HCl: 44 Nl.h^-1; Cl₂ ^: 4 Nl.h¹.

Teplota v reakční trubce se udržuje k^r^^ltai^tní na 220 °C, pokus trvá 3 hodiny.

zjištěny následu jcí hodnoty:

mooární poměr: HCX^H^C^Og = 2:1,23:0,18:0,86, přeměna, vztaženo na: HC1 = 95,5 %; Cl₂ = 100 %; C2H4 = 96 %, prostorově časový výtěžek (vztaženo na 3,86 1 reakčního prostoru)- 28,6 g surového 1,2-dichloretasu.h~'.1~',

221912 . 10 střední doba zdržení plynů, v reakčním prostoru: 44,7 s.

a odplynu viz nássedujici tabulka 1 a II.

Analýzy surového 1,2-dichloretanu

Příklad 5

Opět se použžje stejná aparatura, druh a množžsví stejného katalyzátoru jako v příkladu 1 s tím rozdílem, že trubka přívodu plynu s kulovitým koncem je umístěna v objímce v reakční trubce, která je blíže druhé frity, takže jak je výše uvedeno, konec trubky přívodu plynu je od druhé frity ve vzdálenossi 17 % celkové délky reakčního prostoru. Vzdálenější objímka se nepoužívá a je uzavřena ucpávkou. Spodním otvorem reakční trubky se přivádí sm^ěs ⁹⁰ Nl.h¹ vz^duchu a ²² cW.oru, ^kter^á vs^tu^pu₍je do reak^čn^ího ^pros^toru ^první ^frio^u. Druhou frUou se p^ři^v^ádí ⁴⁵ Nl.h”' et^ylénu a trubkou s ^kulovitým koncem ⁴⁴ Nl.h”' plynného chlorovodíku. Teplota v reakčním prostoru se udržuje konstantně na 222 °C, doba , trvání pokusu činí 3,5 hodiny. Dále se postupuje způsobem popsaným v příkladu 1.

Byly zjištěny následující hodnoty:

inoároí poměr: C₂H₄:HCl:C1₂:0₂ = 2:1,95:0,98:0,84, přeměna, vztaženo na: HC1 = 85 Clg = 100 %; ^C2^H4 = ^2,5 prostorově časový výtěžek (vztaženo oa 3,86 1 . reakčního prostoru): 46,6 g surového 1,2-diclhloretanu. h”' .1', střední doba zdržení plynů v reakčním prostoru: 36,6 s.

Analýzy surového 1,2-Uichlsretaou·a odplynu viz tabulka I a II.

Při všech nyní popisovaných příkladech (1 až 5) se pracuje při normálním atmosfércekém tlaku 97,3 kPa.

Příklad 6

Aparatura zde pouuitá je analogem k aparatuře používané v příkladu 1 s tím ^ozdíllí^m, že jako reakční prostor se používá kolmo stojící niklová trubka s vnitřním průměrem 50 mm, která je vybavena podobnými aparaturami jako skleněná trubka v příkladu 1 s následujícími rozádly: k dispozici jsou pouze tři místa měření teploty pravidelně rozdělená plášěěm reakční trubky. Také oa hlavě trubky, těsně před zúžením je vestavěna frita, která se používá ke snížení tlaku a navrácení ČásUc katalyzátoru, které odpovídá koule umístěná oa tomto místě ve skleněné apaaature. Na vývodu z reaktoru je umístěn veeCil . ke snížení tlaku. Trubka přívodu plynu s kulovitou hlavou je pevoě vestavěna do reaktoru, přičemž vzdálenost koule od druhé frity .ze spodu) je 56 % délky celkového reakčního prostoru, měřeno mezi oejspodnOěší a nejbcořjší frioou v trubce. V horní čássi trubky je zařízení měření tlaku.

Obsah reakčníoo prostoru po odečtení objemů vestaveb, které jsou v něm unístěoy· (temperovacich spirál, trubky přívodu plynu s fr^ou, popřípadě kulovitou hlavou, teplotní či^o) činí ^{1 500} cm^. Na výstupu z rektoru ^po veeoilu sní^žení 't-lalcu jsou připojeny vo^dní a sola^okový chladič, jatož; ⁱ · promývání c^hlsrsvs^uí^ku^, ja^k je popsáno v · příkladu ¹

Niklová trubka se naplní 1,2 1 (sypoý objem) téhož katalyzátoru, který je popsán v pří^kl^^^du ¹ . Toto mno^ož^sví katalyzátoru má vlastní objem 3⁶⁰ cm⁰· ^Voloý prostor ^pro reakci ^plyn^{ů č}iní ^{1 140} cm^.

1

Nejs^podnějším přívodem plynu se nejprve fouká pod tlakem 60 Nl.h~' vzduchu první (nejspodnější) fritou a reaktor se zahřeje na teplotu 190 °C temperovací spirálou. Regulací tlakovým ventilem na hlavě reaktoru se nastaví tlak v reaktoru na 392 kPa. Po půl hodině je teplota a tlak v reakční trubce kuntanl^í. Nyní se zvýší přifukované mr^nost-ví vzduchu na 9° Nl.h^-1 a dru^hou ^frio>u se přifukuje sm^js 45 Nl.h^-' etylému a 44 Nl.^h—- c^hlorovodík:u. Bezprostř^edn^j potom se vedením ^pl^ynu s toulovitou ^hlavou přⁱvád^í do rea^ktoru 22 Nl.h chloru. Teplota v reakčním prostoru stoupne a nastaví se přiváděním chladicího média do temperovací spirály na 220 °C a během dalších 6 hodin se udržuje konníantni. Plyny přiváděné do reakčního prostoru se předehřívají na 60 °C. Po uplynutí 6 hodin se přeruší přívod plynu a katalyzátor v reakční trubce se nechá ochladit vzduchem (asi na teplotu míí>tněsti).

Během celého trvání pokusu protéká vodním chladičem voda teplá 13 °C a solankovým chladičem -20 °C chladná solanka. Oddlyn, který opouutí solankový chladič má teplotu +11 °C.

Po 1/3 a 2/3 celkové doby trvání pokusu se oddeírají vzorky odplynu po praní chlorovodíku pro plynově chromáaoguafickou analýzu. Střední hodnoty získaných výsledků jsou uvedeny v následnicí tabulce II.

Po skončeni pokusu se kapaliny kondenzované ve vodním nebo solankovém chladiči spojí a rovněž analyzní plynovou clroImaoguaí^,ii. Výsledky analýzy jsou uvedeny v dále uvedené tabulce I.

Byly zjištěny následnicí lo<dI^otty.

mooární pommr: HCC^H^C^.^ = 2:2,05:1:0,86, přeměna, vztaženo na: HC1 = 99 %; Cl£ = 100 %; ^2^4 = 98,5 %, prostorově časový výtěžek-(vztaženo na 1,14 1 reakčního prostoru): 169,7 g surového 1,2-^dic^lloretaěu.^{l -}.l^-', · střední doba zdržení v reakčním prostoru: 43,7 s.

Výsledky analýz viz tabulka 1 a II.

Příklad 7

Pou!žje se aparati/řa popsaná v příkladu 1. Do reakční trubky se naplní 2,8 1 (sypný objem) katalyzátoru popsaného v příkladu 1 , který je zpracován přídavkem chloridu železného tak, že vedle 3,7 % mědi obsahuje 0,51 % železa. Vlastní objem částic katalyzátoru činí 300 cm^.

Po oHátí reakční trubky na 185 °C, jak je popsáno v příkladu 1, se zavádí nejspodněj^ší hutau přívodu pl^ynu ⁹⁰ Nl.^h ' vz^duc^hu a ^'vn ⁽ěe^jspodn^ě ПП ^fritou směs ^pl^yn^{u 45} N!.¹“¹ e^tylénu a ⁴⁴ Nl.^h— cMorovodttu do reatán^o prost-oru. hu^ou ^přívo^du ^plynu s toulovitou hlavou se zavádí do reakčního prostoru 22 Nl.h~' chloru. Prostřednictvím chladicí kapaliny proudící temperovací spirálou se nastaví teplota v reakčním'prostoru na 230 °C a během 3 hodin se udržuje konniantní na této výši. Potom se přeruší přívod plynu a katalyzátor se ochladí vzduchem na teplotu míítnoosti.

Analýzy a vyhodnocení pokusu se provede jako v příkladu 1.

Byly zjištěny následnicí hodnoty:

molární pommr: HCl^H^C^^ = 2:2,05:1:0,86, přeměna, vztaženo na: HC1 = 92 %; Cl₂ = 99,9 %; ^2^4 = 95 %, prostorově časový výtěžek (vztaženo na 3,86 1 reakčního prostoru)': 47,8 g surového 1,2-dichloretanu.h“'.1’, .

střední doba zdržení v reakčním prostoru: 36,0 s.

Výsledky analýz viz tabulka I, popřípadě II.

Příklad©

Použije se tatáž aparatura jako v příkladu 5, a to samé množžsví a druh katalyzátoru jako v tomto příkladě. Po olaríát.í reakční trubky, jak je ' popsáno v příkladu 1, se přivádí nejs^to^áím otvorem reakční toubky směs 7² Nl.h”¹ vz^duchu a ²² Nl.h’¹ chlor^u první (nejs^poddⁿjší) frdou a ³⁷ Nl.h' etylénu ^uhou frKou ^do rea^kční ^tržb^ky, ihned potom se přivádí ^do rea^kčn^ího prostoru ³⁰ Nl.h^-' c^Lorovo^^ vedením pL^n jehož kulovitá hlava je vzdálena od druhé frity 17 % celkové délky reakčního prostoru. Teplota se udržuje během ^2,5 hodiny koootta^on^o na ²08 ⁰C. Potom se př:ívo^d pl^ynů přeřeži a jak je výáe uvedeno ooM.adí se vyfoukáním vzduchem.

Byly zjištěny n^s^l^i^c^uuJíc:! hodnoty:

mooární poměr: C2H₄:C12:HC1:O2 = 2:1,19:1,62:0,82, přeměna, vztaženo na: HC1 = 85 %; C-₂ = 100 %; C2H4 = 95 %, prostorově časový výtěžek (vztaženo na 3,86 1 reakčního prostoru): 40,2 g surového 1,2-dichlcretaož.^h’'.l“'^; doba zdržení v reakčním prostoru: 46,1 s.

Analýzy surového 1,2-Uichlcretaož a odplynu viz následující tabulka I a II.

Příklad 9

Pracuje se jako v příkladu 8, přičemž se teplota udržuje na podstatně vyšší hodnotě, jmencovtě na 246 °C během doby trvání pokusu. Byly zjiš^ěny oášledužící hodnoty:

mooární poi^ě: C^^^rHCl^ = 2:1,19:1,62:0,82, přeměna, vztaženo ·na: HC1 = 89 %; Cl₂ = '100 %; C₂^ 3 96 %, prostorově časový výtéžek (vztaženo na 3,86 1 reakčního prostoru): 40,7 g surového 112-dic^hLcretaou.^h“'' .l^-'^, střední doba zdržení v ^akčním prostoru: 43,6 s.

Analýzy surového 1,2-UichLcretaož a odplynu jsou uvedeny v následnících tabulkách I a II.

Příklady 7 až 9 byly prováděny za normálního tlaku, tj 97,3 kPa.

Tabulka I

Plynově chromatogreďická analýza kondenzovaného surového 1,2-dichloretanu

Složení	Př. 1	Př. 2	Př. 3	Př. 4	Př. 5	Př. 6	Př. 7	Př. 8	Př. 9
	hmot. %	hmot. %	hmot. %	hmot. %	hmot. %	hmo t.‘ %	hmoo. %	hmot. %	hmot. %
1^-dichloretan	98,527	98,996	97,814	99,132	98,892	98,494	98,458	99,363	97,598
celkem:
c2h2, c2h4, c2h5	0,019	0,003	0,001	0,010	0,008	0,001	0,001	0,013	0,003
vinylchlorid	0,009	0,007	0,009	0,010	0,005	0,007	0,021	0,006	0,007
c^ci	0,030	0,029		0,065	0,0666	0,068	0,034	0,032	0,037
1 ^-dichloretan trans.	0,009	0,003	0,015	0,013	0,004	0,008	0,028	0,002	0,014
1 , 1-dichloretan	0,005	0,004	0,007	0,005	0,005	0,005	0,007	0,005	0,006
cci4	0,045	0,033	0,017	0,01 1	0,015	0,021	0,073	0,017	0,061
1,2-dichloreOylén cis.	0,042	0,021	0,062	0,058	0,022	0,038	0,100	0,012	0,060
chci3	0,024	0,017	0,009	0,037	0,007	0,005	0,044	0,005	0,033
2-trichloretylén	0,002	0,002	0,003	0,008	0,001	0,002	0,006	0,0008	0,004*
11 2-trichlor- eOan	0,882	0,616	1 ,054	0,422	0,662	0,834	0,807	0,413	1 ,361
2-chloreOanol	0,013	0,003	0,003	0,003	0^0)\	0,035	0,027	0,001	0,004
11,2,2-OeOrtchloreOan	0,270	0,163	0,563	0,084	0,134	0,250	0,21 1	0,041	0,669
betajbeta-dichlor- dietyléoer						0,004	0,003
chloral	0,112	0,083	0,178	0,131	0,175	0,203	0,130	0,090	0,127

Tabulka II

Plynově chrommaograaická analýza odplynu po praní chlorovodíku

Složení	Př. 1	Př. 2	Př. 3	Př. 4	Př. 5	Př. 6	Př. 7	Př. 8	Př. 9
	obj. %	obj. %	obj. %	obb. %	obb. %	obj. %	obj. %	obb. %	obb. %
°2	5,0	7,5	2,9	6,6	9,2	4,8	0,5	11,7	5,6
CO	2,0	1,0	2,5	1,5	0,90	1,4	3,4	0,60	2,4
co2	2,1	1,5	2,8	2,2	0,86	2,4	4,4	0,57	3,0
c2h4	0,44	0,98	0,35	0,60	3,0	0,25	0,13	1,9	0,15
vinylchlorid	0,006	0,002	0,008	0,006	0,003	0,006	0,015	0,004	0,005
c2h5ci	0,016	0,009	0,179	0,015	0,034	0,038	0,016	0,016	•0,020
lehkovroucí podíl	0,007	0,004	0,013	0,006	0,003	0,021	0,020	0,001	0,011
1,2-dichloretan (EDC)	2,4	2,0	2,15	2,4	2,4	2,4	2,2	2,8	2,8
vysokovroucí pocííI	0,0003	0,0005	-	-	<0,001	<0,001	0,010	<0,001	<0,001
11 2-trichloretain	0,005	0,002	0,003	<0,001	0,003	0,003	0,003	0,001	0,003

pokračování tabulky II

Složení	K·. 1	Kř. 2	И·. 3	P·. 4	И·. 5	И·. 6	И·. 7	И·. 8	P·. 9
	ob;j. %	obj. %	obj. %	obj. %	obj. %	oba. %	obj. %	obj. %	obj. %
Cl2 v odplynu	stopy	<2 m/u	prostý	prostý	prostý	prostý	stopy	prostý	prostý
C-2 ve vodě	stopy	2 ppm	prostý	prostý	prostý	prostý	3 ppm	prostý	prostý
Cl2 v surovém
EDC	prostý	stopy	prostý	prostý	prostý	prostý	stopy	prostý	prostý

Claims (3)

1. . PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1. Způsob výroby 1,2-dlchloretanu z etylenu reakcí s chlorovodíkem a kyslík obsaauuícím inert^ním plynem píři 180 až 300 °C a tlaku 0,09 až 1,1 MPa, jakož i reakcí s chlorem v plynné fázi v přítomnosti pevných katalyzátorů obsaaujících sůl . médi nebo sůl mědi a železa, ochlazením a destilačním rozdělením reakční smést, vyznačující se tm, že se obé chlorační reakce prováděs^ v jednom reakčním prostoru po sobě, přičemž reakční prostor obsahuje zvířené částice katalyzátoru, přčeemž se pro první cUlsrlUní reakci vsadí na 1,01 .až 3 mol etylénu, 1 mol chloru nebo mnoossví jiného cUlsračníUs činidla, které odpovídá 1 mol chloru a teplo vytvořené v celkovém rea^ním prostoru se odvsádi nepříným chlazením kapalným a/nebo plynným médiem přenosu tepla.
2. 2. Způsob podle bodu 1, vyznalující se tím, že se do reakčního prostoru zavádí nejprve chlorovodík, etylén a kyslík obsahujeí inertní plyn a potom chlor v následuuících mooiár— ních porněsech: 2 mol chlorovodíku, 1,01 až 3 mol etylénu, nejméně 0,5 mol kyslíku a 0,009 až 2 mol chloru, přičemž se ^^nožst^zí chloru stanoví tak, že ve směsi plynů oppoUtéjících reakční prostor se nachází méně než 0,001 UmoSnosSních % volného,'elemeenárního chloru.
3. 3. Způsob podle bodu 1, vyzna^um! se tím, že do reakčního prostoru zavádí nejprve etylén, chlor a inertní plyn, který může popřípadě obsahovat kyslík . a potom chlorovodík a popřípadě kyslík a inertní plyn v následnících mooárních poi^í^s^r^c^iu: 2 mol C^H^, 0,9 až 1,2 mol Cig, 1,6 až 2,3 moO HC1 a 0,35 až 1,3 moO celkového kyslíku, přičemž se m^nOžst^zí kyslíku nebo chlorovodíku stanoví tak, že ve směsi plynů, která opouusí reakcí prostor se nachází méně než 0,001 hmotnQStních % volného elementárního chloru.