CS220116B1 - Nádoba zvonu pro povrchovou úpravu součástek - Google Patents

Abstract

Nádoba zvonu pro povrchovou úpravu sou­ částek umožňuje samočinný průběh celého požadovaného sledu úkonů povrchové úpravy, a to v jedné a téže nádobě stojanového zvonu bez přemisťování a transportu sou­ částek na další zařízení. Řešení tvaru nádoby spočívá v tom, že svým tvarem vytváří dvě spolu související pracovní komory, přičemž dolní pracovní komora opatřená dnem pevně spojeným s náhonovým hřídelem tvoří kužel nebo komolý jehlan rozšiřující se ode dna, zatímco horní pracovní komoru tvoří navazující rotační těleso tvořící v rovině řezu vedeného osou rotace žlab a je opatřené plnicím a vyprazdňovacím otvorem uspořádaným protilehle vůči dnu, přičemž alespoň na části horní pracovní komory jsou provedeny perforovací otvory.

Description

Vynález se týká nádoby zvonu pro povrchovou úpravu součástek hromadným způsobem.

Dosavadní stojanové zvony i jejich nádoby jako· zařízení pro povrchovou úpravu součástek hromadným způsobem jsou v principu provedeny jako míchačky na maltoviny a v tomto provedení jsou dlouho známé.

Rotující nádoby těchto zařízení mají buď tvar cibulovitý, rozšířený nade dnem, nebo tvar komolého kužele či jehlanu, případně i tvar válce nebo hranolu. Mohou je tvořit i kombinace těchto tvarů. Všechny však zůstávají svým tvarem i funkcí na principu jednokomorové nádoby.

V dílnách povrchových úprav jsou dosavadní stojanové zvony s jednokomorovými rotujícími nádobami používány pro mechanické, chemické i elektrochemické úkony povrchových úprav součástek zpracovávaných hromadně. K výhodám stojanových zvonů patří nízká pořizovací cena a malý nárok na zastavěný prostor. Jejich nevýhodou je vysoká pracnost při obsluze, schopnost nádoby splnit na jedno naplnění a vypráznění vždy jen pouze jeden úkon povrchové úpravy. U některých elektrolytických pokovovacích, procesů je pak i nevýhodou omezená možnost intenzifikace výkonu i stability technologických podmínek.

Hromadná povrchová úprava součástek se také často uskutečňuje na rovněž známých linkách s pokovovacími bubny, které mají osu rotace trvale horizontálně, a které jsou dopravovány ručním nebo programovým řízením pomocí různých dopravních mechanismů v potřebném pořadí úkonů do jednotlivých technologických stanic a ponořovány do van. Jsou to zařízení pro vysoké výkony. Pořizovací cena těchto bubnových automatů je však velmi vysoká a naplňování těchto bubnů neopracovanými součástkami i vyprazdňování pokovených součástek se musí řešit stále přítomnou obsluhou. Pro malosériovou i často středně sériovou výrobu jsou takové bubnové automatické linky většinou ekonomicky nezdůvodnitelné a nerentabilní.

Potřebu menších zařízení může hospodárněji vykrýt a nedostatky dosud známých stojanových zvonů a nádob zvonů pro povrchovou úpravu součástek odstraňuje do značné míry řešení nádoby zvonu podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že obsahuje dvě spolu související pracovní komory, přičemž dolní pracovní komora opatřená dnem pevně spojeným s náhonovým hřídelem, tvoří kužel nebo komolý jehlan rozšiřující se ode dna, zatímco horní pracovní komora tvoří navazující rotační těleso· tvořící v rovině řezu vedeného osou rotace žlab a je opatřené plnicím a vyprazdňovacím otvorem uspořádaným protilehle vůči dnu, přičemž alespoň na části horní pracovní komory jsou provedeny perforovací otvory.

Řešení podle vynálezu navrhuje zdokonalení nádoby stojanového zvonu jako klíčového prvku celkového záměru modernizovat stojanový zvon podle potřeby, případně až na programově řízený až i jednosměnný plnoautomat pouze s úvodní obsluhou, se samočinným plněním a vyprazdňováním; součástek i samočinným průběhem požadovaného sledu úkonů povrchové úpravy, a to v jedné a téže nádobě stojanového zvonu a tedy bez přemisťování a transportu součástek na jiná další zařízení.

Automatizovaný stojanový zvon dle vynálezu je pak schopen se soudobou efektivností řešit takové produkční potřeby, které jsou pro bubnové automaty speciální nebo podlimitní. V určitých případech jsou pak automatizované zvony v kombinaci s úseky bubnových linek schopny hospodárněji zajistit úkony v jejich úsecích přípravy před vlastním pokovením nebo i úseky dokončení po· pokovení a tím bubnové linky výrazně zkrátit jen na prostorově i investičně méně náročný úsek vlastního elektrolytického pokovování.

Vynález je blíže vysvětlen na popisu příkladu jeho· provedení na připojených výkresech, kde obr. 1 je situační nákres uspořádání nádoby zvonu v automatizovaném stojanovém bubnu, na obr. 2 je schematický nákres rozměrových vztahů dvoukomorové nádoby zvonu a obr. 3 je schematický nákres celkového uspořádání stojanového zvonu.

Nádoba zvonu 1 dle vynálezu na obr. 1 až 3 je pravidelné těleso symetrické podle osy rotace o, konstruované jako pravidelný vícehran nebo jako rotační těleso, případně kombinovaně, s výhodou jako šestihran. Nádoba zvonu 1 vytváří dvě spolu související pracovní komory, a to dolní pracovní komoru K1 a horní pracovní komoru K2. Dolní pracovní komora K1 je opatřena dnem 2 o· průměru d pevně spojeným s náhonovým hřídelem 3 poháněným nenaznačeným náhonovým zařízením, umístěným ve skříni 4. Skříň 4 je otočně uložena na čepech 5 uspořádaných ve stojanu 6. Nádoba zvonu 1 je vytvořena dnem 2, jehož průměr d určuje základní velikost nádoby zvonu 1 a v souvislosti s tím i velikost jedné vsázky součástek. Spolu s průměrem hrdla di a výškou vi určuje velikost dolní pracovní komory Kl. Tato· velikost je určována požadavkem, aby v pracovní poloze C při postavení osy sklápění k 45° + 5° od vertikály, především při elektrolytických procesech, kdy jsou součástky i vložená nenaznačená elektroda úplně potopeny v elektrolytu, kapalina elektrolytu při otáčení nádoby zvonu 1 nešplíchala přes okraj plnicího a vyprazdňovacího otvoru 7. Průměr hrdla di v závislosti na výšce ví vytváří sklon boků dolní pracovní komory Kl a způsobuje při sklonu osy rotace o k horizontále rychlý a úplný přesun součástí z dolní pracovní komory Kl do horní pracovní komory K2.

Na průměr hrdla di navazuje úhel sklonu přechodu βι z dolní pracovní komory K1 do horní pracovní komory K2. Tento· úhel sklonu přechodu βι měřený k ose rotace o ovlivňuje rychlost a úplnost přesunu nenaznačených součástek a je s výhodou proveden v rozsahu βι = 45° + 5°. Horní pracovní komora K2 je vytvořena vnějším průměrem D, výškou V2, úhlem sklonu přechodu ;Si, úhlem sklonu přechodu fa, plnicím a vyprazdňovacím otvorem 7 a tvoří v rovině řezu vedeného osou rotace o žlab 8. Úhel sklonu přechodu βα je s výhodou proveden v rozsahu 45° + 5°. Na části pláště žlabu 8 jsou provedeny perforovací otvory 9. Výška V2 a vnější průměr D, obojí v závislosti na úhlech sklonu přechodu βι a β2 zajišťují potřebný objem, hloubku a šířku žlabu 8 horní pracovní komory K2 tak, aby žlab 8 byl schopen pojmout při ose rotace o v horizontále vsázku součástek, aby perforovacími otvory 9 řádně odtékaly technologické kapaliny, aby se Součástky při svém tvaru a hmotnosti řádně provalovaly ve žlabu 8 a neodskakovaly mimo žlab 8.

Nádoba zvonu 1 využívá několika poloh A až F nastavitelných na oblouku sklopné dráhy kolem osy sklápění k. Tyto· polohy tvoří jednotlivé technologické stanice procesu povrchové úpravy. Stanice A je využitelná jako¹ u dosavadních zvonů k vysypávání hotových součástek. Ve stanici B lze dobře provést plnění nádoby zvonu 1 neopracovanými součástkami. Ty úkony, u nichž je nutné dokonalé provalování součástek, zvláště pak úkony elektrolytické, je nutno· provádět ve stanicích C a E. Stanice D je vhodná k plnění nádoby zvonu 1 technologicky funkčními roztoky, stanice F k vylévání použitých kapalin, postřikování součástek v nádobě zvonu lak sušení.

Claims (1)

1. Nádoba zvonu pro povrchovou úpravu součástek představující pravidelné těleso souměrné podle osy rotace, jehož příčné řezy v rovinách kolmých na osu rotace mají tvar kruhů nebo· pravidelných mnohoúhelníků vyznačující se tím, že obsahuje dvě spolu související pracovní komory (Klj a (K2), přičemž dolní pracovní komora (Kl) opatřená dnem (2) pevně spojeným s náho novým křídlem (3), tvoří kužel nebo konu>

   ynAlezu lý jehlan rozšiřující se ode dna (2), zatímco horní pracovní komoru (K2) tvoří navazující rotační těleso tvořící v rovině řezu vedeného osou rotace (o) žlab (8) a je opatřené plnicím a vyprazdňovacím otvorem (7) uspořádaným protilehle vůči dnu (2), přičemž alespoň na části horní pracovní komory (K2) jsou provedeny perforovací otvory (9).