CS214849B2 - Bezpečnostní lyžařské vázání - Google Patents

Description

Vynález se týká bezpečnostního lyžařského vázání s přídržným členem pro lyžařskou botu, se závorovacím mechanismem pro přídržný člen a se snímačem síly. Snímač síly zjišťuje a měří síly působící na nohu lyžaře a vysílá signál do elektronického obvodu, který přeruší při dosažení předem stanovené prahové hodnoty síly spojení mezi lyží a lyžařskou botou.

K uvolnění lyžařské boty od lyže v případě nebezpečí se dosud používá bezpečnostních lyžařských vázání, kde při výskytu síly převyšující určitý, například nastavitelný odpor přejde uzávorovací člen lyžařské boty z uzávorovací polohy do uvolňovací polohy a tím uvolní lyžařskou botu od lyže. Při moderní konstrukci lyžařských vázání je snaha vytvořit vázání necitlivé na nárazy, a tedy takové, které nevypíná při krátkodobých nárazech, jež neohrožují nohu.lyžaře,_a tím zabraňuje zbytečným pádům, naopak však vypíná při nebezpečných silách působících delší dobu.

U známých lyžařských vázání, která se nazývají: vázání s dlouhým zdvihem; se jisté necitlivosti na rázy dosahuje tím, že prahová hodnota, představující přípustnou míru namáhání nohy lyžaře, je dána energií rázů nebo sil působících na lyži, která je součinem pružné síly- zatěžující vypínací člen a dráhy, kterou vykoná vypínací člen z klidové polohy do okamžiku vypnutí.

U bezpečnostního lyžařského vázání tohoto druhu, popsaného v něm. spise DOS 21 39 557, se měří pouze proměnlivá zrychlení působící na nohu lyžaře a porovnávají se s prahovou hodnotou jako kritérium vypínání. Lyžařské vázání pracující na tomto základě však není schopné zabránit typickým úrazům lyžaře. Když totiž lyžař padne ve stoje nebo při nízké rychlosti, vznikají sice malé změny zrychlení a síla tedy vzrůstá s dobou, na nohu však působí dlouhodobě nebezpečně vysoké síly, jejichž nezbytným důsledkem je zlomení nohy nebo poranění.

V bezpečnostním lyžařském vázání tohoto druhu podle něm. spisu DOS 15 78 974 dochází k uvolnění vázání až po určité době působení vypínací síly, přičemž doba tohoto působení je konstantní a tedy nezávislá na velikosti působící síly. Vyskytnou-li se během této konstantní doby působení vypínací síly přídavná velká nebezpečná namáhání, působící na nohu lyžaře, může dojít ke zranění lyžaře, aniž nastává včasné uvolnění vázání.

Z něm. spisu DOS 15 78 949 je známé bezpečnostní lyžařské vázání, kde okamžik vypnutí je závislý na době působení vypínací síly. Ani tento princip nevede ke včasnému vypnutí vázání při krátkodobě působících nebezpečně vysokých silách.

Účelem vynálezu je vytvořit bezpečnostní lyžařské vázání, které by uvolnilo nohu lyžaře tehdy, když doba působení ohrožujících sil překročí určitou, předem stanovenou dobu.

Podstata vynálezu spočívá v tom, že snímač síly je spojen přes integrační člen s prahovým spínačem pro ovládání závorovacího mechanismu přídržného členu.

V bezpečnostním lyžařském vázání podle vynálezu je prahová hodnota dána součinem působící síly a doby jejího působení a srovnává se s integrálem síly působícím na nohu. Kritérium vypnutí lyžařského vázání je pohybová veličina, tedy integrál síly za určitý čas nebo impuls. Bezpečnostní lyžařské vázání podle vynálezu vypíná tehdy, když na nohu lyžaře působí krátkodobě velké síly nebo dlouhodobě menší síly, které jsou však pro lyžaře nebezpečné. Krátkodobé špičkové síly jsou tedy vázáním podle vynálezu zachycovány stejně jako menší síly, působící po delší dobu. Když menší síly působí po dlouhou dobu, dochází k vypnutí již při nižší úrovni. Uvolnění lyžařské boty nastává vždycky, když integrál síly v čase překročí předem stanovenou prahovou hodnotu. Pro^ tože integrál síly v čase je vztažen k nulovému okamžiku, nemůže dojít k tomu, že by se síly, které neohrožují lyžaře a leží v rozsahu přídržných sil potřebných pro funkeř vázání, sčítaly integrací a vytvořily prahovou hodnotu pro vypnutí.

Bezpečnostní lyžařské vázání a jeho funkce jsou podrobněji popsány a vysvětleny na příkladech znázorněných na výkresech, ve kterých značí obr. 1 schematický bokorys vázání s elektronickým obvodem, obr. 2 schematický půdorys podrážkové desky a· základní desky vázání z obr. 1, kde pro přehlednost nejsou zakresleny přídržné členy lyžařské boty a uzávorovací mechanismus, obr. 3 bokorysné schéma uzávorovaeího mechanismu podle vynálezu v . normální provozní poloze, obr. ,4 schéma uzávorovaeího mechanismu z obr. 3 v okamžité poloze při uvolnění boty, obr. 5 schéma uzávorovaeího mechanismu z obr. 3 a 4 v poloze, kdy podrážková deska boty byla znovu zachycena ve vázání po nuceném uvolnění, obr. 6 schéma zapojení elektronického obvodu, obr. 7 schematický bokorys uzávorovaeího mechanismu podle obr. 3 s dalšími konstrukčními význaky a obr. 8 vodorovný podélný řez v rovině IV—IV na obr. 7.

Bezpečnostní lyžařské vázání, znázorněné schematicky na obr. 1, je tvořeno podrážkovou deskou 1, na které je upevněna lyžařská bota 2 záměrně uvolnitelně. Přední držák 3 podrážky boty 2 je uspořádán blíže neznázorněným způsobem na podrážkové desce 1 výškově i podélně přestavitelně, aby se vázání dalo přizpůsobit různým délkám a tloušťkám podrážky. Zadní držák 4 podrážky je uložen výkyvné kolem vodorovné příčné osy 5 a je pevně spojen s nášlapným pedálem 6. Výkyvná závora 7 drží zadní držák 4 podrážky normálně ve znázorněné závorovací poloze. Výkyvná závora 7 je zatíže214849 na neznázorněnou pružinou á lze ji například špičkou lyžařské hole vykývnout na obr. 1 směrem doprava proti síle pružiny, čímž se zadní držák 4 podrážky uvolní a lyžařskou botu 2 lze zvednout z podrážkové desky 1. Při zasunutí lyžařské boty 2 do vázání dosedne zadní konec podrážky na nášlapný pedál 6 a vykývne zadní držák 4 do jeho závorovací polohy. Přitom výkyvná závora 7 samočinně zaskočí do uzávorovací polohy. Lyžařská bota 2 je pak pevně držena na podrážkové desce 1 a je od ní uvolnitelná jen záměrným vnějším zásahem.

K zadnímu držáku 4 podrážky je připojen elektronický ovládací obvod 50, který bude podrobně popsán ve spojení s obr. 6.

Podrážková deska 1 je držena na lyži 10 prostřednictvím základní desky 11, kterou lze uvolnit z lyže 10 společně s podrážkovou deskou 1. Na předním konci je podrážková deska 1 opatřena kapsou 12, do které zapadají konce dvou kyvných ramen 13 základní desky 11. Kyvná ramena 13 jsou konstruována tak, že zachycují s malými deformacemi tahové i tlakové síly působící kolmo k rovině lyže 10, zatímco vodorovné síly působící v rovině lyže 10 zachycují s poměrně velkými deformacemi. V blízkosti zadního konce lyžařské boty 2 je spojena podrážková deska 1 se základní deskou 11 dvěma nárazníky 14, které jsou podobně jako kyvná ramena 13 dimenzovány tak, že také zachycují tahové a tlakové síly, působící kolmo k rovině lyže 10, s malými deformacemi a vodorovné síly rovnoběžné s rovinou lyže 10 s poměrně velkými deformacemi. Podrážková deska 1 přesahuje přes základní desku 11 alespoň na obou podélných stranách. Přibližně v prodloužení osy nohy lyžaře je upraveno místo vzájemného natáčení obou desek 1, 12, vytvořené tak, že základní deska 11 je opatřena dvěma bočními zaoblenými výstupky 15 (obr. 2), stýkajícími se bodově s dolů ohnutými podélnými bočními stěnami podrážkové desky 1. Tím jsou zachycovány příčné síly, které vznikají při jízdě na lyžích a neotáčejí nohu lyžaře.

Na zadním konci nese základní deska 11 snímač síly 51, který sestává z kapacitního snímače zkrutné síly 51‘ a z kapacitního snímače ohybové síly 51“. Kapacitní snímač zkrutné síly 5Γ je funkčně spojen se zadním koncem podrážkové desky 1 tak, že snímá a měří zkrutné síly zatěžující podrážkovou desku 1. Zmíněnou úpravou a dimenzováním kyvných ramen 13 a nárazníků 14 jsou při měření zkrutných sil prakticky odstraněny rušivé veličiny. Síly působící svisle vzhůru na držák 4 podrážky, které vznikají při čelním zatížení, jsou přenášeny z podrážkové desky 1 na kapacitní snímač zkrutné síly 51“, který je také pevně spojen se základní deskou 11. Přední konec základní desky 11 je držen uvolnitelně na povrchu lyže 10 kapsovitou příložkou 16, pevně spojenou s lyží 10. Zadním koncem je základní deska 11 uchycena na horní straně lyže 10 uzávorovacím mechanismem 20, který se v případě nebezpečí může uvolnit bez zásahu lyžaře.

Uzávorovací mechanismus 20 obsahuje (obr. 3) kolenovou páku tvořenou dvěma rameny 21, 22 a kolenovým kloubem 23. Jedno rameno 21 kolenové páky je přímo přikloubeno k základní desce 11, kdežto druhé rameno 22 je přikloubeno k západkové páce 24 uložené kyvně na základní desce 11. Kolenová páka je normálně držena ve své napřímené poloze a je proto v labilní rovnovážné poloze. Na obr. 3 až 5 je znázorněn uzávorovací mechanismus 20 v různých okamžitých polohách ve větším měřítku oproti obr. 1. Na obr. 3 je uzávorovací mechanismus 20 zakreslen v normálním provozním stavu bezpečnostního vázání, podobně jako na obr. 1.

Západková páka 24 je vytvořena jako úhlová páka; k jejímu jednomu ramenu je přikloubeno rameno 22 kolenové páky, kdežto její druhé rameno je lomené a je ukončeno západkovým nosem 25, který dosedá do západkového vybrání 26' ve výkyvné příložce 26 upevněné na povrchu lyže 10. Výkyvná příložka 26 je . normálně držena v uzavírací poloze působením tlačné šroubové pružiny 27. Na rameno západkové páky 24, spojené s ramenem 22 kolenové páky, působí ještě stabilizační pružina 28, vytvořená jako tažná šroubová pružina, která je svým druhým koncem zavěšena na základní desce 11. Úlohou této stabilizační pružiny 28 je napřímit kolenovou páku po uvolnění základní desky 11 od lyže 10 a také zabránit jejímu nezamýšlenému zalomení. Kolenový kloub 23 je spojen s jádrem ponorné cívky 30, která dostává elektrický impuls vysílaný prahovým spínačem 57 jako řídicí povel k rozpojení vzájemně uzávorované výkyvné příložky 26 a západkového nosu 25 za účelem uvolnění základní desky 11 a lyžařské boty 2, spojené s ní prostřednictvím podrážkové desky 1, od lyže 10 v případě nebezpečí.

V normálním provozním stavu je západkový nos 25 západkové páky 24 přitisknut silou v západkovém vybrání 26‘ výkyvné příložky 26 proti pohybu nahoru a do stran. V důsledku lomeného uspořádání západkového nosu 25 vzhledem k ose otáčení západkové páky 24 koná rameno západkové páky 24, spojené s ramenem 22, nezávisle na druhu zatížení po vyslání řídicího rozkazu k rozpojení výkyvný pohyb směrem vzhůru, který způsobí další zlomení kolenové páky.

Elektronické zapojení ke snímání sil, znázorněné na obr. 6, se skládá ze snímače síly 51, z přenosového vedení 52 a z elektronického ovládacího obvodu 50, který obsahuje impedanční transformační stupeň 53, oscilátor 54 nosného kmitočtu, usměrňovači stupeň 55, integrační člen 56 a prahový spínač 57. Toto elektronické zapojení účinkuje takto:

Jalový odpor kapacitního snímače síly 51 je úměrný vzdálenosti jeho elektrod a tedy napětí na měřicím kondenzátoru C_M je při průtoku proudu úměrné vzdálenosti elektrod snímače a tím i působící síle. Průtok proudu je vyvolán tím, že ke kondenzátoru Cl je připojeno konstantní napětí U_T ze sekundárního vinutí transformátoru Tri, jehož primární vinutí je napájeno z oscilátoru 54 nosného kmitočtu. Výstupní napětí U_A impedančního transformačního stupně 53 se přitom téměř rovná svým kmitočtem a amplitudou napětí na měřicím kondenzátoru C_M a vede se galvanicky odděleně přes kondenzátor Cs do usmšrňovacího stupně 55, kde se střídavé napětí U_A usměrní jednocestným usměrňovačem.

Integrační zesilovač s nastavitelnou časovou konstantou v integračním členu 55 vytváří aritmetický průměr, který nejlépe vyjadřuje průběh síly a energie ve statickém i dynamickém stavu, a proto se používá k rozpojení vázání. Za integračním členem 56 je uspořádán prahový spínač 57, jehož porovnávací potenciál kolísá v závislosti na provozním napětí stejně jako stejnosměrné napětí dané měřenou veličinou, což znamená, že přímo kompenzuje výkyvy provozního napětí. Výstupního signálu z prahového spínače 57 se u popisovaného zařízení použije přímo k rozpojení vázání vybuzením ponorné cívky 30.

Impedanční transformační stupeň 53 je tvořen tranzistorem Qi, jehož pracovní bod se samočinně nastavuje odpory Ri, R2 a kondenzátorem C2.

Aby tranzistor Qi zesiloval napětí při poměru ležícím 00 nejblíže 1: 1, zmenší se přes druhý tranzistor Q2 průnik prvního tranzistoru Qi, přičemž pracovní bod druhého tranzistoru Q2 se nastaví odpory R3, Ri.

Výstupní signál z prvního tranzistoru Qi se vede jako zpětná vazba přes kondenzátor Cs na druhý tranzistor Q2. Použitím ladicí cívky Li, která tvoří s kondenzátorem Ci rezonanční obvod rezonující na nosném kmitočtu, se zvětší modulační schopnost impedančního transformačního stupně 53 (amplituda ± 6 V při napětí U_B = 9 Vj. Nosný kmitočet se přivádí do impedančního transformačního stupně 53 přes transformátor Tri a kondenzátor Cl.

Oscilátor nosného kmitočtu je tvořen kompletaentárními dvojicemi COSMOS-tranzistorů Qs, Oi, Qs, Qe, přičemž primární vinutí transformátoru Tri tvoří spolu s kondenzátorem C9 rezonanční obvod pro žádaný nosný kmitočet asi 5 kHz. Kondenzátory C7, Ce slouží ke galvanickému oddělení tranzistorů Q3, Qi, Qs, Qe a odpor R21 k bezvadnému nakmitávání oscilátoru. Odpory R22, R23 omezují proud a snižují příkon proudu oscilátoru 54. Odpory R21, R25 slouží k odfiltrování základní vlny oscilátoru 54.

Usměrňovači stupeň 55 je tvořen operačním zesilovačem Vi, jehož příkon proudu je určován odporem Rie. Usměrňování probíhá na diodách Di, D2, přičemž odpory R7, Rs tvoří zpětnovazební odpory pro zesilovač Vi.

Odporem R6 se provádí posunutí nulového bodu, aby při nulové síle na měřicím kondensátoru C_M klesl vstupní proud usměrňovacího stupně 55 na nulu. Přes odpor Rs teče do usměrňovacího stupně 55 proud odpovídající měřené síle, přičemž galvanické oddělení zajišťuje kondensátor Cs.

Výstupní signál z usměrňovacího stupně 55 je veden přes odpor R9 do integračního členu 56, kde kondensátor Ce a odpor R10 tvoří zpětnou vazbu operačního zesilovače V2, jehož příkon proudu je nastaven odporem R17; časová konstanta integračního členu 56 je nastavitelná v širokých mezích..kondensátorem Ce a odporem R10.

Pracovní bod zesilovačů Vi, V2, jakož i bod sepnutí zesilovače V3 v prahovém spínači 57 je nastaven společně přes dělič napětí R13, R14, R15 v závislosti na napětí baterie. Zpětnovazební odpor R12 prahového spínače 57 určuje spolu s odporem R11 hysteresi prahového spínače 57. Proudový příkon zesilovače V3 je nastaven odporem Rie.

Na obr. 4 je znázorněn uzávorovací mechanismus 20 v okamžiku bezpečnostního rozpojení vázání. Po vyslání vypojovacího impulsu prahového spínače 57 nastane samovolné uvolnění základní desky 11, která předtím byla pevně zachycena na povrchu lyže 10. Ponorná cívka 30 vychýlí kolenovou páku z její napřímené polohy jen malou silou, načež se kolenová páka působením samotné rozpojovací síly prakticky okamžitě samočinně složí, čímž se západkový nos 25 uvolní od kyvné příložky 26. Působením stabilizační pružiny 28 zaujme pak kolenová páka ihned znovu svou napřímenou polohu. Aby po tomto nezamýšleném uvolnění lyžařské boty 2 od lyže 10 nemohla lyže 10 ujet, je mezi základní deskou 11 a lyží 10 uspořádán známým, a proto neznázorněným způsobem např. záchytný řemen.

Po bezpečnostním rozpojení vázání může lyžař základní deskou 11, upevněnou na lyžařské botě 2, znovu našlápnout na lyži 10. Přitom se přední konec základní desky 11 zasune pod kapsovitou příložku 16 (obr. 1) a západkový nos 25 západkové páky 24 na zadním konci základní desky 11 zapadne do vybrání kyvné příložky 26, která se k tomu účelu může vykývnout proti tlaku šroubové tlačné pružiny 27 podle obr. 5 doprava a pak se vrátí do polohy znázorněné na obr. 3.

Při jízdě na lyžích jsou stále a prakticky bez pohybu čidla měřeny síly zatěžující nohu lyžaře v krutu a ve směru frontálního pádu, poněvadž velmi malé nezbytné měřicí dráhy kapacitního snímače zkrutné síly 5Γ a kapacitního snímače ohybové síly 51“ jsou menší než pružné deformace materiálu desek 1, 11 a lyžařské boty 2. Impulsy působící na nohu lyžaře jsou tedy neustále zachycovány a srovnávány s předem danou pulsní veličinou, která tvoří prahovou hodnotu. Při dosažení této prahové hodnoty

214 vyšle prahový spínač 57 impuls jako řídicí rozkaz k rozpojení vázání.

Tímto bezdráhovým měřením se vyloučí všechny rušivé veličiny, zejména ve formě tření. Následkem toho je možné zvýšit přípustné velikosti impulsu, protože namáhání přípustná pro nohu lyžaře byla dosud určována se zřetelem k nepříznivým třecím poměrům obvyklých systémů vázání. Další výhoda nového lyžařského vázání spočívá v tom, že při zvýšení přípustné velikosti impulsu není zapotřebí individuální nastavování rozpojovacích sil. Popsané zařízení podle vynálezu je jednoduché a robustní. Mimoto je ještě necitlivé na teplotu, zanesení nečistotou a zledovatění.

Na obr. 7 a 8 je znázorněno další provedení uzávorovacího mechanismu.

Výkyvná příložka 26 a šroubová pružina 27, zatlačující ji normálně do aretační polohy, jsou uloženy na volném konci dostatečně silné ploché pružiny 31, která je upevněna na povrchu lyže výkyvné kolem svislé osy.

Plochá pružina 31 je ze stran zatížena dvěma šroubovými tlačnými pružinami 32 (obr. 8], které drží plochou pružinu 31 v její normální poloze na lyži a opírají se o příložný úhelník 33, upevněný na lyži 10. Obě šroubové tlačné pružiny 32 jsou dimensovány tak, že příčné síly vznikající při normální jízdě na lyžích nemohou způsobit vykývnutí ploché pružiny 31 kolem svislé osy. Plochá pružina 31 je tak silná, že síly vznikající při normální jízdě na lyžích, přenášené západkovým nosem 25 a směřující od lyže směrem nahoru, nezpůsobí zvednutí volného konce ploché pružiny 31 od lyže. Tím se dosáhne toho, že před bezpečnostním rozpojením vázání proběhne omezené elastické posunutí nosu 25 a tím i základní desky 11 a podrážkové desky 1, na které je držena lyžařská bota 2. Teprve na konci pruživé dráhy ploché pružiny 31 jak směrem vzhůru, tak do stran vstoupí v činnost příslušný snímač zkrutné síly 51‘ nebo snímač ohybové síly 51“, načež elektronický ovládací obvod 50 vyvolá případné vypnutí.

Přitom vykývne jádro ponorné cívky 30 ramena 21, 22 kolenové páky malou silou z napřímené polohy. Potom se mohou ramena 21, 22 kolenové páky působením vypínací síly samočinně a prakticky okamžitě sevřít a západkový nos 25 se uvolní ze záběru s výkyvnou přííožkou 26. Působením stabilisační pružiny 28 zaujme pak kolenová páka ihned znovu svou napřímenou polohu. Plochá pružina 31 s výkyvnou přííožkou 26 a šroubovou pružinou 27 se také vrátí zpět do své normální polohy. Aby po bezpečnostním uvolnění lyžařské boty 2 lyže 10 neujela, je známým, a proto neznázorněným způsobem uspořádán mezi základní deskou 11 a lyží 10 záchytný řemen.

Po takovém bezpečnostním rozpojení vázání může lyžař jednoduše zase našlápnout na lyži 10 základní deskou 11, upevněnou na lyžařské botě 2. Přitom se zasune přední konec základní desky 11 pod kapsovitou příložku 18 a západkový nos 25 západkové páky 24 na zadním konci základní desky 11 se uzávoruje výkyvným členem 26, který k tomu účelu může vykývnout podle obr. 7 doprava, proti síle šroubové pružiny 27, takže zařízení je pak opět připraveno k provozu.

Uzávorovacího mechanismu 20 podle vynálezu ve spojení s elektronickým ovládacím obvodem 50 lze principiálně použít jak pro držáky špičky, tak pro držáky paty lyžařské boty, kde může nahradit dosavadní uzávorovací ústrojí vázání. Zejména je možné měnit při kombinovaném zatížení jednu prahovou hodnotu v závislosti na druhé. Použitím tuhého uzávorování lze zabránit vzniku tření mezi lyžařskou botou a lyží, vznikajícího u dosavadních lyžařských vázání.

Podrážky lyžařské boty lze použít jako pouzdra pro umístění elektronického zapojení podle vynálezu, takže pak stačí upravit na lyži jen jeden nebo dva jednoduché přídržné členy pro lyžařskou botu.

Elektronické zapojení ke snímání síly je napájeno z běžných baterií.

Claims (13)

1. pRedmEt

   1. Bezpečnostní lyžařské vázání s přídržným členem pro lyžařskou botu, se závorovacím mechanismem pro přídržný člen a se snímačem síly, vyznačující se tím, že snímač síly (51) je spojen přes integrační člen (56) s prahovým spínačem (57) pro ovládání závorovacího mechanismu (20) přídržného členu (1, 11).
2. 2. Bezpečnostní lyžařské vázání podle bodu 1 vyznačující se tím, že závorovací mechanismus (20) je opatřen kolenovou pákou (21, 22, 23), která je spojena s ponornou cívkou (30) prahového spínače (57).
3. 3. Bezpečnostní lyžařské vázání podle bodu 2 vyznačující se tím, že kolenová páka (21, 22, 23) je jedním ramenem (21) uložena na základní desce (11), spojené uvolnitelně s lyží (10), a druhým ramenem (22) prostřednictvím západkové páky (24) a na lyži (10) je upevněna výkyvná příložka (26) spolupracující se západkovou pákou (24).
4. 4. Bezpečnostní lyžařské vázání podle bodu 3 vyznačující se tím, že západková páka (24) je opatřena západkovým nosem (25) a výkyvná příložka (26) je opatřena vybráním (26‘) pro zachycení západkového nosu (25) .
5. 5. Bezpečnostní lyžařské vázání podle bodů 3 a 4 vyznačující se tím, že výkyvná príložka (26) je zatížena pružinou (27).
6. 6. Bezpečnostní lyžařské vázání podle bodů 3 až 5 vyznačující se tím, že kolenová páka (21, 22, 23) je přikloubena ke konci dvouramenné západkové páky (24) odvrácenému od západkového nosu (25).
7. 7. Bezpečnostní lyžařské vázání podle bodů 3 až 6 vyznačující se tím, že k západkové páce (24) je připevněna stabilisační pružina (28).
8. 8. Bezpečnostní lyžařské vázání podle bodů 3 až 7 vyznačující se tím, že na základní desce (11) je uložena podrážková deska (1) s lyžařskou botou (2), spojená se základní deskou (11) dvěma kyvnými rameny (13) a nárazníky (14).
9. 9. Bezpečnostní lyžařské vázání podle bodu 8 vyznačující se tím, že podrážková deska (1) překrývá základní desku (lij, která je opatřena bočními výstupky (15) pro zajištění podrážkové desky (1) proti bočním pohybům.
10. 10. Bezpečnostní lyžařské vázání podle bodů 1 až 9 vyznačující se tím, že snímač síly (51) je uložen na zadním konci základní desky (11) a je spojen s prahovým spínačem (57) přes integrační člen (56).
11. 11. Bezpečnostní lyžařské vázání podle bodu 10 vyznačující se tím, že snímač síly (51) sestává z kapacitního snímače zkrutné síly (5Γ) a z kapacitního snímače ohybové síly (51“).
12. 12. Bezpečnostní lyžařské vázání podle bodů 10 a 11 vyznačující se tím, že mezi snímačem síly (51) a prahovým spínačem (57) je zapojen elektronický ovládací obvod (20), sestávající z impedančního transformačního stupně (53), k němuž je připojen oscilátor (54) nosného kmitočtu a usměrňovací stupeň (55) spojený s integračním členem (56).
13. 13. Bezpečnostní lyžařské vázání podle bodu 5 vyznačující se tím, že příložka (26) a pružina (27) jsou uloženy na volném konci ploché pružiny (31), zatížené z obou stran šroubovými tlačnými pružinami (32) a uložené druhým koncem výkyvné kolem svislé osy na lyži (10).