CS214742B2 - Zapojení pro ladění vysokofrekvenčních obvodů u rozhlasových přístrojů - Google Patents

Description

Vynález se týká zapojení pro ladění vysokofrekvenčních obvodů u rozhlasových přístrojů, zejména u vícepásmových směšovacích jednotek pro velmi krátké vlny, v němž laděné obvody obsahují kapacitní diody a indukční cívky s nastavitelnou hodnotou, přičemž stejnosměrné obvody všech kapacitních diod jsou připojeny na společný ladicí potenciometr, indukční cívky v jednotlivých laděných obvodech jsou přímo nebo přes vazební kondenzátor připojeny na kapacitní diody a stejnosměrný obvod kapacitní cívky každého jednotlivého laděného obvodu je připojen vždy přes jeden doladovací potenciometr na společný ladicí potenciometr.

Ladění rozhlasových přijímačů s kapacitními diodami se obecně používá, přičemž u směšovacích jednotek pro velmi krátké vlny již ladění s kapacitními diodami zatlačilo otočný kondenzátor do pozadí.

Z tohoto důvodu zamýšlíme shrnout obtíže související s laděním pomocí kapacitních diod a vztahující se na problémy směšovacích jednotek pro velmi krátké vlny, i když se mohou zde pojednávané technické otázky vyskytovat u příjmu všech frekvenčních pásem, kde se k ladění používají kapacitní diody.

Při příjmu pásem velmi krátkých vln vzni2 kají obtíže tím, že různé normy udávají pro vysílání na velmi krátkých vlnách různá frekvenční pásma. Tak například norma OIRT udává programové pásmo mezi 66— —74 MHz, norma CCIR pásmo mezi 88 a 107 MHz. Na straně kupujícího pak je oprávněný požadavek získat rozhlasový přijímač, na němž může přijímat obě pásma. Tato podmínka představuje zvláště důležitý požadavek u rozhlasových přijímačů v automobilech, nebot automobily se mohou zdržovat na územích, na nichž existují obě normy.

Pomocí kapacitní diody mohou být teoreticky přijímána obě pásma bez přelaďování, aby toho bylo možné dosáhnout, musí se ladicí napětí měnit ve značně širokých hranicích. Charakteristika závislosti kapacity kapacitní diody na napětí obsahuje zakřivení, přičemž při přeladění řešeném tímto způsobem jsou oběma různým pásmům velmi krátkých vln přiřazeny úseky charakteristiky s rozdílnou strmostí; v důsledku toho je pak kmitočtové dělení stupnice přístroje v obou pásmech nápadně rozdílné.

Pro zajištění úplného přeladění je potřeba regulační napětí o velikosti asi 22 V, přičemž takto vysoké stejnosměrné napětí může být v přístrojích napájených baterií nebo akumulátorem dosaženo pouze pomocí měničů.

Automatická regulace kmitočtu požadované pro obsluhu přístrojů pro velmi krátké vlny jo napojena na obvod kapacitní diody, pročež v obou rozdílných pásmech velmi krátkých vln jsou v důsledku rozdílných pracovních bodů kapacitních diod značnou měrou odlišné dílčí regulační jednotky.

Dolaďování přístrojů na velmi krátké vlny se pak klasickým způsobem provádí tak, že u každého laděného obvodu je na spodním konci přelaďovaného pásma měněna indukčnost obvodu, zatímco na horním konci je pomocí dolaďovacího kondenzátoru, který je do obvodu zahrnut, měněna kapacita, a v důsledku vzájemného působení obou prvků je provedeno konečné doladění ve více krocích, pomocí iterační metody. Pomocí odpovídajícího počtu provedených iterací může být dosaženo v praxi uspokojivé doladění, čím menší však je souhlas kmitočtů, tím jsou vyžadovány častější iterace. Zmíněný teoretický problém je< podmíněn tím, že doladovací kondenzátor, který je určen pro regulaci přelaďování laděného obvodu, nevyvolává pouze přeladění, to jest nemění jen kmitočty laděných obvodů na spodní kmitočtové hranici, ale vyvolává též změny na horní kmitočtové hranici.

Vynález má za úkol vytvořit takové zapojení pro ladění vysokofrekvenčních obvodů rozhlasových přijímačů, které je schopno zlepšit přeladění obvodů do té míry, že kapacitní dioda je schopna provést požadované přeladění při napětí menším než je regulační napětí u známých řešení.

Tento úkol je vyřešen a uvedené nevýhody jsou odstraněny u zapojení pro ladění vysokofrekvenčních obvodů u rozhlasových přístrojů podle vynálezu, jehož podstatou je, že pro zjednodušení ladicích poměrů a souběhu laděných obvodů v každém jednotlivém laděném obvodu je jako kapacitní člen zapojen jen kapacitní dioda a alespoň jeden vazební kondenzátor konstantní hodnoty.

Výhoda řešení podle tohoto vynálezu spočívá v tom, že laděné obvody neobsahují žádný doladovací kondenzátor a doiaďovací úkoly jsou řešeny rovněž kapacitní diodou.

U výhodného provedení zapoje-ní podle vynálezu je na první elektrodu kapacitní diody laděného obvodu určujícího kmitočet oscilátoru připojen přes čtvrtý odpor obvod automatické regulace kmitočtu a na její druhou elektrodu je připojen doladovací potenciometr laděného obvodu určujícího kmitočet oscilátoru.

Příklad provedení zapojení pro ladění vysokofrekvenčních obvodů u rozhlasových přístrojů podle vynálezu je znázorněn na výkresech, na nichž znázorňuje obr. 1 blokové schéma známého ladicího zapojení, obr. 2 blokové schéma příkladu provedení zapojení podle vynálezu a obr. 3 charakteristiku závislosti kapacity kapacitní diody na ladicím napětí.

Známé ladicí zapojení podle- obr. 1 obsahuje laděný obvod I určující kmitočet vstupního obvodu, laděný obvod II určující kmitočet modulátoru a laděný obvod III určující kmitočet oscilátoru.

Tři laděné obvody I, II, III patří k jednotce rozhlasového přijímače. Jednotlivé laděné obvody I, II, III představují takové vysokofrekvenční obvody, které obsahují první indukční cívku Lx, druhou indukční cívku L₂ a třetí indukční cívku L₃ s nastavitelnou hodnotou, s nimi paralelně spojené první doladovací kondenzátory C_T1, druhý doladovací kondenzátor C_T2 a třetí doladovací kondenzátor C_T3 a konečně vždy jednu kapacitní diodu s. První vazební kondenzátor C_t, druhý vazební kondenzátor C₂, třetí vazební kondenzátor C₃ a čtvrtý vazební kondenzátor C₄ oddělují stejnosměrný obvod kapacitní diody D a vysokofrekvenční vlastnosti laděných obvodů I, II, III v podstatě neovlivňují.

Stejnosměrné obvody tří kapacitních diod D se uzavírají vždy přes první odpor Ri, druhý odpor R₂ a třetí odpor R₃ a jsou připojeny na jezdec ladicího potenciometru Ρχ. Nastavením ladicího potenciometru Ρχ se mění napětí na třech kapacitních diodách D ve stejném rozsahu. Se zřetelem na to, že k bezvadné funkci jednotlivých laděných obvodů I, II, III je potřebné provádět v různé míře přelaďování, je tato potřeba uspokojena prvním doladovacím kondenzátorem C_T1, druhým doladovacím kondenzátorem C_T2 a třetím doladovacím kondenzátorem C_T3. Dolaďování má již dříve uvedené nevýhody. Kapacita doladovacích kondenzátorů C_Ti, C_t2, C_t3 se přičítá k celkové kapacitě obvodu, takže pro dosažení dostačujícího přeladění laděného obvodu musí být kapacitní diodou D realizována větší změna kapacity.

Na obrázku 2 je- znázorněno zapojení podle vynálezu, u něhož jsou na rozdíl od nahoře popsaného řešení vypuštěny dolaďovací kondenzátory C_TJ, C_T2, C_T3 a tyto jsou nahrazeny použitím prvního dolaďovacího potenciometru P₂, druhého dolaďovacího P₃ a třetího dolaďovacího potenciometru P₄.

Doladovací potenciometry P₂, P₃ a P₄ jsou navzájem paralelně zapojeny, přičemž z nich vytvořená síť je připojena mezi jezdec a první konec A ladicího potenciometru P_t, jehož druhý konec B je zapojen na zdroj kladného napětí. Do série s ladicím potenciome-trem Ρχ je připojen pátý odpor R₃ tvořící s šestým odporem R_fi napěťový dělič. Jezdci doladovacích potenciometrů P₂, P₃ a P₄ jsou připojeny přes odpory Rx, R₂ a R₃ k druhé elektrodě (katodě) kapacitních diod D, umístěných v jednotlivých laděných obvodech I, II, III. Oddělení stejnosměrných obvodů kapacitních diod D, umístěných v laděných obvodech I, II, III je provedeno pomocí vazebních kondenzátorů C₄, C₂, C₃, C₄, které nezabraňují průchodu signálů rozhlasového kmitočtu.

U znázorněného provedení závisí napětí každé kapacitní diody D jednak na poloze ladicího potenciometru Ρ₄, jednak na příslušném přiřazeném dolaďovacím potenciometru P₂, P₃, P₄. Je zřejmé, že poloha ladicího potenci cmetru Pj ovlivňuje, velikost ladicího stejnosměrného napětí, které je přiloženo na kapacitní diodu D, a tím též kmitočtové přeladění.

Může-li například být na jezdci ladicího potenciometru P_t stejnosměrné napětí v polohách na obou koncích A, B měněno mezi 1,3 V a 9,5 V, neovlivňuje poloha dolaďovacího potenciometru P₂, P₃ a P₄ při nastavení ladicího potenciometru P₄ na 1,3 V napětí přiložené na kapacitní diody D, takže na každé kapacitní diodě D může být změřeno napětí 1,3 V; při nastavení ladicího potenciometru P_L na 9,5 V závisí naproti tomu napětí přiložené na kapacitní diody D na poloze dolaďovacích potenciometrů P₂, P₃, P₄ a je nižší než 9,5 V nebo se právě rovná 9,5 V.

Z této vlastnosti jednoznačně vyplývá, že při ladění takových obvodů je iterační metoda zbytečná, protože dolaďovací potenciometry ^P2, ^P3> ^P4 jsou při nižších kmitočtech zcela bez účinku a laděné obvody jsou na nejnižších kmitočtech laděny výhradně změnou indukčnosti indukčních cívek L_b I<2> 1*3·

Srovná-li se řešení podle vynálezu s řešeními s dolaďovacími kondenzátory C_Ti, C_T2, C_T3, zjišťujeme zásadní rozdíl, neboť při zmíněných řešeních má každá změna kapacity dolaďovacích kondenzátorů C_Ti, θτ2> C_T3 i na spodní kmitočtové hranici účinek, který umožňuje dosáhnout ideálního přeladění pouze opakovanou iterací.

V důsledku vypuštění dolaďovacích kondenzátorů C_T1, C_T2, C_T3 zajišťuje změna kapacity přiřazená kapacitním diodám D v oblasti m&zi 1,3 V a 9,5 V dostačující přeladění pro obě pásma velmi krátkých vln bez případného přepínání.

U automobilových rozhlasových přijímačů, které jsou napájeny akumulátorem o napětí 12 V nebo bateriových přístrojů odpadá tím použití násobičů napětí nebo měničů.

První elektroda (anoda] kapacitní diody D laděného obvodu III určujícího kmitočet oscilátoru dostává přes čtvrtý odpor R₄ bezprostředně regulační napětí obvodu AFC automatické regulace kmitočtu, takže kapacitní dioda D je dvojnásobně využita. Se zřetelem na to, že se využívá úsek charakteristiky kapacitní diody D ležící mezi 1,3 V a 9,5 V, je změna regulační strmosti ve jmenovaném úseku mnohem menší, než kdyby byla regulace prováděna v napěťové oblasti 1,3 V až 22 V. Tímto způsobem je regulace mnohem rovnoměrnější než u dosavadních obvodů.

Claims (2)

1. Zapojení pro ladění vysokofrekvenčních obvodů u rozhlasových přístrojů, zejména u vícepásmových směšovacích jednotek pro velmi krátké vlny, v němž laděné obvody obsahují kapacitní diody a Indukční cívky s nastavitelnou hodnotou, přičemž stejnosměrné obvody všech kapacitních diod jsou připojeny na společný ladicí potenciometr, indukční cívky v jednotlivých laděných obvodech jsou přímo nebo přes vazební kondenzátor připojeny na kapacitní diody a stejnosměrný obvod kapacitní dioda každého jednotlivého laděného obvodu je připojen vždy přes jeden dolaďovací potenciometr na společný ladicí potenciometr, vyznačující se tím, že pro zjednodušení laYNÁLEZU dicích poměrů a souběhu laděných obvodů (I, II, III) v každém jednotlivém laděném obvodu (I, II, III) je jako kapacitní člen zapojena jen kapacitní dioda (Dj a alespoň jeden vazební kondenzátor (C_1; C₂, C₃, C₄) konstantní hodnoty.

2. Zapojení podle bodu 1, vyznačující se tím, že na první elektrodu kapacitní diody (D) laděného obvodu (III) určujícího kmitočet oscilátoru je připojen přes čtvrtý odpor (R₄J obvod (AFC) automatické regulace kmitočtu a na její druhou elektrodu je připojen dolaďovací potenciometr (P₄) laděného obvodu (III) určujícího kmitočet oscilátoru.