CS211435B1 - Optimální způsob hnojení dusíkem, fosforem a draslíkem - Google Patents

Abstract

Vynález se týká způsobu hnojení za účelem zvýěení celkové úrovně rostlinné výroby. Účelem vynálezu je stanovit optimální dávky a tím i poměr dusíku, fosforu a draslíku průmyslových hnojiv, případně upravit poměr živin již zapravených dávek hnojiv tak,.aby jejich živiny byly rostlinami využity efektivněji. Dosahuje se toho způsobem, který uvádí jak je třeba využít souboru ukazatelů, které ve svém komplexu umožňují zjistit tu živinu, která se v hodnoceném komplexu faktorů nachází v minimu. Zároveň umožňují určit dávku hnojiv potřebnou.ke zvýěení její výnosové hladiny na úroveň výnosových hladin ostatních hlavních živin, včetně živin hnojiv, která jsou k dispozici pro hnojení dané plodiny. Způsob zjištování potřeby hnojení na koncepci výnosových hladin umožňuje určit optimální množství potřebných základních živin podle užitkových směrů plodin a podle obsahu živin v dané půdě. Přičemž stanovení dávek živin pro množitelaké porosty, lze provést i jiným uvedeným způsobem. Způsobu podle vynálezu lže použít při hnojení v rostlinné výrobě, tj. v zemědělství, zahradnictví apod.

Description

Vynález se týká optimálního způsobu hnojení dusíkem, fosforem a draslíkem za účelem zvýSení celkové úrovně rostlinná výroby na základě zvyšování efektivnosti využívání všech zdrojů živin rostlinami a omezování negativního vlivu hnojení na kvalitu jejich produktů i celkovéhů životního prostředí aa minimum. Jde o řešení technického problému základní otázky technologie rostlinné výroby, tj. kolik kg.ha“¹ jednotlivých živin průmyslových (většinou minerálních) hnojiv je třeba zapravit do dané půdy, aby se z hlediska»potřeb pěstovaných plodin dobře doplňovaly se živinami používané dávky statkových (organických) hnojiv a společně vytvářely předpoklady pro zvýšeni hektarového výnosu daných plodin hnojením a pro zvyšování úrodnosti půdy. ·

Dosavadní způsoby hnojení vycházely z principu tzv. bilance živin. To znamená, že používaly chemickými rozbory rostlin zjištěné normativy středního odběru základních živin, tj. dusíku, fosforu a draslíku, které z půdy odčerpávají rostliny při určitém výnosu. Aby nedocházelo k úbytku živin v půdě, doporučovaly tyto způsoby předpokládané množství odběru nahrazovat hnojivý. Pří využívání agrochemických rozborů půd se používají v podstatě dva způsoby. První z nich doporučuje upravovat dávku (vypočtenou podle předpokládané spotřeby na plánovaně výnosy) podle zásoby přístupných živin v půdě.

Při malé zásobě živiny se její dávka zvyšuje, při dobré krátí. Druhý způsob vychází z určitých hladin živin v půdě, o kterých autoři tvrdí, že zajištují určitý hektarový výnos daných plodin. Přitom pod pojmem hladina živin v půdě rozumněji zásobu kg.ha^-1 přístupných živin v půdě a živiny dodané v hnojivech a nerozlišuji různou výživářskou hodnotu kilogramu jednotlivých živin z těchto různých zdrojů. Nejnovější soustava hnojení se snaží dosytit půdu fosforem, draslíkem, případně i hořčíkem a vápníkem na tzv. ekologickovýrobní hladinu, udávanou v mg živiny na kilogram půdy, á provádět optimalizaci dávek dusíku na podkladě anorganických.rozborů rostlin.

Kritéria skupih dosycehosti půd jednotlivými živinami se u některých autorů liší podle zrnitostního složerií půd, u jiných se liší podle staňovištních jednotek. Výhodou této progresivní soustavy hnojení je jednorázové rozmetání dávek hnojiv připadajících na 2 až 4 plodiny osevního sledu. Pro Všechny dosavadní způsoby nepřekonatelnou překážkou zvyšováni efektivnosti, využívání všech zdrojů živin je ta skutečnost, že přírůstkem hektarového výnosu plodiny, který připadá na kilogram živin použitých průmyslových hnojiv, např. na I kg ií (+ PK), vyjadřovaná výrobnost kterékoliv živiny je závislá na jejím poměru k dalším živinám a ostatním vegetačním faktorům v prostředí.

Další překážkou je to, že úprava neúčelného poměru živin v rostlině, formou léčení, se nevyrovná preventivním opatřením. Efektivnost využití živin totiž ovlivňuje již počáteční vývoj porostu. Další pokrok naráží na neznalost měrné jednotky výživářské hodnoty hodnoceného obsahu živin z jednotlivých zdrojů; tj. měrné jednotky, která umožňuje srovnávání táže hmotnosti (kg.ha^-1) dané živiny z jejich jednotlivých zdrojů, tj. např. živiny zjištěné agrochemickým rozborem půdy, nebo téže živiny uvolňované postupně ze zapravené dávky organických hnojiv nebo dodané v minerálních hnojivech.

Jde o měrnou jednotku, která by umožňovala srovnávání výživářské hodnoty určitého obsahu' jednotlivých živin a dalších vegetačních faktorů z hlediska plodin s odlišnými potřebami. Tato skutečnost se odráží v tom, že při měnícím se množství jednotlivých vegetačních faktorů v prostředí dosud nebylo možné stanovit, která živina se z hlediska potřeb daných plodin nachází' v menším zastoupení než jiné živiny nebo dokonce v minimu anebo v škodlivém maximu, snižujícím efektivnost využití všech vegetačních faktorů u dané plodiny.

Zároveň nebylo možné systematicky stanovovat dávku živiny hnojiv potřebných k tomu, aby se tato chybějící živina v půdě dostala na úroveň živin obsažených v dostatečném množství (pro daný cíl) nebo alespoň na lepší úrovni, a tím zvyšovat efektivnost využívání všech zdrojů živin.

I

Uvedené nevýhody odstraňuje optimální způsob hnojení dusíkem (N), fosforem (P) a draslíkem (K), podle vynálezu na zákldadé normativů středního odběru těchto základních živin N,

Ρ, K”(odčerpávaných plodinami z půdy na produkci určité hmotnosti t.ha^-' hlavního produktu dané plodiny s přiměřeným množstvím kořání a vedlejších produktů).

Podstata způsobu podle vynálezu spočívá v tom, že při hnojení.děné plodiny se zapraví do půdy minimálně 30 kg.ha^-' vodorozpustného dusíku a optimální dávky v kg.ha^-' dusíku, fosforu a draslíku prjiwyslových hnojiv, stanovené násobením t.ha^-’ rozdílu, mezi t.ha^-' předpokládaného zvýšení výnosu hlavního produktu dané plodiny předpokládaného při efektivním využití živin hnojiv, které jsou pro dané plodiny k dispozici, nebo t.ha^-' reálného zvýšení výnosu, plánovaného u dané plodiny od hnojení, a/nebo jejího reálného hektarového výnosu a mezi t.ha^-' výnosových hladin základních zdrojů živin, tj. organických hnojiv, případně již použitých minerálních hnojiv a/nebo i živin staré půdní síly, normativem potřeby živin minerálních hnojiv a tunu hlavního produktu dané plodiny u tšch živin, jejichž výnosová hladina ja v hodnocených zdrojích menší než požadovaný počet t.ha^-' hlavního prpduktu dané plodiny, s tlm, že u živin hnojiv pro množitelské porosty se vyrovnají výnosové hladiny základních živin na poměr 100 N ; ^! 'θθ K, zatímco pro porosty určené ke krmení, stolním účelům nebo k průmyslovému zpracování se zvýáí dávka dusíkatých hnojiv. podle potřeby, a to až do mezního poměru výnosových hladin 167 N : 100 P : 100 K a na půdě málo zásobené fosforem sa současně a dávkou dusíkatých hnojiv zvýší také dávka fosforečných hnojiv, při zachování rovnosti výnosových hladin dvou základních živin, a to podle potřeby až do mezního poměru výnosových hladin 167 N : 167 P : 100 K, a to i v tšch případech, kde se upravuje jen poměr živin hnojiv, které jsou k dispozici pro dané plodiny, s tím, že povolené odchylky od všech uvedených poměrů výnosových hladin se- mohou pohybovat v rozmezí + 20 % výnosu, ale v zájmu stability přírůstku výnosu získaného hnojením, je potřeba dbát na to, aby poměr výnosových hladin dvou hlavních živin byl co nejbližší poměru 100 : 100, přičemž optimalizace hnojení se provede transformováním normativů středního odběru kg.ha^-' základních živin, zjištěnými koeficienty potřeby a/nebo procenty využívání jednotlivých zdrojů živin, na normativy potřeby kg.ha^-' základních živin pro produkci potřebné hmotnosti t.ha^-' hlavního produktu dané plodiny a/nebo až na výnosové hladiny pro stanovení živiny v minimu a optimálních dávek základních živin pro dané podmínky.

Podstata vynálezu spočívá dále v tom, že při hnojení množitelských porostů se zapraví do půdy minimálně 30 kg.ha' vodorozpustného dusíku a optimální dávky kg.ha^-' základních živin průmyslových hnojiv stanovené tak, že od stonásobku středního odběru kg.ha^-' jednotlivých základních živin zvýšením hektarového výnosu, plánovaným u dané plodiny od hnojení a/nebo plánovaným hektarovým výnosem, se odečte součin obsahu dané živiny s procenty jejího využívání z příslušného zdroje, např. ze zapravené dávky organických hnojiv nebo i průmyslových hnojiv a/nebo živin staré půdní síly, a rozdíl, vyjádřený v kg.ha^-' dané živiny, se vydělí procenty využívání této živiny z minerálních hnojiv.

Zákldadní jednotkou optimálního způsobu hnojení dusíkem, fosforem a draslíkem podle vynálezu je výnosová hladina (ν_χ). Je to průměrná produkční schopnost určitého zdroje živiny, při jejím harmonickém poměru s dalšími základními živinami a při harmonickém nebo jemu blízkém vztahu celkové zásoby živin a ostatních vegetačních faktorů, vyjádřená v t.ha^-' předpokládaného výnosu (nebo t.ha^-' zvýšení výnosu hnojením) hlavního produktu dané plodiny.

Je určována podílem (Η_χ : ΝΡ_χ ν_χ) hodnocené hmotnosti kg.ha' daného zdroje živiny (Η_χ) a normativu potřeby (ΗΡ_χ), vyjádřeného v kg tohoto zdroje živiny ne tunu hlavního produktu dané plodiny. Tento normativ potřeby určitého zdroje živiny (ΝΡ_χ) je dán součinem (NS_ . KP_ a NP_) normativu středního odběru příslušné živiny (NS_), vyjádřeného v kg táXXX X _— · to živiny odčerpávaných z půdy danou plodinou na produkci určité hmotnosti t.ha jejího hlavního produktu (tj. t.ha^-', pro které se stanovuje normativ potřeby kg.ha^-' dané živiny) a koeficientu potřeby daného zdroje živiny (ΚΡ_χ)·

Koeficienty potřeby jednotlivých zdrojů živiny jsou stonásobkem (jen v případě koeficientů potřeby půdní zásoby dusíku podle Pázlera a draslíku podle Sehaehtschabela desetinou) reciproké hodnoty průměrného procentuálního stupně využití daného zdroje živiny rostlinami, při harmonickém nebo jemu blízkém vztahu celkové zásoby živin a ostatních vegetačních faktorů pro danou plodinu. Zjištěná procenta využívání jednotlivých zdrojů živin tedy také umožňují stanovovat z normativů středního odběru normativy potřeby i výnosové hladiny daných zdrojů živin pro danou plodinu. Normativy středního odběru základních živin (odčerpávaných danou plodinou z půdy na určitou hmotnost t.ha^-' hektarového výnosu hlavního produktu s přísluěným množstvím kořání a vedlejších produktů) se zjišťují chemickými rozbory a jsou uvedeny v literatuře.

Např. normativy středního odběru základních živin na tunu zrna ozimé pšenice z 1 ha činí 30 kg dusíku (N), 5,23 kg fosforu (P), a 19,92 kg draslíku (K), zatímdo normativy středního odběru základních živin na tunu brambor činí 5 kg dusíku, 0,872 kg fosforu a 6,64 kg draslíku. Obecně platí, že při podstatné změně v sortimentu odrůd nebo v podmínkách pěstování (přímořské nebo vnitrozemské klima apod.) se musí zkontrolovat, zda nedošlo ke změně známých normativů středního odběru základních živin.

Transformováním uvedených normativů středního odběru základních živin i(NS_x), koeficienty potřeby jednotlivých zdrojů živin (£Ρ_χ) na normativy potřeby základních živin pro tunu hlavního produktu daných plodin (^ΜΙ>χ), podle rovnice (NS_X . ΚΡ_χ = ΝΡ_χ) se stanoví, že normativy potřeby základních živin na tunu zrna ozimé pšenice činí:

a) 83 kg N (30 kg N/t x 2,77 = 83 kg N/t), 35 kg P (5,23 kg P/t x 6,66 = 35 kg P/t) a kg K (19,92 kg K/t x 4,16 = 83 kg K/t) čistých živin minerálních haojiv na tunu zrna ozimé pšenice. Poměr těchto normativů potřeby na tunu zrna ozimé pšenice, tj. poměr

N : P : Κ = i : 0,42 : 1, je harmonickým poměrem živin minerálních bnojiv pro ozimou pšenici;

b) 50 kg N (30 kg N x 1,66 = 50 kg N), 35 kg P a 83 kg £ čistých živin, uvolněných postupně z organických hnojiv. Poměr těchto normativů potřeby živin organických hnojiv na tunu zrna ozimé pšenice, tj. poměr N : P : Κ = 1 : 0,7 : 1,66,‘ je harmonickým poměrem živin organických hnojiv pro ozimou pšenici;

c) 20 kg N (30 kg N/t x 0,6666 = 20 kg N), 11,7 kg P (5,23 kg P x 2,2425 = 11,7 kg P) a 14,2 kg K (19,92 kg K x 0,7138 = 14,2 kg K) živin staré půdní síly, jejichž poměr. tj. poměr N : P : K = 1 : 0,58 : 0,71, je harmonickým poměrem živin půdy pro ozimou pšenici.

Při transformování normativů středního odběru základních živin zjištěnými procenty využívání na normativy potřeby jednotlivých zdrojů živin se postupuje tím způsobem, že se stonásobek normativu středního odběru kg dané živiny dělí procenty využívání jejího zdroje a získaný podíl se vyjádří v kg příslušné živiny normativu její potřeby na tuny.ha^-1 hlav-, ního produktu dané plodiny odpovídající tunám.ha normativu středního odběru, ze kterého se vyšlo při stanovování tohoto normativu potřeby. Tímto způsobem se například zjistí, Že normativy potřeby základních živin na tunu brambor činí:

a) 13,8 kg N (ΣΛζ·-^^,.,1_00 ₌ ,_{3>8 kg kg p (}0,^2Jg; g/t. ,,x ,100 _{= 5>8 kg p/t) 0}

27,6 kg K (&'Č4 Λ OO, a. 27,6 kg K) čistých živin minerálních hnojiv. Poměr těchto normativů potřeby na tunu brambor, tj. poměr N : P : Κ » 1 : 0,42 : 2,00, je harmonickým poměrem živin minerálních hnojiv pro brambory.

b) 8,3 kg H (ž-^g^x.uo _{= 8>3 kg H)( 5(8 kg p (}OLU^Eg*-,lQ0 _{= 5>8 kg p) a}

27,6 kg K (Ž«⁶4 kR .K.x_i,0Q = 27,6 kg K) živin uvolněných postupně z organických hnojiv.

Poměr těchto normativů potřeby na tunu brambor u živin organických hnojiv, tj. poměr

211435 4

N : F i Κ = 1 : 0,7 í 3,3, je harmonický poměr živin organických hnojiv pro brambory;

c) 3,33 kg N (⁵· ^jgó^-²· = 3,33 kg N), 1,96 kg P (^¹¾¾¹^ ¹⁰⁰ = 1,96 kg F) a

4,74 kg K (^'^41 °0 a 4,74 kg K) živin staré půdní síly. Poměr těchto normativů potřeby na tunu brambor u živin staré půdní síly, tj. poměr N : P : X = 1 : 0,58 : 1,42, je harmonickým poměrem živin staré půdní síly pro brambory.

“1 — 1

Optimální dávky kg,ha základních živin průmyslových hnojiv pro určitý počet t.ha plánovaného zvýšení hektarového výnosu množitelského porostu dané plodiny hnojení se stanoví násobením tohoto počtu tun na ha hlavního produktu dané plodiny normativem potřeby základních živin minerálních hnojiv na 1 tunu hlavního produktu příslušné plodiny. Za optimální dávky kg.ha^-’ základních živin průmyslových hnojiv pro Drganicky nehnojené množitelské porosty však lze považovat i dávky kg.ha”’ směsi průmyslových hnojiv sestavené v harmonickém poměru živin minerálních hnojiv pro danou plodinu a stupňované podle množství hnojiv (která jsou pro dané plodiny k dispozici) a pokud možno tak, aby dávky pohotových živin byly tím větěí, čím nepříznivější je dosavadní průběh počasí pro počáteční růst rostlin a využívání živin z organické hmoty v půdě.

v «.1

Možnost stupňováni dávek kg.ha . hnojiv, sestavených v harmonickém poměru živin pro danou plodinu (tj. v poměru normativů potřeby jednotlivých živin na stejný počet t.ha“’ hlavního produktu dané plodiny u každé z těchto živin) podle množství hnojiv, která je pro dané plodiny k dispozici, umožňuje realizovatelnost tohoto způsobu hnojení v Širěí praxi. Zároveň je nejjednodušším způsobem hnojení k množitelským porostům, zařazeným bez organického hnojení po nemotýlokvětých předplodinách.

V případě zařazení plodiny (např. oz. pšenice) po motýlokvětých předplodinách (luskovinách, jeteli nebo vojtěšce) se počítá s tím, že v tomto způsobu používané zvýšení výnosové hladiny dusíku na poměr výnosových hladin 167 N : 100 P i 100 X zajistí dusík z této motýlokvšté předplodiny.

Je to tedy nejjednodušší účelný způsob hnojení porostu určeného ke konzumním účelům (např. pšenice pro pekařské účely). To znamená, že jde o účelný způsob hnojeni porostu toho užitkového směru, při jehož zařazení po nemotýlokvěté předplodině (obilnině, organicky nehnojené řepce apod.) by se zvyěovala dávka dusíkatých hnojiv (zvýšením té dávky kg N.ha^-’, které odpovídá harmonickému poměru N : P : X č. ž. minerálních hnojiv pro danou plodinu, tj. v případě oz. pšenice poměru'100 N : 42 F : 100 X).

Na půdě s nedostatkem fosforu, současně se zvyšováním dávky dusíkatých hnojiv (a to podle potřeby a možností v daných podmínkách), by se zvyšovala (oproti základní dávce sestavené v harmonickém poměru živin minerálních hnojiv) také dávka fosforu, a to v harmonickém poměru N : P (např. v případě oz. pšenice v poměru 1 kg N : 0,42 kg P), Při organominerálním hnojení (tj. při zapravení organických hnojiv k hnojené plodině, nebo k její předplodině), další optimalizace hnojení spočívá v tom, že se zvyšuje (v porovnání s dávkou kg.ha”’ sestavenou v harmonickém poměru živin minerálních hnojiv pro danou plodinu) dávka kg.ha”’ (podíl) té živiny, které je z hlediska potřeby příslušné plodiny (případně užitkového směru jejího pěstování) málo v použité dávce organických hnojiv a/nebo vs staré půdní síle, případně v obou těchto zdrojích živin.

Tuto optimalizaci dávek kg.ha^-’ základních živin průmyslových hnojiv, na půdách se střední až dobrou zásobou draslíku, je nejlépe provést vyrovnáním výnosových hladin alespoň dvou základních živin. Například tím způsobem, že k dávce 100 kg N + 4'2 kg P + 200 kg K.ha“’ (sestavené v harmonickém poměru živin minerálních hnojiv pro brambory a stupňované, až na uvedené dávky kg.ha^-’ základních živin, podle množství hnojiv, které je k dispozici) na vyrovnání účinků dusíku (využívaného půloranými brambory z dávky 35 t.ha^-’ hnoje) se přidá dávka 33(2 kg P. Celková dávka δ. ž. průmyslových hnojiv v daném příkladu tedy bude činit: 100 kg N + 75,2 kg P + 200 kg £. V připadá, že by se zvyšovala dávka dusíkatých hnojiv nad 100 kg N.ha^-', musela by se současně zvýšit dávka fosforečných hnojiv. Toto zvýšení dávky by se muselo provést v harmonickém poměru příslušných živin minerálních hnojiv (pro brambory, tj. v poměru 1 kg N : 0,42 kg P), aby výnosové hladiny těchto dvou základních živin zůstaly vyrovnány.

Tam, kde zásoba hnojiv neumožňuje použít tak vysokou dávku fosforečných hnojiv a jeví se účelné zvýšit dávku .dusíkatých hnojiv (nad uvedenou dávku 100 kg N.ha^-'), je potřeba k základní dávce 42 kg P přidat fosfor alespoň na vyrovnáni výnosové hladiny draslíku (využívaného poloranými brambory z dávky 35 t.ha^-' hnoje, zapraveného k těmto bramborům).

To je zvýšit základní dávku fosforu o 11,8 kg P, tj. na celkovou dávku 100 kg N + + 53,8 kg P + 200 kg K. Bez spolehlivého půdního rozboru nejenom na obsah P a K, ale i N (nebo tam, kde výsledky rozboru dílčích vzorků z téhož pozemku silně kolísají) je zvyšování dávky dusíkatých hnojiv omezeno na poměr výnosových hladin 167 N : 100 P ! 100 £ a V případě současného zvyšování dávky fosforečných hnojiv s dusíkatými'na poměr výnosových hladin ,67 N : 167 P : 100 £..

Výnosové hladiny jednotlivých zdrojů základních živin se stanovují buň postupem podle již uvedené rovnice (Η_χ : ΝΡ_χ = ν_χ), nebo přímo z normativů středního odběru. Při transformování normativů středního odběru zjištěnými procenty využívání jednotlivých zdrojů živin na výnosové hladiny se postupuje tak, že součin kg.ha^-1 zdroje živiny a procent jejího využívání z tohoto zdroje se dělí stonásobkem normativu středního odběru příslušné živiny na tunu hlavního produktu dané plodiny a podíl se vyjádři výnosovou hladinou, udanou v tunách.ha^-' hlavního produktu dané plodiny, odpovídajících předpokládanému výnosu (v případě hnojiv přírůstku výnosu) z kg.ha^-1 živiny hodnoceného zdroje.

Například při obsahu 61 kg dusíku (N), 54 kg fosforu (P) a 104 kg draslíku (K) v půdě 1 ha (podle agrochemického rozboru půdy) se, za použití procent využívání živin staré půdní síly a normativů středního odběru 5 kg N, 0,872 kg Pa 6,64 kg K čistých živin na 1 tunu brambor, zjistí tyto výnosové hladiny: . .

Živina	Obsah živin v půdě vytváří podmínky pro výnos	Příklad výpočtu výnosových hladin živin půdy (staré půdní síly)
(Ηχ) .	-<V
	živina kg.ha-'	brambor t.ha-'
N	61	18,3	61 kg N x 150 % , . , -1 .
5 kg N x 100 ” t,iia brambor
P	54	27,6	54 kg P x 44.59 % _ m e + ,, -1
0,872 kg P x 10Ó t·130 brQ“bor
£	104	21,9	104 kg Κ x 140,08 % _ π t h -1 hrHmh-T
6,64 kg Κ x 100 -1’3 t’l‘u

Průměrná výnosová hladina živin půdy » 22,6 t.ha^-’ brambor

Při hodnocení účasti výnosových hladin základních živin v tvorbě výnosu dané plodiny se vychází z předpokladu, že výnos dané plodiny (nebo přírůstek hektarového výnosu, odpovídající hodnocené dávce živin hnojiv) je dán aritmetickým průměrem výnosových hladin všech vegetačních faktorů obměněným výnosovým koeficientem, který je určen vzájemným poměrem výnosových hladin jednotlivých vegetačních faktorů. Je-li výěe výnosu limitována nedostatkem základních živin (N, P, K), lze výši hektarového výnosu (v případě hnojiv jim odpovídajícího zvýšeni ha výnosu) určit již z výnosových hladin těchto tří základních živin a jejich vzájemných vztahů, včetně vztahů jednotlivých zdrojů těchto živin.

Tam, kde výnosové hladiny ostatních vegetačních faktorů (voda, teplota, apod.), nacházejících se v harmonickém nebo jemu blízkému vztahu, jsou větší než výnosové hladiny daného obsahu živin v půděi může být výnos (nebo zvýšení t.ha^-' výnosu) hlavního produktu dané plodiny totožný s největší výnosovou hladinou živiny nenahraditelné ostatními vegetačními faktory (nejčastěji dusíků nebo fosforu).

Jde o podmínky zahrnuté do tzv. intezívní agrotechniky, tj. do komplexu, kam vedle účelných agrotechnických zásahů jsou zahrnovány také povětrnostní podmínky příznivé pro danou plodinu, dále poměr živin stará půdni síly blížící se harmonickému poměru živin půdy pro danou plodinu a dostatečně vysoké dávka kg.ha^-' pohotových živin průmyslových hnojiv (minimálně 30 kg.ha^-' vodorozpustného dusíku), aby se včas mohly uvolnit živiny z organické hmoty v půdě, tj. živiny, se kterými optimální způsob hnojení v celkové bilanci počítá, ale které se mají uvolnit až během vegetace hnojené plodiny.

V uvedeném příkladu aritmetický poměr výnosových hladin základních živin dané půdy, tj. průměrné výnosová hladina živin půdy, činí 22,6 t.ha ' brambor. Srovnání výnosových hladin základních živin ukazuje chybějící živinu, tj. živinu, jejíž výnosová hladina je nižší než výnosové hladiny ostatních živin, na jejichž úroveň se musí chybějící živina do půdy doplnit v hnojivech. Pro srovnání výnosových hladin potřebná optimální dávka živiny průmyslových hnojiv se zjistí násobením rozdílu t.ha^-' mezi srovnávanými výnosovými hladinami, normativem potřeby na tunu hlavního produktu dané plodiny u té živiny minerálních hnojiv, jejíž výnosová hladina je menší.

Přehled výnosových hladin jednotlivých živin v našem příkladu ukazuje, že z hlediska potřeb brambor v dané půdš je živinou v minimu dusíku (N), jehož výnosová hladina (18,3 t. .ha^-') je nejnižší. Optimální dávka kg.ha^-' dusíku průmyslových hnojiv, potřebná pro zvýšení nejnižší výnosové hladiny dusíku (18,3 t.ha^-') na úroveň nejblíže vyšší výnosové hladiny draslíku (21,9 t.ha“'), v daném příkladu činí 50 kg N.ha^-'.

Stanovuje se násobením rozdílu (3,6 t.ha^-') mezi srovnávanými výnosovými hladinami (21,9 t.ha“' až 18,3 t.ha”' = 3,6 t.ha”'), normativem potřeby na tunu hlavního produktu dané plodiny u té živiny minerálních hnojiv, jejíž výnosová hladina je menší (3,6 t.ha' brambor x 13,8 kg N/t » 49,7 kg N.ha“'), tj. v daném příkladu normativem potřeby 13,8 kg N minerálních hnojiv na 1 tunu brambor.

Zapravením této dávky 50 kg N.ha“' do dané půdy by se předpoklad výnosu brambor zvýšil na 23,8 t.ha“' (3¹¹ + ž7.i6..,.+.-2119. = 23,8 t.ha^-1) při průměrné agrotechnice, aš na

-1 » ^J · -1 27,6 t.ha pri intenzívní agrotechnice. Pro vyrovnání výnosové hladiny dusíku (18,3 t.ha brambor) na úroveň výnosové hladiny fosforu (27,6 t.ha“' brambor) potřebná dávka dusíku se stanoví násobením rozdílu 9,3 t.ha”' brambor vyrovnávaných výnosových hladin —1 ~t —1

27_r6 t.ha - 18,3 t.ha = 9,3 t.ha brambor) normativem potřeby 13,8 kg dusíku minerálních hnojiv na tunu,ha”' brambor a v případě dané půdy činí 128 kg N.ha”' (9,3 t.ha“' x x 13,8 kg N/t = 128 kg N.ha“').

Výnosová hladina živin dané půdy a této dávky ,28 kg N.ha”' průmyslových hnojiv by se zvýšila na 25,7 t.ha^-' brambor (SXxŠ_±_SX*á_±_2ii2 = 25,7 t.ha' při průměrné agrotechnice, hž na 27,6 t.ha brambor při intenzívní agrotechnice. S tím, že by se pravděpodobnost dosažení výnosu 27,6 t.ha“' stolních brambor (předpokládaného na dané půdě při intenzivní agrotechnice) při dávce ,28 kg N.ha”' zvýšila, v porovnání s dávkou 50 kg N.ha”', zejména v roce 3 mokrým a studeným jarem.

Pro množitelský porost sadbových brambor by se výnosové hladiny živla dané půdy měly vyrovnat na poměr výnosových hladin H : P : K - 100 : 100 : 100. To znamená, že by ae do dané půdy měla zapravit, vedle již uvedené optimální dávky 128 kg N.hs^-’ (k-vyrovnání nižší výnosové hladiny dusíku = 18,3 t.ha^_! - na úroveň nejvyšší výnosové hladiny fosforu = = 27,6 t.ha^-5), také optimální dávka 157 kg K/ha čistých živin průmyslových hnojiv.

Tato optimální dávka draslíku se stanoví násobením rozdílu 5,7 t/ha (27,6 t/ha -21,9 t/ha = 5,7 t/ha), mezi nejvyšší výnosovou-hladinou fosforu (27,6 t/ha) a menší výnosovou hladinou draslíku (21,9 t/ha), normativem potřeby 27,6 kg draslíku minerálních hnojiv na 1 tunu brambor (5,7 t/ha x 27,6 kg'K/t = 15*7 K/ha). Tam kde není znám obsah kg/ha všech tří základních živin ve ^taré půdní síle (tam kde výsledky agrochemických rozborů většího počtu půdních vzorků z téhož pozemku silně kolísají) se rovnají jen. výnosové hladiny živin organických hnojiv a průmyslových hnojiv.

Přitom se postupuje obdobně jako v příkladu vyrovnávání výnosových hladin živin půdy. Pro množitelské porosty se poměr výnosových hladin základních živin hnojiv vyrovnává ha poměr co nejbližší poměru Κ ; Ρ : K = 100 : 100 : 100 s tím, že se vSak vždy do půdy zapraví minimálně 30 kg/ha vodorozpustného dusíku. Pro porosty určené ke krmení, konzumním účelům nebo k průmyslovému zpracování se zvyšuje dávka dusíkatých hnojiv až po mezní poměr výnosových hladin základních živih hnojiv Ν : Ρ : K = 167 s 100 100.

Na půdě s malou zásobou fosforu se souběžně s dávkou dusíkatých hnojiv zvySuje i dávka fosforečných hnojiv až do mezního poměru výnosových hladin Ν : Ρ : K = 167 : 167 : 100. Na půdě β malou zásobou fosforu, ale dobrou zásobou draslíku se toto souběžné zvyšování dávky dusíkatých hnojiv a fosforečných hnojiv provede, i pro množitelské porosty s tím, že dávka dusíkatých hnojiv, používaná pro množitelské porosty, bude vždy nižší než dávka dusíkatých hnojiv používaná pro porosty určené ke krmení nebo ka konzumním účelům ve stejných podmínkách.

V optimálních podmínkách pro využívání dusíku z organické hmoty v půdě lze optimální dávky kg/ha základních živin průmyslových hnojiv (Hx_ffl) pro plánované zvýšení hektarového výnosu stanovit tak, že se od stonásobku středního odběru kg jednotlivých základních živin plánovaným zvýšením t/ha výnosu dané plodiny (N8x) odečte součin kg/ha příslušné živiny, uvolňované z použité dávky organických hnojiv (Ηχ_θ), s procenty jejího využívání (SA) a rozdíl, vyjádřený v kg/ha dané živiny, se dělí procenty jejího využívání z minerálních hnojiv (S5 m), tj. postupuje se podle rovnice:

(KSx . 190) - (Se. . »₀) ® « m

Například při zjišlování optimální dávky kg/ha základních živin průmyslových hnojiv pro plánované zvýšeni hektarového výnosu množitelských brambor o 10 t/ha se za Ν3_χ do rovnice postupně dosazuje 50 kg N, potom 8,72 kg P a potom 66,4 kg K normativů středního odběru těchto živin plánovaným zvýšením výnosu o 10 t/ha. Za Ηχθ se postupně dosazuje 61,3 kg N, potom 9,5 kg P a potom 101,7 kg K živin uvolňovaných z dávky 35 t/ha hnoje zapravené k poloraným bramborům.

Provedením výpočtu se stanoví, že na zvýšení hektarového výnosu množitelských brambor z výnosu 14 t/ha (dosaženého v průměru předchozích pěti let při průměrné dávce 50 kg N/ha čistých živin průmyslových hnojiv) aa výnos 24 t/ha, tj. na zvýšení hektarového výnosu o 10 t brambor, je potřeba zvýšit dosud používanou dávku průmyslových hnojiv o 37 kg N, kg P a 175 kg K čistých živin, tj. na celkovou dávku 87 kg N, 49 kg P a 175 kg K čistých živin průmyslových hnojiv i v tom případě, že s®. k poloraným bramborům začne zapravovat 35 t/ha hnoje.

Při stanovování optimální dávky kg/ha základních živin průmyslových hnojiv na dosažení plánovaného hektarového výnosu množitelského porostu dané plodiny se postupuje podle β

podobné rovnice jako v předchozím příkladu a tím rozdílem, že od stonésobku středního odběru kg/ha dané živiny, plánovaným výnosem t/ha dané plodiny, se odeěte ještě součin obsahu kg/ha příslušné živiny v půdě s procenty jejího využívání (Hx_p.%p). Rovnice'se tedy rozšiřuje takto:

(NSx . 100) - /(Hx- . %o) + (Hxp .

Hx = -.--2--_

Například při zjiělování optimální dávky základních živin průmyslových hnojiv pro plánovaný výnos 40 t.ha”’ brambor na půdě s obsahem 115,56 kg N, 51,18 kg P a 107,9 kg K na ha”’ živin, zjištěných agrochemickým rozborem půdy, při 35 kg N 5,45 kg P a 58,1 kg K č. ž. (uvolněných z dávky 25 t/ha hnoje pro brambory v přidružené sadbové oblasti), se dosazováním do této rovnice zjistí, že optimální dávky základních živin průmyslových hnojiv v daném příkladu činí: 15,72 kg N, 74,94 kg P a 418,79 kg K č. ž. na ha”’.

Nevýhodou tohoto způsobu je, že neumožňuje další optimalizaci stanovené dávky živin průmyslových hnojiv, i když je na prvý pohled zřejmé, že vypočtená dávka 15,72 kg N.ha”’ může stačit jen na půdě s optimálními podmínkami pro uvolňování dusíku z organické hmoty v půdě. Proto se v daném příkladu i pro množitelské porosty musí použít již znázorněný způsob převodu živin půdy i živin hnoje na výnosové hladiny (Vx_p nebo Vx_Q).

Místo již uvedených procent využívání jednotlivých zdrojů Živin, je k tomu možno po užit již stanovených normativů potřeby (NPx) příslušných zdrojů živin. Přitom se zjistí, že výnosové hladiny živin půdy v daném příkladu činí: 34,67 t.ha“’ hlíz, pro jejichž výrobu vytváří předpoklad 115,56 kg N v půdě (115,56 kg N há : 3,33 kg N t = 34,67 t/ha), dále 26,18 t hlíz, pro jejichž výrobu vytváří předpoklad 51,18 kg P obsaženého v půdě (51,18 kg P ha : 1,955 kg P t = 26,18 t/ha), a 22,76 t hlíz, pro jejichž výrobu vytváří předpoklad 107,9 hg K obsaženého v půdě (107,9 kg K ha : 4,74 kg K t = 22,76 t.ha”’).

K těmto výnosovým hladinám živin zjištěných agrochemickým rozborem živin půdy (VXp) se připočtou výnosové hladiny 35 kg N + 5,45 kg P + 58,1 kg K živin uvolňovaných z dávky 25 t.ha”’ hnoje zapraveného k bramborům (Vx'_o), které činí: 4,27 t ha brambor v případě dusíku (35 kg N ha : 8,3 kg N t = 4,20 t.ha’), 0,94 t ha brambor v případě fosforu * (5,45 kg P ha : 5,8 kg P t = 0,94 t/ha) a 2,11 t ha brambor v případě draslíku (58,1 kg K. .ha“’ i 27,6 kg K t ='2,11 t.ha”’).

Součty výnosových hladin týchž živin z těchto dvou základních zdrojů, tj. 38,8 t.ha”’ brambor v případě dusíku, déle 27,12 t.ha’ brambor v případě fosforu a 24,87 t.ha ’ brambor v případě draslíku, se odečtou od plánovaného hektarového výnosu (PV) 40 t brambor. Rozdíl udává počet t.ha“’ brambor, jejichž- výrobu je potřeba zajistit hnojením příslušnou živinou minerálních hnojiv, tj. 1,13 t v případě dusíku, dále 12,88 t v případě fosforu ' a 15,13 t v případě draslíku.

Násobením tohoto počtu tun brambor hmotností kg.ha“’ normativů potřeby chybějících živin minerálních hnojiv (tj. v daném příkladu 13,8 kg N, 5,8 kg P a 27,6 kg K na 1 t brambor) se. Zjistí optimální dávky těchto živin průmyslových hnojiv, které se.musí zapravit do dané půdy pro zvýšení výnosových hladin živin půdy a hnoje na úroveň plánovaného výnosu.

V daném případě byly tímto způsobem zjištěny optimální dávky 15,6 kg N + 74,7 kg P + 417,6 K č. ž. průmyslových hnojiv pro plánovaný hrubý výnos 40 t/ha množitelských brambor.

Zapravení této hektarové dávky čistých živin bylo provedeno ve formě směsi síranu amonného, superfosfátu a síranu draselného při kypření půdy před sázením brambor. U odrůdy Sparber byl dosažen výnos 41,2 t.ha”’ u odrůdy Maritta byl dosažen výnos 39,5 t.ha ’ brambor při nadprůměrné výtěžnosti sadby. Jedná se o příklad stanoveni optimálních dávek základních živin průmyslových hnojiv k plánovanému hektarovému výnosu (PV) pro optimální podmínky k uvolňování dusíku z organické hmoty v půdě.

Postup stanovování dávek (H) jednotlivých živin N.nebo P nebo K (x) v daném případě lze znázornit rovnicí Hx = (PV - /Vx_p + νχθ/ί.ΝΡ^. Při sestavování optimálních dávek živin průmyslových hnojiv pro půdu s jen průměrnými podmínkami k uvolňování dusíku z organické hmoty v půdě se postupuje obdobně jako při použití výnosových hladin (Vx_p nebo Vx_Q) v předchozím příkladu. Potom se věak musí seěíst Výnosové hladiny živin stanovených dávek průmyslových hnojiv a výnosovými hladinami týchž živin z použité dávky organických hnojiv.

,V daném příkladu se tímto součtem zjisti tyto výnosové hladiny základních živin organických a průmyslových hnojiv (Vx _+ffl) : 5,33 t.ha“¹ brambor, pro jejichž výrobu vytváří předpoklad 35 kg N z použité dávky hnoje a 15,6 kg N průmyslových hnojiv, dále 13,82 t.ha“¹ brambor, pro jejichž výrobu vytváří předpoklad 5,45 kg P z hnoje a 74,71 kg P průmyslových hnojiv, a 17,24 t.ha“¹ brambor, pro jejichž výrobu vytváří předpoklad 58,1 kg K z hnoje a 417,64 kg K-ha^-1 průmyslových hnojiv.

Stanovení zvýSené dávky dusíku průmyslových hnojiv, pro jen průměrné podmínky k využívání dusíku z organické hmoty v půdě, se provádí zvýěením výnosové hladiny dusíku organických hnojiv (tj. v daném příkladu 4,2 t.ha“¹ brambor, pro jejichž výrobu vytváří předpoklad 35 kg dusíku uvolňovaného z použité dávky hnoje) na úroveň nejblíže vySší výnosové hladiny druhé hlavní živiny organických a minerálních hnojiv (v daném příkladu tj. výnosové hladiny fosforu = 13,82 t.ha“¹ brambor).

Součin rozdílu těchto výnosových hladin (vyjádřeného v tunách předpokládané části hektarového výnosu hlavního produktu dané plodiny) s normativem potřeby dusíku minerálních hnojiv na tunu hlavního produktu dané plodiny (v daném případě 13,8 kgdusíku na tunu brambor) dává počet kg.ha“¹ čistých živin dusíku zvýšené dávky dusíkatých hnojiv (v daném příkladu 9,62 t brambor x 13,8 kg N t = 133 kg N). Celkové optimální dávky základních živin průmyslových hnojiv pro brambory v daných podmínkách činí 133 kg N + 74,7 kg P + 417,6 kg K.

Výnosové hladiny celkové zásoby živin (tj. živin půdy, hnoje a průmyslových hnojiv) v případě fosforu i draslíku se rovnají plánovanému hektarovému výnosu 40 t.ha^-1 brambor. Zatímco výnosová hladina dusíku celkové zásoby živin byla zvýšena na 48,49 t.ha“¹ brambor (a to proto, že výnosová hladina dusíku hnoje a průmyslových hnojiv byla zvýšena na úroveň nejblíže vyšší výnosové hladiny fosforu, tj. z původních 5,33 t/ha na 13,82 t.ha”¹ brambor), protože se jedné o půdu s jen průměrnými podmínkami pro uvolňování dusíku z organické hmo-: ty.

Při stanovování optimálních dávek průmyslových hnojiv na plánovaný hektarový výnos v podprůměrných podmínkách k uvolňování dusíku z půdy se postupuje obdobně. Rozdíl spočívá v tom, že pro výpočet dávky dusíku se bere rozdíl t.ha^-1 mezi výnosovou hladinou dusíku hnoje (která v daném příkladu činí 4,2 t/ha brambor) a výnosovou hladinou třetí základní živiny organických a průmyslových hnojiv (v daném přikladu výnosovou hladinou draslíku, tj. 17,24 t.ha”¹ brambor). To znamená, že v daném příkladu by celková dávka dusíku průmyslových hnojiv činila 180 kg K ha (/17,24 t - 4,2 t/ . 13,8 kg N t).

Při stanovování optimální dávky jednotlivých živin průmyslových hnojiv na zvýšení hektarového výnosu, plánovaného u dané plodiny od hnojení, se postupuje podle rovnice Hx^ = = (PZV - Vx_Q) . NPx_mi kde Hx^ je dávka kg.ha“¹ (H) dusíku, nebo fosforu nebo draslíku (x) průmyslových hnojiv (m); PZV = tun.ha“'¹ plánovaného zvýšení výnosu hlavního produktu dané plodiny; Nx_Q = t.ha”¹ výnosové hladiny příslušné živiny z organických hnojiv; = normativ potřeby kg.ha”¹ příslušné živiny minerálních hnojiv na tunu hlavního produktu dané plodiny·

V případě, že vedle organických hnojiv (nebo místo nich) již byla do půdy zapravena část živin průmyslových hnojiv, musí se od t.ha”¹ zvýšení hektarového výnosu (PZV) odečíst také Výnosové hladiny již použité dávky kg.ha”¹ živin průmyslových hnojiv (Vx^), takže rovnice může mít i tvar Hx_m = (PZV - /Vx_Q + Vx_ffl/) . NPx^. Jestliže se za Vx_ffl do uvedené rovni211435 ce dosadí i výnosové hladina minimální dávky 30 kg ha vodorozpustného dusíku, dostaneme optimální dávky živin průmyslových hnojiv pro množitelské porosty, tj. dávky, při kterých se poměr výnosových hladin živin hnojiv bude rovnat poměru 100 N : 100 P : 100 K.

Tímto způsobem, tj. prostřednictvím výnosových hladin stanovené dávky průmyslových hnojiv, lze dále upravovat (na rozdíl od již uvedeného způsobu výpočtu prostřednictvím procent využívání jednotlivých zdrojů živin) na dávky průmyslových hnojiv podle plánovaného hospodářského upotřebení dané plodiny. Optimální dávky živin průmyslových hnojiv pro plodiny určená ke krmení nebo ke stolním účelům či k průmyslovému zpracování se od optimálních dávek živin průmyslových hnojiv pro množitelské porosty odliěují zvýšením dávky dusíkatých hnojiv s tím, že toto zvýšování dávky dusíkatých hnojiv v podmínkách bez půdního rozboru na obsah N, P, K (nebo tam, kde výsledky půdního rozboru dílčích vzorků silně kolísají) se provede podle potřeby, ale jen do mezního poměru výnosových hladin 167 li : 100 P : : 100 K.

Déle s tím, že na půdě málo zásobené fosforem se současně s dávkou dusíkatých hnojiv zvýší také dávka fosforečných hnojiv, při zachovávání rovnosti výnosových hladin těchto dvou základních živin a při zvyšování dávek obou druhů hnojiv podle potřeby až do mezního poměru 167 N : 167 P t 100 K s tím, že na půdě s vysokým obsahem draslíku se toto provede i pro množitelské porosty.

Například při hnojení na plánovaný přírůstek výnosu 7,35 t.ha”’ brambor a dosazení výnosových hladin 61,25 kg N + 9,52 kg P a 101,67 kg K uvolňovaných z dávky 35 t.h©’ hnoje (zapravené k poloraným bramborům) se může stát, že vyjde nulová potřeba dusíku. Výnosové hladiny živin hnoje totiž v daném přikladu činí 7,35 t/ha brambor, pro jejichž výrobu vytváří předpoklad 61,25 kg N uvolňovaných z hnoje (61,25 kg N : 8,33 kg N t = 7,35 t.ha’);

1,64 t/ha brambor, pro jejichž.výrobu vytváří předpoklad 9,52 kg P z hnoje (9,52 kg P :

.' 5,8 kg P t = 1,64 t), a 3,68 t/ha brambor, pro jejichž výrobu vytváří předpoklad 101,67 kg K z hnoje (101,67 kg K : 27,6 kg K t = 3,68 t).

Dosazením těchto výnosových hladin živin hnoje za Vx_Q do uvedená.rovnice se dostane, že na zvýšení hektarového výnosu o 7,35 t.ha“’ brambor, plánovaného od hnojení (PZV) je potřeba do půdy zapravit 33,1 kg P + 101,2 kg K.ha^-’ č. ž. průmyslových hnojiv. V daném případu je však nutno i množitelským porostům zapravit minimálně 30 kg.ha“’ vodorozpustnáho. dusíku, bez kterého by se včas neuvolnil ani dusík, s jehož uvolněním se počítá z hnoje.

V daném příkladu je potřeba výnosovou hladinu 2,17 t.ha’ brambor, těchto 30 kg dusíku průmyslových hnojiv (30 kg N : 13,8 kg N t ® 2,17 t), množitelským bramborům vyrovnat přídavkem 12,6 kg P (2,17 t . 5,8 kg P t = 12,6 kg P), aby byly vyrovnány výnosové hladiny .. dusíku a fosforu. Celková dávka živin průmyslových hnojiv k množitelským bramborům by v daném přikladu činila 30 kg H + 45,7 kg P + 101,2 kg K.ha’.

Bramborům ostatních užitkových směrů by postačilo zvýšit dávku dusíku až na poměr výnosových hladin 167 N : 100 P s 100 K, tj. na dávku 68 kg N.ha¹ (/7,35 . 0,67/ » 13,8 kg N - = 67,9 kg N). Na půdě s malou zásobou fosforu by však bylo účelně souběžně zvýšit dávku fosforečných hnojiv na poměr výnosových hladin 167 H : 167 P : 100 K, tj. o 28,6 kg P (/7,35 t . 0,67/ . 5,8 kg P t = 28,6 kg P).

Celková optimální dávka č. ž. průmyslových hnojiv by v daném příkladu činila 68 kg N + + 61,7 kg P * 101,2 kg K.ha”’. Na půdě s malou zásobou fosforu a dobrou zásobou draslíku by se mohla použít i k množitelským bramborům, jako doplněk dávky 35 t.ha’ hnoje. Stanovení optimálních dávek průmyslových hnojiv pro dané podmínky (včetně množství hnoje, která je k dispozici) se obejde i bez plánovaného zvýšení výnosu (PSV).

Je potřeba dodržovat jen zásadu rovnosti výnosových hladin dvou hlavních živin minerálních a organických hnojiv. Přitom je možno vycházet z dávky hnojiv sestavené v harmonickém η

'«.1poměru živin minerálních hnojiv pro danou plodinu. Dávku kg.ha živin sestavených v tomto harmonickém poměru je: možno stupňovat podle množství hnojiv, které je k dispozici, s tím, že se takto stanovená základní dávka fosforečných hnojiv potom zvýši o přídavky fosforu potřebné k vyrovnání účinků dusíku nebo alespoň draslíku využívaných danou plodinou z použité dávky organických hnojiv, a tím se srovná výnosová hladina fosforu organických a minerálních hnojiv buS 9 výnosovou hladinou dusíku, nebo alespoň s výnosovou hladinou, draslíku.

Při vyrovnávání výnosových hladin všech tři základních živin doplněním organických hnojiv živinami minerálních hnojiv (jako v uvedeném příkladu doplnění dávky 33,1 kg P + + 101,2 kg K Č. ž. průmyslových hnojiv, k dávce 35 t.ha^-1 hnoje, zapravené^o k bramborům) se může k této vyrovnávací dávce živin přidat dávka průnyslových hnojiv sestavená v harmonickém poměru živin minerálních hnojiv pro danou plodinu a stupňovaná podle množství hnojiv, které je k dispozici, a schopnosti plodin pro jejioh využívání, Tím se dosáhne optimální dávka základních živin průmyslových hnojiv pro množitelské porosty.

Vynásobením t.ha výnosové hladiny draslíku této celkové dávky živin organických a minerálních hnojiv číslem 1,67 se dostane výnosová hladina dusíku, po kterou je možno zvyšovat dávku dusíkatých hnojiv, případně i fosforečných hnojiv, podle pravidel platných pro další užitkové směry dané plodiny. Ovšem je nutno počítat s tím, že podmínkou efektivního využití vysokých dávek dusíku je, aby porost mohl fyziologicky dozrát.

To znamená, aby jeho asimilační aparát (zelené listy) nebyl zničen chorobami, škůdci, mrazem či sklizní. Toto omezení, s omezením plánovaných hektarových výnosů nebo zvýšení výnosů, plánovaných od hnojení, na v daných podmínkách reálné výnosy, stanoví, že dávky průmyslových hnojiv nelze stupňovat do nekonečna.

Výhody optimálního způsobu hnojení dusíkem, fosforem a draslíkem jspočívají v tom, že tímto způsobem systematicky stanovovaný (a proto i ve výrobě prověřítelný) vztah mezi vloženým hnojivém a jemu odpovídajícím zvýšením výnosu (viz normativy potřeby živin na t/ha . hlavního produktu dané plodiny) je základním prvkem vědeckého řízení výživy rostlin i plánování zemědělské výroby. Dále spočívají v mnohostranné technologické upotřebitelnosti způsobu podle vynálezu. Tato umožňuje stanovovat optimální dávky základních živin průmyslových hnojiv pro stále se měnící výrobní podmínky, a tím zvyšovat efektivnost využití výrobních prostředků, které jsou k dispozici pro zvyšování zemědělské výroby.

Zvyšování efektivnosti využívání všech zdrojů živin (podle vynálezu) se projevuje zvyšováním výrobnosti živin průmyslových hnojiv až o dosud zjištěných 77 % (stupeň zvýšení výrobnosti živin kolísá podle stupně disharmonie poměru živin, která se u kontrolních, tj. dosavadních, způsobů hnojení mění nahodile, podle měnících se výrobních podmínek). Vyšší účinek způsobu podle vynálezu se dále projevuje omezováním většinou negativního vlivu hnojení na kvalitu zemědělských výrobků (snižování obsahu sušiny a škrobu, které většinou doprovází podstatnější zvyšováni hektarového výnosu plodin hnojením) i celkového životního prostředí na minimum.

Postupem podle vynélezu stanovovaný harmonický poměr živin půdy pro jednotlivé plodiny (např. harmonický poměr živin N : F : K = 1 : 0,58 : 0,71 pro ozimou pšenici, na rozdíl od harmonického poměru živin íí : Ρ : Κ = 1 : 0,58 i 1,42 pro brambory) podstatně přispěje ke zlepšení jejich kvality a k možnosti využívání ekonomicky výhodných parametrů úzké specializace rostlinné výroby. Dynamické založení optimálního způsobu hnojení dusíkem, fosforem a draslíkem na působnosti zákona fyziologických vztahů, společně se systémem možností prověřování platnosti předpokladů (např. vztahu mezi vloženými kg/ha živin hnojiv a jim odpovídajícím zvýšením hektarového výnosu dané plodiny), dává reálné možnosti pro další dynamické rozvíjení celkové koncepce optimálního způsobu hnojeni zapojováním a kontrolou účinnosti dalších biogenních prvků a ostatních vegetačních faktorů (vázané na zjištění jejich normativů středního odběru a koeficientů potřeby jejich jednotlivých zdrojů, určujících jejich normativy potřeby).

Claims (2)

1. Optimální Způsob hnojení dusíkem, fosforem a draslíkem na základě normativů středního odběru těchto základních živin danými plodinami z půdy, vyznačující se tím, že při hnojení se zapraví do půdy minimálně 30 kg.ha^-1 vodorozpustného dusíku a optimální dávky kg.ha“' dusíku, fosforu a draslíku průmyslových hnojiv, stanovené násobením t.ha' rozdílu, mezi t.ha“' zvýšení výnosu předpokládaného při efektivním využití živin hnojiv, které jsou pro dané plodiny k dispozici, nebo t.ha' reálného zvýšení výnosu, plánovaného u dané plodiny od hnojení a/nebo jejího reálného hektarového výnosu a mezi t.ha' výnosových hladin základních zdrojů živin, tj. organických hnojiv, případně již použitých minerálních hnojiv a/nebo i živin staré půdní síly, normativem potřeby živin minerálních hnojiv na tunu hlavního produktu dané plodiny u těch živin, jejichž výnosová hladina je v hodnocených zdrojích menší nežli požadovaný počet t.ha' hlavního produktu dané plodiny, s tím, že u živin hnojiv pro anožitelské porosty se vyrovnají výnosové hladiny základních živin na poměr 100 N : 100 P : 100 K, zatímco pro porosty určené ke krmení, stolním účelům nebo k průmyslovému zpracováni se zvýší dávka dusíkatých hnojiv podle potřeby, a to až do mezního poměru výnosových hladin 167 N : 100 P .· 100 £ a na půdě málo zásobené fosforem se současnš s dávkou dusíkatých hnojiv zvýší také dávka fosforečných hnojiv, při zachováni rovnosti výnosových hladin dvou základních živin, a to podle potřeby až do mezního poměru výnosových hladin ,67 N : 167 P ! 100 K, a to i v těch případech, kde se upravuje jen poměr živin hnojiv, která jsou k dispozici pro dané plodiny, s tím, že odchylky od všech uvedených poměrů výnosových hladin ae mohou pohybovat v rozmezí až do + 20 %, přičemž optimalizace hnojení se provede transformováním normativů středního odběru kg.ha' základních živin, zjištěnými koeficienty potřeby a/nebo procenty využívání jednotlivých zdrojů živin, na normativy potřeby kg.ha' základních živin pro produkci potřebné hmotnosti t.ha”' hlavního produktu dané plodiny a/nebo až na výnosové hladiny pro stanovení živiny v minimu a optimálních dávek základních živin pro dané podmínky.

2. Optimální způsob hnojeni dusíkem, fosforem a draslíkem podlé bodu 1, vyznačující se tím, že při hnojení množitelských porostů se zapraví do půdy minimálně 30 kg.ha' vodorozpustného dusíku a optimální dávky kg.ha“' základních živin průmyslových hnojiv stanovené tak, že od stonásobku středního odběru kg.ha“' jednotlivých základních živin zvýšením hektarového výnosu, plánovaným u dané plodiny od hnojení a/nebo plánovaným hektarovým výnosem, se odečte součin obsahu dané živiny s procenty jejího využívání z příslušného zdroje, např. ze zapravené dávky organických hnojiv nebo i průmyslových hnojiv a/nebo živin staré půdní síly, a rozdíl, vyjádřený v kg.ha”' dané živiny, se vydělí procenty využívání této živiny z minerálních hnojiv.