CS211131B1 - Způsob vytvářeni horizontálních clon proti vzlínající vlhkosti - Google Patents

Abstract

Předmětem vynálezu je způsob vytváření horizontálních clon proti vzlínající vlhkosti infúzními roztoky na bázi koloidního roztoku kysličníku křemičitého, při němž se do šikmých vrtů o průměru 25 až 40 mm s úhlem sklonu minimálně 10° vnese pod hydrostatickým tlakem minimálně 0,01 KPa vodný roztok blokující vápenaté ionty ve zdivu za vzniku nerozpustných, neaktivních sloučenin, například roztok fosforečnanu draselného v koncentraci 1 až 5 hmot. %. Po technologické přestávce 6 až 48 h se do uvedených vrtů vnese infuzní roztok koloidní kyseliny křemičité o velikosti částic 10 až 20 milimikronů, prosté alkálií, s přídavkem 1 až 10 hmot. % hydrofobizujících látek, např. metyltributoxysilanu. Podstata vynálezu je jasně vysvětlena ve třech přiložených příkladech. Vynález lze výhodně používat při rekonstrukci starších stavebních objektů bez izolace proti zemní vlhkosti.

Description

Vynález se týká způsobu vytváření horizontálních clon proti vzlinající vlhkosti.

Je obecná známo, že rekonstrukce nebo restaurování starých objektů, které nemají dobrou izolaci proti zemní vlhkosti, nesplní svůj účel, i když je sebelépe provedena, protože i dokonale provedená omítka podle osvědčeného technologického postupu v zavlhčených částech zdivá se po velmi krátká době narušuje, mění svou barevnost a nakonec odpadává. Dosud neexistuje univerzální vhodný tacLuol.cký způsob na provedení horizontálních clon proti vzlinající vlhkosti i z toho důvodu, že zdivo starých objektů je velmi různorodé, jak druhem materiálu, tak i chemickým působením.

K provedení ochrany proti vzlinající vlhkosti se používá nejčastšji šikmých vrtů, do nichž se zavádějí infuzní toky, které jsou schopny vytvářet clony proti zemní vlhkosti. Takovými roztoky jsou např. draselná vodní sklo s přídavkem hydrofobizačního prostředku. Při této aplikaci se vnáší do zdivá obrovská množství alkalických solí, která působí chemicky a zhoršují mechanická a fyzikálně-chemické vlastnosti stavebních materiálů, dále vytvářejí vzhledem k velkému obsahu rozpustných solí a jejich migraci k povrchu esteticky velmi nepříjemná výkvěty, které chemicky poškozují i fasádní barevná nátáry.

Nevýhody infuzních roztoků na bázi orgahokřemičitých hydrofobizaěnich látek aplikovaných v organických rozpouštědlech pramení především z té skutečnosti, že organická rozpouštědla jsou zdravotně závadná, hořlavé, většinou se nesnášejí . Ihkoati obsaženou ve zdivu a také proto, že finanční náklady na organokřemičité látky i organická rozpouštědla jsou značně vysoká. Infuzní roztoky na bázi koloidního roztoku kysličníku křemičitého, tak zvaného desalkalizoveněho vodního skla s přídavkem hydrofobizátoru, jsou ekonomicky výhodné, svými chemickými účinky nemohou chemicky porušovat zdivo, ovšem je nutné, aby snadno penetrovaly do zdivá a mohly tak vytvořit z jednotlivých vrtů souvislou horizontální clonu.

Tomuto hlavnímu požadavku na infuzní roztoky však odporuje chemická podstata koloidního roztoku kysličníku křemičitého, tj. že v přítomnosti kationtú alkalických prvků a kovů žíravých zemin dochází k vylučování gelu kysličníku křemičitého, který zcela zabrání pronikání infuzního roztoku do pórů zdivá. Vzhledem k tomu, že ve zdivu jsou vždy přítomny vápenaté ionty ve velké míře, je nebezpečí vytváření křemičitého gelu v blízkosti vrtu zcela akutní.

Podstatou vynálezu je způsob vytvoření horizontálních clon proti vzlinající vlhkosti infuzními roztoky na bázi koloidního roztoku kysličníku křemičitého, při němž se do šikmých vrtů o průměru 25 až 40 mm s úhlem sklonu minimálně 10 stupňů vnese pod hydrostatickým tlakem minimálně 0,01 MPa vodný roztok blokující vápenaté ionty ve zdivu za vzniku nerozpustných, neaktivních sloučenin, např. roztok fosforečnanu draselného v koncentraci 1 až 5 hmot. %, a po technologické přestávce 6 až 48 h infuzní roztok koloidní kyseliny křemičité o velikosti částic 10 až 20 milimikronů, prosté alkálii, s přídavkem 1 ež 10 hmot. % hydrofobizujících látek např. metyltributoxysilanu. Desaktivace vápenatých, popřípadě jiných vícemocných kationtú, přítomných ve zdivu je možno provést jednoduše výplachem vrtu vodným roztokem vhodného chemického prostředku, např. solí fosforečné kyseliny, kyseliny štavelové nebo komplexotvorných sloučenin.

Desaktivací vícemocných kationtú se umožní infuznímu roztoku, aby pronikal rychleji a dále do pórového systému zdivá a vytvářel tak souvislou horizontální clonu proti vzlínajíci vlhkosti. Penetračni schopnost koloidního roztoku kysličníku křemičitého se zvětší natolik, že je možné snížit počet vrtů pro infuzi a tak ekonomicky zvýhodnit tento technologický postup. Dále uvádíme příklady provádění způsobu podle vynálezu.

Příklad 1

Do zdi o tlouštce 70 cm z cihelného zdivá, pojeného vápennou maltou, u která nebyla provedena izolace základů proti vlhkosti, bylo navrtáno 5 otvorů na 1 bm o průměru 39 mm do hloubky 55 cm ve vzájemné vzdálenosti 20 cm. Do každého vrtu byla zatmelena hadička z plastická hmoty, spojená s dvoulitrovou polyetylénovou lahví s uříznutým dnem. Do láhví bylo nalito 1,5 litru vodného 3JS roztoku fosforečnanu draselného. Po 24 hodinách, kdy doělo k vsáknuti vyplachovaciho roztoku, který desaktivoval povrch pórů a současně propláchl pórový systém zdivá, byly do polyetylénové lahve nality postupné 3 litry koloidního roztoku kysličníku křemičitého o koncentraci 25 % s přídavkem 4 % směsi dimetyldibutoxysilanu, metyltributoxysilanu a etanolu v poměru 1:8:1. Po 4 dnech byly otvory utěsněny vápenocementovou maltou. Po 30 dnech se za&ala vytvářet utěsňovaci horizontální clona ve zdivu, která zabránila vzlínání zemní vlhkosti a zdivo se začalo vysouěet.

Příklad 2

Do smíšeného zdivá z cihel, pískovcových a opukových kamenů, pojených vápennou maltou, o tlouštce 80 cm, byly navrtány otvory o průměru 30 mm v Šikmém směru, hluboké 65 cm a ve vzdálenosti 20 cm od sebe. Do vrtů byly utěsněny hadičky z plastické hmoty, připojené na dvoulitrové nádobky. Do nádobek byl nalit 1 litr vodného roztoku dvojsodné soli kyseliny etylendiaminotetraoctové v koncentraci 2 JS. Po vsáknutí roztoku za 24 hodin byly nádobky postupně naplněny 3 litry roztoku desalkalizovanáho vodního skla o koncentraci 20% kysličníku křemičitého s 3 % přídavku směsi metyltrietoxysilanu a dimetyldibutoxysilanu v poměru 9:1. Po vsáknutí infuzního roztoku byly vrty po 5 dnech utěsněny vápenocementovou maltou. Po 30 dnech doSlo k postupnému snižování vlhkosti ve zdivu.

Příklad 3

Do zdi ze smíšeného stavebního materiálu o tlouštce 120 cm byly navrtány Šikmé otvory o průměru 30 ma ve vzdálenosti 20 cm od sebe, a to střídavě z venkovní a vnitřní strany zdi do hloubky 80 cm. Do otvorů byly zatmeleny hadičky z plastické hmoty spojené s dvoulitrovými nádobkami, které byly umístěny 100 cm nad otvorem vrtu. Do nádobek bylo nalito 1,5 litru 2J5 vodného roztoku kyseliny štavelové. Za 24 hodin po vsáknutí vyplachovaciho roztoku byly do nádobek nality 3 litry vodného roztoku desalkalizovaného vodního skla o obsahu 20JS kysličníku křemičitého s přídavkem 4 JS směsi dimetyldibutoxysilanu, metyltributoxysllanu a etanolu v poměru 1:8:1. Po vsáknutí roztoku nejméně za 4 dny byly otvory zaplněny vápenocementovou maltou. Po 30 dnech doělo k postupnému vysoušení zdivá.

Způsob podle vynálezu lze výhodně používat při rekonstrukci starších stavebních objektů bez izolace proti zemní vlhkosti.

Claims (1)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   Způsob vytváření horizontálních clon proti vzlínajíoí vlhkosti infúznimi roztoky na bázi koloidnlho roztoku kysličníku křemičitého vyznačený tím, že se do šikmých vrtů o průměru 25 až 40 mm s úhlem sklonu minimálně 10 stupňů vnese pod hydrostatickým tlakem minimálně 0,01 MPa vodný roztok blokující vápenaté ionty ve zdivu za vzniku nerozpustných, neaktivních sloučenin, např. zejména roztok fosforečnanu draselného v koncentraci 1 až 5 hmot. JS a po technologické přestávce 6 až 48 h infúzní roztok koloidní kyseliny křemičité o velikosti Částic 10 až 20 mllimikronů, prostá alkálií, s přídavkem 1 až 10 hmot. JS hydrofobizujících látek např. metyltributoxysilanu.