CS208842B1 - Apparatus for separation of staple fibres - Google Patents

Description

Vynález může být využit u nových proncipů předení, kde se k ojednocování využívá vyČesávací váleček.

208 842

Předmět vynálezu se týká zařízení pro ojednocování vláken bavlnářského charakteru u bezvřetenové spřádací jednotky.

OJednocovací ústrojí s vyčesávacím válečkem jsou neustále zkoumána a zlepšována. Hlavní pozzonost'je zde upřena na zónu ojednocování a podávání pramene a na zónu snímání, ovlivněnou především geomettrí přívodního kanálu.

Předložený vynález se týká oblasti ojednocování vláken z třásně pramene a zlepšuje provedení geomeerie oblasti ojtdooceoí u provedení podávání pramene a ojednocování charakterietického pro známé spřádací jednotky stroje BD 200, který byl jako prvý opatřen regulací tzv·vzdáltoosti A, což je usazení vybrání přítaaěného stolečku. Za touto linií vybrání stolečku byla vytvořena pevná neměnná opěrná plocha pro třáseň. Takové provedení bylo zakotveno a chráněno v at.pat.tpitt 140 587· Regulací polohy A pomocí excentrického čepu bylo dosaženo též, různé geomeerické vazby přítaaěné pánvičky stolečku na podávači váleček ,a změny polohy tzv. svěrné linie od místa největšího přiblížení opěrné plochy pro třáseň k potahu. V tom spočívá regulace u takového ústrojí vzhledem k různým délkám staplu či střihu zpracovávaných vláken*. Přitom tvar opěrné plochy je neměnný ve tvaru kruhového oblouku o poloměru 40 mm, o vzdálenooti od potahu těsně za vybráním stolečku 3,4 mm a středovém ^úhlu odpov^vda^jícimu opěrn^{é p}lo^še ^pro 4¹% co^ž odpovíd^á voln^é délce ^pro třáse^ň

28,6mm. Nevýhoda takového provedení vyplývala ze skutečn^ti - z poznání, že při ojednocování dochází ke krácení vláken.

Řada vynálezců tedy sledovala zlepšení geoi^eet^íle ojednocení ve směru většího šetření vláken a tak navrhovala různá provedení regulačních členů mr^óí^:ích polohu. Tyto snahy jsou vyjádřeny v as.tpistih A.O. 152 577, 152 575, 152 576 a dále 163 568. Nevýhodou těchto provedení je především složitost provedenO^. prodražení spřádací jednotky a u regulačních či výměnných prvků v ojednocování vysoká náročnost na jakost provedení a i při velmi jakostním provedení nebezpečí tvorby záchytů a shluků vláken, které zhoršují ojednocení a rsvnomernost toku vláken do zákrutového ústrojí.

Při pouužtí prve zmíněného provedeni pro vlákna o jemnc^si dané hodnotou vyšší než 1,5 den bylo shledáno, že geoi^eet^:ie pouuitá nevyhovuje požadované sttjnoeernosti ojednoc^· ní těchto vláken a pro uvedenou oblast jemnc^si vláken byla A.O. 165 855 chráněna optimální oblast geomeerie opěrné plochy ve vztahu k jemnc^si vláken a střední délce staplu či u směsí délce vláken. Bylo však shledáno, že vymezený rozsah i způsob je vhodný pro vlákna vlnařského charakteru a spíše hrubší v ob^sti jemnnosi nad 2 dtex a pro vlákna delší než 40 mm.

Pouužtí známých konstrukcí geoimerie oblasti ojednocování pro spřádací jednotku o výrsbnosti odpoo^saí^ otáčkám spMdacíhio rotoru ^{60 000} min~^ a vyšším^, ukázal jejic^h neschopnost zajistit takovou steonomёrooзt dodávky oj^d^^ných vláken a stupeň ojednscení, která by vyhovovala tvorbě příze požadované kvaaity, tj. Stejnomёrnosti a otvnosSi. Rovněž Z hlediska vzniku nerozvolněných větších skupin ži komplexů vláken jsou·dosud známá citovaná řešení nevýhodná.

Bylo zjištěno, že z hlediska kvality ojednocení je rozhodnuící správné vymezení opěrné plochy pro třáseň a sice především počáteční hrany opěrné plochy od v^n^ější válcové plochy vyčesávacího válečku nejbližáí vybrání vidlice přitlačněho stolečku a průnikové hrany tj. konečné linie opěrné plochy nebo také linii největšího přiblížení opěrné plochy k·vyčesávacímu válečku.

Počáteční hrana je určena vzdd1 enooSí H od válcové plochy vyČesávaciho válečku, z níž vystupují rozvolňovací- ojednocovací prvky, tj. jehly, · zuby, hroty ap. Poloha průnikové hrany je pak vymezena úsečkou G od počáteční hrany opěrné plochy po průnikovou hranu a t-ím_, že se nachází na vni-třní válcové ploše dutiny, v · níž se vyčesávací váleček otáčí a která se velmi blíží ploše opsané špičkami jeho činných prvků.

Takové vymezení má své logické opoddsatnění, nebot vzdálenost H definuje tak i ve vztahu k výšce použitých činných prvků vyčesávacího válečku úroveň interakce vláknité třásně pramene a potahu vyčesávacího válečku, nebot na ní především závisí·hodnota tlakových a tím i třecích·sil v kontaktu vlákno-jehla či zub atd. Vzddáenoosí G pak je určena délka třásně, na níž jsou plynule vystupňovány účinky činných prvků na vlákna.

Bylo zjištěno, že jedině vhodná kombinace hodnot délek H a G ve vztahu k jemne^ti zpracovávaného pramene a délce vláken v . něm obsažených je schopna zaiistit optimální podmínky o jednocení a to nejen co do stejnoměrnosti dodávky a tím i příze, ale též co do současného šetrného zacházení s vlákny a šetření jejich délky a jejich přímého tvaru, což má velmi pozitivní vliv na dosažení vysoce kvalitní, tj. pevné příze.

Úcolem je stanovit optimální základní parametry geomeerie opěrné plochy pro rozčesávanou třáseň pramene ve vztahu k jem^oti předkládaného pramene a efektivní délce kladeného staplu bavlněných vláken či vláken podobného charakteru· a průměrné délce vláken chemických bavlnářského typu v rozsahu 15 až 40· mm o jemne^ti .do 2,2 dtex.

Podle vynálezu je tento úkol vyřešen zařízením podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že vzdálenost počáteční hrany opěrné plochy od vnější válcové plochy vyčesávacího válečku je v rozsahu ^H = ⁽ 1,5 až 2,2) . T_{to ktex} /mm/ přičemž současně vzdálenost G počáteční hrany a průnikové hrany vyhovuje podmínce

G = ( 2,3 až 4,2) ./mm/

Výsledkem optimalizace hodnot H a G podle vynálezu je dosažení výborné stejnoměrnou ojednodování a jakosti příze při nižších otáčkách vyčesávacího válečku, což má značný význam ve snížení opotřebení činných prvků vyčesávacího válečku a snížení prašnosti i poškození vláken.

Příkladné provedení zařízení podle vynálezu je znázorněno na obrázcích 1 a 2. Na obr. 1 je znázorněna spřádací jednotka pro bezvřetenové předení v osovém řezu spřádacím rotorem. Na obb.2 je znázorněn detail ojedodcování v ojedoocovlcím ústrojí s vyznačením georneerických hodnot opěrné plochy pro třáseň.

Obbrl slouží k povšechnému popisu spřádací jednotky a objasnění základních pojmů.

Spřádací jednotka zde sestává ze z^Uzení oeednocovaciloo 1 a zařízeni zákruovvého 2. Zařízení ojedndci7ací 1 tvoďí podávači ústrojí J sestávající z podávacího válečku £ a přítlačného stolečku £, na němm může být uchycen zhušdovaČ 6 pro tvarování příčného průřezu pramene 2· vváeček £ má rýhovaný cíl zd mněný povrch 8, na nějž je pramen 2 přitlačo-

ván sedlem £ stolečku 5. Ρθύ působením pružiny 10. Pramen za místem stisku 11 prochází vybráním 12 vidlice 13 stolečku, na jehož linii - zaoblené hraně 14 se ohýbá a vytváří třáseň 15 . do níž zasahují činné prvky, např. zuby 16 vyČesávacího válečku 17 vystupující z válcové plochy 18. Při rotaci vyČesávacího válečku 17 vyvozují tyto zuby 16 tlakový účinek na třáseň 15« která se přitom opírá o opěrnou plochu 19< Rázovými a třecími silovými účinky zubů 16 o vlákna 20 vytvářející třáseň 16, jsou tato vlákna 20 z třásně uvolňována a tento proces se nazývá ojednocování. Ojednocená vlákna 20 nebo skupiny vláken 21 jsou pak dále neseny potahem 22 vytvářeným zuby 16 ( či obecně činnými prvky) vyČesávacího válečku 17 a souběžným proudem vzduchu ve směru otáčení vyČesávacího válečku 17 к přívodnímu kanálu 23 pro vlákna 20, kterým je přiváděn obvykle vzduch z okolního prostředí a jím jsou dále dopravována vlákna 20 do spřádacího rotoru 24. Přívodní kanál 23 protíná v místě snímání 25 vlákna 20 z potahu 22 válcovou dutinu 26, v níž se vyčesávací váleček 17 otáčí· Ve spřádacím rotoru 24 se pak známým způsobem tvoří z vláken 20 stužka 27. která je skrucována v přízi 28 odtahovanou pomocí odtahových válečků 29 a navinována na přízovou cívku 30·

Na obr. 2 je v částečném řezu znázorněna oblast ojednocování a podávání se zdůrazněním prvků opěrné plochy 19 pro třáseň 15. Opěrná plocha 19 má počáteční hranu 191 v blízkosti vybrání 12 vidlice 13 přítlačného stolečku £ a průnikovou hranu 192. která je na kružnici, znázorňující dutinu 26, v níž se vyčesávací váleček otáčí. Počáteční hrana 191 opěrné plochy 19 je vzdálena od válcové plochy 18 vyČesávacího válečku 17 o úsek H vytatý na radiálním paprsku 31» Vzdálenost počáteční hrany 191 a průnikové hrany 192 opěrné plochy je označena G.

Vynález vymezuje optimální geometrii opěrné plochy 19 definované výhodnou kombinací rozměrů H a G·

Rozměr H je dán v určitém rozmezí daném vztahem

H = ( 1,5 až 2,2) . T_{t0 ktex} /mm/ který vyjadřuje výpočet velikosti délky H v mm při dosazení Číselné hodnoty jemnosti pramene vyjádřené v jednotkách ktex.

Tak například se zpracovává pramen o jemnosti

T_t0 =. 4 000 tex = T_{t0 ktex} = 4 ktex

Do vztahu se tedy dosadí hodnota 4.

Pak bude optimální hodnota H v rozsahu

H = ( 1,5 až 2,2) . 4 = ( 6 až 8,8) mm

Přitom je zřejmé, že délka H sestává z výšky činných prvků potahu 22 a vlastní hloubky __ vybrání opěrné plochy 19 do dutiny 26·

К hodnotě H je nutno dále optimálně stanovit délku G, která je dle význaku dána vztahem

G = ( 2,3 až 4,2) V\ _шш /ии/

Z tohoto vztahu lze určit délku G v mm při dosazení Číselné hodnoty l_y vyjádřené v mm· Zde 1 je efektivní délka kladeného staplu bavlněných vláken či délka střihu chemických vláken, která mají být zpracována; či u směsi střední hodnota získaná z dvou či více charakteristik délky dle počtu kom^on^i^^ směěs.

Tak nrpř. pro jednoduchost je l_y = 27 mm, prk bude

G = (2,3 rž 4,2) 27 = (2,3 rž 4,2) . 3 = (6,9 rž 12,6) mm

Přitom tvri opěrné plochy může být obecně válcový slr s výhodou jr rovinný.

Bylo zjištěno, že pro brvlněná vláknr r směsi chemických vláken s brvlnou v rozsrhu l_v = 15 - 40 mm i jemnoti do 2,5 dtex z prrmene o jemnc^si . Τ^θ ^tex ^v iozsrhu od 2 ktex do do 5 ktex je optimální konstrMní kombinací délek

H = 6,5 mm

G =12,- mm

Claims (3)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZ U

   1. Zařízení pro ojednocování staplových vláken ilvlnářského ^ηγι^ι™ o efektivní délce klrdeného strplu či délce střihu u vláken chemických v rozsrhu l_y =15 rž 40 mm r jemnosti do 2,5 dtex z prrmene o jemnnosi Τ^θ ktex ^v rozmezí od 2 ktex do 5 ktex u bezvřetenové spřádrcí jednotky, zahrnující jednrk vyčesávacl váleček z jehož vnější válcové plochy vystupuuí jehly, zuby či hroty, jednrk podávači váleček s přítlanným stolečkem, přičemž nr vnitřní válcovou plochu válcové dutiny , v níž je vyčesávací váleček uložen, nrvazuje opěrná plochr pro vedení třásně prrmene, směS^ící k řečenému ' příHrnnému stolečku i podávrcimu válečku, která je vymezenr počáteční ’ hrrnou, nr struně bližší k přítlannému stolečku, r průnikovou hrmou v místě průniku z vnitřní válcovou plochou válcové dutiny, vyznnlující se tím, že vzdálenost (H) počáteční hrrny (191) opěrné plochy )19) od vněěší válcové plochy (18) vyče^ávrcího válečku (17) z níž vystupuuí činné prvky (16) je v rozsahu ^H = ^(1,5 a^ž 2^,2) . ^{Tto ktex}/mr/ přičemž součisíS vzdálenost (G) počáteční hrrny (191) i průnikové hrrny (192) vyhovuje podmínce*

   G = (2^,3 r^ž 4^,2) \l_{v mm}//
2. 2. Zarízení dle bodu 1, vyzn^ené tím, že tsnntlntní universální geomeerie opěrné plochy (19) má tyto prirmetiy.

   H =6,5 mm

   G = 12,- mm
3. 3. Zarízení dle bodů 1 i 2, vyznrčené tím, že opěrná plochr (19) je rovim.