CS200816B1 - Samočistící spřádací rotor bezvřetenového dopřádacího stroje - Google Patents

Description

(⁵⁴) SAMOČISTÍCÍ SPŘÁDACÍ ROTOR BEZVŘETENOVÉHO DOPŘÁDACÍHO STROJE

Vynález se týká samočisticího spřádacího rotoru bezvřetenového dopřádacího stroje.

Spřádací rotory bezvřetenových dopřádacích strojů se při provozu postupně zanášejí nečistotami a prachem, které se usazují působením odstředivých sil na sběrném povrchu. Tím se postupně zhoršují podmínky pro výrobu jakostní příze, nebol usazené nečistoty mění profil sběrného povrchu, na němž se průběžně ukládají vlákna do stužky než jsou zákrutem zapředena a ve formě příze odtažena ze spřádací komory. Zhoršujíc v-se podmínky na sběrném povrchu pak vedou zpravidla k přetrhu příze. Je známo, že přetrhovost příze při výrobě a její jakost je přímo závislá na stupni znečistění vláken, které vstupují do spřádací komory. Při přetrhu příze musí obsluha stroje před uvedením spřádací jednotky do provozu rotor nejprve vyčistit.

V mnoha případech je v pracovním režimu těchto bezvřetenových dopřádacích strojů stanoveno pravidelné cyklické čistění spřádacích jednotek od nashromážděných nečistot. Cyklus preventivního čistění rotorů je závislý na stupni znečistění vlákenné předlohy a na jemnosti vyráběné příze.

Pro zmírnění těchto závažných nedostatků jsou některé spřádací jednotky vybavovány čistícím zařízením, které odlučuje nečistoty od proudu ojednocených vláken před jejich vstupem do spřádací komory. Vzhledem k tomu, že všechna čistící zařízení tohoto druhu jsou založena na využití účinku setrvačnosti hmotných částic nečistot, je možné tímto způsobem odlučovat jen takové částice nečistot, které jsou značně hmotnější než společně proudící vlákna,

200 810 nebo nečistoty, které mají výrazně menší aerodynamický odpor vůči proudícímu prostředí.

Ze zkušeností je všeobecně známo, Že i při použiti těchto čistících zařízení proudí spolu β vláikny do spřádací komory mnoho prachu a nečistot, které nevyhovují výše uvedeným podmínkám.

Pro zmírnění uvedeného nedostatku a pro náhradu ruční práce obsluhy jsou vyvíjena automatická ústrojí, která čistí spřádací jednotky a to buď preventivně, nebo až při zjištěném přetrhu příze.

Je znám i spřádací rotor, u něhož se nečistoty umísťují mimo sběrný povrch a z této polohy jsou odebírány přízí rotující kolem své osy na sběrném povrchu efektem korečkového rypadla a potom jsou v dutinách mezi vlákny nečistoty vynášeny ze spřádací komory. Tento spřádací rotor má povrch kuželovité se rozšiřující skluzové stěny orientován na protilehlou skluzovou stěnu s opačným sklonem povrchu kuželovité se rozšiřujícím směrem ze spřádací komory a tato protilehlé skluzová stěna je zakončena sběrným povrchem.

Všechna znáná zařízení na odlučování prachu a nečistot z procesu předeni před spřádací komorou na bezvřetenových dopřádacích strojích splňují tento úkol pouze částečně a nedůsledně. Odlučují jen hmotnější nečistoty, zatímco prach proudí spolu s vlákny do spřádací komory a postupně zanáší sběrný povrch spřádacího rotoru. Při seřizování těchto zařízení souvisí jejich čistící účinnost s množstvím spřadateiných vláken, které jsou současně vylučována ze spřádacího procesu do odpadu, '^ato zařízení jsou nákladná a vyžadují pozornost a péči při obsluze dopřádacích strojů.

Automatická ústrojí, která samočinně pojíždějí podél stroje a čistí sběrné povrchy spřádacích rotorů od usazených nečistot, jsou složitá a nákladná. Rovněž nákladná jsou i čistící zařízení, která jsou součástí spřádacích jednotek.

Společnou nevýhodou všech uvedených zařízení je postupné zanášení sběrného povrchu drobnými nečistotami, takže optimální podmínky pro výrobu jakostní příze jsou jen krátký časový úsek od vyčistění spřádacího rotoru a spuštění spřádací jednotky. Rovněž je nevýhodné každé přerušení spřádacího procesu, neboť je spojeno zpravidla s vytvořením znatelné chyby na přízi při spouštění spřádací jednotky. V provozech bezvřetenových přádelen je zaměstnán značný počet pracovníků čistěním spřádacích rotorů a jsou vynakládány značné prostředky na odstraňování důsledků zanášení jejich sběrného povrchu nečistotami.

Spřádací rotor, u něhož se nečistoty umisťují vedle sběrného povrchu a z této polohy jsou odebírány rotující přízí efektem korečkového rypadla, nevytváří optimální podmínky pro výrobu jakostní příze. Jeho hlavním znakem je, že nečistoty jsou skluzovou stěnou usměrněny na protilehlou skluzovou stěnu, na níž ztratí svou vstupní kinetickou energii a jsou uvedeny do relativního klidu vůči této stěně. Směrem ke sběrnému povrchu se nečistoty pohybují proti směru obvodové rychlosti rotující příze na sběrném povrchu. Tato pak nečistoty odhrnuje nebo nebírá do dutin mezi vlákny. Tento spřádací rotor je nevhodný tím, že nečistoty se opět ve spřádacím rotoru do určité míry shromažďují a to v místě, které těsně souvisí se sběrným povrchem. Proto je negativně ovlivněno ukládání vláken do stužky na sběrném povrchu a její profil, takže podmínky opřádání vláken jsou proměnlivé nejn v čase, ale i místně po obvodě

200 010 sběrného povrchu. Místní proměnlivé rozložení nečistot je způsobeno nejen tvarovou a velikostní nesourodostí nečistot, ale zejméně okolností, že proti vrstvě usazených nečistot jsou vrhána vlékna a další předcházející nečistoty při spřádacím procesu, které tuto vrstvu narušují. Tyto kolnosti jsou zřejmě příčinou, že uvedený spřádací rotor je určen jen pro ta spřádací zařízení, které jsou opatřena v oblasti vyčesávacího válce účinným vylučováním nečistot a u nichž do spřádací komory vstupují jen drobné nečistoty a prach. Nestejnoměrnosti profilu sběrného povrchu se, jak je všeobecně známo, negativně promítají do podmínek tvorby příze a tím i do jejich jakostních ukazatelů. Místní nerovnoměrné rozložení nečistot zvyšuje i dynamickou nevyváženost rotorů, což při jejich vysokých obrátkách snižuje živostnost ložisek a ovlivňuje tím zvukovou hladinu strojů.

Uvedené nevýhody stávajících bezvřetenových dopřádacích strojů, u nichž je hlavní součástí spřádací rotor, jsou podstatně zmírněny nebo zcela odstraněny při použití samočisticího spřádacího rotoru podlé vynálezu, jehož podstatou je, že profil sběrného povrchu přichází do navazující vnitřní stěny ve směru rotace vlákenného útvaru alespoň ve dvou různých stupních křivosti. Mezi sběrným povrchen a navazující stěnou je usměrňovači stěna, jejíž nejmenší sklom k ose rotace spřádacího rotoru je větší než je sypný úhel nečistot na této stěně v silovém odstředivém poli a dále se zvětšuje, až je v konečném úseku větší než 90°.

Další znaky a výhody samočisticího spřádacího rotoru podle vynálezu jsou pstrny z následujícího popisu a příkladných provedení znázorněných na přiložených výkresech, kde značí: obr. 1 část spřádací jednotky v řezu, obr. 2 část rotoru se sběrným povrchem a přízí v řezu, obr. 3 část rotoru jiného provedení se sběrným povrchem a přízí v řezu a obr. 4 až 7 varianty provedení profilu sběrného povrchu a usměrňovači stěny v řezu.

Na hřídeli 1 je upevněn spřádací rotor 2 opatřený ventilačními otvory 3 pro odvod vzduchu ze spřádací komory 14. čelní stěna spřádacího rotoru 2 směrem od osy rotace 0 pokračuje stěnou 5. Na největším poloměru spřádacího rotoru 2 je sběrný povrch 6, na nějž navazuje usměrňovači stěna 7 a skluzová stěna. 3, na níž jsou vlákna 9 a částice nečistot 10 usměrněny separátorem 11 upevněným v ose rotace 0 vývodem 12 příze 13 odtahované otvorem 17 a navíjení známým neznázorněným způsobem. Vlákna 9, spolu s nečistotami 10 do prostoru spřádací komory 14 vstupují kanálem 13 upraveným v tělese 16 spřádací jednotky. Vlákenný útvar 131 je na sběrném povrchu 6.

Na obr. 2 a 3 je šipkami A a B označen postupný pohyb nečistoty 10 a šipkou S je označen směr rotace vlákenného útvaru 131 na sběrném povrchu 6. Sklon usměrňovači stěny 7 je znázorněn úhlem cO.

Na obr. 4 až 7 je v částečném, řezu samočisticího spřádacího rotoru 2 v dalších příkladných provedeních znázorněny sběrný povrch 6, usměrňovači stěna 7 a skluzová stěna 8.

Ha obr. 7 je znázorněn vlákenný útvar 131 v řezu a těžištěm T. Šipka V znázorňuje směr odstředivé síly působící v těžišti T. Šipka S znázorňuje směr rotace vlákenného útvaru 131, v němž je v dutinách mezi vlákny znázorněna částice nečistot 10. Použitým pojmem rovina sběrného povrchu je míněna roviny, proložená sběrným povrchem o jeho největším průměru.

200 810

Samočisticí spřádací rotor podle vynálezu odstraňuje nečistoty ze svého sběrného povrchu 6 takto:

Vlákna £ spolu s nečistotami 10 vstupují z kanálu 15 do prostoru spřádací komory 14 a jsou usměrněna separátorem 11 ma skluzovou stěnu 3, která je kuželová a je zakončena na největším průměru sběrným povrchem 6, na němž se shromaždují vlákna 9, která po zakroucení jsou ve formě příze 13 odtahována ze spřádací komory vývodem 12 a otvorem 17. Příze 12, je dále známým neznázorněným způsobem navíjena. Nečistoty 10 vstupují rovněž po skluzové stěně 8 na sběrný povrch 6 a jsou jejím profilem vedeny tak, že jsou usměrněny mezi vlákna vlákenného útvaru 131 na sběrném povrchu nebo jsou po sklizové stěně 8 vedeny tangenciálně na sběrný povrch 6 po směru rotace S příze 13 , resp. vlákenného útvaru 131 rotujícího kolem své osy na sběrném povrchu 6. Nečistoty 10 jsou bu3 v prvém případě uzavřeny do dutin mezi vlékna a jsou ihned ze sběrného povrchu odstraněny odtahovanou přízi 13, nebo se dostanou pod vlákenný útvar 131 na sběrný povrch 6, z něhož jsou pak následně odmetány, nebot účinkem osové rotace vlákenného útvaru 131 jsou točně vrženy po usměrňovači stěně 7, kterou jsou dále usměrněny nad vlákenný útvar na sběrném povrchu 6. Tímto vlákenným útvarem 131 se rozumí bu3 příze na sběrném povrchu, pokud velikost zákrutu ve sledovaném okamžiku odpovídá konečnému zákrutu vyráběné příze, nebo je tímto vlákenným útvarem 131 míněna též stužka vláken, do níž zákrut na sběrném povrchu 6 proniká. Nečistoty 10 tímto způsobem přicházejí do vlákenného útvaru ve směru působící odstředivé síly, to je ve směru od osy rotace spřádacího rotoru a jsou proto značnou odstředivou silou zatlačeny do dutin mezi vlákny, takže jsou společně zapředeny a jsou neprodleně ze sběrného povrchu odstraněny, Prá činnost tohoto spřádacího rotoru je podstatné, že nečistoty jsou odmetány ze sběrného povrchu, resp. jsou neustále udržovány v pohybu ve stejném smyslu, jako je směr obvodové rychlosti rotující příze na sběrném povrchu.

Různé varianty provedení samočisticího spřádacího rotoru podle vynálezu je možné snadno vytvářet jako zápich vhodně tvarovaným soustružnickým nožem. Všem provedením je společné, že sběrný povrch 6 přechází do navazující vnitřní stěny 5.» θ alespoň ve dvou různých stupních křivosti. Mezi sběrným povrchem 6 a navazující vnitřní stěnou 5, 8 je usměrňovači stěna 17, jejíž profil má menší zakřivení, neboli větší poloměr křivosti, než sběrný povrch 6. Usměrňovači stěna je profilována tak, že nečistota 10 je rotujícím vlákenným útvarem 131 tečně vržena ze sběrného povrchu 6, je vedena jejím profilem, přičemž se pohybuje proti odstředivým silám. Energii k tomuto pohybu dodává rotující vlákenný útvar 131. Postupně se zmenšující křivost usměrňovači stěny má za následek, že nečistota 10 je postupně uvolňována z přítlaku vlákenným útvarem 131, což má příznivý vliv zejména na pohyb větších nečistot, pro něž je zvláště důležité, aby se dostaly do polohy nad vlákenný útvar s vynaložením co možno nejmenší síly přenášení krutným momentem z radiálního úseku příze od sběrného povrchu k ose rotace.

Rovněž je důležité, aby byl zachován smysl pohybu nečistot ve směru rotace příze na sběrném povrchu, neboí jsou tím zmenšovány pasivní odpory pohybu nečistot. Profil usměrňovači stěny 7 lze s výhodou uvolnit takový, aby převážná většina nečistot byls odstředivou

200 810 silou zatlačena do dutin mezi vlákny vlákenného útvaru 131.

ení-li odstředivou silou nečistota zatlačena do dutin mezi vlákny a zůstane-li na povrchu vlákenného útvaru 131« je přehozena až na skluzovou stěnu 8, po níž zvolna sklouzne na sběrný povrch 6. Celý cyklus se pak znovu opakuje. Vzhledem k tomu, že tečná síla po usměrňovači stěně 7 udílená nečistotě je proměnlivé, nebol závisí na spolupůsobení celé řady podmínek, je po určitém počtu pokusů nečistota 10 ze sběrného povrchu odstraněna a spolu s přízí je odtažena ze spřádací komory 14. Zpravidla je výhodné, aby usměrňovači stěna 7 navazovala tečně na sběrný povrch 6 a aby její profil měl menší zakřivení, než sběrný povrch a její nejmenši sklon k ose rotace aby byl větší, než sypný úhel nečistot na její ploše v odstředivém gravitačním poli. V tomto případě jsou nečistoty 10 velmi dobře vedeny a usměrněny žádaným směrem a jejich pohyb je spojen s vynaložením relativně malé energie.

V popisu tohoto vynálezu je sběrný povrch 6 specifikován tím, že je na největším průměru spřádacího rotoru a že se na něm shromažáují vlákna, případně nečistoty. Usměrňovači stěna je specifikována tím, že navazuje na sběrný povrch 6 v takovém úhlu, že na její ploše se v podmínkách rotace nemůže nic shromažďovat, nebol účinkem odstředivé síly vlákna i nečistoty sklouznou na sběrný povrch. Rozhraní mezi sběrným povrchem a usměrňovači stěnou tvoří tzv. sypný úhel, v němž nastává rovnováha odstředivých a třecích sil v podmínkách rotace spřádacího rotoru.

Pro intenzivní samočisticí prostředek spřádacího rotoru bývá výhodné, aby zákrut snadno pronikl do vlákenného útvaru 131. Tomuto záměru nejlépe vyhovuje profil sběrného povrchu 6, na němž má vlákenný útvar 131 před zakroucením profil, který se co možno nejvíce blíží kruhovému tvaru. Proto bývá výhodné, když má sběrný povrch profil kruhového .^.oblouku, nebo se mu přibližuje. Z výrobního důvodu je často výhodné i provedení usměrňovači stěny 7 ve tvaru kruhového oblouku o větším poloměru oproti sběrnému povrchu 6. Správné a intenzivní odstraňování nečistot 10 ze sběrného povrchu 6 spřádacího rotoru je rovněž podmíněno velikostí dráhy, kterou má vykonat nečistota tečně odvržená ze sběrného povrchu. Velikost této dráhy je závislá na profilu a velikosti usměrňovači stěny 7. Vzhledem k tomu, že velikost přenášeného krutného momentu z radiálního úseku příze 13 do vlákenného útvaru 131 je závislá ne jemnosti příze a tím na jejím průměru je výhodné volit velikost a profil usměrňovači stěny v závislosti na průměru příze, nebo Ýe vztahu k profilu svěrného povrchu 6. Pro mnohé případy je výhodné, je-li dráha nečistoty 10 po usměrňovači stěně 7 co nezmenší. Zakřivení sběrného povrchu je zpravidla výhodné valit o něco menší, než je poloměr příze. To znamená, že poloměr křivosti sběrného povrchu 6 je větší oproti poloměru příze. Rovněž je výhodné, jestližé se usměrňovači stěna 7 vzdaluje od roviny sběrného povrchu do vzdálenosti alespoň 1,2 násobku poloměru největšího zakřivení profilu sběrného povrchu 6.

Sklon usměrňovači stěny 7 vůči ose rotace Ú vyjádřený úhlem tX- je větší, než je sypný úhel nečistot v silovém odstředivém poli na její ploše a to proto, aby byla neustále čistá a nehromadily se na ní nečistoty, které by bránily rotaci vlákenného útvaru 131 a odstraňování dalších nečistot ze sběrného povrchu ó. Termín sypný úhel na usměrňovači stěně 7 v silovém odstředivém poli spřádacího rotoru je obdoba, obecně používaného termínu sypný úhel,

200 810 kterým se rozumí úhel stěny volně nasypaného sypkého materiálu v gravitačním poli Země. Použitý termín sypný úhel na usměrňovači stěně v silovém odstředivém poli spřádacího rotoru představuje mezní úhel vůči ose rotace, kdy částice nečistot při rotaci spřádacího rotoru by zůstaly na této usměrňovači stěně ještě v klidovém stavu. Zvětšení tohoto úhlu způsobí, že tečná složka odstředivé síly uvede částici do nečistoty do pohybu směrem ke sběrnému povrchu 6. Velikost tohoto sypného úhlu souvisí s drsností povrchu usměrňovači'stěny. Na účinné odstraňování nečistot má v některých případech příznivý vliv i postupně se zmenšující vzdálenost mezi přízí 13 a stěnou 2 ^v těsné blízkosti sběrného povrchu, jak je patrno z obr. 1 a 2. Je rovněž výhodné usnadnit průběžné odstraňování nečistot ze sběrného povrchu zvětšeným úhlem skluzové stěny k ose rotace 0 v těsné blízkosti sběrného povrchu, jak je znázorněno na obr. 7. Tím se dosáhne vytvoření takového profilu vlákenného útvaru 131 před jeho zakroucením na sběrném povrchu, že poloha jeho těžiště T je před nečistotami 10 a odstředivá síla působící na vlákna proto vytváří silovou dvojici, která působí souhlasně se směrem rotace S vlákenného útvaru. Zvětšený úhel skluzové stěny způsobuje, že odstředivá síla působící na vlákna má zvětšenou tečnou složku, která vytlačuje nečistoty ze sběrného povrchu k usměrňovači stěně a tím napomáhá k jejich odstraňování. Tím je rovněž podpořeno pronikání zákrutu do vlákenného útvaru a odstraňování nečistot ze sběrného povrchu je účinnější, což je dále usnadněno i tvarem usměrňovači stěny 7. Toto uspořádání je výhodnější zejména oproti známým spřádacím rotorům, u nichž je konstantní úhel skluzové stěny po celé její délce a u nichž na sběrný povrch navazuje dalěi kuželovitá stěna, která se skluzovou stěnou vytváří klínovitý prostor. J těchto rotorů jednak je stužka vláken plochého tvaru a úhel skluzové stěny je relativně malý, takže hmotnost vláken a odstředivá síla nemůže napomáhat k odstraňování nečistot, ale naopak je po skluzové stěně tlačí do klínovitého sevření, čemuž odpovídá profil usazenin v těchto rotorech.

Samočisticí spřádací rotor podle vynálezu má oproti jiným známým spřádacím rotorům celou řadu podstatných výhod. Jeho největší výhodou je trvale čistý sběrný povrch, takže příze je vyráběna při optimálních provozních podmínkách. Je jakostnější než ze spřádacích rotorů, na jejichž sběrném povrchu se hromadí nečistoty. Stávající pravidelný cyklus čistění strojů od usazených nečistot na sběrném povrchu spřádacích rotorů může být několikanásobně prodloužen nebo zrušen. Tím se ušetří pracovní síly a zvýší se využití strojů a tím i objem výroby. Přiřazení usměrňovači stěny výhodného profilu podle vynálezu ke sběrnému povrchu je výhodné také z toho důvodu, že na sběrném povrchu nenastává zaklínění větších nečistot jako je tomu u mnohých spřádacích rotorů, u nichž je sběrný povrch 6 vytvořen jako rádiusové zakončení klínovitého profilu mezi dvěma kuželovými atěnami 5, 8. Proto je možné samočisticí spřádací rotor úspěšně použít i u spřádacích jednotek, které nejsou vybaveny účinným zařízením na odlučování nečistot před jejich vstupem do spřádací komory 14.

Příze ze samočisticího spřádacího rotoru podle vynálezu vykazuje ve srovnání s přízí z jiných spřádacích rotorů příznivá mechanicko fyzikální hodnoty charakterizující její jakost a užitné vlastnosti, a to i přes přítomnost nečistot, které jsou v ní obsaženy. To je způsobeno tím, že nečistoty jsou vhodněji zachyceny do dutin mezi vlákny v přízi a méně

200 81 ovlivňují jejich strukturu, takže jejich přítomnost v přízi je méně na závadu než u jiných spřádacích rotorů, u nichž jsou nečistoty obalávány vlákny při zakrucování vlákenné stužky na sběrném povrchu, takže zabraňují pronikání zákrutu a ovlivňují tím značně vnitřní uspořádání vlákna v přízi. Naproti tomu u samočisticího spřádacího rotoru podle vynálezu je provedeno zapředení značné části nečistot do příze až po předchozím zakroucení vlákenné stužky, takže tyto nezhoršují podmínky pro vytváření vlákenné struktury v přízi v takové míře, jako u jiných spřádacích rotorů. Vlákenný útvar je schopen přenášet krutný moment až po určitém stupni zakroucení a teprve v tomto okamžiku může nastat tečné odvržení nečistoty ze sběrného povrchu po usměrňovači stěně a následné její zatlačení odstředivou silou do dutin mezi vlákny vznikající příze, jejíž vnitřní struktura je Již téměř dokončena. Tim jsou podstatně sníženy negativní účinky zapředených nečistot na vlastnosti příze i na průběh spřádacího procesu.

Realizace samočisticích spřádacích rotorů podle vynálezu je snadná a nenákladná. Obsluha dopřádacích strojů se samočisticími spřádacími rotory je snadnější a vyžaduje méně pracovních sil. Nečistoty na sběrném povrchu nezvyšují dynamickou nevyváženost spřádacího rotoru, což se příznivě projeví na zvýšení živostnosti jejich ložisek.

Claims (3)

PŘEDMĚT VYNÁLEZU

1„ Samočisticí spřádací rotor bezvřetenového dopřádacího stroje, u něhož na největším průměru je vytvořen sběrný povrch, vaznačující se tím, že na sběrný povrch /6/ těsně navazuje usměrňovaní stěna /7/, jejíž nejmenší sklon k ose rotace je větší, než sypný úhel nečistot na této stěně a u níž je zvětšen poloměr křivosti vzhledem k poloměru křivosti sběrného povrchu /6/ o 20 ® a sklon této usměrňovači stěny /7/ k ose rotace se zvětšuje, až v konečném úseku je větší než 90°.

2. Samočisticí spřádací rotor podle bodu 1, vyznačující se tím, že usměrňovači stěna /7/ se od roviny sběrného povrchu /6/ odklání na opačnou stranu vzhledem ke skluzové stěně /8/.

3. Samočisticí spřádací rotor podle bodu 1, vyznačující se tím, že usměrňovači stěna /7/, jakož i sklizová stěna /3/ jsou na téže straně od roviny sběrného povrchu /6/.

4. Samočisticí spřádací rotor podle bodů 1 až 3, vyznačující se tím, že usměrňovači stěna /7/ sě od roviny sběrného povrchu /6/ vzdaluje do vzdálenosti alespoň 1,2 násobku poloměru největšího zakřivení profilu sběrného povrchu /6/.

5. Samočisticí spřádací rotor podle bodu 1 a kteréhokoliv z bodů 2 až 4, vyznačující se tím, že usměrňovači stěna /7/ tečně navazuje na profil tvaru kruhového oblouku sběrného povrchu /6/ a alespoň část jejího profilu je taktéž tvořena kruhovým obloukem.

6. Samočisticí spřádací rotor podle bodů 1 až 5, vyznačující se tím, že profil sběrného povrchu /6/ má proměnlivou křivost, přičemž nejmenáí poloměr křivosti je na největším průměru spřádacího rotoru a je větší než poloměr příze, k jejíž výrobě je spřádací rotor

200 816 určen a poloměr křivosti usměrňovači stěny /7/ je alespoň o 20 % větší než poloměr křivosti sběrného povrchu /6/.

7. Samočisticí rotor podle bodů 1 až 4, vyznačující se tím, že profil sběrného povrchu /6/ navazuje plynule na profil usměrňovači stěny /7/ ve tvaru obecné křivky.

3. Samočisticí spřádací rotor podle bodu 1 a kteréhokoliv z bodů 2 až 7, vyznačující se tím že profily sběrného povrchu /6/ i usměrňovači stěny /7/ jsou tvořeny zápichem, vedeným pád větším nebo alespoň rovným úhlem, než je úhel površky skluzové stěny /8/ k ose rotace /0/.