CS199128B1 - Stimulátor žaludeční sekrece - Google Patents

Stimulátor žaludeční sekrece Download PDF

Info

Publication number
CS199128B1
CS199128B1 CS165278A CS165278A CS199128B1 CS 199128 B1 CS199128 B1 CS 199128B1 CS 165278 A CS165278 A CS 165278A CS 165278 A CS165278 A CS 165278A CS 199128 B1 CS199128 B1 CS 199128B1
Authority
CS
Czechoslovakia
Prior art keywords
thidasin
secretion
histamine
gastric
effect
Prior art date
Application number
CS165278A
Other languages
English (en)
Inventor
Leonid L Greciskin
Ljudmila K Gavrovskaja
Vadim L Goldfarb
Original Assignee
Leonid L Greciskin
Ljudmila K Gavrovskaja
Vadim L Goldfarb
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by Leonid L Greciskin, Ljudmila K Gavrovskaja, Vadim L Goldfarb filed Critical Leonid L Greciskin
Priority to CS165278A priority Critical patent/CS199128B1/cs
Publication of CS199128B1 publication Critical patent/CS199128B1/cs

Links

Landscapes

  • Pharmaceuticals Containing Other Organic And Inorganic Compounds (AREA)

Description

Vynález se vztahuje na oblast medicíny a týká se přípravků se zaměřeným působením, které selektivně stimulují žaludeční sekreci. Stlmulétory žaludeční sekrece se používají k vyšetřování sekřeční schopnosti žaludku jako diagnostická zkouška při rozmanitých onemocněních: při hyper- a hypoacidní gastritis, ulcus ventriculi et duodeni (peptické vředy), perniciosni anemii, tumoru žaludku.
V současné době se k vyšetřování sekreční schopnosti žaludku používá bu3 stimulace potravou nebo medikamentosní (chemická) stimulace. Stimulace potravou, přes svoji jednoduchost a bezpečnost, nemůže plnit základní diagnostický úkol - zjistit závislost mezi funkčním stavem žaludeční sliznice a pathologicko-morfologickými změnami, protože na výsledky ruěivě působí vnějěi a vnitřní faktory (kvalita a složení potravin, psychický stav pacienta, prostředí v laboratoři a postup při sondování). Kromě toho stimulace potravou neumožňuje dosáhnout maximální stupeň sekrece kyseliny chlorovodíkové v žaludku a proto vede k častým diagnostickým chybám. Z tohoto důvodu byly navrženy chemické stimulátory sekrece.
Jako chemických (medikamentosních) stimulátorů žaludeční sekrece se v současné době používá histaminu, gastrinových preparátů (Pentagastrln) a Histalogu (analog histaminu). Histamin mé nedostačující selektivní účinek a způsobuje u pacientů vedle žaludeční
199 128 sekrece ještě řadu vedlejších účinků, jako červenání pokožky, nevolnost, zvracení, bolesti hlavy, závratě, bronohiální spasmy, edem hlasových vazů, hypotonii a šokové stavy.
Tyto vedlejší účinky nelze obvyklým podáním tradičních antihistaminik (H^-antagonistů, jako je Mepyramin, Tavegil, Suprastin) zcela odstranit. Proto se histamin podává při takzvaně histaminové zkoušce jen v jednotlivých případech a při hospitalizaci.
Jiný chemický stimulétor sekrece, Pentagastrin, synthetický analog hormonu gastrinu, je zpravidla při prvním použití snášen pacienty bez komplikací a může při dostačující dávce vyvolat maximální stupeň sekrece. Následkem jeho polypeptidových vlastností je zde však při opakovaném podání nebezpečí alergických a anafylaktických reakcí. Kromě toho trvání účinku při jednorázově podané dávce preparátu není dlouhé. Pro objektivní zhodnocení maximálního vylučování kyseliny chlorovodíkové za hodinu je nutná dlouhotrvající kapkové infuse, která může být prováděna jen při hospitalisaci. Určitou překážkou pro širší použití Pentagastrinu je jeho poměrně vysoká cena.
V poslední době upoutávají pozornost gastroenterologů synthetické analogy hiataminu, z nichž je na klinikách nejrozšířenější Histalog (Betasol firmy Eli Lilly, USA). Je to pyrazolový analog histaminu: 3-(5)-/(í -aminoethyl)-pyrazol. Histalog zatěžkává 70Okrát méně oběhový systém (hypotonie) než histamin, zatímco je přitom jeho stimulační účinek žaludeční sekrece jen 7Okrát slabší než u hiataminu. Při parenterálním podáni Histalogu do organismu pacienta v dávce od 1 do 5 mg/kg dosahuje sekrečni reakce žaludku maximální hodnoty a vedlejší účinky nastávají daleko vzácněji a proto preparát dosáhl na klinikách velkého rozšíření. Selektivní mechanismus účinku Histalogu na žaludek až dosud není ještě dostatečně vyjasněn. Je domněnka, že tento účinek je spojen nejen se selektivitou k Žaludečním receptorům, nýbrž také s jeho schopností vylučovat endogenní histamin.
Podle nejnovějších představ uskutečňuje se účinek histaminu na různé fyslologické systémy organismu přes Specifické receptury.
Experimentálně byla prokázána existence dvou typů histaminových receptorů H^ a Hg. Sekrečni buňky žaludku, které produkují kyselinu chlorovodíkovou jsou přitom stimulovány Hg-receptory. Protože histamin působí ve stejném stupni na H^- a Hg-receptory, vyvinula firma SKP (USA) látky, které mají relativně selektivní působení na Hg-receptory, které mají schopnost vyvolat Hg-účinky histaminu, především žaludeční aekreci, s podstatně aeslabenými vedlejšími účinky ze strany H^-receptorů. Tyto látky jsou přímými analogy histaminu, deriváty 5-alky1-4-(2-aminoethyl)-imidazolu. Podle výzkumu farmakologických vlastností provedených na zvířatech, je 5-methylhistamin a jeho nejbližší analogy nejperspektivnější pro klinickou praxi. V experimentálních zkouškách farmakologických vlastností těchto látek bylo pokračováno, ale až dosud nebyly publikovány ve vědecké lékařské literatuře žádné údaje o klinickém použití těchto látek jako diagnostických stimulátorů žaludeční sekrece. Proto Je obtížné zhodnotit praktickou hodnotu těohto sloučenin. Všechny shora zmíněné chemické etimulátory žaludeční sekrece, jako je histamin, Pentagastrin,
Histalog a 5-menthylhistamin, mají ovšem jednu základní nevýhodu, že totiž mohou být v klinické praxi vpravovány do organismu jen parenterálně (intramuskulárně, intravenosně, subkutánně)j protože při podávání per os jsou vlivem fermentů zažívacího traktu a jater inaktivovány a sekreční účinek nenastane. Tato okolnost v podstatné míře omezuje míru jejich dalšího rozšíření v medicínské praxi, protože k tomu jsou potřebné injekce, které u pacientů vyvolávají bolest a neklid. Kromě toho jsou injekce spojeny s nutností mít připravené sterilní nástroje a příslušně kvalifikovaný lékařský personál.
Cílem vynálezu je nový chemický stimulátor žaludeční sekrece se selektivním působením na Hg-receptory sekrečních buněk, který nebude mít vedlejSÍ účinky histaminu a vyvolá maximální žaludeční sekreci nejen při parenterálním podání, ale také při perorálním podání.
Daného cíle bylo dosaženo tím, že byl nalezen nový stimulátor žaludeční sekrece, který podle vynálezu obsahuje jako účinnou látku 2-amino-5-(2-aminoethyl)-l,3,4-thladiazol ve formě soli s některou farmaceuticky vhodnou kyselinou a vhodný farmaceutický nosič.
Jako nosiče pro zmíněnou účinnou látku se použije buS vody (v ampulích pro parenterální podáni), nebo farmakologicky neutrálního plnidla pro tablety. Obsah účinné látky pro jednu parenterální injekci nebo pro podání jedné určité dávky činí 50 až 200 mg.
Navržený přípravek je v dalším textu nazýván Thidasin.
Thidasin je vysoce aktivní selektivní farmakologický stimulátor žaludeční sekrece a má ve srovnání se známými přípravky se stejným účinkem, jako je histamin, Histalog, 5-methylhistamin a Pentagastrin, řadu důležitých přednosti, které budou ukázány na výsledcích zevrubých farmakologických a klinicko-farmakologických testů.
V podrobném popise jsou uvedeny údaje o farmakologickém a klinickém zkoušení Thidasinu, kde účinná látka byla použita ve formě hydroehloridu.
Účinek Thidasinu na žaludeční sekreci
Byly provedeny zkoušky na zvířatech pro srovnání vlastností s hietaminem a Histologem.
V chronických pokusech bylo použito psích samců s žaludeční pištěli po 18ti hodinovém hladovění.
a) Intramuskulární podání
Přípravek Thidasin byl podáván intramuskulárně v intervalech 40 minut ve stoupajících dávkách (0,05 - 0,08 - 0,1 - 0,2 mg/kg a více) až do dosažení maxima sekrece. Žaludeční štáva byla titrována na obsah kyseliny a byla stanovena protaolytická aktivita. Produkce kyseliny chlorovodíkové byla vypočítána v miliekvivalentech (niEq) a pepsinu v miligramech. Výsledky pokusů ukázaly, že Thidasin jpůže vyvolat maximální stupeň sekrece kyseliny chlorovodíkové v žaludku peů. Při intramuskulárním podáním činí minimální
188128 účinná dávka 0,05 mg/kg, maximální 3,0 mg/kg. Hodinový výdej kyseliny chlorovodíkové při maximální sekreci činil 24 mEq za hodinu, pepsinu 110 mg/hodinu.
V kontrolních pokusech byly psům podávány analogické dávky hlstaminu-hydrochlorldu, nebo Hlatalogu. Celkem bylo provedeno 55 pokusů. Výsledky které jsou uspořádány ve formě kumulativních křivek vztahu dávky a účinku umožňují srovnání aktivit (pDg) mezi látkami a Hg-receptory, podle nichž je pořadí: hletamin 6,40, Thidasin 3,86, Hiatalog 3,63.
b) Parorální podání
Ve zvláštní sérii 20 pokusů byl psúm podáván preparát Thidasin v dávce 100 mg na zvíře. Po době letence od 20 do 30 minut byla pozorována maximální žaludeční sekrece (26 mEq/ hodinu). Podání hlstamlnu v dávkách 10 a 20 mg a Histalogu v dávkách 50 a 100 mg nevyvolalo u psů žádnou žaludeční sekreci.
Z toho je patrno, že přípravek Thidasin může vyvolat maximální žaludeční sekreci u psů jak při parenterálním, tak při psrorálním podání. V tom spočívá podstatný rozdíl ve srovnání s histaminem a Histologem.
Ve dvaceti pokusech podle Shayovy methody byli použiti krysí samci (o hmotnosti 250 až 300 g). Dvě hodiny přsd dekapitací zvířat byl podvázán pylorus žaludku. Pak byl zkoumán objem žaludeční šťávy a hodnota pH. Jedné pokusné skupině zvířat byl podán lntraabdomlnálně Thidasin v dávce 8 mg/kg. Jako výsledek bylo zjištěno, že podání přípravku zvyšuje více než třikrát produkci kyseliny chlorovodíkové v žaludku po podvázání pyloru.
U kontrolní skupiny činila hodnota pH žaludeční šťávy 2,2 a produkce kyseliny chlorovodíkové u jednoho zvířete byla v průměru 0,12 mEq; v pokusné skupině činila hodnota pH žaludeční šťávy 1,6 a produkce kyseliny chlorovodíkové byla 0,41 niEq.
Vliv Thidasinu na krevní tlak
Při pokusech na devíti kočkách (hmotnost 2,5 až 4,0 kg) narkotiaováných směsí urethan - chloralosa (60 mg/kg chloralosy, 600 mg/kg urethanu) byl registrován krevní tlak v arterii oarotis oommunis rtuťovým manometrem. Xntravenosní podání 0,1 mg/kg Thidasinu vedle ke snížení krevního tlaku z výchozí úrovně o 4,00 kPa, podání stejné dávky hietaminu o 13,33 kPa a Histalogu o 4,00 kPa. Při snížení dávky Thidasinu pod 0,1 mg/kg nebyl pozorován hypotensivní účinek.
Při pokusech na 18 králících (hmotnosti 2,5 až 3,5 kg) s vyvedenou arterii carotis oommunis do kožního laloku byly preparáty zaváděny intravenosně. Dávka 0,1 mg/kg Thidasinu snížila krevní tlak o 1,60 kPa ekvimolérní dávka hietaminu o 5,33 kPa a Histalogu o 2,00 kPa.
Účinek Thidasinu na H^- a Hg-receptory izolovaných orgánů
Byly registrovány kontrakce izolovaného proužku morčecího ilea při působení stoupajících koncentrací přípravku Thidasinu, hietaminu a Histalogu a zobrazeny křivkami danými vztahem dávka - účinek. Byly zjištěny afinity (pDg) k Hj-receptorům: histamin - 6,73, tas 128
Histalog - 4,23, Thidasin - 3,4.
Na pruhu papíru byly registrovány kontrakce isolovaného děložního rohu krys při působení acetylcholinu v koncentraci 1 . ΙΟ”** Mol. Přitom bylo zkoumáno spasmolytické působení přípravku ve standardních koncentracích na tyto kontrakce. Účinek histaminu byl vzat jako 100 %. Spasmolytický účinek Thidasinu na Hg-receptory činil 15 %, Histalogu 16 %.
Ke sledování vlivu preparátu na Hg-receptory bylo použito izolované srdeční síně morčete a stanovena frekvence rytmu a potom byly nakresleny kumulativní křivky dávka účinek a vypočteny afinity (pDg) k receptorům. Afinity (pDg) činily pro histamin 6,64, pro Histalog 4,80 a pro Thidasin 5,10.
Pokusy o inhibici účinku Thidasinu pomocí antagonistů Hj- a Hg-receptorů
Efekt blokády účinku na Hj- a Hg-reeeptory byl zkoumán na 30 morčatech, která byla uvedena do šokového stavu intravenosním podáním 190 mg/kg Thidasinu. Když bylo předem podáno 0,05 mg/kg Hj-antagonisty (Tavegil) bylo v 90 % případů zabráněno exitu zvířat.
Při pokusech na 6 psech byla intramuskulárním podáním 2 mg/kg Thidasinu vyvolána maximální žaludeční sekrece. Účinek na sekreci byl předcházejícím podáním antagonisty Hg-reoeptorů, a sice dávkou Metiamidu 30 mg/kg, íplně eliminován.
V pokusech na šesti kočkách byla intravenosním podáním 2 mg/kg Thidasinu vyvolána hypotense. Prettedikaci dvou antagonistů histaminu a sice 0,05 mg/kg Tavegilu (H^-receptory) a 40 mg/kg Metiamidu (Hg-receptory) se podařilo této reakci zabránit.
Po provedeni speciálního programu testů byly zjišťovány akutní a chronická toxicita Thidasinu a jeho působeni na funkce různých orgánů a systémů zvířat. Tabulka 1 zobecňuje výsledky těchto testů.
Tabulka 1
Běžné číslo Název testu Výsledky
Kontrolní skuDina Pokusná skuDina
1 2 3 4
A. Akutní toxicita mg/kg myší samci 18,0 až 21,0 g i.p. 1000
krysí samci 200 až 250 g i.p. 1000
morčecí samci 280 až 350 g i.p. 360
morčecí samci 200 až 250 g i.p. 190
B
Chronická toxicita morčecí samci o váze 200 až 250 g
1. intramuskulárně 20 mg/kg (0,1 LD,jq)
Thidasin denně, 10 dnů průměrná hmotnost u kontrolní skupiny v g průměrné hmotnost u pokusné skupiny v g
2. Hematologie (na počátku a na konci pokusu) hemoglobin, % u kontrolní skupiny u pokusné skupiny leukooyty, u kontrolní skupiny u pokusné skupiny erythrooyty, v mil, u kontrolní skupiny u pokusné skupiny sedimentace, mm u pokusné skupiny leukooyty - rozpočet krevní sréžlivost
3. Elektrokardiogram na počátku a na konci pokusu
C. Lokálně dráždivý účinek 1 až 5% roztoků (morčata, králíci) intramusk ulár ně intravenosně perorálně eubkutánně na oční spojivku
D. Alergický účinek (Arthusův-Sacharowův fenomen) králičí samci o váze 3,0 kg denně, 6 až 7 dnů:
u pokusné skupiny subkutánně, 0,1 ml 1% roztoku u kontrolní skupiny 0,1 ml normálního koňského séra
É. Účinek na hloubku a frekvenci dýchání, (králíci, kočky)
0.1 až 0.2 mg/kg l.v. frekvence dýchání za minutu amplituda dýchacích pohybů, mm
230,8 i 52 220,0 i 58
260.3 i 51
252.3 - 50
13.8 - 0,4
11.8 Í 0,1
10920 - 702 11360 i 900 3,79 i 0,1 3,75 i 0,1 bez zvláštních změn beze změn bez podstatných změn
11,9 - 0,3 12,4 i 0,3
10070 í 610
9500 i 835 3,46 í 0,1 3,93 i 0,1 negativní reakce negativní reakce nekrosy, odloučení postižených úseků
90,0 í 0,2 220 í 0,3
85,0 i 0,4 180 - 0,1
Ί
0.1 až 0.2 mg/kg l.m, frekvence dýchání za minutu amplituda dýchacích pohybů, mm mg/kg i,v, frekvence dýchání za minutu amplituda dýchacích pohybů,mm mg/kg l.v, frekvence dýchání za minutu amplituda dýchacích pohybů, mm
79,0 í 2,0 78,0 - 2,3
160,0 -6,2 160,0 - 10,1
120 - 10,0 85,0 i 6,0
10,0 í 0,8 14,0-0,4
100,0 - 8,0 85,0 - 10,0
110,0 i 7,0 140 i 20,0
Chronická toxicita psí samci o váze 22 až 25 kg, 3 zvířata
Perorálně, 200 mg (v želatinových kapslích) denně, 10 dnů, 1 krát denně 1 kontrolní pes
Chování zvířat, potravové reflexy
Váha na počátku a na konci pokusu
Funkce kardiovaskulárního systému
a) Elektrokardlogram na počátku a na konci pokusu P-P, PQ, QRST, T beze změn beze změny bez podstatných změn
-Ρ ’-Q
RST doba celého srdečního cyklu, ukazatel frekvence srdečních stahů část EKG, ukazuje dobu nabuzení síně srdeční část EKG, tzv. komorový komplex, ukazuje dobu průběhu nabuzení v srdečních komorách a obnovu srdečního potenciálu (T-vlna) charakterizuje intenzitu repolarizace myokardu a Intenzitu výměnných procesů
b) Fonokardiogram na počátku a na konci pokusu
c) Vyěetření krevního tlaku na počátku a na konci pokusu žádné odchylky ve výšce a trváni tonu a žádné poruchy v synchronizaci s EKG vyskytly se změny v mezích fysiologické normy 14,67 až 18,67 kPa
199129
5· Funkce .jater
a) obsah bilirubinu, mg % na počátku pokusu
5. den pokusu 10. den pokusu
b) obsah glutamin-alanin-transaminásy v jednotkách na počátku pokusu
5. den pokusu 10. den pokusu
c) Mobilita sérových bílkovin
1) sublimátová zkouška na počátku pokusu 5. den pokusu
10. den pokusu
2) Thymolová zákalová reakce na počátku pokusu
5. den pokusu 10. den pokusu
6. Vyšetření moče, objem, specifická hmotnost, bílkovina, mikroskopie sedimentu (psi, morčata) (vodní zátěž v den vyšetření činila 5 % hmotnosti zvířete) na počátku pokusu 5. den pokusu 10. den pokusu
7. Histologie vyšetření vnitřních orgánů (psi, morčata) 10. den pokusu (mikrořezové preparáty jater, ledvin, nadledvinek, štítné žlázy)
0,15
0,15
0,15
0,16
0,15
0,15
30
30
35,5 32
1,0 1,0
1,0 i,o
1,0 1,1 žádné podstatné změny diurese a ve složení moče žádné mikroskopické změny v orgánech ve srovnání s kontrolními orgány
Výsledky farmakologických zkoušek žaludeční sekrece působením Thidasinu ve srovnání se známými preparáty vedou k následujícím závěrům:
1. Při pokusech na zvířetech může Thidasin vyvolat maximální sekreci kyseliny chlorovodíkové v žaludku stejného stupně jako histamin a Histalog.
2. Na rozdíl od histaminu a Hlstalogu může být dosaženo maximálního stupně sekrece .
^17'
Hodnoty chronické toxicity zjištěné na
Thidasinem jak při parenterálním tak při perorálním podáni, což je podstatnou výhodou ve srovnání se známými analogy.
3. Srovnáni účinků Thidasinu na Hj- a Hg-receptory u různých objektů ukázalo, že afinita mezi preparátem a Hg-receptory je silnější než mezi preparátem a H^-receptory a selektivita účinku Thidasinu je vyšší než u Histalogu.
4. Thidasin v dávkách (3 mg/kg), které vyvolávají maximální žaludeční sekreci u psů, nemá podstatný účinek na krevní tlak, rytmus srdečních stahů a celkové chování zvířat. Thidasin má velkou theraupeutickou šíři, o čemž svědčí poměr
1000 dvou druzích zvířat svědčí o tom, že preparát v dávkách 1/10 LD^q neovlivňuje podstatně růst a vývoj zvířat, složeni krve a krevní obraz a funkce různých vnitřních orgánů a nevede k žádným pathologickým změnám v životně důležitých orgánech zvířat.
Klinické vyzkoušení Thidasinu jako diagnostického prostředku pro testování sekreční schopnosti Žaludku u nemocných a zdravých osob, bylo provedeno u 650 pacientů. Byla zkoušena možnost provádění suhmaximálních a maximálních testů při parenterálním a orálním podání preparátu ve srovnání s histaminem a Pentagastrinem. Zvláštní pozornost byla věnována registraci vedlejších účinků a reprodukovatelnosti výsledků sekrece při opakovaných pokusech.
V tabulkách 2, 3, 4 a 5 jsou uvedeny některé nashromážděné zobecněné hodnoty.
Tabulka 2
Vliv maximálních dávek Thidasinu na hodnoty žaludeční sekrece u pacientů střední věkové skupiny
Preparát
Počet Výdej/h HC1 Koncentrace HC1 Žaludeční poz o- mEq/h_mEq/l_šfcňva ml/h_ rování 1.hodina* 2.hodina 1.hodina* 2.hodina % 1.hodina* 2.hodina %
Thidasin
(2 mg/kg) perorálně 13 4,3 21,6 +402,3 33,3 103,2 +209,9 102,1 227,9 +123
Thidasin (2 mg/kg) subkutánně 11 8,2 18,3 +471,9 43,9 100,8 +129,6 87,0 200,5 +130,5
Pentagastrin (6 mg/kg) 15 3,7 16,5 +345,9 35,3 94,0 +166,3 106,3 174,0 +63,7
x 1.hodina vyšetřování (basální sekrece)
2.hodina vyšetřování (sekrece po podání preparátu)
18912B
Tabulka 3
Srovnání hodnot žaludeční sekrece při použití Thidaainu (parenterálnS) v dávce 1,5 mg/kg a jednoduchého histaminového testu (0,01 mg/kg) u 20 pacientů
Hodnoty Celková acidita Volná kyselina Výdej Maximální výdej Poměr celkové aci-
(jednotky) (jednotky) mEq/hod HCL mEq HC1 dity po stimulaci
k basélní sekreci
Histamin Thidasin Histamin Thidasin Histamin Thidasin Histamin Thidasin Histamin Thidasin
92,0+23 90,3+22 81,7+21 77,0+20 12,0+0,4 12,2+0,7 8,8+0,2 8,9+0,3 2,52+0,12 2,54+0,09
p >0,05 ^0,05 5>O,O5 f0,05 ?0,05
Tabulka 4
Reprodukovatelnost výsledků sekrece po podáni Thidasinu a histaminu v párových pokusech podle hodnot celkové acidity.
Počet pozorování v každé skupině po 10 osobách
Dávky
\nre pařátu Thidasin Basélní sekrece Histamin
Hodnoty N. 1,5 mg/kg perorálně 0,7 mg/kg subkutánně 0,01 mg/kg subkutánně
« rozdíl*
(výkyvy) 0-22 15-42 0-62 0-53
% rozdíl
v průměru 7,5 31 42 33
x) % rozdíl je poměr rozdílu hodnoty celkového obsahu kyselin při prvním a druhém vyšetření jednoho a téhož pacienta k vyšší z obou hodnot.
189128
Tabulka 5
Srovnání účinku Thidasinu, histaminu a Pentagastrinu na nejdůležltější hodnoty žaludeční sekrece u pacientů s dvanácterníkovým vředem
Hodnoty sekrece Thidasin Histamin Pentagastrin
1.hodina* 2.hodina 1.hodlna* 2.hodina l.hodina* 2.hodina
mEq/hod 7,25-09 23,9-1,8 7,0±l,2 19, A, 6 7,4-0,8 24,8^1,5
výdej pepsinu
jednotek/hod 4,0-0,7 17,8±2,3 3,7-1,2 4,8±3,0 3,3-0,8 19,3-3,8
výdej chimosinu
jednotek/hod 17,3-0,3 218,2-4,0 16,0^0,008 39,14-2,8 16,4-0,04 157,3±5,9
x) 1. hodina - basální reakce
Výsledky pokusů ukázaly, že při adekvátních dávkách je sekreční účinnost Thidasinu stejné jako u histaminu a Pentagastrinu. Na rozdíl od pbsledně dvou jmenovaných preparátů, může být Thidasin podáván stejně dobře jak perorálně ve formě tablet nebo sondami ve formě roztoků, tak také parenterálně, intramuskulárně nebo subkutánně. Pomocí Thidasinu je možno provést jak submaximální tak také maximální sekreční testy. Ve všech případech není použití Thidasinu doprovázeno žádnými podstatnými vedlejšími jevy, které jsou charakteristické pro hlstaminový test a nevyžaduje proto předcházející podání antihistaminových přípravků. Perorální způsob podání Thidasinu je pohodlný, jednoduchý a může se provádět za ambulantních podmínek.
Klinická pozorování potvrdila experimentální výsledky a ukázala, že Thidasin Je selektivní stimulátor žaludeční sekrece téměř prostý vedlejších účinků, který ve srovnání s analogickými známými preparáty (histamin, gastrin) mé podstatné výhody a sice může být podáván perorálně, má výrazný selektivní účinek, je bezpečný a pohodlný při klinickém používání. Podle výsledků klinických pozorování byly stanoveny účinné ldávky přípravku pro provádění submaximálních a maximálních sekrečních testů při rozdílných způsobech podávání.
Tabulka 6 obsahuje příslušné údaje.
Tabulka 6
A. Dávky pro submaximální sekreční testy
Způsob podání Hlstamin- diohlorid mg/kg Histalog (Betasol) mg/kg Thidasln mg/kg
Subkutánně nebo intramuskulárně 0,008 0,9 0,8
Per orálně - - 1,5
B. Dávky pro maximální sekreční testy
Způsob podání Histamin- dichlorld mg/kg Histalog (Betasol) mg/kg Thidasln mg/kg
Subkutánně nebo intramuskulárně 0,025 1,7 1,6
Ferorálně - - 2,0
Účinné látka, a sice 2-amino-5-(2-aminoethyl)-l,3,4-thladiazol vzorce
S nh2 nh2ch2ch2 - C je známá látka (Maeaki Outa: J. Pharm. Soc. Japan., 72.
1636 až 1639, 1952).
Hydrochlorid této sloučeniny je bílý krystalický práěek e nažloutlým odstínem, slabě hygroskopioký o teplotě tání 238 °C (za rozkladu), podle údajů v literatuře Je teplota tání 237 °C (za rozkladu). Práěek se rozpouětí lehce ve vodě, vodný roztok Je bezbarvý, průhledný a dlouhou dobu stálý. Roztok látky v 0,01 M kyselině chlorovodíkové v koncentraci 104 mol má charakteri8kioké absorpční spektrum v UV oblasti e maximem při 245 - 1 nm.
Příklad 1
Příprava di- a monohydrochloridu 2-amlno-5-(2-aminoethyl)-l,3,4-thladiazolu a) Příprava 2-amino-5-(2-ftalimldoethyl)-l,3,4-thiadiazolu.
189128 g l-(2-ftalimidopropionyl)-thiosemlkarbazidu se za míchání rozpustí ve 45 ml 96 % kyseliny sírové a zahřívá se 5 až 10 minut na 100 °C. Roztok se ochladí, vlije se za míchání na tlučený led a neutralizuje se 20% roztokem hydroxidu sodného až na pH 8 až 9. Sraženina se odfiltruje a na filtru se proccyje vodou až do úplného odstranění anorganických solí. Výtěžek 18,5 g (90 %), teplota tání 229 až 231 °C (za rozkladu) (vodný dioxan). Podle údajů v literatuře je teplota tání 226 až 227 °C.
Pro ci2H10N4°2S vypočteno: 52,54 % C, 3,67 % H, 20,43 % N, 11,69 S;
nalezeno : 52,31 % C, 3,82 % H, 20,24 % N, 11,67 S.
Výchozí l-(2-ftalimidoproplonyl)-thiosemikarbazid může být připraven metodou uvedenou v literatuře (Masaki Outa: J. Pharm. Soc. Japan., 72. 1636 až 1639, 1952).
b) Příprava 2-amino-5-(2-aminoethyl)-l,3,4-thiadiazoldihydroehloridu
17,8 g 2-amino-5-(2-ftalimidoethyl)-l,3,4-thiadiazolu, 3,25 g hydrazinhydrátu a 130 ml alkoholu se zahřívá 3 hodiny k varu. Alkohol se odpaří ve vakuu; ke zbytku se přidá 150 ml vody a 25 ml 20% hkyseliny chlorovodíkové, zahřívá se 30 minut, po ochlazení se ftalhydraaidový zbytek odfiltruje a na filtru se propláchne vodou. Vodný roztok se odpaří na parní lázni, zbytek se rozpustí v 70 ml studené vody, zpracuje se neutrálním aktivním Uhlím a zfiltruje. Filtrát se odpaří na parní lázni až do sucha. Výtěžek 14 g (100 %), teplota tání 238 °C (za rozkladu) (vodný methanol - aceton). Podle údajů v literatuře je teplota tání 237 °C (za rozkladu).
Pro C^HgN^S . 2 HC1 vypočteno: 22,13 % C, 4,64 % H, 25,80 % N, 14,77 % S, 32,66 % Cl;
nalezeno : 22,03 % C, 4,64 % H, 25,81 % N, 15,00 % S, 32,25 % Cl.
c) Příprava 2-amino-5-(2-aminoethyl)-1,3,4-thiadiazolmonohydrochloridu
K suspenzi 1,09 g 2-amino-5-(2-aminoethyl)-l,3,4-thiadiazol-dihydrochlaridu v 10 ml čistého alkoholu se přidá 0,8 ml destilovaného triethylaminu. Směs se míchá 1 hodinu, zbytek se odfiltruje a promyje alkoholem. Výtěžek 0,9 g (100 %), teplota tání 202 až 203 °C.
Pro Ο4ΗθΝ4Ξ .HCl vypočteno: 19,63 % Cl;
nalezeno : 19,26 % Cl.
Příklad 2
Příprava roztoku 2-amino-5-(2-aminoethyl)-l,3,4-thiadiazolu pro injekce nebo pro podání per os.
Přípravek ve formě 5% vodného roztoku a v dávce 0,8 až 2 mg/kg tělesné hmotnosti pacienta se aplikuje subkutánně nebo intramuskulárně, nebo v dávce 1,5 až 2,0 mg/kg tělesné hmotnosti pacienta perorélně.
Protože roztoky 2-amlno-5-(2-aminoethyl)-l,3,4-thiadiazol-dihydrochloridu reagují silně kysele, neutralizují se předem roztokem hydroxidu sodného-na pH 6 až 7, přičemž sloučenina se převede na monohydrochlorid.
Pro přípravu 1 litru 5% roztoku preparátu se rozpustí 50 g 2-amino-5-(2-amineethyl)1,3,4-thiadlazol-dihydrochloridu v 900 ml vody pro injekce, přidá se 30% roztok hydroxidu sodného až na pH 6 až 7 a doplní se vodou do 1 litru. Roztok se zfiltruje, dávkuje se do ampulí z neutrálního skla po 1 ml a sterilisuje se parou při 100 °C po dobu 30 minut.
Jako zkoušku na identitu přípravku je možno použít působení dusitanu sodného na horký, chlorovodíkově kyselý roztok přípravku (redukce nitritového iontu podle jodoškrobového indikátoru) nebo positivní reakci na ionty chloru.
Identitu přípravku je také možno zkoušet UV-spektroskopií, kde se jeví absorpční maximum při 245 - 1 nm.
Kvantitativní stanovení může být provedeno spektrofotometricky podle optické absorbance zkoumaného roztoku, nebo titrimetioky stanovením chlorových iontů,
Ampule se uchovávají na místě chráněném proti světlu.
Příklad 3
Příprava preparátu ve formě tablet.
Pro přípravu tablet o hmotnosti po 0,15 g se smísí 0,05 g 2~amino-5-(2-amlnoethyl)1,3,4-thiadlazol-dihydrochloridu s plnidlem a zhotoví se tablety. Plnidlo má toto složení: Cukr 0,0535 g; škrob 0,0425 g; talek 0,003 g; stearan vápenatý 0,001 g. Zkoušky na identitu a kvantitativní stanovení je stejné jako v příkladu 2. Tablety se uchovávají na suchém místě.

Claims (5)

1. Stimulátor žaludeční sekrece obsahující účinnou látku a farmaceutický nosič, vyznačený tím, že jako účinnou látku obsahuje 2-amino-5-(2-aminoethyl)-l,3,4-thiadiazol ve formě soli s farmaceuticky vhodnou kyselinou.
2. Stimulátor podle bodu 1, vyznačený tím, že jako nosič obsahuje vodu.
3. Stimulátor podle bodu 1, vyznačený tím, že jako nosič obsahuje směs pevných plnidel.
4. Stimulátor podle bodů 1 a 2, vyznačený tím, že obsah účinné látky v jedné injekci pro parenterélní podání je 50 mg/ml.
5. Stimulátor podle bodů 1 a 3, vyznačený tlm, že obsah účinné látky v jedné tabletě je 0,05 g.
CS165278A 1978-03-15 1978-03-15 Stimulátor žaludeční sekrece CS199128B1 (cs)

Priority Applications (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CS165278A CS199128B1 (cs) 1978-03-15 1978-03-15 Stimulátor žaludeční sekrece

Applications Claiming Priority (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CS165278A CS199128B1 (cs) 1978-03-15 1978-03-15 Stimulátor žaludeční sekrece

Publications (1)

Publication Number Publication Date
CS199128B1 true CS199128B1 (cs) 1980-07-31

Family

ID=5351415

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CS165278A CS199128B1 (cs) 1978-03-15 1978-03-15 Stimulátor žaludeční sekrece

Country Status (1)

Country Link
CS (1) CS199128B1 (cs)

Similar Documents

Publication Publication Date Title
JPS60500174A (ja) 消化性潰瘍治療用医薬製剤
JPH08245385A (ja) 高血圧症およびうっ血性心不全の治療
EP0569096A1 (en) Depot preparation
JP2001302514A (ja) フェニルエテンスルホンアミド誘導体含有医薬
JPS63270626A (ja) 抗潰瘍剤
BRPI0615046A2 (pt) uso de um composto, e, formulação para administração oral
EP0928191B1 (en) Pharmaceutical compositions comprising s-alkylisothiouronium derivatives
CS199128B1 (cs) Stimulátor žaludeční sekrece
US3966978A (en) 4-Biphenylacetic acid as an inhibitor of platelet aggregation
EP0990441A1 (en) A drug for treating diabetic nephrosis
Resnick et al. Stimulation of gastric secretion in man by a serotonin antagonist
Russell et al. The influence of orthophosphate on the renal handling of inorganic pyrophosphate in man and dog
Robinson Alloxan Diabetes and Insulin Effects on Amino Acid Incorporating Activity of Rat Liver Microsomes.
EP0402859B1 (en) Therapeutic agents of metabolic bone disease
JPH0530814B2 (cs)
DE3904795C2 (de) Pharmazeutisches Präparat und dessen Verwendung
US4073915A (en) Treating asthma
US4851408A (en) Use of 6-allyl-2-amino-5,6,7,8-tetrahydro-4H-thiazol[5,4-d]azepine for releasing growth hormone
IE45144B1 (en) Aminoalkyl esters of carbamimidothioic acid and compositions having immunosuppressant activity
RU2045268C1 (ru) Противогистаминное и антиаллергическое средство и способ приготовления глутамината хинуклидил-3-дифенилкарбинола в виде раствора для инъекций
US4942171A (en) The compound, 6-(1-imidazolyl methyl)-5,6,7,8-tetrahydronaphthalene-2-carboxylic acid and salts thereof having antidiabetic activity
WO2021119157A1 (en) Small molecule inhibitors of voltage-gated sodium channel 1.7 and methods of using same
US5830903A (en) Triazole substituted quinoline derivatives for gastrointestinal treat-treatment
JPS61126026A (ja) イソキノリンスルホン酸アミドを有効成分とする抗癌剤
Walters et al. Pharmacological studies of the ipecac alkaloids and some synthetic derivatives of cephaeline. I. Studies on toxicity