Vynález se týká zařízení pro udržování konstantního podtlaku v poměru k tlaku okolí ve vakuové soustavě, pracující s nadbytečnou dopravní kapacitou, s přívodním ventilem vzduchu, spojeným s m^rnbbí^i^ou, pro vpouutění okolního vzduchu do vakuové soustavy, přičemž mernbbána tvoří část stěn komooy, která je s vakuovou soustavou v takovém sp^óii^íl, že změna v hodnotě podtlaku ve vakuové soustavě vyvolává změnu hodnoty podtlaku v této komoře, přičemž ta strana menmbány, která je odvrácena od komoy, je vystavena tlaku okolí ve směru otvírání ventilu. Takové zařízení je například potřebné u vakuové soustavy soupravy dojicích přístrojů, jelikož se ukázalo, že proměnnivá úroveň vakua je škodlivá pro zdraví vemena.

Vakuová soustava u d^iicích zařízení působí tím způsobem, že různé mnnossví okolního vzduchu vstupuje do strukových násadců, zatímco určitý objem vzduchu je odstraňován vývevou. Aby se udržela předem určená úroveň podtlaku je zapoořebi, aby přicházzéící ,a od^házeící mntlsSví vzduchu byla stejná, Řízení úrovně podtlaku může být přiom prováděno dvěma různými způsoby:

1. dopravní kapacita vývěvy se plynule přizpůsobuje přiváděnému mtlžSví vzduchu, např. řízením otáček vývěvy.

2. Pevně nastavená dopravní kapacita vývěvy se zvcH větší, než odpovídá mnnossví vzduchu proudícího dovnkř u strTukových násadců, a právě takové mn^sv! vzduchu, které odpovídá rozdílu mmzi dopravní kapacitou čerpadla a vzduchem vpouštěným v místě strukových'násadců, se v každém okamžiku přivádí soustavě zvláštními ventiln·

V praxi se užívá druhého způsobu. Příslušné zařízení je známo například ze švýcarského pat. spisu č, 381 914 /DRP 1 097 745/. U tohoto zařízení působí na memmbánu na jedné straně tlak ovzduší a na druhé straně poddlak, který je na konci vedení mléka. Šoupátko spojené s ' ш^ι^bránřu pomocí tyče ovlivňuje v závislos ti na podtlaku na konci vedeni mléka velikost vstupního průřezu vzduchu na konci podtlakového vedení. Tyč je pod napětím pružiny, . takže pohyb šoupátka ve sm^ylu otvírání se děje prolti síle pružiny. Pomocí rýhované maaíce lze předpětim šroubové pružiny nastavit vykkenuuí membrány a tím velikost vstupního otvoru pro vzduch na Žádanou výchozí hodnotu. Při zvýšení podtlaku na konci vedení mléka vyklene se membrána dolu. Šoup«át^ko s^poj^ené s ^mem^bráno^u je p^ak rovněž taženo dolů, čímž se ^vst^upní ^{otvor pro} vzd^uch ještě ví^ce ^otevre. Prⁱ zmebeni ^pódtl.a^ku z^niSi ^se pr^iměřen^ě vyklenutí. mern^br^án^y a vst^upni ^ot^vor pro vzduch se zbeeši. Má se tedy nastavit rovnováha mezi tlakovými silami pUsobícími na membránu a pružnou silnou nastavenou na pružině za pom)(^:L rýhované matice.

Konstrukce ventilu popsaná ve shora uvedeném preduveřejnění je prakticky nesnadno'proveditelná a také se v praxi nezavedla. Příčinu třeba spatřovat v tom, že je zde požadována poměrně složitá spolupráce mezi membránou, pružinou a tvarem vstupního otvoru pro vzduch. Je třeba uváážt, že efektivní tlaková oblast membrány se mění při odchýlení membrány a že velikost této tlakové oblasti závvsí na tvaru i na pružnoosi membrány. Kromě toho se síla utvářená pružinou mění v dUsledku velké vzdálennosi, ve které se pohybuje těleso vennilu.

V dUeledku této nepříznivé ko^sti^ukce ven^lu má tento vennil velmi malou citlivost.

Kromě toho je znám i užíván vennil popsaný v rritském pat. spisu č. 1 105' 467 . Tento v^i^SíI ry teoreticky mohl rýt velmi citlivý, avšak pak se dostaví kmitání částečně v důsledku tSutnčnsnSí, že těleso ven^lu je příliš ovlivňováno vzduchem, vstupujícím venti^m.

V^t^s^lnz vychází proto z úlohy zvýšit citlivost venni^, aniž ry docházelo ke ^kmiiání.

Tato úloha je podle vynalezu rozřešena tak,že je upraven pomocný vennil, který je v pneumatickém spojení jednak s vakuovou soustavou a jednak s komorou a je ovlivňován ' podtlakem ve vakuové soustavě ve sběru otevírání a silou v podstatě ko n ns ta n n ta i, ve směru zavíráni, a že komora je v pneummtickém spojení s okolím přes škrticí otvor.

PUsobnním pomocného vennil společně se škrticím ústrojím se na podtlakové straně membrány, tj. v uvedené komoře nastaví podtlak /řídicí tlak/, který leží mezi podtlakem ve vakuové soustavě /pracovním tlakem/ a tlakem okooi. Když pracovní tlak je na nastavené žádané hodnotě, t j. ve stacionárním stavu, proudí přívodním vnstilem takové množní vzduchu, které právě odpovídá nadbytečné dopravní kapacitě vakuové soustavy, zatímco pomocným ventilem proudí takové množství vzduchUukfteré je rovno malému mnsnžSví vzduchu vstupují^cbu škrticím ústl^njm,P!^í^cnvsí tlak a řídicí tlak jsou.tedy na nastavených žádaných hodnotách. Odchylka pracovního tlaku od žádaného tlaku vede podle vynálezu zařízení k odchylce řídícího tlaku od žádané hodnoty, která je úmmrně větší než odchylka v pracovním tlaku. Řešení podle vynálezu představuje tedy zářízení pro zesílení signálu, které na íznskkjící změny pracovního tlaku .může reagovat mnohem citlivěji, než známá zařízení, aniž hy docházelo ke kmitáni, jelikož škrticí ústrojí společně s pomocným vendem pečuje o nutnou rychlost změny ří.di^^^lm tlaku.

Komora je s výhodou ve spojení se skříní pomocného vennil spojovacím potrurím.V důsledku tohoto řešení je možné vyrHět přívodní vendl vzduchu a pomocný vennil jako oddělené jednotky.

Řkkricí otvor stejně jako zavírací síla působní na pomocný. vendl jsou s výhodou nastavitelné. Tímto zpUsorem lze u dané soustavy dosáhnout naatavitelnosti pracovního rozsahu,popř. úrovně podtlaku vakuové soustavy.

Vynnlez rude popsán na výhodném příkladu provedení v s^udlosti s výkresy, přičemž oIi:,' 1 znázorňuje svislý řez pomocným vendeem a obr. 2 znázorňuje svislý řez přívodním v^^^i.eem vzduchu, spojeným s membránou.

Na spodní straně skříně £ pomocného ven^lu podle . obr. 1 je umístěn držák £, který je opatřen závinem a může rýt spojen s neznázorněnou vakuovou soustavou, V držáku je upravena kuželovitá plocha 3 ventiOovkUn sedla, která spolupUsorí s kulovitě vytvořeným vestiOíýým těleeem £. Toto těleso má vřeteno 5.» které s velmi nepatrnou vůlí £ prochází válcovou částí povrchu vnntijovéUn sedla. V V eteno ven SíIu je pružinou £ taženo vzhůru, při Čemž pružina je zavěšena v předpínacim úútrojí £ íensilj. Toto ústrojí je zase upevněno na povrchu skříně pnm^(^nkhn vensilj ^лЬу £, které jsou zašrouLovány do předpínací.ho ústrojí £. Kromě toho je ve. skříni 1 upraven jehlový v^r^nil 10, který šrouL·ovým pohyrem může nastavitelně ovlivňovat ški^ticí otvor 11. Přívodní otvor 12 vzduchu, upravený ve stene skříně pomocného íensilj_| je ve sp^j'ení s jedovým vnstilem a je zakryt . vzduchovým filmem 13 . Tento filtr, který je odnímaaelný, sedí v držáku £4. Vvntřek skříně pomocného íenttlj je přes spojovací vedení 15 spojen s komorou £6 v horní části přívodního ^^i^SíIu vzduchu, jak je to znázorněno na oIi. 2.

Tato komora 1 . 6 je ometena víkem 1 7 a bmrnmránou . 1 8 . Membrána 18 je za pomoci š^uIu 1 9 upnuta mezí, ví^ke^m 17 a prstencovou vložkou £0.. N a vložce 20 je bajonenovýb uzávěrem připevněn v poddsatě kuželovitý dílec 21, Ve stěně kuželovitého dílce 21 jsou štěrbiniy 2 2, které slouží jako vstupní otvory pro okolní vzduch do vnitřku dílce 21, Dílec 21 má držák 23, který je opatřen závitem a je spojen se stejnou vakuovou soustavou jako pomocný veetil. Pouzdro 24, které je ve své horní části nepatrně kůželovvté, vyčnívá vzhůru od držáku 23. Pouzdro je nahoře uzavřeno, má však ve své kuželovité části otvory 25 , které jsou orientovány radiálně. V uzavřeném postavení ventilu jsou otvory 25 uzavřeny dalším pouzdrem 26. Obě pouzdra jsou navzájem souosá -a vnntřní strana pouzdra 26 má v oblasti otvorů 25 stejnou kůže lovitoss, jako vnnjší strana pouzdra £4. Pouzdro 26 je nahoře otevřené a má obdobně postranní otvor ' 27. Kolík 23 spojuje memtibánu 18 s horní částí pouzdra 26 . V důsledku předpětí memlibány £8 snaží se tato rammmbána zatlačit pouzdro 26 dolů do zavíracího postavení. Kolík 28 je vůči pouzdru 26 uložen kloubově, a sice tím, že má na svém dolním konci vývrt 29, .který prochází napříč kolíkem a směrem navenek kuželovvté ve směru k oběma koncům'a obklopuje s vůlí další koLík .30, který je zase upevněn na horním konci pouzdra 26.

Zaaízení pracuje následujícím způsobem: Úroveň podtlaku, která má být udržována ve vakuové soustavě, se nastaví přísluňýým seřízením tahu pružiny 7, což se provede - otáčením šroubu 9. Přívod vzduchu .do skříně pomocného vennilu se řídí jehoovým ventilem 1), a to podle místního poddlaku. Tě^nnc deska zabraňuje nesprávnému ovládání šroubu 9., jakož i jehlového vennilu 10, když již tyto členy byly správně seřízeny. Za normálních provozních podmínek, tj. ve stacionárním stavu, se všechen vzduch vstupující jehoovým venti^m odsává na pomocném vennilu. Jestliže se úroveň podtlaku ve vakuové soustavě zvvěŠí, je ventilové těleso £ taženo dolů, a zvýšená úroveň podtlaku se spojovacím vedením 15 šíří dále až ke komoře £6. Mernmbána £8. se. nadzdvihne a zakryje tím v přiměřené míře otvory 25. Do- otvorů pak proudí stále více vzduchu, a to Částečně shora horním koncem pouzdra 26 a částečně postranním otvorem 27 pouzdra. Přívod vzduchu do vakuové poustavy přes držák 23 opět nastaví úroveň podtlaku, a sice za pomocí pružiny £.

V důsledku pohybHvooti spojení kolíkem .30. v různých směrech je pouzdro 2 6 samootředdcí vůči pouzdru 24; tím je zabráněno, že by „pouzdra 24 a 2j6 k sobě při pohybech memmbány přilnula.

Zaaízení lze pouuít nejen k udržení konstantního podtlaku vůči okolnímu tlaku, nýbrž také k udržení konstantního rozdílu mezi nižším a vyšším podtlakem.