CS196458B1 - Způsob konzervace materiálů na bázi uhličitanu vápenatého - Google Patents

Description

Vynález se týká způsobu konzervace materiálů na bázi uhličitanu vápenatého organokřemičitými prostředky.

Je známo, že materiály na bázi uhličitanu vápenatého, např. vápenec, dolomit nebo mramor, stejně Jako' jiné přírodní materiály, podléhají rozrušování působením povětrnostních vlivů, deště, mrazu a změn teploty, i když v meněí míře vzhledem ke své neporézní struktuře. V daleko větěí míře však vápenec podléhá vlivům exhalací, především chemického původu, jako jeou kysličník uhličitý, siřičitý, sírový aj. Vznikající kyselý uhličitan vápenatý nebé síran vápenatý jsou řádově rozpustnější než původní uhličitan a na plastikách nebo obkladovém materiálu budov vznikají výkvěty křídovitého vzhledu, ztrácí ae barevnost a živoet přírodního materiálu, což vše působí esteticky velmi rušivě.

Dosavadní způsob konzervace zkřídovatělých vápenců, dolomitů a mramorů pomocí vosků je účinný jen při umístění exponátů v interiéru, při vlivu povětrnosti v exterierů však není dostatečný.

Nyní bylo zjištěno, že pro ochranu vápencových, dolomitových a mramorových plastik a kamenických prvků proti vlivům povětrnosti a pro konzervaci jejich zkřídovatělých povrchů je vhodné použít organokřemičité polymery, které mají siloxanový skelet Si-O-Si, obdobný jako v anorganických silikátech, přičemž na každém křemíku jsou vázány dvě metylové skupi196 458

196 498 ny. Dimetylelloxanové polymery β koncovými funkčními skupinami lze nanášet v roztoku a za normální teploty vulkánizují na průhlednou, pružnou kaáčukovltou vrstvu chránící a spojující zkorodovaný, zkřídovatělý povrch materiálu. Vulkanizpce dimetylailoxanového polymeru začne bezprostředně po smísení obou složek směsi, nejprve se zvyšuje viskozita až konečně vznikne nelepivý pryžovítý produkt. Ryehloet vulkanizace je závislá na množetví použitého vulkanizačního katalyzátoru a pracovní teplotě, při které vulkanizace probíhá.

Zvulkaniaovaný dimetylsiloxanový polymer Je odolný proti teplotám od -50 do + 200 °C, a v tomto rozmezí teploty je i pružný, takže nemůže vytvořit tvrdou krustu - jako například při použití epoxidových pryskyřic - a tato má zcela odlišné mechanická i fyzikálnšchemické vlastnosti a v důsledku toho není náchylná k odtržení od základního materiálu.

Dimetylsiloxanový polymer má výborné hydrofobní vlastnosti, je odolný proti ultrafialovému záření a ozónu. Chemická odolnost proti slabým kyselinám a zásadám, polárním rozpouštědlům i většině korodujících solí i proti působení exhalací chemického původu je uspokojivá.

Dimetylelloxanové polymery ve vulkanizovaném stavu mají velmi nízkou adhezí k ostatním materiálům, s výjimkou skla. Má-li být dosaženo pevného spojení, je třeba spojovaná plochy upravit předem speciálními spojovacími prostředky, tak zvanými základními nátěry na bázi organoalkoxysilanů, popřípadě organoalkoxyailoxanů.

Na takto připravený povrch ee aplikuje roztok dimetylailoxanového polymeru s katalyzátorem.

Podstatou vynálezu je tedy způsob konzervace materiálů na bázi uhličitanu vápenatého, např. vápence, dolomitu nebo mramoru orgunokřemičitými prostředky, při němž se povrch materiálu po mechanickém očištění povleče základním nátěrem směsi látky obecného vzorce RSi(OR)^ s látkou obecného vzorce Si(OR)^, kde R je stejný nebo různý alkyl, obsahující 1 až 5 atomů uhlíku, popřípadě jejich oligomerů, o tloušlee 0,005 až 0,02 mm a na takto upravený povrch se nanese vrstva dimetylsiloxanového polymeru vulkanizovatelného za studená o tloušlee 0,005 až 0,5 mm. Popsaný způsob konzervace materiálů na bázi uhličitanu vápenatého podle vynálezu vede k vytvoření průhledné, pružné vratvy na jejich povrchu, „ i a tato chrání povlečený materiál před účinky povětrnosti a umožňuje zachování jeho původní barevnosti, živosti a povrchové struktury.

V dalším jsou uvedeny některé příklady použití způsobu podle vynálezu.

Příklad 1

Busta z nažloutlého vápence se zahnědlými vrstvičkami byla na povrchu působením povětrnostních vlivů pokryta stíratelnou vrstvičkou zkřídovatšláho materiálu, takže esteticky působila nepříjemným sádrovým dojmem. Při konzervaci byl nejdříve použit speciální hydrofobní základní nátěr skládající se z metyletoxypolyeiloxanu s přídavkem neutrálního hydrolyzačního katalyzátoru. Po 15 hodinách byl povrch nelepivý, pouze zabarveni vápence ee poněkud oživilo a povrch se stal již aplikací základního nátěru nenasákavý. Jako hlavní konzervační prostředek byl použit 10$ní toluenový roztok dimetylsiloxanového polymeru e

198 4S8 funkčními skupinami a přídavkem 3 % vulkanizačního katalyzátoru. Asi po 24 hodinách při teplotním rozmezí 15 až 30 °C získal povrch vápence nelepivý průhledný film, prakticky neviditelný, který výrazně oživil barevnost vápence, dal vyniknout všem zabarveným vrstvičkám a nenapodobitelným kazům a zvláštnostem přírodního materiálu. Při tom získal dokonalou hydrofobitu a nenasákavost vlastní pouze organokřemičitým prostředkům, ochranu proti působení povětrnostních vlivů a zvláště chemických exhalací kyselé povahy.

Příklad 2

Vápencové pamětní deska s reliefem a písmem nebyla vlivem povětrnosti nepříjemného zkřídovatělého vzhledu, takže relief i písmo byly velmi špatně srozumitelné. Povrch vápence byl nejdříve napuštěn roztokem základního nátěru obsahujícího alkoxypolyeiloxan, s 10%ní koncentrací aktivní složky, po jehož zaschnutí a odpaření rozpouštědla asi za 6 hodin se poněkud oživila barevnost přírodního materiálu. Poté byl povrch desky konzervován lC%ním roztokem dimetylsiloxanováho polymeru 8 funkčními koncovými skupinami s 2 % vulkanizačního katalyzátoru. Po 24 hodinách získal povrch vápencové desky znovu svou původní barevnost a srozumitelnost a při tom je dokonale hydrofobní a nenasákavý, takže je chráněn proti působení povětrnosti a zvláště chemických exhalací.

Příklad 3

Vápencový obklad objektu z desek, i když přírodní materiál měl původně svou přirozenou barevnost a živost, působil po rozřezání na desky slepým dojjmem. Pro oživení barevnosti byl povrch vápencových desek impregnován základním nátěrem obsahujícím metylbutoxypolyeiloxan v 5%ním roztoku a po zaschnutí asi za 8 hodin byl konzervován 10%ním roztokem dimetylsiloxanováho polymeru s funkčními koncovými skupinami s přídavkem vulkanizačního katalyzátoru. Po zaschnutí a zvulkanizování dimetylsiloxanového polymeru asi za 24 hodin získaly vápencové obkladové desky svůj přirozený vzhled a oživlou barevnost, současně se zvýšila plastičnost. Při tom jsou vápencové desky, vzhledem k vysoké stálosti hydrofobního konzervačního organokřemičitého prostředku chráněny proti vlivům povětrnosti, zvláště chemickým exhalacím kyselé povahy.

Možnosti využití popsaného způsobu podle vynálezu jsou velmi mnohostranné a významné. Lze jím např. chránit vápencové, mramorově, dolomitové obklady plášiů budov, pamětní desky, pomníky z vápencových materiálů, plastiky, výtvarné objekty a kamenické prvky vyrobená z uvedených materiálů.

Claims (1)

1. Způsob konzervace materiálů na bázi uhličitanu vápenatého, např. vápence, dolomitu nebo mramoru organokřemičitými prostředky, vyznačený tím, že se povrch materiálu po mechanickém očištění povleče základním nátěrem směsi látky obecného vzorce RSiíOR)^ s látkou obecného vzorce Si(0R)₄, kde R je stejný nebo různý alkyl, obsahující 1 až 5 atomů uhlíku, příp. jejich oligomerů, o tloušlce 0,005 až 0,02 mm a na takto upravený povrch se nanese' vrstva dimetylsiloxanováho polymeru vulkanizovatelnáho za studená o tlouštce 0,005 až 0,5 mm.