CZ9904078A3 - Zařízení pro záznam a reprodukci a/nebo úpravu informací v reálném čase na nosič a z nosiče záznamu diskového typu - Google Patents

Abstract

Jsou navržena různá opatření k umožnění simultánního čtení a zápisu informací v reálném čase, jako je digitální video signál, z nosiče (3) záznamu/na nosič (3) záznamu diskového typu. Opatření ztělesňuje požadavek na velikost bloků informací zaznamenaných ve fragmentech pevné délky na nosič (3) záznamu a mohou vyžadovat přeuspořádání kroků čtení v cyklu čtení/zápisu. Dále jsou uvedena opatření pro umožnění reprodukce a nepřerušované úpravy. Způsob úpravy bez přerušení vyžaduje generováníjednoho nebo více spojovacích bloků, které se mají zaznamenat do fragmentů pevné velikosti na nosiči (3) záznamu diskového typu.

Description

Oblast techniky

Vynález se týká zařízení pro záznam informačního signálu v reálném čase, jako je digitální video signál, na nosič záznamu diskového typu, zařízení pro úpravu informačního signálu dříve zaznamenaného na nosič záznamu diskového typu, souvisejících metod pro záznam/úpravu informací, čtecího zařízení pro čtení informačního signálu a nosiče záznamu. Nosič záznamu může být magnetického nebo optického typu. Zařízení pro záznam informačního signálu v reálném čase, jako je video informační signál ve formátu MPEG, na nosič záznamu je známo z USP 5 579 183 (PHN 14818). Nosič záznamu v tomto dokumentu je v podélné formě.

Dosavadní stav techniky

Nosiče záznamu diskového typu mají výhodu krátké přístupové doby. To umožňuje vykonávat „simultánní záznam a reprodukci informačních signálů na/z nosiče záznamu. Během záznamu a reprodukce by informace měly být zaznamenávány na nosič záznamu/reprodukovány z nosiče záznamu tak, aby informační signál v reálném čase mohl být zaznamenán na nosič záznamu, a „souběžně mohl být informační signál v reálném čase dříve zaznamenaný na nosič záznamu reprodukován bez jakéhokoliv přerušení.

78 808

Podstata vynálezu

Vynález si klade za cíl zajistit opatření pro splnění rozličných požadavků, jako jsou požadavky uvedené výše. Podle vynálezu obsahuje zařízení pro záznam informačního signálu v reálném čase, jako je digitální video signál, na nosič záznamu diskového typu, jehož část pro záznam dat je dále rozdělena do oblastí fragmentů pevné velikosti:

vstupní prostředky pro příjem informačního signálu prostředky zpracování signálu pro zpracování informačního signálu na kanálový signál pro záznam kanálového signálu na nosič záznamu diskového typu zapisovací prostředky pro zápis kanálového signálu na nosič záznamu, přičemž prostředky zpracování signálu jsou přizpůsobeny k převodu informačního signálu na bloky informací kanálového signálu, přičemž zápis je přizpůsoben k zápisu bloku informací kanálového signálu do fragmentů na nosiči záznamu, a kde je zpracování signálu dále přizpůsobeno k převedení informačního signálu na bloky informací kanálového signálu tak, aby velikost bloků informací mohla být proměnlivá a splňovala následující vztah:

SFA/2 < velikost bloku kanálového signálu < SFA, kde SFA je rovno pevné velikosti fragmentů.

Dále zařízení pro úpravu informačního signálu v reálném čase, jako je digitální video signál, zaznamenaný v předešlém kroku záznamu na nosič záznamu diskového typu, jehož část pro záznam dat je dále rozdělená na fragmenty pevné délky, přičemž informační signál je před záznamem • · · • > « · • · ·

I · · · « • · · · * » · · « • · · · převeden na kanálový signál a následně zaznamenán na nosič záznamu tak, že bloky informací kanálového signálu jsou zaznamenány do odpovídajících fragmentů na nosiči záznamu, obsahuj e:

vstupní prostředky pro příjem výstupové pozice v prvním informačním signálu zaznamenaném na nosiči záznamu a pro příjem vstupové pozice ve druhém informačním signálu, kterým může být první informační signál zaznamenaný na nosiči záznamu,

- prostředky k ukládání informací týkajících se výstupové a vstupové pozice, prostředky generování spojovacího bloku pro generování alespoň jednoho spojovacího bloku informací, kterýžto spojovací blok informací obsahuje informace z alespoň jednoho z prvního a druhého informačního signálu, přičemž tyto informace se nalézají před výstupovou pozicí prvního informačního signálu a/nebo za vstupovou pozicí ve druhém informačním signálu, a kde velikost spojovacího bloku informací může být proměnlivá a splňuje následující požadavek:

SFA/2 < velikost spojovacího bloku informací < SFA, kde SFA je rovno pevné velikosti fragmentů, zapisovací prostředky pro zápis alespoň jednoho spojovacího bloku informací do odpovídající oblasti fragmentu a prostředky pro reprodukci upraveného informačního toku z nosiče záznamu.

Dále, zařízení pro souběžný záznam a reprodukci informačních signálů v reálném čase, jako jsou digitální video signály, z nosiče záznamu diskového typu/na nosič záznamu diskového typu, jehož část pro záznam dat je dále rozdělena na fragmenty pevné délky, obsahuje:

vstupní prostředky pro příjem prvního informačního signálu pro záznam, prostředky zpracování signálu pro zpracování prvního informačního signálu na kanálový signál pro záznam kanálového signálu na nosič záznamu diskového typu, zapisovací prostředky pro zápis kanálového signálu na nosič záznamu, prostředky zpracování signálu jsou přizpůsobeny k převedení prvního informačního signálu na bloky informací kanálu, přičemž prostředky signálu jsou přizpůsobeny k zápisu bloku informací kanálového signálu do fragmentu na nosiči záznamu, přičemž zařízení dále obsahuje:

čtecí prostředky pro čtení bloků informací z odpovídajících fragmentů na nosiči záznamu, prostředky zpracování signálu pro zpracování bloků informací tak, aby byl získán druhý informační signál, výstupní prostředky pro dodání druhého informačního signálu reprodukovaného z nosiče záznamu, přičemž souběžný záznam/reprodukce prvního a druhého informačního signálu je proveden v po sobě jdoucích cyklech, kdy cyklus obsahuje krok zápisu pro zápis bloku signálu prvního informačního signálu do fragmentu na nosiči záznamu a množství kroků čtení pro čtení části informací druhého informačního signálu ze stejného množství fragmentů, přičemž zařízení je upraveno pro uspořádání čtení částí v cyklu.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude blíže vysvětlen prostřednictvím « · · · • · · · • · · · • · · · znázorněných na výkresech, na konkrétních příkladů provedení kterých představuje obr. 1 provedení zařízení obr. 2 záznam bloků informací do fragmentů na nosiči záznamu obr. 3 princip přehrávání informačního video signálu obr. 4 princip úpravy informačních video signálů obr. 5 princip „souběžného přehrávání a záznamu obr. 6 situace během úpravy, když není požadováno generování ani záznam spojovacího bloku informací obr. 7 příklad úpravy informačního video signálu a generování spojovacího bloku informací v místě výstupové pozice z informačního signálu obr. 8 jiný příklad úpravy informačního video signálu a generování spojovacího bloku informací na stejném místě výstupové pozice jako na obr.7 obr. 9 příklad úpravy informačního video signálu a generování spojovacího bloku informací v místě vstupové pozice do informačního signálu obr. 10 příklad úpravy dvou informačních signálů a generování spojovacího bloku informací • · • · · · • · · * • · · · • * · · • · · · obr. 11 příklad úpravy dvou informačních signálů a generování spojovacího bloku informací, kde úprava obsahuje opětovné zakódování některých informací z oněch dvou informačních signálů obr. 12 další provedení zařízení a obr. 13 dva příklady nového uspořádání čtecích kroků v jednom cyklu, ve kterém jsou informace zapsány a „souběžně přečteny na nosič záznamu/z nosiče záznamu.

Příklady provedení vynálezu

Obr. 1 ukazuje provedení zařízení podle vynálezu. V následujícím popisu obrázků bude pozornost zaměřena na záznam, reprodukci a úpravu informačního video signálu. Ale je třeba mít na paměti, že stejně dobře mohou být zpracovávány i jiné druhy signálů, jako jsou zvukové signály nebo datové signály.

Zařízení obsahuje vstupní svorku 1^ pro příjem informačního video signálu k záznamu na nosič 2 záznamu diskového typu. Dále zařízení obsahuje výstupní svorku 2 pro přivedení informačního video signálu reprodukovaného z nosiče 3. záznamu. Nosič 3. záznamu je nosič záznamu magnetický nebo optický diskového typu.

Datová oblast nosiče 2 záznamu diskového typu se skládá ze souvislé řady fyzických sektorů, které mají odpovídající adresy sektorů. Tento adresový prostor je rozdělen na fragmenty. Fragment je souvislá posloupnost sektorů s pevnou • · » · · « · · · · • · · · • · « · • · · · délkou. Přednostně tato délka odpovídá celočíselnému počtu ECC bloků zahrnutých v informačním video signálu určeném k záznamu.

Zařízení ukázané na obr. 1 je zobrazeno rozdělené do dvou hlavních systémových částí, konkrétně diskového subsystému 6_ a tzv. „subsystému 8_ videorekordéru . Následující znaky charakterizují dané dva subsystémy:

Diskový subsystém může být adresován transparentně ve smyslu logických adres. Ovládá autonomně obsluhu defektů (včetně mapování logických adres na fyzické adresy).

Pro data v reálném čase je diskový subsystém adresován na základě vztahu k fragmentům. Pro data adresovaná tímto způsobem může diskový subsystém zaručit maximální udržitelný bitový tok pro čtení a/nebo zápis. V případě souběžného čtení a zápisu diskový subsystém obsluhuje plánování čtení/zápisu a přidružené ukládání datového toku do mezipaměti z nezávislých čtecích a zapisovacích kanálů. Pro data jiného druhu nežli v reálném čase může být diskový subsystém adresován na základě sektorů. Pro data adresovaná tímto způsobem nemůže diskový subsystém zaručit žádný přijatelný bitový tok pro čtení a zápis.

subsystém videorekordéru se stará o aplikaci obrazu a také o správu systému souborů. Proto diskový subsystém neinterpretuje žádná data, která jsou zaznamenána v datové oblasti disku.

Ve snaze realizovat reprodukci v reálném čase ve všech situacích potřebují mít dříve popsané fragmenty určitou délku. Také v situaci, kdy se odehrává souběžně záznam a reprodukce, by neměla být reprodukce přerušována. V tomto případě je velikost fragmentů zvolena tak, aby splňovala následující požadavek:

velikost fragmentu = 4 MB = 2²² bajtů.

Na tomto místě bude stručně vysvětlen záznam informačního video signálu s odkazem na obr. 2. V subsystému videorekordéru je informační video signál, který je signálem v reálném čase, převeden na soubor v reálném čase, jak je zobrazeno na obr. 2a. Soubor v reálném čase se skládá z posloupnosti bloků signálu informací zaznamenaných v odpovídajících fragmentech. Neklade se žádné omezení na umístění fragmentů na disku a tudíž i libovolné dva po sobě jdoucí fragmenty obsahující části informací zaznamenaného informačního signálu mohou být kdekoliv v prostoru logických adres, jak je zobrazeno na obr. 2b. V rámci každého fragmentu jsou data v reálném čase umístěna souvisle. Každý soubor v reálném čase představuje jeden AV tok. Data tohoto AV toku jsou získána zřetězením dat z fragmentů v pořadí návaznosti v souboru.

Dále zde bude stručně objasněno přehrávání informačního video signálu zaznamenaného na nosiči záznamu s odkazem na obr. 3. Přehrávání informačního video signálu zaznamenaného na nosiči záznamu je ovládáno pomocí tzv. „řídícího programu přehrávání (PBC programu). Obecně každý PBC program definuje (novou) přehrávací posloupnost. To je posloupnost fragmentů, kde je pro každý fragment upřesněn datový segment, ze kterého se má číst v rámci daného fragmentu. V tomto ohledu je proveden odkaz na obr. 3, kde je znázorněno jenom přehrávání části prvních tří fragmentů v posloupnosti fragmentů z obr. 3. Segmentem může být celý fragment, ale obecně to bude jen část fragmentu. (Druhý případ obvykle nastává při přechodu z jedné části původního záznamu do další části stejného nebo jiného záznamu

následkem úpravy.)

Všimněme si, že jednoduché lineární přehrávání původního záznamu můžeme považovat za zvláštní případ PBC programu: v tomto případě je přehrávaná posloupnost definována jako posloupnost fragmentů v souboru v reálném čase, kde každý segment je úplným fragmentem, pravděpodobně kromě segmentu v posledním fragmentu souboru. Pro fragmenty v přehrávané posloupnosti není kladeno žádné omezení na umístění fragmentů a tudíž libovolné dva po sobě jsoucí fragmenty mohou být kdekoliv v prostoru logických adres.

Dále zde bude podle obr. 4 stručně objasněna úprava jednoho nebo více informačních video signálů zaznamenaných na nosiči záznamu. Obr. 4 ukazuje dva informační video signály dříve zaznamenané na nosič 2 záznamu, představované dvěma posloupnostmi fragmentů nazvaných „soubor A a „soubor B. K realizaci upravené verze jednoho nebo více informačních video signálů zaznamenaných dříve je třeba vytvořit nový PBC program, ketrý bude definovat upravenou AV posloupnost. Tento nový PBC program tak definuje novou AV posloupnost získanou zřetězením částí z dřívějších AV záznamů v novém pořadí. Tyto části mohou být z jednoho záznamu nebo z různých záznamů. Abychom mohli přehrát PBC program, musí být data z různých částí (jednoho nebo více) souborů v reálném čase přesunuta do dekodéru. Výsledkem je nový tok dat získaný zřetězením částí toků představovaných jednotlivými soubory v reálném čase. Na obr. 4 to je znázorněno pro PBC program, který používá tři části, jednu ze souboru A a dvě ze souboru B.

Obr. 4 ukazuje, že upravená verze začíná v bodě Pi ve fragmentu f (i) v posloupnosti fragmentů souboru A a pokračuje až do bodu P₂ ^v novém fragmentu f(i+1) souboru A. Potom reprodukce přeskakuje do bodu P_₃ ve fragmentu f (j) v souboru B a pokračuje do bodu P₄ ve fragmentu f(j+2) v souboru B. Dále reprodukce skáče do bodu P5 ve stejném souboru B, který se může nacházet v posloupnosti fragmentů souboru B o bod před bodem P₃, nebo v posloupnosti o bod za bodem P₄.

Dále se budeme zabývat podmínkou pro nepřerušované přehrávání za souběžného záznamu. Obecně se může nepřerušované přehrávání PBC programů uskutečnit pouze za určitých podmínek. Nejpřísnější podmínka je požadována pro zaručení nepřerušovaného přehrávání, když souběžně probíhá záznam. Pro tento účel bude zavedena jedna jednoduchá podmínka. Je jí následující omezení délky datových segmentů, které se nacházejí v přehrávaných posloupnostech takto: Kvůli zajištění nepřerušovaného současného přehrávání PBC programu by přehrávaná posloupnost zavedená PBC programem měla být taková, aby délka segmentu v každém fragmentu (kromě prvního a posledního fragmentu) splňovala:

MB i délka segmentu i 4 MB.

Použití fragmentů nám umožňuje uvažovat nejnepříznivější případ nároků na výkonnost pouze s ohledem na fragmenty a segmenty (bloky signálu uložené ve fragmentech) , jak bude nyní popsáno. To je založeno na skutečnosti, že jednotlivé logické fragmenty, a tedy i datové segmenty uvnitř fragmentů, na sebe na disku určitě fyzicky navazují i po přemapování vlivem defektů. Mezi fragmenty samozřejmě taková záruka neexistuje: logicky mohou být následující fragmenty od sebe na disku libovolně daleko. V důsledku tohoto se tím pádem soustředíme na následující rozbor požadavků na výkonnost:

a) Pro přehrávání se uvažuje tok dat čtený z posloupnosti segmentů na disku. Každý segment je souvislý a má libovolnou délku mezi 2 MB a 4 MB, ale segmenty jsou na disku rozmístěny libovolně.

b) Pro záznam se uvažuje tok dat, který má být zapsán na disk do posloupnosti fragmentů o velikosti 4 MB. Fragmenty jsou na disku rozmístěny libovolně.

Všimněme si, že pro přehrávání je délka segmentů proměnlivá. To odpovídá podmínce pro segmenty pro nepřerušované přehrávání při souběžném záznamu. Při záznamu se samozřejmě zapisují úplné fragmenty pevné délky.

Nyní máme zadán tok dat pro záznam a přehrávání, takže se můžeme zaměřit na diskový subsystém během souběžného záznamu a přehrávání. Předpokládá se, že subsystém videorekordéru dodá data pro záznam nejvyšší uživatelskou rychlostí R do diskového subsystému. Stejně tak přijímá data pro přehrávání nejvyšší uživatelskou rychlostí R z diskového subsystému. Také se předpokládá, že subsystém videorekordéru dodá s dostatečným předstihem posloupnost adres segmentů jak pro záznamový tok, tak pro tok přehrávání.

Pro souběžný záznam a přehrávání musí být diskový subsystém schopen střídat režim čtení a zápisu tak, aby záznamový a přehrávací kanál mohly zajistit trvalý výkon nejvyšší rychlostí tak, aniž by došlo k přetečení nebo podtečení mezipaměti. Toho může být obecně dosaženo různými algoritmy pro plánování R/W. Existují samozřejmě silné důvody udělat plánování tak, aby byla doba R/W cyklu při nejvyšších rychlostech co možná nej kratší:

Kratší doby cyklů vedou k menším velikostem mezipaměti pro mezipaměť čtení a zápisu, a tím pádem i pro celkovou paměť subsystému.

Kratší doby cyklů vedou ke kratším dobám odezvy na kroky uživatele. Jako příklad doby odezvy uvažujme případ, kdy uživatel provádí souběžně záznam a přehrávání a najednou chce začít přehrávat od nové pozice. Ve snaze zachovat celkovou reakční dobu zařízení (viditelnou na uživatelově obrazovce) co možná nejkratší, je důležité, aby byl diskový subsystém schopen začít posílat data z nové pozice co nejdříve. Samozřejmě se to musí stát tak, aby jakmile začnou data proudit, byla zaručena nejvyšší rychlost nepřerušovaného přehrávání. Také zápis musí probíhat bez přerušení se zaručenou kvalitou.

Pro tento rozbor se předpokládá plánovaný přístup založený na cyklu, ve kterém se zapíše jeden celý fragment. Pro níže uvedený rozbor vlastností diskové jednotky nám stačí uvažovat minimální dobu cyklu za nejnepříznivějších podmínek. Takový nejnepříznivější cyklus se skládá ze zápisového intervalu, ve kterém je zapsán segment velikosti 4 MB, a ze čtecího intervalu, ve kterém jsou přečteny nejméně 4 MB rozprostřené na jednom či více segmentech. Cyklus obsahuje nejméně dva skoky (na a ze zapisovací pozice), a pravděpodobně více, protože délky segmentů pro čtení jsou proměnlivé a mohou být menší než 4 MB. To může vést k dalším skokům z jednoho čteného segmentu na druhý. Ale jelikož nemohou být čtené segmenty menší než 2 MB, tak není třeba více než dvou dalších skoků, abychom dostali celkem 4 MB. Takže nejnepříznivější R/W cyklus má celkem čtyři skoky, jak je znázorněno na obr. 5. Na tomto obrázku x znamená poslední část čteného segmentu, y znamená úplný čtený segment s délkou mezi 2 MB a 4 MB, a _z znamená první část čteného segmentu a celková velikost x, y a z, je v tomto příkladu opět 4 MB.

Obecně jsou požadované parametry diskové jednotky k dosažení zaručovaného výkonu pro souběžný záznam a přehrávání závislé na základních rozhodnutích o provedení jako je režim rotace apod. Tato rozhodnutí zase závisejí na vlastnostech média.

Výše uvedené podmínky pro nepřerušované přehrávání při souběžném záznamu jsou odvozeny tak, aby odpovídaly různým návrhům s dosažitelnými parametry. Abychom toto ukázali, předvedeme zde příklad návrhu jednotky CLV (constant linear velocity, lineární stálé rychlosti).

V případě návrhu CLV jsou přenosové rychlosti čtení a zápisu stejné a nezávislé na fyzickém umístění na disku. Tím pádem může být výše popsaný nejnepříznivější případ analyzován s ohledem na pouhé dva parametry jednotky: přenosovou rychlost R a nejnepřiznivější celkovou přístupovou dobu x. Nejnepříznivější přístupová doba x je maximální doba mezi koncem přenosu dat na jednom místě a začátkem přenosu dat na jiném místě pro libovolnou dvojici míst v datové oblasti disku. Tato doba zahrnuje zrychlování/zpomalování disku, rotační latenci, možné opakované přístupy atd., ale nikoliv prodlevy při zpracování atd.

Pro nejnepřiznivější cyklus popsaný v předcházející části mohou být všechny skoky nejnepříznivějšími skoky s dobou trvání τ. To dává následující výraz pro nejnepříznivější dobu cyklu:

T_max = 2F/R_t + 4.x, kde F je velikost fragmentu: F = 4 MB = 33,6.10⁵ bitů.

Ve snaze zaručit přijatelné provedení v nejvyšší uživatelské rychlosti R by mělo být splněno následující:

F á R.T_max

Tedy dále:

R F/T_max = R_t.F/2. (F+2R_t.T)

Například pro R_t = 35 Mb/s a τ = 500 ms bychom měli

R 8,57 Mb/s.

Dále bude podrobněji popsána úprava. Vytvoření nového PBC programu nebo úprava existujícího PBC programu obecně vyústí v novou přehrávací posloupnost. Cílem je zaručit, aby bylo možné výsledek nepřerušovaně přehrávat za jakýchkoliv okolností, a to i při souběžném záznamu. Rozebereme řadu příkladů, kde budeme předpokládat, že zájmem uživatele je vytvořit nový AV tok z jednoho nebo dvou existujících AV toků. Příklady budou rozebrány pro dva toky nazvané A a B, kde uživatelovým záměrem je vytvořit přechod z A do B. To je znázorněno na obr. 6, kde a je zamýšlený výstupový bod z toku A a b znamená zamýšlený vstupový bod do toku B.

Obr. 6a ukazuje posloupnost fragmentů ......, f(i-1), f (i) , f (i+1) , f (i+2) , ... toku A a obr. 6b ukazuje posloupnost fragmentů ......, f (j-1) , f (j ) , f (j+1) , f(j+2), ... toku B.

Upravovaný informační video signál se skládá z části toku A předcházející výstupovému bodu a ve fragmentu f(i+1) a části toku B začínající na vstupovém bodu b ve fragmentu f(j).

Toto je obecný případ, který pokrývá veškeré úpravy typu „vyjmout - vložit, včetně napojení dvou toků apod. Také zahrnuje zvláštní případ kdy A a B jsou totožné. V závislosti na vzájemném umístění a a b tento zvláštní případ odpovídá efektům v PBC jako je přeskočení části toku nebo opakování části toku.

Rozbor příkladů se zaměřuje na dosažení nepřerušované hratelnosti během souběžného záznamu. Podmínkou pro nepřerušovanou hratelnost je podmínka délky segmentů u délky bloků informačního signálu uložených ve fragmentech, což bylo popsáno výše. Dále bude ukázáno, že pokud toky A a B vyhovují podmínce pro délku segmentů, potom může být nový tok definován tak, aby také vyhovoval podmínce na délku segmentů. Nepřerušovaně hratelné toky mohou být tudíž upravovány na nové nepřerušovaně hratelné toky. A protože už původní záznamy jsou zaznamenány tak, aby byly nepřerušovaně hratelné, znamená to, že i jakýkoliv upravovaný tok bude nepřerušovaně hratelný. Výsledkem je možnost libovolné úpravy dříve upravovaných toků. Tím pádem nepotřebujeme, aby v našem rozboru byly toky A a B původními záznamy: mohou být libovolnými výsledky dřívějších kroků virtuální úpravy.

V prvním příkladě bude učiněn zjednodušený předpoklad o AV kódovacím formátu a o výběru vstupových a výstupových bodů. Předpokládá se, že body a a b jsou z pohledu AV kódovacího formátu takové, aby bylo možné utvořit přímý přechod. Jinak řečeno, předpokládá se, že přímé zřetězení dat z toku A (končících na výstupovém bodě a) a dat z toku B (začínajících na vstupovém bodě b) vyústí v platný tok pokud uvažujeme AV kódovací formát.

Z předchozího předpokladu plyne, že nová přehrávací posloupnost může být v podstatě definována na základě existujících segmentů. Pro nepřerušovanou hratelnost je však nutné se v místě přechodu z A na B ujistit, že všechny segmenty splňují podmínku délky segmentů. Zaměřme se na tok A a podívejme se, jak toho docílíme. Uvažujme fragment toku A, který obsahuje výstupový bod a. Nechť s je segment v tomto fragmentu končící v bodě a, viz obr. 6a.

Pokud je l(s), délka s, nejméně 2 MB, potom můžeme tento segment použít v nové přehrávací posloupnosti a bod a je výstupovým bodem, který by měl být uložen v PBC programu.

Pokud je však l(s) menší než 2 MB, potom výsledný segment s_ nesplňuje podmínku délky segmentů. To je ukázáno na obr. 7. V tomto případě je vytvořený nový fragment f, tzv. spojující fragment. V tomto fragmentu je uložen spojující segment, obsahující kopii s, které předchází kopie nějakých předcházejících dat z toku A. Pro něj uvažujme původní segment r předcházející segmentu s v toku A, jak ukazuje obr. 7a. Nyní se v závislosti na délce r, segmentu uloženého ve fragmentu f(i), buď celý nebo část r zkopíruje do nového fragmentu f:

Pokud l(r) + l(s) ť 4 MB, potom se do f zkopíruje celý r a původní segment r se v nové přehrávací posloupnosti nepoužije, jak znázorňuje obr. 7a. Podrobněji je nový výstupový bod označen a a tento nový výstupový bod a' je uložen v PBC programu, a dále, po skončení kroku úpravy, zaznamenán na nosič záznamu diskového typu. Tudíž odezvou na tento PBC program během přehrávání upraveného toku video informací po přečtení informací uložených ve fragmentu f (i1) program skočí na spojovací fragment í_, aby mohl reprodukovat informace uložené ve spojovacím fragmentu f', a • · · · · · · • ···· · »> · · • ·· ♦ · · · · · potom skočí na vstupový bod video toku B pro reprodukci části toku B, jak je schematicky ukázáno na obr. 7b.

Pokud je l(r) + l(s) >4 MB, potom je jistá část £ z konce r zkopírována do f ^z, kde délka £ je taková, aby platilo:

MB < l(r) - l(p) < 4 MB ^Λ 2 MB < l(p) + l(s) S4 MB

Odkazujeme se tu na obr. 8, kde obr. 8a ukazuje původní tok A a obr. 8b ukazuje upravovaný tok A se spojovacím fragmentem f^z . V nové přehrávací posloupnosti je ve fragmentu f (i) obsahujícím r použit jen menší segment r' . Tento nový segment rý je podsegmentem r, totiž první částí r s délkou l(r') = l(r) - 1 (p) . Dále potřebujeme nový výstupový bod a' pro skok na spojovací fragment f' udávající pozici, kde má být opuštěn původní tok A. Tento nový výstupový bod by měl být tím pádem uložen v PBC programu a později uložen na disk.

Ve výše uvedeném příkladu bylo probráno, jak vytvořit spojovací segment (nebo spojovací blok informací) pro fragment f^z v případě, že se poslední segment toku A (tj. s_) stane příliš krátkým. Nyní se zaměříme na tok B. V toku B je obdobný případ pro segment, který obsahuje vstupový bod b, viz obr. 9. Obr. 9a ukazuje původní proud B a obr. 9b upravený tok. Nechť t je segment obsahující vstupový bod b. Když se t stane příliš krátkým, může být vytvořen spojovací segment £ pro uchování v odpovídajícím spojovacím fragmentu. Analogicky k případu spojovacího fragmentu f' se £ bude skládat z kopie t a kopie nějakých dalších dat z toku B. Tato data jsou získána z původního segmentu u, který následuje za t ve fragmentu f(j+1) v toku B. V závislosti na délce u se do £ zkopíruje buď část, nebo celé u. To je analogické s případem pro r popsaným v minulém příkladě. Jiné případy zde nebudeme podrobně rozebírat, ale obr. 9b dává představu tím, že ukazuje analogii s obr. 8, kde u je rozděleno na v a uý. Výsledkem je nový vstupový bod b^x v toku B, který se má uložit do PBC programu a později na nosič záznamu.

Další příklad, popsaný podle obr. 10, ukazuje jak může být za všech okolností definována nová, nepřerušovaně hratelná posloupnost, tím, že se vytvoří nejvýše dva spojovací fragmenty (f' a g) . Je možné ukázat, že ve skutečnosti stačí jeden spojovací fragment, i když jsou £ i t příliš krátké. Toho se docílí, když jsou s_ i t zkopírovány do jednoho spojovacího fragmentu (a pokud je to nutné i nějaká předcházející data z toku A a/nebo nějaká následující data z toku B) . Tím se zde příliš zabývat nebudeme, ale obr. 10 ukazuje obecný výsledek.

V předešlých příkladech se předpokládalo, že zřetězení toku dat ve výstupových a vstupových bodech a a b stačí k vytvoření platného AV toku. Nicméně obecně musí znovu proběhnout nějaké kódování, než může být vytvořen platný AV tok. To běžně nastává, pokud výstupové a vstupové body nejsou hranicemi GOP, když je kódovaný informační video signál kódován jako informační video signál MPEG. Opětovné kódování zde nebude popisováno, ale výsledkem obecně bude potřeba nějaké spojovací posloupnosti pro přechod z toku A na tok B. V důsledku vznikne nový výstupový bod a' a nový vstupový bod b_ a spojovací posloupnost bude obsahovat znovu zakódovaná data, která odpovídají původním obrázkům od a_ý po a následované původními obrázky od b po bý.

Všechny případy zde podrobně popsány nebudou, ale celkový # « 9 • t «· 9 ♦ « · * · • * · Λ * ·

- a · · · !- β · • t « · · r « výsledek je jako v předešlých případech: budou existovat jeden nebo dva spojovací fragmenty pro pokrytí přechodu z A do B. Oproti předešlým příkladům jsou data ve spojovacích fragmentech kombinacemi znovu zakódovaných dat a některých dat zkopírovaných z původních segmentů. Obr. 11 umožňuje vytvoření obecné představy.

Na závěr si povšimněme, že není třeba klást žádná zvláštní omezení na znovu zakódovaná data. Znovu zakódovaný tok jednoduše musí splňovat stejné požadavky na přenosovou rychlost jako původní datový tok.

Obr. 12 představuje podrobnější schéma zařízení. Zařízení obsahuje jednotku 100 pro zpracování signálu, která je zahrnuta v subsystému 8. na obr. 1. Jednotka 100 pro úpravy signálu přijímá informační video signál vstupní svorkou a zpracovává video informace na kanálový signál pro záznam kanálového signálu na nosič 2 záznamu diskového typu. Dále je k dispozici čtecí/zapisovací jednotka 102, která je zahrnuta v diskovém subsystému 6. Čtecí/zapisovací jednotka 102 obsahuje čtecí/zapisovací hlavu 104, která je v našem případě optickou čtecí/zapisovací hlavou pro čtení/zápis kanálového signálu na/z nosiče _3 záznamu. Dále jsou přítomny stavící prostředky 106 pro nastavení hlavy

104 v radiálním směru nad nosičem 3_záznamu.

Čtecí/zapisovací zesilovač 108 je přítomen k zesilování signálu určeného k zápisu a k zesilování signálu čteného z nosiče 3_záznamu. Motor 110 je k dispozici pro otáčení nosiče 2 záznamu odezvou na řídící signál motoru přivedený jednotkou 112 pro generování řídícího signálu motoru. Mikroprocesor 114 je přítomen pro řízení všech obvodů prostřednictvím řídících vedení 116, 118 a 120.

Prostředky 110 pro zpracování signálu jsou přizpůsobeny k převodu video informací přijímaných vstupní svorkou 2 na bloky informací kanálového signálu o určité velikosti. Velikost bloků informací (což je výše uvedený segment) může být proměnlivá, ale velikost je taková, aby vyhovovala následujícímu vztahu:

SFA/2 i velikost bloku kanálového signálu ť SFA, kde SFA je rovna pevné velikosti fragmentů. Ve výše uvedeném příkladě SFA = 4 MB. Zapisovací jednotka 102 je přizpůsobena k zápisu bloku informací kanálového signálu do fragmentu na nosiči záznamu.

Pro zajištění úpravy video informací zaznamenaných v předchozím kroku na nosič 3_ záznamu je zařízení dále vybaveno vstupní jednotkou 130 pro příjem výstupové pozice v prvním informačním video signálu zaznamenaném na nosiči záznamu a pro příjem vstupové pozice ve druhém informačním video signálu zaznamenaném na stejném nosiči záznamu. Druhý informační signál může být stejný jako první informační signál. Dále zařízení obsahuje paměť 132 pro uchování informací týkajících se výstupových a vstupových bodů. Dále zařízení obsahuje jednotku 134 pro generování spojovacího bloku zahrnutou v jednotce 100 pro úpravu signálu pro generování alespoň jednoho spojovacího bloku informací (nebo spojovacího segmentu) určité velikosti. Jak bylo výše vysvětleno, spojovací blok informací obsahuje informace z alespoň jednoho z prvního a druhého informačního video signálu, přičemž tyto informace se nacházejí před výstupovou pozicí v prvním informačním video signálu a/nebo za vstupovou pozicí ve druhém informačním video signálu. Jak bylo výše popsáno, během úpravy se generuje jeden nebo více • · · · · ···· • · · · · · · • · · ♦ · · spojovacích segmentů v jednotce 134 a v kroku úpravy, jeden nebo více spojovacích segmentů se zaznamená na nosič 3. záznamu do odpovídajícího fragmentu. Velikost tohoto nejméně jednoho spojovacího bloku informací též splňuje vztah:

SFA/2 i velikosti spojovacího bloku informací t SFA.

Dále mohou být PBC programy získané krokem úpravy uloženy v paměti začleněné v mikroprocesoru 114, nebo v jiné paměti začleněné v zařízení. PBC program vytvořený v kroku úpravy pro upravený informační video signál se zaznamená na nosič záznamu po skončení kroku úpravy. Tímto způsobem může být upravený informační video signál reprodukován jiným reprodukčním zařízením načtením PBC programu z nosiče záznamu a přehráním upraveného informačního video signálu za použití PBC programu odpovídajícího upravenému informačnímu signálu.

Tímto způsobem může být získána upravená verze, aniž by bylo nutné znovu zaznamenávat části prvního a/nebo druhého informačního video signálu, ale jednoduše generováním a záznamem jednoho nebo více spojovacích segmentů do odpovídajících (spojovacích) fragmentů na nosiči záznamu.

Další vylepšení režimu souběžného záznamu a přehrávání zde bude popsáno podle obr. 5. Mělo by se zde poznamenat, že tato dále popsaná metoda souběžného záznamu a přehrávání může být uplatněna v záznamových/reprodukčních zařízeních, která nemusí být vybavena jinými znaky popsanými výše.

Doba čtení částí x, y, z, ukázaných na obr. 5, může být dále zkrácena přerovnáním čtecích kroků částí x, y a z na a, b a c, s (a, b, c} = {x, y, z} tak, aby doba potřebná pro dosažení a načtení částí x, y a _z, včetně dob pro skoky mezi čtecími kroky částí x, y a _z a včetně skoku na místo, kde má být zaznamenán další fragment, byla minimální. Dlouhé skoky v radiálním směru na nosiči záznamu v systému CLV potřebují rozsáhlé změny rychlosti rotace nosiče záznamu a tedy potřebují dlouhou dobu odezvy před tím, než nosič záznamu dosáhne své potřebné rychlosti rotace po skoku. Minimalizací celkové doby potřebné pro skoky v celém cyklu lze tedy získat co nejnižší dobu nejnepříznivějšího cyklu T_max.

Vylepšení může být uskutečněno následujícím způsobem, zejména když je nové pořadí takové, že pohyb definovaný skokem z posledního fragmentu zaznamenaného do fragmentu, ze kterého má být získána první část ke čtení, po přečtení první části skokem do fragmentu, ze kterého má být získána další část ke čtení,

- po přečtení druhé části skokem do fragmentu, ze kterého má být získána třetí část ke čtení,

- po přečtení třetí části skokem na místo fragmentu, ve kterém se má zaznamenat další část informačního signálu, nikdy nepřejede žádný poloměr více než dvakrát. Následkem toho celková úprava rychlosti otáčení nosiče záznamu netrvá déle než doba, jednoho zrychlení a zpomalení.

Obr. 13 ukazuje dva příklady skoků v cyklu. Na obr. 13a, po zapsání fragmentu velikosti 4 MB, kde zapisovací krok je označen na obr. 13a jako w₀, systém skáče na místo označené a, kde je zaznamenána jedna z částí x, y a pro čtení této části. Dále systém skáče na b, místo, kde je zaznamenána další z částí x, y a z, pro čtení této části. Dále systém skáče na c, místo, kde je zaznamenána poslední z částí X/ y a £, pro čtení této části. Dále systém skáče na místo Wi, popisující místo, kde je zaznamenán další fragment velikosti 4 MB. Obr. 13b ukazuje to samé pro jiné rozmístění různých míst na nosiči záznamu.

Horní hranice pro případě v celkovém cyklu všechny skoky v nejnepříznivějším (čtyři skoky):

t (w₀->a) + t(a->b) + t(b-*c) + t(C-Wi) < tmaxí

Příklad aproximace horní hranice parametrů diskové jednotky:

pro přístupovou dobu 500 ms při maximální (zrychlení/zpomalení) a přístupovou dobu maximální CAV (constant angular velocity, rychlost) vychází t_max4 < 1,4 s.

Nejvyšší přijatelná uživatelská rychlost:

ze základních

CLV rychlosti 200 ms při stálá úhlová

R F/T_max = R_t.F/2(F + 2.R_t.x) .

S x = 0,25 t_max4 = 350 ms a R_t = 35 Mb/s vychází R <

10,1 Mb/s.

V předešlém výpočtu uživatelské rychlosti vyšlo R < 8,57 Mb/s. Jak ukázal výpočet výše založený na stejných parametrech diskové jednotky, přerovnání umožňuje vyšší uživatelskou rychlost, konkrétně < 10,1 Mb/s.

Zatímco byl vynález popsán s ohledem na upřednostňovaná provedení, rozumí se, že to nejsou omezující příklady. Tak mohou odborníky napadnout mnohé obměny bez odchýlení od rozsahu vynálezu, jak je definován v nárocích. V tomto smyslu by se mělo poznamenat, že zařízení první generace podle vynálezu, schopná provádět záznam a přehrávání informačního signálu v reálném čase, mohou být schopná zaznamenávat bloky signálu pevné délky SFA pouze ve fragmentech, zatímco jsou již schopna reprodukce a zpracování bloků signálu proměnlivé délky z fragmentů kvůli reprodukci informačního signálu v reálném čase z nosiče záznamu, který má bloky signálů proměnlivé délky uložené ve fragmentech. Zařízení druhé generace, která jsou navíc schopná provádět krok úpravy, budou schopna zaznamenávat bloky signálu proměnlivé délky do fragmentů.

Dále vynález spočívá v každém a ve všech nových znacích nebo kombinacích znaků.

Claims (28)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Zařízení pro záznam informačního signálu v reálném čase, jako je digitální video signál, na záznamový nosič diskového typu, jehož část pro záznam dat je dále rozdělena na fragmenty pevné velikosti, přičemž zařízení se vyznačuje tím, že obsahuje:

   - vstupní prostředky pro příjem informačního signálu prostředky pro zpracování signálu pro zpracování informačního signálu na kanálový signál pro záznam kanálového signálu na nosič záznamu diskového typu zapisovací prostředky pro zápis kanálového signálu na nosič záznamu, přičemž prostředky pro zpracování signálu jsou přizpůsobeny k převodu informačního signálu na bloky informací kanálového signálu, přičemž zápis je přizpůsoben k zápisu bloku informací kanálového signálu do fragmentů na nosiči záznamu, a kde je zpracování signálu dále přizpůsobeno k převádění informačního signálu na bloky informací kanálového signálu tak, aby velikost bloků informací mohla být proměnlivá a splňovala následující vztah:

   SFA/2 < velikost bloku kanálového signálu < SFA,

   Kde SFA je rovno pevné velikosti fragmentu.
2. 2. Zařízení pro úpravu informačního signálu v reálném čase, jako je digitální video signál, zaznamenaný v předešlém kroku záznamu na nosič záznamu diskového typu, jehož část pro záznam dat je dále rozdělená na fragmenty

   09 78 808 • « · · * * · • ···· · ·· « • ·» ··« ·· · • · β · · ·· ·

   - 26 pevné délky, přičemž informační signál je před záznamem převeden na kanálový signál a následně zaznamenán na nosič záznamu tak, aby bloky informaci kanálového signálu byly zaznamenány do odpovídajících fragmentů na nosiči záznamu, přičemž zařízení se vyznačuje tím, že obsahuje:

   - vstupní prostředky pro příjem výstupové pozice v prvním informačním signálu zaznamenaném na nosiči záznamu a pro příjem vstupové pozice ve druhém informačním signálu, což může být první informační signál zaznamenaný na nosiči záznamu,

   - prostředky k ukládání informací týkajících se výstupové a vstupové pozice,

   - prostředky pro generování spojovacího bloku pro generování alespoň jednoho spojovacího bloku informací, přičemž tento spojovací blok informací obsahuje informace z alespoň jednoho z prvního a druhého informačního signálu, přičemž tyto informace jsou umístěny před výstupovou pozicí v prvním informačním signálu a/nebo za vstupovou pozicí ve druhém informačním signálu a kde velikost spojovacího bloku informací může být proměnlivá a splňuje požadavek:

   SFA/2 < velikost spojovacího bloku informací < SFA, kde SFA je rovno pevné velikosti fragmentů, zapisovací prostředky pro zápis alespoň jednoho spojovacího bloku informací do odpovídajícího fragmentu a -prostředky pro reprodukci upraveného informačního toku z nosiče záznamu.
3. 3. Zařízení podle nároků 1 nebo 2, vyznačující se tím, že SFA je rovno 4 MB.
4. 4. Zařízení podle nároku 2, vyznačující se tím, že pokud množství informací v prvním fragmentu prvního informačního signálu, který obsahuje výstupovou pozici, od začátku bloku informací v tomto fragmentu do výstupové pozice je menší než SFA/2, jsou prostředky pro generování spojovacího bloku přizpůsobeny ke generování spojovacího bloku informací z informací v prvním fragmentu před výstupovou pozicí a alespoň poslední části informací uložených ve druhém fragmentu přímo před prvním fragmentem v prvním informačním signálu tak, aby bylo dosaženo požadavku na velikost spojovacího bloku informací.
5. 5. Zařízení podle nároku 4, vyznačující se tím, že zbývající informace uložené ve druhém fragmentu splňují požadavek: SFA/2 < velikost zbývající části informací ve druhém fragmentu < SFA, a že hranicí mezi zbývající částí informací a poslední částí informací ve druhém fragmentu je nová výstupová pozice z prvního informačního signálu, když se na zařízení reprodukuje upravený tok informací, přičemž zařízení dále obsahuje prostředky pro uložení informací týkajících se nové výstupové pozice.
6. 6. Zařízení podle nároku 2, vyznačující se tím, že pokud množství informací v prvním fragmentu prvního informačního signálu, který obsahuje výstupovou pozici, od začátku bloku informací v tomto fragmentu do výstupové pozice je menší než SFA/2, jsou prostředky pro generování spojovacího bloku přizpůsobeny ke generování spojovacího bloku informací z informací v prvním fragmentu před výstupovou pozicí a informací uložených ve druhém fragmentu přímo před prvním fragmentem v prvním informačním signálu.

   Zařízení podle nároku 6, vyznačující

   - 28 tím, že poslední umístění bloku signálu ve třetím fragmentu přímo před druhým fragmentem v prvním informačním signálu je novou výstupovou pozicí z prvního informačního signálu, když se na zařízení reprodukuje upravený tok informací, přičemž zařízení dále obsahuje prostředky pro ukládání informací týkajících se nové výstupové pozice.
7. 8. Zařízení podle nároku 2, vyznačující se tím, že pokud množství informací v prvním fragmentu druhého informačního signálu, který obsahuje vstupovou pozici, od vstupové pozice do konce bloku informací v tomto fragmentu, je menší než SFA/2, potom jsou prostředky pro generování spojovacího bloku přizpůsobeny ke generování spojovacího bloku informací z informací v prvním fragmentu za vstupovou pozicí a alespoň úvodní části informací uložených ve druhém fragmentu přímo za prvním fragmentem ve druhém informačním signálu tak, aby bylo dosaženo požadavku na velikost spojovacího bloku informací.
8. 9. Zařízení podle nároku 8, vyznačující se tím, že zbývající informace uložené ve druhém fragmentu splňují vztah: SFA/2 f velikost zbývající části informací ve druhém fragmentu i SFA, a že hranicí mezi zbývající částí informací a úvodní částí informací ve druhém fragmentu je nová vstupová pozice do druhého informačního signálu, když se na zařízení reprodukuje upravený tok informací, přičemž zařízení dále obsahuje prostředky pro uložení informací týkající se nové vstupové pozice.
9. 10. Zařízení podle nároku 2, vyznačující se tím, že pokud množství informací v prvním fragmentu druhého informačního signálu, který obsahuje vstupovou pozici, od

   - 29 - ·· ” *’ ” ** *’ vstupové pozice do konce bloku informací v tomto fragmentu, je menší než SFA/2, jsou prostředky pro generování spojovacího bloku přizpůsobeny ke generování spojovacího bloku informací z informací v prvním fragmentu za vstupovou pozicí a informací uložených ve druhém fragmentu přímo za prvním fragmentem ve druhém informačním signálu.
10. 11. Zařízení podle nároku 10, vyznačující se tím, že počáteční pozice bloku signálu ve třetím fragmentu přímo za druhým fragmentem ve druhém informačním signálu je novou vstupovou pozicí do druhého informačního kanálu, když se na zařízení reprodukuje upravený tok informací, přičemž zařízení dále obsahuje prostředky pro ukládání informací týkající se nové počáteční pozice.
11. 12. Zařízení podle nároku 2, vyznačující se tím, že pokud množství informací v prvním fragmentu prvního informačního signálu, který obsahuje výstupovou pozici, od začátku bloku informací v tomto fragmentu do výstupové pozice, je menší než SFA/2, potom jsou prostředky pro generování spojovacího bloku přizpůsobené ke generování spojovacího bloku informací z informací v prvním fragmentu před výstupovou pozicí a nejméně části informací uložených ve druhém fragmentu druhého informačního signálu, který obsahuje vstupovou pozici, přičemž tato část prochází od vstupového bodu ve směru konečné pozice druhého fragmentu, aby bylo dosaženo požadavku na velikost spojovacího bloku informací.
12. 13. Zařízení podle nároku 12, vyznačující se tím, že spojovací blok informací obsahuje informace v prvním fragmentu před výstupovou pozicí a pouze část informací z druhého fragmentu tak, aby bylo také dosaženo požadavku na velikost části informací ve druhém fragmentu za částí uloženou ve spojovacím bloku.
13. 14. Zařízení podle nároku 12 nebo 13, vyznačující se tím, že koncová pozice bloku signálu obsažená ve třetím fragmentu přímo před prvním fragmentem v prvním informačního signálu je novou výstupovou pozicí z prvního informačního signálu, když se na zařízení reprodukuje upravený tok informací, přičemž zařízení dále obsahuje prostředky pro uložení nové výstupové pozice.
14. 15. Zařízení podle nároku 12, vyznačující se tím, že počáteční pozice bloku signálu obsažená ve čtvrtém fragmentu přímo za druhým fragmentem ve druhém informačním signálu je novou vstupovou pozicí do druhého informačního signálu, když se na zařízení reprodukuje upravený tok informací, přičemž zařízení dále obsahuje prostředky pro uložení nové vstupové pozice.
15. 16. Zařízení podle nároku 13, vyznačující se tím, že počáteční pozice části informací ve druhém fragmentu, který následuje za částí uloženou ve spojovacím bloku, je novou vstupovou pozicí do druhého informačního signálu, když se na zařízení reprodukuje upravený tok informací, přičemž zařízení dále obsahuje prostředky pro uložení nové vstupové pozice.
16. 17. Zařízení podle nároku 2, vyznačující se tím, že pokud množství informací v prvním fragmentu druhého informačního signálu, který obsahuje vstupovou pozici, od vstupové pozice do konce bloku informací v tomto fragmentu, je menší než SFA/2, jsou prostředky pro generování spojovacího bloku přizpůsobeny ke generování spojovacího bloku informací z informací v prvním fragmentu za vstupovou pozicí a alespoň části informací uložených ve druhém fragmentu v prvním informačním signálu, který obsahuje výstupovou pozici, přičemž tato část prochází z výstupového bodu směrem k počáteční pozici bloku signálu ve druhém fragmentu tak, aby bylo dosaženo požadavku na velikost spojovacího bloku informací.
17. 18. Zařízení podle nároku 17, vyznačující se tím, že spojovací blok informací obsahuje informace v prvním fragmentu za počáteční pozicí a pouze část informací z druhého fragmentu tak, aby bylo také dosaženo požadavku na velikost části informací ve druhém fragmentu před částí uloženou ve spojovacím bloku.
18. 19. Zařízení podle nároku 17 nebo 18, vyznačující se tím, že počáteční pozice bloku signálu obsažená ve třetím fragmentu přímo za prvním fragmentem ve druhém informačním signálu je novou vstupovou pozicí do druhého informačního signálu, když se na zařízení reprodukuje upravený tok informací, přičemž zařízení dále obsahuje prostředky pro uložení nové vstupové pozice.
19. 20. Zařízení podle nároku 17, vyznačující se tím, že koncová pozice bloku signálu obsažená ve čtvrtém fragmentu přímo před druhým fragmentem v prvním informačním signálu je novou výstupovou pozicí z prvního informačního signálu, když se na zařízení reprodukuje upravený tok informací, přičemž zařízení dále obsahuje prostředky pro uložení nové výstupové pozice.
20. 21. Zařízení podle nároku 18, vyznačující se tím, že koncová pozice části informací ve druhém fragmentu, • · ♦ ♦ * · · « • «··· · · · • · · ··· ··

    - 32 který je před částí uloženou ve spojovacím bloku, je novou výstupovou pozicí z prvního informačního signálu, když se na zařízení reprodukuje upravený tok informací, přičemž zařízení dále obsahuje prostředky pro uložení nové výstupové pozice.
21. 22. Zařízení podle nároku 2, vyznačující se tím, že zařízení dále obsahuje:

    - prostředky pro dekódování části informací v prvním informačním signálu před výstupovým bodem, pro dekódování části informací ve druhém informačním signálu za vstupovým bodem, prostředky pro generování složeného signálu odvozeného z dekódovaných částí prvního a druhého informačního signálu, prostředky pro kódování složeného signálu, prostředky pro přizpůsobení zakódovaného složeného signálu v jednom nebo více spojovacích blocích informačních fragmentů, kde velikost spojovacího bloku informací obsahujícího zakódovaný složený signál může být proměnlivá a splňuje požadavek:

    SFA/2 velikost bloku informací zakódovaného složeného signálu < SFA a prostředky pro zápis spojovacích bloků informací obsahujících zakódovaný složený signál do odpovídajících fragmentů.
22. 23. Způsob záznamu informačního signálu v reálném čase, jako je digitální video signál, na nosič záznamu diskového typu na zařízení podle nároku 1.
23. 24. Způsob úpravy informačního signálu v reálném čase, • · • · zaznamenaného v dřívějším kroku záznamu na nosič záznamu diskového typu na zařízení podle kteréhokoli z nároků 2 až 22.
24. 25. Nosič záznamu diskového typu získaný způsobem podle nároku 23 nebo 24.
25. 26. Nosič záznamu diskového typu, vyznačující se tím, že na sobě má zaznamenány informace v reálném čase, přičemž nosič záznamu má část pro záznam dat, která je dále rozdělena na fragmenty pevné délky, přičemž informační signál je zaznamenávaný na nosič záznamu zakódovaný v kanálové formě, přičemž dále informační signál je rozdělen na bloky informací kanálového signálu, přičemž bloky informací kanálového signálu jsou zapisovány do fragmentů, velikost bloků informací ukládaných do odpovídájících fragmentů je proměnlivá a splňuje následující požadavek:

    SFA/2 velikost bloku informací kanálového signálu SFA, kde SFA je rovno pevné velikosti fragmentů.
26. 27. Zařízení pro souběžný záznam a reprodukci informačních signálů v reálném čase, jako jsou digitální video signály, na/z nosič záznamu diskového typu, jehož část pro záznam dat je dále rozdělena na fragmenty pevné délky, přičemž zařízení se vyznačuje tím, že obsahuje:

    - vstupní prostředky pro příjem prvního informačního signálu pro záznam, prostředky zpracování signálu pro zpracování prvního informačního signálu do kanálového signálu pro záznam kanálového signálu na nosič záznamu diskového typu, zapisovací prostředky pro zápis kanálového signálu na

    - 34 - ’··*’·· ·· ·· ·' ·· nosič záznamu, přičemž prostředky zpracování signálu jsou přizpůsobeny k převedení prvního informačního signálu na bloky informací kanálu, zapisovací prostředky jsou přizpůsobeny k zápisu bloku informací kanálového signálu do fragmentu na nosiči záznamu, přičemž zařízení dále obsahuje:

    čtecí prostředky pro čtení bloků informací z odpovídajících fragmentů na nosiči záznamu, prostředky zpracování signálu pro zpracování bloků informací, aby byl získán druhý informační signál, výstupní prostředky pro dodávání druhého informačního signálu reprodukovaného z nosiče záznamu, přičemž souběžný záznam/reprodukce prvního a druhého informačního signálu je prováděn v po sobě jdoucích cyklech, cyklus obsahuje krok zápisu pro zápis bloku signálu prvního informačního signálu do fragmentu na nosiči záznamu a množství kroků čtení pro čtení části informací druhého informačního signálu ze stejného množství fragmentů, přičemž zařízení je přizpůsobeno k uspořádání čtení částí v cyklu.
27. 28. Zařízení podle nároku 27, -vyznačující se tím, že zařízení je přizpůsobeno k uspořádání čtení částí v cyklech tak, aby celková doba skoků pro dosažení fragmentů v cyklu byla minimální.
28. 29. Zařízení pro čtení informačního signálu v reálném čase, jako je digitální video signál, z nosiče záznamu diskového typu, přičemž informační signál je zaznamenán v zakódované kanálové formě v části pro záznam dat nosiče záznamu, přičemž část pro záznam dat je dále rozdělena na fragmenty pevné délky, přičemž bloky informací signálu do kanálu zakódovaného informačního signálu jsou zaznamenávány do odpovídájících fragmentů, velikost bloků informací může být proměnlivá a splňuje následující vztah:

    SFA/2 velikost bloku informací kanálového signálu Á SFA, kde SFA je rovno pevné velikosti fragmentů, vyznačující se tím, že zařízení obsahuje:

    prostředky pro čtení kanálového signálu z nosiče záznamu, prostředky zpracování signálu pro zpracování bloků informací proměnlivé délky a čtení z fragmentů do částí informačního signálu, prostředky pro výstup informačního signálu.