CZ378796A3 - Method of determining abnormal states and adjustment of prolactin daily rhythms - Google Patents

Description

Oblast techniky

Tento vynález se týká zlepšených způsobů snižování v pacientovi, zvířecím obratlovci nebo člověku, ukládání tělního tuku a omezení alespoň jedné z chorob zahrnujících resistenci k inzulínu, hyperinzulínémii, hyperlipidémii, hyperglykémii a jiné metabolické choroby, obzvláště takové choroby, které jsou spojeny s diabetem typu II. Tento vynález je zvláště zaměřen na

i) .normalizaci denních rytmů prolaktinu u člověka a obratlovců, ii) diagnózu aberujících denních rytmů prolaktinu člověka a obratlovců a »

iii) stanovení vhodného přizpůsobení, kterého je zapotřebí,, aby se dosáhlo normalizace těchto rytmů prolaktinu.

Takové ošetření zahrnuje denní podávání pacientovi alespoň jednoho stimulátoru prolaktinu a/nebo inhibitoru prolaktinu v předem stanoveném denním čase (pokud se podává pouze jednou denně) nebo v rozdílných, předem stanovených denních časech (pokud se podává vícekrát denně)'. Tato terapie má obvyklé výsledky v dlouhodobém přizpůsobení aberujících nebo abnormálních rytmů prolaktinu, takže se potvrzují nebo stimulují normální cykly prolaktinu> v kterémžto okamžiku se terapie může přerušit, zatímco přizpůsobení přetrvává.

Tento vynález je také zaměřen na zlepšené 2působy úpravy neurálního oscilátoru (nebo neurálních oscilátorů),

I u kterého (nebo kterých) je denní rytmus prolaktinu vyjádřen nebo označen.

Přizpůsobení denních rytmů prolaktinu a denních rytmů klíčových neurálních oscilátorů zůsobuje redukci a kontrolu během prodlouženého časového období u různých metabolických nebo jiných poruch.

Dosavadní stav techniky

Zde budou uvedeny údaje o obezitě a poruchách metabolismu lipidů.

Ukládání tělních tuků

Lidská obezita se může definovat jako tělesná hmotnost, která překračuje 20 % požadované tělesné hmotnosti pro jednotlivce stejného pohlaví, výšky a stavby kostry (L. B. Salans v Endocrinology & Metabolism, 2. vyd., str. 1203 až 1244, McGraw-Hill, New York /1987/, viz také R. H. Williams, Textbook of Endocrinology, str. 904 až 916 /1974/). U jiných zvířat a také u lidí se obezita může stanovit na základě vzorů tělesné hmotnosti, která je ve shodě s profily prolaktinu udávajícími, že členové vzorku, kteří jsou mladí, štíhlí a zdraví (to znamená, že nemají jakoukoli poruchu s výjimkou právě poruch metabilismu) mají denní hladinu profilů prolaktinu v plazmě, který následuje-pravidelný vzor-s-malou nebo žádnou standardní odchylkou.

Obezita neboli přebytečné ukládání tuků je ve shodě s různými poruchami metabolismu lipidu, například s hypertenzí, diabetes typu II, aterosklerózou a podobně, a může takové poruchy navodit.

Rovněž v nepřítomnosti klinické obezity (podle výše uvedeného vymezení) by snížené ukládání tělního tuku (obzvláště viscerální ukládání tuku) u člověka na dlouhodobém nebo trvalém základě bylo signifikantně prospěšné, jak z kosmetického, tak fyziologického hlediska.

I Snížení ukládání tělního tuku u domestikovaných zvířat ^:i (stejně jako u zvířecích miláčků), obzvláště na dlouhodobném nebo trvalém základě, by také zřejmě bylo značným ekonomickým přínosem pro člověka, obzvláště proto, že zvířata chovaná na farmách dodávají hlavní část stravy pro člověka a zvířecí tuk se může nakonec nově ukládat jako tuk člověka.

Zatímco řízená strava a tělesné cvičení může vést k umírněným výsledkům při snižování ukládání tělního tuku, dřívější souhrnná práce původců tohoto vynálezu (včetně dřívějších souvisejících patentových přihlášek a vydaných US patentů uvedených dále) není ve skutečnosti účinným nebo praktickým ošetřením, které bylo nalezeno pro potlačování obezity a jiných poruch metabolismu lipidů.

Hyperlipoproteinémie je stav, při kterém koncentrace jednoho nebo většího počtu lipoproteinů nesoucích cholesterol nebo triglyceridy (jako chylomikronů, lipoproteinů s velmi ’ nízkou hustotou neboli VLDL a lipoproteinů s nízkou hustotou f neboli LDL) v plazmě překračuje obvyklou hranici. Tato horní

J hranice se obvykle definuje jako 95 % hodnoty u nahodile vybrané populace. Zvýšené úrovně těchto látek jsou také v positivním koralaci s aterosklerózou a mají často za následek srdeční infarkt nebo srdeční příhodu, čemuž se přičítá přibližně jedna polovina všech úmrtí ve Spojených státech. Byly předloženy silné klinické důkazy, že v souladu se snížením koncentrace lipoprotienu v plazmě se snižuje riziko aterosklerózy (A. Noma a kol., Atherosclerosis, 49, /1983/, D. Illingworth a W. Conner v Endocrinology & Metabolism, McGraw-Hill, New York /1987/). Tak významné množství výzkumu se věnuje nalezení způsobů ošetřování, které sníží úroveň cholesterolu a triglyceridů v plazmě.

Jiný soubor lipoprotienu v plazmě nalezený u obratlovců tvoří lipoproteiny s vysokou hustotou neboli HDL. HDL slouží k odstranění volného cholesterolu z plazmy. Vysoká koncentrace HDL, jako procento z celkového cholesterolu v plazmě, je spojena se snížením nebezpečí aterosklerózy a srdečních chorob. Tak HDL jsou známy v neodborném tisku jako dobrý cholesterol. Proto terapeutická strategie zahrnuje pokusy snížit obsah jak LDL, tak VLDL v plazmě (to znamená snížit celkový cholesterol v plazmě) a zvýšit HDL frakci celkového cholesterolu v plazmě. Několik linií výzkumu ukázalo, že jednoduché zvýšení HDL je prospěšné i v případě, že nedojde ke snížení LDL nebo VLDL (G. P. Bell a kol., Atherosclerosis, .36, 47-54 /1980/, R. Fears, Biochem. Pharmacol., 33., 219-228 /1984/, G. Thompson, Br. Heart J. ,

51, 585-588 /1989/, H. Blackburn, N. E. J. M. , 309, 426-428 /1983/).

Současné terapie pro hyperlipoprotienemie zahrnují dietu s nízkým obsahem tuku a vyloučení přitěžujících okolností, jako je usazeny styl života. Pokud hyperlipoproteinemie je sekundární (to znamená důsledkem například nedostatečnosti lipoprotienové lipázy nebo LDL receptoru, různých endokrinních patologických stavů, alkoholismu, ledvinových chorob a jaterních chorob), potom potlačování takových sekundárních chorob je také středem ošetřování. Hyperlipoproteinemie se také ošetřují léčivy, která obvykle mění hladiny zvláštních složek celkového cholesterolu v plazmě, stejně jako snižují složku celkového lipidu v plazmě. Mezi nedávno zavedenými léčivy k ošetřování hyperlipoproteinemií patří lovastatin (MEVACOR(^R, který způsobuje selektivní inhibici enzymu zahrnutého do produkce cholesterolu, 3-hydroxy-3-methylglutarylové koenzymové A (HMG-CoA) reduktázy. Toto léčivo specificky snižuje celkový cholesterol a může být příčinou mírného {5 až 10%) zvýšení koncentrací HDL. Avšak prospěch z této terapie se mění od pacienta k pacientovi.

Kromě toho použití HMG-CoA enzymového inhibitoru je do určité míry spojeno s vedlejšími účinky, jako je toxicita pro játra, renální myoglobinurie, kopals ledvin a lentikulární zákal. Nebezpečí, takových vedlejších účinků vyvolává nutnost dokonalého sledování pacientů (například funkce ledvin se testuje každý měsíc).

Jiné léčivo předepisované proti hyperlipoproteinémii je clofibrat. Účinnost clofibratu se také mění od pacienta k pacientovi a použití tohoto léčiva je často doprovázeno nefrotickými syndromy, myalgií, nauseou a abdominálními bolestmi.

Diabetes

Diabetes, jedna z nej zákeřnějších vážných chorob, může udeřit náhle nebo zůstat po roky nediagnostikována a napadat přitom krevní cévy a nervy. Diabetici jako skupina mnohem častěji trpí slepotou, srdečními chorobami, mrtvicí, ledvinovými chorobami, ztrátou sluchu, gangrénou a impotencí. Touto nemocí a jejími komplikacemi je způsobena jedna třetina všech návštěv u lékaře a diabetes a její komplikace jsou hlavní příčinou předčasného úmrtí ve Spojených státech a v západním světě.

Diabetes nepříznivě ovlivňuje způsob, kterým tělo využívá cukry a škroby, které jsou během trávení převáděny na glukózu. Inzulín, hormon produkovaný pankreatem, zpřístupňuje glukózu jako zdroj energie pro tělesné buňky. Ve svalu, adiposní (tukové) a pojivové tkáni, umožňuje inzulín vstup glukózy do buněk působením na buněčné membrány. Vstříknuta glukóza je normálně metabolisována v játrech na oxid uhličitý a vodu (50 %), na glykogen (5 %) a na tuk (30 až 40 %), který je ukládán v tukových zásobách. Mastné kyseliny cirkulují z tukové tkáně, navracejí se do jater pro opětovnou syntézu triacylglycerolu a metabolisují na ketony, které jsou využívány ve tkáních. Mastné kyseliny jsou metabolisovány i jinými orgány, přičemž halvní cestou využití uhlohydrátů je tvorba tuku.

Čistý účinek inzulínu spočívá v podpoře ukládání a využívání uhlohydrátů, bílkovin a tuku. Nedostatek inzulín je u člověka obvyklým a vážným patologickým stavem. Při diabetů závislém na inzulínu (IDDM nebo typ I), pankreas neprodukuje inzulín vůbec nebo jen málo a pro přežití diabetika se inzulín musí injekčně denně aplikovat. Při diabetů nezávislém na inzulínu (NIDDM nebo typ II), pankreas si uchovává schopnost produkovat inzulín a ve skutečnosti může-produkovat více než- normální množství inzulínu, avšak, množství inzulínu je relativně nedostatečné nebo není zcela účinné vlivem odporu (resistence) buněk k inzulínu.

U obou forem diabetů se vyskytují rozšířené abnormality. U většiny pacientů trpících NIDDM je základním nedostatkem, u nichž lze abnormality vystopovat, že nastává

1) snížený vstup glukózy do různých periferních tkání a

2) zvýšené vylučování glukózy do oběhu z jater.

V důsledku toho nastává mimobuněčný přebytek glukózy a nitrobuněčný nedostatek glukózy. Dochází také ke snížení vstupu aminokyselin do svalu a zvýšení lipolýzy. Hyperlipoproteinémie je také komplikací diabetes. Kumulativní účinek těchto abnormalit spojený s diabetes vyvolává vážné poškození krevních cév.a nervů.

Neúčinnost ošetření byla zjištěna pro kontrolu buď hyperinzulínemie nebo resistence k inzulínu před prací původců tohoto vynálezu. Hyperinzulínemie je vyšší než normální hladina inzulínu v krvi. Resistence k inzulínu se může definovat jako stav, při kterém se produkuje normální množství inzulínu a dosahuje subnormální biologické odezvy.

U diabetických pacientů, léčených inzulínem, se považuje resistence k inzulínu za přítomnou vždy, když terapeutická dávka inzulínu překročí vylučované množství inzulínu u normálních osob. Resistence k inzulínu se vyskytuje také v situaci definované vyšší než normální hladinou inzulínu, to znamená při hyperinzulínemii, kdy je přítomná hladina glukózy v krvi normální nebo zvýšená.

Základní jednotka měření biologického času, denní rytmus, je přítomna ve všech úrovních organizace'.. Denní -----'rytmus byl zaznamenán u mnoha hormonů včetně adrenálních steroidů, například glukokortikosteroidů, zejména kortisolu, a prolaktinu, hormonu vylučovaného hypofýzou. V dřívějším článku, diskutujícím tehdejší stav techniky, je uvedeno, že i když byla vytvořena korelace mezi hormonálními rytmy a jinými rytmy, je málo přímých důkazů toho, že doba denní přítomnosti nebo vrcholové hladiny hormonů má významnou fyziologickou relevanci'*, viz Temporal Synergism of Prolactin and Adrenal Steroids, Albert H. Meier, General and Copmarative Endocrinology, dodatek 3, 1972, Copyright 1972 Academie Press, lne. V článku se uvádí, že vrcholná koncentrace prolaktinu nastává v rozdílných časech dne u hubených a tlustých zvířat. Článek potom popisuje ptačí fyziologickou odpověď na injekce prolaktinu podávané denně během několika dnů. Tyto odpovědi zahrnují zvyšování a snižování -zásob tělního tuku v závislosti na denní době injekce. Kromě toho denní čas, kdy injekce prolaktinu napomáhají ztrátě tělního tuku jsou ve shodě s denním časem, kdy prolaktin je nejvyšší u hubených ptáků. Kromě toho doba, kdy injekce prolaktinu napomáhají ukládání tělního tuku je v souladu s časem, kdy prolaktin je nejvyšší u obézních ptáků. Bylo také zjištěno, že proliaktin stimuluje tloustnutí pouze při injekční aplikaci v určitou denní dobu a že časová odezva se liší mezi hubenými a tlustými zvířaty.

V článku s názvem Circadian and Seasonal Variation of Plasma Insulin and Cortisol Concentrations in the Syrian Hamster, Mesocricetus Auratus od Christophera J. de Souzy a Alberta H. Meiera, Chronobiology International, sv. 4, č.

2, str. 141 až 151 /1987/ se popisuje' studie denních změn plazmového inzulínu a kortisolu u skotosensitivních a skotorefratkivních syrských křečků, chovaných v podmínkách krátkého a dlouhého denního světla, ke stanovenímožných .....

sezónních změn jejich denních rytmů. Základní koncentrace inzulínu byla zjištěna větší u samic než u samců skotosensitivních křečků při krátkém denním světle. Uvádí se, že zjištěné rozdíly mohou jít na vrub pozorovaných silných tukových zásob u samic křečků, udržovaných za podmínek krátkého denního světla. Plasmové koncentrace kortisolu a inzulínu se ve skupinách testovaných zvířat měnily během dne, ale nebyly ekvivalentní. Denní změny inzulínu a kortisolu se výzmaně lišily s ohledem na pohlaví, sezónní stav a délku dne. Ani vzor denního dávkování, ani koncentrace glukózy se zřejmě nemění se sezónním stavem nebo délkou dne. Uvádí se, že doba dne nebo sezóna se nezdají nepříznivé ovlivňovat koncentrace v úrovni glukózy. Vyvozuje se, že denní rytmy kortisolu a inzulínu jsou regulovány různými nuerálními kardiostimulačními systémy a že změny ve fázových relacích denních systémů jdou částečně na vrub sezónních změn tělesných zásob tuku. Bylo zjištěno, že denní rytmy prolaktinu a glukokortikosteroidních hormonů, například kortisolu, mají významnou, avšak zdaleka ne zcela pochopitelnou úlohu při regulaci denních a sezónních změn zásob tělního tuku a při organizaci a integraci celkového matabolismu zvířat, viz Circadian Hormone Rhythms in Lipid Regulation, Albert H. Meier a John T. Burns, Amer. Zool.,

16, 649-659 /1976/.

V související dřívější US patentové přihlášce (USSN) č. 192 332 shodných původců, podané dne 10. května 1988, jsou popsány a nárokovány způsoby regulace poruch způsobených metabolismem lipidů, podáváním prolaktinu (nebo jak prolaktinu, tak glukokortikosteroidu (GC) do krevního proudu zvířat nebo člověka na časovém denním základě v množství a po časové období dostačující k úpravě a obnovení neurálňí fázové oscilace denního rytmu prolaktinu, který potom zvyšuje sensitivitu k inzulínu. Injekce prolaktinu (nebo prolaktinu a glukokortikosteroidu) jsou časovány k vyvolání vrcholu v denním prolaktinovém (nebo jak prolaktinovém, tak glukokortikosteroídovém) profilu, který souhlasí v čase s vrcholem prolaktinu (nebo vrcholem jak prolaktinu, tak glukokortikosteroidu) u štíhlého člověka sensitivního k inzulínu, ke zvýšení sensitivity na inzulín a snížení ukládání tělního tuku. Injekce stejného přípravku nebo stejných přípravků se časově upraví vůči časovému vrcholu prolaktinu obézních pacientů, aby se dosáhlo tuku, pokud je to zapotřebí.

V související dřívější US patentové přihlášce č.

463 327 shodných původců, podané dne 10. ledna 1990 (a její pokračovací části č. 07/813 125, podané dne 23. prosince 1991, publikované jako WO 93/12793 dne 8. července 1993) je popsán a nárokován způsob úpravy a obnovení neurálních fázových oscilací mozku, které řídí jak prolaktin, tak glukokortikosteroid u tlustých zvířat (nebo u obézního člověka), podáváním agonisty dopaminu v předem stanoveném čase během dne tak, že vrcholy prolaktinu (a/nebo glukokortikosteroidu) u tustých zvířat nebo (obézního člověka) budou fázově posunuté k dosažení v čase, který způsobí (nebo které způsobí) u hubeného zvířete (nebo štíhlého člověka), že se bude zvyšovat alespoň jedna z těchto možností: uložení tělního tuku, tělesná hmotnost, hyperinzulínemie nebo hyperglykémie a/nebo sensitivita k inzulínu.

V související dřívější US patentové přihlášce č.

719 745 shodných původců, podané dne 24. června 1991 (publikované jako WO 93/00092 dne 7. ledna 1993), jsou popsány á nárokovány způsoby úpravy'a obnovení neurálních fázových oscilací mozku, které řídí úrovně prolaktinu, zahrnující

a) jak podávání pacientovi agonisty dopaminu právě po době, ve které vrcholy normálního profilu prolaktinu, ke snížení hladiny prolaktinu na nízkou denní úroveň,

b) tak podávání pacientovi prolaktinového stimulátoru v době právě před vrcholem hladiny prolaktinu u normálních pacientů, s cílem přimět pacientův profilu prolaktinu k napodobení tvaru a časového průběhu profilu u štíhlého člověka,, který trpí alespoň jednou ze svrchu uvedených metabolických poruch.

US patentová přihláška č. 719 745 také popisuje a nárokuje další podávání hormonu štítné žlázy pacientům, kteří jsou ošetřováni agonistou dopaminu a stimulátorem prolaktinu, zvláště takovým pacientům, kteří jsou chronicky nebo sezónně hypotroidní.

V související US patentové přihlášce č. 995 292, podané dne 22. prosince 1992 (mezinárodní patentová přihláška PCT/US93/12701) původci tohoto vynálezu popisují a nárokují určité zlepšené způsoby pro diagnostikování aberujících rytmů prolaktinu, pro stanovení přizpůsobení, které má být provedeno k abnormálním denním rytmům a pro normalizování abnormálních rytmů prolaktinu.

V související US patentové přihlášce č. 171 897, podané dne 22. prosince 1993 (mezinárodní patentová přihláška PCT/US94/14994) původci tohoto vynálezu uvádějí a nárokují intenzivně působící kompozici, obsahující inhibitor prolaktinu, která se rychle uvolňuje od krevního proudu pacienta.

V související US patentové přihlášce č. 178 569, podané dne 7. ledna 1994 (mezinárodní patentová přihláška PCT/US95/00663) původci tohoto vynálezu popisují a nárokují způsob ošetřování různých poruch způsobených metabolismem lipidu, zahrnující synergické kombinace stravy a podávání inhibitoru prolaktinu.

V dřívějších přihláškách nebyly nárokovány různé aspekty tohoto vynálezu. Kromě toho byla provedena různá zlepšení a výhodná vytříbení aplikace pracovního návodu a jejich zjištění nyní zvyšuje účinnost ošetření.

Podstata vynálezu

Jeden znak tohoto vynálezu se týká způsobu normalizace denního profilu prolaktinu prvního subjektu patřícího mezi obratlovce, potřebujícímu takové ošetření, který spočívá ve stupních:

srovnání profilu prolaktinu prvního subjektu patřícího mezi obratlovce s profilem prolaktinu jiných subjektů patřících mezi obratlovce, které mají normální profil prolaktinu, a úpravy profilu prolaktinu prvního subjektu patřícího mezi obratlovce, aby se způsobil profil tohoto prvního subjektu jako obecná úprava (nebo stimulace) profilu prolaktinu u druhých subjektů.

Variace tohoto znaku-vynálezu zahrnují: a) srovnání pouze sady alespoň 2 (výhodně alespoň 4, obvykle 4 až 6) hladin prolaktinu prvního subjektu, měřených v časových okamžicích během alespoň dvou (výhodně nejméně tří) klíčových intervalů dne s korespondujícími hladinami prolaktinu u zdravých subjektů ve stejných časových okamžicích během dne a

b) úpravu hladin prolaktinu prvního subjektu k úpravě (nebo stimulaci) odpovídajících hladin prolaktinu na hladinu zdravých subjektů.

Jako příklad se uvádí, že hladiny prolaktinu prvního subjektu se mohou měřit alespoň dvakrát během každého časného ranního klíčového intervalu a časného večerního klíčového intervalu a v průběhu nočního intervalu se může změřit výhodně alespoň jedna nebo výhodněji alespoň dvě dodatkové hladiny prolaktinu.

Druhý znak tohoto vynálezu se týká způsobu hodnocení denního profilu prolaktinu lidského subjektu, který zahrnuje tyto stupně:

a) srovnání profilu prolaktinu tohoto subjektu, kde profil se stanoví během nepřetržité periody 24 hodin, s předchozím stanovením normalizovaného profilu prolaktinu pro zdravé lidské subjekty a

b) stanovení, zda tento lidský subjekt má abnormální denní profil prolaktinu zjištěním/ zda se dostane jeden z následujících ukazatelů:

i) v libovolném časovém okamžiku hodin--bdění subjektu je hladina prolaktinu vyšší než 1 standardní chyba střední hodnoty (SEM) nad střední hladinou prolaktinu zdravých subjektů (nebo v případě standardních hodin bdění nad střední hladinou prolaktinu nebo normalizovaným profilem prolaktinu) ve stejném časovém okamžiku a ii) v libovolném časovém okamžiku během doby spánku hladina prolaktinu subjektu je nižší než 1 SEM pod střední hladinou prolaktinu normálních (zdravých) jedinců ve stejném časovém okamžiku.

Výhodné srovnávaným časovým okamžikem budou aktuální okamžiky měření prolaktinu (to znamená hladiny prolaktinu subjektu podrobeného testování budou odpovídat hladinám prolaktinu v krvi a nejsou prováděny extrapolace) a nejvýhodněji stanovení bude založeno na dvou okamžicích měření prolaktinu, na místo právě jediného. Při jiném provedení, stanovení bude výhodně založeno na tom, zda jedna změřená hladina prolaktinu je vyšší než 2 SEM během hodin bdění nebo nižší než 2 SEM během doby spánku.

Změna tohoto druhého znaku vynálezu zahrnuje:

a) srovnání pouze sady alespoň dvou hladin prolaktinu u člověka (měřeno v předem stanovených časových okamžicích během každého z alespoň dvou klíčových intervalů dne) s odpovídajícími hladinami prolaktinu (například v profilu prolaktinu) pro zdravé lidi ve stejných časových okamžicích během dne a

b) stanovení, zda uvedený lidský subjekt má abnormální profil prolaktinu'určením, zde se dostane jeden z následujících ukazatelů:

i) v libovolných časových okamžicích během hodin bdění hladina prolaktinu u subjektu je vyšší než 1 SEM nad odpovídající střední hladinou prolaktinu zdravých subjektů (nebo nad odpovídající střední hladinou normalizovaného profilu prolaktinu) ve stejném časovém okamžiku a ii) v libovolných daných předem stanovených časových okamžicích, které spadají do doby spánku, hladina prolaktinu subjektu je nižší než 1 SEM pod odpovídající hladinou prolaktinu zdravých subjektů v noční době (nebo pod odpovídající hladinou normalizovaného profilu prolaktinu v noční době) ve stejném časovém okamžiku.

Třetí znak tohoto vynálezu se týká způsobu stanovení, zda úprava bude vyžadována k normalizaci nebo obecně k dosažení souladu nebo k přiblížení abnormálního profilu nebo hladiny prolaktinu k normalizovanému (neboli zdravému) profilu nebo hladině prolaktinu, kde způsob zahrnuje:

a) zachycení většího počtu vzorků krve odebraných subjektu během nepřetržitého časového období, přičemž' jímání těchto vzorků se provádí v předem stanovených časových intervalech (nebo v předem stanovených časových okamžicích) v uvedeném časovém období,

b) testování obsahu prolaktinu v každém z uvedených vzorků,

c) ' vynesení obsahu prolaktinu z každého-z uvedených vzorků proti času, ve kterém se uvedený vzorek zachytil během daného časového období, k získání většího počtu experimentálních bodů (to znamená závislosti profilu prolaktinu na čase),

d) vytvoření profilu prolaktinu spojením (nebo jiným proložením křivky) těmito experimentálními body a

e) srovnání profilu prolaktinu s předem stanoveným normálním profilem prolaktinu.

Stupně c) ad) dohromady tvoří stupeň vyjádření obsahu prolaktinu, jako funkci času pro vytvoření profilu prolaktinu daného subjektu.

Změna tohoto třetího znaku vynálezu zahrnuje měření pouze klíčových hladin prolaktinu k vytvoření experimentálních bodů, s vynecháním stupně d) a přitom ve stupni e) se srovnává každý experimentální bod s odpovídající hladinou prolaktinu ve stejném časovém okamžiku na předem stanoveném normalizovaném profilu prolaktinu nebo s hladinou prolaktinu? zdravých subjektů ve stejném časovém okamžiku.

Čtvrtý znak tohoto vynálezu se týká způsobu stanovení úpravy, která přinutí abnormální denní profil prolaktinu pacienta, aby se přizpůsobil nebo přiblížil normálnímu dennímu profilu prolaktinu jedince, kterýžto způsob zahrnuje:

a) srovnání profilu prolaktinu pacienta s předem stanoveným normalizovaným profilem prolaktinu pro zdravé (normální) subjekty,

b) -Stanovení, zde se dosáhne-alespoň jeden z následují- cích ukazatelů:

i) hladina prolaktinu tohoto pacienta v libovolném časovém okamžiku (výhodně v libovolném okamžiku měření prolaktinu, výhodněji v libovolných dvou okamžicích měření prolaktinu) během hodin bdění překračuje odpovídající hladinu prolaktinu normálních (zdravých) jedinců o alespoň 1 SEM ve stejném okamžiku a ii) hladina prolaktinu takového pacienta v libovolném časovém okamžiku (výhodně v libovolném okamžiku měření prolaktinu, výhodněji v libovolných dvou okamžicích měření prolaktinu) během doby spánku je pod odpovídající hladinou prolaktinu normálních zdravých jedinců o alespoň 1 SEM ve stejném časovém okamžiku,

c) stanovení času, ve kterém se má podávat alespoň jedna látka zvolená ze souboru sestávajícího z inhibitoru prolaktinu a stimulátoru prolaktinu tomuto subjektu, a

d) zvolení množství tohoto stimulátoru a/nebo inhibitoru^ prolaktinu k úpravě aberující hladiny prolaktinu subjektu.tak, že profil prolaktinu subjektu se přizpůsobí nebo přiblíží profilu prolaktinu normálního (zdravého) jedince.

Znovu je výhodné, pokud stanovení je založeno na jednom okamžiku měření aberujícího prolaktinu, pokud změna od normálního profilu je alespoň o 2 SEM.

Variace tohoto čtvrtého znaku vynálezu zahrnuje provést stanovení vyžadované ve stupni b) a výběr vyžadovaný .ve stupni d), které-jsou založeny na srovnání klíčových hladin prolaktinu u pacienta v předem stanovených časových okamžicích během dne (nebo noci) s odpovídajícími zdravými nebo normálními hladinami prolaktinu ve stejných časových +

okamžicích.

Přehled obrázků na výkresech

Tento vynález je dále popsán s ohledem na připojené výkresy, kde:

Obr. 1 znázorňuje graf průměrných hladin prolaktinu v plazmě (ng/ml) pro zdravé jedince (mužské pohlaví: křivka M, ženské pohlaví: křivka F”) proti dennímu času (hodiny).

Na obr. 2 je znázorněn profil prolaktinu s hladinou na abnormálním základě u pacienta mužského pohlaví (před terapií) (vyneseno jako tenká čárkovaná čára), zlepšený profil prolaktinu po ošetření (tenká čára) a normalizovaný normální profil prolaktinu (silná čára), vše provedeno ve formě grafu. (Jednotky prolaktinu jsou udány v nanogramech na ml a denní čas je vyjádřen v hodinách).

Obr. 3 je stejný typ grafického znázornění jako na obr. 2, ale pro jiného pacienta' mužského pohlaví.

Obr. 4 je ilustrativním znázorněním různých typů běžných aberujících profilů a) až d) prolaktinu u člověka.

Dále se uvádí podrobný popis vynálezu.

Všechny patenty, patentové přihlášky a literární odkazy zde uvedené se zahrnují odkazem na jejich celé znění, pokud jejich popis by. byl-fyzikálně přítomen-v popisu tohotovynálezu. V případě střetu však přítomný popis má rozhodující vliv.

V nedávné době bylo nalezeno, že metabolické poruchy, jako jsou uvedeny výše, jsou spojeny, s aberujícími vzory v denních hladinách (a kolísáním) prolaktinu a neurálními oscilátory, jaké souvisejí s dopaminem a serotoninem. Zdravé (normální) subjekty, to znamená štíhlí lidé nebo hubená zvířata vybraného druhu, netrpící takovými metabolickými abnormalitami, mají vysoce vypovídající denní profily prolaktinu, které jsou u lidí charakterizovány nízkou a relativně konstantní hladinou prolaktinu během hodin bdění (během dne), s následujícím ostrým vzestupem k vrcholu během spánku (noci) a následným postupnějším snižováním, na hladinu odpovídající hodinám bdění, ráno. V důsledku toho zdraví jedinci mají hladiny prolaktinu, které jsou v 1 SEM normalizovaného profilu hladiny prolaktinu M nebo F z obr. 1 (závisí na tom, zda jde o muže nebo ženu), výhodně pro alespoň dvě hladiny prolaktinu, měřené v rozdílných časech nebo v 2 SEM normalizovaného profilu prolaktinu při alespoň jednou měřené hladině prolaktinu.

V této souvislosti štíhlý nebo hubený znamená neobezní subjekt, který také nemá abnormálně nízkou hmotnost. Naopak obézní člověk je definován jako člověk, jehož tělesná hmostnost je více než 20 % nad ideální tělesnou hmotností pro danou populaci (R. H. Williams, Textbook of Endocrinology, str. 904 až 916 /1974/). člověk s abnormální podhmotností je jedinec, jehož tělesná hmotnost je alespoň 10 % pod ideální tělesnou hmotností. Ideální tělesná hmotnost (IBW) se může stanovit za použití normalizovaných tabelárních údajů věku, výšky a hmotnosti od pojišťovny Metropolitan Life Insurance Gonpany.· · -........

Profil prolaktinu subjektu se dosáhne ze zachycených vzorků krve subjektu v časových intervalech během nepřetržitého časového intervalu (výhodně v jednohodinových až tříhodinových intervalech během období přibližně 12 až 24 hodin), testování každého vzorku krve na obsah prolaktinu, vynesení času vzorkování krve proti množství prolaktinu přítomného v každém vzorku, k vytvoření experimentálních bodů pro každý vzorek, a spojení těchto experimentálních bodů (nebo jiném proložení těchto experimentálních bodů křivkou), k vytvoření profilu prolaktinu.

Podle jiného provedení (pro rozsáhlou většinu subjektů) se má získat sada pouze několika potřebných hladin prolaktinu zachycením vzorků krve ze subjektu v nezávisle rozložených časech alespoň jednou a výhodně alespoň dvakrát během každého z přinejmenším dvou klíčových intervalů během 24-hodinového časového období. Jedním takovým klíčovým intervalem je časné ráno (od 6.00 do 9.00 hodin), jiným klíčovým intervalem je časný večer (od 16.00 do 20.00 hodin). Nezávisle rozložené vzorky se mohou zachycovat například v 7.00 a 8.00 hodin, během prvního intervalu, a v 16.00 a 20.00 hodin, během druhého intervalu. Je žádoucí, aby se odebral alespoň jeden další vzorek v noci, během třetího časového intervalu od 23.00 do 2.00 hodin, například ve 23.00 a 24.00 hodin. Alespoň jedno dodatkové případné měření prolaktinu se může provést v ještě jiném intervalu, například v pozdním večerním intervalu, od 20.00 do 23.00 hodin.

Hladiny prolaktinu dosažené během klíčových intervalů se budou označovat jako klíčové hladiny prolaktinu.

Tato alternativní metoda je výhodná v klinické praxi k dosažení 24-hodinových profilů, prolaktinu z několika.. . . . důvodů, 2a prvé, takový postup, který se vyhne noční hospitalizaci nebo setrvání v krevním středisku je významné méně nákladný než odběr krve během 24 hodin. 2a druhé, snížený počet odběrů krevních vzorků je výhodný pro pacienta, protože podstatně méně rozvrací jeho denní program. Klíčové hladiny prolaktinu se používají jako indikátory profilu prolaktinu u pacientů a jako jejich náhrada.

Třebaže samice mají obecné vyšší hladiny prolaktinu a ostřejší vrcholy než samci, tvar normálního profilu prolaktinu u obou pohlaví je kvalitativně podobný a znatelně se nemění od normálního jedince k normálnímu jedinci (u stejného pohlaví) ve stejném druhu.

Naproti tomu jedinci, kteří trpí jednou nebo větším počtem metabolických poruch mají (často vysoce aberující) denní profily a hladiny prolaktinu. Tyto profily a hladiny prolaktinu se nejen podstatně liší od normálu, ale mohou se také lišit navzájem.

Rozsáhlá většina (alespoň zhruba 80 %) pacientů s alespoň jednou ze svrchu uvedených metabolických poruch má abnormální denní profily prolaktinu, které spadají obecně do jednoho ze čtyř 24-hodinových vzorů, schematicky představených na obr. 4:

a) plochá vysoká hladina (neobsahující vrchol) (v této souvislosti vysoký znamená, že je vyšší než hladina prolaktinu běhen dne nebo hodin bdění),

b) plochá nízká hladina (neobsahující vrchol) (v této souvislosti nízký znamená tak nízký, že je nižší než hladina prolaktinu během dne, nebo ..hodin bdění),

c) vrchol během dne a nižší hladina v noci (v této souvislosti nízký znamená, že je nízký ve srovnání s normální průměrnou hodnotou prolaktinu během doby spánku, mezi 1.00 a 4.00 hodinou) a

d) vrchol během dne a druhý vrchol během noci.

Podle alternativní metody měření klíčových hladin prolaktinu by se měl pacientů s abnormalitami typu a), c} a d) diagnostikovat v časném jitru a časném večeru. Pokud subjekt má abnormální profil prolaktinu typu b) popsaného výše, tento subjekt by měl mít jeden nebo dva noční odběry krve, při kterých by se neměl vynechat celonoční pobyt v nemocnici nebo v krevním středisku.

Hodinami bdění neboli dnem se zde rozumí časové období, ve kterém u normálních (zdravých) lidí (kteří nemají práci posunutou na noc nebo nemají střídavý posun) jsou hladiny prolaktinu relativné neměnné a nízké (od 7.00 do 22.00 hodin).

Pokud se zde používá výraz doba spánku neboli noc, tento výraz znamená časové období, ve kterém u normálních lidí stoupá hladina prolaktinu k vrcholu (od 1.00 do 4.00 hodin) a potom se snižuje.

Normální průměrné hladiny prolaktinu mezi 1.00 a.4.00 hodinou jsou od 8,0 do 14,0 nanogramů na mililitr u mužů a od 14,0 do 26,0 nanogramů na mililitr u žen, viz obr. 1 až obr. 4.

Pod inhibitor prolaktinu se mají zahrnovat látky, které přímo nebo nepřímo inhibují prolaktin v subjektu (zvířecím obratlovci nebo člověku). Mezi příklady inhibitorů prolaktinu, které však žádným způsobem nepředstavují omezení jejich výčtu, se zahrnují agonisty dopaminu, jako je dopamin, a určité sloučenin inhibující prolaktin, které jsou příbuzné s ergotem.

Mezi příklady agonistů dopaminu, které inhibují prolaktin, se zahrnuje 2-brom-a-ergokrpitin, 6-methyl-8p-karbobenzyloxyaminoethyl-lOa-ergolin, 8-acylaminoergoliny, jako jsou 6-methyl-8a-(N-acyl)amino-9-ergolin a 6-methyl-8a-(N-fenylacetyl)amino-9-ergolin, ergokornin, 9,10-dihydroergokornin, D-2-halogen-6-alkyl-8-substituované ergoliny, jako je například D-2-brom-6-methyl-8-kyanmethylergolin, a lisurid. Při praktickém provedení tohoto vynálezu se kromě toho mohou také použít netoxické soli sloučenin inhibujících prolaktin, které jsou příbuzné s ergotem, vzniklé z farmaceuticky přijatelných kyselin. Bromkriptin nebo 2-brom-a-ergokriptin jsou shledány jako zvláště vhodné k praktickému provedení tohoto vynálezu.

Pod stimulátor prolaktinu se mají,zahrnout látky, které přímo nebo nepřímo stimulují prolaktin. Mezi příklady stimulátorů prolaktinu, které však žádným způsobem nepředstavují omezení jejich výčtu, se zahrnují antagonisty dopaminu, jako je metoclopramid, haloperidol, pimozid, fenothiazin, domperidon, sulpiridin, chlorpromazin a agonisty serotinu, to znamená MAO inhibitory, například pargylin, syntetické analogy morfinu, například methadon, antiemetika, například metoclopramid, antipsychotika, například estrogeny a jiné látky, například tryptofan a 5-hydroxytryptofan, melatonin, fluoxitan a dexfenfluoramin. Při uskutečňování tohoto vynálezu j sou kromě- toho vhodné -netoxické soli-svrchu uvedených sloučenin stimulujících prolaktin, vzniklé z farmaceuticky přijatelných solí. Metoclopramid byl shledán jako obzvláště vhodný při provedení tohoto vynálezu.

Modulátor prolaktinu se vztahuje jak ke stimulátorům prolaktinu, tak k inhibitorům prolaktinu, stejně jako k oběma.

Dále se pojednává o vývoji normálního profilu prolaktinu a klíčových hladin prolaktinu.

Statisticky významný počet zdravých a mladých lidí (ve věku 25 až 35 let) se vybere takto:

Všechny subjekty jsou zdravé a mají normální denní rozvrh práce a odpočinku (žádné noční služby nebo jiný posun práce na noc). Subjekty se rozdělí do dvou různých skupin podle pohlaví. Všechny subjekty musí normálně spát (mezi přibližně 23.00 hodinou a zhruba 7.00 hodinou). Jednotlivci jsou zdraví v tom smyslu, že netrpí fyziologickými poruchami nebo patologickými změnami. Zvláště nejsou obézní (založeno na normalizovaných tabulkách věku, výšky a hmotnosti), je známo, že mají normální hladiny inzulínu v plazmě a jsou euthyroidní, to znamená, že v plazmě mají normální hladiny thyroxinu a trijodthyroninu, jsou prosté thyroxinu (freethyroxin) a hormonu stimulujícího štítnou žlázu a nejsou postiženi zhoubným bujením, chorobami autoimunity nebo chorobami rodově přenášenými.

Statisticky významný počet má znamenat alespoň 3, jako nejmenší počet vzorků, pro které statistické vzorce obecně mohou mít nějaký význam. Běžné je však výhodný počet vzorků alespoň 6 (nejméně 10 je výhodnější)', protože teriťo počet vzorků obecně snižuje standardní chybu (SE) stanovení prolaktinu.

Krev se zachycuje od každého subjektu v jednohodinových až tříhodinových intervalech během 24 hodin a denní hladiny prolaktinu, celkového trijodthyroninu (T3), celkového thyroxinu (T4), free-T4 (prostý T4) a hormonu stimulujícího štítnou žlázu (TSH) v plazmě se měří u každého subjektu. Například se krev zachycuje během časového období 24 hodin ve vhodných časových intervalech (například každou 1 až 3 hodiny), přičemž obvykle se začíná v 10.00 hodin a končí následujícího dne ráno v 8.00 hodin.

Vhodné technické postupy odebírání vzorků a testovací procedury jsou dobře známé odborníkovi v oboru a mohou se vybrat z publikovaných postupů, jak například uvádí P. Linkowski a kol. v J. Clin. Endocrinol. Metab., 61, 429-438 /1985/ a van Cauter a Copinschi, Circadian and Episodic Variations, Martinus Nyhoff, Haag, Nizozemsko, str. 1 až 25 /1981/.

Během vzorkování musí všechny subjekty dostávat stejnou stravu a udržovat stejný rozvrh doby spánku. Hodnoty prolaktinu se.vynášej i proti dennímu času a zhotoví se normální prolaktinová křivka včetně SEM. K popisu křivek a ploch pod těmito křivkami se může vytvořit matematické vyjádření.

Výsledek normálního 24-hodinového profilu pro muže ve věku přibližně 30 let je znázorněn jako křivka ”M na obr.

1. Výsledek pro ženy ve věku přibližně 30 let je uveden jako křivka F. SEM pro prolaktin během hodin bdění pro muže je 1,0. až 2,0 ng/ml-a přibližně 3,0 ng/ml během doby spánku. Pro ženy SEM prolaktinu během hodin bdění činí od 1,0 do 3,0 ng/ml a od 3,0 do 6,0 ng/ml během doby spánku.

Podle jiného provedení se křivky na obr. 1 mohou použít jako normalizovaný profil prolaktinu (stejně jako pro normalizované hladiny prolaktinu v časech korespondujících s klíčovým měřením prolaktinu) nebo pouze sada hladin prolaktinu se může měřit u zdravých pacientů v klíčových intervalech během dne, například alespoň dvakrát časně ráno a alespoň dvakrát časně večer a popřípadě jednou nebo dvakrát v noci.

Dále se popisuje stanovení denního profilu hormonu a/nebo klíčových hladin prolaktinu postižených subjektů.

Postup popsaný výše se může použít k vytvoření profilu prolaktinu během 24 hodin (nebo sady klíčových hladin prolaktinu během určitých klíčových intervalů) pro jedince pod klinickým hodnocením k terapii podle tohoto vynálezu. Předpokládá se, že jedinci mají abnormální denní prolaktinové rytmy včetně těch, které jsou diagnostikovány jako postižené alespoň jedním z dále uvedených stavů: obezita (to znamená více než 20 % nadbytečné hmotnosti, na základě věku, rámcové velikosti a sexuálních charakteristik, za použití tabulek, jaké vypracovala pojišťovna Metropolitan Life Insurance Company z normalizovaných hmotností podle výšky a stáří), resístence k inzulín, hyperglykémie, hyperinzulínemie, hyperlipidémie nebo diabetes typu II. Toto hodnocení není však omezeno na takové subjekty.

Subjekty, s kterými se uvažuje pro terapii, by měly být euthyroidní, to znamená, že by měly mít celkovou hladinu T3 od přibližně 90 do- zhruba 180 ng/dl, celkové T4'od přibližně 4,5 do zhruba 12 g/dl a free-T4 od přibližné 0,7 do zhruba 1,9 g/dl. Pokud tomu tak není, T4 a/nebo T3 by se měly podávat (výhodně v ranních hodinách) před nebo souběžně s podáváním modulátoru prolaktinu. Uvedeno jinými slovy, je výhodné, aby se profil prolaktinu upravil u jedince, jestliže jeho hladiny T4 a/nebo T3 jsou normální. Tak před úpravou profilu nebo hladin prolaktinu subjektu podáváním stimulátoru nebo inhibitoru prolaktinu nebo obou je výhodné stanovit, že subjekt je euthyroidní. Pokud hladiny thyroidního hormonu v subjektu jsou pod normálem (jak se stanoví s ohledem na výše uvedené normální hodnoty), T3 a/nebo T4 se, výhodně, nejprve podávají subjektu, až se hladina těchto hormonů v plazmě normalizuje a potom se začne ošetřovat stimulátorem nebo inhibitorem prolaktinu. Podávané množství thyroidního hormonu odpovídá dávce vyžadované k uvedení pacienta do euthyrodiního stavu, obvykle od přibližně 25 do zhruba 150 μφ pro pacienta za den. Pokud je nezbytné dosáhnout příslušných hladin T3/T4 během období podávání stimulátoru a/nebo inhibitoru prolaktinu, v podávání T3/T4 se může pokračovat společně s prostředky pro terapii modulátorem prolaktinu. Hyperthyroidní subjekt by měl být také ošetřen (cestou použití antithyrodních přípravků nebo thyroidní ablace) před ošetřením modulátorem prolaktinu.

Jakmile se vypracuje denní profil hladiny prolaktinu pro jednotlivce, profil se porovná s normálním profilem (například již vytvořeným, jak bylo popsáno v dřívější části nebo na obr. 1). Stanovení se může potom provést na základě těchto dále popsaných obecných kritérií:

1. Od přibližné 7.00 hodin do zhruba 22.00 hodin, to znamená během ploché a nízké části hladiny normální.....ho profilu^- prolaktinu v daném časovém okamžiku v profilu prolaktinu subjektu hodnota prolaktinu (v krvi) nesmí být vyšší než 1 SEM nad střední hodnotou ve stejném časovém okamžiku (nebo vyšší než 2 SEM nad střední hodnotou v jednom časovém okamžiku, nebo vyšší než 1 SEM nad střední hodnotou ve dvou rozdílných časových okamžicích). Toto pravidlo se aplikuje k vyloučení z konečného úsudku všech normálních” individuálních profilů prolaktinu, které nesplňují výše uvedená kritéria, bud proto, že jejich prolaktin je příliš vysoký během dne nebo proto, že jejich prolaktin je příliš nízký během doby spaní nebo oboj e.

2. Od přibližně 22.00 hodin až do zhruba 7.00 hodin, to znamená během prudké změny (a vrcholu v době spánku) normálního denního profilu prolaktinu, profil prolaktinu jedince musí nejprve mít vrchol přibližně ve stejné době nebo během dvou až šestí hodin po zahájení spánku, jako normální .vrchol prolaktinu pro subjekty ve stejné kategorii (obvykle okolo 1.00 hodiny) a musí také být v 1 SEM normálního profilu prolaktinu zdravého jedince (výhodně pro 2 odčítání prolaktinu nebo podle jiného provedení ve 2 SEM pro alespoň jedno odčítání prolaktinu).

Mělo by se poznamenat, že na základě klinické zkušenosti původců tohoto vynálezu, úprava vysokých hladin prolaktinu v denním čase na normální nebo skoro normální hodnoty působí významné zlepšení patologických stavů ošetřených pacientů, i když výsledkem ošetření je snížení vrcholu prolaktinu v noční době. Proto v souladu s tímto pozorováním, pozorování kritéria 1 uvedeného výše dostává přednost před-pozorováním kritéria'2.'

Pokud pouze sada klíčových měření prolaktinu se provádí pro subjekt určený k testování, výše uvedená kritéria se aplikují, jak se popisuje dále. Pokud některý z časových okamžiků dne, ve kterém se provádějí klíčová měření prolaktinu ke stanovení hladiny prolaktinu tohoto subjektu, je vyšší než 1 SEM (a výhodně než 2 SEM) nad střední normální hladinou prolaktinu během denního času ve stejných časových okamžicích, potom subjekt má abnormální denní profil nebo rytmus prolaktinu, a jestliže v libovolném časovém okamžiku noci , ve kterém se měří klíčové hladiny prolaktinu, hladina prolaktinu subjektu (počítáno během klíčového intervalu od 23.00 do 2.00 hodin) je nižší než 1 SEM (a výhodně nižší než 2 SEM) pod střední normální hladinou prolaktinu během doby spánku ve stejných časových okamžicích, potom subjekt má abnormální noční profil nebo rytmus prolaktinu.

Ke stanovení, zda subjekt má aberující profil prolaktinu, čas strávený subjektem na lůžku, při kterém se určuje profil prolaktinu subjektu, má být ideálně totožný s časem na lůžku v případě subjektů s normálním profilem. Jestliže nenastává takový případ., profil subjektu a profil normálních jedinců se může znázornit a jeden nebo druhý se může posunout tak, že doba začátku spaní subjektu určeného k testování je totožná se začátkem doby spaní normálních zdravých subjektů.

Dále se popisuje stanovení ošetřování postiženého subjektu.

Informace (profil prolaktinu a sada klíčových hladin —prolaktinu), získané jak je popsáno výše, se použijí k

i) identifikaci pacientů, kteřá potřebují upravit svůj profil prolaktinu a

b) stanovení typu a rozsahu vyžadované úpravy.

Obecně ti jedinci, kteří trpí obezitou, hyperin2ulínemií, hyperlipidémií, hyperglycidémií a/nebo diabetes, projevují abnormální profily prolaktinu (nebo klíčové hladiny prolaktinu), v porovnání se zdravými jedinci. Uvedeno jednoduše, porovnáním profilu prolaktinu (nebo klíčové hladiny prolaktinu) subjektu s normalizovaným profilem prolaktinu nebo odpovídajícím zdravou (normální) sadou hladin prolaktinu je možné zjistit jedince postižené abnormálním stavy, které jsou rozebrány výše. Úpravou abnormálního profilu prolaktinu takových jedinců (bud podáváním inhibitoru prolaktinu nebo stimulátoru prolaktinu nebo obou) ve vhodném čase během dne a vhodného (množství) dávky je možné upravit takový profil prolaktinu jedince, že se přizpůsobí (nebo alespoň přiblíží) normálnímu profilu. Množství a časový rozvrh podávání takových dávek se může stanovit na základě informace obsažené v profilech prolaktinu (nebo klíčových hladinách prolaktinu), jak je rozebráno výše.

Upravený profil se přiblíží normálnímu neboli zdravému profilu, pokud se celý nebo část abnormálního profilu posune ve správném směru alespoň o 2 ng/ml. Například pokud abnormální hladina prolaktinu lidského subjektu je 18 ng/ml mezi 7.00 a 10.00 hodinou a (po úpravě) se sníží na 16 ng/ml během stejného časového období, úpravný profil se přiblíží zdravému profilu. To je důležité ke snížení oblasti pod křivkou prolaktinu během dne (obvykle alespoň o 20 %) a vyhnoutí se vrcholu--prolaktinu během dne.

Stanovení ošetření má tři aspekty:

a) volbu požadovaného účinku (to znamená volbu stimulátoru prolaktinu, ke zvýšení hladin prolaktinu, nebo inhibitoru prolaktinu, ke snížení hladin prolaktinu, nebo oboje ke zvýšení prolaktinu v noci a ke snížení prolaktinu během dne),

b) načasování (každé) podávané dávky, a

c) množství (každé) dávky určené pro podání.

Například obecné pokud je pacient na počátku diagnostikován jako vyžadující inhibitor prolaktinu, má na počátku obdržet 0,8 až 1,6 mg bromokriptinu za den z (výhodné) urychleně uvolňující jediné dávky (nebo rozdělných dávek). Dávka se může přizpůsobit po ošetřování trvajícím přibližně 4 týdny, například v době, kdy se stanoví čerstvý profil prolaktinu (nebo sada klíčových hladin prolaktinu) a například pokud pacient stále má vysokou hladinu prolaktinu, mohl by obdržet zvýšenou dávku (výhodně) urychlené uvolňovaného inhibitoru prolaktin ve vhodné době během dne. čas podání se může také upravit (v závislosti na současném profilu prolaktinu nebo klíčových hladinách prolaktinu pacienta) a například by se změnila doba podání bromokriptinu.

Srovnání individuálního profilu (nebo hladin) prolaktinu s normálním profilem (nebo hladinami) prolaktinu se provede podle a) a b) z předcházejícího odstavce takto: Pokud v libovolném okamžiku během dne je hladina prolaktinu příliš vysoká (bez ohledu na to, zda má nebo nemá vrchol), vyžaduje’ se podávání inhibitoru prolaktinu.

Jestliže nočnímu profilu prolaktinu chybí vrchol nebo pokud jeho vrchol není signifikantně vyjádřen, vyžaduje se podávání stimulátoru prolaktinu.

Výhodný inhibitor prolaktinu (nebo agonista dopaminu) je urychleně uvolňovaný inhibitor, obzvláště urychleně uvolňovaná kompozice, která obsahuje bromokriptin, jak je uvedeno v související US patentové přihlášce č. 08/171 897.

Výhodným stimulátorem prolaktinu je metoclopramid.

At již se vytvoří 24-hodinový profil prolaktinu pro subjekt určený pro ošetření nebo se měří pouze klíčové hladiny prolaktinu, bude se sledovat dále uvedený podrobnější návod pro počáteční stanovení časového rozvrhu podávání bromokriptinu po časové období ošetřování v trvání přibližně 26 týdnů.

a) Týden 1 až týden 6

První dávkování: Pokud u některého z pacientů jsou v 7.00, 8.00., 16.00 nebo 19.00 hodin hladiny prolaktinu rovné nebo vyšší než 5,0 ng/ml pro' muže nebo 7,0 ng/ml pro ženy, potom se podává 0,8 mg urychleně uvolňovaného bromokriptinu denně v 6.00 hodin.

Druhé dávkování: Počínaje týdnem 3, se také podává druhá dávka obsahující 0,8 mg urychleně uvolňovaného bromokriptinu denně v 10.30 hodin.

b) Týden 7 až týden 12

První dávkování: Pokud jsou v 7.00, 8.00, 16.00 nebo 19.00 hodin některé z hladin prolaktinu stále rovné nebo vyšší než 5,0 ng/ml pro muže nebo 7,0 ng/ml pro ženy, potom se podává 1,6 mg urychleně uvolňovaného bromokriptinu denně v 6.00 hodin. Jinak se podává 0,8 mg urychleně uvolňovaného bromokriptinu denně v 6.00 hodin.

Druhé dávkování: Kromě toho, pokud hladina prolaktinu v 19.00 hodin je rovna nebo menší než 1,5 ng/ml pro muže nebo ženy, potom se podává druhá dávka 0,8 mg urychleně uvolňovaného bromokriptinu denně v 8.30 hodin na místo v 10.30 hodin. Jestliže hladinu prolaktinu v 19.00 hodin je vyšší než 1,5 ng/ml pro muže nebo pro ženy, potom druhá dávka pokračuje podáváním denně v 10.30 hodin.

Jestliže hladinu prolaktinu je v 19.00 hodin menší než 1,0 ng/ml pro muže nebo pro ženy, potom se neprovádí žádné druhé dávkování,

c) Týden 13 až týden 36

Jak pro první, tak pro druhé dávkování jsou stejná pravidla, jako jsou.uvedena·pro týden 7 až týden 12, přičemž u subjektu se sleduje:

i) Pokud bud v 16.00 nebo v 19,00 hodin je hladina prolaktinu rovna nebo vyšší než 5,0 ng/ml pro muže nebo 7,0 ng/ml pro ženy, potom se přidá dalších 0,8 mg urychleně uvolňovaného bromokriptinu k první dávce, bez ohledu na to, zda pacient již dostává celkem 2,4 mg bromokriptinu. V tomto případě se přidá dalších 0,8 mg urychleně uvolňovaného bromokriptinu k druhé . . dávce— . . . .........

ii) Pokud v 19.00 hodin hladina prolaktinu je nižší než

1,5 ng/ml pro muže nebo pro ženy, potom čas druhého dávkování se upraví tak, že se podává o 2 hodiny dříve, a iii) pokud v 8.00, 16.00 a 19.00 hodin jsou hladiny prolaktinu nižší než 1,0 ng/ml pro muže nebo pro ženy, potom se odečte 0,8 mg urychlené uvolňovaného bromokriptinu z druhé dávky, nebo pokud se neprovádí druhé dávkování, potom se odečte 0,8 mg urychleně uvolňovaného bromokriptinu z první dávky. U převážné většiny pacientů první dávka musí obsahovat minimálně 0,8 mg urychleně uvolňovaného bromokriptinu.

Časový rozvrh doby a dávkovaného množství udaný výše je zamýšlen jako vodítko pro podávání bromokriptinu a odborník v oboru může dále upravit přesný časový rozvrh a množství podávaného bromokriptinu na základě skutečného profilu prolaktinu nebo klíčových hladin prolaktinu pacienta, který je určen k ošetřování. Například pokud pacient neprojevuje odezvu (nebo nedosahuje se adekvátní odezvy) na podanou dávku (nebo dávky) (například 0,8 mg), dávka se může (nebo dávky se mohou) zvýšit (například na 1,6 mg).

Pokud je zapotřebí, metoclopramid (obecně denně dávkovaný v rozmezí od 0,5 do 5,0 mg na osobu, výhodně denně dávkovaný v rozmezí od 0,5 do 2,0 mg na osobu) se může podávat přibližně jednu hodinu před ulehnutím na lůžko. Stimulátor prolaktinu se obecně nepodává, s jedinou výjimkou, když průměrná hladina prolaktinu u pacienta mezi 1.00 a 4.00 hodinou je alespoň 1 SEM (výhodně vztaženo na dva experimentální body nebo alespoň 2 SEM, pokud je vztaženo na jeden experimentální bod), kdy je nižší než 8,0 ng/ml pro muže nebo 14 mg/ml pro ženy. Kromě toho pokud prolaktin v denní době je příliš vysoký a podstatný klinický přínos by se uskutečnil úpravou denních časových hladin prolaktinu, podávání stimulátoru prolaktinu ve většině případů nebude vyžadováno (třebaže může být žádoucí).

Obecně doba ve které se inhibiční prostředek odlišný od bromokriptinu nebo stimulující prostředek odlišný od metoclopramidu má podávat pacientovi, se může stanovit určením času mezi podáním prostředku a času, ve kterém prostředek projevuje svůj maximální biologický (to znamená stimulující nebo inhibující) účinek. Doba, ve kterém stimulátor má svůj maximální stimulující účinek (nebo ve kterém inhibitor má svůj maximální inhibující účinek) se může stanovit podáním stimulujícího nebo inhibujícího léčiva pacientovi, kde léčivo má známý profil prolaktinu, a potom se může vypočítat doba, která uplyne mezi podáním léčiva a uplatněním maximálního účinku na posun (bud inhibice nebo stimulace) (známého) pacientova profilu prolaktinu.

V jemném vyladění časového rozvrhu podávání léčiva subjektu by se měl vzít v úvahu;odražený účinek, který podávání inhibitoru'prolaktinu;během dne může mít v době spánku na hladiny prolaktinu tohoto subjektu. Naopak by se také měl vzít v úvahu odražený účinek, který podávání stimulátoru prolaktinu může mít na hladiny prolaktinu během hodin bdění subjektu. Tímto způsobem a za použití metodologie z výše uvedeného návodu se může stanovit za použití rutinných experimentálních postupů doba podávání pro zvláštní inhibitor nebo stimulátor.

Přesná doba podávání modulátorů, která bude mít za následek nejúčinnější výsledky s ohledem na účinnost ošetření daných pacientů, bude záviset na aktivitě, farmakokinetice a biologické dostupnosti zvláštního modulátoru, fyziologickém stavu pacienta (včetně věku, typu a stavu choroby, fyzickém stavu a odezvě na danou dávku a modulátor), cestě podání a podobně. Výše uvedený návod se může použít jako základ pro stanovení optimální doby podávání.

Výše uvedené údaje jsou aplikovatelné pro úpravu počátečního režimu terapie. Z obecného hlediska pacient obdrží od přibližně 3 do zhruba 100 mg bromokriptinu na kilogram tělesné hmotnosti za den a výhodné přibližně od 10 do 40 mg na kg tělesné hmotnosti za den. Přesná dávka inhibitoru prolaktinu (nebo stimulátoru prolaktinu), vyžadovaná k dosažení optimálního účinku s ohledem na podávání prolaktinu, se musí upravit pro každého pacienta na základě citlivosti pacienta k léčivu (to znamená odezvy na léčivo), věku, typu a stavu choroby a také fyzickém stavu. Pacient se periodicky znovu vyhodnocuje měřením hladin prolaktinu v předem určených intervalech během 24-hodinového období (nebo v kratším časovém období, pokud je to zapotřebí), přičemž nejprve takové opakované hodnocení se obvykle provádí na konci čtyř týdnů.po,zahájení terapie a následující opakované hodnocení;se provádí„každé 4 týdny až každých 8 týdnů během terapie a potom po každých 3 měsících. Obvyklé denní dávky bromokriptinu pro lidi jsou od 0,2 do 15 mg, výhodně od 0,8 do 8 mg.

Stimulátory prolaktinu se obvykle podávají během přibližně jednohodinového časového období před ulehnutím pro pacienty s normálním obdobím spánku.

Úprava podávaného množství léčiva (nebo léčiv) ’ a popřípadě doby podávání se může provést, jak je popsáno výše na základě opakovaných hodnocení.

Obecně úprava doby podávání a množství léčiva (nebo léčiv) není pokládána za nezbytnou, jestliže vrchol prolaktinu v době spánku během terapie je vyšší než normálně, pokud vrchol prolaktinu nastává ve správné dobé a náběh vrcholu je ostrý (s normálními hodnotami na každé straně normálního vrcholu).

Účinnost zvláštního režimu u jednotlivého pacienta a vyžadovaná úprava (z hlediska dávky a časového rozvrhu), pokud tak tomu je, se může stanovit porovnáním pacientova opakovaného hodnocení profilu prolaktinu nebo opakovaného hodnocení klíčových hladin prolaktinu s normalizovaným profilem (nebo zdravými klíčovými hladinami profilu).

Při ošetřování obratlovců obecně dávky inhibitoru urychlené uvolňovaného prolaktinu (bromokriptinu) a/nebo stimulátoru (metoclopramidu) jsou vždy dané, obecně jednou denně, běžně v časovém rozmezí od přibližně 10 do zhruba 180? dnů, ale ošetřování může pokračovat neomezeně (pokud je to nutné nebo žádoucí) po měsíce nebo i roky. Výhodný inhibitor' prolaktinu (urychlené.uvolňovaný bromokriptin) je podáván denně v úrovních dávky v rozmezí od přibližně 3 do zhruba 100 μ9, výhodně od přibližně 10 do zhruba 40 na kilogram tělesné hmotnosti a stimulátoř prolaktinu (metoclopramid) je podáván denně v úrovních dávky v rozmezí od přibližně 5 do zhruba 200 pg, výhodně od přibližně 5 do zhruba 100 μg na kilogram tělesné hmotnosti za den, k úpravě nebo změně profilu prolaktinu (nebo klíčové hladiny prolaktinu) a pokračuje během času, který je dostatečný k opětovnému dosažení denního rytmu prolaktinu v plazmě, v kteréžto, době se ošetřováni může přerušit. Pokud jedinec trpí recidivou, ošetřování se může znovu nasadit.

Při ošetřování lidí, se obzvláště inhibitor prolaktinu (urychleně uvolňovaný bromokriptin) obecně podává denně při úrovních dávky v rozmezí od přibližně 3 do zhruba 100 μ9, výhodně od přibližně 10 do zhruba 40 ng na kilogram tělesné hmotnosti. Metoclopramid jako stimulátor prolaktinu se obecně podává denně v úrovni dávky v rozmezí od přibližně 5 do zhruba 50 μg, výhodně od přibližně 5 do zhruba 20 μg na kilogram tělesné hmotnosti. (Pro osobu je denní dávkové množství metoclopramidu obvykle od 0,5 do 5,0 mg, výhodně od 0,5 do 2,0 mg.) Takové ošetření (za použití jednoho nebo obou typů léčiva) obvykle pokračuje během časového období od přibližně 10 do obvykle 180 dnů, co vyplývá z úpravy a nového dosažení metabolismu lipidu a glukózy u pacienta, kterým je štíhlá (to znamená normální) zdravá osoba, a v této době se ošetřování může přerušit. Pro některé pacienty (například pacienty s obzvláště špatným fyzickým stavem nebo pacienty v pokročilém věku) nemusí být možné obnovit jejich rytmus prolaktinu ve výše uvedených časových obdobích a takoví pacienti mohou vyžadovat delší nebo rovněž i kontinuální ošetřování stimulátory a/nebo inhibitory prolaktinu. Soubor informací o dávce a časovém .'podávání uvedený výše je určen pro bromokriptin a metoclopramid a bude se změnit pro jiné prostředky používané při metodice dávkování a časového podávání zde uvedené.

Při praktickém provedení tohoto vynálezu se sloučenina inhibující prolaktin a stimulátor prolaktinu podávají denně subjektu, výhodně orálně nebo subkutánní, intravenózní nebo intramuskulární injekcí. Mohou se také použít dermální systémy uvolňování, například náplasti na kůži, stejně jako čípky a jiné dobře známé systémy pro podávání farmaceutických prostředků.

Uložení tělního tuku, včetně uložení na adipózní, arteriální stěně a tuku v plazmě, u obézních osob se sníží, zůstane na stejné snížené výši a obecně se udržuje (poté co se ošetřování podle tohoto vynálezu přeruší) jako u normálních (štíhlých) osob po prodlouženéím časovém období.

Subjekt, u kterého se projevují účinky resistence k inzulínu, hyperlipidémie, hyperinzulínémie a/nebo hyperglykémíe nebo jak resistenci k inzulínu, tak hyperinzulínémie a/nebo hyperglykémíe, ošetřený inhibitorem prolaktinu a/nebo stimulátorem prolaktinu v příslušnou denní dobu rozvedenou výše, se stane citlivější k inzulínu (to znamená,, že bude mít nižší resistenci k inzulínu) a účinky hyperinzulínémie a/nebo hyperglykémíe a příbuzné abnormální metabilické hodnoty se budou snižovat na dlouhodobém základě. Ošetřováni obvykle končí mezi přibližně 10 a zhruba 180 dny v průměru u lidí. Podávání inhibitroru prolaktinu (nebo agonisty dopaminu) a/nebo stimulátoru prolaktinu tímto způsobem tak 1 obnoví fázové vztahy dvou neurálních oscilací a jejich různé denní projevy k měnícímu se metabolismu na dlouhodobém základě (například několika let), pokud ne trvale. Uvedeno jinými slovy, výsledek časového denního dávkování inhibitoru prolaktinu (nebo agonisty dopaminu) a/nebo stimulátoru prolaktinu bude dlouhodobě vratný u hlavní části patologických stavů obecně spojených s vývojem diabetes typu II. Za použití způsobů podle tohoto vynálezu hladiny zásob tělního tuku, koncetrace inzulínu v plazmě (včetně případů pacientů s orální hypoglykémickou medikací), resistence,k inzulínu, hyperglykémíe a Zvýšený krevní tlak nebo všechny tyto patologickými stavy se mohou snížit na dlohodobém základě takovým ošetřením nebo ošetřeními, z vyšších úrovní, které se často vyskytují u obézních, hyperinzulínémických, hyperlipidémických a/nebo hypreglykémických osob k přizpůsobení nebo přiblížení na mnohem nižší a mnohem vhodnější hladiny, které se vyskytují u normálních osob, s normálními hladinami inzulínu.

Příklady provedeni vynálezu

Dále jsou uvedeny pracovní příklady diagnózy, režimu stanovení a terapie podle tohoto vynálezu, které nejpředstavují nějaké omezení vynálezu.

Studie 1 (130 010)

Subjekt: muž, věk 52 let, hmotnost'132 kg, výška 167 cm

Patologický stav před ošetřením:

a) Obezita: 191 % ideální tělesné hmotnosti (na základě normalizované tabulky, například tabulky vydané pojišťovnou Metropolitan Life Insurence Co., New York, NY, USA, dostupné u této společnosti)

b) Diabetes· typu. II: glukóza v plazmě na lačno: 9,18 mmol/1, glykosylovaný hemoglobin: 9,4 % (měřeno afinitní chromatografií), normální ranní glukóza v plazmě na lačno: mezi 4,48 a 6,72 mmol/1.

Profil prolaktinu subjektu na základě 24-hodinového sledování (předterapeutické vyšetření) je znázorněn graficky jako čárkovaná čára na obr. 1. Ukazuje se, že prolaktin subjektu je příliš vysoký během dne a časně večer. V 7.00 hodin činí 13,2 ng/ml, v 8.00 hodin činí 11,8 ng/ml, v 16.00 hodin činí 9,9 ng/ml a v 19.00 hodin činí 12,2 ng/ml. Subjektu se podává urychleně uvolňovaný bromokriptin takto: Týdny 1 a 2: 1,6 mg v 5.00 hodin, týdny 3 a 4: 0,8 mg v 5.00 hodin a dalších 0,8 mg v 10.00 hodin, týdny 5 až 18: 1,6 mg v 5.00 hodin. Opětovné hodnocení profilu prolaktinu se na subjektu provede po 18 týdnech a je graficky znázorněno na obr. 2 jako slabá černá čára. Klíčové hodnoty prolaktinu jsou: V 7.00 hodin činí 11,6 ng/ml, v 8.00 hodin činí 9,5 ng/ml, v 16.00 hodin činí 3,3 ng/ml a v 19.00 hodin činí 6,5 ng/ml.

Zlepšeni pozorované u tohoto pacienta v hladinách prolaktinu po 12 týdnech ošetřování zahrnuje sifnifikantně nižší hodnoty během většiny dne a časné večer.

Klinický prospěch ošetřování tohoto pacienta zahrnuje snížení glykosylovaného hemoglobinu z výchozí úrovně 9,4 % na

7.6 % po 18 týdnech ošetřování. Pacient ubyl na hmotnosti

8.7 kg tělesného tuku během 18 týdnů, cholesterol v plazmě se snížil z 5,95 mmol/1 na 4,68 mmol/1, triglyceridy se snížily z 1,86 mmol/1 na 1,22 mmol/1, glukóza na lačno se snížila z 9,18 mmol/1 na 7,49 mmol/1 a výsledky testu tolerance orální glukózy se zlepšily během období ošetřování.

Studie 2 (130 007)

Subjekt: muž, věk 53 roků, hmotnost 91 kg, výška: 178 cm.

Patologický stav před ošetřením:

a) Obezita: 130 % ideální tělesné hmotnosti.

b) Diabetes typu II: glukóza v.plazmě na- lačno: 9,41 mmol/1, glykosylovaný hemoglobin: 7,5 %.

Podle počátečního hodnocení má subjekt profil prolaktinu znázorněný čárkovanou čára na obr. 3. Denní hladiny (obzvláště v 7.00 hodin) jsou příliš vysoké: V 7.00 hodin činí 18,2 ng/ml, v 8.00 hodin činí 15,0 ng/ml, v 16.00 hodin činí 8,1 ng/ml a v 19.00 hodin činí 8,8 ng/ml. Noční vrchol je také poněkud přesunut na pozdější dobu. Pacientovi se podává urychleně uvolňovaný bromokriptin takto: Týdny la2: 1,6 mg v 8.30 hodin, týdny 3 a 4: 1,6 mg v 8.00 hodin a týdny 5 a 6: 0,8 mg v 8.30 hodin, tydny 7 až 18: 1,6 mg v 5.00 hodin.

Druhý profil (tenká černá čára) prolaktinu, vynesený po 18 týdnech ošetřování ukazuje, že profil prolaktinu subjektu je velmi citlivý na bromokriptin. Denní časové hladiny jsou velmi sníženy, avšak noční časové hladiny jsou také sníženy pod normální úroveň. Hladiny prolaktinu jsou:

V 7.00 hodin činí 1,9 ng/ml, v 8.00 hodin činí 1,7 ng/ml, v 16.00 hodin činí 0,9 ng/ml a v 19.00 hodin činí 1,5 ng/ml.

Klinický prospěch ošetřování tohoto pacienta zahrnuje snížení glykosylovaného hemoglobinu z výchozí úrovně 7,5 % na 6,1 %. Pacient ubyl na hmotnosti 10,3 kg tělesného tuku, pacientův OGTT test ukazuje značné zlepšení, s plochou pod křivkou glukózy klesající přibližně o 30 % a glukóza na lačno se snížila ze 9,41 mmol/1 na 7,45 mmol/1, během období ošetřování.

Údaje ukazují, že mětabolické stavy se regulují přinejmenším do klinicky signifikantního stupně v části interakcí denních neuroendokrinních rytmů. Tato domněnka naznačuje, že denní rytmy kortisolu a prolaktinu jsou jednotlivě vyjádřeny ze dvou oddělených denních systémech a že fázové vztahy těchto dvou systémů se mohou obnovit. Tak na modelu křečka bylo zjištěno, že 0-hodinový vztah obnovení denních oscilací ve vzoru, který udržuje u hubeného jedince stav citlivý na inzulín a 12-hodinový vztah dovolují retenci vzorů, které udržují obézní stav rezistentní k inzulínu.

Jiný důležitý dodatek přítomné studie spočívá v tom, že účinky v určitých časech zaváděných injekcí prolaktinu inkubující agonistu dopaminu nebo jinou sloučeninu inhibující prolaktin, jsou dlouhotrvajícího charakteru. Zřejmě jakmile se znovu srovná fázový vztah dvou denních oscilací, tak má sklon k udržení svého změněného vzoru.

Změny ve fázových vztazích dvou denních neuroendokrinních oscilací jsou doloženy změnami ve fázových vztazích jejich denních výrazů. Toto očekávání je naplněno příslušným glukokortikosteroidem v plazmě a prolaktinovým rytmem.

U několika vyšetřovaných druhů fázové vztahy dvou hormonálních rytmů se liší u hubených a tlustých zvířat.

(

Fázový vztah mezi denním rytmem koncentrace inzulínu, v plazmě a rytmem lipogenní vnímavosti na inzulín se jeví jako rozdílný u hubených a tlustých zvířat. Zatímco denní interval lipogenní vnímavosti zůstává, takřka na začátku nezřetelný, fáze rytmu inzulínu se mění zřetelně. Vrchol koncentrace inzulínu, například nastává blízko nezřetelného začátku u obézních samic křečka udržovaných při krátké délce dne. To znamená, že denní vrcholy lipogenního stimulu (to jest inzulínu) a lipogenní odezvy na inzulín se shodují u tlustých zvířat a nikoli u zvířat hubených.

Je zřejmé, že různé modifikace a změny se mohou provést, aniž by se vybočilo ze smyslu a rozsahu tohoto vynálezu.

Claims (31)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Způsob stanovení abnormalit v denním rytmu prolaktinu prvního subjektu, kterým je obratlovec, s denním rytmem prolaktinu, vyznačující se tím, že zahrnuje stupně

   a) měření hladiny prolaktinu v krvi prvního subjektu v intervalech rozložených nezávisle během hodin bdění prvního subjektu a během doby spaní prvního subjektu, v časovém období přibližně 24 hodin, k vytvořeni profilu prolaktinu tohoto prvního subjektu,

   b) srovnání profilu prolaktinu s předchozím stanovením normalizovaného profilu prolaktinu pro zdravé subjekty stejného druhu a

   c) identifikace tohoto prvního subjektu jako subjektu s abnormálním denním rytmem prolaktinu, pokud hladina prolaktinu změřená u prvního subjektu je

   i) vyšší než 1 SEM nad střední hladinou prolaktinu těchto zdravých subjektů ve dvou časových okamžicích během hodin bdění, nebo ii) nižší než 1 SEM pod střední hladinou prolaktinu těchto zdravých subjektů ve dvou časových okamžicích během doby spaní.
2. 2. Způsob podle nároku 1,vyznačující se tím, že ve stupni c) hladina prolaktinu prvního subjektu je hladinou prolaktinu, která byla změřena ve stupni a) a je

   i) vyšší než 2 SEM nad střední hladinou prolaktinu těchto zdravých subjektů během hodin bdění, nebo ii) nižší než 2 SEM pod střední hladinou prolaktinu těchto zdravých subjektů během doby spaní.
3. 3. Způsob stanovení abnormalit v denním rytmu prolaktinu prvního lidského subjektu, vyznačuj ící se t i m, že zahrnuje stupně

   a) měření hladiny prolaktinu v krvi prvního subjektu v intervalech rozložených nezávisle během hodin bdění prvního subjektu a během doby spaní prvního subjektu v časovém období přibližně 24 hodin k vytvoření profilu prolaktinu tohoto prvního subjektu,

   b) srovnání profilu prolaktinu s předchozím stanovením normalizovaného profilu prolaktinu pro zdravé subjekty stejného pohlaví a

   c) identifikace tohoto prvního subjektu jako subjektu s abnormálním denním rytmem prolaktinu, pokud hladina prolaktinu změřená u prvního subjektu je

   i) vyšší než 1 SEM nad střední hladinou prolaktinu těchto zdravých subjektů ve dvou časových okamžicích během hodin bdění, nebo ii) nižší než 1 SEM pod- střední hladinou prolaktinu těchto zdravých subjektů ve dvou časových okamžicích během doby spaní.
4. 4. Způsob podle nároku 3,vyznačující se tím, že ve stupni c) hladina prolaktinu prvního subjektu je hladinou prolaktinu, která byla změřena ve stupni a) a je

   i) vyšší než 2 SEM nad střední hladinou prolaktinu těchto zdravých subjektů během hodin bdění, nebo ii) nižší než 2 SEM pod střední hladinou prolaktinu těchto zdravých subjektů během doby spaní.
5. 5. Způsob podle nároku 1,vyznačující se t i m, že předchozí stanovení normalizovaných hodnot se vytvoří pro statisticky významný počet zdravých subjektů stejného pohlaví, jako má uvedený první subjekt.
6. 6. Způsob stanovení abnormalit v denním rytmu prolaktinu skupiny lidských subjektů určených k testování, vyznačující se tím, že zahrnuje stupně

   a) srovnání profilu prolaktinu těchto subjektů určených k testování, které vyhovují během předem určeného období přibližně 24 hodin předem stanovenému normalizovanému profilu prolaktinu pro zdravé lidské subjekty a

   b) identifikace těch členů této skupiny, kteří mají hladinu prolaktinu v krvi, která je

   i) vyšší než 1 SEM nad hladinou prolaktinu těchto zdravých subjektů při dvou rozdílných časových okamžicích během hodin bdění, nebo ii) nižší než 1 SEM pod hladinou prolaktinu těchto zdravých subjektů ve dvou rozdílných časových okamžicích během doby spaní.
7. 7. Způsob podle nároku 6,vyznačující se tím, že ve stupni b) hladina prolaktinu uvedených členů je hladinou prolaktinu v krvi a je

   i) v kterémkoli okamžiku během hodin bdění alespoň o 2 SEM vyšší, než je hladina prolaktinu těchto zdravých subjektů, nebo ii) v kterémkoli okamžiku během doby spaní alespoň o 2 SEM nižší než je hladina prolaktinu těchto zdravých subjektů.
8. 8. Způsob stanovení abnormalit v denním rytmu prolaktinu lidského subjektu určeného k testování, vyznačující se tím, že zahrnuje stupně

   a) srovnání profilu prolaktinu tohoto subjektu určeného k testování, kde profil je stanoven během časového období přibližně 24 hodin, s předchozím stanovením normalizovaného profilu prolaktinu pro zdravé lidské jedince a

   b) stanovení, zde subjekt určený k testování, má abnormální denní rytmus prolaktinu založený na tom, jestli hladina prolaktinu subjektu určeného k testování je hladinou prolaktinu v krvi, a

   i) je vyšší než 1 SEM nad hladinou prolaktinu zdravých subjektů při dvou rozdílných časových okamžicích během hodin bdění, nebo ii) je nižší než 1 SEM pod hladinou prolaktinu zdravých subjektů ve dvou rozdílných časových okamžicích během doby spaní.
9. 9. Způsob podle nároku 8,vyznačující se tím, že ve stupni b) hladina prolaktinu subjektu určeného k testování je hladinou prolaktinu v krvi a je

   i) v kterémkoli okamžiku vyšší než 2 SEM nad hladinou prolaktinu zdravých subjektů během hodin bdění, nebo ii) v kterémkoli okamžiku během doby spaní nižší než

   2 SEM pod hladinou prolaktinu během doby spaní zdravých subjektů.
10. 10. Způsob stanovení abnormalit v denním rytmu prolaktinu prvního subjektu,- kterým je obratlovec, s denním rytmem prolaktinu, vyznačující se tím, že zahrnuje stupně '

    a) měření hladiny prolaktinu v krvi prvního subjektu v intervalech rozložených nezávisle alespoň dvakrát během časného rána a alespoň dvakrát během časného večera, k vytvoření klíčových hladin prolaktinu tohoto prvního subjektu,

    b) srovnání každé z klíčových hladin prolaktinu s odpovídajícím předchozím stanovením normalizované hladiny prolaktinu pro zdravé subjekty stejného druhu ve stejných časových okamžicích a

    c) identifikace tohoto prvního subjektu jako subjektu s abnormálním denním rytmem prolaktinu, pokud alespoň jedna klíčová hladina prolaktinu prvního subjektu je během hodin bdění vyšší než 1 SEM nad odpovídající normalizovanou hladinou prolaktinu uvedených zdravých subjektů.
11. 11. Způsob stanovení abnormalit v denním rytmu prolaktinu prvního lidského subjektu, vyznačuj ící se t i m, že zahrnuje stupně

    a) měření hladiny prolaktinu v krvi prvního subjektu v intervalech rozložených nezávisle alespoň dvakrát během časného rána.a alespoň dvakrát během časného večera, k vytvoření klíčových hladin prolaktinu tohoto prvního subjektu,

    b) srovnání každé z klíčových hladin prolaktinu s odpovídajícím předchozím stanovením normalizované hladiny prolaktinu zdravých subjektů stejného pohlaví ve stejných časových okamžicích a

    c) identifikace tohoto prvního subjektu jako subjektu s abnormálním denním rytmem prolaktinu, pokud alespoň jedna klíčová hladina prolaktinu tohoto prvního subjektu během hodin bdění je vyšší než 1 SEM nad odpovídající normalizovanou hladinou prolaktinu uvedených zdravých subjektů.
12. 12. Způsob podle nároku 10, vyznačuj ící se t í m, že předchozí stanovení normalizovaných hodnot se vytvoří pro statisticky významný počet zdravých subjektů stejného pohlaví, jako má první subjekt.
13. 13. Způsob stanovení abnormalit v denním rytmu prolaktinu skupiny lidských subjektů určených k testování, vyznačující se tím, že zahrnuje stupně

    a) srovnání sady klíčových hladin prolaktinu těchto subjektů určených k testování, které vyhovují během předem určeného období přibližně 24 hodin sadě předem stanovených normalizovaných hladin prolaktinu pro zdravé lidské subjekty ve stejných časových okamžicích, jako jsou klíčové hladiny prolaktinu uvedených subjektů určených k testování a

    b) identifikace těch členů skupiny, kteří mají

    i) alespoň jednu klíčovou hladinu prolaktinu, která je vyšší než 1 SEM nad odpovídající normalizovanou hladinou prolaktinu těchto zdravých subjektů, během hodin bdění, nebo:

    ii) alespoň jednu noční klíčovou hladinu prolaktinu, která je nižší než 1 SEM pod odpovídající normalizovanou hladinou prolaktinu těchto zdravých subjektů.
14. 14. Způsob stanovení abnormalit v denním rytmu prolaktinu lidského subjektu určeného k testování, vyznačující se tím, že zahrnuje stupně

    a) srovnání sady klíčových hladin prolaktinu tohoto subjektu určeného k testování, se sadou odpovídajících předchozích stanovení normalizovaných hladin prolaktinu pro zdravé lidské jedince ve stejných časových okamžicích, jako jsou klíčové hladiny prolaktinu a

    b) stanovení, jestliže tento subjet určený k testování, má abnormální denní rytmus prolaktinu založený na tom, zda

    i) alespoň jedna klíčová hladina prolaktinu během hodin bdění, subjektu určeného k testování, je vyšší než 1 SEM nad odpovídající normalizovanou hladinou prolaktinu zdravých subjektů nebo ii) alespoň jedna noční klíčová hladina prolaktinu tohoto subjektu je nižší než 1 SEM pod odpovídající normalizovanou hladinou prolaktinu zdravých subjektů.
15. 15. Způsob normalizace denního profilu prolaktinu prvního subjektu, který má abnormální denní rytmus prolaktinu, vyznačující se tím, že zahrnuje, stupně srovnání sady klíčových hladin prolaktinu uvedeného subjektu s odpovídající sadou hladin prolaktinu zdravých subjektů stejného druhu ve stejných časových okamžicích, jako jsou klíčové hladiny, a úpravy klíčových hladin prolaktinu prvního subjektu, k obecnému souladu nebo přiblížení odpovídajících hladin prolaktinu těmto zdravým subjektům.
16. 16. Způsob podle nároku 15, vyznačuj ící se t í m, že stupeň úpravy zahrnuje alespoň jedno z podání tomuto prvnímu subjektu inhibitoru prolaktinu, pokud alespoň jedna klíčová hladina prolaktinu tohoto prvního subjektu během hodin bdění je vyšší než 1 SEM nad odpovídají52 cí hladinou prolaktinu zdravého subjektu, a podáni tomuto prvnímu subjektu stimulátoru prolaktinu, pokud alespoň jedna noční klíčová hladina prolaktinu tohoto prvního subjektu je nižší než 1 SEM pod odpovídající hladinou prolaktinu zdravého subjektu.
17. 17. Způsob stanovení úprav, které přinutí abnormální denní rytmus prolaktinu pacienta, aby se přizpůsobil nebo přiblížil dennímu rytmu prolaktinu zdravého subjektu, vyznačující se tím, že zahrnuje

    a) srovnání sady klíčových hladin prolaktinu uvedeného pacienta s Odpovídajícími normalizovaným hladinami prolaktinu ve stejných časových okamžicích pro zdravé lidské subjekty stejného pohlaví, jako má uvedený pacient,

    b) stanovení, zde uvedenému pacientovi se má podávat inhibitor prolaktinu, pokud alespoň jedna klíčová hladina prolaktinu tohoto pacienta překračuje odpovídající hladinu prolaktinu zdravých subjektů ve stejném časovém okamžiku o více než 1 SEM,

    c) výběr alespoň jednoho času pro podání uvedeného inhibitoru prolaktinu, který je mezi 6.00 a 12.00 hodinou, a

    d) zvolení množství tohoto inhibitoru prolaktinu, určeného k podávání uvedenému subjektu tak, že alespoň jedna klíčová hladina prolaktinu během hodin bdění uvedeného subjektu se přizpůsobí nebo přiblíží odpovídající hladině prolaktinu zdravých subjektů.
18. 18. Způsob stanovení úpravy, která přinutí abnormální denní rytmus prolaktinu prvního pacienta, aby se přizpůsobil dennímu rytmu prolaktinu zdravého subjektu, vyznačující se tím, že zahrnuje

    a) srovnání sady klíčových hladin prolaktinu tohoto prvního subjektu s předem stanoveným normalizovaným profilem prolaktinu zdravých subjektů,

    b) stanovení, zde uvedený subjekt potřebuje stimulátor prolaktinu zjištěním, zda alespoň jedna klíčová hladina prolaktinu tohoto prvního subjektu během doby spaní je alespoň o 1 SEM nižší než normální hladina prolaktinu těchto zdravých subjektů během doby spaní,

    c) výběr doby pro podávání tomuto subjektu, která má být před dobou, při které hladina prolaktinu v době spaní dosahuje svého vrcholu u zdravých subjektů, a

    d) zvolení množství tohoto stimulátoru prolaktinu, určeného k podávání uvedenému subjektu tak, že alespoň jedna klíčová hladina prolaktinu uvedeného subjektu během doby spaní není nižší než 1 SEM pod odpovídající hladinou prolaktinu těchto zdravých subjektů ve stejném časovém okamžiku.
19. 19. Způsob stanovení abnormalit v denním rytmu prolaktinu prvního lidského subjektu, vyznačuj ící se t i m, že zahrnuje stupně

    a) zachycení vzorků krve tohoto prvnímu subjektu při alespoň dvou vzorcích krve, které se zachycují v předem stanovených časových intervalech navzájem oddělených, během časného rána a alespoň dvou vzorcích krve, které se zachycují během časného večera,

    b) měření obsahu prolaktinu v každém z uvedených vzorků,

    c) vynesení obsahu prolaktinu u každého z uvedených vzorků proti času, ve kterém se uvedený vzorek zachytil, k vytvoření experimentálních bodů klíčové hladiny prolaktinu,

    d) srovnání těchto experimentálních bodů klíčové hladiny prolaktinu s předem stanoveným normálním profilem prolaktinu pro zdravé subjekty a

    e) identifikace tohoto prvního subjektu jako subjektu s abnormálním denním rytmem prolaktinu, na základě toho, zda alespoň jeden experimentální bod klíčové hladiny prolaktinu uvedeného subjektu je vyšší než. 1 SEM nad odpovídajícím bodem na normalizovaném profilu prolaktinu zdravých subjektů.
20. 20. Způsob podle nároku 10,vyznačuj ící se t i m, že dále zahrnuje ve stupni a), měření hladiny prolaktinu v krvi prvního subjektu alespoň jednou v noci, k vytvoření alespoň jedné noční klíčové hladiny prolaktinu uvedeného prvního subjektu, ve stupni b), srovnání této alespoň jedné noční klíčové hladiny prolaktinu s odpovídající předem stanovenou normalizovanou hladinou prolaktinu zdravých subjektů ve stejném časovém okamžiku a ve stupni c}, identifikaci prvního subjektu jako subjektu s abnormálním denním rytmem prolaktinu, jestliže tato alespoň jedna noční klíčová hladina prolaktinu je nižší než 1 SEM pod odpovídající normalizovanou hladinou prolaktinu.
21. 21. Způsob podle nároku 11,vyznačuj ící se t i m, že dále zahrnuje ve stupni a), měření hladiny prolaktinu v krvi prvního subjektu alespoň jednou v noci, k vytvoření alespoň jedné noční klíčové hladiny prolaktinu uvedeného prvního subjektu, ve stupni b), srovnání této alespoň jedné noční klíčové hladiny prolaktinu s odpovídající předem stanovenou normalizovanou hladinou prolaktinu zdravých subjektů ve stejném časovém okamžiku a ve stupni c), identifikaci tohoto prvního subjektu jako subjektu s abnormálním denním rytmem prolaktinu, jestliže tato alespoň jedna noční klíčová hladina prolaktinu je nižší než 1 SEM pod odpovídající normalizovanou hladinou prolaktinu.
22. 22. Způsob podle nároku 10, vyznačuj ící se t i m, že inhibitorem prolaktinu je bromokriptin a subjektem je člověk.
23. 23. Způsob podle nároku 22,vyznačuj ící se t i », že bromokriptin se podává alespoň jednou mezi 6.00 a 12.00 hodinou.
24. 24. Způsob podle nároku 23,vyznačuj ící se t í m, že bromokriptin se podává v celkovém denním množství v rozmezí od 0,8 do 8,0 mg.
25. 25. Způsob podle nároku 24, vyznačuj ící se t í m, že alespoň jeden díl bromokriptinu se podává v 6.00 hodin.
26. 26. Způsob podle nároku 16,vyznačuj ící se t í m, že inhibitorem prolaktinu je bromokriptin a subjektem je člověk.
27. 27. Způsob podle nároku 26,vyznačuj ící se t í m, že bromokriptin se podává alespoň jednou mezi 6.00 a 13.00 hodinou.
28. 28. Způsob podle nároku. 27, vyznačuj ící se tím, že bromokriptin se podává v celkovém denním množství v rozmezí od 0,8 do 8,0 mg.
29. 29. Způsob podle nároku 28,vyznačuj ící se t í m, že alespoň jeden díl bromokriptinu se podává v 6.00 hodin.
30. 30. Způsob podle nároku 10, vyznačuj ící se t í m, že se stupni c) je klíčová hladina prolaktinu prvního subjektu (i) vyšší než l SEM nad odpovídající normalizovanou hladinou prolaktinu uvedených zdravých subjektů ve dvou časových okamžicích během hodin bdění.
31. 31. Způsob podle nároku 10,vyznačuj ící se t í m, že se stupni c) je klíčová hladina prolaktinu prvního subjektu (i) vyšší než 2 SEM nad odpovídající normalizovanou hladinou prolaktinu uvedených zdravých subjektů během hodin bdění.