CZ285425B6 - Postup tepelného zpracování při výrobě sklosilikátových desek - Google Patents

Abstract

Vsázka, jejíž vnitřní vrstvu tvoří písek nebo jiný silikátový materiál a vnější vrstvu fritované sklo, se rovnoměrně zhutní. Při nahřívání se ve vrstvě polotovaru udržuje záporný teplotní spád směrem od povrchu dovnitř, dokud spodní vrstva nedosáhne teploty T.sub.f.n., při které začíná slinování skleněné frity, a povrch teploty T.sub.g.n., která není vyšší než transformační teplota použité frity. Při těchto teplotních podmínkách následuje prodleva a lisování výchozího polotovaru pomocí desky, která propouští plyny a jejíž teplota se rovná teplotě T.sub.g.n.; po slisování pokračuje nahřívání až k Litltonově bodu měknutí T.sub.l.n. ve spodní vrstvě a na teplotu slinování frity T.sub.f.n. na povrchu. Za těchto teplotních podmínek probíhá druhá prodleva, a po jejím ukončení se nahřívání mění tak, aby se v povrchové vrstvě ustálila teplota T.sub.4.5.n., která odpovídá logaritmu viskozity frity 4.5 Pa.s, při níž následuje prodleva při kladném teplotním spádu po dobu, která je dostatečná k vyŕ

Description

Oblast techniky

Vynález se týká postupu tepelného zpracování při výrobě dekoračních sklosilikátových stavebních materiálů pro finální úpravu interiérů a exteriérů budov nebo vytváření dekorativních a ochranných povrchů z odpadů průmyslové výroby různého druhu skla.

Dosavadní stav techniky

Provádění povrchových úprav budov a místností s využitím desek ze sklosilikátu je ekonomicky velice výhodné, neboť desky jsou vyráběny z odpadů sklářské výroby a surovinou je jednak odpad, který se nedá použít k druhotnému tavení skla, jednak různé skelné střepy velmi různorodých vlastností a chemického složení. Použitím barevného skleněného odpadu nebo barviv na bázi kovových oxidů je možno získat škálu barev různých přírodních materiálů jako mramor, žula apod. Další velkou předností je netečnost materiálu vůči kyselinám a louhům, což umožňuje jeho využití i v prostorech s chemickým provozem, v nemocnicích apod.

Technologie výroby dekoračních obkladových desek je známa například z patentu DE 4319809 Cl ze dne 28. 07. 1994 MPT C 03 C 14/00. Jedná se zde o výrobu desek ze dvou vrstev, dolní vrstvu tvoří směs písku a skleněné frity, homí vrstvu barevné střepy.

Vsázka v žáruvzdorných formách se nejprve nahřívá, následuje prodleva při maximální teplotě, která odpovídá logaritmu viskozity, vyjádřené v Pa. S, skla 4-4,5, prudké snížení teploty, chlazení a vychlazování na pokojovou teplotu.

Nevýhodou tohoto postupu je jednak požadavek na stejné složení skleněné frity v homí i spodní vrstvě: obě vrstvy musí mít stejný koeficient tepelné roztažnosti, jednak pomalá rychlost nahřívání, která má zabránit intenzivnímu rozpínání vzduchových a plynových bublin, tvořících se při nahřívání, které stoupají k povrchu desky,a způsobují vznik různě velkých kráterů. Tyto skutečnosti jsou limitující pro produktivitu této výrobní metody ajsou zdrojem značného procenta zmetků. Nejbližším analogem je ruský patent NO 49667, MPT C 03 B 5/00, Patent popisuje způsob výroby sklosilikátových desek tepelným zpracováním polotovaru. Jeho vnitřní vrstva s obsahem písku nebo jiného silikátového materiálu a vnější vrstva, obsahující fritované sklo v celém objemu, rovnoměrně zhutněné, jsou postupně nahřívány na maximální teplotu, při které následuje prodleva a následné dvoufázové vychlazování s prodlevou při konstantní teplotě mezi jednotlivými fázemi Zásadním nedostatkem tohoto známého způsobu je nahřívání polotovaru zeshora, v jehož důsledku vzniká dosti značný kladný teplotní gradient v celém objemu polotovaru, který v počáteční fázi znesnadňuje únik rozpínajících se plynů. Po otavení povrchové vrstvy tak zůstává ve vnitřních vrstvách značné množství plynových bublin různých velikostí, které snižují pevnost finálního výrobku.

Každý ze známých výrobních postupů má tudíž své přednosti, své nedostatky a své využití. Avšak ani jeden z existujících způsobů nezajišťuje, aby získaný materiál v sobě spojoval jak dekorační využití, tak i vysokou pevnost a tím mnohonásobně širší vyžití než má přírodní kámen a keramika.

Podstata vynálezu

Uvedené nedostatky odstraňuje postup podle předloženého vynálezu, při kterém se spodní vrstva sklosilikátové desky, obsahující písek nebo jiný silikátový materiál, uložená na dně formy, spolu s na ní uloženou horní vrstvou, obsahující skleněný granulát, rovnoměrně zhutní. Při provádění postupu podle vynálezu se vrstvy fázově ohřejí na maximální teplotu, po které následuje prodleva při této teplotě a dvoufázové ochlazování s prodlevou při stálé teplotě mezi fázemi. Podstata vynálezu spočívá vtom, že obě vrstvy se zahřívají až do dosažení teploty Tf spodní vrstvy, při které začíná slinování skleněného granulátu, přičemž povrch homí vrstvy se ohřeje na teplotu T_g, která je nižší než je transformační teplota použitého skleněného granulátu. Při tomto zahřívání se podél tloušťky polotovaru udržuje ve směru od povrch desky záporný teplotní spád Δ T. Poté následuje při teplotách T_g a Tf prodleva a lisování výchozího polotovaru pomocí lisovací desky, která je propustná pro plyny a jejíž teplota se rovná teplotě T_g. Po slisování se provede ohřev spodní vrstvy na teplotu T_L Littletonova bodu a povrchu homí vrstvy na teplotu T_f slinování skleněného granulátu. Poté následuje prodleva, po jejímž dokončení se polotovar zahřívá, aby se v povrchové vrstvě ustálila teplota T_4>5, která odpovídá logaritmu viskozity, vyjádřené v Pa. S, skleněného granulátu 4,5. Po tomto ohřevu následuje drahá prodleva, při kladném teplotním spádu, po dobu potřebnou k vytvoření hladkého povrchu homí vrstvy, přičemž se teplota spodní vrstvy řídí, aby byla ke konci prodlevy nižší než hodnota T_{5 5}, kdy logaritmus viskozity, vyjádřené v Pa. S, skleněného granulátu se rovná 5,5 Pa. s. Následuje prudké snížení teploty povrchu homí vrstvy na teplotu Tl a prodleva za účelem vyrovnání teploty v celém objemu polotovaru a vychlazení na homí teplotu Ti₂ chlazení, po níž následuje dvoufázové ochlazení na pokojovou teplotu.

Výhodou tohoto postupu je možnost získání velice pevného materiálu pro povrchovou úpravu, případně i se zpevněným povrchem. Pevnostní parametry se zvýší 2 až 2,5 násobně a sníží se i celkový objem zmetků, protože předložený způsob zaručuje vytvoření vnitřní struktury materiálu bez plynových bublin.

Jiné výhodné řešení se vyznačuje tím, že na homí vrstvu vsázky se nasype vnější vrstva skleněného granulátu o tloušťce rovnající se 1/5 až 1/7 tloušťky polotovaru, jejíž složení je stejné jako složení skleněného granulátu skla v homí vrstvě. Výhodou tohoto způsobu je možnost dosažení jiného barevného spektra povrchu a tím ovlivnění dekoračních vlastností konečného výrobku.

Je výhodné, použije-li se při třívrstvém uspořádání polotovaru sklosilikátové desky v homí vrstvě sklosilikátová směs nebo skleněný granulát s koeficientem tepelné roztažnosti o 5 až 20 % vyšším než koeficient tepelné roztažnosti vnější a spodní vrstvy. Pro homí vrstvu se směs připravuje ze skleněného granulátu, jehož Littletonův bod měknutí je nižší nebo se rovná Littletonovu bodu vnější a dolní vrstvy. Při těchto vlastnostech homí vrstvy dochází při zchlazování ve vnější a spodní vrstvě ke vzniku tlakového pnutí které přetrvává i ve finálním výrobku.

Do výchozí směsi je možné před tepelným zpracováním přidat 3 až 7 % vodního skla, načež se směs zhutní a ofouká kysličníkem uhličitým o teplotě 150 až 200 °C. Výhodou je zde, že vzniklý gel stmelí částice vsázky tak pevně, že s polotovary lze manipulovat, např. přenášet na dopravník v peci a následné tepelné zpracování nemusí probíhat ve formě.

Je rovněž výhodné když ve zchlazovací fázi mezi Littletonovým bodem a homí chladicí teplotou proběhne dodatečná prodleva, během které se na povrch polotovaru působí reagentem, který obsahuje kationty lithia. Při tomto působení vzniká modifikovaná vrstva skla, jejíž koeficient tepelné roztažnosti nabývá nižších hodnot. Navíc horká tavenina rozpustí 10 až 20 pm povrchové defektní vrstvy, takže vznikne povrchová vrstva bez defektů. Pevnost výrobku se zvýší až 2,5 násobně a jeho tepelná odolnost 1,5 až 2 násobně. Rovněž se zvýší povrchová chemická odolnost vůči kyselinám a louhům.

-2CZ 285425 B6

Přehled obrázků-na výkresech

Vynález bude blíže osvětlen pomocí výkresů, kde na obr. 1 je znázorněna charakteristika teplotní změny homí vrstvy a spodní vrstvy ve všech fázích tepelného zpracování.

Na obr. 2 je znázorněna změna teplotního spádu ΔΤ podél tloušťky polotovaru v různých fázích technologického procesu, a rovněž i charakteristika změny teplotních pnutí (δ) v povrchové vrstvě tepelně zpracovávaného výrobku.

Obr. 3 ilustruje stav tepelně zpracovávaného polotovaru v nej náročnějších technologických fázích:

a) počáteční stav po zavážce výchozího materiálu,

b) fáze první prodlevy při nahřívání, která zajistí únik plynů ze spodní a homí vrstvy a kdy polotovar je lisováním zhutněn,

c) fáze druhé prodlevy, která zajistí počátek tavení spodní vrstvy a únik zbytků plynů ze střední a homí vrstvy,

d) fáze, kdy se na povrchu výrobku vytvoří zrcadlová plocha v důsledku povrchového tepelného šoku,

e) fáze řízeného vychlazování a vzniku tlakového pnutí v povrchové vrstvě.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Žáruvzdorná keramická forma se naplní jednotlivými vrstvami výchozích materiálů. Spodní vrstva o tloušťce 10 až 12 mm je tvořena směsí jemně disperzního písku nebo jiného silikátového materiálu a drcených okenních střepů. Procentuální poměr střepů a silikátového materiálu se může měnit v širokém rozsahu, ovlivňují se tím pouze pevnostní charakteristiky finálního výrobku. Poté se nasype 3 až 5 mm silná vrstvy např. směs okenních a barevných střepů, nebo okenní sklo s přidáním barvicích kovových oxidů. Před tepelným zpracováním je možné výchozí polotovar zhutnit vibracemi.

Poté se forma s náplní přemístí do pece, kde v první fázi, v čase τ₀ do T] probíhá nahřívání hlavně zdola. Plyny obsažené v mezerách vsázky, tvořených granulemi a práškem se rozpínají a unikají homí vrstvou do pecního prostoru. Navíc působením teplotního gradientu ΔΤ= TpT_g, který se obvykle rovná 300 až 400 °C, vzniká vztlaková síla, která zajišťuje intenzivní únik plynů ze spodní vrstvy na povrch.

K intenzifikaci odplyňovacího procesu ve fázi, v čase od r_t do τ₂ se provádí prodleva a lisování deskou, propustnou pro plyny, např. perforovanou kovovou deskou, jejímiž otvory může volně procházet plyn. Teplota desky se musí rovnat teplotě T_g, aby byla zajištěna konstantní hodnota vztlakové síly, nebo může být nižší, ale v tomto případě, v důsledku chladnutí homí vrstvy, se prodlouží následující fáze. Při lisování je teplota spodní vrstvy už na transformační teplotě T_f a působením vnějšího tlaku granule skla mění svůj původní tvar a zaplňují plynové dutiny mezi granulemi a vytvářejí monolitní strukturu.

Poté na úseku τ₂ - τ₃ pokračuje nahřívání s tím rozdílem, že rychlost nahřívání shora je vyšší než u spodní vrstvy, její teplota ke konci fáze dosahuje Littletonova bodu měknutí T_L. V této fázi tepelný tok uvnitř výrobku směřuje od spodní vrstvy k homí a od vrstvy k vrstvě začíná zhutňování výchozího materiálu v důsledku otavování a deformace granulí v témže směru.

-3CZ 285425 B6

Ve fázi druhé prodlevy x₃ -x₄ směr tepelného toku zůstává zachován. Prodleva je nezbytná ktomu, aby mohl pokračovat proces slinování jednotlivých vrstev. Během prodlevy se v důsledku tepelné vodivosti mění rozložení teplot v objemu a to ve směru, ve kterém probíhá nahřívání a příslušně i slinování spodní vrstvy.

Během dvou posledních fází pokračuje vytlačování plynových příměsí na povrch a struktura vrstev se postupně mění z granulopráškové na monolitní.

V další fázi τ₄ - x₅ je na povrch působeno tepelným šokem. V této fázi se teplotní gradient v celém objemu stává kladný a nepatrný případný zbytek bublin plynů, které mohly zůstat ve vrstvách, ztrácí schopnost pohybu, neboť konvektivní hybná síla při logaritmu viskozity 5,5 až 4,5 je slabá k tomu, aby viskózní tření mohlo pokračovat a plynové bubliny stoupaly k povrchu.

Tato fáze končí, když viskozita horní vrstvy se stává nedostatečnou a skleněný granulát, který vrstvu tvoří, se může volně roztěkat po povrchu. Následná prodleva x₅ - τ₆ napomáhá vzniku skelně hladkého povrchu výrobku.

Následovně prudké zchlazení povrchu x₆ - x₇ na teplotu Littletonova bodu a následná prodleva x₇ -x₈ umožňují vyrovnat teplotu v objemu výrobku a udržet ji na takovém stupni, kdy je sklovina ve viskózně-plastickém stavu.

Další snižování teploty x₈ - x₉ musí dle možnosti probíhat stejnou rychlostí jak v horní, tak i v spodní vrstvě výrobku. Přitom v důsledku parabolického rozložení teplot uvnitř výrobku vznikají na povrchu obou stran pnutí stejného znaménka a dosahují svého maxima (v absolutní hodnotě) v časovém momentu T_g, kdy je na obou plochách stejná teplota chlazení x₁₂.

Hodnota této teploty pro konkrétní druh skla musí být stanovena s dostatečnou přesností, neboť je rozhodující pro kvalitu chlazení ve fázi x₉ - Xio, které je nezbytné k odstranění teplotních pnutí ve výrobku. Fáze řízeného zchlazování x_I0 -Xn probíhá v podmínkách lineárního snižování teploty v čase, což je obzvláště důležité při průchodu oblastí transformační teploty skla, kdy ve skle probíhají vnitřní strukturální změny. Velikost teplotních pnutí, která při zchlazování vznikají, je úměrná druhé derivaci v čase a v případě dodržení přesné linearity snižování teploty se rovná nule a je vyloučeno, že by při zchlazování vznikalo pnutí.

Fázexn -x₁₂ je nezbytná k odstranění zbytkových teplotních pnutí, která mohla vzniknout v předcházející fázi, vzhledem k tomu, že dodržení přesné linearity zchlazování je v praxi často komplikované a takřka vždy se vyskytují nepatrné odchylky od požadovaných teplotních podmínek.

Po ukončení druhého chlazení je finální výrobek vychlazen na pokojovou teplotu (X]₂ - x₃₃), přičemž v této fázi může být rychlost vychlazování mnohem vyšší než v úseku x_]0 - Xn. Deska zpracovaná uvedeným postupem neobsahuje mikroporézní dutinky, má větší hustotu a tím i o 20 až 30 % větší pevnost oproti dosud známým podobným výrobkům.

Příklad 2

Monolitní desku ze skleněného granulátu je možné vyrobit tak, že do žáruvzdorné formy do výše požadované vrstvy se nasype skleněný granulát. Případným přidáním barevných střepů nebo barevných kysličníků na povrch získáme desku ozdobnou. Takto připravená vsázka se podrobí tepelnému zpracování, které, oproti předešlým případům, může být výrazně kratší v důsledků zkrácení prodlev při nahřívání polotovaru. Souvisí to s tím, že při nahřívání na teplotu povrchu T_L bude teplota spodních vrstev vždycky vyšší než teplota povrchu a protavování výchozího

-4CZ 285425 B6 skleněného granulátu probíhá zezdola nahoru. Jinými slovy, spodní vrstva má stále minimální viskozitu, což zajišťuje velice dobré vytěsňování plynů povrchem výrobku.

Fáze tepelného šoku a následného zchlazení je totožná s předešlými příklady.

Příklad 3

Do žáruvzdorné formy se na sype do výše 3 až 4 mm spodní vrstva ze základního skleněného granulátu, například fritovaného skla.

Potom se vytvoří 3 až 6 mm horní vrstva z fritovaného skla, jejíž koeficient tepelné roztažnosti je vyšší než je tento koeficient u spodní vrstvy. Následuje vnější vrstva fritovaného skla, jejíž složení je totožné se složením spodní vrstvy, do které lze za účelem zvýšení dekorativnosti přidat různé barvicí přísady. Takto naplněná forma se tepelně zpracovává a teplotní režim se neliší od předešlých případů.

Protože v horní vrstvě má fritované sklo vysoký koeficient tepelné roztažnosti, bude při zchlazování ve vnější a spodní vrstvě docházet ke vzniku tlakového pnutí, které přetrvá i ve finálním výrobku.

Příklad 4

Do žáruvzdorné formy se připraví vsázka podobným způsobem jako v předešlém případě, pouze s tím rozdílem, že pro horní vrstvu je použito fritované sklo, jehož Littletonův bod je nižší, než Littletonův bod vnější a spodní vrstvy. Tepelné zpracování probíhá stejným způsobem jako v předešlých případech, přičemž ve fázi zchlazování, ve chvíli přechodu vnější a spodní vrstvy do tuhého stavu, horní vrstva zůstává ve viskoelastickém stavu. To umožňuje odstranit při chlazení a řízeném vychlazování tepelná pružná pnutí, která vznikla nerovnoměrným rozložením teplot v objemu a získávat výrobky, jejichž zbytková pnutí se blíží nule.

Příklad 5

Ve formě se připraví výchozí směs s přídavkem 3 až 7 % vodního skla, směs se zhutní aprofouká kysličníkem uhličitým o teplotě 150 až 200 °C. Tím dojde k intenzivnímu rozkladu křemičitanu sodného, z něho je v podstatě vodní sklo složeno, a vzniká oxid křemičitý a určité množství tepla.

Vznikající oxid křemičitý se bouřlivě slučuje s vodou za vzniku hydroxidu křemíku, který za uvedených teplot rychle přechází do tuhého gelu kyseliny křemičité. Vzhledem k tomu, že vodní sklo v granulo-práškové směsi se rovnoměrně rozšíří po celém objemu a vyplní mezery mezi granulemi, vznikající gel granule pevně stmelí takže následné tepelné zpracování nemusí probíhat ve formě, neboť mechanická pevnost je dostatečná ktomu, aby umožnila manipulaci s polotovary a jejich přenášení, např. na dopravník v peci. Uvolněné formy mohou být plněny další vsázkou, což snižuje výrobní náklady a urychluje výrobní proces.

Příklad 6

Vsázka, připravená stejným způsobem jako v předešlém případě, se podrobí tepelnému zpracování. Nahřívání a prodleva při maximální teplotě jsou rovněž totožné s předešlými příklady. Rozdíl tkví v tom, že při zchlazování se mezi 500 a 700 °C přidává jedna prodleva, při

-5CZ 285425 B6 které se na povrch působí reagentem, který nahrazuje ionty Na⁺ a K⁺ na kationty Li⁺, které mají menší poloměr. Reagentem může být například směs tavenin L12SO4 a K2SO4. Tím, že ve skle byly nahrazeny Na⁺ a K⁺ za kationty Li⁺ s menším poloměrem a větší sílou pole, vzniká modifikovaná vrstva skla, jejíž koeficient tepelné roztažnosti nabývá nižších hodnot.

Navíc horká tavenina rozpustí 10 až 20 pm povrchové defektní vrstvy a vznikne povrchová struktura bez defektů. Těmito procesy se zvýší pevnost výrobku 2,5 násobně ajeho tepelná odolnost 1,5 až 2 násobně, navíc se zvyšuje povrchová chemická odolnost vůči kyselinám a louhům.

Průmyslová využitelnost

Hlavními přednostmi tohoto způsobu je možnost získat velice vhodný materiál pro povrchovou úpravu budov i místností, kde jsou kladeny zvýšené požadavky zejména na jeho pevnost. Celkově se parametry pevnosti obkladových desek, vyrobených postupem podle předloženého vynálezu, zvýší 2 až 2,5 násobně.

Claims (6)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Postup tepelného zpracování při výrobě sklosilikátové desky, jejíž polotovar je tvořen spodní vrstvou obsahující písek nebo jiný silikátový materiál, uloženou na dně formy a na ní uloženou horní vrstvou, obsahující skleněný granulát, které jsou ve směru tloušťky polotovaru rovnoměrně zhutněny, zahrnující fázový ohřev na maximální teplotu, prodlevu při této teplotě a dvoufázové ochlazování s prodlevou při stálé teplotě mezi fázemi, vyznačující se tím, že vrstvy se zahřívají až do dosažení teploty Tf spodní vrstvy, při které začíná slinování skleněného granulátu a teploty T_g povrchu horní vrstvy, která je nižší než transformační teplota použitého skleněného granulátu, přičemž podél tloušťky polotovaru se udržuje ve směru od povrchu záporný teplotní spád - ΔΤ, načež při teplotách T_g a T_f následuje prodleva s lisováním výchozího polotovaru pomocí desky propustné pro plyny, jejíž teplota se rovná teplotě T_g, po slisování se provede ohřev spodní vrstvy na teplotu T_L Littletonova bodu a na teplotu Tf slinování skleněného granulátu na povrchu horní vrstvy, po kterém následuje druhá prodleva, po jejímž dokončení se polotovar zahřívá, aby se v horní vrstvě ustálila teplota T₄₅, která odpovídá logaritmu viskozity, vyjádřené v Pa.s, skleněného granulátu 4,5, načež následuje prodleva při kladném teplotním spádu po dobu potřebnou k vytvoření hladkého povrchu horní vrstvy, přičemž se současně teplota spodní vrstvy řídí, aby byla ke konci prodlevy nižší než hodnota T_{5 5}, kdy logaritmus viskozity, vyjádřené v Pa. S, skleněného granulátu se rovná 5,5, načež následuje jednak prudké snížení teploty na teplotu Tl na povrchu horní vrstvy a jednak prodleva za účelem vyrovnání teploty v celém objemu polotovaru a vychlazení na horní teplotu Ti₂ chlazení, po níž se deska dvoufázově ochladí na pokojovou teplotu.
2. 2. Postup tepelného zpracování podle nároku 1, vyznačující se tím, že na horní vrstvu se uloží vnější vrstva skleněného granulátu o tloušťce rovnající se 1/5 až 1/7 tloušťky polotovaru, jejíž složení je stejné jako složení skleněného granulátu v horní vrstvě.
3. 3. Postup tepelného zpracování podle nároku 2, vyznačující se tím, že koeficient tepelné roztažnosti horní vrstvy ze skleněného granulátu je o 5 až 20 % vyšší než je koeficient tepelné roztažnosti vnější a spodní vrstvy.

   -6CZ 285425 B6
4. 4. Postup tepelného zpracování podle nároku 2 nebo 3, vyznačující se tím, že horní vrstva je tvořena skleněným granulátem, jehož teplota odpovídající Littletonovu bodu je nižší nebo se rovná teplotám u Littletonova bodu vnější a spodní vrstvy.
5. 5 5. Postup podle některého z nároků laž4, vyznačující se tím, že do výchozích směsí, ze kterých jsou vytvořeny spodní, horní a vnější vrstva, se před tepelným zpracováním přidává 3 až 7 % vodního skla, načež po zhutnění vrstev se tyto ofukují kysličníkem uhličitým o teplotě 150 až 200 °C.
6. 10 6. Postup podle některého z nároků 1 až 5, vyznačující se tím, že ve zchlazovací fázi mezi Littletonovým bodem a horní chladicí teplotou Ti₂ se v průběhu teplotní prodlevy působí reagentem, který obsahuje kationty lithia.