CZ281093A3 - Eye lens carrying device - Google Patents

Description

ť* Vynález se obecně týká nosičů, očních čoček, zejména nosičů očních čoček, které jsou ,velmi vhodné pro přidržení kontaktných čoček zatímco je prováděna jejich kontrola.

Dosavadní stav techniky

Typické pro kontaktní čočky je, že jsou vyráběny s vysokým stupněm přesnosti. Nicméně ve vzácných případech se i. u nich mohou vyskytnout určité nepřesnosti a z tohoto důvodu je u kontaktních čoček ještě před tím, než se dostanou ke spotřebiteli prováděna kontrola, která určí, zda jsou kontaktní čočky skutečně přijatelné pro spotřebitele.

Jedním z typů známého kontrolního systému je systém, vé kterém ' jsou' čočky umístěny v malých jamkách neboli miskách a společně s nimi se pohybují skrze polohu v níž je prováděna kontrola čočky, přičemž osvětlovací paprsky procházejí skrze jednotlivé čočky. Osvětlovací paprsky jsou potom zaostřeny na ' obrazovku, kde. vytvářejí obraz čočky, a obsluha pohledem na tento obraz určí, zdali čočka neobsahuje některé nepřesnosti. Pokud je zjištěn jakýkoliv defekt nebo kaz, není vyrobená čočka vhodná pro spotřebitele' a je přímo odstraněna z kontrolního' systému nebo označena libovolným způsobem a následně se tudíž nedostane ke spotřebiteli.

Nosič čoček je důležitým prvkem tohoto kontrolního systému. Zejména je důležité minimalizovat vliv, který má nosič čoček na svazek osvětlovacích paprsků procházejících skrze oční čočky, který způsobuje, že poruchy vzniklé v tomto svazku osvětlovacích nosičem čoček může kontrolní kontrolované čočce.

paprsků způsobené uvedeným obsluha považovat za kazy v

Kromě toho je velmi výhodné je-li nosič čoček snadno vyjmutelný, vzhledem k tomu, že při opakovaném používání ¹ i nosiče čoček může dojít k jeho' poškození poškrábáním a vzniklé škrábance mohou lámat nebo vychylovat část osvětlovacích paprsků používaných ke kontrole oční čočky. Obsluha může pozorovat obraz vytvořený pomocí tohoto lomeného nebo vychýleného světla a považovat ho za defekt nebo kaz kontrolované čočky.

Přes tyto výše zmíněné skutečnosti jsou známé kontrolní systémy výše popsaného obecného typu velmi účinné a. spolehlivé, ale na druhé straně je, třeba říci, že jsou značně pomalé a nákladné vzhledem k tomu, že obsluhující operátor musí obraz čočky vytvořený na obrazovce zaostřit a celý podrobit kontrole zdali neobsahuje nějaký kaz. Lze se] domnívat, že známé systémy mohou být vylepšeny a zejména se lze domnívat·, že f.inanční náklady na. kontrolu čočky se sníží a rychlost kontroly se zvýší zavedením.automatizovaného systému provádějícího tuto kontrolu..

U jakéhokoliv automatizovaného systému je důležité, aby,byla čočka umístěna do přesně stanovené polohy vzhledem k svazku prosvěcovacíh paprsků, který prochází kontrolovanou' čočkou,· což' dále- vyžaduje, aby- nosič čoček·,· -kr-omě - toho že splňuje výše popsaná kritéria, přidržoval čočku v přesně definované poloze při pohybu uvedeným systémem, a aby byl pohyblivý oo přesně předem stanovené trase......

Podstata vynálezu

Předmětem vynálezu je zlepšení nosičů očních čoček.

Dalším předmětem vynálezu je poskytnout nosič čoček na jedno použití, který je zejména- velmi vhodný pro pojmutí(usazení) přidržení a posun kontaktních čoček v automatizovaném kontrolním systému čoček.

člen

Každá' zahrnujícího zakladnr k základnímu členu.

Dalším předmětem vynálezu je poskytnout nosič čoček mající množinu čočkovitých misek; přičemž pomocí každé misky je kontaktní čočka umístěna do specifické přesné definované polohy uvnitř této misky a následné je v této misce přidržována.

Těchto a dalších cílů .je dosaženo pomocí zařízení pro nesení očních čoček, množinu jamek připojených těchto jamek je v podstatě transparentní a je přizpůsobena ^pro držení příslušné čočky. Každá z těchto jamek dále Nahrnuje komolokuželovou boční stěnu mající konstantní sklon a hemisfericky tvarované dno připojené k dolů vybíhající boční stěně. Dno každé jamky má konstantní poloměr zakřivení o asi 10 % větší než je poloměr zakřivení čo.čky umístěné v uvedené jamce.

uj* 'h:·

.. í? ..

Výhodně vybíhá boční stěna každé jamky pod úhlem asi 20 ° od osy uvedené jamky a tloušťka boční stěny každé 'jamky* je menší než asi 0,25 mm. Kromě toho má výhodně dno každé jamky průměr větší' než průměr čočky umístěné v teto jamce, a každá jamka má také hloubku větší než je průměr uvedené čočky.

Další úspěchy a výhody vynálezu se stanou zřejmější po prostudování následující podrobnější popisné částí a doprovodných obrázků, které specifikují a znázorňují -výhodná provedení podle vynálezu. *

Stručný popis obrázků

Obr.l schematicky znázorňuje systém automatický kontrolující oční čočky.

obr. 2 znázorňuje roviny pohled na jeden typ oční čočky, u něhož může být prováděna kontrola pomocí systému znázorněného na obrázku 1, _obr . 3 znázorňuj _e_b_o.č_n í_p.o.h led_n a—č.o.čk u—zná z o-r-n ěno-una obrázku 2, obr.3A znázorňuje zvětšený pohled okrajové části čočky znázorněné na obrázcích 2 a 3, obr.4 znázorňuje mnohem detailnější 'pohled ná transportní subsystém používaný v kontrolním systému znázorněném' na obrázku 1, Z /

obr.5 znázorňuje rovinný pohled nosiče čoček používaného v systému znázorněném na obr.1, obr.6 znázorňuje bokorys nosiče čoček znázorněného na obrázku, 1, obr.7 znázorňuje schematický diagram obecně zobrazující principy zobrazovací technologie označované jako -osvět-l-ováni—tmavého^-pďel ' ' ' ¹ ' ' obr.8 znázorňuje podrobnější diagram osvětlovacího a zobrazovacího subsystému kontrolního systému čoček z.názornenénc na oorázku ¹, obr.9 znázorňuje část pixelového seskupení zobrazovacího subsystému, obr.10 znázorňuje obraz, který se vytvoří naaesku- pění pixelů jestliže je optická čočka typu znázorněného na obrázcích 2 a 3 kontrolována v kontrolním systému znázorněném na obrázku 1, obr.llA, 11B a 11C znázorňují tři alternativní optické konfigurace, které mohou být použity u osvětlovacího a zobrazovacího subsystému, obr.12A znázorňuje operaci řídícího subsystému kontrolního systému uvedených čoček, obr.12b znázorňuje- časový diagram zobrazující posloupnost různých jevů v činnosti dopravního, osvětlovacího a zobrazovacího subsystému, obr.13 schematicky znázorňuje subsystém na zpracování dat kontrolního systému čoček, obr.14 obecně znázorňuje hlavní složky výhodného data zpracujícího postupu využívaného· kontrolním systémem čoček, -¹··

Ťi obr.15 znázorňuje obraz oční čočky vytvořené na seskupení pixelů kontrolního systému čoček, obr.16A a 16B znázorňují vývojové diagramy znázorňující postup kontroly čočky označený jako decentrační test, obr.17A znázorňuje podobně jako obr.15 obraz oční čočky vytvořené na seskupení pixelů, oor. ί iu znázorňuje zva!

xmieo ne znázorněného na obr. 17A, obr.17C znázorňuje graf ukazující intenzity, pří kterých jsou určité pixely na lineárním segmentu znázorněném na obr.17B osvětleny, obr.17D-17I graficky znázorňují výsledky různých postupů prováděných při hodnotách světelné intenzity určitých pixelů za účelem odvození provozních hodnot pro uvedené pixely, což pomáhá identifikovat hrany prstence znázorněného na obr,17A, obr.17J znázorňuje pixely pixelového řádkování osvětlené za jejich provozních osvětlovacích hodnot, obr.18 znázorňuje vývojový, diagram výhodného postupu pro zpracování hodnot intenzity vstupního osvětlení určených pro pixely pixelového seskupení, obr.19A~19C .. znázorňují vliv maskovacího postupu na hodnoty dat pro pixely pixelového seskupení, obr.20 znázorňuje vývojový diagram ilustrující výhodný maskovací postup, obr.2lA a 21B znázorňují další postup zpracující data označený jako alegoritmus pružného pásu, obr.22 znázorňuje podprogram používaný k identifikaci prvního pixelu na hraně lineárního obrazu, _______obr. 2 3_znázorňuje__v ý vo j ov ý__diagram__týkají c í____s e_ _ . první hlavníčásti algoritmu pružněno pásu, obr.24 znázorňuje vývojový diagram ukazující pod program, který je použit v případě nalezení mezery na vnější straně hrany obrazu uvedené čočky, obr.25A-25S ukazují část vnější hrany uvedeného obrazu čočky a identifikuje různé pixely na teto hraně, které jsou předmětem zájimu, obr.26 znázorňuje vývojový diagram podprogramu, který je použit v případě, že je na vnější hraně obrazu čočky nalezena vyklenutá část, obr.27 znázorňuje program, který je použit potom, co ,* je postup načrtnutý ná obr. 23 ukončen,

Í obr.28 znázorňuje část vývojového diagramu, která se detailněji zabývá druhou hlavní Částí algoritmu pružného pásu, obr,29 znázorňuje část vnější hrany obrazu čočky a několik vektorů, které jsou použity v druhé části algoritmu pružného pásu, ď obr.30 znázorňuje vývojový diagram vykreslující detailněji třetí hlavní část algoritmu pružného pásu, obr.31 a 32 zobrazují účinek dvou 'kroků postupu znázorněného na obrázku 30, obr.33 znázorňuje část vnější hrany prstence, přičemž jsou na tuto hranu přiloženy příslušné přímky, obr.34A až 34E obecně zobrazují výsledky různých operací označených jako MAX, PMAX, MIN a PMIN, obr.35 znázorňuje výhodný postup, jenž je aplikován pixelové data za účelem zdůraznit možné defekty v hraně

- - Xl_. .

v. i is. v · obr.36 znázorňuje výsledky postupu znázorněném na obr.35, obr.37 znázorňuje . vývojový diagram týkající se druhého maskovacího postupu použitého při zpracování pixelových dat, obr.38A až 38C znázorňují ilustruje tento druhý maskovací postup a' jeho výsledky, _% t obr.39' znázorňuje vývojový diagram dalšího postupu aplikovaného na pixelová data za účelem zdůraznění dalších možných defektů u čočky, u níž je prováděna kontrola, obr.40A až 40D ilustrují jednotlivé operace a výsledky- postupu načrtnutého na obr. 39, - - — obr. 4! A a 41B znázorňují vývojový diagram postupu použitého k identifikaci libovolných kazů· nebo defektů v čočce, u níž je prováděna kontrola, obr.42 znázorňuje různé typy defektů, které se mohou u čočky vyskytnout.

přťktúA joroi/egfgXl·⁷ vylezu.

/

Blokový diagram znázorněný na obrázku 1 zobrazuje kontrolní systém 10 čoček , přičemž systém 10 obecně zahrnuje dopravní subsystém 12, osvětlovací systém 1 4, zobrazovací subsystém 16 a obraz zpracující subsystém 20. U výhodného provedení systému 10 zahrnuje dopravní subsystém 12 nosič 22 čoček a nosnou sestavu 24 (zobrazenou na obr.4), osvětlovací systém 14 zahrnuje kryt 26, světelný zdroj 30 a zrdcadla 3 2 a 34, přičemž zobrazovací subsystém 16 zahrnuje kameru 36, krytku 40 a sestavu 42 čoček, Z detailnějšího pohledu (obr.8) kamera 36 zahrnuje kryt 44, seskupení 46 pixelů a objektiv 50 a sestava 42 čoček zahrnuje kryt 52, pár čoček 54 a 56 a množinu odrazových desek 60. Obraz zpracující subsystém 20 zahrnuje předsunutý procesor 62, hlavní procesor 64 a vstupní prostředek, jakým je například klávesnice 66 přičemž výhodně subsystém 2 0.'. dále zahrnuje paměťovou jednotku 7 Q, zobrazovací monitor 72, klávesnicový terminál 74 a tiskárnu 76.

Obecně je úkolem transportního subsystému 12 dopravovat množinu očních čoček po předem určené trase a dopravit vždy jednu z těchto čoček v určitém okamžiku do polohy, ve ' které probíhá samotná kontrola uvedených čoček (dále jen do kontrolní polohy), přičemž jednu takovou čočku 80 v kontrolní poloze zobrazuje obr.1. Úkolem osvětlovacího subsystému 14 je generovat série světelných impulsů a usměrňovat jednotlivé světelné impulsy po světelné trase 82 skrze jednotlivé oční čočky, procházející kontrolní polohou. Subsystém 16 generuje sadu signálů reprezentujících selektivní části světelných impulsů prostupu jících oční tyto signály předává zpracujícímu subzpracující subsystém 20 přijímá tyto čočkou a následně systému 20. Obraz rurií s uosys tem.;

-accva· předem stanoveného programu, přičemž účelem je zjistit, zdali je splněna alespoň jedna podmínka u jednotlivých čoček, u nichž je prováděna kontrola, přičemž u výhodného provedení subsystému 20, které· bude dále poosáno podrobně10 ji, určuje subsystém 20, zdali jsou jednotlivé čočky vhodné pro použití spotřebitelem.

Systém 10 může být použit ke kontrole velmi rozdílných typů a velikostí očních čoček. Systém je velmi vhodný zejména pro kontrolu kontaktních čoček (obr.2 a 3 například znázorňují kontaktní čočku 84, u níž lze provádět kontrolu pomocí systému 10) . čočka 84 má obecně hemisferický tvar, zahrnující přední a zadní povrchy 86 a 90, ^a je tvořena centrální optickou zónou 84a a vnější zónou 84b. čočka má v podstatě stejnoměrnou šířku, nicméně, jak znázorňuje zejména obrázek 3A, tloušťka, čočky se na. prstenci .84c bezpro-. středně vedle' vnější hrany postupně· změnšuje.

Obrázek 4 znázorňuje podrobněji dopravní subsystém 12, přičemž, jak již bylo uvedeno, tento subsystém 1 2 .výhodně zahrnuje nosič 22 čoček a -nosnou- sestavu 24 . Přesněji uvedená nosná sestava 2 4 zahrnuje translační desku 92 a první a druhý krokový motor 94 resp. 96, přičemž translační deska 92 zase zahrnuje základní člen 100 a rámy 102 a 104.

Úkolem nosiče 22 čoček obecně je přidržet množinu optických čoček (obr. 5 a 6 podrobněji zobrazují nosič 22 čoček). Nosič 22 čoček zahrnuje pravoúhlý základní člen 106 a množinu čočkovitých kontrolních misek 1 10 připojených k základnímu členu 106. Každá miska 1 10 je výhodně tvořena -k© mo-l-o —k-u-ž-e-l-o v-i-t-ou—b o ěn-í—s těno u—1-1-0 a—a—he m-i-s-f er icky- Lva ro— váným dnem 11 Ob integrálně připojeným k boční stěně uvedené misky a vybíhá z ní směrem dolů. Kromě toho má dno každé misky výhodně konstantní poloměr zakřivení, který je přibližně o 10 $ větší než poloměr zakřivení optické čočky 3* umístěné v uvedené misce, a průměr dna 110b je větší než je průměr uvedené oční čočky. Dále boční stěna 1 1 Qa každé misky vybíhá ve sklonu asi 20° vzhledem k ose uvedené misky a tloušťka každé boční stěny je výhodně menší než asi 0,254 mm.

Konkrétně, co se týče nosiče 22 čoček znázorněného na obr. 5 a 6, horní průměr každé misky 1 1Q je asi 22 mm a hloubka každé misky 110 je výhodně větší než průměr čočky, u které má být provedena kontrola,- přičemž tento průměr je pro konstantní čočky obvykle 20 mm. Jak znázorňují obr. 5 a 6, nosič 22 Čoček je obvykle tvořen seskupením 3x4 kontrolních misek (3 řady po 4 miskách). Je však zřejmé, že kontrolní misky mohou být uspořádány i jiným způsobem, například mohou být uspořádány do seskupení 3x3, 3x8, 4 x 8, 3 χ 10 nebo 4x10.

Misky 1 10 a výhodně základní člen 106 jsou vyrobeny v podstatě z transparentního materiálu, jakým je například· polivínylchloridový plastový materiál. Kromě toho jsou misky 110 a základní člen 106 výhodně tvářeny společně tak, že tvoří jediný kompaktní celek a jejich tloušťka je relativně malá, čímž dochází ke Snížení finančních nákladů, cožv praxi umožňuje nosič 22 čočkek po jednom použití . odstranit (nosič pro jedno použití). Odstranění uvedeného nosiče·. 22 po jednom použití podstatně redukuje nebo zcela eliminuje vytvoření Škrábanců na miskách, k čemuž často dochází při opakovaném používání uvedených kontrolních misek 110. Vzhledem k tomu, že, jak bude uvedeno dále, mohou být škrábance'“ na 'misce považovány za'^! vady čočky,· která se. nachází uvnitř uvedené misky, zlepšuje použití snadno odstranitelných nosičů 22 čoček i přesnost kontroly čoček.

Při použití je každá miska 110 částečně naplněna kapalným roztokem 112, jakým je například solný roztok, a nu dno jednotlivých misek je umístěna vždy jedna přisiusná oční čočka a to tak, že je zcela ponořena do roztoku v misce obsaženém. Po umístění čočky do misky 1 10 má uvedená miska 1 10 díky výše popsanému tvaru a ostatním parametrům misky 110 tendenci automaticky vycentrovat čočku na dně misky.

Ještě co se týče obrázku 4, úkolem nosné sestavy 24 je upevnit nosič 22 čoček a pohybovat jím tak, aby byly všechny v něm obsažené čočky dopraveny jedna po druhé do polohy, ve které budou podrobeny kontrole (dále jen kontrolní polohy). Výhodně nosná sestava 24 pohybuje nosičem 22 čoček kontinuálně po předem stanovené trase za účelem dopravit čočky 84 plynule do uvedené kontrolní polohy a skrze tuto polohu. Nosná sestava může být_navjtž-ena_např-í—— klad tak, že při pohybu nosič 22 čoček kontrolní polohou prochází . nejprve jedna... řada misek 1 10,- nosiče 22, načež',.nosná 'sestava '2 4 posune nosič 22 tak, že dojde k zarovnání další řady misek 1 10 nosiče 22 s kontrolní polohou a k následnému průchodu misek 11Q uspořádaných v této řadě uvedenou kontrolní polohou. ’ (J výhodné nosné sestavy 24 znázorněné na obr. 4, je rám 102 translační desky 92.' který je určen pro boční pohyb doprava a doleva, podepřen základnou 100, jak znázorňuje obr. 4, rám 104, který je určen pr.o pohyb nahoru a dolů (viz obr.4), je podepřen rámem 102, a nosič 22 čoček je nesen rámem 104. Krokový motor 94 je upevněn k základně 100 a připojen k rámu ýO 2 a jeho úkolem je pohybovat tímto rámem napříč základním členem 100. Krokový motor 96 je zase upevněn k rámu 102 a připojen k rámu 104 za účelem pohybovat tímto rámem 104.

U nosné sestavy 24 mohou být 'použity libovolné vhodné rámy 102 a 104 a krokové motory 94 a 9 6. Kromě toho je zřejmé, že pro pohyb nosiče 22 čoček požadovaným způsoúalší známou nosnou sestavu.

Ješte co se týče obrázku 1, subsystémy 14 a . 16,. společně produkují a následně využívají ke kontrole očních čoček pohybujících se skrze kontrolní polohu jev označovaný jako osvětlování tmavého pole. U tohoto postupu je obraz na seskupení 46 pixelů tvořen některými znaky optické čočky, které rozptylují nebo lámou světlo prostupující čočkou. Osvětlování tmavého pole lze použít k detekování kazů a nepravidelností optických čoček a vzhledem k tomu, že v podstatě všechny defekty, a také některé normální znaky optických čoček rozptylují světlo a s použitím tohoto -postupu osvětlování tmavého pole,_ který je skutečně vysoce efektivním postupem, mohou být detekovány i nepatrné povrchové ná příliš hluboké defekty.

Princip osvětlování tmavého pole lze pochopit z obrázku 7, který znázorňuje optickou čočku 114, kolimovaný svazek 1 16 světelných paprsků, pár čoček 120 a 122, neprůhlednou krytku 124 a seskupení 126 pixelů. Svazek 116. světelných paprsků prochází oční čočkou 1 14 a potom dopadá na zobrazovací čočku 120. V případě, že byly paprsky osvětlovacího svazku 1 16 přesně kolimované, měly by se po dopadu na čočku ί 14 střetnout v ohnisku ležícím v zadním ohniskovém bodě čočky 120. Také v případě, še na osvětlovací svazek 1 16 paprsků nepůsobí oční čočka 1 14 zcela, ačkoliv není tento svazek 116 přesně kolimován při dopadu na čočku 120, výtváří svazek 116 přibližně v zadním ohnisku čočky 120 , malý kruh, označený jako kruh nejmensí nepravidelnosti. Krytka 124 je umístěna na druhé straně zobrazovací čočky 120, v již uvedeném zadním ohnisku této čočky, přičemž velikost uvedené krytky 124 je zvolena tak, aby lehce překrývala kruhový obraz vytvořený svazkem 116 osvětlovacích paprsků v zadním ohnisku čočky 120.

Takže pokud nedojde k žádnému rozptylu nebo lámání osvětlovacího svazku líc paprsků, jež jso^;· způsobené cy.lwu 114, neprojde za krytku 12 4 žádné světlo a seskupení 12 6 pixelů zůstane zcela tmavé. Avšak jakýkoliv znak čočky 114, který láme světlo tak, že mine uvedenou krytku 124, způsobí, Že část světla dopadne na seskupení 126 pixelů. Uvedená oční čočka 114 je umístěna v poloze, která je opticky spojena s polohou seskupení 126 pixelů, a tedy, pokud projde jakékoliv světlo za uvedenou krytku 124, vytvoří na seskupení 126 pixelů obraz znaku optické čočky 114, který rozptyluje světlo.

Obrázek 8 znázorňuje výhodné provedení zařízení produkujícího a následně používajícího již zmíněný jev osvětlování tmavého pole v systému 10 a zejména podrobněji zobrazuje výhodný osvětlovací subsystém 14 a zobrazovací subsystém 1 6. Jak je patrno z tohoto obrázku, subsystém 14 zahrnuje kryt 26, světelný zdroj 30, zrcadla 32 a 34, clonu 130·, - zdroj energie' 132, řídící obvod 134, ' první a druhý' nastavitelný nosný prostředek' 136 a 140 a ' výstupní okénko 14 2. Subsystém 16 dále zahrnuje kameru 36, ^krytku a sestavu 42 čoček. Podrobněji kamera 36 zahrnuje- kryt

44, seskupení 46 pixelů a objektiv 50, a sestava 42 čoček . ..

zahrnuje kryt 52, čočky 54 a 5 6, a odrazové desky 60.

Kryt 26 subsystému 14 tvoří ochranné pouzdro pro další prvky tohoto subsystému, přičemž jak světelný zdroj 30 tak zrcadla 32 a 34 a clona 130 jsou uloženy v tomto krytu. Konkrétněji, kryt 26 sestává z hlavní vertikální nohy . 26a a vrchní a spodní horizontální nohy 26b a 26c, přičemž světelný zdroj 30 je uspořádán uvnitř hlavní nohy 26a krytu 26. Zrcadlo 32 je zajištěno na spojnici nohy 26a a nohy 26c, zrcadlo 34 je umístěno na vzdáleném konci nohy _26c_ a clo.o.a_1_3-0_j.e^_um í.s.t .ě na. __u.v.n i-tř noh.y_.-2-6c-_me z-i- · - z-r-ca dl-y------— a 21· Součástí krytu 26 je dále otvor 26d, který leží přímo nad zrcadlem 21/ přičemž tento otvor 26d je zajištěn okénkem 142. Při použití světelný zdroj 30 generuje množinu světelných záblesků neboli i mnu i =;ύ , přičemž každ.é z těchto impulsů se šíři po světelné dráze 82. Na této dráže 82 je umístěno zrcadlo 3 2, které směruje světelné impulsy skrze clonu 130 na zrcadlo 21/ které zase směřuje uvedené světelné impulsy směrem nahoru skrze okénko 142, skrze čočku umístěnou v kontrolní' poloze (na obrázku 8 označenou vztahovou značkou 114) a směrem k zobrazovacímu subsystému nebo na tento zobrazovací subsystém 16.

Výhodně je světelný zdroj 30 upevněn k nastavitelnému nosnému prostředku 136, který umožňuje nastavit specifický směr šíření světla emitujícího z tohoto zdroje světla, a zrcadlo 34 je upevněné ' na další nastavitelný nosný prostředek 140, který umožňuje nastavit jak specifický směr šíření světelných paprsků, tak specifickou polohu lomu světla na zrdcadle. U výhodného provedení subsystému 1 4 znázorněného na obr. 8 zahrnují nosné prostředky 136 vyhýbací článek, který je upevněn ke krytu 26 a který je otočný okolo dvou vzájemně ortogonálních horizontálních os. U tohoto provedení subsystému 14 zahrnuje dále nosný prostředek 140 zrdcadla vyhýbací článek 140a a posuvný článek 140b, přičemž zrdcadla 34 je upevněno na vyhýbací článek 1 4Qa, který je zase upevněn k posuvnému článku 140b. Článek 14Qb je posuvný bočně do prava a do leva (víz obr. 8) a umožňuje nastavit boční polohu uvedeného zrcadla 34, přičemž článek 140a je otočný okolo dvou vzájemně kolmých horizontálních os a umožňuje tak nastavení specifického úhlu zrcadla 34.

¥ ·>,·

Zobrazovací subsystém 16 přijímá světelné impulsy procházející oční čočkou umístěnou v kontrolní poloze 1-44 a generuje série signálů reprezentující vybrané části světla prošlého těmito očními čočkami. Detailněji, seskupení 46 pixelů je umístěno uvnitř krytu 44 kamery, přímo za objektivem 50 a je výhodně tvořeno množinou světelných senzorů, přičemž každý z těchto senzorů je schopný generovat příslušný elektrický proud, jehož veiikosc odpovídá neboli reprezentuje intenzitu světla dopadající na tento senzor.

Obrázek 9 znázorňuje zvětšený pohled na malou část seskuoení 46 pixelů, zejména znázorňuje množinu indivi16 duálních světelných senzorů uvedeného seskupení 46 pixelů.

S ohledem na tento obrázek jsou tyto světelné senzory neboli pixely výhodně uspořádány v pravidelné šiti s daným počtem řádků a sloupců, přičemž tato síť může například obsahovat jeden milión pixelů uspořádaných v jednom tisíci sloupců a jednom tisíci řad. Výhodně v této síti pixely tvoří množinu stejnoměrně odsazených řad a množinu- stejnoměrně odsazených sloupců a kromě těch pixelů, které leží podél vlastní hrany uvedeného seskupení, má každý pixel osm bezprostředních sousedů. Například pixel J4_6.a_má osm_s.o.u.s.e-_ dů: pixel 146b ležící přímo, nad ním, pixel 146c umístěný přímo pod ním, pixely.. 1 46d a 146e ležící .na .právo resp. na levo od něj. a pixely 146f, 146.g, Ϊ46h a 146i ležící nahoře a' na právo resp. a na levo a dole a,na právo resp. dole a na levo. *

..... Ještě ,_k. .o.b.r.á.zku. 8·,. krytka· -4Q- a—čočky 5-4 a-· 5-6-'-jsou— předsunuty před objektiv 50 a jsou koaxiálně zarovnány navzájem se seskupením 46. pixelů a s objektivem 50 kamery. Krytka 40 je umístěna mezi čočkami 54 a 56 a to v podstatě v zadní ohniskové rovině čočky 54 a čočka 56 je umístěna tak, že seskupení. 46 pixelů leží v zadní fokální rovině této čočky 56. Výhodně jsou čočka 54 a 56 a krytka 40 upevněny uvnitř krytu 52, který je zase upevněn k čelnímu konci kamery 36.. Kromě toho jsou po celé délce krytu 52 výhodně odsazené , umístěny odrazové desky 60, které mohou sestávat ze série pravoúhle tvarovaných členů a které pomá.ha-j-í—ko-l-i-mo-v-a-t—s-vě-t-l-o—š-í-ř-í-cí— se-t-ímto—krytem~5~2~;-- ~~

Při tomto specifickém umístění čočky 54 a 56 a krytky 40 jsou všechny světelné paprsky nebo alespoň většina

7,-s ό i γί V» -í 3 >. — )<->«

- .i ... j sJ L x j.. u -3 11 ς• ^ «ι τ’» «. ti 1« i- ». _v V Λ Ul ó · ιγ ‘„.U «X r. χ. Q. ΌΓΟ kou, u níž má být provedena kontrola, pomocí čočky 54, zaostřeny na krytku 40 a nedopadají tedy na seskupení 46 pixelů. Nicméně část světla procházející skrze nepravidelnosti očních čoček, stejně tak jako část světla procházející pra17 videlnou strukturou některých očních čoček může být lámána do té míry, že toto, světlo potom není pomocí čočky 54 zaostřeno na krytku 40, ale namísto toho prochází kolem této krytky 40 a dopadá na seskupení 46 pixelů. Kromě toho kontrolní poloha čoček je opticky spojena s polohou uvedeného seskupení 46 pixelů a tedy jakékoliv světlo, které projde za krytku 40 vytvoří na seskupení 46 pixelů obraz znaku oční čočky, který rozptýl'il toto světlo. ...

Tento' 'postup označovaný· jako osvětlování tmavého pole je velmi efektivním způsobem osvětlování nepravidelností očních čoček, přičemž obrázek 10 znázorňuje obraz vytvořený na seskupení 46 pixelů světelnými paprsky, které prošly uvedenou oční čočkou , zejména kontaktní čočkou.

znázorněnou na obrázcích 2a 3. Většině světla, které projde uvedenou čočkou, zabrání v dopadu na seskupení 46 pixelů krytka 40. Avšak díky nerovnoměrné tloušťce prstence ... ý

84c uvedené čočky še světlo procházející touto částí čočky láme mimo krytku 40 a dopadá na seskupení 46 pixelů, přičemž .

vytváří na tomto seskupení 46 obraz prstence. Nepravidelnos- _; 4 ti čočky 84 také produkují' na uvedeném seskupení 46 osvět- -½ lené plochy, přičemž na seskupení pixelů 46 lze spatřit například i sotva patrné mělké defekty. Zejména v případě, že se nacházejí ve vnitřní části čočky, objeví se na seskupení 46 pixelů'jako jasný obrys na tmavém poli. Pokud se nachází v okrajové zóně čočky, bude tento defekt patrný na pixelovém·seskupení 46 jako tmavá čára na jasném poli. Okrajová zóna kontaktní čočky vzhledem ke svému klínovitě tvarovanému průřezu, láme procházející světlo do té míry, že toto světlo míjí krytku 40 a způsobuje, že se celá tato -z.ónaZ-haZLs.eskupení 46 pixelů objeví -jako- jasně, bílý, prstenec ! 1 ί na Linei v ώ;ι: poli.

Je zřejmé, že u subsystémů 14 a 16 lze použít jakýkoliv' vhodný světelný zdroj, čočky a kameru. Světelným zdrojem 30 může být například záblesková žárovka s krátkým obloukem (výrobce Hamamatsu). Tato záblesková žárovka má jedinečnou kombinaci stability a životnosti oblouku, přičemž výkon této žárovky je stanoven plus nebo mínus 2 % při životnosti 10 záblesků.

Dále, co se týče provedení subsystému 16, který byl pro účely praxe aktuálně redukován, první zobrazovací čočkou 54 je achromatický objektiv s ohniskovou vzdáleností 100 mm, který je difrakčně limitující pro předměty v rozsahu 2,5° od optické osy čočky. Tato čočka 54 je upevněna v tmavé eloxované trubce s vnitřními odrazovými plochami 6 0 , které eliminují zhoršení kontrastu, k němuž by mohlo dojít díky .odrazu světla od ..vnitřních stěn-trubky.· -Druhou- čočkou 56 je standardní objektiv Nikon F-1.8 s ohniskovou vzdáleností 50 mm. Konec válce první čočky 54 je přilepen na ultrafialový zakalený filtr, který je vešroubován do krytu padesátimilimetrového objektivu.

Neprůsvitnou krytku 40 tvoří malý plastikový kroužek s průměrem 2.54 mm mající adhezivní rubovou stranu umožňující.. upevnění krytky - na místo. Vhodnými- krytkami.· jsou komerčně dostupné krytky, které se používají jako pájecí podkladové masky pro ruční výrobu desek s plošnými .. spo ji a které jsou dostupné v mnoha různých velikostech. Výhodná velikost krytky 40 se může lišit v závislosti na dalších parametrech systému 10 a vybraná velikost narážky je výhodně zvolena tak, aby poskytla co nejlepší kompromis mezi konfe-r-a-s-t-e m-;—s-n-adno sfe-í—usměr ně n'Í7^_a^_ 'c it Ti' vo šfí‘“na^- VÍ dračí^-. ......

Kamerou použitou v uvedeném subsystému 16 je kamera s vysokou rozlišovací schopností Videk, která má standardní

OD' .kti'

Zíliť

Nikon. Ne ·,ρι ve 'ie na kame objektiv 56 F-l,8/50mm značky Nikon a na tento objektiv je potom našroubován kryt čočky 54. Účinné zorné pole kamery Videk je 13,8 x 13,8, což je například asi o 10-15% větší než je maximální velikost kontaktní čočky. Je žádoucí, aby oční čočka, u níž se provádí kontrola,zaujímala právě tu část zorného pole kamery 36, jež by umožnila optimalizovat přesnou kontrolu. Tudíž, automatickým vystředěním kontrolované čočky se dosáhne toho, že kontrolní miska 110 nosiče 22 čoček maximálně využívá dosažitelné rozlišovací schopnosti kamery.

Výhodné konfigurace subsystémů 14 a 16 mají mnoho výhod. Za prvé, vzhledem k tomu, še dráha světla 82 je lomená, může být zdroj světla 30 umístěn ve větší vzdálenosti od optické čočky, která sě nachází v kontrolní poloze 144, čímž se dosáhne značně kolimace světelných paprsků na této oční Čočce. Za druhé, velikost obrazu oblouku na krytce 40 je v podstatě rovna skutečné velikosti oblouku . násobené poměrem (i) vzdálenost mezi světelným zdrojem 30 a čočkou 54/ (ii) vzdálenost mezi čočkou 54 a krytkou « 40. Výhodné uspopřádání (viz obrázek· 8) ještě minimalizuje t velikost obrazu oblouku a umožňuje tak použít menší krytku 40, přičemž -následně poskytuje vyšší citlivost. Za třetí, irisová clonka 130 limituje průřezovou plochu světel-'» ných paprsků 82 a tedy i plochu, která je tímto světlem γ, osvětlena. Výhodně je clonka 130 použita k nastavení průřezové plochy neboli velikosti svazku 82 světelných paprsků tak, aby tento svazek 82 osvětloval kruhovou plochu, jejíž průměr je pouze asi o 10-15 % větší než průměr kontrolované oční čočky. Omezením velikosti osvětlovacího paprsku 82 se zvyšuje kontrast mezi obrazem produkovaným na pixelovém poli a zbytkem dochází zejména k eliminaci nebo k podstatné redukci množství světla, které rozptyluje čočkovitá kontrolní miska. Toto rozptýlené světlo se může na pixelovém seskupení 46 jevit jako světlo pozadí,_jenžsni.ž.U-j.e__ *·ώ jf

4A.

kontrast Eiczí obiazem úí' pixelovom seukuptnx 46, který je předmětem zájimu, a zbývající částí tohoto seskupení 46.

Dále, co se týče výhodného uspořádání subsystémů 14 a 16, je faktor zvětšení, což je poměr velikosti obrazu »

oční čočky na pixelovém seskupení 46 ku skutečné velikosti obrazu, přibližně roven poměru ohnisková délka druhé čočky 56/ ohnisková délka první čočky 54. Skutečný faktor zvětšení dále závisí na vzdálenosti mezi čočkami 54 a 56 a vzdáleností oční čočky, u níž je prováděna kontrola, od první zobrazovací čočky 54. Kromě -toho, vyhýbací článek 140a a posuvný článek 140b umožňují nastavit střed vstupního svazku 82 paprsků odraženého od zrdcadla 34 tak, aby se kryl s osou zobrazovacího optického subsystému 16.

Jak již bylo popsáno zobrazovací subsystém 16 zahrnuje dvě čočky 54 a 56, které jsou od sebe odsazené” přibližně na vzdálenost shodnou s ohniskovou délkou první čočky 54. Použití dvou čoček v subsystému 16 sice není nezbytné, nicméně je výhodné vzhledem k tomu, že zajišťuje větší kontrolu různých parametrů subsystémů 14 a 16 a potlačují například vzdálenost mezi zadní, fokální rovinou a zobrazovací rovinou.

Obrázky 1 1A, 113 a 11C zobrazují alternativní optická uspořádání, obecně označená vztahovými značkami 152, 15 4 resp. 156, která mohou být použita v systému 10 pro vedení, svazku 32 světelných paprsků kontrolní polohou, oční čočkou přidrž o vánou“ v 'te tΌ“*“ρ'ο l“o*zeT“na kr ý ťku 40~^a- p ix e l-o vé—S e s k-u- —----pění'46..

Uspořádání 152 zahrnuje pouze jednu čočku 160, která současně zobrazuje svazek 82 světelných paprsků na krytce 40 a kontrolovanou čočku na pixelovém seskupení

46. Podrobněji optické uspořádání znázorněné na obrázku 1 1A zahrnuje zrcadlo 162, zobrazovací čočku 160 a krytku ekv označený vztahovou značkou 164, kontrolovanou oční čočku 166 a pixelové seskupení 46. Co se týče tohoto uspořádání, svazek 82 světelných paprsků neboli impulsů směřuje od světelného zdroje 30 k zrcadlu 162, které toto světlo dále nasměruje skrze čočku 166 na zobrazovací čočku 160. Většina světla nasměrovaného na čočku 160 je touto čočkou zaostřena na krytku 40, nicméně určité charakteristické znaky čočky 160 budou světlo lámat do té míry, že toto lomené světlo projde mimo krytku 40 a zaostří se na pixelovém seskupení 46, přičemž zde vytvoří obraz toho charakteristického znaku čočky 166, který způsobil lámání světla a jeho přenos za uvedenou krytku 40. Uspořádání podle obrázku 11A může být výhodné v tom případě, kdy je CCD clona kamery 36 větší než CCD clona výše zmíněné Vidik kamery s vysokou rozlišovací schopností.

I

Co se týče uspořádání 154 znázorněného na obrázku 11B jsou funkce zobrazování světelného zdroje na krytku 4Q a zobrazování kontrolované oční čočky na pixelové seskupení 46 oddělené. Aby toho mohlo být dosaženo, zahrnuje toto uspořádání 154 zrdcadlo 170, Čočky 172 a 17 4 a krytku*. 40, přičemž . obrázek 11B dále ukazuje držák 164 čoček, oční čočku 166 a pixelové seskupení 46. V tomto uspořádání směřuje svazek 82 světelných paprsků ze světelného zdroje 30 na zrcadlo 170, přičemž toto zrdcadlo usměrní svazek *82 zase na čočku 172. Čočkou 172 usměrněné světlo prochází oční čočkou 166, přičemž většina světla, které projde uvedenou čočkou 166 se zaostří na krytce 40. Některé charakteristické znaky čočky 166 lámou světlo mimo uvedenou krytku 40, přičemž toto lomené světlo dopadá na čočku 174, která ho zaostří na pixelové seskupení 46, na němž vytvoří obraz toho charakteristického znaku čočky 166, který způsobil lámání světla mimo uvedenou krytku 40. Výhodou uspořádání čoček podle obrázku TIB je, že působení čoček 172 a 1 74 je na sobě zcela nezávislé. _______

Optické uspořádání 156 znázorněné na obrázku . 11C je velmi podobné optickému uspořádání znázorněnému na obrázku 8, avšak toto uspořádání 156 nezahrnuje zrdcadlo 32 ani clonku 130. Podrobněji zahrnuje uspořádání 156 zrcadlo 176, čočky 180 a 182 a krytku 40, přičemž obrázek 11C dále znázorňuje držák 164 čoček, oční čočku 166 a pixelové seskupení 4 6 . Co se týče tohoto uspořádání znázorněného na obrázku 11C, svazek 82 světelných paprsků směřuje ze světelného zdroje 30 na zrcadlo 176, které zase směřuje toto světlo skrze čočku 166 na první čočku 180. většina světla 'Směřujícího na čočku 180 je zaostřena na krytce 40, avšak některé charakteristické znaky čočky 166 lámou světlo do té míry, že prochází mimo krytku 4 0 za tuto krytku 40 na druhou čočku 182, přičemž tato druhá čočka 182 zaostří uvedené světlo na pixelové seskupení £6. V tomto uspořádání zobrazuje čočka 180 zdroj světla 30 na krytce a to nezávisle na čočce 182. Nicméně obě čočky 180 a 182 se podílejí na zobrazování libovolných defektů čočky 16 6 na pixelovém seskupení 46.

Kromě již popsaného, systém 10 výhodně dále zahrnuje řídící subsystém pro synchronizaci operací osvětlovacího subsystému 14 a zobrazovacího subsystému 16 s operací dopravního subsystému 1 2, zejména pak spuštění světelného zdroje 30 za .účelem generování světelného impulsu a otevření .objektivu kamery 50 v okamžiku, kdy se oční čočka, nachází v kontrolní poloze 144. Výhodný řídící subsystém je schematicky znázorněn na obrá‘zku“r2A'.“'’Cb'“šěr'“tý'čě'“tohoto“’~ výhcdného řídícího subsystému, transportní subsystém 1 2 generuje elektrický signál vždy, když se čočkovitá kontrolní miska ocitne v kontrolní poloze. Tento elektrický

-s-ig-ná-I—může_b.ý_t_g.e.n.e.r..a_v_á.n_například krokovým motorem 94 _ nebo jiným budícím prostředkem translační desky 92 a nebo koncovým vypínačem, který se sepne pokaždé, když kontrolní miska dosáhne kontrolní polohy. Výhodně se tento signál přenese na objektiv 5 0 kamery, za účelem otevřeni tohoto objektivu. 50 a na zpožďovací obvod 184, který tento, signál v rozmezí krátké časové periody zdrží, což umožní objektivu 50 kamery 36 jeho úplné otevření, načež po uplynutí této krátké časové periody dorazí elektrický signál k budiči osvětlovacího tělesa, jenž aktivuje světelný zdroj 30.

Například u použitého provedení systému 1 0, znázorněného na obrázku 123, v případě, že je oční čočka v kontrolní poloze, generuje dopravní subsystém 12 24voltový impuls a přenáší ho jak do kamery 36, tak na zpožďovací obvod 18 4. Objektiv 5 O kamery 3 6 se v odezvě na čelo tohoto impulsu otevře, přičemž pro úplné otevření objektivu 50 je zapotřebí asi 9 milisekund. Zpožďovací obvod zdrží přenos tohoto signálu k budiči 1 34 osvětlovacího tělesa asi na 15 milisekund, přičemž po tomto zdržení se uvedený spouštěcí impuls přenesen na budič osvětlovacího tělesa. Čelo tohoto spouštěcího impulsu aktivuje tiristor, (SCR), který zažehne zábleskovou, žárovku 30. V tomto okamžiku se uvedené osvětlovací těleso stává elektricky vodivým a v předchozí fázi nabitý kondenzátor se nyní přes uvedené osvětlovací těleso vybije. Kapacitance a napětí, na něž byl uvedený kondenzátor nabit určují celkovou světelnou energii vysílanou uvedeným osvětlovacím tělesem a délku trvání světelného impulsu. Mezi tím vnitřní obvod kamery 36 nechá objektiv 50 kamery 36 po dobu asi 30 milisekund otevřený a po uplynutí této časové periody ho zavře.

ή.

Použití objektivu 50 kamery 36 výše popsaným Způsobem zabraňuje nebo alespoň podstatně snižuje možnost integrování okolního světla v pixelovém seskupení 46 mezí jednotlivými kontrolami. Vysokonapěťový energetický zdroj, budič osvětlovacího tělesa, elektrický a akumulační kondenzátor jsou výhodně umístěny v krytu 26, v němž je rovněž uschována osvětlovací optika.

Světlo ze světelného zdroje 30 je dostatečné na to, aby umožnilo zachycení obrazu na pixelovém seskupení 46 v tak krátké časové periodě, že není nezbytné, aby byl zastaven posun oční čočky, u níž má být provedena kontrola. Dopravní subsystém 12 je tedy výhodně navržen tak, aby pohyboval množinou očních čoček pod zobrazovacím subsystémem 16 kontinuálně. Tento kontinuální a plynulý pohyb seskupení očních čoček je dále výhodný i proto, že snižuje nebo zcela eliminuje vznik vlnění nebo jiného porušení horních vrstev roztoku 112 obsažeho v kontrolních miskách 110, jenž bý mohlo interferovat se zobrazovacím procesem.

Z již uvedené popisné části pro odborníka vyplývá, že k dosažení Žádoucí synchronizace a koordinace mezi dopravním subsystémem 1 2, osvětlovacím subsystémem 14 a zobrazovacím subsystémem 16 lze použít různé postupy. Například světelný zdroj 30 může být aktivován v předem stanovených časových intervalech, které odpovídají umístění kontrolní oční čočky do kontrolní polohy 144, stejně tak jako otevírání .objektivu 50 kamery 36.

Za účelem minimalizování vlivu vzduchem nesených úlomků ha osvětlovací a zobrazovací procesy, lze osvětlovací, zobrazovací a dopravní subsystém uložit do pouzdra (není znázorněno). Toto pouzdro může být opatřeno transparentními. čelními dvířky nebo čelními dvířky, jež mají transparentní okénka, umožňující jednak vstup do vnitřní části pouzdra a jednak pozorování této vnitřní části, přičemž ' TrTňspah^enthi^^čáhtít^če^rhích““Svfřek-^mohou~~být“—zdůvodu minimalizace působení okolního pokojového světla na osvětlovací a zobrazovací procesy tónovány.

*

-O.br.á.z.ek__L3_znázorňuje blokový diagram obraz zpracujícího subsystému 2_0- V tomto subsystému jsou ze seskupení 46 pixelů vedeny elektrické signály, v kombinaci sérií a paralelních formátů, do předřazeného procesoru 62. Tyto elektrická signály, ktere jsou přeneseny do předřazeného procesoru 62 mohou být identifikovány jakýmkoliv vhodným způsobem za použití specifických pixelů, jež generovaly uvedené signály. Signály z pixelů kamery 36 mohou být přeneseny například do předřazeného procesoru a to v daném časovém sledu a společně s časovým signálem, který umožní identifikovat počátek nebo zvolené intervaly tohoto, časového sledu. Nebo mohou být jednotlivé signály, které jsou přenášeny do procesoru 62, opatřeny záhlavým nebo jinou poznámkou, která identifikuje příslušný pixel, jenž generoval příslušný signál.

Procesor 62 konvertuje jednotlivé elektrické signály z jednotlivých pixelů seskupení 46 na příslušné 'hodnoty digitálních dat, I , a ukládá tyto data-hodnoty do paměťové oblasti obsahující adresy související s adresami pixelů, které generovaly eLektrické signály. Tyto data-hodnoty jsou dostupné pro procesor 64, do něhož mohou být přeneseny pomocí datových sběrnic 186. Jak bude dále podrobněji objasněno, je výhodně generována množina přídavných souborů data-hodnot 1,...1 , kde každý soubor dat má určitou data1 n ¹ ,,· hodnotu- související s jednotlivými pixely seskupení 46, přičemž předsunutý procesor 62 může zahrnovat paměťové sekce nebo desky a každá z těchto sekcí nebo desek je použita k uložení příslušného souboru uvedených data-hodnot.

Procesor 64 je pomocí datových sběrnic 186 propojen s předsunutým procesorem 62 za účelem získání a přenosu data-hodnot z předřazeného procesoru 62 do tohoto procesoru 64. Jak bude dále podrobněji objasněno, procesor 64 je naprogramován na zpracování a analýzu data-hodnot uložených v předřazeném procesoru 62 2a účelem identifikace alespoň jedné podmínky nebo parametru jednotlivých čoček kontrolovaných pomocí systému 10, například určenítoho, jsou-li jednotlivé čočky přijatelné pro použití spotřebitelem.

Za účelem přijmutí _ a _u.chO-V-á-V-ání_-data—hodnoť—na permanentní nebo semipermanentní bázi je k procesoru 64 připojen paměťový disk 70. Paměťový disk 70 může být vybaven různými vyhledávacími tabulkami používanými procesorem 64. Uvedený paměťový disk může být použit- k ukládání dat týkajících se kontroly čoček nebo dat, která byla shromáž26 děna v průběhu této kontroly. Paměťový disk může být použit například k pozornému sledování celkového počtu čoček, kontrolovaných v průběhu daného dne nebo jiné časové periody a k uchování informací o celkovém počtu, typu a velikosti libovolných defektů zjištěných v libovolném daném vzorku nebo skupině čoček.

K procesoru 64 je připojena klávesnice 6 6, která umožňuje vstup operátora do uvedeného procesoru 64, přičemž terminál 74 klávesnice 66 je použit k obrazovému zobrazení dat nebo zpráv, které jsou vkládány do procesoru 6 4. K předřazenému procesoru 62 ' je připojen' monitor -72-,-- -který převádí data-hodnoty uložené v předřazeném procesoru 62 do jejich obrazové podoby. Data-hodnoty I mohou'být například přeneseny na monitor 72, přičemž účelem tohoto přenosu je vytvořit na tomto monitoru 72 obraz odpovídající skutečnému- obrazu, vytvořenému na- seskupení 46 pixelů. Na monitor 72 mohou být přeneseny i další soubory data-hodnot Ι^.,.Ι za účelem vytvoření přesných nebo zpracovaných obrazů skutečného obrazu. K procesoru 64 je dále pomocí sériově-paralelního konvertoru 190 připojena tiskárna 76 za účelem poskytnutí vizuálního trvalého záznamu, zvolených data-hodnot přenesených z procesoru 64 do tiskárny 76. Je' zřejmé, že uvedený- subsystém může -být· vybaven.. dalšími nebo pomocnými vstupními a výstupními zařízeními umožňujícími operátorovi nebo. analytikovi interakci s procesorem 64, předřazeným procesorem 62 a paměťovou jednotkou 70.

Jednotlivé složky subsystému 20 jsou' známé a běžné dostupné. Procesor 64 je v subsystému 20 výhodně zastoupen vysocerychlostním digitálním počítačem a jako monitor 72 je

ΊΡ.ΓΊ 1 “ r i

předřazeným procesorem 62 může být například sestava Datacube karet zpracovává jících signály, a procesorem 64 může být pracovní stanice Sun 3/140.

Jak jíž bylo uvedeno v předcházející části, v urči27 tém časovém okamžiku prochází oční čočka přímo pod uvedenou kamerou 36 a skrze tuto oční Čočku prochází světlo, které se zaostřuje na seskupení 46 pixelů, přičemž jednotlivé pixely seskupení 46 generují příslušné výstupní- elektrické proudy jejichž velikost reprezentuje intenzitu světla dopadajícího na tyto pixely. Tento výstupní proud jednotlivých pixelů je převeden na digitální data-hodnotu, která je uložena do adresy v .paměti související s· uvedeným pixelem předřazeného procesoru 62. Tyto digitální data-hodnoty označené jako I hodnoty se, jak budě dále podrobněji popsáno, zpracují za účelem stanovení, zda čočka procházející pod kamerou 36 zahrnuje jeden nebo více znaků zvolené skupiny, a zejména za účelem stanovení, zda uvedená čočka neobsahuje znak, který by mohl být posuzován jako kaz nebo defekt, jenž činí tuto čočku nepřijatelnou pro použití . Λ spotřebitelem.

Obrázek 14 znázorňuje hlavní složky výhodného obraz zpracujícího postupu proidentifikaci jakýchkoliv defektů u čočky 84 typu znázorněného na obrázcích 2 a 3. Potom, co je na seskupení 46 pixelů získán obraz Čočky, je tento obraz testován postupem označeným jako decentrační test, který má stanovit, zda jsou vnitřní a vnější obvodové hrany prstence 84c čočky 84 vzájemně scentrovány, přičemž tento decentrační test používá napasování prvního a druhého kruhu na vnitřní a vnější hranu prstence vytvořeného na seskupení pixelů. Potom následuje zjištění nebo vytažení skutečných hran uvedeného prstence. Načež je za účelem redukce nebo úplné eliminace, dat spojených se světlem odraženým nebo odchýleným okrajovými oblastmi kontrolní misky čočky použit první maskovací postup, přičemž defekty hrany jsou zvýrazporno pOS --upu

O. k, u oj L. X. i-lil‘ * O p C J 4. o 'Chfck pásu. Tyto defekty mohou být ještě dále zvýrazněny postupy označenými jako vyplnění a vyčištění a druhým maskovacím postupem, jenž eliminuje data spojená s určitými pixely v blízkosti středu obrazu prstence.

Potom, co jsou možné defekty zvýrazněny, je proveden jejich průzkum, jehož cílem je určit zda tyto defekty skutečně existují. Zejména je u pixelů seskupení 46, přesněji u data-hodnot souvisejících s těmito pixely, prováděn průzkum, který má identifikovat úsečky neboli zpracovávaná úseky pixelů, které mohou být součástí defektu, a tyto zpracovávané úseky jsou potom seskupeny, za účelem identifikace defektových kandidátů. Následně jsou analyzovány velikosti a polohy těchto navržených defektů, přičemž tyto analýzy mají stanovit zda jsou skutečně defekty, jež činí ,uv_edené. čočky nepři jateinýmí pro použití spotřebitelem.

Jak již bylo uvedeno., decentrační test .stanovuje,, zda jsou vnitřní a vnější obvodová hrana prstence 84c čočky 84, procházející pod uvedenou kamerou 36, soustředné. Obecně, s přihlédnutím k obrázku 15, je tento test prováděn tak, že se na pixelovém seskupení 46 vytvoří množina scanů 202, přesněji prostudováním data-hodnot v adresách v pamětipředřazeného procesoru,které odpovídají adresám pixelů ve zvolené úsečce na seskupení 46.

Decentrační test neboli program R^ znázorňují obrázky. 16a a 16b. První krok 204 je označen jako prahový podprogram, přičemž účelem tohoto' prógřarňn^ge”'přiřa'dit' jednotlivým pixelům novou hodnotu intenzity 1^, shodnou s hodnotou buď maximálního nebo minimálního osvětlení, T„ max závislosti na tom, je-li původní hodnota nebo T . , min

-os-vě-t-l-e-n-í—-I-uv-edeného—pixelu na.d nebo pod . danou mezní o

hodnotou T_t· Takže například každý pixel mající původní hodnotu osvětlení I vetší než 127 může být opatřen novou hodnotou osvětlení I, rovnou 255, a každý pixel mající

127 nebo nizsi múze byt novou hodnotou osvětlení I, rovnou nule

Dalším krokem 206 decentračního testu je shromáždění počtu, poloh a velikostí uvedených scanů 202 použitých v tomto testu, což se provádí tak, že uvedenému procesoru 6 4 se dodají adresy výchozího pixelu a délky a nasměrování každého scanu. Tyto parametry jsou zvoleny tak, že pokud není uvedená čočka špatně decentrovaná, protínají všechny scany z uvedené množiny obě hrany prstence 150. Výhodně jsou procesor 64 nebo paměťový disk 70 opatřeny semipermanentním záznamem těchto výchozích adres, nasměrování a délek scanu. Tento záznam je použit během kontroly všech čoček daného jmenovitého typu nebo velikosti,a v případě kontroly čoček odlišného jmenovitého typu nebo rozměru lze tento semipermanentní záznam vyměnit.

V následujícím kroku 210 jsou na pixelovém seskupení neboli displeji 46' vytvořeny zvolené scany. Pokud není uvedená čočka Špatně decentrována, protne většina těchto scanů osvětlenou část tohoto displeje. V případě, že scan protíná osvětlenou část uvedeného displeje, jsou adresy prvního a posledního pixelu uvedené úsečky, protínající osvětlenou' část, a délky této úsečky, označené jako zpracovávaný úsek, zaznamenány v souboru f . . Podprogramy pro detekování prvního a posledního pixelu daného zpracovávaného úseku, pro získání adres těchto pixelů a pro stanovení délky každého zpracovávaného úseku jsou v daném oboru známy a proto lze v decentračním testu použít jakékoliv takto vhodné podprogramy.

V následujícím kroku 212 je délka každého zpracovávaného úseku porovnána s předem stanovenou hodnotou, a informace, což jsou adresy prvního a posledního pixelu ve zpracovávaném úseku a jeho délka, spojené s každým zpracovávaným úsekem menším než je uvedená předem stanovená hodnoty, jvrcu vvřazbny, UččI/žíŤr^tchoto 'zvrazpniT* je ςΐ imino— vat, nebo alespoň redukovat množství dat způsobených šumem na pixelovém seskupení 46, čímž se rozumí nežádoucí světlo, které dopadá na· pixelové seskupení. Šum, který může být důsledkem světla prostředí nebo světla, které se odchyluje od požadované trasy světla kvůli prachovým nebo jiným částicím, může na pixelovém seskupení vytvořit osvětlené oblasti. V naprosté většině případů jsou všechny -tyto osvětlené plochy tvořeny pouze jedním pixelem nebo malou skupinou přilehlých pixelů. V případě, že některý výše zmíněný scan, vytvořený v kroku 210 protne tuto osvětlenou oblast, zaznamená procesor adresy prvního a posledního pixelů a délky zpracovávaného úseku křížícího osvětlenou oblast. Tato osvětlená však netýkají prstence oblast a s ní související data se 162 nebo jeho hran, a cílem kroku

212 je tedy eliminovat tato data.

Následující krok 214 decentračního testu má identifikovat adresy všech zbývajících pixelů, které jsou na vnější nebo vnitřní hraně uvedeného prstence, přičemž k této' identifikaci lze použít jakýkoliv vhodný program. . Adresy prvního a posledního pixelů všech zpracovávaných úseků mohou být například mezi sebou porovnány a -pixel, který je blíž středu celého seskupení 46 pixelů, můž,e být považován za pixel, který leží na vnitřní hraně prstence 162, zatímco pixel, který se nachází dál od středu seskupení 46, může být považován za .pixel, jenž l.eží na vnější hraně prstence. Nebo mohou být scany rozděleny do dvou skupin tak, .že pro všechny ' scany ~ v půfvňí'^:s'kuprně“pl-atí-7 pokud je v uvedeném scanu objeven osvětleny zpracovávaný úsek, přičemž první a poslední pixel ve zpracovávaném úseku jsou na vnitřní resp. vnější hraně prstence, a pro každý

-sca-n—v—druhé_skupině__platí, pokud je ve scanu nalezen osvětlený zpracovávaný úsek, leží první a poslední pixel zpracovávaného úseku na vnitřní resp. vnější hraně uvedeného prstence.

Potom co jsou stanoveny všechny pixely ležící na vnitřní a vnější hraně prstence následuje krok 216, v němž jsou sečteny všechny pixely, které byly objeveny na každé hraně. Pokud je součet pixeLů na jedné, nebo druhé hraně menší než tři, potom v dalším kroku 220 následuje vyřazení této čočky na základě její špatné decentralizace. Pokud jsou’ však na každé hraně objeveny alespoň tři pixely, potom je v kroku 222 použit subprogram, vněmž je za prvé na pixely, které byly objeveny na vnější hraně prstence napasován první kruh, za druhé je napasován druhý kruh na pixely, které byly zjištěny na vnitřní hraně prstence a za třetí jsou stanoveny středy a průměry těchto dvou kruhů. Pro napasování kruhu na tři nebo více bodů a pro vypočtení středu a průměru tohoto kruhu je známa řada programů, které mohou být v kroku 222 decentračního testu použity.

Potom, co jsou vypočteny středy těchto dvou slícovaných kruhů, je v kroku 224 stanovena vzdálenost mezi těmito dvěma středy. Tato vzdálenost je následně v kroku 226 porovnána s první hodnotou d₁ , přičemž pokud je vzdálenost *' větší než, d₁ , je uvedená čočka v následujícím kroku 230 vyřazena z důvodu špatného decentrování. Pokud je vzdálenost d menší než dp' následuje· v kroku .232 porovnání vzdálenosti d s hodnotou d^, což je maximální přijatelná vzdálenost mezi středy vnitřní a vnější hrany prstence 150. Pokud je vzdálenost mezi středy slícovaných kruhů větší než d^, potom je čočka v kroku 234 vyřazena jako decentrovaná, avšak pokud je vzdálenost d rovna nebo menší než d^, potom čočka prošla decentračním testem, jak indikuje krok 236.

Pokud čočka prošla decentračním testem, iniciuje procesor 64 postup neboli program označený jako detektor hran, pro vytvoření souboru osvětlovacích hodnot,' který zase může být použit pro identifikaci pixelů na hranách uvedeného. 150. Tyto hrany nejsou obvykle přesnými kruhy, a liš·', se tedy cd slícovaných kruhu zavedených v průběhu decentračního testu. Tento nový soubor osvětlovacích hodnot je získán pomocí sériím morfologických operací nebo změn hodnot původní intenzity přiřazených jednotlivým pixelům seskupení 46. Tyto morfologické změny jsou obrazově znázor32 něny na obrázcích 17a až 17i a ve formě vývojového diagramu na obrázku 18. Přesněji, obrázek 17a znázorňuje obraz prstence 150 na seskupení 46 pixelů, a obrázek 17b znázorňuje zvětšený pohled části tohoto prstence, a také znázorňuje krátké úsečky 240, nebo scany, protínající tuto prstencovou část a sousední plochy pixelového seskupení 46. Obrázek 17c ilustruje hodnoty intenzity uvedených pixelů v tomto scanu 240, přičemž pixely v tmavých oblastech obrázku 17b mají nižší nebo , nulovou hodnotu 1^, a pixely ve světlých oblastech obrázku 17b mají vyšší hodnotu 1^, naoříklad T

..... -max......- .....-..... - . . ....... . ..

S ohledem na obrázek 18 a obrázky 17c a 17d je v prvním kroku 242 postupu označeného jako detektor hran vypočtena pro jednotlivé pixely nová hodnota 1^, přičemž zejména hodnota pro jednotlivé pixely je rovna střední hodnotě tohoto pixelu a jeho osmi bezprostředně sousedních pixelů. Rozdíl mezi hodnotami I a I pro tyto pixely v seskupení 46 spočívá v tom, že hodnoty se mění skokem z pixelů majících nejnižší hodnotu I₂ (pixely, které leží v tmavých oblastech pixelového seskupení), na pixely mající hodnotu I₂ nejvyšší (pixely, které leží ve světlých oblastech seskupení 46) . Tento rozdíl může být nejlépe pochopen při porovnání obrázků 17c a 17d.

Následující krok 244 přiřazuje jednotlivým pixelům další hodnotu přes,ně ji každému pixelu je přiřazena hQd-n.Qfca—Iy_f_k.t.e.r.á_j.e_s.hodna_s_m.inimální hodnotou I₂ tohoto pixelu a jeho osmi bezprostředně sousedících pixelů. S ohledem na obrázky 17d a 17e, je způsob s jakým se mění hodnoty v průběhu pixelového scanu podobný způsobu s nímž se mění hodnoty 1 rozdíl mezi oběma nejvyšší hodnotu nejvyšší hodnoty I₂

V uiXeloveho scanů způsoby je ten, že pás pixelů majících je nepatrně užší než pás pixelů majících

Další krok

246 postupu označeného jako detektor hran má determinovat pro jednotlivé pixely ještě další hodnotu X₄ podle vztahu = I₂ - I . S přihlédnutím zejména na obrázek 17f má většina pixelů ve scanu 240 hodnotu rovnou nule, avšak pixely sousedící radiálně bezprostředně s vnitřní stranou obou hran prstence 162 mají kladné hodnoty I . V dalším kroku je pro jednotlivě pixely stanovena hodnota I_&, přičemž hodnota I každého pixelu se přesněji rovná maximální hodnotě I^ pixelu a osmi s ním bezprostředně sousedících pixelů. Pro většinu pixelů na pixelovém seskupení 46 se hodnota shoduje s hodnotou těchto pixel. Nicméně, pro pixely ležící v rozmezí, které určuje daná ·. vzdálenost uvedených hran prstence 150, jsou hodnoty Ig těchto pixelů větší než hodnoty I uvedeného pixelu, a pás pixelů majících vyšší hodnotu I_ je o Aěco širší než pás pixelů majících vyšší hodnotu I^·

Další krok 252 tohoto postupu má pro jednotlivé ” pixely určit ještě další hodnotu Ig, přičemž tato hodnota se vvoočte ze vztahu I, = I_c - I-. S ořihlédnutím na obrázek 17h, bude mít většina pixelů na pixelovém seskupení hodnotu Ig rovnu nule, avšak pixely sousedící radiálně bezprostředně s vnější stranou obou hran prstence 150 mají kladné hodnoty Ig. Následující krok 254 spočívá v přiřazení hodnoty I-j jednotlivým pixelům, přesněji hodnota I_? jednotlivých pixelů je rovna hodnotám 1^ a Ig nebo je menší než tyto hodnoty příslušných pixelů. S přihlédnutím k obrázku 17i, má většina pixelů pixelového seskupení 46 hodnotu I_? rovnu nule, avšak pixely ležící přímo na hranách prstence 150 a pixely bezprostředně s nimi sousedící mají kladné hodnoty ‘ I.. Tímto způsobem, lze z hodnot I? určit, které pixely se nacházejí na hranách prstence.______________________

Následně může být v kroku 256 použit vymezující podprogram jehož cílem je zvýraznit rozdíl mezi pixely na hranách prstence 150 a ostatními pixely na uvedeném displeji. Každému pixelu může být přiřazena ještě další hodnota I_a, která se rovná buď minimální hodnotě intenzity 0 osvětlení T . a nebo maximální hodnotě intenzity osvětlení min

T v závislosti na tom, je-li hodnota I_ uvedeného, pixelů max ^J 7 ^r nižší nebo vyšší než daná mezní hodnota T . Takže například každý pixel mající hodnotu I? větší než 32 může být opatřen hodnotou Ιθ rovnou 255 a každému pixelů majícímu hodnotu I? rovnou 32 nebo menší může být přiřazena hodnota Ιθ.rovná nule.

Obrázek 17j ukazuje osvětlení jednotlivých pixelů seskupení .46, při hodnotě osvětlení těchto pixelů rovné Ιθ.

V průběhu výpočtu a zpracování hodnot až Ιθ je výhodně každý soubor pixelových hodnot uložen v samostatném paměťovém registru v předsunutém procesoru 62, takže . například všechny hodnoty Ιθ jsou uloženy v prvním registru, všechny hodnoty 1^ jsou uloženy v druhém registru a všechny hodnoty Ιθ jsou uloženy ve třetím registru. V průběhu celého zpracovatelského postupu není třeba uchovávat všechny hodnoty 1^ až Ιθ, ale některé hodnoty lze v jednotlivých zpracovatelských periodách vyřadit. Například po vypočtení hodnot I lze hodnoty Ιθ vyřadit .stejně tak jako lze vyřadit po stanovení hodnot Ιθ hodnoty I^.

Kromě toho není nutné vypočítávat .hodnoty Ιθ. až Ιθ pro všechny pixely uvedeného seskupení 46. Pro libovolnou oční čočku daného typu se prstenec čočky objeví v relativně -do-b-ř-e—d-e-f-i-nev-a-né—obla-s-t-i—nebo_p.l.o.š.e_uvedeného, pixelového seskupení 4.6, je nutné stanovit pouze hodnoty sž Ιθ u pixelů, které leží v této oblasti. Nicméně z čistě praktického hlediska může být .snadnější vypočítat uvedené hodnoty . X * 1-, , -4---J .

k. ? í Λ Λ £ uvedeného seskupení 46, vzbiedo™ že prve uvedený způsob by vyžadoval zavedení dalšího zpracovatelského kroku pro identifikaci těch pixelů, které se nacházejí v dané oblasti zájimu.

Po ukončení programu, určujícího hrany, je spuštěn maskovací program, který má sestavit soubor hodnot I osvětlení pixelů, který neobsahuje pixely, jejichž osvětlení' je způsobeno znaky hrany kontrolní misky, která je používána k přidržování uvedené čočky. Uvedená oční čočka je osvětlena zábleskem osvětlovacího tělesa 30, přičemž k přenosu světla dochází i skrze uvedenou kontrolní misku přidržující uvedenou čočku. Hrana misky může odchylovat část tohoto světla do té míry, že projde mimo uvedenou krytku 40 a dopadne na pixelové seskupení 46, kde vytvoří obraz nebo částečný obraz 260 hrany misky (viz obrázek 19a). Obraz této hrany se netýká kontrolované čočky samotné a všechna data související s obrazem hrany misky jsou nepotřebná a nežádoucí pro vyhodnocení dat souvisejících s obrazem samotné čočky. Za účelem eliminace obrazu hrany misky z pixelového seskupení 46, přesněji za účelem vytvoření souboru hodnot osvěť:lem pixelů, který je prostý pixelových dat souvisejících s výše zmíněným obrazem 260 hrany misky, je použit maskovací program.

Obrázek 20 znázorňuje vývojový diagram výhodného maskovacího programu R . První krok 262 tohoto programu má. určit zdali byly v kroku 216 nebo 226 decentračního testu zjištěny na vnější hraně prstence 162 alespoň tři pixely nebo zdali bylo v jednom z těchto kroků zjištěno, že uvedená oční čočka je špatně decentrovaná. v případě zjištění, že čočka je špatně decentrovaná, se maskovací program R^ sám ukončí v kroku 262.

Pokud program R^ nebude v kroku 262 ukončen, přejde do kroku 264, jenž má stanovit souřadnice středu kruhu, -který—by-1—s-l-í-eová-n—s—vnější—hranou—150 a—prstence—T5Q—v~ pruběhu decentračního testu. Tyto s^uř^úmce byly v průběhu decentračního testu uloženy do paměti a to buď do paměti procesoru 64 nebo do diskové paměti 70, a mohou být proto snadno získány pouhým vyvoláním z paměti. Potom co jsou tyto středové souřadnice získány, použije se v kroku 266 maskovací podprogram. S přihlédnutím k doprovodnému obrázku

19b tento podprogram ve skutečnosti překryje pixelové seskupení 46 kotoučovou maskou 270 se středem majícím výše zmíněné středové souřadnice a průměrem o trochu větším než je průměr kruhu slícovaného s vnější hranou prstence 150.

Maskovací podprogram potom přiřadí každému pixelů hodnotu

I ' v závislosti na tom, zde uvedený pixel leží uvnitř nebo y vně uvedené masky 270. Takže přesněji každému pixelů, který se nachází vně uvedené masky 270, přidělí maskovací podprogram hodnotu rovnou nule a každému pixelů, který leží —uvnitř- - masky.. - 270., .. přidělí... uvedený. _ maskovací _ podprogram . hodnotu Ιθ.rovnou hodnotě Ig příslušného pixelů.

Přesněji v kroku 266 jsou do maskovacího podprogramu přeneseny souřadnice (χθ, Y_Q) výše zmíněného středového bodu a hodnota poloměru r^ , která je zvolena tak, aby byla o trochu vetší než hodnota poloměru kruhu slícovaného s vnější hranou prstence 150. Načež tento podprogram vytvoří soubor adres všech pixelů seskupení 46, které Leží v rozmezí, které je dáno vzdáleností od středového bodu

- (x Λ Y_Q). Potom je v kroku 272 prověřeno zda jsou adresy jednotlivých pixelů- seskupení 46 obsaženy v .tomt.o souboru.

_Pokud je již adresa pixelů v uvedeném souboru, potom je v kroku 274 uvedenému pixelů přiřazena hodnota Ig rovná hodnotě I_o tohoto pixelů. Avšak, pokud adresa pixelů není v

O uvedeném souboru, potom- je v kroku 276 uvedenému pixelů přiřazena nulová hodnota Ig.

V kroku 266 programu R^ lze použít libovolný vhodný . maskovací podprogram, vzhledem k tomu,.že v dnešní době je již vhodných podprogramů známá celá řada.

Obrázek 19c znázorňuje osvětlené seskupení 46 pixelů, přičemž hodnota intenzity jednotlivých pixelů je rovna hodnotě Ig,

Po ukončení maskovacího postupu znázorněného na obrázku 20 iniciuje procesor 64 další postup, označený jako algoritmus pružného pásu. Tento algoritmus obecně používá analýzu a zpracování data-hodnot pixelů nebo datahodnot souvisejících s pixely na hraně prstence 150a a v jejím bezprostředním sousedství, přičemž obrázky 21a a 21b znázorňují vývojový diagram, který obecně načrtává algoritmus pružného pásu. S přihlédnutím k těmto obrázkům, jsou v prvním kroku 280 tohoto .algoritmu stanoveny středové souřadnice a. průměr kruhu- slícovaného s vnější hranou 150a uvedené čočky v decentračním testu. Jak již bylo uvedeno, tyto hodnoty byly zjištěny a' uloženy do paměti v průběhu decentračního testu a nyní mohou bát v uvedené paměti vyhledány.

Cílem dalšího kroku 282 algoritmu pružného pásu je lokalizovat pixel na vnější hraně 15Qa prstence 150, přičemž průzkum je prováděn z levé hrany pixelového seskupení 46 směrem dovnitř. Tento průzkum bude ukončen až po nalezení osvětleného pixelů. Je možné, 'že první osvětlený pixel zjištěný v průběhu uvedeného průzkumu nebude ve skutečnosti ležet na hraně obrazu uvedené čočky, ale někde před ní (myšleno po směru vedení průzkumu), přičemž osvětlení takového pixelů bude výsledkem působení šumu pozadí. Proto je výhodně v kroku 282 provedeno více snímání nebo průzkumů, jejichž cílem je objevit množinu osvětlených pixelů. Polohy těchto pixelů jsou dále analyzovány a navzájem porovnávány, čímž je přesněji stanovena poloha jednotlivých pixelů, je přesněji stanoveno, že objevený pixel skutečně leží na hraně obrazu čočky.

Po zjištění__prvního_o_s_vě_t.l ené ho_ _p.i xal/u___na_h ra něcorazu čočky, přejde algoritmus pružného pásu ke kroku 2J4, a v tomto kroku začne uvedený algoritmus v podstatě obkružovat hranu obrazu čočky, přičemž začne u prvního osvětleného pixelů a eventuálně se do tohoto prvního pixelů vrátí.

V průběhu prvního obkroužení algoritmus zaznamená do souboru f adresy většiny pixeiů nebo všech pixeiů na vnější hraně obrazu čočky, přičemž identifikuje vetší mezery v .této hraně, délku těchto mezer a větší neobvyklé části na této hraně. V následujícím kroku 286 algoritmus zaznamená do souboru .í^ adresy těch pixeiů, které jsou koncovými body zvolených přímek, podrobněji popsaných v následující části popisu, které jsou zakresleny tak, že přetínají všechny větší mezery v hraně čočky a spojují jednu i druhou stranu velkých vyklenutých částí s touto hranou.

po- ukončení prvního- obkrou-žení - okolo....obrazu . .čočky algoritmus pružného pásu určí v kroku 290 zda je některá ze zjištěných mezer natolik veliká, aby muselo následovat vyřazení uvedené čočky. Pokud je taková mezera zjištěna, je čočka vyřazena a v kroku 292 vytiskne tiskárna zprávu, v 'níž uvádí, že Čočka má špatnou hranu.

Pokud čočka projde tímto testem, přejde algoritmus pružného pásu k dalšímu kroku 29Q, v němž podruhé obkrouží hranu obrazu čočky. Při tomto druhém obkroužení v kroku 294 (obr.21b) algoritmus identigikuje povrchové· znaky, jakými jsou například menší mezerky a menší neobvyklé části, vybíhající. radiá.l.ně.„z....yně jší__hrany_juve^dené čočky buď směrem dovnitř nebo směrem ven, a algoritmus testuje všechny tyto detekované znaky za účelem stanovit, zda by na základě těchto detekovaných znaků měla být uvedená čočka vyřazena. Toto se obvykle provádí pomocí výpočtu, přičemž pro všechny zvolené pixely je vypočten škalaTřTí sou'č'in dvou vektorů— označených jako radiální vektor a hranový vektor, procházejících příslušným pixelem. Radiální vektor procházející pixelem je ten vektor, který prochází také skrze středový prstence .152. který prochávnější hraně proti směru bod kruhu slícovaného s vnějs». hranou 150a Hranový vektor procházející pixelem je vektor, zí uvedeným pixelem a daným počtem pixeiů na prstence 150, ležících za uvedeným pixelem, hodinových ručiček.

Pro libovolný pixel na pravidelné kruhové části hrany čočky, jež nezahrnuje žádný defekt, ani mezeru ani vyklenutou část, bude skalární součin dvou výše specifikovaných vektorů v podstatě nulový, vzhledem k tomu, že radiální vektor a hranový vektor jsou vzájemně v podstatě kolmé. Nicméně pro většinu pixelů, nebo pro všechny pixely na hraně mezery nebo vyklenuté části hrany čočky bude skalární součin hranového vektoru a radiálního vektoru, jež procházejí uvedeným pixelem nenulový vzhledem k tomu, že tyto dva vektory nejsou navzájem kolmé. Pokud je některý vypočtený skalární součin větší než daná hodnota, potom je čočka považovaná za nevhodnou pro použití spotřebytelem a může být vyřazena.

Pokud čočka projde testy aplikovanými v průběhu druhého obkroužení okolo hrany čočky, potom algoritmus^¹ pružného pásu provede třetí obkroužení hrany obrazu čočky znázorněné krokem 296 na obrázku 21B. Toto třetí obkroužení nezahrnuje žádný test, který by měl stanovit, zda má být uvedená čočka vyřazena či nikoliv, ale namísto toho zavádí zpracování a přípravu dat pro následné testy. Přesněji,· toto třetí obkroužení je provedeno tak, aby poskytlo soubor' data-hodnot, který nebude obsahovat data související s jakýmikoliv defekty čočky, jež se nacházejí uvnitř vnější hrany 150a prstence 150. Tento soubor data-hodnot je následně odečten od souboru data-hodnot obsahujícího data související s uvedenými defekty, čímž poskytne soubor data-hodnot mající pouze data související s uvedenými kazy.

Obvykle při třetím obkroužení hrany čočky stanovíalgoritmus pružného pásu střední radiální tLoušťku vnější . - hrany-.__1_5 Qa—prstenee—15-0-,—načež · uvedený- a Igor i zrnus—př-i-ř-adr všem pixelům, které jsou právě uvnitř vnější urany prstenům.

Pokud má vnější hrana prstence například střední tloušťku šest pixelů, potom algoritmus pružného pásu může přidělit nulovou hodnotu Ig všem pixelům, které leží mezi 7 a 27 pixelem, počítáno radiálně' směrem dovnitř z vnější hrany uvedeného prstence.

Obrázky 22 až 32 znázorňují algoritmus pružného pásu mnohem podrobněji. Přesněji, obrázek 22 znázorňuje vhodný podprogram pro určení polohy prvního pixelů

P(x, y) , na vnější hraně '150a prstence 150. V kroku 300 je (x , Υθ) přiděleno souřadnicím středu kruhu, který byl slícován s vnější hranou prstence v průběhu decentračního testu a v kroku 302 je r_Q přiřazen poloměru vnějšího slučovaného kruhu. Potom, jak ukazuje krok 304, je vytvořena množina horizontálních scanu protínajících pixelové seskupení £6, mající počátek ve středu nebo téměř ve středu levé hrany uvedeného seskupení. Přesněji procesor 64 studuje data-hodnoty Ig v adresách uložených v paměti předřazeného procesoru, jež odpovídají adresámpixelů ve zvolených horizontálních- úsečkách na seskupení' pixelů. Při snímání každého scanu kontroluje procesor 64 hodnotu I každého pixelů v dané horizontální rovině pixelů a' identifikuje .první pixel -v této rovině, jehož hodnota Ig je vyšší než·/ daná hodnota, přičemž je výhodně vytvořena množina takových ses- nů, která umožňuje získat, množinu identifikovaných, pixelů.

——-ob vy ki-e-~b u do u -všech ny “ty t cr ~i*dentrfi k‘o v ahfé“ p-i x’eTy “Le -—

I žet na vnější hraně 150a prstence 150. Ačkoliv je možné, že- pixel ležící kdekoliv na levo od uvedené hrany na seskupení 46 bude mít vysokou hodnotu Ig, což může být způsobeno šumem pozadí nebo vychýlením světla dopadajícího na pixel v průběhu kontrolního postupu čočky, a tento pixel může být identifikován jako osvětlený pixel ve výše zmíněném scanu. Aby nebyly tyto pixely identifikovány jako hranové pixely, je zaveden podprogram S,, který v kroku 306 identifikuje a odloží adresy všech těchto pixelů. Přesněji uvedený podprogram nejprve určí vzdálenost mezi jednotlivými pixely identifikovanými ve scanech a středem (x , y_Q) vnějšího kruhu slícovaného s vnější hranou obrazu čočky v průběhu decentračního testu a za druhé porovná jednotlivé determinované vzdálenosti s r , která je shodná s průměrem uvedeného slícovaného vnějšího kruhu. Pokud je vzdálenost mezi jednotlivým pixelem a středem uvedeného slícovaného kruhu větší než r o víc než o danou vzdálenost d,, potom je tento pixel považován za pixel, který leží na uvedené hraně 150a prstence 150 nebo s ní bezprostředně sousedí, a adresa tohoto- pixelu je odložena. Potom, co jsou adresy všech pixelů·zjištěných 'v průběhu scanu zkontrolovány a je zjištěno zda leží na hraně čočky nebo s ní bezprostředně sousedí,· může být v kroku 310 zvolena jakákoliv adresa zbývajícího pixelu za adresu počátečního pixelu P(x, y} a následně může být zahájeno první obkroužení hrany obrazu čočky.

Obrázek . 23 znázorňuje ve větším detailu způsob, jakým je, první obkroužení provedeno a zejména program k provádění tohoto obkroužení. Průzkum na velké mezery v hraně prstence nebo na vyklenuté části na této hraně, reprezentován kroky 3,14 a 320, prováděný algoritmem začíná v kroku 312 v pixelu P(x, y) a' pokračuje po směru hodinových ručiček podél vnější hrany uvedeného prstence 150. K provedení průzkumu podél uvedené hrany lze použít jakýkoliv vhodný podprogram nebo postup. Po zahájení v pixelu P(x, y) může procesor prověřit tři nebo pět nejbližších pixelů v řadě· nad nebo pod daným pixelem nebo ve sloupci na právo nebo na levo od daného pixelu, v závislosti na kvadrantu nebo sektoru displeje 46, v němž se daný pixel nachází, za účelem identifikace dalšího pixelu na uvedené hraně čočky. K identifikaci dalšího následujícího pixelu na hraně čočky, může procesor použít stejný postup.

-Dále—mů.ž.e.-lpro_c.e.so.r—p.r_o_—jedno_t.l.i_yé__pixely, které byly zjištěny na hraně čočky, určit vzdálenost r pixelem a středovým bodem (x ,

V ) kruhu slícovaného s vnější hranou uvedené čočky. Procesor může rozhodnout, že byla objevena velká mezera v případě, že pro každý pixel z daného počtu po sobe jdoucích pixelů na hraně čočky platí, že r je menší než r o více než dané množství d (r,-r>d ). ^J o g o g

Na druhé straně může procesor dojít k názoru, že byla objevena velká vyklenutá část a to v případe, že mají všechny pixely z dané množiny po sobě jdoucích pixelů na hraně čočky r větší než r_Q o více než dané množství (r-r_Q>d_eo

V případě, že je ''objevena mezera nebo vyklenutí, jsou v krocích 316 resp. 322 použity podprogramy resp. S^, které budou dále popsány detailněji. Pokud však není objevena ani mezera ani vyklenutá část, potom přejde pror •qram· -R- ^Tke~ kroku- 324n---------—.....-- -----------................—-----V kroku 324 program -R zkoumá a určuje zda je první obkroužení hrany prstence 150 ukončeno, přičemž k tomuto kroku lze použít ‘jakýkoliv vhodný postup nebo podprogram. Například, jak již bylo uvedeno v předcházející části,' při obkroužení obrazu čočky podél hrany čočky je vypracován soubor obsahující adresy pixelů, které byly na’-hraně objeveny, v kroku 324 může být tento soubor prověřen za účelem zjištění skutečnosti, zda adresa posledního pixelů zjištěného na hraně (zjišťováno po směru obkroužení) je již zaznamenána v uvedeném souboru Pokud je adresa tohoto .pixelů.. ji ž...na., se z namu.,™p.oi.om„j_e_p.r„v.ní._o.bkr_ojj žení podél hrany obrazu čočky považováno za ukončené, avšak v případě, že adresa tohoto posledního pixelů není v seznamu ještě uvedena, potom není ukončeno ani obkroužení' obrazu uvedené čočky. Pokud je první obkroužení ukončené,, potom přejde algoritmus pružného pá^-^ ďo programu ale pokud není' první obkroužení čočky ještě ukončeno· posune se uvedený algoritmus ke kroku 326 a adresa tohoto posledního pixelů na hraně je přidána do souboru f Potom je ' v kroku 330 P (x, y.) ί ε porovná o objeven další pixel na hraně čočky a s adresou tohoto následujícího pixelů a program p.oťom přejde ke kroku 312.

Obrázek 24 nastiňuje podprogram S£, který se použije vždy při objevení mezery na vnější hraně prstence 150. První krok 322 tohoto podprogramu má identifikovat a zaznamenat do souboru f^ adresy pixelů na začátku a na konci mezery a vzdálenosti mezi těmito dvěma konci pixelů. Tyto dva pixely jsou na obrázku 25A označeny jako P₁ resp. ?2- Potom, co je objevena mezera, tedy pokud má daný počet po sobě jdoucích pixelů r menší než r_Q o více než d , může být poslední pixel na hraně čočky před daným počtem po sobě jdoucích pixelů považováno za pixel na začátku mezery.'

Po objevení mezery, může být díky průzkumu vedenému přes uvedenou mezeru a to podél pixelů ležících na kruhu, který byl slícován s vnější hranou uvedené čočky v průběhu decentračního testu, a díky průzkumu prováděnému radiálně' směrem dovnitř a ven pro daný počet pixelů z uvedené části slučovaného kruhu a který je ukončen po objevení hrany čočky, tedy osvětlených pixelů, přesněji pixelů majících vysokou hodnotu 1^, zjištěn konec této mezery. Po objevení hrany čočky, tedy- potom co byla Objevena série po sobě jdoucích pixelů, které všechny leží v určité vzdálenosti od slícovaného kruhu, přesněji, jestliže pro všechny pixely této uvedené série platí, že r_Q-r menší než d , lze uvedenou mezeru považovat za ukončenou. Poslední pixel na hraně čočky před uvedenou sérií po sobě jdoucích pixelů lze považovat za pixel na konci uvedené mezery.

je pixelům ležícím na úsečce označené na obrázku

I_Q, která je rovna intenzitě y se podprogram vrací k

V kroku 340 podprogramu přímce mezi pixely p^ a P^, 25b jako ly přiřazena hodnota maximálního osvětlení, načež programu R.,.-------Obrázek 26 znázorňuje vývojový diagram podprogramu S^, který je použit v kroku 322 podprogramu R^ v případě, že je na hraně prstence d5Q objevena vyklenutá část 350. Prvních několik kroků programu má ve skutečnosti náčrt44 nout různá přemostění spojující hranu čočky a vyklenutou částí. Přesněji, v kroku 352 podprogram identifikuje pixely P^ a P^, znázorněné na obrázku 25b, na hraně prstence Ί 50 na začátku a na konci vyklenuté části 350 a následně je-v kroku 354 jednotlivým· pixelům na úsečce l^r spojující, pixely P^ a P^ (viz. obrázek 25c} přiřazena hodnota Ig rovná T . Dále v kroku 356 podprogram identifikuje adresu pixelů Ρθ, který leží na hraně prstence 150 daný počet pixelů za, neboli protisměru hodinových ručiček, počátkem uvedené vyklenuté části 350, a v kroku 360 identifikuje pixel Ρθ ležící na hřáne“' vyklenutě'části, jéhž' jě “zjTštěh v dané vzdálenosti d^ od pixelů Ρθ. Dále v kroku 362 a' s přihlédnutím k obrázku 25d je jednotlivým pixelům na ^J3 usecce L, mezi pixely Ρθ a Ρθ přiřazena hodnota.Ig rovna max

Dále v kroku 364 podprogram identifikuje adresu dalšího pixelů ρ , který leží na hraně prstence 15O^; daný počet pixelů před, neboli po směru hodinových ručiček, koncem vyklenuté části, načež v kroku 3-66 podprogram identifikuje pixel P_o na hraně vyklenuté části, jež se nachází

O v dané vzdálenosti d_c od pixelů Ρ V kroku 370 je všem □ o ' pixelům^:· 'na' úsečce - Ω·“ - ( viz·.·· -obrázek—25e j .· · mezi - - pixely - Py a P přidělena hodnota' I_Q rovná T . Potom, co jsou zakreslena příslušná přemostění, vrací se podprogram do programu R₄·

Potom, co je ukončeno první obkroužení obrazu čočky podél jeho -vnější hrany, je použit podporgram R . Tento program, který je znázorněn na obrázku 27, má stanovit, zda jakákoliv mezera, která mohla být v průběhu prvního obkroužení ubrazu hrany čočky objevena, je natolik široká, aby činila uvedenou čočku nevhodnou pro použití spotřebitelem. První krok 376 v programu má stanovit, zda byla v průběhu prvního obkroužení obrazu čočky skutečně objevena / nějaká mezera. Pokud není zjištěna žádná mezera, program se sám ukončí a algoritmus pružného pásu postoupí do programu Rg. Avšak pokud byla v průběhu prvního obkroužení hrany čočky zjištěna jakákoliv mezera, přejde program ke kroku 380 . v tomto kroku jsou šířky jednotlivých mezer postupně srovnávány s danou hodnotou dg a v případě, že je některá šířka mezery větší než uvedená hodnota d^, potom lze uvedenou čočku považovat za nevhodnou pro použití spotřebitelem· a uvedená čočka je v kroku' 382 vyřazena. Pokud není žádná šířka mezery větší než d^, je program R,. ukončen a algoritmus průžného pásu přejde do programu Rg, v němž dochází k druhému obkroužení obrazu hrany uvedené čočky.

Program Rg znázorněný na obrázku 28, jak již bylo uvedeno zjišťuje’ zejména mělké mezery v hraně čočky a malé vyklenuté části na hraně čočky, které nebyly identifikovány v programu R , v němž bylo provedeno první obkroužení obrazu hrany čočky, jako mezery a vyklenuté části. Přesněji v kroku 384 je pixelů P(x, y) přiřazena adresa shodná s adresou prvního pixelů ze souboru f^. Potom v krocích 386, 390 a 392 následuje stanovení dvou vektorů a označené jako hranový resp. radiální vektor, a je spočítán skalární součin těchto dvou vektorů.Přesněji prvním vektorem je vektor procházející pixelem P(x, y), druhým pixelem na hraně čočky a daným počtem pixelů za, neboli proti směru hodinových ručiček, pixelem P(x, y), podél hrany uvedené čočky, a druhým vektorem je radiální vektor prstence 150, jenž prochází pixelem P(x, y) . Sklon těchto dvou vektorů a jejich skalární součin lze snadno určit z adres pixelů, kterými prochází uvedené vektory.

S ořihlédn;

_m obrázek oripace, ze prxe^

P(x, y) leží na pravidelné kruhové části hrany čočky, je vektor procházející tímto pixelem v podstatě tangentou k hraně čočky, jak v kroku 394 ukazuje obrázek 29. Tento vektor V je také v podstatě kolmý k radiálnímu vektoru procházejícímu tímto pixelem a skalární součin těchto dvou vektorů a je v podstatě nulový. Avšak v případě, že pixel P(x, y) leží na nepravidelné části hrany čočky, například na hraně mezery nebo vyklenuté části čočky, označených na obrázku 29 jako 396 resp. 340, nejsou hranový vektor a radiální vektor procházející pixelem P(x, y) obvykle kolmé a skalární součin těchto dvou vektorů není tedy obvykle nulový.

Skalární součin' těchto dvou vektorů V

V₂ je v'kroků ' ~4 0 2 porovnáván s' danou hodnotou-d^. Hodnota· skalárního součinu shodná s danou hodnotou d^ nebo větší než tato hodnota, je známkou toho, že v oblasti pixelu P(x, y) je přítomna znatelná mezera nebo vyklenutá část,, a takovou čočku lze potom považovat za nepřijatelnou pro použití spotřebitelem a je v kroku 404 vyřazena a celý program Rg je ukončen. Pokud je vypočtený skalární s.oučin menší než d?, je to známkou toho, ze na hraně čočky nedošlo v rámci přijatelných limit k jakémukoliv odchýlení od přesného kruhu, a program Rg se přesune ke' kroku 406. V tomto kroku má program stanovit zda je- již ukončeno odruhé obkroužení okolo obrazu ‘ hrany čočky. Přesněji se to provádí ——tak-, -—že-.--se-—z j-iš-ťuge-,—-zdali,—j.e—.pixel ..P.íx, . ..v}...posledním pixelem souboru f^. Pokud ano, potom je druhé obkroužení ukončeno a algoritmus pružného pásu se přesune k programu R_,. Avšak pokud krok 406 určí, že druhé obkroužení kolem obrazu hrany čočky ještě není ukončeno, potom je v kroku

408 pixelu P(x, y) přiřazena adresa shodná s adresou daTsiho pixelu uloženou v souboru f^, načež se program vrátí ke kroku 386. Kroky 386 až 408 se opakují do okamžiku, kdy je uvedená čočka bud vyřazena nebo kdy jsou pro jednotlivé pixely souboru f.j vypočteny skalární součiny z příslušných vektorů a V₂ a zjištěno, zda jsou menší než d?, v tomto okamžiku přejde algoritmus pružného pásu do programu R?, který provede třetí obkroužení okolo hrany čočky.

Výhodně není výše zmíněný skalární součin vypočten pro všechny pixely na hraně čočky, přesněji tento součin není vypočten pro pixely, které jsou na hranách mezer nebo vyklenutých částí zjištěných v průběhů prvního obkroužení hrany čočky. Není nezbytné, aby byl tento skalární součin vypočren pro pixely těchto mezer a vyklenutých částí, protože je již známo, že tyto pixely leží buď na mezeře nebo na vyklenuté části. Tím, že se nestanoví vektory Vp V2 a skalární součiny těchto dvou vektorů uvedených pixelů, se ušetří značné množství zpracovatelského čas.u.

Po ukončení programu Rg přejde algoritmus pružného pásu k programu , který provede třetí obkroužení okolo hrany čočky. Jak již bylo uvedeno', účelem tohoto třetího obkroužení je ve skutečnosti vytvoření nového souboru data-hodnot Ι^θ, který neobsahuje žádná data související, s jakýmkoliv defektem neboli kazem uvedené čočky, jenž hraně uvedené čočky. Program R?, který znázorněn ve větším detailu, se obecně . V první .části . je pixelům přiřazena hodshodná s hodnotou I_Q pro daný pixel, v druhé části se vypočítá průměrná hodnota tloušťky hrany N· pro vnější hranu 164 prstence 162 a v třetí části se pixelům které leží v rozmezí daném vypočtenou průměrnou tloušťkou hrany přiřadí nulová hodnota Ι^θ.

je pravé na vnější je na' obrázku 30 skládá ze tří částí nota která ie

Podrobněji, v kroku 410 programu R^ je všem pixelům přiřazena- hodnota Ι^θ, která je shodná s hodnotou jednotlivých pixelů. Dále s přihlédnutím na obrázky 30 a 31 je v kroku 412 na vnějším okraji 15Qa prstence 150 zvolen · daný počet pixelů, znázorněných na obrázku 31 jako 414a~e. •Načež v kroku 4 ’ 5 pr o g r a m R _Ί ~ s e č te^- 'po čet’ os v ě tlených' pí x e 1 ú* lid 2 pO j. C iTitř ί* V. COCky f O Z nSCvJfiy Cil Ilcl UUídZAU Λ ^: jako 420a-e, jež procházejí uvedenými pixely 414a~e. Program může například při počítání považovat pixel na okraji vnější hrany prstence za první pixel a k němu potom přičítat všechny osvětlené pixely, které objeví na uvedeném poloměru při průzkumu směřujícím radiálně směrem dovnitř od již zmíněného prvního pixelů. V kroku 422 je vypočten průměrný počet osvětlených pixelů na poloměr, čož může být provedeno například prostým videlením celkového počtu spočítaných osvětlených pixelů počtem provedených radiálních scanů. Obvykle tuto průměrnou hodnotu netvoří celé číslo, a výhodně je tedy tato průměrná hodnota zaokrouhlována směrem nahorů na nejbližší celé číslo.

V další části programu R_? je provedeno třetí obkrou- žení vně jší hřány Ϊ5Oa ‘~přš'ťehce ~ Τ5Ό' Aby' mohlo'“být toto^- obkroužení zahájeno, je, v kroku 424/ na této hraně zvolen libovolný pixel za počáteční pixel P(x, y). Načež je v krocích 426 a 430 zvoleným pixelům,. ležícím za průměrnou tloušťkou hrany v radiálním směru a to ve směru dovnitř, přiřazena nulová hodnota Ι^θ. S přihlédnutím k doprovodnému obrázku 32 lze říci, že tyto kroky přiřazují ve skutečnosti nulovou hodnotu I θ pixelům, které se nacházejí ve -vyšrafované- plose-432. -----’ V kroku 434 programu R^ je provedena kontrola, která má stanovit .zda je již ukončeno třetí obkroužení obrazu h r a ny - · č o č k y, - · p ř r č e mž- . k - · p r o vede η í t é t o - ko n t r cly 1 z e—použít, jakýkoliv vhodný podprogram. Například .v případě, že pixelem, který byl zvolen jako počáteční pixel pro třetí obkroužení hrany čočky, je .počáteční pixel souboru lze obkroužení považovat za ukončené tehdy, je-^li krok 426 a krok 430 proveden i u spodního pixeiu souboru f^. Nebo lze použít oddělený zápis adres pixelů použitých v krocích 426 a 430 programu R^ a vždy po doplnění seznamu o adresu nového pixeiu má být provedena kontrola, zda je tento nově zapsaný pixel jíž na seznamu neoo nikoliv. Poxud je adresa tohoto nově vloženého -pixeiu již na seznamu, lze považovat třetí obkroužení kolem hrany čočky za ukončené.

V případě, že je v kroku 434 zjištěno,, že třetí * .

obkroužení okolo hrany čočky není ještě dokončeno, je pixelů p(x, y} přiřazena adresa shodná s adresou dalšího pixelů, myšleno po směru hodinových ručiček, na vnější hraně 150a prstence 150. Tato adresa může být například vyjmuta ze souboru f , a v kroku 436 může být pixelů P(x,

y) prostě přiřazena adresa shodná s adresou uloženou v tomto souboru, která přísluší následnému pixelů. Potom se program Ř vrací ke kroku 426 a kroky 426, 430 a 434 se ’ « opakují pro adresu nového pixelů P(x, y).

.Po ukončení tohoto třetího obkroužení kolem obrazu hrany čočky, vystoupí· procesor 64 z programu R-? a uvedený algoritmus pružného pásu je ukončen.

Po ukončení algoritmu pružného pásu, je provedeno množství dalších operací, jejichž předmětem je obecně zvýraznit všechny nepravidelnosti v uvedené čočce, u níž je prováděna kontrola, čímž následně usnadňují identifikaci těchto nepravidelností.

První z těchto postupů, označený jako vyplnění, má sestavit další soubor data-hodnot 1^ pro pixely seskupení 46. Tento postup může být použit k identifikaci pixelů v jednotlivých nepravidelnostech v, na nebo vedle vnější hrany prstence 150. Přesněji, s přihlédnutím k obrázku 33, jsou tyto data-hodnoty použity k identifikaci pixelů v (i) jednotlivých mezerách 436 v hraně čočky, (ii) v jednotlivých nepravidelnostech 440 uvnitř hrany čočky, v (iii) jednotlivých vyklenutých částech 442 na hraně čočky· a (iv) pixely ležící mezi jednotlivými vyklenutými částmi a přl“te;h7tými^—ÚTeňkamri^-a L. ¹ vytvořenými v 'krdcích' 362 a 370 - ¹ —¹ podprogramu S^.

Tento vyplňovací postup je tvořen počtem specifičtějších ' operací označených jako MAX, PMAX, MIN a PMIN, které využívají zpracování souboru základních data-hodnot souvisejících s uvedenými pixely. V MAX-operaci je danému pixelů přiřazena nová hodnota, která je' rovna maximální základní data-hodnotě osmi pixelů bezprostředně sousedících s daným pixelem, a v PMAX-operaci je danému pixelů přiřazena nová data-hodnota shodná s maximální základní data-hodnotou čtyř pixelů, které s daným pixelem bezprostředně sousedí zleva, zprava, zezhora a zezdola..V MIN-operaci je_ danému pixelů přiřazena další nová data-hodnota shodná s minimální základní data-hodnotou osmi pixelů, které bezprostředně sousedí s daným pixelem, a v operaci PMIN je tomuto pixelů přiřazena .ještě další nová hodnota shodná s minimální hodnotou čtyř pixelů, které s daným pixelem bezprostředně sousedí zleva, zprava, zhora a zezdola.

Obrázky 34a až 34e znázorňují operace MAX, PMAX, MIN a PMIN. Přesněji obrázek 34a ukazuje 7x7 pole čísel a každé číslo reprezentuje data-hodnotu sdruženého pixelů, přičemž poloha čísla v uvedeném poli odpovídá adrese sdruženého pixelů. Takže například data-hodnota pro pixel v adrese (1,1) je 7, data-hodnota pro pixel v adrese (4,1) je 0 a data-hodnoty pro pixely v adresách (4,2), (4,7) a (5,2) jsou 7, 0 resp. 0.

Obrázek 34b znázorňuje hodnoty potom, co' v celém poli čísel znázorněném na obrázku 34a proběhla MAX-operace. Takže například data-hodnota (2,6) na obrázku 34b je rovna 7 vzhledem k tomu, že jeden z osmi pixelů sousedících s daným pixelem na obrázku 34a má hodnotu 7. Podobně hodnota v adrese (6,2) na obrázku 34b je 7, protože v data-souboru obrázku 34a má jeden z osmi pixelů .sousedících s daným 'pixelem hodnotu . 7. Obrázek 34c znázorňuje hodnoty, které zisxalo pole čísel· znázorněné na obrázku 34a potom, co na celém tomto poli proběhla PMAX-operace. Například hodnoty adres (6,3) a (6,4) na obrázku 34c jsou rovny 7, vzhledem k tomu, že adresy obou těchto pixelů bezprostředně sousedí s pixelem majícím hodnotu 7.

Obrázky 34d a 34e znázorňují hodnoty, které pole čísel znázorněné na obrázku 34a získalo potom,'co na celém tomto poli byla provedena MIN-operace resp. PMIN-operace. Například hodnota adresy (4,3) na obrázku 34d je nula vzhledem k tomu, že jeden z osmi pixelů sousedících s adresou (4,3) na obrázku 34a má nulovou hodnotu, přičemž hodnota v adrese (4,2) na obrázku 34e je nulová, protože pixel sousedící s touto adresou zprava má nulovou hodnotu.

Obrázek 35 znázorňuje výhodný vyplňovací postup Rg. S přihlédnutím k uvedenému obrázku, postup používá ' 14 samostatných operací prováděných na data-hodnotách pro pixelové seskupení 46, přičemž každá z těchto operací je prováděna samostatně a to vždy na. celém seskupení 46 pixelů. Oparace po sobě jdou v následujícím pořadí: MAX,. PMAX, PMAX, MAX,· MAX, PMAX, PMAX, MIN, PMIN, PMIN, MIN, MIN, PMIN a PMIN. Výchozími hodnotami pro tyto operace jsou hodnoty I oro uvedené pixely a výsledné data-hodnoty po ukončení všech 14 operací jsou označeny jako hodnoty 1^.

Výsledkem těchto operací je ve skutečnosti vyplnění mezer 436, vyklenutých částí 442' a nepravidelností A40 v/ na- nebo vedle vnější hrany prstence. 150. Přesněji obrázky 33 a 36 ukazují stejnou část prstence 150, přičemž první obrázek znázorňuje pixely jejichž hodnoty osvětlení jsou

-1-^—a—d-ru-h-ý—ob-rá-zek—zná.z.o.r.ň.ug.e—p.ixe.l.ý_,_j.e_j.i.c.hž_hodnota osvětlení je 1^· Rozdíly mezi těmito dvěma obrázky ukazují účinky vyplňovacího postupu znázorněného na obrázku 35. Rozdíl mezi oběma obrázky zpočívá zejména v tom, že hodnota I,, pixelů v mezerách 4 36 , vyklenutých částech 442, v

I nepravidelnostech 440 a v oblastech mezi vyklenutými částmi a úsečkami L, a L, je rovna τ _nv, zatímco I_Q hodnota těchto 3 4 MAX y pixelů je nulová.

Je zřejmé, že k vytvoření požadovaných hodnot 1^ tt * pro výše zmíněné pixely lze použít jakýkoliv další známý postup.

Po ukončení vyplňovacího postupu ϋθ použije procesor 64 druhý máskovací postup Rg za účelem vytvoření souboru hodnot osvětlení pixelů který nezahrnuje účinky světla dopadajícího na část pixelového seskupení. 4 6., jejíž poloměr a středový bod je určen kruhem slícovaným v průběhu decentračního testu, s vnitřní hranou 150b prstence 150. Jak bude dále podrobněji popsáno, tento soubor hodnot osvětlení pixelů následně napomáhá při identifikování defektů ve vnitřní části čočky, t.j. v oblasti ležící radiálně směrem dovnitř od vnitřní hrany prstence 150.

Maskovací postup použití v tomto stupni kontrolního postupu je velmi podobný maskovacímu programu R^ znázorněnému na obrázcích 19a. až . 19c a 20. Základní rozdíl· mezi těmito dvěma postupy spočívá v tom,· že poloměr masky použitě v postuou R_n je nepatrně menší než poloměr kruhu slícoy váného s vnitřní hranou prstence 150/ zatímco poloměr masky použité v postupu R^ je nepatrně větší než poloměr kruhu slícovaného s vnější hranou 150a prstence 150.

Obrázek 37 znázorňuje vývojový diagram výhodného maskovacího postuou R_Q. První krok 446 tohoto programu má určit, zdali byly v krocích 216 nebo 226 decentračního testu na vnitřní hraně prstence 150 objeveny alespoň tři pixely nebo zdali bylo zjištěno, že uvedená oční čočka je špatně decentrovaná. Pokud bylo zjištěno v jednom z dvou výše popsaných kroku decentračního testu, že uvedená čočka je špatně decentrovaná, potom se maskovací postup Rg ukončí sám v kroku 450. ?ckH program Rg není v Kroku 45ú ukončen, přejde ke kroku 452, který má získat souřadnice středu kruhu, který byl slícován s vnitřní hranou 150b prstence 150 v průběhu decentračního testu. Tyto souřadnice byly stanoveny a následně uloženy v paměti procesoru v průběhu

A decentračního testu, a tyto souřadnice mohou být získány jejich prostým vyhledáním v paměti procesoru.' Potom co jsou uvedené středové souřadnice získány je v kroku 454 zaveden maskovací program. S přihlédnutím k obrázkům 38a až 38c, tento podprogram ve skutečnosti překryje pixelové seskupení 46 kruhovou maskou 456, jejíž střed má výše zmíněné středové souřadnice, a která má průměr nepatrně menší než kruh slícovaný s vnitřní hranou 150b prstence 150, načež maskovací podprogram přiřadí jednotlivým pixelům hodnotu Přesněji Každému pixelů, který je vně této masky, maskovací

.....- podprogram--přiřadí -hodnotu· I shodnou s hodnotou. Ιθ tohoto pixelů a každému pixelů uvnitř masky přiřadí maskovací podprogram nulovou hodnotu

Přesněji, v kroku 452 jsou souřadnice (x^, y ) výše zmíněného středového bodu a hodnota poloměru která je zvolena tak, aby byla nepatrně menší než hodnota poloměru kruhu slícovaného s vnitřní hranou prstence 150, přeneseny do maskovacího podprogramu. Potom v kroku 454 tento podprogram vytvoří soubor f adress všech pixelů seskupení 46, které se nacházejí ve vzdálenosti Γθ od uvedeného středového bodu (x^, y^). Načež jsou ^_v kroku _________.™_.^£6O_proyě<eny.._adre_s^y.„._.všech._j>ixelů__seskupení^ 46 a_ určí se, jsouli tyto adresy v uvedeném souboru ίθ. V případě, že adresa pixelů je v uvedeném souboru, je následně v kroku 462 tomuto pixelů přiřazena nulová hodnota I ₂, avšak pokud adresa pixelů není na seznamu, potom je v kroku 464 pixelů přTřazena hodnota~I₂ s'h'o'ďn'á~s~h'odn'Q'tou I_o tohoto pixelů.

O

V kroku 454 programu Rg může být použit jakýkoliv vhod.nv oodorogram zvolený z celé řady známých spec i £ ickvch maskovacích programů.

Obrázek 38c znázorňuje osvětlené seskupení 46 pixelů, přičemž intenzita osvětlení jednotlivých pixelů je rovna jejich hodnotě 1^·

Po ukončení tohoto druhého maskovacího postupu je zaveden další program ϊ^θ, zahrnující sérii operací, který má poskytnout soubor hodnot pixelového osvětlení, jenž jasně identifikuje pixely, které jsou v jednotlivých nepravidelnostech nebo defektech v kontrolované čočce. Přesněji, účelem těchto dalších opěrací je poskytnout soubor hodnot pixelového osvěltení, který neobsahuje žádný jev vytvořený na seskupení 46 šumem pozadí nebo jakýkoliv jev vytvořený na seskupení 46 normální neboli pravidelnou hranou 150a a 150b prstence 150. Tyto další operace jsou znázorněny ve vývojovém diagramu na obrázku 39.

V kroku 466 je pro jednotlivé pixely získána další hodnota 1^, přesněji, hodnota pro každý pixel je získána odečtením hodnoty pro uvedený pixel od hodnoty

I pro tento pixel.. Obrázky 40a, 40b a 40c znázorňují pixely v části prstence 162, které jsou osvětleny s intenzitou I θ, I_l2 resp. I₁₃, a je patrné,že praktickým účinkem kroku 466 je odečtení obrazu z obrázku 40b od obrazu z obrázku 40a vedoucí ke vzniku obrazu znázorněného na obrázku 40c.

Potom je v kroku 470 provedena operace označena jako vyčištění, která má ve skutečnosti eliminovat, nežádoucí osvětlené pixely. Přesněji, výchozími hodnotami pro operace MAX, MIN, PMIN a PMAX, které jsou prováděny v uvedeném pořadí na celém pixelovém seskupení 46, jsou hodnoty 1^ příslušných pixelů, přičemž tyto operace produkují další TcrafcroT—pŤxe-l-ovýoh—hed-n&fe—o-z-na-čený-ch—j.a.k.0_hod noty . I

Obrázek iůu znázorňuje osvětlené pixely prstence, pricamz intenzita osvětlení je rovna jejích hodnotě I , ^a í^a^ je zřejmé při srovnání obrázků 40c a 40d, cílem vyčištění je prostě eliminovat různé izolované pixely, které jsou z nějakého již uvedeného důvodu na obrázku 40c osvětlené.

Potom, co systém 10 již zpracoval data podle výše popsaných programů R^-R^, je provedena analýza defektů nebo kazů, přičemž obrázky 41a a 41b znázorňují vývojový diagram výhodného defektového detekčního nebo analytického programu . Tato analýza může být lépe pochopena s přihlédnutím k obrázku 42, který znázorňuje pixely části prstence 150 osvětlené s intenzitou, která je rovna jejich příslušným hodnotám 1₁₄....... S přihlédnutím k obrázkům 41a, 41b á 42' ' je Vprvní části této defektové analýzy, v krocích 472 a 474 obrázku 41a sestaven seznam adres pixelů na počátku a na konci jednotlivých horizontálních sérií po sobě jdoucích osvětlených pixelů označených jako zpracovávaný úsek. Přesněji, procesor 64 ve skutečnosti snímá jednotlivé horizontální řady pixelů v seskupení 46, a v průběhu jednotlivých.snímání, vždy, když se narazí na sérii osvětlených pixelů, je první a. poslední pixel této série zaznamenán do souboru fg. V případě jednotlivých izolovaných osvětlených pixelů, t.j·. pixelů, které zleva i zprava sousedí s neosvětlenými pixely, je adresa těchto osvětlených pixelů zaznamenána .ÍaJ<_.jako^_adr.ě.s.a„.p.r.v.ního.,„tak_.jako-ad-r-esa—posl-edn-í-ho“ pixelu ve zpracovávaném úseku tvořeném uvedeným osvětleným pixelem.

Přesněji, procesor ve skutečnosti nesnímá obraz na pixelovém seskupení, . ale na místo toho kompiluje výše žmiňěňy adresový seznam přezkoumáním hodnot uložených v paměti procesoru pro pixely seskupení 46.

Po uzavření souboru fg, program R^ zavede podprogram, který ma v kroku 476 vytvořit samostatný soubor ^6a’’’^6n P^ro ’^Každou oblast nebo skupinu sdružených osvětlených pixelů, neboli přesněji, pro každou oblast nebo skupinu sdružených pixelů majících vysokou hodnotu i K provedení tohoto seskupení lze použít jakýkoliv vhodný seskupovací podprogram. Potom, co jsou tyto samostatné soubory seskupeny, následuje v kroku 480 setřídění souborů pro osvětlené oblasti, které jsou vzájemně blízké, jako ty znázorněné jako 482 a 4 84 na obrázku 42. To lze provést například prověřením a stanovením toho, zda jakýkoliv pixel z jedné osvětlené oblastí leží v rozmezí daného počtu pixelů, například dvou nebo tří, od jakéhokoliv pixelu z další osvětlené oblasti. Tyto blízké osvětlené oblasti lze ve skutečnosti považovat za jednu osvětlenou oblast.

Po ukončení kroku 480 jsou spuštěny podprogramy, které v kroku 486 spočtou uvedenou plochu a těžiště jednotlivých ploch osvětlených pixelů a hraničící okénko uvedených oblastí. K provedení těchto výpočtů lze použít celou ?

Λ · řadu známých podprogramů, a vzhledem k tomu, že tyto progy rámy jsou dostatečně známy, není nutné je zde podrobně popisovat. . ..

Dále, program R^ stanovuje obecnou polohu jednotlivých osvětlených oblastí. Přesněji jsou v kroku 49Q získány adresy středů a poloměry uvedených dvou kruhů slícovaných s vnější a vnitřní hranou 150a resp. 150b prstence 150. Tato data byla určena nebo zjištěna v průběhu dečentračního testu a následně uložena do paměti procesoru, přičemž nyní mohou být tato data získána prostým vyhledáním v uvedené paměti procesoru. Potom v kroku 492 procesor 64 určí zda jsou uvedená těžiště jednotlivých ploch osvětlených pixelů umístěna (i) uvnitř středové zóny uvedené čočky (oblast radiálně uvnitř kruhu slícovaného s vnitřní

-hrano-u—p-rs-be-noed—nebo_Líú.lL—v_o.kra jové zóně uvedené čočky , lobia-st u-edene cocky mez-L dvěma kruhy slrcovanymi o vnitř ní a vnější hranou uvedeného prstence).

K určení toho, zdali těžiště, oblasti leží v oblasti vymezené prvním kruhem nebo mezi dvěma obecně soustřednými kruhy lze použít celou řadu známých podprogramů a není nutné zde tyto podprogramy detailněji popisovat. · Kroky 490 a 492 nejsou nezbytné pro operace systému 10 v širším smyslu. Data spojená s výše uvedenými kroky mohou být nápomocná při nastavení nebo propracování postupu nebo materiálů používaných k výrobě čoček.

Po ukončení kroků 490 a 492 stanoví procesor zdali je velikost jednotlivých osvětlených oblastí pixelů natolik velká,··· aby -mohla -být-kvalifikována··'jako''kaz' nebo' defekt/ pro který může být uvedená čočka vyřazena. Přesněji, v kroku 494 je velikost každé oblasti osvětlených pixelů porovnána s předem, zvolenou velikostí. V případě, Že je tato osvětlená plocha menší' než předem zvolená velikost, potom nelze tuto osvětlenou oblast považovat za dostatečnou pro vyřazení uvedené čočky. Avšak v případě, že je·, tato oblast osvětlených pixelů větší než předem zvolená velikost, potom je tato osvětlená plocha kvalifikována jako kaz nebo defekt, který činí čočku nevhodnou pro použití spotřebitelem. Uvedenou předem zvolenou velikost lze uložit například do paměťové jednotky 70.

Dále je výhodné uložit do paměti celkový počet defektů zjištěných u jednotlivých'· čoček. Tento součet může být použit pro analýzu postupu a materiálů použitých k výrobě uvedených čoček.

V kroku 500 se na monitoru 72 vytvoří zobrazení oblastí osvětlených pixelů s těmi oblastmi, které jsou větší než výše zmíněná mezní velikost vymezená ohraničujícím okénkem,, Následně v kroku 5G2 procesor 54 prověří a stanoví zda byl v uvedené čočce· skutečně objeven nějaký defekt. V případě, že v uvedené čočce byl skutečně objeven nějaký defekt, potom je v kroku 504 generován signál na vyřazení čočky, který se dále přenese na monitor 72 a do tiskárny

76, a uvedená čočka může být z uvedeného systému 10 vyjmuta. Pokud však není u čočky zjištěn žádný defekt, potom je program R^ jednoduše ukončen. Systém 10 následně provede posunutí další čočky osvětlovacím subsystémem 1 4, přičemž touto další čočkou pronikne další světelný impuls. Světlo, které prošlo uvedenou' čočkou je zaostřeno na pixelovém seskupení 46 načež opět následuje výše popsaný obraz zpracující postup, jehož cílem je stanovit,’ zdá j'ě táto' další' čočka přijatelná pro použití spotřebitelem.

, Lze říci,· že výše popsané provedení způsobu ,a systému kontroly očních čoček podle vynálezu má pouze ilustrativní charakter a nikterak neomezuje· rozsah vynálezu,, který je jednoznačně vymezen rozsahem patentových nároků.

Claims (19)

1. Zařízení pro nesení oční čočky, vyznačené tím, že zahrnuje základnový člen (106) a misku (110) připojenou k základnovému členu_(106) a nesoucí oční. čočku (84), přičemž uvedená miska (110) je v podstatě transparentní a zahrnuje komolokuželovitou boční stěnu (110a) mající konstantní sklon a hemisféricky tvarované dno (110b) spojené s boční stěnou (110a), vybíhající z této boční stěny (110a) směrem dolů a mající konstantní poloměr zakřivení asi o 10 % větší než daný poloměr zakřivení oční čočky (84).

2. Zařízení podle nároku 1, vyznačené t í m, že miska (110) je souměrná podle osy, přičemž boční stěna (110a) misky (110) vybíhá pod úhlem asi 20° vzhledem k této ose a tlouštka boční stěny (110a) misky (110) je menší než asi

0,254’ mm.

3. Zařízení podle nároku 2,vyznačené tím, že je určeno pro nesení oční čočky (84) mající daný průměr, p'řič'e'mž^—dno (ΊΊΌΈΠ misky (”1ΊΌ~) má průměr větší než daný průměr čočky (84).

4. Zařízení podle nároku 3,vyznačené tím, že miska (110) má hloubku větší než daný průměr.

5. Zařízení podle nároku 4, vyznačené še daný průměr čočky (84) je přibližně roven 20 mm.

tím,

II

6. Zařízení podle nároku 5, vyznačené tím, že miska (110) má horní kruhovou část mající průměr přibližně rovný 22 mm.

7. Zařízení podle nároku 6,vyznačené tím, že miska- (1-10) má hloubku-přibližně rovnou 20 mm..

8. · Zařízení podle nároku 1,vyznačené tím, že poloměr zakřivení misky (110) je přibližně roven 11 mm.

9. Zařízení podle nároku 1,vyznačené tím, že miska (110) je vyrobena z polyvinylchloridu.

10. Nosič očních čoček, vyznačený tím, že zahrnuje základnový člen (106) a množinu misek (110) připojených k základnovému členu (106), přičemž každá z misek (HO), je v podstatě transparentní a zahrnuje komolokuŽelovitou boční stěnu (110a) mající konstantní sklon a hemisférické dno (110b) spojené s boční stěnou (110a) a vybíhající z této boční steny (110a) směrem dolů, přičemž v každé z uvedených misek (110) je uložena jedna z množiny očních čoček (84) a oční Čočky (84) mají jednotný poloměr zakřivení asi o 10 % větší než daný poloměr zakřivení oční čočky (84).

11. Nosič podle nároku 10, vy značený tím, že každá oční čočka (84) dosedá na dno (110b) misly (110), v níž je oční čočka (84) uložena.

12. Nosič podle nároku 11,vyznačený tím, že každá miska (110) obsahuje kapalný roztok (112), přičemž oční čočka (84) v každé misce (110) je zcela ponořena do

XII tohoto kapalného roztoku (112).

13. Nosič podle nároku 11,vyznačený tím, še každá miska (110) je souměrná kolem osý a boční stěna (110a) každé misky (110) vybíhá pod úhlem 20° vzhledem k této ose, přičemž tlouštka boční stěny (110 každé misky (110) je menší než asi 0,254 mm.

14. Nosič podle nároku 13,vyznačený tím, že oční čočky (84) mají stejný daný průměr ,a dno (110b) každé misky (110) má průměr větší než uvedený daný průměr oční čočky (84).

15. Nosič podle nároku 14,vyznačený tím, še každá miska (110) má hloubku větší než daný průměr čočky (84).

16. Zařízení.pro nesení očních čoček-majících daný'poloměr zakřivení, vyznačené t í m , še zahrnuje základnový člen (106) a množinu misek (110) spojených se základovým členem (106), přičemž každá z misek (110) je v podstatě transparentní a uzpůsobena pro nesení oční čočky (84) a každá z misek (110) zahrnuje komolokuželovitou boční stěnu (110a) .maj.í.c.í_ko.n'stan-tn-í—sk-l-©n-a—hem-i-sf-ér-i-e-k-y—t-va-rované-dno^-(^-1~1Objspojené s boční stěnou (110a), vybíhající z této boční stěny (110a) směrem dolů a mající konstantní poloměr zakřivení asi o 10 % větší než uvedený daný poloměr zakřivení čočky (84).

17. Zařízení podle nároku 16, vyznačené tím, še každá miska (110) je symetrická kolem osy a boční stěna (110a) každé misky vybíhá pod úhlem asi 20° vzhledem k této ose, přičemž tlouštka boční steny (110a) každé misky (110) je menší než asi 0,254 mm.

IV

18. Zařízení podle nároku 17, vyznačené tím, že dno (110b) každé misky (110) má průměr větší než daný průměr oční čočky (84) a každá miska (110) má hloubku větší než uvedený daný průměr.

-1-9-:· Za-ř-ízen-í -podl-e nároku 18-, .v y. z. .n. a. .č. e..n é. t. í .m.,.....

že množina misek (110)·je uspořádána do seskupení m x n misek (110) a osy misek (110) jsou od sebe navzájem odsazeny přibližně o 30 mm.

20. Zařízení podle nároku 19, y yznačené tím, že každá miska (110) zahrnuje horní kruhovou část mající průměr přibližně rovný 22 mm, .přičemž hloubka každé misky (110) je přibližně roven 22 mm a poloměr zakřivení každé misky (110) je přibližně roven 11 mm.