CZ24654U1 - Konstrukční systém pro zavěšení fasádních obkladových desek - Google Patents

Description

Oblast techniky

Technické řešení se týká uspořádání konstrukčního systému pro zavěšení fasádních obkladových desek, určeného pro zavěšení lehkých zejména laminátových a bondových obkladových desek a panelů na stěny budov, kdy prostřednictvím variabilního kotvícího členu je umožněno vyložení nosného roštu a nastavení distanční vzdálenosti obkladových desek od budovy, čímž dochází ke značnému zjednodušení rektifikace a vyrovnání nerovnosti podkladové stěny.

Dosavadní stav techniky

Pro obkládání stěn budov fasádními deskami se používají různé konstrukční systémy vybavené kotvícími prvky, které podle druhu obkladu zajišťují co možná nej spolehlivější a nej bezpečnější uchycení desek, přičemž je rovněž nutno při vývoji systémů uvažovat s možností výměny jednotlivých desek v případě jejich devastace jak vlivem působení klimatických Činitelů, tak mechanickým poškozením z různých příčin. Konstrukce fasádního obkladu je například známa ze spisu CZ 1995-2505 A3, který řeší speciálním způsobem nastavitelné umístění vodících profilů, tvořících nosný rošt pro obkladové dílce. Ve spisu CZ 1994-1373 A3 je popsána vlastní konstrukce přídržné lišty pro upevňování obkladových desek, která je opatřena soustavou rybinových drážek. Nevýhodou tohoto provedení je fakt, že u něj není řešen problém působení objemových změn zavěšovaného materiálu, které dosahují zejména u dřevovláknitých nebo dřevocementových desek značných parametrů. Je rovněž znám způsob obkládání budovy pomocí fasádních desek popsaný ve spisu CZ 1995-1995 A3, který je realizován pomocí tvarovaných spojovacích dílů, které jsou upevňovány jednak do profilu uchyceného na stěně budovy a jednak do drážek, vytvořených v samotné fasádní desce. Toto provedení není rovněž použitelné pro dřevovláknité či dřevocementové desky, neboť vytvořením drážky v desce by došlo k jejímu zeslabení, které by mohlo způsobit ztrátu pevností a vzniku rizika vytržení desky ze spojovacího dílu.

Samotné kotvení dále neřeší možnost doladění nerovností fasády a možnosti dilatačního pohybu desek, což by mohlo být příčinou praskání desek. Fasádní obkladový rám popsaný ve spise CZ 2003-2756 A3 pak umožňuje přichycení desek vyrobených jen z určitého materiálu, a to jen po jejich obvodu, a je vhodný pouze pro obkladové desky rozměrů menších jak 600*600 mm, u nichž nehrozí deformace kroucením. Konstrukce podle spisu CZ 2002-544 A3 řeší uchycení obkladů pomocí pravoúhlých kazet upevňovaných na nosnou konstrukci vytvořenou z hliníkových profilů. Řešení je konstrukčně a montážně velmi složité a jeho provedení neřeší působení dilatačních změn obkladů, takže je nepoužitelné pro zavěšení dřevovláknitých nebo dřevocementových desek velkých rozměrů, které vykazují stranový pohyb v řádu jednotek až desítek milimetrů. Ve spise CZ 22398 je popsán konstrukční systém pro zavěšení fasádních obkladových desek, který je zejména použitelný pro obklady tvořené dřevovláknitými nebo dřevocementovými deskami velkých rozměrů, které vykazují velké dilatační a objemové změny pri změnách povětrnostních podmínek a vzdušné vlhkosti. Na stěně budovy je vytvořen nosný rošt, který se nejdříve uchytí do stěny v příslušných intervalech kotvami vybavenými spojovacími a montážními prvky pro uchycení horizontálních nosníků. Na takto připravený nosný rošt jsou připevněny závěsy, na které je možno nasouvat pomocí úchytů jednotlivé obkladové desky, přičemž je možno bezproblémově dodržet potřebné dilatační spáry mezi jednotlivými obkladovými deskami. Nevýhodou tohoto technického řešení je skutečnost, že vzdálenost obkladových desek od stěny budovy je dána délkou kotvy, přičemž distanční vzdálenost mezi stěnou a nosným roštem, na kterém jsou obkladové desky zavěšeny, není možné měnit. Vzhledem k častým problémům s nerovností stěn budov je však nutné distanční vzdálenost upravovat a provádět vyložení nosného roštu.

Úkolem předkládaného technického řešení je představit takový konstrukční systém pro zavěšení lehkých fasádních obkladových desek, který by umožňoval variabilní vyložení nosného roštu a nastavení distanční vzdálenosti obkladových desek od stěny budovy, přičemž by byl konstrukčně a montážně jednoduchý a použitelný zejména pro obklady, které mají nízkou hmotnost jako jsou například HPL lamináty ěi bondy, případně jiné obkladové materiály, které jsou lehké a statika

- 1 CZ 24654 Ul systému umožní jejich uchycení. Celý konstrukční systém pro zavěšení lehkých fasádních obkladových desek by měl být podstatně lehčí než systém pro zavěšení dřevovláknitých a cementotřískových desek, což má za následek zmenšení profilů jednotlivých konstrukčních prvků a tedy celkové odlehčení konstrukčního systému.

Podstata technického řešeni

Stanoveného cíle je do značné míry dosaženo technickým řešením, kterým je konstrukční systém pro zavěšení fasádních obkladových desek obsahující nosný rošt tvořený ze vzájemně spojených horizontálně situovaných lomených závěsů a vertikálně vedených nosníků, na nichž jsou umístěny kotvicí členy uspořádané minimálně ve dvou horizontálních řadách, přičemž obkladové desky jsou uchyceny na lomených závěsech pomocí sady úchytů vytvořených ve tvaru malého písmene h, které jsou svými dlouhými nožkami připevněny v horizontálních řadách na vnitřních stěnách obkladových desek a svými drážkami vytvořených mezi dlouhými stěnami a krátkými stěnami jsou uloženy na lomených závěsech, kde podstata řešení spočívá v tom, že kotvicí člen je tvořen L-profilovou základní kotvou a variabilním prvkem, které jsou vzájemně spojeny alespoň jedním spojovacím členem v místě, kde k sobě vzájemně přiléhají alespoň jeden distanční otvor vytvořený na variabilním prvku a alespoň jeden spojovací otvor vytvořený na základní kotvě, přičemž buď distanční otvor nebo spojovací otvor má tvar podélné, horizontálním směrem vedené, Štěrbiny.

Ve výhodném provedení je variabilní prvek kotvícího členu pro uchycení k nosníku opatřen ale20 spoň jedním spojovacími prvkem a alespoň jedním montážním prvkem ve tvaru jazýčku a základní kotva kotvícího členu je pro uchycení k variabilnímu prvku kotvícího členu opatřena alespoň jedním propojovacím členem.

Nový konstrukční systém pro zavěšení lehkých fasádních obkladových desek vybavený kotvicí sestavou umožňuje svým jednoduchým provedením variabilně nastavit vzdálenost nosného roštu od stěny budovy, čímž dochází ke značnému zjednodušení rektifikace a vyrovnání nerovnosti podkladové stěny. Kotvicí prvky umožňují vyložení nosného roštu a nastavení distanční vzdálenosti obkladových desek, kdy délkově stavitelný kotvicí člen je tvořen jednak základní kotvou upevňovanou ke stěně budovy a jednak variabilním prvkem uchyceným k nosnému roštu, přičemž základní kotva a variabilní prvek jsou vzájemně spřažený spojovacím členem, například

Šroubem DIN 603.

Popis obrázků na připojených výkresech

Konkrétní provedení technického řešení je schematicky znázorněno na připojených výkresech, kde:

obr. 1 je celkový axonometrický pohled na kotvicí systém ze strany stěny, na které je uchycen, obr. 2 je detailní pohled A z obr. 1 na provedení kotvícího členu, a obr. 3 je detailní pohled B z obr. 1 na alternativní provedení kotvícího členu.

Výkresy, které znázorňují technické řešení, a následně popsaný příklad konkrétního provedení v žádném případě neomezují rozsah ochrany uvedený v definici, ale jen objasňují podstatu technického řešení.

Příklady provedení technického řešení

Konstrukční systém pro zavěšení fasádních obkladových desek 1 znázorněný na obr. 1 sestává ze vzájemně spojených horizontálně situovaných lomených závěsů 2 a vertikálně vedených nosníků 3, které společně tvoří nosný rošt systému, přičemž na nosnících 3 jsou umístěny kotvicí členy 4 uspořádané podle rozměrů obkladových desek 1 minimálně ve dvou horizontálních řadách. Nos45 niky 3 jsou tvořeny pravoúhlými L-profily, jejichž jedno rameno 31 slouží k uchycení kotvícího členu 4 a na druhém rameni 32 jsou upevněny, například přišroubovány, svým spodním dílcem 21 horizontálně situované lomené závěsy 2. Kotvicí člen 4, je tvořen základní kotvou 41, uchy-2CZ 24654 Ul cenou k neznázorněné stěně budovy, a variabilním prvkem 42 upevněným k nosníku 3, přičemž základní kotva 41 a variabilní prvek 42 jsou vzájemně spřaženy spojovacím členem 43, například šroubem DIN 603. Další nedílnou součástí konstrukčního systému jsou sady úchytů 5 vytvořených ve tvaru malého písmene h, které jsou svými dlouhými stěnami 51 připevněny v horizontálních řadách na vnitřních stěnách obkladových desek 1, přičemž v drážkách 53 vytvořených mezi dlouhými stěnami 51 a krátkými stěnami 52 jsou vloženy lomené závěsy 2.

Jak je patmé z obr. 2 nebo obr. 3, základní kotvy 41 jsou tvořeny L-profily, jejichž kratší ramena 4H jsou upravena pro uchycení ke stěně budovy, například vybavena jedním či dvěma kotvícími otvory 412. Delší ramena 413 základních kotev 41 jsou uzpůsobena pro nastavitelné montážní upevnění variabilního prvku 42, například jsou vybavena jedním či více kruhovými, oválnými spojovacími otvory 414 uspořádanými vertikálně. Základní kotvy jsou dále na okraji orientovaném směrem k nosníku 3 opatřeny alespoň jedním propojovacím členem 415. Ploché variabilní prvky 42 jsou opatřeny jedním nebo dvěma horizontálně vytvořenými štěrbinovými distančními otvory 421, přičemž variabilní prvky 42 jsou dále na okraji orientovaném směrem k nosníku 3 opatřeny spojovacími prvky 422 a dvěma horizontálně vedenými zářezy, které vytvářejí montážní prvky 423 ve formě jazýčku. Pevné spojem variabilních prvků 42 a základních kotev 41 je dosaženo pomocí jednoho či dvou spojovacích členů 43, které procházejí spojovacími otvory 414 základních kotev 41 a distančními otvory 421 variabilních prvků 42, přičemž distanční vzdálenost obkladových desek od budovy je prostřednictvím distančních otvorů 421 nastavitelná. Distanční vzdálenost je dána horizontálními rozpětími vzájemně k sobě přiléhajících distančních otvorů 421 a spojovacích otvorů 414, kdy spojovací člen 43 může být umístěn v otvorech 421. 414 jak na okrajích orientovaných směrem k nosníku 3, kdy je délka kotvícího členu 4 a vyložení nosného roštu nejmenší, tak na okrajích orientovaném směrem ke stěně budovy, kdy je naopak délka kotvícího členu 4 a vyložení nosného roštu největší.

Pri požadavku využití konstrukčního systému na stavbě se samotné obkladové desky 1 upraví přímo u výrobce na potřebné velikosti a opatří se na CNC strojích příslušnými spojovacími a montážními segmenty. Na stavbě se na montážním stole připevní na obkladové desky 1 samotné úchyty 5, čímž odpadá jakákoliv přímá montáž na stěně. Na stěně budovy se vytvoří nosný rošt systému tím, že se nejdříve uchytí do stěny v příslušných intervalech základní kotvy 41 kotvicích členů 2, na které se pomocí spojovacích členů 43 umístí variabilní prvky 42, přičemž se pomocí vzájemně k sobě přiléhajících distančních otvorů 421 a spojovacích otvorů 414 nastaví distanční vzdálenost tak, aby došlo k vyrovnání nerovnosti podkladové stěny budovy. Poté se na variabilní prvky 42 kotvicích členů 2 připevní nosníky 3, které je možno pomocí výše popsaných spojovacích prvků 422 a montážních prvků 423 ustavit do jedné roviny, a tím se vyhnout následnému pnutí v obkladových deskách 1 po montáži. Na takto upevněné nosníky 3 se pak připevní závěsy

2, na které je možno nasouvat pomocí úchytů 5 jednotlivé obkladové desky 1, přičemž je možno bezproblémově dodržet potřebné dilatační spáry mezi jednotlivými obkladovými deskami 1.

Popsané a znázorněné provedené není jedinou možnou konstrukcí systému podle technického řešení, ale v závislosti na velikosti obkladových desek 1 je možno použít více jak dvou či tří horizontálních závěsů 2, stejně tak je na velikosti obkladových desek závislý jak počet kotvicích členů 4 ve vertikálních i horizontálních úrovních, a tak i tomu odpovídající počet a délka nosníků

3. Dále spojovací otvor 414 základní kotvy 41 nemusí mít kruhový, či oválný tvar, ale může mít tvar podélné, horizontálním směrem vedené, štěrbiny, a naopak distanční otvor 421 variabilního prvku 42 nemusí mít tvar podélné štěrbiny, ale může mít kruhový či oválný tvar.

Claims (3)

NÁROKY NA OCHRANU

1. Konstrukční systém pro zavěšení fasádních obkladových desek (1) obsahující nosný rošt tvořený ze vzájemně spojených horizontálně situovaných lomených závěsů (2) a vertikálně vedených nosníků (3), na nichž jsou umístěny kotvicí členy (4) uspořádané minimálně ve dvou hori-3CZ 24654 Ul zontálních řadách, přičemž obkladové desky (1) jsou uchyceny na lomených závěsech (2) pomocí sady úchytů (5) vytvořených ve tvaru malého písmene h, které jsou svými dlouhými nožkami (51) připevněny v horizontálních řadách na vnitřních stěnách obkladových desek (1) a svými drážkami (53) vytvořených mezi dlouhými stěnami (51) a krátkými stěnami (52) jsou uloženy na

5 lomených závěsech (2), vyznačující se tím, že kotvicí člen (4) je tvořen L-profilovou základní kotvou (41) a variabilním prvkem (42), které jsou vzájemně spřaženy alespoň jedním spojovacím Členem (43) v místě, kde k sobě vzájemně přiléhají alespoň jeden distanční otvor (421), vytvořený na variabilním prvku (42), a alespoň jeden spojovací otvor (414), vytvořený na základní kotvě (41), přičemž buď distanční otvor (421) nebo spojovací otvor (414) má tvar poio délné, horizontálním směrem vedené, štěrbiny.

2. Konstrukční systém pro zavěšení fasádních obkladových desek (1) podle nároku 1, vyznačující se tím, že variabilní prvek (42) kotvícího členu (4) je pro uchycení k nosníku (3) opatřen alespoň jedním spojovacími prvkem (422) a alespoň jedním montážním prvkem (423) ve tvaru jazýčku.

i5

3. Konstrukční systém pro zavěšení fasádních obkladových desek (1) podle nároků 1 a 2, vyznačující se tím, že základní kotva (42) kotvícího členu (4) je pro uchycení k variabilnímu prvku (42) kotvícího členu (4) opatřena alespoň jedním propojovacím členem (415).