CZ222999A3 - Těsnicí systém - Google Patents

Abstract

Těsnicí systém obsahuje uzavírací orgán (1), proti němuž těsní pohyblivé sedlo (5). Sedlo (5)je tlakutěsně spojeno s trubkou (2), kteráje opět spojena s přírubou (3). Celá konstrukční skupinaje prostřednictvímpříruby (6) spojena s pouzdrem (8) a staticky utěsněna prostřednictvímtěsnění (7). Sedlo (5) obsahuje membrány (9) a (10) a opěrnou desku (14). Membrány (9) a (10) tvoří s opěrnou deskou (14) tlakový prostor (11), kterýje prostřednictvím otvorů (12) a připojovacích nástavců (13) spojen se zdrojem tlaku. Tlakový kanál mezi otvory (12) a připojovacímnástavcemje tvořen uvnitř trubky (2) plechem (15), kterýje tlakutěsně spojen s trubkou (2). Membrána (9)je opatřena oděruvzdomým ochranným povlakem Opěrná deska (14) tvoří radiální vedení membrán (9) a (10) a zároveň tvoří axiální omezení zdvihu pň změně směru tlaku při uzavřenémuzavíracím orgánu.

Description

Vynález se týká těsnění podle znaků uvedených v úvodní části prvního nároku.

Těsnění sestává z kovových součástí, které ohraničují tlakový prostor, natlakovatelný zvnějšku, pro dosažení těsnosti. Výlučné použití kovových součástí dovoluje nasazení těsnění v široké oblasti teplot za podmínek mimořádného oděru v důsledku častého styku s provozním médiem nebo vlivem složení provozního média.

Dosavadní stav techniky

Pro funkci takovéhoto těsnícího prvku je podstatné, že se těsnosti armatury mezi pouzdrem a uzavíracím orgánem dosahuje prostřednictvím dvou těsnících sedel, uspořádaných v pouzdře. Při směrově určeném rozdílovém tlaku je nezbytné pevné těsnící sedlo na straně odvrácené od rozdílového tlaku. Strana přivrácená rozdílovému tlaku musí obsahovat axiálně pohyblivé těsnící sedlo, které může také vyrovnávat deformace pouzdra vyvolané vnitřním tlakem a/nebo vnějším zatížením. Mechanická bodová zatížení z poloh mimo pouzdro vyžadují, v souladu s odstupem těchto působišť, síly, přímo úměrnou tuhost pohyblivého sedlového prstence, který tak již není schopen vyrovnávat deformaci uzavíracího orgánu a pouzdra. V důsledku toho není těsnost celého systému v každém provozním stavu. Pro realizaci požadavku, totiž nedovolit vniknutí žádného zaj ištěna základního

Ί

- 2 množství média do pouzder, může být uvnitř pouzdra prostřednictvím závěrného média vyvozen tlak. To má za výsledek, že při netěsnosti se může jen dostat příměs závěrného média do provozního média, a uzavření pro manuální práce za tímto uzavřením je bezpečné.

Z GB 2 152 195 A je známo takovéto těsnící uspořádání, které má pro ohraničení tlakového prostoru první vnitřní vlnovec a koaxiálně s ním další, vnější vlnovec. Na posuvně pohyblivý uzavírací orgán dosedá axiálně pohyblivý sedlový prstenec, který je natlakovatelný tlakovým médiem tlakového prostoru. Jedny konce koaxiálních vlnovou jsou uspořádány na opěrném plechu, pevně spojeném s pouzdrem, zatímco na druhých, axiálně odsazených koncích vlnovou je upevněn sedlový prstenec. Přítlačný tlak sedlového prstence na uzavírací orgán je dán prstencovými plochami pohyblivého sedla, aniž by na něj měly vliv vlnovce. V tlakovém prostoru je množství tažných pružin, jakož i kolíkovitých dorazů pro omezení zdvihu. Výrobní náklady tohoto těsnícího uspořádání jsou nezanedbatelné, a je potřeba poměrně velkého stavebního prostoru. Radiální podepření nebo vedení sedlových prstenců nebo koaxiálních vlnovců není bez dalšího možné, a jsou nezbytná přídavná opatření, jako’ zejména tažné pružiny, aby při činnosti uzavíracího orgánu nepůsobily na sedlovém prstenci radiální příčné síly.

Dále je z US 4 262 878 A známo uspořádání s posuvně pohyblivým uzavíracím orgánem, který obsahuje kruhovou desku a membránu, mezi nimiž je uspořádán prostor natlakovatelný tlakovým médiem. Membrána je součástí uzavíracího orgánu a pohybuje se s ním posuvně napříč směru proudícího média. Membrána tedy není spojena s pouzdrem, nýbrž s uzavíracím orgánem, a pro přívod tlakového média do tlakového prostoru je nezbytné flexibilní vedení. Dále není uspořádáno axiálně pohyblivé, v pouzdře podepřené sedlo.

Známá kovová uspořádání těsnění pro získání axiální pružnosti mají tu nevýhodu, že se jedná o hybridní řešení, totiž kombinaci kovového ohraničení směrem ven expandujícího tlakového prostoru a přenosu takto vznikající síly na elastické těsnící prvky z elastomeru. Rovněž vznikají výše popsané nevýhody. Tlakové prostory jsou z důvodu elastické deformovatelnosti ohraničeny více paralelními membránami, jejichž vzájemnou těsnost nelze ani při výrobě, ani při provozu přezkoušet. Vícevrstvé uspořádání membrán je nezbytné z důvodu elastické deformovatelnosti, také při maximální provozní teplotě. Pro funkci utěsnění tlakového prostoru vede selhání jednotlivé membrány k celkovému selhání. Výroba svazku membrán pro přijetí elastického těsnícího prstence tvářecím postupem, zejména s přibližně stejnou radiální tloušúkou, je mimořádně obtížná. Uložení elastického těsnícího prstence ve svazku membrán je nedostatečné, takže dochází k rozdílnému opotřebení elastického těsnícího prstence v závislosti na obvodové poloze vzhledem ke směru posuvného pohybu uzavíracího orgánu.

Podstata vynálezu

Předložený vynález je založen na úkolu poskytnout těsnění výše uvedeného druhu, které s poměrně nízkými náklady dosáhne rovnoměrného, na obvodové poloze nezávislého těsnícího účinku a rychlosti oděru, i když provozní médium vyvíjí na uzavírací orgán vysoké teploty a tlaky a nastává deformace uzavíracího orgánu a/nebo vnějších prvků celého systému, když je třeba počítat s častou činností uzavíracího orgánu a když mohou nastat ztížené oděrové podmínky způsobené pevnými složkami média.

Tento úkol je vyřešen znaky význakové části nároku 1.

Pro porozumění funkci je třeba si povšimnout tlakových poměrů ve třech různých tlakových prostorech. Ve stavu uzavřené armatury je uzavíraný provozní tlak mezi uzavíracím orgánem a připojovací přírubou armatury P^, uvnitř pouzdra tlak P , a uvnitř elastického sedla ovládací tlak P_ pro y *=>

vyvinutí měrného tlaku na uzavírací orgán. Všechna provedení předloženého vynálezu používají různé pracovní plochy pro tlak P_g ve směru kolmém ke směru otvíracího a zavíracího pohybu uzavíracího orgánu. K tomu jsou potřebné dvě membrány, optimalizované v souladu s požadovanou deformovatelností, které jsou tlakutěsně spojeny s pouzdrem a jsou uspořádány v podstatě paralelně s uzavíracím orgánem. Tyto rozdílové prstencové plochy samy o sobě postačují pro • · · · · · · ····· ·· · · ·· to, aby se neuzavřel odstup mezi sedlem a uzavíracím orgánem, a také pro vyvíjení potřebného měrného tlaku. Přitom může tlak P_s také zůstat menší než tlak P^, neboť, výsledná síla je přenášena na velmi malé styčné plochy sedla. Tlak se tak jaksi transformuje. Také je možné vyvíjet poměrně malým tlakem P_s velké měrné tlaky na sedlo. Také je třeba, aby utěsnění mezi pružným sedlem a uzavíracím orgánem bylo výlučně kovové. V zásadě jsou možná dvě různá řešení. Za prvé se může použít membránový systém, který vytváří kontakt s uzavíracím orgánem prostřednictvím tlaku P_s. Za druhé se může přenášet axiální deformovatelnost membrán na relativně tuhé sedlo, které pak vytváří kontakt s uzavíracím orgánem pomocí styčné plochy, která je nezávislá na tlaku

První řešení vyžaduje oděruvzdorný povlak na celém poloměru membrány, která je přivrácena uzavíracímu orgánu. Čára styku mezi membránou a uzavíracím orgánem je přitom silněji povlečená a vypouklá. Tato konfigurace má výhodu vyrovnání všech s procesem souvisejících deformací součástí armatury. Může být snížena požadovaná tuhost, zejména pouzdra a uzavíracího orgánu, a jsou menší požadavky na odchylky tvaru těsnících ploch od roviny. To má vliv na způsob zpracování při dokončování součástí armatury, souvisejících s těsností.

Druhé řešení má výhodu malé citlivosti membrán k oděru při posuvném pohybu uzavíracího orgánu. Musí se však použít dvě tvarované membrány.

Obě konfigurace mohou být použity s tlakem P

Ή závěrného plynu uvnitř pouzdra. Zesílení těsnícího účinku nastává ovšem je tehdy, když je střední těsnící průměr větší

než vnitřní průměr membrány, odvrácené od uzavíracího orgánu. Pokud jsou obě tyto velikosti stejné, může být měrný tlak na sedlo ovlivněn výlučně tlakem P_s. To otevírá možnost minimalizace oděru během otevírání a zavírání armatury.

Další provedeni zahrnuje nepřímo úměrný vztah tlaku P_g k měrnému tlaku na sedlo. To znamená, že tlak na sedlo je vyvíjen výlučně prostřednictvím předpěti při montáži a provozního tlaku P^, a před otevíráním nebo zavíráním armatury se pro zmenšení měrného tlaku na sedlo a pro zmenšení oděru zvyšuje tlak P . Zúžení volné plochy je nepatrné.

Při střídavém směru tlaku je také možné provedení s axiálně pohyblivými sedly na obou stranách uzavíracího orgánu.

Vyvíjení tlaku Ρθ a jeho částečné nebo úplné snížení během činnosti armatury je základním předpokladem pro provoz těsnění téměř bez oděru. Přitom je, pro minimalizaci vnikání pevných látek do těsnící oblasti, zachován kontakt těsnících součástí při činnosti.

Následně jsou popsány tři možnosti, jak tento základní požadavek splnit. První je přímé proporcionální vytváření tlaku P_s z tlaku P^ nebo P . Jeho vyvíjení z tlaku P^ vyžaduje podle okolností mezizásobník nebo rovnocenný filtr pro čištění provozního média od složek škodlivých pro provoz pneumatického nebo hydraulického válce. Transformace tlaku P^ na vyšší tlak v konstantním poměru se provádí prostřednictvím převodníku tlaku. Přerušení tohoto vyvíjení tlaku během činnosti se realizuje přímo opačně působící silou, jejíž účinek je řízen prostřednictvím mechanického

spojení se součástí armatury přenášející hnací sílu.

V dalším provedení je vyvíjení tlaku P_ převáděno fa analogicky prvnímu řešení, avšak generován je pomocí inertního externího média.

Třetí řešení používá přímé, konstantní vyvíjení tlaku prostřednictvím předem určené síly a jejího uvolnění ve všech polohách uzavíracího prvku mimo koncové polohy při jeho činnosti.

Zvláště užitečné při provedení tlakových prostorů je, když jsou uzavřeny pružnými těsněními, na kterých jsou minimální objemy, aby nebyla úzce omezena volba médií pro přenos tlaku P_.

Přehled obrázků na výkresech

Dále budou objasněna různá provedení těsnění podle vynálezu za pomoci přiložených výkresů. Na výkresech představuj e:

obr. 1 membránový systém v axiálně zcela stlačené poloze, obr. 2 membránový systém v axiálně zcela uvolněné poloze, obr. 3 membránový systém v axiálně zcela stlačené poloze s tlakovou podporou P^, obr. 4 membránový systém v axiálně zcela uvolněné poloze s tlakovou podporou P^,, obr. 5 membránový systém s masivním sedlem a tvarově

podobnými membránami, obr. 6 membránový systém s masivním sedlem a rozdílnými membránami, obr. 7 membránový systém s opačným účinkem, obr. 8 celkový pohled na armaturu otevíranou a zavíranou posuvným pohybem, obr. 9 proporcionální vyvíjení tlaku z provozního tlaku, obr. 10 poloproporcionální vyvíjení tlaku s externím médiem, obr. 11 konstantní vyvíjení tlaku s externím médiem.

Příklady provedení vynálezu

Obr.

orgánem 1, tlakutěsně s přírubou příruby 6.

představuje utěsňovací systém s uzavíracím proti němuž těsní pohyblivé sedlo 5.. Sedlo je spojeno s trubkou 2, která pak je spojena 3_. Celá konstrukční skupina je prostřednictvím spojena s pouzdrem 8. a proti němu staticky utěsněna těsněním J_. Membrány 9. a 10 tvoří spolu s opěrným plechem 14 tlakový prostor 11, který je prostřednictvím otvorů 12 a připojovacích nástavců 13 natlakován tlakem P_.

O

Tlak P_h působí v tlakovém prostoru 69, tlak P„ působí y v tlakovém prostoru 70. Tlakový kanál mezi otvory 12 a připojovacím nástavcem je tvořen uvnitř trubky 2. plechem 15, který je tlakutěsně spojen s trubkou 2. Membrána 9 vykazuje podél oblasti styku s uzavíracím orgánem i

oděruvzdorný ochranný povlak. Opěrný plech 14 má dvojí funkci. Předně představuje radiální vedení membrán j) a 10 pro zamezení plastické deformace účinkem tření při činnosti. Druhá funkce je axiální omezení zdvihu při změně směru tlaku při zavřeném uzavíracím orgánu. Přitom leží membrána 9. na celé prstencové ploše opěrného plechu 14, a v důsledku snížení měrného tlaku není již vystavena nebezpečí trvalé deformace při zatížení menším napětím v zabudovaném stavu bez účinku tlaku P_s.

Obr. 2 představuje maximální výchylku membrán 9 a 10 v uvolněném stavu konfigurace podle obr. 1. Přitom lze vidět odstup 16, který odpovídá maximální axiální výchylce membrány 9. ve spojení s membránou 10. Při natlakování obou prstencových ploch 17, 18 tlakem P_ se vznikající síla

O využije výlučně pro vytvoření těsnící síly. Předepnutím membrány ve směru uzavíracího orgánu i je zvětšen poloměr čáry dotyku mezi membránou 9. a uzavíracím orgánem 1.

Dosahuje maxima při dosednutí membrány 9. na opěrný plech 14 (obr. 1). Konfigurace podle obr. 1 a obr. 2 se liší měrným tlakem mezi membránou 9. a uzavíracím orgánem i, který je k dispozici, a příslušným tlakem P_ se změnou tlaku P_, y pokud je vnitřní průměr membrány 10 menší než střední utěsněný průměr. Je-li tlak P větší než tlak P_, těsnící y účinek se zlepšuje.

Obr. 3 a 4 představují provedení membránového systému s membránami 19 a 20, které pracují se zlepšením těsnícího účinku pomocí provozního tlaku P^. Musí se jen prostřednictvím zavedení tlaku P_g vytvořit minimální měrný tlak mezi membránou 19 a uzavíracím orgánem 1,. Zvýšení provozního tlaku P^ má za následek proporcionální zvýšení těsnícího měrného tlaku. Střední průměr těsnění je třeba i

- 9 • ·· ·· ·· ·· ·· ···· ··· ···· • · · · ···· · » · · ··· ···· · · •·· »· ·· · · · · *· pomocí konstrukčního tvaru membrány 19 vytvořit co možná největší, aby při tlaku P uvnitř pouzdra 8 vyšším než je y provozní tlak nenastalo nadzdvižení membrány 19 z uzavíracího orgánu 1. Tlak P_ v tlakovém prostoru 22,

O který je tvořen membránami 19 a 20 jakož i opěrným plechem 21, je v každém případě třeba zvolit vyšší než je maximální tlak P^·

Na obr. 4 jsou znázorněny membrány 19 a 20. v nezatíženém stavu. Také zde může být celý tlakový rozdíl mezi P_s a P^ využit pro vytvoření těsnícího účinku mezi membránou 19 a uzavíracím orgánem 1.

Obr. 5 představuje variantu provedení podle obr. 1. Vyznačuje se větší axiální deformovatelností ve směru uzavíracího orgánu 1. Tlakový prostor 26 pro tlak P_ je

O tvořen membránami 23 a 24 , jakož i opěrným plechem 25 a trubkou 2. Pro zamezení problémům stability membrány 24 je vybavena výztužným plechem 28, jehož radiální polohování zabraňuje nepřípustné deformaci účinkem P_. Tyto problémy

O mohou ovšem nastat jen když existuje velký tlakový rozdíl mezi P_s a P . Opěrný plech 25 je pomocí dorazu 27 zajištěn proti nepřípustné deformaci membrán 23 a 24 ve směru k přírubě 3. při změně směru provozního tlakového rozdílu. Střední těsnící průměr sedla 29 je zvolen blízký vnějšímu průměru membrány 24., takže pozitivní tlakový rozdíl mezi P y

a P^ celkově přispívá k těsnosti.

Analogicky vztahu mezi obr. 1 a 3 může být konfigurace podle obr. 5 uspořádána také uvnitř trubky 2, a účinkem provozního tlaku P^ zlepšovat těsnící účinek.

Obr. 6 představuje těsnění, které ohraničuje tlakový

I

- 10 • ·· ·» ·· ·· t · ···· ··· ···· • ♦< · ·»·· · »- · · • * ··· · » ♦· ··· ··· ··· ···· · · prostor 33 , ve kterém působí tlak P_s. Tlakový prostor 33 je tvořen membránami 30 a 31, jakož i sedlovým plechem 32. a trubkou 2. Výztužný plech 34 je spojen s membránou 31, pro zamezení plastické deformace v provozním stavu, kdy P je větší než P„. Jako omezení zdvihu v axiálních směrech slouží

O obě membrány 30 a 31 prostřednictvím svého svaření s trubkou 2 .

Obr. 7 je na rozdíl od dosavadních provedení vynálezu varianta, která dovoluje se stoupajícím tlakem P_s snížení měrného tlaku na uzavíracím orgánu 1. Při vestavěni flexibilního těsnění obdrží membránový systém z membrán jakož i opěrného plechu takové axiální předpěti, že je dosaženo minimálního měrného tlaku na uzavírací orgán 1.. Kromě toho provozní tlak P^ proporcionálně zvyšuje těsnící účinek. Pro pojezd uzavíracího orgánu 1 se v tlakovém prostoru 38 aplikuje tlak P_s, který má za následek zmenšení měrného tlaku mezi membránou 35 a uzavíracím orgánem 1.

Obr. 8 představuje celkový pohled na uzavírací armaturu, otevíranou a zavíranou posuvným pohybem tyče 40, která přenáší hnací sílu na uzavírací orgán 1.

Na obr. 9 až 11 jsou znázorněny možnosti pro vytvoření a ovládání tlaku P„ v závislosti na poloze tyče 40 . Tlak P_

O o je veden, bez velkých délek vedení, na tlakový připojovací nástavec 13.

Obr. 9 představuje zařízení pro vytváření tlaku P_g z provozního tlaku P^. Sestává z dvojitého válce 41 s pístem 42, který je natlakován tlakem P^, a pístem 43., který vytváří tlak P . Prostor 44 je v každé poloze pístu 42 a 43 bez přetlaku. Píst 42 je spojen prostřednictvím pístní tyče s pákou 46 . Na páce 46 je upevněno závaží 47. Páka 46 je otočná v bodě 48 otáčení. Tyč 40 je prostřednictvím upevňovacího prvku 53 a lanka 49 spojena s pákou 46 a vedena pomocí válečků 50, 51 a 52. V otevřené poloze 54 jakož i v uzavřené poloze 55 tyče 40 je závaží 47 nadzvedáváno prostřednictvím lanka 49 a dovoluje tak transformaci tlaku P^ na tlak Ρθ. Začátek zvyšování tlaku na jeho konečnou hodnotu je ovládán pomocí délky lanka 4 9. Ve všech ostatních mezipolohách tyče 40 způsobuje závaží 47 snížení tlaku Ρθ.

Na obr. 10 je tlakový prostor 56 natlakován externím médiem s tlakem vyšším než je provozní tlak P^ a analogicky uspořádání podle obr. 9 se během činnosti armatury stlačuje pomocí možného poklesu závaží 47. To má za následek zmenšení tlaku P_o, neboť, píst 57 se pohybuje vzhůru. Prostřednictvím

O spojení pístu 57 přes páku 46 a lanko 49 se závaží 4 7 při přiblížení tyče 4_0^kterékoliv z obou koncových poloh zdvihá, píst 57 se pohybuje dolů a tlak Ρθ v tlakovém prostoru 68 se zvyšuj e.

Obr. 11 představuje další variantu vytváření tlaku Ρθ. Zde je tlakový prostor 68 natlakován tlakem, který odpovídá minimální hodnotě tlaku Ρθ v průběhu činnosti uzavíracího orgánu 1. Tlakový prostor 58 nevykazuje v žádné fázi změn tlaku P_ přetlak. Páka 63., která se pohybuje kolem bodu 66

O otáčení, v obou koncových polohách tyče 40 uvolňuje lanko 60, takže závaží 62 může vyvíjet maximální hodnotu tlaku Ρθ. Unašeče, které jsou s tyčí 40 pevně spojeny, pohybují páku 63 do uzavřené a otevřené polohy.

Neznázorněné spojení, mající vůli, mezi uzavíracím orgánem 1 a tyčí 40 dovoluje také snížení tlaku Ρθ před začátkem pohybu uzavíracího orgánu i.

Claims (8)

1. Těsnící uspořádání pro armaturu, obsahující pouzdro (8) s trubkou (2) protékatelnou v axiálním směru látkovým proudem, uzavírací orgán (1) posuvně pohyblivý v pouzdru (8), a sedlo (5) pod tlakem dosedající na uzavírací orgán (1), které vykazuje dvě s pouzdrem (8) tlakutěsně spojené membrány (9, 10; 19, 20; 23, 24; 30, 31; 35, 36), které spolu s opěrným plechem (14; 21; 25; 32; 37) tvoří tlakový prostor (11; 22; 26; 33; 38), natlakovatelný vnitřním tlakem, vyznačující se tím, že obě membrány (9, 10; 19, 20; 23, 24; 30, 31; 35, 36), mezi nimiž je uspořádán tlakový prostor (11; 22; 26; 33; 38), jsou v podstatě paralelní s uzavíracím orgánem (1) a mají vnitřním tlakem natlakovatelné prstencové plochy (17, 18) rozdílné velikosti, přičemž v důsledku rozdílu velikostí uvedených prstencových ploch (17, 18) je vyvinutelný měrný tlak na uzavírací orgán (1) kolmo k jeho směru pohybu, a přičemž opěrný plech (14; 21; 25; 32; 37) je uspořádán zejména pro radiální vedení membrán (9, 10; 19, 20; 23, 24; 30, 31; 35, 36) .

2. Těsnící uspořádání podle nároku 1, vyznačující se tím, že první membrána (9) přivrácená uzavíracímu orgánu (1) má vnitřní průměr, který v podstatě odpovídá vnitřnímu průměru trubky (2), že vnitřní průměr druhé membrány (10) je větší než vnější průměr trubky (2), a že vnější průměry membrán (9, 10) jsou přibližně stejně velké a jsou větší než vnější průměr trubky (2).

- • · • · • · · • · ·

3 . Těsnící uspořádání podle nároku 1 nebo 2, vyznačuj ící se tím, že druhá membrána (10; 20) je vytvořena v podstatě rovinná a první membrána (9; 19) vykazuj e zakřivenou plochu s poloměrem (71; 72) . 4 . Těsnící uspořádání podle některého z nároků 1 až

3, vyznačující se tím, že tlakový prostor (11; 22; 26; 33; 38) je natlakovatelný prostřednictvím připojovacího nástavce (13) zvnějšku tlakem, který je větší než tlak ve druhém tlakovém prostoru (69) uvnitř trubky (2) a tlak v dalším tlakovém prostoru (70) uvnitř pouzdra (8).

5. Těsnící uspořádání podle nároku 4, vyznačující se tím, že s trubkou (2) je tlakutěsně spojen plech (15), a že je vytvořeno spojení mezi připojovacím nástavcem (13) přes otvory (12) k tlakovému prostoru (11; 22; 26; 33; 38), natlakovatelnému vnitřním tlakem.

6. Těsnící uspořádání podle některého z nároků 1 až

5, vyznačující se tím, že první membrána (9; 19; 35) ve stavu nezatíženém ani tlakem uvnitř tlakového prostoru (11; 22; 38) ani vnějším zatížením vykazuje odstup (16; 73; 78) od opěrného plechu (14; 21; 37), zatímco druhá membrána (10; 20; 39) plošně dosedá na opěrný plech (14; 21; 37).

7. Těsnící uspořádání podle některého z nároků 1 až

6, vyznačující se tím, že první membrána (9; 19; 35) ve stavu maximálního vnějšího zatížení ze směru uzavíracího orgánu (1) dosedá na opěrný plech (14; 21; 37), s výhodou plošně.

8. Těsnící uspořádání podle některého z nároků 1 až

7, vyznačující se tím, že první membrána (9; 19; 35)

I • · · · • · · · vykazuje podél možné plochy styku s uzavíracím orgánem (1) oděruvzdorný ochranný povlak.

9. Těsnící uspořádání podle nároku 1, vyznačující se tím, že první membrána (19) přivrácená uzavíracímu orgánu (1) má vnější průměr, který je větší nebo se rovná vnějšímu průměru trubky (2), že vnější průměr druhé membrány (20) je menší nebo se rovná vnitřnímu průměru trubky (2), a že vnitřní průměry uvedených membrán (19, 20) jsou v podstatě stejné a jsou menší než vnitřní průměr trubky (2).