CZ201272A3 - Vyuzití alaptidu jako modifikátoru transdermální penetrace ve farmaceutických kompozicích pro humánní a veterinární aplikace obsahující glukokortikoidy - Google Patents

Abstract

Resení se týká zpusobu vyuzívání jak mikronizovaného tak nanonizovaného alaptidu, který jako farmaceutická pomocná látka ovlivnuje prostupnost jiných farmaceuticky aktivních látek pres kuzi. Farmaceutické kompozice slozené z alaptidu jako pomocné látky, farmaceutických aktivních látek a ostatních pomocných látek lze pak vyuzít k príprave lékových forem, kterými lze ovlivnit hladinu léciva v lidském tele v case a uzít ho jak pro lokální tak systémové podání.

Description

Oblast techniky:

Vynález se týká použití (S)-8-methyl-6,9-diazaspiro[4.5]dekan-7,10-dionu, známého pod INN názvem „alaptid“, jako modifikátoru transdermální penetrace glukokortikoidů ve farmaceutické formulaci vhodné pro transdermální aplikaci.

Dosavadní stav techniky:

Vývoj v oblasti lékových forem směřuje ke stále dokonalejším způsobům aplikace léčiv, které umožňují udržovat konstantní hladinu účinné látky v organismu. To například splňují i transdermální terapeutické systémy (TTS), které ovšem narážejí na problém nedostatečného nebo žádného průniku aktivních farmaceutických substancí (APIs) přes kůži [1,2 ].

V roce 1975 Idson uvedl, že vnější vrstva kůže (epidermis) je limitujícím faktorem pro perkutánní absorpci a jakmile látka pronikne přes stratům corneum (rohová vrstva, zevní vrstva epidermis), tak je její absorpce zaručená [3].

Hledání chemických látek, které by zvyšovaly kožní permeabilitu, byla a je oblast rozsáhlých výzkumů v posledních několika desetiletích. Je známo více než 350 různých sloučenin, které byly označeny jako urychlovače, které narušují stratům corneum. Největší nárůst v počtu modifikátoru byl zaznamenán v 80. letech 20. století a v posledních letech lze říci, že je aktivní fond těchto látek stabilní [4-8].

1. Struktura kožní bariéry

Kůže je nejrozlehlejší lidský orgán a skládá se ze tří základních funkčních vrstev: pokožky (epidermis), škáry (dermis) a podkožního vaziva (hypodermis). Kůže plní řadu rozmanitých funkcí, z nichž nej významnější je ochrana před ztrátou vody a mechanickými, chemickými, mikrobiálními a fyzikálními vlivy [9,10].

1. Epidermis zajišťuje především ochranné funkce kůže, z níž nejdůležitější je vnější rohová vrstva {stratům corneum), která se nejvíce podílí na bariérových vlastnostech kůže. Vrstvy pod stratům corneum jsou označovány jako živá epidermis (tloušťka asi 50-100 pm), liší se od sebe tvarem, morfologií a stupněm diferenciace keratinocytů.

Stratům corneum je konečným produktem epidermální diferenciace buněk, skládá se z 15 až 25 vrstev buněk. Největšími buňkami jsou komeocyty (0,5 pm tloušťka, 30-40 pm šířka), neobsahují žádné organely, ale jsou vyplněny proteiny, z nichž 80 % tvoří vysokomolekulámí keratin. Intercelulámí prostor je vyplněn lipidy, které jsou uspořádány do několika dvojvrstev a mají netypické složení (obsahují především ceramidy, cholesterol a volné mastné kyseliny). Přibližně 14 % hmotnosti stratům corneum tvoří lipidy a navíc má tato vrstva velmi nízký obsah vody. Struktura stratům corneum bývá označována jako „cihly a malta“, kde korneocyty bohaté na keratin představují hydrofilní „cihly“ a lipidická matrix hydrofobní „maltu“ [9,10],

2. Dermis

Dermis (škára, corium) je silnější než epidermis (3-5 mm), skládá se především z vláknitých proteinů (kohgenu a elastiniů které vytvářejí fibroblastv. a interfibrilámího pelu tvořeného glykosaminoglykany. Vyskytují se zde endoteliální buňky a mastocyty a v případě zánětu se mohou objevit i lymfocyty a leukocyty. Obsahuje četná nervová zakončení, lymfatické zásobení a cévní zakončení, pilosebaceální jednotky (vlasové folikuly, mazové žlázy) a potní žlázy, které jsou zde zakotveny. Vlasové folikuly a potní žlázy vyúsťují na povrch. Dermis je pevně připojena k pokožce (epidermis) bazální membránou [9,10].

Pro zjednodušení jsou dokumenty dosavadního stavu techniky uváděny čísly a jejich seznam je uveden na konci této kapitoly na straně 5 a 6.

• · · β> ·

2/16

3. Podkožní vazivo

Podkožní vazivo (hypodermis, těla subcutanea) je vrstva kůže pod škárou. V různých místech obsahuje více či méně tukových buněk, které slouží jako zásobárna energie a jsou v nich rozpuštěny vitamíny A, D, E a K. V podkožním vazivu se nachází Vater-Paciniho tělíska, která jsou receptory tlaku a tahu. Funkcí podkožního vaziva je izolovat a chránit svaly a nervy. Podkožní tuková vrstva určuje tvar a hmotnost celého těla [9,10].

2. Cesty průniku léčiva kůží

Transdermální absorpce léčiv do systémového oběhu zahrnuje průnik přes stratům corneum, živou epidermis a hlubší vrstvy kůže. Průnik přes nejméně propustnou vrstvu - stratům corneum - je limitující proces. Živá epidermis působí jako bariéra pouze pro průnik extrémně lipofilních sloučenin.

V existují tři hlavní možné cesty pro penetraci molekul léčiva přes neporušenou kůži, resp. stratům corneum:

1. cesta přes přídatné kožní orgány (mazové a potní žlázy a transfolikulámí cesta - přes vlasové folikuly) - zanedbatelný význam (malá plocha, 0,1 % celkového povrchu kůže),

2. transcelulámí cesta (přes komeocyty),

3. intercelulámí cesta (přes mezibuněčný prostor).

Jako nej pravděpodobnější se jeví 2. a 3. cesta průniku léčiv do organismu, obě tyto cesty se někdy označují souhrnně jako transepidermální. Většina látek překonává stratům corneum oběma cestami, nicméně se obecně se uvádí, že klíčovou roli v transdermálním transportu léčiv hraje intercelulámí cesta. V důsledku tohoto faktu většina přístupů jak zlepšit průnik léčiv přes kůži je směřována k ovlivnění rozpustnosti v lipidové oblasti stratům corneum anebo změně v uspořádání struktur v této oblasti [6-8].

3. Transdermální terapeutické systémy

Transdermální terapeutické systémy (TTS) jsou topické lékové formy, které zajišťují kontinuální přívod léčivé látky do systémového oběhu přes neporušenou kůži. Podstatnou vlastností TTS je na rozdíl od jiných topických lékových forem (mastí, krémů, gelů), že předávají zdravou kůží definované a přesné dávky léčiv, a to za definovanou časovou jednotku. Je určen vztah: plocha/dávka/čas. Předstupněm TTS byly polotuhé topické lékové formy, od nichž se očekával systémový účinek. TTS jsou již v některých indikacích běžně užívány, u řady léků jsou připravovány nebo jsou ve stadiu klinických zkoušek. Mezi transdermálně podávaná léčiva můžeme v současnosti zařadit glyceroltrinitrát, skopolamin, estrogeny (v kombinaci s gestageny), fentanyl, buprenorfm, testosteron, klonidin, propranolol, nikotin a oxybutinin. Mezi novější léčiva aplikovaná ve formě TTS patří např. antiparkinsonikum rotigotin. Ve vývoji nebo dokonce ve fázi klinického hodnocení je již celá řada nových léčiv - jako například fysostigmin, selegilin, inzulín nebo 5-fluorouracil [11-18], Pro TTS platí jistá omezení ze strany nároků na charakter léčiva. V prvé řadě je to rozpustnost léčiva v nosiči, dále schopnost penetrace (vstupu léčiva do kůže), permeace (průniku léčiva kůži) a následné resorpce do krevních nebo lymfatických cév. Aplikovaná dávka léčiva nesmí být vyšší než 25 mg/den (tento způsob aplikace je tedy vhodný pouze pro léčiva, která jsou vysoce účinná v malých dávkách, některé zdroje dokonce uvádí denní dávku 10 mg a méně); molekulová hmotnost léčiva by měla být menší než 500 (malé molekuly snadněji pronikají přes stratům corneum, léčiva v současné době aplikovaná transdermálně mají molekulovou hmmotnost do 350); ideální log Po/w (lipofílita) je v rozmezí 1-3 (optimální rozpustnost ve vodě a lipidech je nutná pro průnik léčiva nejprve přes stratům corneum a poté přes vrstvy živé epidermis) a teplota tání léčiva by měla být nižší než 200 °C (souvisí s dobrou

3/16

I I

I rozpustností). V neposlední řadě by léčivo nemělo způsobovat podráždění kůže a vyvolávat imunitní reakce [8,19], j Mezi výhody transdermálního podání patří velmi dobré farmakokinetické vlastnosti } aplikačních systémů - především schopnost udržet dlouhodobě vyrovnané hladiny účinných ] látek v plazmě, a to i léčiv s krátkým poločasem eliminace, tím se redukují vedlejší nežádoucí | efekty vznikající v důsledku velkého kolísání koncentrace léčiva. Efektivně se také zamezí i presystémové eliminaci aplikované dávky (především efektu prvního průchodu játry) j a vlivům jako změna pH v GIT a interakce se současně podanými léčivy nebo potravou. TTS j dále nabízí možnost aplikovat léčiva s užší terapeutickou šíří a při výskytu nežádoucích | účinků okamžitě přerušit přívod léčiva do systému (na rozdíl od jiných lékových forem, l kde toto není možné). Významnou výhodou je velmi snadná aplikace a bezbolestnost. TTS

I jsou neinvazivní alternativou parenterálních, subkutánních a intramuskulámích injekcí.

j Mezi hlavní nevýhody patří možnost podráždění kůže nebo alergizace složkami TTS (účinné látky nebo pomocné látky). Další nevýhodou je závislost absorpce léčiva na stavu kůže a částečně i na místě aplikace. Rozdíly ve stavbě a tloušťce kůže na různých částech těla způsobují velkou variabilitu v absorpci. Při dlouhodobé aplikaci TTS na stejné místo mohou kůži poškodit ovlivněním kožní mikroflóry a kožních enzymů. Z nevýhod lze také uvést delší | dobu nástupu efektu, než se překoná kožní bariéra.

.1 j 4, Akceleranty transdermální penetrace

Protože pouze některé molekuly, které mají vhodné fyzikálně-chemické vlastnosti Í (jak již bylo zmíněno výše), jsou schopné přecházet přes kůži samy o sobě, ale většina | vyžaduje přítomnost určitých sloučenin, které zvýší penetraci molekul přes kůži. Jednou z možností, jak překonat kožní bariéru a zejména stratům corneum, je aplikovat léčivo | společně s látkou, která dočasně sníží bariérovou funkci kůže. Pro tyto látky se vžilo označení chemické akceleranty transdermální penetrace (CATP).

Za akceleranty transdermální penetrace se v současné době považují sloučeniny, u kterých se předpokládá především jejich interakce s iipidovými součástmi stratům corneum, nebo I komeocyty. Jsou to tedy látky, které jsou schopny specificky ovlivnit intercelulámí prostor mezi komeocyty, popřípadě pozměnit komeocyty hydratací nebo denaturací keratinu v nich obsaženého.

Mechanismus účinku urychlovačů není doposud přesně objasněn, jedná se však i o nespecifické interakce se strukturami kůže založené na jejich fyzikálních vlastnostech.

| Urychlovače mohou působit jedním nebo kombinací více z následujících mechanismů:

Ϊ · rozrušují vysoce organizované struktury lipidů ve stratům corneum a tím zvyšují difuzní j koeficient (takto působí např. kyselina olejová, Azon nebo terpeny);

| · ovlivňují hodnotu rozdělovacího koeficientu účinné látky mezi vehikulem (léčivým | přípravkem) a kůží a zvyšují rozpustnost účinné látky v kůži (typické í pro propylenglykol, ethanol, Transcutol, A-methylpyrrolidin-2-on);

j · zvyšují fluiditu lipidů a snižují difuzní odpor stratům corneum·, i · interagují s intracelulárními proteiny kůže;

| * zvyšují termodynamickou aktivitu ? 'tnn<>ň _?y<?ení účinné látky ve vehikuJu;

| · hydrátují stratům corneum.

| Stejně jako na ostatní farmaceutické pomocné látky jsou na vlastnosti urychlovačů | transdermální penetrace kladeny vysoké nároky. Ideální akcelerant by měl splňovat j následující:

f · nesmí být toxický, dráždivý a způsobovat alergické reakce;

• kožní bariéru by měl ovlivňovat reverzibilně, po odstranění z kůže by mělo dojít ! k úplnému a rychlému obnovení bariérových funkcí;

i • ·

4/16 • měl by působit rychle a účinek by měl být předvídatelný a opakovatelný;

• nesmí mít žádný farmakologický účinek;

• působí pouze jednosměrně, tzn. umožnit vstup účinné látky do těla, ale zabránit ztrátě endogenního materiálu z těla;

• musí být fyzikálně a chemicky kompatibilní jak s léčivou látkou, tak i s ostatními excipienty v přípravku;

• přijatelný z kosmetického hlediska, včetně vhodných organoleptických vlastností;

• nenáročný na syntézu a ekonomicky přijatelný;

• v posledních letech je také kladen požadavek na jeho biodegradabilitu.

Z výše uvedeného vyplývá, že je takřka nemožné nalézt takový akcelerant, který by zcela vyhovoval všem požadavkům. Bohužel mnoho akcelerantů je toxických, na kůži působí dráždivě nebo způsobují alergické projevy. Tyto nežádoucí vlastnosti jsou také do jisté míry závislé na jejich koncentraci a četnosti použití. Mezi urychlovače transdermální penetrace se proto zařazují i sloučeniny, které vyhovují jen některým z výše uvedených požadavků. Také není jistě překvapením, že navzdory velkému množství připravených sloučenin, doposud nebyl vyvinut takový urychlovač, který by splňoval všechny požadavky [8].

5, Klasifikace akcelerantů transdermální penetrace

Z chemického hlediska se jedná o skupinu látek velmi nejednotnou, přesto lze v jejich strukturách vysledovat určité společné prvky. Velmi často obsahují fragment základních přirozených hydratačních faktorů (NMF), fyziologicky přítomných v kůži. Nejjednodušší částí vysledovatelnou v akceleračně účinných látkách je fragment X-CO~N=, kde X je -CH2-, -NH2, -NH-, přičemž by v molekule měl být vždy přítomen dlouhý alkylový či alkenylový (nejčastěji Cs až C20), přímý nebo rozvětvený řetězec, ve kterém mohou existovat další izostemí obměny.

Rozdílnost fyzikálně-chemických vlastností a odlišnosti v mechanismu účinku sloučenin zkoumaných jako akceleranty způsobuje problémy ve vytvoření jednoduchého schématu, které by zařazovalo jednotlivé sloučeniny do skupin. Obecně lze říci že mezi chemické akcelerátoty trandermální penetrace lze zařadit sloučeniny patřící mezi deriváty sulfoxidů, alkoholy a polyoly, amidy (acyklické, cyklické), mastné kyseliny a jejich estery, aminy, aminokyseliny a jejich deriváty, terpeny, cyklodextriny, tenzory a ostatní (např. kyselina salicylová a její estery, estery a amidy kyseliny klofibrové, akceleranty na bázi silikonu, kapsaicin a jeho syntetický analog nonivamid, inhibitory syntézy lipidů, enzymy, dendrimery,

2-nonyl-l,3-dioxolan). Podrobnější a ucelený přehled sloučenin, rozdělených do skupin na základě jejich struktur uvádí řada dalších prací [8].

6. Alaptid

Alaptid, (S)-8-methyl-6,9-diazaspiro[4.5]dekan-7,10-dion, viz Obr. 1, patří mezi látky inhibující uvolňování hormonu, který stimuluje melanocyty (MIF), tj. L-prolyl-Lleucylglycinamidu. Použití samotného MIF jako terapeutického agens je limitováno jeho snadnou enzymatickou hydrolýzou. Série spiroderivátů MIF byla připravena především proto, aby byla tato nevýhoda eliminována [19]. Jako nejlepší analog jak z hlediska enzymatické stability tak vzhledem kjeho farmakodynamickému profilu, byl vybrán alaptid. Kromě jiných efektů, byl u alaptidu prokázán významný hojivý účinek na experimentálních zvířecích modelech [20].

·· · · · ♦ · • · · · • · · · · · • · · · • · · ·· ···· ·

5/16

Η (S)-8-methyl-6,9-diazaspiro[4.5]dekan-7,1O-dion (S)-alaptid

Obrázek 1. Strukturní vzorec alaptidu.

Alaptid působí negativně na inhibici uvolňování hormonu stimulujícího melanocyty, a tím zvyšuje koncentraci melanocytů v epidermu. Melanocyty významně ovlivňují tvorbu a funkci keratinocytů prostřednictvím organel známých jako melanosomy [10,22,23].

Alaptid byl testován na diploidní linii buněk lidských embryonálních plic LEP-19 s koncentrací 5, 10 a 100 pg/ml média, kde vykázal stimulační účinek na růst a množení buněk bez transformačních změn jejich morfologie.

Alaptid prokázal velmi nízkou akutní toxicitu u potkana a myši; u samic potkanů dávka 1 g/l na kg způsobila pouze 20% úmrtnost. Baterie testů pro hodnocení genotoxického účinku prokázala, že i desetinásobek předpokládané denní dávky lze považovat za bezpečný. Teratogenní a embryotoxický účinek alaptidu nebyl pozorován. Hodnocení subchronické a chronické toxicity bylo provedeno na dvou živočišných druzích, potkanech a psech, v dávkách 0,1; 1,0 a 20 mg/ml u potkanů; 0,1; 1,0 a 10 mg/ml u psů - žádné toxické efekty nebyly zaznamenány. Metabolícká studie u potkana prokázala, že se alaptid vylučuje nezměněn, a to převážně (z 90 %) močí; obdobný metabolický profil byl zjištěn i u člověka.

Literatura

1. Prausnitz, M.R.; Mitragotri, S.; Langer, R. Nátuře Rev. Drug Discov. 2004, 3, 115-124.

2. Rabišková M. et al. Technologie léků, 3. přepracované a doplněné vydání. Galén Praha 2006.

3. Idson, B. J. Pharm. Sci. 1975, 64, 901-924.

4. Pfister, W.R.; Hsieh, D.SÍT. Pharm. Těch. 1990,14, 132-140.

5. Finnin, B.C.; Morgan, T.M. J. Pharm. Sci. 1999, 88, 955-958.

6. Karande, P.; Jain, A.; Ergun, K.; Kispersky, V.; Mitragotri, S. Proč. Nati. Acad. Sci. USA 2005, 102, 4688-4693.

7. Williams, A.C.; Barry, B.W. Chemicaí permeation enhancement. In: Enhancement in Drug Delivery·, E.,Touitou; B.W., Barry; Eds.; CRC Press, Boča Raton, FL, USA, 2007, s. 233-254.

8. Jampílek, J.; Brychtová, K. Med. Res. Rev., in press, DOI 10.1002/med.20227.

9. Forslind, B.; Lindberg, M. In: Skin, Hair, Nails: Structure and Function. Marcel & Dekker New York, NY, USA, 2004.

10. McGrath J.A., Eady R.A., Pope F.M. Rook's textbook of dermatology, 7th ed. Blackwell Publishing, 2004.

11. Benson, H.A.E. Curr. Drug Deliv. 2005, 2, 23-33.

12. Delgado-Charro, M.B.; Guy, R.H. Transdermal Drug Delivery. In: Drug Delivety and Targeting·, A.M., Hillery; A.W., Lloyd; J., Swarbrick; Eds.; Taylor & Francis Ltd., London, UK, s. 207-236.

13. Swart, P.J.; Toulouse, F.A.M.; De Zeeuw, R.A. Int. J. Pharm. 1992, 88, 165-170.

14. Muller, W.; Peck, J.V. U.S. Patent 7,413,747, 2008.

15. Moller, H.J.; Hampel, H.; Hegeři, U.; Schmitt, W.; Walter, K. Pharmacopsychiatry 1999, 32, 99-106.

16. Lee, K.C.; Chen, J.J. Neuropsychiatr. Dis. Treat. 2007, 3, 527-537.

17. Wong, T.W. Recent Pat. Drug Deliv. Formul. 2009, 3, 8-25.

N.S.; Prasanth, V.V. Asian J. Cď.dc. 200°, Q, 437—440.

19. Bos, J.D.; Meinardi, M.M.H.M. Exp. Dermatol. 2000, 9, 165-169.

20. Kasaflrek E. et al. Čs. pat. 231 227, 1986\ US pat. 5,318,973, 1994', Čs. pat. 260 899, 1989.

21. Kasaflrek E. et al. Cs. pat. 276 270, 1992.

22. James W., Berger T. Elston D. Andrews' diseases of the skin: Clinical dermatology, lOth ed. Saunders, 2005, pp. 5-6.

23. Watt F.M. BioEssays 1988, 8, 163-167.

• ·

6/16

Podstata vynálezu

Předmětem vynálezu je využití alaptidu strukturního vzorce I jako modifikátoru transdermální penetrace glukokortikoidů ve farmaceutické kompozici vhodné pro transdermální aplikaci.

H /

Použité glukokortikoidy jsou vybrané ze seznamu: hydrokortison, hydrokortison-acetát, fludrokortison, tixokortol, medryson, dexamethason, dexamethason-acetát, prednison, prednisolon, prednisolon-acetát, fluprednisolon, methylprednisolon, metylprednizolonaceponát, fluorometholon, difluprednát, mazipredon, betamethason, betametazon-dipropionát, paramethason, flumethason, desoximetason, fluokortolon, diflukortolon, klokortolon, prednyliden, flupredniden, triamcinolon, triamcinolon-acetonid, flunisolid, desonid, prednikarbát, budesonid, fluocinolon-acetonid, fluocinonid, ciklesonid, mometazon-furoát, klobetazol-propionát a další kortikoidy ze skupiny hydrokortisonu, prednisolonu, dexamethasonu, triamcinolonu a další steroidní látky jejichž mechanismus účinku souvisí se zásahem do metabolismu kyseliny arachidonové a následné inhibici tvorby prozánětlivých působků íkosanoidů (prostacyklinů, prostaglandinů, tromboxanů, leukotrienů) a/nebo poklesu produkce cytokinů a/nebo snížení uvolňování histaminu.

Dále je předmětem vynálezu farmaceutická kompozice pro transdermální aplikaci obsahující glukokortikoidy, která zároveň obsahuje jako modifikátor transdermální penetrace alaptid.

Podrobný popis vynálezu

Alaptid v transdermální aplikaci způsobuje zvýšení, resp. snížení v závislosti na použitém nosném médiu (farmaceutické formulaci), absorpci/penetraci glukokortikoidů do kůže a/nebo přes kůži tak, že se zvyšuje jejich koncentrace v místě podání a/nebo se zvyšuje jejich systémová koncentrace, nebo je zaručeno že léčiva působí pouze na povrchu/v povrchové vrstvě kůže a nepronikají do hlubších vrstev, resp. léčiva nemají systémové účinky. Využití alaptidu jako chemického modifikátoru transdermální penetrace glukokortikoidů, tedy jako farmaceutické pomocné látky, je zcela unikátní a teprve v této přihlášce, je poprvé tato možnost jeho využití, uvedena.

Dále jsou předmětem vynálezu originální farmaceutické kompozice pro transdermální aplikaci obsahující glukokortikoidy vyznačující se tím, že zároveň obsahuje jako modifikátor transdermální penetrace alaptid, přičemž alaptid modifikuje permeabilitu glukokortikoidů kůží a působí jako akcelerátor transdermální penetrace nebo naopak v závislosti na použité farmaceutické kompozici působí jako inhibitor průniku a zabraňuje systémovým účinkům.

Tyto přípravky jsou vhodné jak pro lokální tak pro systémovou léčbu. Prototypem léčiva k lokální indikaci se stal prednikarbát (diesier prednisolonu, který je v kůži bioaktivován na 17-etylkarbonát s 8^X vyšší afinitou k receptorům. Tato léčiva prostupují kůží do podkožního vaziva a rychle se eliminují. Mají výrazný protizánětlivý, antiedematózní, antipruriginózní účinek a snižují překrvení. Systémová léčba může být buď substituční léčba - při nedostatečné funkci nadledvin (prednison, kortisol) nebo může jit o specifické indikace jako například: alergické reakce (např. astma, anafylaktická reakce, včetně polékové, kontaktní dermatitida, poštípání, atd.), autoimunitní choroby (např. revmatická polyartritida), hematologické choroby (např. leukémie), infekce (např. sepse G- mikroby), prevence edémů

7/16 měkkých tkání (např. mozkový edém), transplantace orgánů (např. prevence rejekční reakce), ledviny (např. nefrotický syndrom), kůže (např. atopická dermatitida).

Kortikoidy jsou indikovány k léčbě dospělých, dospívajících i dětí. Lze je aplikovat pro léčbu zánětlivých projevů a svědění u dermatóz reagujících na kortikosteroidy: ekzémy (včetně atopických a diskoidních); ekzém dyshidrotický; dermatitis solaris, prurigo nodularis, psoriáza (včetně psoriasis ochlupených krajin a ve kštici), neurodermatitidy (včetně lichen simplex), lichen planus, seboroická dermatitida, projevy kontaktní přecitlivělosti a jiné dermatitidy, lupus erythematodes chronicus discoides, generalizovaná erytrodermie (jako doplněk systémové kortikosteroidní terapie), reakce na štípnutí hmyzem, potničky. Také I pro léčbu alergických onemocnění: bronchiální astma, včetně status asthmaticus, polékové

I alergické reakce, postransfuzní reakce, sérová nemoc, edém laryngu, anafylaktická reakce, alergické rinitidy. Je možné je rovněž indikovat při mozkovém edému poúrazovém I i spojeném s expanzivním procesem. K pooperační prevenci i u pacientů se sekundárně = zvýšeným intrakraniálním tlakem, případně jako paliativní léčba inoperabilních mozkových | tumorů. V dalších indikacích je kortikoidy možno použít při terapii aspirační pneumonie spolu s antibiotiky, revmatoidní artritidy, kolagenózy, nefrotického syndromu, lymfatické leukémie, při infekcích (s odpovídající chemoterapií): diseminovaná nebo fulminantní plicní tuberkulóza, postižení seróz u TBC, TBC meningitida. Dále jako součást léčby šokových stavů jako je závažný hemoragický šok, traumatický a septický šok. Kortikoidy nacházejí uplatnění i v terapii revmatoidní artritidy, osteoartrózy, syndromu karpálního tunelu, synovitidy, iritované artrózy, burzitidy, urátové artritidy, epikondylitidy, fibrositidy, tendovaginitidy.

Předmětem vynálezu je použití alaptidu strukturního vzorce I jako modifikátoru transdermální penetrace glukokortikoidů ve farmaceutické kompozici vhodné pro transdermální aplikaci, který způsobuje zvýšení, resp. snížení v závislosti na použitém nosném médiu (farmaceutické formulaci), absorpci/penetraci glukokortikoidů do kůže a/nebo přes kůži tak, že se zvyšuje jejich koncentrace v místě podání a/nebo se zvyšuje jejich systémová koncentrace, nebo je zaručeno že léčiva působí pouze na povrchu (v povrchové vrstvě kůže a nepronikají do hlubších vrstev, resp. léčiva nemají systémové účinky). Využití alaptidu jako chemického modifikátoru transdermální penetrace glukokortikoidů, tedy jako farmaceutické pomocné látky, je zcela unikátní a teprve zde, je poprvé tato možnost jeho využití, uvedena.

Alaptid byl nejprve testován v indikaci pomocné látky ovlivňující penetraci jiných látek přes kůži na modelovém léčivu theofylinu, jehož průměrná prostupnost se v kombinaci s mikronisovaným alaptidem zvýšila o cca 65 %. Dále byl testován prostup budesonidu přes kůži z prostředí propylen glykol/voda (1:1), z pufru a z isopropylmyristátu bez přítomnosti as 0,1% množstvím mikronizovaného alaptidu (vztaženo na budesonid). Propustnost budesonidu se ze soustavy PG/voda po přidání alaptidu zvýšila o 480 % do 8 hodin. Z pufru procházelo po přidání alaptidu do 20-24 hodin průměrně o 170 % budesonidu více. Permeace budesonidu z isopropylmyristátu po přidání alaptidu vzrostla průměrně o 30 % do 6-8 hodin a o 50 % do 20-24 hodin. Prostup dexamethason-acetátu přes kůži ve 30 minutách jak z pufru tak ze soustavy PG/voda byla možná pouze ρυ přidání nanonizovaného alaptidu. Propustnost dexamethason-acetátu s 0,1% množstvím mikronizovaného alaptidu (vztaženo na dexamethason-acetát) se ze soustavy PG/voda po přidání alaptidu zvýšila průměrně o 110% do 6-8 hodin. Z pufru procházelo po přidání alaptidu do 20-24 hodin průměrně o 190% dexamethason-acetátu více. Permeace dexamethason-acetátu z isopropylmyristátu I po přidání alaptidu vzrostla průměrně o 20 % do 20-24 hodin. Penetrace dexamethason-1 acetátu přes kůži z karboxymethylcelulózového gelu s 0,1% množstvím mikronizovaného alaptidu (vztaženo na dexamethason-acetát) byla vyšší průměrně o 10%. Fluocinolon i

* ·

8/16 acetonid bez přidaného alaptidu do 3 hodin nebyl detekovatelný, naopak propustnost fluocinolon-acetonidu jak z pufru tak ze soustavy PG/voda se po přidání nano alaptidu výrazně zvýšila ihned po 30 minutách, v případě soustavy PG/voda s nano alaptidem dokonce o 1100% do 1 hodiny. Penetrace fluocinolon-acetonidu přes kůži se ze soustavy PG/voda po přidání alaptidu zvýšila o 180% do 4-8 hodin. Z pufru procházelo přes kůži po přidání alaptidu do 8 hodin o 250 % fluocinolon-acetonidu více. Prostup fluocinolon-acetonidu z isopropylmyristátu po přidání alaptidu vzrostl o 590 % do 4 hodin. Při koncentraci 0,1 % alaptidu ku množství fluocinolon-acetonidu ve formulaci prošlo zhydrokrému průměrně o 260 % do 4-8 hodin více, z oleokrému o 230 % do 4-8 hodin více a z masti průměrně o 20 % do 20-24 hodin více fluocinolon-acetonidu než bez použití alaptidu jako modifikátoru transdermální penetrace. Hydrokortison-acetát prostupoval přes kůži ze soustavy PG/voda po přidání 0,1% množství mikronizovaného alaptidu (vztaženo na hydrokortison-acetát) již po 4 hodinách (bez přídavku alaptidu neprocházel vůbec). Z pufru procházelo po přidání alaptidu do 20-24 hodin průměrně o 40 % hydrokortison-acetátu více. Permeace hydrokortison-acetátu z isopropylmyristátu po přidání alaptidu vzrostla o 40 % do 20-24 hodin než bez použití alaptidu. Propustnost prednisolon-acetátu přes kůži se ze soustavy PG/voda po přidání alaptidu zvýšila o 300 % do 20-24 hodin. Z pufru procházelo po přidání alaptidu do 4-8 hodin průměrně o 270 % prednisolon-acetátu více a permeace prednisolon-acetátu z isopropylmyristátu po přidání alaptidu vzrostla průměrně o 30 % do 20-24 hodin. Prednison z pufru s mikronizovaným alaptidem neprocházel, ze soustavy PG/voda obsahující mikronizovaný alaptid procházel až po 90 min. Propustnost prednisonu jak z pufru tak ze soustavy PG/voda se po přidání nano alaptidu výrazně zvýšila ihned po 30 minutách, v případě PG/voda s nano alaptidem dokonce o 275 % do 3 hodin. Propustnost prednisonu se ze soustavy PG/voda po přidání 0,1 % mikronizovaného alaptidu (vztaženo na prednisonu) zvýšila o 680 % do 4 hodin, z pufru procházelo do 4 hodin o 650 % prednisonu více a z isopropylmyristátu po přidání alaptidu permeace vzrostla o 320 % do 4 hodin. Substance triamcinolonu přes kůži neprostupovala, ale přidání mikronizovaného alaptidu k pufru zvýšilo penetraci triamcinolonu o 174 % po 30 minutách a ze soustavy PG/voda obsahující mikronizovaný alaptid procházel už po 30. minutě o 267 % více. Triamcinolon-acetonid přes kůži bez přidaného alaptidu procházel z obou soustav až v 90., resp. 120. minutě. Po přidání mikronizovaného alaptidu k pufru vzrostla v 90. minutě penetrace triamcinolon-acetonidu o 5 %. Přídavek nano alaptidu k soustavě PG/voda umožnil prostup triamcinolon-acetonidu již ve 30. min a přídavek mikronizovaného alaptidu zvýšil penetraci oproti nano alaptidu ve 30. minutě o 790 %. Triamcinolon-acetonid z oleomasti bez přítomnosti alaptidu nebyl do 3 hodin detekován. Po přídavku mikronizovaného alaptidu byl triamcinolon-acetonid z masti detekován již po 30 minutách a s přídavkem nano alaptidu se zvýšila penetrace přes kůži triamcinolon-acetonidu o 273 %. Triamcinolon-acetonid z hydrokrému bez přítomnosti alaptidu nebyl rovněž do 3 hodin detekován. Po přídavku mikronizovaného alaptidu byl triamcinolon-acetonid z krému detekován po 90 minutách a s přídavkem nano alaptidu již po 1 hodině. V 90. minutě se zvýšila penetrace triamcinolon-acetonidu z krému s nano alaptidem o 124 % v porovnání s mikronizovaným alaptidem. Triamcinolon-acetonid z methylcelulosového hydrogelu bez přítomnosti alaptidu nebyl do 3 hodin detekován.

prdavku mikronizovaného alaptidu byl uiantoůwlc^-acetonid z gelu již. detekován po 120 minutách. Přídavek nano alaptidu zvýšil penetrace triamcinolon-acetonidu z gelu o 228 % v porovnání s mikronizovaným alaptidem. Triamcinolon-acetonid z karbomerového gelu bez přítomnosti alaptidu nebyl také do 3 hodin detekován. Po přídavku mikronizovaného alaptidu byl triamcinolon-acetonid z gelu detekován po 120 minutách. Přídavek nano alaptidu zvýšil penetraci triamcinolon-acetonidu z gelu o 5 % v porovnání s mikronizovaným alaptidem.

• ·

9/16

Použitý alaptid v mikronisované formě měl velikost částic 50-80% do 10 Max Feret, měřeno mikroskopem NIKON Optiphot 2 a digitální kamerou VDS CCD-1300F.

Použitý alaptid ve formě nanočástic byl připravován pomocí nanomlýnu NETZSCH s použitím skleněných kuliček. Velikost částic nanonizovaného alaptidu byla měřena pomocí přístroje NANOPHOX (0138 P) Sympatec, velikost částic X50-X90 do 900 nm.

Alaptid, jako farmaceutická pomocná látka ovlivňující prostup léčiv do/přes kůži, může být tedy ve farmaceutických kompozicích kombinován s různými glukokortikoidy; např. hydrokortisonem, hydrokortison-acetátem, fludrokortisonem, tixokortolem, medrysonem, dexamethasonem, dexamethason-acetátem, prednisonem, prednisolonem, prednisolonacetátem, fluprednisolonem, methylprednisolonem, metylprednizolon-aceponátem, fluorometholonem, difluprednátem, mazipredonem, betamethasonem, betametazondipropionátem, paramethasonem, flumethasonem, desoximetasonem, fluokortolonem, diflukortolonem, klokortolonem, prednylidenem, fluprednidenem, triamcinolonem, triamcinolon-acetonidem, flunisolidem, desonidem, prednikarbátem, budesonidem, fluocinolon-acetonidem, fluocinonidem, ciklesonidem, mometazon-furoátem, klobetazolpropionátem a dalšími kortikoidy ze skupiny hydrokortisonu, prednisolonu, dexamethasonu, triamcinolonu a dalších steroidních látek jejichž mechanismus účinku souvisí se zásahem do metabolismu kyseliny arachidonové a následné inhibici tvorby prozánětlivých působků ikosanoidů (prostacyklinů, prostaglandinů, tromboxanů, leukotrienů) a/nebo poklesu produkce cytokinů a/nebo sníženém uvolňování histaminu.

Dále jsou předmětem vynálezu originální farmaceutické kompozice pro humánní a veterinární aplikace vyznačující se kombinací alaptidu jako farmaceutické pomocné látky s glukokortikoidy v základu masťovém, krémovém, gelovém nebo transdermálním terapeutickém systému, přičemž alaptid upravuje permeabilitu glukokortikoidů kůží a působí jako modifikátor transdermální penetrace. Jako glukokortikoidy mohou být použity např. hydrokortison, hydrokortison-acetát, fludrokortison, tixokortol, medryson, dexamethason, dexamethason-acetát, prednison, prednisolon, prednisolon-acetát, fluprednisolon, methylprednisolon, metylprednizolon-aceponát, fluorometholon, difluprednát, mazipredon, betamethason, betametazon-dipropionát, paramethason, flumethason, desoximetason, fluokortolon, diflukortolon, klokortolon, prednyliden, flupredniden, triamcinolon, triamcinolon-acetonid, flunisolid, desonid, prednikarbát, budesonid, fluocinolon-acetonid, fluocinonid, ciklesonid, mometazon-furoát, klobetazol-propionát a další kortikoidy ze skupiny hydrokortisonu, prednisolonu, dexamethasonu, triamcinolonu a další steroidní látky jejichž mechanismus účinku souvisí se zásahem do metabolismu kyseliny arachidonové a následné inhibici tvorby prozánětlivých působků ikosanoidů (prostacyklinů, prostaglandinů, tromboxanů, leukotrienů) a/nebo poklesu produkce cytokinů a/nebo snížení uvolňování histaminu.

Samotný alaptid se vyznačuje velmi nízkou rozpustností; jeho rozpustnost ve vodě je 0,1104 g/l00 ml, v ethanolu 0,1011 g/100 ml a ve směsi voda:ethanol 1:1 je 0,3601 g/100 ml; jeho log Λν/Oct je 1,39. Pokud je však alaptid aplikován spolu s excipientv, resp. kombinací excipřer.tů, které zvyšuj! jeho rozpustnost (např. Twser. 20. Tween 80, Makrogol 4000, Makrogol 6000, propylenglykol, laurylsíran sodný, poloxamer, Pluronic, polyethylenether bobřího oleje (Cremophor EL) nebo různé PEG-deriváty (PEGstearáty, PEG-estery mastných kyselin, PEGg-deriváty glyceridů mastných kyselin, PEG-Dα-tokoferol, cyklodextriny a jejich deriváty (např. hydroxypropyl-P-cyklodextrin), dextrany a jejich deriváty, pektiny a jejich sole a deriváty, glukany a jejich deriváty, chitosan a jeho deriváty, methyl celulosy a jejich sole a deriváty) v základu masťovém, hydrogelovém nebo krémovém, resp. transdermálním terapeutickém systému lze alaptid použít v koncentraci 0,001 až 5 % jako chemický akcelerátor transdermální penetrace, který podporuje zvýšení ·· · ·· ·· · ·· • · · · * · 9 99 9 9

9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9 9 · ··· ··· 9 9

999 99 9999 999 9999

10/16 absorpce/penetrace glukokortikoidů do kůže a/nebo přes kůži tak, že se zvyšuje jejich koncentrace v místě podání a/nebo se zvyšuje jejich systémová koncentrace. Použití těchto aduktů se jeví jako velmi výhodné pro přípravu farmaceutické kompozice pro aplikaci. Adukty se připraví mícháním vodných roztoků solubilizačních nebo komplexujících látek s alaptidem. Po ukončení míchání se adukt použije pro přípravu lékové formy nebo se rozpouštědlo odpaří a tuhý odparek se použije na přípravu lékové formy.

Podobně jako využití aduktů alaptídu s povrchově aktivními látkami nebo látkami komplexujícími (viz výše), může být využita příprava nanočástic alaptídu, které se připraví mletím alaptídu s emulgátory a dalšími stabilizátory. Nanočástice alaptídu byly připravovány procesem dispergace technikou mokrého mletí ve vodném roztoku modifíkátoru povrchu. Takto vzniklá suspenze se mele pomocí kuličkového mlýna v přítomnosti mlecího media, což předpokládá rozbití větších mikrometrových částic do nanočástic. Jako smáčedla mohou být použity např. deoxycholát sodný, laurylsíran sodný, poloxamer, povidon, Makrogol 6000. Mlecí kuličky mohou být polystyrénové, keramické nebo skleněné.

Výše uvedenými postupy může být získán modifikovaný alaptid, který vykazuje optimalizovanou rozpustnost, resp. upravené fyzikálně-chemické vlastnosti v závislosti na modifikaci, tedy optimalizovaný pro konkrétní složení základu masťového (oleomast, hydromast), krémového (oleokrém, hydrokrém), hydrogelového nebo pro transdermáiní terapeutický systérp. Samotný alaptid nebo nano-alaptid nebo adukty alaptídu je pak možno použít jako farmaceutických pomocných látek do farmaceutických kompozic určených pro humánní a veterinární aplikace jako chemický modifikátor transdermáiní penetrace, který ovlivňuje absorpci/penetraci glukokortikoidů do kůže a/nebo přes kůži tak, že se zvyšuje jejich koncentrace v místě podání a/nebo se zvyšuje jejich systémová koncentrace.

Podle základů polotuhých přípravků se obecně rozlišují oleomasti/hydromasti, oleokrémy/hydrokrémy 'a hydrogely. Alaptid jak povrchově neupravovaný tak povrchově modifikovaný i ve formě nanočástic byl aplikován do základu masťového, krémového i gelového v množství od 0,1 do 5 % celkového složení přípravku.

Jako pomocné látky v hydrofobních oleomastech mohou být použity:

• směs bílé nebo žluté vazelíny a hydratovaný vosk z ovčí vlny, • směs bílé nebo žluté vazelíny, tekutého parafínu a vosku, resp. hydratovaný vosk z ovčí vlny, • směs slunečnicového oleje a stabilizovaného vepřového sádla a hydratovaný vosk z ovčí vlny, • směs cetylalkoholu, bílého vosku, vepřového sádla a hydratovaný vosk z ovčí vlny, • směs dimetikonů (polydimethylsiloxany), hydratovaného vosku z ovčí vlny nebo cetylalkoholu nebo glycerolmonostearátu a isopropylmyristátu ve vazelíně (bílé nebo žluté), tekutém parafínu nebo rostlinných olejích.

Jako pcmocr.c l.álky v hvdromastech mohou makrogolů, např. 300 a i 500 (1:1).

v v m .komolekulámích j

•1

I •i

Jako pomocné látky v oleokrémech mohou být použity:

• směs bílé nebo žluté vazelíny, tekutého parafínu, pevného parafínu, vosku z ovčí vlny, včelího vosku, stabilizovaného vepřového sádla (např. komerčně dostupný základ Synderman®), i

11/16 • směs bílé nebo žluté vazelíny, tekutého parafínu, pevného parafínu, vosku z ovčí vlny, stearátu hlinitého (např. komerčně dostupný základ Pontin®), • směs včelího vosku, tekutého parafínu, pevného parafínu, vosku z ovčí vlny, stearátu zinečnatého, stearátu hlinitého, vody čištěné, methylparabenu, propylparabenu, tetraboritanu sodného a Arlacelu 481 (sorbitan oleát, hydrogenovaný castor oil, včelí vosk, kyselina stearová), (např. komerčně dostupný základ Cutilan®).

Jako pomocné látky v hydrokrémech mohou být použity:

• směs bílé nebo žluté vazelíny, tekutého parafínu, cetylstearyl alkoholu (Aniontová mast emulgující, dle ČL 2009) a vody čištěné, methylparabenu, propylparabenu (Aniontový krém, dle ČL 2009), • směs bílé nebo žluté vazelíny, tekutého parafínu a cetylstearyl alkoholu a Polysorbátu 60 (Neiontová mast emulgující, dle ČL 2009) a propylenglykolu a vody čištěné, methylparabenu, propylparabenu (Neiontový krém, dle ČL 2009), • směs monoglyceridů nebo diglyceridů mastných kyselin a etoxylovaných mastných alkoholů nebo etoxylovaných esterů mastných kyselin nebo etoxylovaných esterů mastných kyselin a sorbitanu a směs antimikrobiálních látek (např. komerčně dostupný základ Neo-Aquasorb®).

Jako pomocné látky v hydrogelech mohou být použity:

• směs methylcelulosy, glycerolu 85%, vody čištěné (Sliz z methylcelulosy, dle ČL 2009) a methylparabenu a propylparabenu, • směs sodné soli karboxymethylcelulosy, glycerolu nebo sorbitolu nebo propylenglykolu, vody čištěné a methylparabenu a propylparabenu, • směs tekutého parafínu, pevného parafínu, stearyl alkoholu, propylenglykolu, Slovasolu 2430, polyakrylátů (Carbomery), trolaminu, vody čištěné, methylparabenu a propylparabenu (např. komerčně dostupný základ Ambiderman®).

Přiklad složení masti s alaptidem 0,01 až 100 % w/w vztaženo na léčivo a 1 až 10 % glukokortikoidu může být následující: alaptid 0,001 až 10 g, léčivo 1 až 10 g, cera lanae hydrosa 65 až 75 g, vaselinum flavum 10 až 20 g, paraffinum liq. do 100 g.

Příklad složení oleokrému s alaptidem 0,01 až 100 % w/w vztaženo na léčivo a 1 až 10 % glukokortikoidu může být následující: alaptid 0,001 až 10 g, léčivo 1 až 10 g, Synderman 80 až 95 g, propylenglykol do 100 g.

Příklad složení hydrokrému s alaptidem 0,01 až 100 % w/w vztaženo na léčivo a 1 až 10 % glukokortikoidu může být následující: alaptid 0,001 až 10 g, léčivo 1 až 10 g, Cremor Neo-Aquasorbi 80 až 95 g, propylenglykol do 100 g.

Příklad složení hydrogelu s alaptidem 0,01 až 100 % w/w vztaženo na léčivo a 1 až 10 % glukokortikoidu může být následující: alaptid 0,001 až 10 g, léčivo 1 až 10 g, Ung. carboxymethylcellulosi (cerboxymethylcel. natrium 5 g, makrogol 300 10 g, propylenglykol

2,5 g, methylparaben 0,2 g, propylparaben 0,2 g, aqua ž~,3g) do 100 g.

Tento přístup je podrobně popsán v následujících příkladech.

Použitý alaptid v mikronisované formě měl velikost částic 50-80% do 10 Max Feret, měřeno mikroskopem NIKON Optiphot 2 a digitální kamerou VDS CCD-1300F.

Použitý alaptid ve formě nanočástic byl připravován pomocí nanomlýnu NETZSCH s použitím skleněných kuliček. Velikost částic nanonizovaného alaptidu byla měřena pomocí přístroje NANOPHOX (0138 P) Sympatec, velikost částic X50-X90 do 900 nm.

• ·

12/16

In vitro experimenty penetrace léčiv, resp. celých formulací za přítomnosti alaptidu jako I chemického transdermálního enhanceru bylo prováděno za použití Franzovy difuzní cely a jako modelová membrána byla použita prasečí kůže získaná z vnější části ucha (Sus scrofa f domestica). Penetrační in vitro experimenty přes kůži byly prováděny pomocí Franzovy í difúzní cely (donorová část o objemu 1 ml, povrch 63,585 mm²; receptorová část 5,2 ml),

SES-Analysesysteme, Německo. Primární screening s alaptidem jako chemickým | modifikátorem transdermální penetrace byl prováděn s theofylinem. Toto léčivo

I se při penetračních experimentech běžně používá jako modelová látka, protože se vyznačuje střední polaritou a samo proniká kůží velmi omezeně.

| Přehled obrázků na výkresech j Obr. 1: Procenta prostupu theofylinu (TEO) přes kůži v závislosti na množství j mikronizovaného alaptidu (ALA) v čase z vody do pufru pH = 7,4. Z původního

J množství dávkovaného TEO procházelo bez přidaného ALA do 1 hod max. 0,24 % ; TEO. Přidání 1 mg ALA nemělo výrazný vliv na prostupnost TEO, přidání 10 mg

ALA již tuto permeaci zvýšilo cca 1,5 násobně do 1 hod; cca 1,7 násobně do 2 hod.

} Po 24 hod se neprojevil vliv množství ALA.

Obr. 2: Procenta prostupu theofylinu (TEO) přes kůži v závislosti na množství mikronizovaného alaptidu (ALA) v čase - z prostředí pH = 7,4. Přidáním 1 mg ALA do systému se prostupnost TEO neprojevila zvýšením v krátkém časovém intervalu do 2 hod, ale již od 4 hodiny byla vyšší o 15 % a po 24 hod byla vyšší o 63 %. Přidáním 10 mg ALA do systému se zvýšila průměrná prostupnost o cca 65 %

Obr. 3: Procenta prostupu theofylinu (TEO) přes kůži v závislosti na množství mikronizovaného alaptidu (ALA) v čase z prostředí voda/propylenglykol (PG) 1:1. Přidáním 1 mg ALA do systému s propylenglykolem se prostupnost TEO do 2 hodiny zvýšila cca o 35 %, ale poté se snižovala a po 24 hod byla vyšší jenom cca o 10 %. Přidáním 10 mg ALA do systému se zvýšila průměrná prostupnost o cca 180% do 1 hod a opět se s časem snižovala.

Obr. 4: Srovnání prostupu substance budesonidu (BUD) přes kůži z různých prostředí bez přítomnosti a s 0,1% množstvím (vztaženo na BUD) mikronizovaného alaptidu (ALA) v čase: substance ze směsi PG/voda 1:1, z pufru a z isopropylmýristátu. Z původního množství dávkovaného BUD (10 mg/ml, 100%) bez přidaného ALA byl BUD detekovatelný až v 6, resp. 8 hodinách, ze soustavy obsahující ALA již po 4, resp. 6 hodinách. Propustnost BUD se ze soustavy PG/voda po přidání alaptidu zvýšila o 480 % do 8 hodin a průměrně o 210% do 20-24 hodin. Z pufru procházelo | po přidání ALA do 20-24 hodin průměrně o 170% budesonidu více. Permeace | budesonidu z isopropylmýristátu po přidání alaptidu vzrostla průměrně o 30 % í do 6-8 hodin a o 50 % do 20-24 hodin.

J j Obr. 5: Srovnání prostupu substance dexamethason-acetátu (DEA) přes kůži z různých | prostředí bez přítomnosti a s 0,1% množstvím (vztaženo na DEA) mik^roni7nvanéhn | alaptidu (ALA), resp. nanonizovaného ALA (NALA) v čase; substance ze směsi | PG/voda 1:1 a z pufru v Čase. Z původního množství dávkovaného DEA (10 mg/ml, j 100%) bez přidaného ALA neprocházel DEA zobou soustav vůbec, ze soustav j obsahující ALA rovněž do 3 hodin neprocházel, zatímco propustnost DEA jak z pufru | tak ze soustavy PG/voda se po přidání NALA výrazně zvýšila ihned po 30 minutách.

| Obr. 6: Srovnání prostupu substance dexamethason-acetátu (DEA) přes kůži z různých prostředí bez přítomnosti a s 0,1% množstvím (vztaženo na DEA) mikronizovaného • ·

13/16

alaptidu (ALA) v čase: substance ze směsi PG/voda 1:1, z pufru a z isopropylmyristátu. Z původního množství dávkovaného DEA (10 mg/ml, 100 %) i bez přidaného ALA procházel DEA ze soustavy bez ALA až po 6, resp. 20 hodinách, í ze soustavy obsahující ALA již po 4, resp. 6 hodinách. Propustnost DEA se ze soustavy PG/voda po přidání ALA zvýšila průměrně o 110% do 6-8 hodin a o 30 % do 20-24 hodin. Z pufru procházelo po přidání ALA do 20-24 hodin průměrně o 190 % DEA více. Permeace DEA z isopropylmyristátu po přidání alaptidu j vzrostla průměrně o 20 % do 20-24 hodin.

i Obr. 7: Srovnání prostupu substance fluocinolon-acetonidu (FLA) přes kůži z různých | prostředí bez přítomnosti a s 0,1% množstvím (vztaženo na FLA) mikronizovaného alaptidu (ALA), resp. nanonizovaného ALA (NALA) v čase: substance ze směsi j PG/voda 1:1 a z pufru. Z původního množství dávkovaného FLA (10 mg/ml, 100 %) | bez přidaného ALA neprocházel FLA z obou soustav vůbec, z pufru j s mikronizovaným ALA opět neprocházel, ze soustavy PG/voda obsahující mikronizovaný ALA již po 30 min. neprocházel. Propustnost FLA jak z pufru tak i ze soustavy PG/voda se po přidání NALA výrazně zvýšila ihned po 30 minutách, ] v případě PG/voda a NALA dokonce v průměru o 1100% do 1 hodiny.

Obr. 8: Srovnání prostupu substance fluocinolon-acetonidu (FLA) přes kůži z různých prostředí bez přítomnosti a s 0,1% množstvím (vztaženo na FLA) mikronizovaného alaptidu (ALA) v čase: substance ze směsi PG/voda 1:1, z pufru a z isopropylmyristátu. Z původního množství dávkovaného FLA (10 mg/ml, 100 %) bez přidaného ALA procházel FLA bez ALA po 4, resp. 8 hodinách, ze soustavy obsahující ALA již po 4 hodinách. Propustnost FLA se ze soustavy PG/voda po přidání ALA zvýšila průměrně o 180 % do 4—8 hodin a o 130 % do 20-24 hodin. Z pufru procházelo po přidání ALA do 8 hodin o 250 % a do 20-24 hodin průměrně o 170% FLA více. Permeace FLA z isopropylmyristátu po přidání ALA vzrostla o 590 % do 4 hodin, průměrně o 270 % do 6-8 hodin a o 30 % do 20-24 hodin.

Obr. 9: Srovnání prostupu substance hydrokortison-acetátu (HKA) přes kůži z různých prostředí bez přítomnosti a s 0,1% množstvím (vztaženo na HKA) mikronizovaného alaptidu (ALA) v čase: substance ze směsi PG/voda 1:1, z pufru a z isopropylmyristátu. Z původního množství dávkovaného HKA (10 mg/ml, 100 %) bez přidaného ALA procházel HKA ze soustavy bez ALA až po 20 hodinách, resp. neprocházel vůbec, ze soustavy obsahující ALA však procházel již po 4, l resp. 20 hodinách. Propustnost HKA se ze soustavy PG/voda po přidání ALA zvýšila, ) procházel již po 4 hodinách. Bez přídavku ALA neprocházel. Z pufru procházelo j po přidání ALA do 20-24 hodin průměrně o 40 % HKA více. Permeace HKA | z isopropylmyristátu po přidání ALA vzrostla průměrně také o 40 % do 20-24 hodin.

| Obr. 10: Srovnání prostupu substance prednisolon-acetátu (PLA) přes kůži z různých j prostředí bez přítomnosti a s 0,1% množstvím (vztaženo na PLA) mikronizovaného | alaptidu (ALA) v čase: substance ze směsi PG/voda 1:1, z pufru

-1 a z isoprcnvlmyristátu. Z původního množství dávkovaného PLA (10 mg/ml, 100%) j bez přidaného ALA procházel PLA ze soustavy bez ALA po 4, resp. 20 hodinách, i ze soustavy obsahující ALA již po 4, resp. 6 hodinách. Propustnost PLA | se ze soustavy PG/voda po přidání ALA zvýšila průměrně o 300 % do 20-24 hodin.

’ Z pufru procházelo po přidání ALA do 4-8 hodin průměrně o 270 % a do 20-24 hodin

I o 180% PLA více. Permeace PLA z isopropylmyristátu po přidání ALA vzrostla i průměrně o 30 % do 20-24 hodin.

14/16

Obr. 11: Srovnání prostupu substance prednisonu (PDN) přes kůži z různých prostředí bez přítomnosti a s 0,1% množstvím (vztaženo na PDN) mikronizováného alaptidu (ALA), resp. nanonizovaného ALA (NALA) v čase: substance ze směsi PG/voda 1:1 a z pufru. Z původního množství dávkovaného PDN (10 mg/ml, 100 %) bez přidaného ALA neprocházel PDN z obou soustav vůbec, z pufru s mikronizovaným ALA opět neprocházel, ze soustavy PG/voda obsahující mikronizovaný ALA procházel až po 90 min. Propustnost PDN jak z pufru tak ze soustavy PG/voda se po přidání NALA výrazně zvýšila ihned po 30 minutách, v případě PG/voda a NALA dokonce o 275 % do 3 hodin.

Obr. 12: Srovnání prostupu substance prednisonu (PDN) přes kůži z různých prostředí bez přítomnosti a s 0,1% množstvím (vztaženo na PDN) mikronizováného alaptidu (ALA) v čase: substance ze směsi PG/voda 1:1, z pufru a z isopropylmyristátu. Z původního množství dávkovaného PDN (10 mg/ml, 100 %) bez i s přidaným ALA procházel PDN ze všech soustav již po 4 hodinách. Propustnost PDN se ze soustavy PG/voda po přidání ALA zvýšila o 680 % do 4 hodin, průměrně o 370 % do 6-8 hodin a o 110 % do 20 - 24 hodin. Z pufru procházelo po přidání ALA do 4 hodin o 650 %, do 6-8 hodin průměrně o 370 % a do 20-24 hodin o 150 % PDN více. Permeace PDN z isopropylmyristátu po přidání ALA vzrostla o 320 % do 4 hodin, průměrně o 200 % do 6-8 hodina o 90 % do 20-24 hodin.

Obr. 13: Srovnání prostupu substance triamcinolonu (TRO) přes kůži z různých prostředí bez přítomnosti a s 0,1% množstvím (vztaženo na TRO) mikronizováného alaptidu (ALA), resp. nanonizovaného ALA (NALA) v čase: substance ze směsi PG/voda 1:1 a z pufru. Přídavek mikronizovaného ALA k pufru zvýšilo penetraci dávkovaného množství TRO (10 mg/ml, 100%) o 174% po 30 minutách a ze soustavy PG/voda obsahující ALA procházel už po 30. minutě o 267 % více než bez ALA.

Obr. 14: Srovnání prostupu substance triamcinolon-acetonidu (TRA) přes kůži z různých prostředí bez přítomnosti a s 0,1% množstvím (vztaženo na TRA) mikronizovaného alaptidu (ALA), resp. nanonizovaného ALA (NALA) v čase: substance ze směsi PG/voda 1:1 a z pufru. Z původního množství dávkovaného TRA (10 mg/ml, 100 %) bez přidaného ALA procházel TRA zobou soustav až v 90., resp. 120. minutě. Po přidání s mikronizovaného ALA k pufru vzrostla penetrace TRA v 90. minutě o 5 %. Přídavek NALA k soustavě PG/voda umožnil prostup TRA již ve 30. min. Přídavek mikronizovaného ALA zvýšil penetraci oproti NALA ve 30. min. o 790 %.

Obr. 15: Srovnání prostupu dexamethason-acetátu (DEA) přes kůži z gelu bez přítomnosti as 0,1% množstvím (vztaženo na DEA) mikronizovaného alaptidu (ALA) v čase: DEA procházel z formulace bez přidaného ALA i s ním až po 20 hodinách. Prostupnost DEA byla vyšší z formulace než penetrace samotné substance z modelových prostředí. ALA zvýšil permeaci DEA průměrně o 10 %.

Obr. 16: Srovnání prostupu fluocinolon-acetonidu (FLA) přes kůži z hydrokrému, oleokrému a masti bez přítomnosti a s 0,1% množstvím (vztaženo na FLA) mikronizovaného alaptidu (ALA) v čase: FLA procházel nejvíce z oleokrému (rlucinaru), průměrně o 14 % méně z hydrokrému (Gelarginu) a o téměř 96% méně z masti, ta navíc až po 20. hodině. Prostup FLA byl vyšší z jednotlivých formulací než penetrace samotné substance z modelových prostředí; v případě gelů velmi výrazně. Propustnost FLA se z hydrokrému po přidání ALA zvýšila průměrně o 260 % do 4-8 hodin aoll0% do 20-24 hodin. Z oleokrému procházelo po přidání ALA do 4-8 hodin průměrně o 230 % a do 20-24 hodin o 160% FLA více. Permeace FLA z masti po přidání alaptidu vzrostla průměrně o 20 % do 20-24 hodin.

• ·

15/16

Obr. 17: Srovnání prostupu triamcinolon-acetonidu (TRA) přes kůži z oleomasti bez přítomnosti a s 0,1% množstvím (vztaženo na TRA) mikronizovaného alaptidu (ALA), resp. nanonizovaného ALA (NALA) v čase. TRA z formulace bez přidaného ALA nebyl do 3 hodin detekován. Po přídavku mikronizovaného ALA byl TRA z masti již detekován po 30 minutách a s přídavkem NALA se zvýšila penetrace TRA o 273 %.

Obr. 18: Srovnání prostupu triamcinolon-acetonidu (TRA) přes kůži z hydrokrému bez přítomnosti a s 0,1% množstvím (vztaženo na TRA) mikronizovaného alaptidu (ALA), resp. nanonizovaného ALA (NALA) v čase. TRA z formulace bez přidaného ALA nebyl do 3 hodin detekován. Po přídavku mikronizovaného ALA byl TRA z krému již detekován po 90 minutách a s přídavkem NALA již po 1 hodině a v 90. minutě se zvýšila penetrace TRA z krému s NALA o 124% v porovnání s mikronizovaným ALA.

Obr. 19: Srovnání prostupu triamcinolon-acetonidu (TRA) přes kůži z methylcelulosového hydrogelu bez přítomnosti a s 0,1% množstvím (vztaženo na TRA) mikronizovaného alaptidu (ALA), resp. nanonizovaného ALA (NALA) v čase. TRA z formulace bez přidaného ALA nebyl do 3 hodin detekován. Po přídavku ALA byl TRA z gelu již detekován po 120 minutách. Přídavek NALA zvýšil penetrace TRA z gelu o 228 % v porovnání s mikronizovaným ALA.

Obr. 20: Srovnání prostupu triamcinolon-acetonidu (TRA) přes kůži z karbomerového gelu bez přítomnosti a s 0,1% množstvím (vztaženo na TRA) mikronizovaného alaptidu (ALA), resp. nanonizovaného ALA (NALA) v čase. TRA z formulace bez přidaného ALA nebyl do 3 hodin detekován. Po přídavku ALA byl TRA z gelu již detekován po 120 minutách. Přídavek NALA zvýšil penetrace TRA z gelu o 5 % v porovnání s mikronizovaným ALA.

Příklady provedení vynálezu:

Příklad 1

Příprava nano-alaptidu.

Suspenze alaptidu mikronizovaného (30 g), PVP (30 g) a čištěné vody (240 ml, v průběhu mletí bylo naředěno přídavkem dalších 150 ml) byla nejprve míchána 12 h za laboratorní teploty (0,5 1 baňka, KPG míchadlo) a pak byla přefiltrována přes sítko mlýna, aby byla zajištěna její průchodnost celým systémem. Vlastní mletí prováděno na nanomlýnu Netsch s použitím skleněných kuliček (0,3 mm), otáčky rotoru nastaveny na 986 οΐ./min, otáčky čerpadla 30 ot./min, teplota v mlecí komoře udržována v rozmezí 17-20 °C. Po 6 h mletí byla rychlost rotoru zvýšena na 1500 ot./min. Celková doba mletí byla 57,5 h. Obsah alaptidu v suspenzi byla 38,76 g/l (HPLC), velikost částic X50-X90 do 900 nm (Nanophox).

Příklad 2

In vitro permeační experiment prováděné za použití Franzovy difúzní cely.

Do donorové části o objemu i ml, povrchu 63,585 mm byl aplikován studovaný vzorek ve formě roztoku, suspenze, emulze, gelu, krému či masti vždy o koncentraci léčiva 10 mg/ml. Jako vzorek bylo použito samotné léčivo nebo léčivo s různými koncentracemi mikronizovaného nebo nano-alaptidu s obsahem 0,001 až 10 g neboli 0,01 až 100% (w/w vztaženo na léčivo) alaptidu mikronizovaného nebo nano-alaptidu (v množství odpovídající koncentraci alaptidu mikronizovaného).

Receptorová část o objemu 5,2 ml obsahující fosfátový pufr pH 7,4 nebo směs voda:propylenglykol (PG) / 1:1 nebo isopropylmyristát byla temperována na teplotu

16/16

37±0,5 °C za použití cirkulační vodní lázně a byla neustále míchána za použití magnetické míchačky (800 rpm). Jako modelová membrána byla použita prasečí kůže získaná z vnější části ucha, která byla uchovávána při teplotě -18 °C a před každým experimentem byla pozvolna rozmražena. Kůže a receptorová fáze byly ponechány v kontaktu 0,5 hodiny před použitím. Poté byly na kůži naneseny roztoky, popřípadě suspenze látek a donorová část byla překryta Parafilmem® tak, aby se předešlo nežádoucímu vypařování rozpouštědla. V časových intervalech byly odebírány vzorky z receptorové fáze. Stejné množství čistého pufru, resp. směs vodarpropylenglykol (PG)/1:1, resp. isopropylmyristát bylo přidáno, aby zůstal zachován stálý objem receptorové fáze.

Byl sledován prostup samotného léčiva přes kůži, dále byl sledován prostup léčiva ve směsi s alaptidem mikronizovaným nebo nano-alaptidem (přítomného v různých koncentracích) a nano-alaptidu (přítomného v různých koncentracích, vždy však v množství odpovídající koncentraci alaptidu mikronizovaného). Také byl sledován prostup léčiva přes kůži z konkrétní farmaceutické kompozice (masti, krému, gelu, transdermálního terapeutického systému) a porovnáván s enhancerovým efektem alaptidu mikronizovaného (přítomného v různých koncentracích) a nano-alaptidu (přítomného v různých koncentracích, vždy však v množství odpovídající koncentraci alaptidu mikronizovaného), který byl do odpovídající farmaceutické kompozice s testovaným léčivem přimíšen. Koncentrace prošlého léčiva byla zjišťována pomocí HPLC+DAD metody. Výsledky všech experimentů prostupů různých léčiv ze skupiny glukokortikoidů jsou shrnuty v níže uvedených obrázkách s tabulkami.

Příklad 3

Bylo připraveno 100 g gelu s obsahem 0,001 až 10 g neboli 0,01 až 100 % w/w vztaženo na léčivo alaptidu mikronizovaného, resp. nanosuspenze alaptidu, které odpovídá výše uvedené procentuální koncentraci alaptidu mikronizovaného a léčiva (dexamethason-acetátu) a provedeny permeační pokusy dle příkladu 2.

Příklad 4

Bylo připraveno 100 g krému s obsahem 0,001 až 10 g neboli 0,01 až 100 % w/w vztaženo na léčivo alaptidu mikronizovaného, resp. nanosuspenze alaptidu, které odpovídá výše uvedené procentuální koncentraci alaptidu mikronizovaného a léčiva (fluocinolon-acetonidu) a provedeny permeační pokusy dle příkladu 2.

Příklad 5

Bylo připraveno 100 g masti s obsahem 0,001 až 10 g neboli 0,01 až 100 % w/w vztaženo na léčivo alaptidu mikronizovaného, resp. nanosuspenze alaptidu, které odpovídá výše uvedené procentuální koncentraci alaptidu mikronizovaného a léčiva (fluocinolon-acetonidu) a provedeny permeační pokusy dle příkladu 2.

Claims (7)

1. Patentové nároky:

   1. Užití alaptidu strukturního vzorce I jako modifikátoru transdermální penetrace glukokortikoidů ve farmaceutické kompozici vhodné pro transdermální aplikaci.

   H
2. 2. Užití alaptidu podle nároku 1 vyznačující se tím, že glukokortikoidy jsou vybrané ze seznamu: hydrokortison, hydrokortison-acetát, fludrokortison, tixokortol, medryson, dexamethason, dexamethason-acetát, prednison, prednisolon, prednisolonacetát, fluprednisolon, methylprednisolon, metylprednizolon-aceponát, fluorometholon, difluprednát, mazipredon, betamethason, betametazon-dipropionát, paramethason, flumethason, desoximetason, fluokortolon, diflukortolon, klokortolon, prednyliden, flupredniden, triamcinolon, triamcinolon-acetonid, flunisolid, desonid, prednikarbát, budesonid, fluocinolon-acetonid, fluocinonid, ciklesonid, mometazonfuroát, klobetazol-propionát a další kortikoidy ze skupiny hydrokortisonu, prednisolonu, dexamethasonu, triamcinolonu a další steroidní látky jejichž mechanismus účinku souvisí se zásahem do metabolismu kyseliny arachidonové a následné inhibici tvorby prozánětlivých působků ikosanoidů (prostacyklinů, prostaglandinů, tromboxanů, leukotrienů) a/nebo poklesu produkce cytokinů a/nebo snížení uvolňování histaminu.
3. 3. Farmaceutická kompozice pro transdermální aplikaci obsahující glukokortikoidy vyznačující se tím, že zároveň obsahuje jako modifikátor transdermální penetrace alaptid.
4. 4. Farmaceutická kompozice podle nároku 3 vyznačující se tím, že alaptid je obsažen v množství 0,01 až 100 % hmotnostních vztaženo na množství použité účinné látky ze skupiny glukokortikoidů.
5. 5. Farmaceutická kompozice podle nároků 3 a 4 vyznačující se tím, že obsahuje alaptid ve mikronisované formě nebo ve formě nanočástic.
6. 6. Farmaceutická kompozice podle nároků 3 až 5 vyznačující se tím, farmaceutická formulace je ve formě oleomasti, hydromasti, oleokrému, hydrokrému nebo hydrogelu.
7. 7.

   j íj á

   I

   Farmaceutická kompozice podle nároků 3 až 6 vyznačující se tím, že glukokortikoidy jsou vybrané ze seznamu: hydrokortison, hydrokortison-acetát, fludrokortison, tixokortol, medryson, dexamethason, dexamethason-acetát, prednison, prednisolon, prednisolon-acetát, fluprednisolon, methylprednisolon, metylprednizolon-aceponát, fluorometholon, diflupredná* mazipredon, betamethason, betametazon-dipropionát, paramethasoi!, flumethason, desc-xiinců·.*··;. u-OkOítokm, diFiukortoloiÍ, klokortoion,. prednyliden, flupredniden, triamcinolon, triamcinolon-acetonid, flunisolid, desonid, prednikarbát, budesonid, fluocinolon-acetonid, fluocinonid, ciklesonid, mometazonfuroát, klobetazol-propionát a další kortikoidy ze skupiny hydrokortisonu, prednisolonu, dexamethasonu, triamcinolonu a další steroidní látky jejichž mechanismus účinku souvisí se zásahem do metabolismu kyseliny arachidonové a následné inhibici tvorby prozánětlivých působků ikosanoidů (prostacyklinů,

   2/2 prostaglandinů, tromboxanů, leukotrienů) a/nebo poklesu produkce cytokinů a/nebo snížení uvolňování histaminu.