CZ200765A3

CZ200765A3 - Zpusob úpravy kaolinu, jílu a jejich smesí

Info

Publication number: CZ200765A3
Application number: CZ20070065A
Authority: CZ
Inventors: Pticen@Frantisek
Original assignee: Sedlecký kaolin a. s.
Priority date: 2007-01-25
Filing date: 2007-01-25
Publication date: 2007-07-18
Also published as: CZ307528B6

Abstract

Zpusob úpravy kaolinu, jílu a jejich smesí, zahrnujících kaolin a prímesi ze skupiny látek, obsahující kremen, zivec, slídu, organické látky, minerály zeleza a titanu, karbonáty, za úcelem zvysování jejich belosti, pri kterém se cástice kaolinu v nádobe melou tak, ze se kontinuálne prevalují spolu s mlecími telísky, címz se na ne pusobí striznými silami, jejichz pusobením se delaminují a plosne stípají do desticek pri zvetsení celkové plochy daného zpracovávaného objemu cástic kaolinitu a soucasném zvetsení jejich povrchové aktivity.

Description

Způsob úpravy kaolinů, jílů a jejích směsí.

Oblast techniky

Předmětem vynálezu je způsob úpravy kaolínů, jílů a jejich směsí po vysušení a/nebo výpalu za účelem zvyšování jejich bělosti.

Dosavadní stav techniky

Při mletí nepáleného kaolinu, jílu a jejich směsí v kulovém (bubnovém) mlýnu dochází k delaminaci kaolinitických, illitických, případně j montmorillonitických agregátů na jemnější útvary při současném zvyšování obsahu nejjemnějšfch částic o velikosti pod 2 nebo 1 pm, a tím i zvětšování měrného povrchu částic. Tabulky kaolinitu a dalších měkkých minerálů, včetně slíd biotitíckých a muskovitických se delaminují po pádu a úderu mlecích tělísek nebo i střižně třecí sílou, a tím dochází k jejich nevítanému lámání, štípání nebo i k prostému zdrobnění velkých agregátů na menší (jedná se o tak zvaný kataraktní způsob mletí, ke kterému dochází ve všech čtyřech kvadrantech kulového mlýna). Bělost po vysušení se zpočátku zvyšuje (zvyšuje se měrný povrch částic), ale může se přemletím často i snižovat. Tenké tabulky a útvary, např. slíd, se nevýhodně přelamuji, mění se charakter jejich povrchu (např. ztráta lesku) a mletí negativně ovlivňuje nejen bělost po vysušení, ale i po výpalu. U keramických kaolinů se přemletl může projevit negativně na řadě technologických vlastností, například na zvýšení viskozity suspenze. Pálené produkty, vytvořené z kompaktních agregátů, se mletím v kulovém mlýně zjemňují a bělost po výpalu roste. Podobně se chovají při mletí i tvrdší nepálené minerály jako například vápenec, křemen, živec, zeolit a podobně. Kataraktní způsob mletí je náročný na celkovou spotřebu energie.

Podstata vynálezu

Předložený vynález se týká způsobu úpravy kaolínů, jílů a jejich směsí, zahrnujících kaolinit a příměsi ze skupiny látek, obsahující křemen, živec, slídu, organické látky, karbonáty (např.vápenec CaCO3), minerály železa a titanu a podobně, za účelem zvyšování jejich bělosti. Podstata vynálezu spočívá v tom, že částice kaolinitu se v nádobě melou tak, že se kontinuálně převalují spolu s mlecími tělísky, čímž se na ně působí střižnými silami, jejichž působením se delaminují a plošně štípají do destiček při zvětšení celkové plochy daného zpracovávaného objemu částic kaolinitu a současném zvětšení jejich povrchové aktivity. Zpracovávané částice kaolinitu mohou být buďto ve vysušeném stavu o vlhkosti do 5 %, případně se před mletím smíchají s vodou do suspenze. Po delaminaci se mletý kaolin, jíl nebo jejich směsi

O mohou třídit podle své velikosti.

o

Tím dochází k výrazné a přednostní střižné delaminaci kaolinitických agregátů na jednotlivé tabulky kaolinitu bez jejich nevhodného přelamování a štípáni, ke zvyšováni obsahu nejjemnějších částic (např. částic o velikosti pod 2 pm nad přibližné 40 až 100 %, případně částic o velikosti pod 1 pm nad přibližně 30-70 % ” obsahu), zvyšování měrného povrchu částic a tedy i ke zvyšování celkové bělosti kaolinu, jílů nebo jejich směsí. Současně dochází ke snížení energie nutné k delaminaci.

Při delaminaci částic kaolinitu, případně po vytřídění mletého kaolinu, jílu nebo jejich směsi, se na povrch delaminovaných částic může působit v uzavřeném okruhu plynnou složkou, vybranou ze skupiny, zahrnující vodík H₂, amoniak NH₃, sirovodík H_ZS, fosfan PH₃, oxid siřičitý SO₂, oxid uhelnatý CO, zemní plyn, generátorový plyn (zplyňování uhlí), syntézní plyn (směs plynů, jejichž hlavní složkou je oxid uhelnatý CO a vodík H2, surovinou pro syntézní plyn jsou např. uhlí, zemní plyn, ropa), svítiplyn. V jiném provedeni vynálezu se při delaminaci částic kaolinitu, případně po vytřídění mletého kaolinu, jílu nebo jejich směsí, na povrch delaminovaných částic působí plynnou fází vznikající z tuhých látek, vybraných ze skupiny zahrnující dithioničitan sodný Na₂S₂O4, hydroxylamin NH₂OH, nebo kapalin, například hydrazin N2H4, čímž se ovlivňuje redox-oxidačnf potenciál iontů, navázaných na povrch těchto částic. V dalším provedení vynálezu se na povrch delaminovaných částic kaolinů, jílů a jejich směsí s obsahem jemně rozptýlených organických látek působí pomocí plynných látek v uzavřeném okruhu, vybraných ze skupiny, zahrnujíc! ozón O₃, kyslík O₂₎ chlór Cl₂, chlorovodík HCI, nebo vzniklých rozkladem kapalin, zahrnujících například peroxid vodíku H₂O₂.

Působením plynné složky na povrch delaminovaných částic při výše uvedené delaminaci, případné po vytřídění mletého kaolinu, se ovlivňuje redox-oxidační potenciál iontů, navázaných na povrch těchto částic, a dále se zvyšuje bělost po vysušení. Uzavřený okruh redukčních nebo oxidačních plynných složek nemá negativní vlivná životní prostředí. Při tomto procesu se může měnit i barevnost upraveného kaolinu, která může být využitelná v některých jeho aplikacích.

Přehled obrázků na výkresech

Na připojených výkresech je zobrazen příklad provedení předloženého vynálezu. Na obr.1 je schématicky znázorněn dosavadní známý kataraktní způsob mletí, ke kterému dochází ve všech čtyřech kvadrantech kulového mlýna. Při tomto způsobu se tabulky kaolinitu a dalších měkkých minerálů, včetně slíd biotitických a muskovitických, delaminují po pádu a úderu mlecích tělísek nebo i střižně třecí silou, a tím dochází k jejich nevítanému lámání, štípání nebo i k prostému zdrobnění velkých agregátů na menší. Na obr.2 je schematicky znázorněn kaskádový způsob mletí podle tohoto vynálezu, při kterém dochází k převalování mlecích tělísek, kdy ph jejích kontinuálním styku s melivem (kaolinem) převažují střižné síly, které působí na štípání kaolinitu. Na obr.3 je znázorněna závislost bělosti kaolinu po jeho vysušení na obsahu částic o velikosti pod 2 pm po kaskádovém mletí v bubnovém mlýně. Jde o parabolickou závislost, která bude vždy charakteristická pro jemnozrnné kaoliny (například kaoliny KNP, KN -1, OT-82 o zmítostní frakci 0 -20 pm) a jiná pro hrubozmné kaoliny (zrnitostní frakce cca 20 - 63 pm, resp. 20-100 pm).

Příklady provedení vynálezu

Kaolin jako nerost zahrnuje kaolinit a příměsi, například křemen, živec, slídu, organické látky, minerály železa, titanu a podobně. Plavením kaolinu dochází kjeho čištění a zbavováni nežádoucích nečistot. I po plavení a vytřídění kaolinu pod frakci 20 pm, případně i ve šlikovém podílu (frakce 20 až 63 pm), v něm zůstávají tyto nečistoty (příměsi) v malém množství. Plavením narůstá obsah kaolinitu v kaolinu a čím je ho více, tím účinnější je zvětšení jeho bělosti po vysušeni (pod hodnotu 5 % nebo lépe pod 1 % vlhkosti) podle předloženého vynálezu. Vysušený kaolin se mele, například v kulovém mlýně tak, že se částice kaolinitu ve formě hexagonálních tabulek zdrobňují, delaminují, dopadem mlecích tělísek, například keramických tělísek s vyšší tvrdostí. Štípou se do destiček v podstatě hexagonálnfho tvaru, čímž se zvětšuje piocha částic kaolinitu, jejich měrný povrch a současně jejich bělost (odraz světla z jejich povrchu). Při mletí dochází namísto volného pádu mlecích tělísek k jejich převalování, kdy při jejích opakovaném, kontinuálním styku s melivem (kaolinem) převažují střižné síly, které působí na štípání kaolinitu. Tento proces, ph £

kterém dochází k převalování, nastává při snížených otáčkách mlýna a vhodné velikosti, případně i tvaru mlecích tělísek. <.

Zvyšování bělosti kaolinů, jííů a jejich směsí po vysušení se provádí mletím v kulovém mlýně v režimu zvýšeného tření mezi mlecími tělísky při současném sníženi celkové energie, s využitím intenzívni, řízené delaminace měkkých zrnitostních agregátů na tabulky kaolinitu, popřípadě illlitu a montmorillonítu (tento kaskádový způsob mletí je zobrazen na obr.2). Pří tomto intenzívním mletí nemusí docházet k vynášeni mlecích tělísek do maximální výšky a jejich následnému pádu a úderu v mlecím bubnu, ale k valivému (klouzavému) pohybu mlecích tělísek převážně v dolní polovině mlecího bubnu (I., lil. a IV. kvadrant bubnu). Tím dochází k výrazné a přednostní střižné delaminaci kaolinitických agregátů na jednotlivé tabulky kaolinitu bez jejich nevhodného přelamování a štípání, ke zvyšování obsahu nejjemnějších částic (např. o velikosti pod 2 pm nad přibližně 40 až 100 %, případně 1 pm nad přibližně 30-70 % obsahu), zvyšování měrného povrchu částic a tedy i ke zvyšování celkové bělosti kaolinu, jílů nebo jejich směsí. Současně dochází ke snížení energie nutné k delaminaci. Podobně je možné zvyšovat například bělost po vysušení mastku, talku, illitických surovin, bílých bentonitů apod.

Delaminace při zvýšené třecí síle mezi mlecími tělísky a melivem probíhá v suchém stavu, případně v suspenzi (mele se buďto suchý prášek nebo vodní suspenze kaolinu), a je dosahována regulaci otáček mlýna a vhodnou volbou průměru a tvaru mlecích tělísek. Při delaminaci kaolinu, jílů ajejich směsí intenzívním třením dochází nejen ke zvyšování měrného povrchu částic, ale také k otevírání povrchu částic a ke zvyšování jejich povrchové aktivity, ovlivňující jejich chemicko-technologické vlastnosti. U keramických kaolínů, jílů a jejich směsí lze tak výrazně zvýšit obsah částic o velikosti pod 2 pm, resp. 1 pm, mechanickou pevnost po vysušení i výpalu, sorpční aktivitu, reaktivitu při vypalování, snížit pórovitost apod. Účinek řízené střižné delaminace je tím větší, čím větší množství kaolinitu, popř. i illitu a montmorillonitu obsahuje upravená surovina.

Zvýšená reaktivita takto upraveného kaolinu, jílu nebo jejich směsi, daná vysokým obsahem nejjemnějších částic s vysokým měrným povrchem, s aktivními centry obsazenými kationy, například sloučenin hliníku, železa, titanu, hořčíku, vápníku, draslíku, sodíku atd., spolu s elektricky nabitými ionty, dovoluje zvyšování bělosti po vysušení i výpalu fyzikálně-chemíckou sorpcí plynné složky na povrchu pevné částice. Působením plynné složky na povrch delaminovaných částic při výše uvedené delaminaci, případně po vytřídění mletého kaolinu, se ovlivňuje redoxoxidační potenciál iontů, navázaných na povrch těchto částic. Redukce zvláště iontů Fe³⁺ na Fe²⁺ na povrchu nově otevřených tabulek kaolinitu, iliitu, popř. i montmorillonitu při prováděné střižné delaminaci třenfm v kulovém mlýně pomoci plynné fáze, vybrané ze skupiny jako je například vodík H₂, amoniak NH₃, sirovodík H2S, fosfan PH3, oxid siřičitý SO2, oxid uhelnatý CO, zemní plyn, generátorový plyn, syritézní plyn, svítiplyn atd., nebo plynné fáze vznikající z tuhých látek jako je dithioničitan sodný Na₂S2O4, hydroxyiamin NH2OH nebo kapalin jako je například hydrazin ^FUapod., provedená v uzavřeném okruhu buď přímo pn mleti v bubnu nebo před tříděním jemně semleté zrnitostnl frakce, případně na cestě za třídičem, vede k dalšímu zvýšení bělosti po vysušení. Oxidace některých kaolinů, jílů a jejich směsi s obsahem jemně rozptýlených organických látek pomocí plynných látek v uzavřeném okruhu, vybraných ze skupiny například ozón O_3l kyslík 02, chlór Cl₂, chlorovodík HCI, nebo vzniklých rozkladem kapalin jako je například peroxid vodíku H2O2 apod., dále zvyšuje bělost po vysušení. Uzavřený okruh redukčních nebo oxidačních plynných složek nemá negativní vliv na životní prostředí. Při tomto procesu se může měnit i barevnost upraveného kaolinu, která může být využitelná v některých jeho aplikacích.

Výpalem takto řízenou suchou delaminaci upravených prášků (viz např. CZ patent č.297479) lze docílit vyšších bělosti po výpalu než klasickým mletím tepelně zpracovaných kaolinů, jílů nebo jejich směsí, zároveň při nižších spotřebách energie, vyšší čistotě (tak zvané “neželezné mletí“) a nižších nákladech na výrobu. Po výpalu práškovitého kaolínového materiálu, zpracovaného způsobem podle tohoto vynálezu, je výsledkem bílé pálené práškové ostňvo se zachováním a navíc dalším zvýšením jeho vysoké bělosti. Jedná se o velmi ekologický způsob výroby, při kterém nedochází ke znečišťování životního prostředí.

Zvyšování bělosti papírenských kaolinů, bílých plnidel pro plasty, barvy, nátěry a podobně je možné provádět v nepáleném kaolinu, jílu a jejich směsi při delaminaci valivým (kaskádovým) mletím i bez nutnosti dalšího navýšení bělosti aplikací chemísorpce plynné redukční, popřípadě oxidační fáze.

Výhodou navrženého postupu je zvyšování bělosti po vysušení papírenských kaolinů řízeným mletím v bubnovém mlýně. Na rozdíl od klasického (kataraktívního) způsobu mletí dochází při této zpravidla suché delaminaci valivým (kaskádovým) způsobem mletí ke zvýšenému tření mezi mlecími tělesy a melivem a tím se větší agregáty kaolinitu cílené oddělují po jednotlivých tabulkách bez nepříznivého přelamování, štípáni a jiného narušování. Tím výrazně stoupá měrný povrch částic a nově otevřený povrch tabulek kaolinitu zvyšuje celkovou bělost po vysušení. Čím je vyšší obsah kaolinitu v upravovaném kaolinu, tím účinněji se nová metoda zvyšování bělosti uplatní. Protože nově otevřený povrch tabulek je povrchově aktivní (ionty s elektrickými náboji), je ho možné dále vhodně redukčně nebo oxidačně ovlivňovat s cílem převést barevné kationty (např. Fe³⁺hnědé) na světlejší (např. Fe²⁺modré), a tím dále zvyšovat bělost po vysušení. Při tomto šetrném mletí v bubnovém mlýně zároveň klesá celková spotřeba energie, neboť jsou sníženy otáčky mlýna, mlecí tělíska není třeba vynášet do maximální výšky a mletí probíhá převážně v dolní polovině mlýna (I., lil. a IV. kvadrant) valivým pohybem mlecích tělísek. Kaskádový způsob mletí je méně náročný na spotřebu energie než klasický kataraktní způsob mletí v bubnovém mlýně. Řízená a přednostní delaminace, kdy dochází k „odstnhávání“ jednotlivých tabulek měkkého minerálu (výhodné u tlustějších tabulek kaolinitu, méně výhodné u tenčích částic iílitu, popř. montmorillonitu, resp. velmi tenkých bíotitických či muskovítických slíd),, má zásadní vliv na chemickotechnologické vlastnosti především kaolinu, jílů a jejich směsí. Výhodně lze tímto postupem zvyšovat bělost po vysušení a ovlivňovat další technologické vlastnosti i u tak zvaných hrubozrnných kaolinů s vysokým obsahem agregátů kaolinitu (např. propady z hydrocyklónového třídění o frakci cca 20 až 63 pm). Způsob podle tohoto vynálezu umožňuje rovněž zhodnocení méně hodnotných papírenských kaofinů s nižší bělostí po vysušení. Zvyšování bělosti kaolinů, jfíů nebo jejich směsí probíhá jak z nižších hodnot bělosti (přibližné 50 až 75 %) na střední hodnoty bělosti (přibližně 75 až 80 %), tak i ze středních hodnot na vysoké (přibližně 80 až 90 %). Přitom těchto bělostí se dosahuje i bez výpalu kaolinu. Zhodnocuje se tím ložisko kaolinu, nejvyšší třídy mohou sloužit k využití jako specielní bílá pinídla pro plasty, do nátěrových hmot, jako papírenské plnící a nátěrové kaolíny, jako bílé pigmenty apod.

o

Bílá přírodní plnidla jsou velmi zajímavá pro zpracovatele i pro měkkost a tvar destiček kaolinitu v papírenském kaolinu, ovlivňující například retenci, opacitu aj. kvalitativní vlastnosti ve srovnání s tvrdšími částicemi jemně semletého bílého páleného produktu.

Příklad 1

Řízenou delaminací jemnozrnného plaveného papírenského kaolinu KN -1 valivým (kaskádovým) mletím v bubnovém mlýně za sucha (dobře uspořádaný kaolinit s malou příměsí čistého, zaobleného křemene) s bělostí R 457 nm 82,3 % bylo docíleno zvýšení bělosti na 85,0 %. Došlo ke zvýšení obsahu částic pod 2 pm o 18 %. Přitom se zároveň příznivě snížila celková spotřeba energie k mleti. Nebyly přidávány intenzifikátory mletí.

Příklad 2

Za přídavku intenzifikátoru mletí (0,4 % hmotn.) došlo u přírodního plaveného papírenského kaolinu KNP s velmi vysokou bělostí po vysušení (R 457 nm 83,9 %) a obsahem částic pod 2 pm 73 % k navýšení bělosti o 2,3 % (bělost 86,2 %) pří zvýšení obsahu částic pod 2 pm na 92 %. Dosažená bělost po vysušení je u přírodního kaolinu mimořádná a je srovnatelná s některými pálenými produkty.

Příklad 3

Mletím za sucha (kaskádový způsob, průměr mlecích tělísek 5 mm) kaolinu OT-82 (bělost po vysušení R 457 nm 79,8 %, obsah částic pod 2 pm 63 %) došlo s přídavkem 0,4 % intenzifikátoru mletí k navýšení obsahu částic pod 2 pm na 92,8 % (to je podstatné zvýšení o cca 30 %) a zvýšení bělosti po vysušení na 84,0 % (navýšení o 4,2 %).

Příklad 4

Řízenou delaminací hrubozrnného kaolinu KN -2 (zmítostní frakce cca 20 až 100 pm) s bělostí po vysušení 80,2 % se bělost zvýšila na 83,6 % (navýšení o 3,4 %) při navýšení obsahu částic pod 2 pm z 23 % na 50,6 % (zvýšení o 27,6 %). Bez intenzifikátorů mletí.

o

Příklad 5

Aplikaci redukčního činidla v plynné fázi (sirovodík) na plavený kaolin OT-fiO (bělost R 457 nm 78,6 %, obsah částic pod 2 pm 53 %) došlo při valivém suchém mletí delaminací k navýšení bělosti na 82,1 %, to je zvýšení o 3,5 %.

Přiklad 6

Oxidací nahnědlého kaolinu s organickými látkami KTM plynným ozónem došlo při řízené suché delaminaci valivým mletím v bubnovém mlýně ke zvýšení bělosti po vysušení z 63,9 % na 78,7 %, to je k výraznému zvýšení bělosti o přibližně 14,8 %.

Příklad 7

Řízenou suchou delaminací plaveného kaolinu OT-82 (bělost 80,2 %) s malým přídavkem práškového dithioničitanu sodného Na₂S₂O₄ došlo ke zvýšení bělosti na 84,6 %. Při mletí se redukční činidlo rozložilo a při oxidaci sloučenin síry na SO₂došlo k redukci iontů Fe³⁺ na Fe²⁺, vázaných na nově otevřeném povrchu částic kaolinitu.

Příklad 8

Po řízené suché delaminací kaolinu KN -1 v bubnovém mlýně byl jemný prášek vypálen v nosiči na teplotu 900 °C v neutrální atmosféře. Bělost po výpalu byla R 457 nm 88,2 %. Stejný vzorek jemného prášku KN -1 byl vypálen v nosiči v redukční atmosféře (dálkový plyn) na teplotu 900 °C. Bělost R 457 nm činila 90,3 %.

Příklad 9

Byl proveden výpal upraveného keramického kaolinu Sedlec la v bubnovém mlýně řízenou suchou delaminací s provedenou redukcí plynným SO₂. Po výpalu v nosiči na teplotu 1320 °C byla naměřena bělost po výpalu 92,6 %.

Průmyslové využití vynálezu

Vynález je využitelný pro zvyšování bělosti kaolinů, jílů nebo jejich směsí. Zvyšování bělosti papírenských kaolinů, bílých plnidel pro plasty, barvy, nátěry apod. je možné provádět v nepáleném kaolinu, jílu a jejich směsi. Po výpalu práškovitého kaolinového materiálu, zpracovaného způsobem podle tohoto vynálezu, je výsledkem bílé pálené práškové ostřivo s vysokou bělostí.

Claims

1. Způsob úpravy kaolinů, jílů a jejich směsí, zahrnujících kaolinit a příměsi ze skupiny látek, obsahující křemen, živec, slídu, organické látky, minerály železa a titanu, karbonáty, za účelem zvyšování jejich bělosti, vyznačující se tím, že částice kaolinitu se v nádobě melou tak, že se kontinuálně převalují spolu s mlecími tělísky, čímž se na ně působí střižnými silami, jejichž působením se delaminují a plošně štípají do destiček při zvětšení celkové plochy daného zpracovávaného objemu částic kaolinitu a současném zvětšeni jejich povrchové aktivity.

2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že zpracovávané částice kaolinitu jsou ve vysušeném stavu o vlhkosti do 5 %.

3. Způsob podie nároku 1, vyznačující se tím, že částice kaolinitu se před mletím smíchají s vodou do suspenze.

4. Způsob podle některého z nároků 1 až 3, vyznačující se tím, že po delaminaci se částice kaolinitu třídí podie své velikosti.

5. Způsob podle některého z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že při delaminaci částic kaolinitu, případně po vytřídění mletého kaolinu, jílu nebo jejich směsí, se na povrch delaminovaných částic působí plynnou složkou, vybranou ze skupiny, zahrnující vodík H₂, amoniak NH3, sirovodík H2S, fosfan PH3, oxid siřičitý SO_2> oxid uhelnatý CO, zemní plyn, generátorový plyn, syntézní plyn, svítiplyn.

6. Způsob podle některého z nároků 1 až 4, vyznačujíc! se tím, že při delaminaci částic kaolinitu, případně po vytřídění mletého kaolinu, jílu nebo jejich směsí, se na povrch delaminovaných částic působí plynnou fází vznikající z tuhých látek, vybraných ze skupiny zahrnující dithioničitan sodný Na₂S2O4, hydroxylamin NH₂OH, nebo kapalin, například hydrazin N2H4.

¢.

o

7. Způsob podle některého z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že na povrch delaminovaných částic kaolinů, jílů a jejich směsí s obsahem jemně rozptýlených organických látek se působí pomocí plynných látek v uzavřeném okruhu, vybraných ze skupiny, zahrnující ozón 03, kyslík O₂, chlór Cl₂. chlorovodík HCI, nebo vzniklých rozkladem kapalin, zahrnujících peroxid vodíku H₂O₂.