CZ2000927A3 - Ložisko spřádacího rotoru - Google Patents

Abstract

Rotor (1) pro bezvřetenové dopřádání je pomocí hřídele (10) rotoru (1) poháněn tangenciálním řemenem (6) v předem stanoveném směru aje uložen v klínové mezeře (K), kteráje tvořena alespoň dvěma od hřídele (10) rotoru (1) poháněnými opěrnými kotouči (20, 21), z nichž alespoň jeden, vůči směru pohonu tangenciálního řemene (6) přední, opěrný kotouč (21) se otáčením do klínové mezery (K) vtahuje, kdežto druhý, vůči směru pohonu tangenciálního řemene (6) zadní, opěrný kotouč (20) se otáčením z klínové mezery (K) vytahuje. Osa (210) toho alespoň jednoho otáčením se do klínové mezery (K) vztahujícího opěrného kotouče (21) má vůči rovině (E2) proložené hřídeli (10) spřádacích rotorů (1) několika vedle sebe uspořádaných zařízení pro bezvřetenové dopřádání (A, B) vzdálenost (a), kteráje menší nežli vzdálenost (b) osy (200) toho alespoňjednoho otáčením se z klínové mezery (K) vytahujícího opěrného kotouče (20) od této roviny (E2). Osami (200, 210) opěrných kotoučů (20,21) proložená rovina (EJ svírá s rovinou (E2) proloženou osami (10) spřádacích rotorů (1) ostrý úhel (a) mez 5° a 15°.

Description

Ložisko spřádacího rotoru

Oblast techniky

Vynález se týká ložiska spřádacího rotoru podle předvýznakové části nároku 1.

Dosavadní stav techniky

U obvyklých zařízení pro bezvřetenové dopřádání jsou spřádací rotory jednotlivých spřádacích míst uloženy zpravidla v klínové mezeře jedné dvojice, jak je ukázáno například v DE 33 46 843A1, nebo dvou dvojic opěrných kotoučů, a jsou poháněny pomocí tangenciálního řemene, který je veden přes několik vedle sebe uspořádaných spřádacích míst (DE 37 30 705 A1). Ukázalo se, že v tangenciálním řemenu dochází k nepravidelnému kmitání popřípadě kolísání napětí, která se na hřídel rotoru přenášejí tak, že hřídel rotoru je proměnlivou silou vtlačován do klínové mezery tvořené opěrnými kotouči. Vzhledem ke kolísavému napětí v tangenciálním řemenu se hřídel rotoru přechodně odpoutává od obvodových ploch opěrných kotoučů tvořících klínovou mezeru, načež je tangenciálním řemenem k těmto obvodovým plochám zpět dotlačován. Tím jsou opěrné kotouče i hřídel rotoru vystaveny zvýšenému opotřebení. Pro dosažení axiálního tahu na spřádacím rotoru jsou osy opěrných kotoučů u většiny uložení spřádacích rotorů k sobě navzájem nepatrně přikloněny, takže přísně vzato osy opěrných kotoučů nejsou uspořádány v jedné rovině. Tuto nepatrnou geometrickou odchylku však v dalším ponecháme stranou, protože pro předkládaný vynález nehraje žádnou úlohu.

Podstata vynálezu

Úkolem tohoto vynálezu je natolik omezit možnost pohybu spřádacího rotoru v klínové mezeře, aby nedocházelo ke zvýšenému mechanickému namáhání, zejména k rázovému namáhání, spolupracujících členů ložiska, zejména opěrných kotoučů a hřídele rotoru, aby tím byla zvýšena životnost těchto členů.

• ···· ·« 9999 99 99 ·: :.. : :ps323iézx: :

• 9 9 9 9 9 9 9 * 9 9 · · * 9 9 9 9 9 9 • 99 999 99 99 99 99

Tento úkol je řešen význaky bodu 1 patentových nároků. V důsledku sklonu roviny, v níž jsou osy opěrných kotoučů, vůči té rovině, která prochází osami spřádacích rotorů vedle sebe uspořádaných spřádacích míst, zaujímá klínová mezera resp. její osa vůči rovině proložené osami spřádacích rotorů nikoliv pravý úhel nýbrž - při pohledu ve směru pohybu tangenciálního řemene - úhel ostrý.

To znamená, že proti hřídeli ležící bok klínové mezery obvodové plochy předního, to je ve směru pohybu tangenciálního řemene za hřídelem rotoru umístěného opěrného kotouče je při jinak stejných průměrech opěrných kotoučů strmější. To působí proti nežádoucímu samovolnému pohybu hřídele rotoru vzhůru po obvodové ploše tohoto do klínové mezery se otáčejícího opěrného kotouče. Ačkoliv tangenciální řemen udílí hřídeli rotoru složku pohybu opačnou vůči směru otáčení tohoto do klínové mezery se otáčejícího opěrného kotouče, není zde žádné nebezpečí, že hřídel rotoru opustí polohu, při níž je ve styku jak s opěrným kotoučem/ kotouči otáčejícím/i se do klínové mezery tak i s opěrným kotoučem/kotouči otáčejícím/i se ven z klínové mezery, takže spřádací rotor má velmi klidný chod. To nejen působí příznivě na obvodové plochy opěrných kotoučů a hřídele rotoru nýbrž též zvyšuje stejnoměrnost spřádacím rotorem vypřádané niti.

Aby se přídavným způsobem působilo proti kolísání napětí v tangenciálním řemenu pohánějícím hřídele rotorů, a tím dále snížilo nebezpečí neklidného chodu hřídelů rotorů v jejich klínových mezerách, lze předmět vynálezu zdokonalit podle nároku 3, přičemž význaky tohoto nároku lze použít i nezávisle na význacích předchozích nároků.

U průměrů obvykle používaných opěrných kotoučů se ukázal výhodným úhel sklonu roviny proložené osami opěrných kotoučů vůči rovině, v níž jsou osy spřádacích rotorů vedle sebe umístěných spřádacích míst, podle jednoho nebo několika z nároků 4 až 7.

Předmět vynálezu působí jednoduchým způsobem na klidný chod spřádacího rotoru, protože omezuje možnost radiálního pohybu hřídele rotoru v klínové mezeře, což vede též ke snížení mechanického namáhání opěrných kotoučů a hřídele rotoru, a tím i ke zvýšení životnosti spolupracujících rotujících • frfr · • · · frfr frfrfrfr frfr frfr : ;PS3?3,1CJZ:: 1 • · * fr · frfr · • · · · · · frfr částí ložiska. Klidný chod rotoru dosažený pomocí zařízení podle vynálezu mimoto přispívá ke zvýšení stejnoměrnosti niti vypřádané ve spřádacím rotoru.

Přehled obrázků na výkrese

Příklad provedení zařízení podle vynálezu je v dalším vysvětlen s odkazem na připojené výkresy, kde značí obr. 1 schematický nárysný pohled na ložiska dvou sousedních míst pro bezvřetenové dopřádání a obr. 2 schematické znázornění plnou čarou hřídele rotoru a klínové mezery mezi oběma opěrnými kotouči na obr. 1 znázorněného, ve skloněné poloze uspořádaného ložiska ve srovnání s obvyklým opěrným ložiskem znázorněným čárkovaně.

Příklady provedení vynálezu

Obr. 1 znázorňuje dvě vedle sebe uspořádaná spřádací místa A a Β. V praxi však se obvykle používá více než dvou vedle sebe uspořádaných spřádacích míst A a B uspořádaných vzájemně v zákrytu po jedné straně bezvřetenového dopřádacího stroje. Tato spřádací místa A, B atd. jsou přitom konstrukčně shodná, takže následující popis se omezuje na to, aby na příkladu jednoho z těchto spřádacích míst A, B ... popsal ty prvky, které jsou potřebné pro pochopení vynálezu.

Na každém spřádacím místě A nebo B atd. je spřádací rotor 1, který je během spřádacího procesu poháněn vysokou rychlostí otáčení. Spřádací rotor 1 obsahuje hřídel 10, jímž je uložen v klínové mezeře K ložiska 2 tvořeného dvěma opěrnými kotouči 20 a 21, jichž ložisko 2 obsahuje jednu nebo dvě dvojice. Tyto opěrné kotouče 20 a 21 jsou osou 200 resp. 210 upevněny v neznázorněných ložiscích uložených na držáku 3, jehož konec 30 je výkyvnou osou 300 výkyvné uložen v ložisku 4. Volný konec 31 držáku 3 je vystaven působení pružného členu, ve znázorněném příkladu provedení tlačné pružiny 5, která držák 3 tlačí směrem k hřídeli 10 rotoru, a tím i k tangenciálnímu řemenu 6. Volný konec 31 může být přídavně spojen s tlumicím členem, který dokáže tlumit kmity držáku 3.

Osy hřídelů 10 spřádacích rotorů 1 sousedních spřádacích míst A, B ... leží ve společné rovině E2. K hřídelům 10 spřádacích rotorů 1 sousedních spřádacích »· ··· · • · · · « · · · · · ··· ··· ·· *· ·· ·· míst A, B atd. dosedá tangenciální řemen 6, který je poháněn zadaným směrem (šipka fi) a slouží pro společný pohon vedle sebe uspořádaných spřádacích míst A, B atd. Tento tangenciální řemen 6 je v podstatě rovnoběžný s rovinou E2.

Na straně tangenciálního řemene 6 odvrácené od ložiska 2 se na každém spřádacím místě A, B atd. nalézá přítlačná kladka 7, uložená pomocí pevné podpěry 70 a spolu s elasticky uloženým ložiskem 2 udržující tangenciální řemen ve styku s hřídelem 10.

V směru šipky 1j poháněný tangenciální řemen 6 dosedá na hřídel 10 spřádacího rotoru 1 a udílí mu otočný pohyb ve směru šipky fg. Oběma opěrným kotoučům 20 a 21 udílí rotační pohyb hřídel 10 rotoru. Přitom se opěrný kotouč 21, který je ve směru pohybu (šipka fi) tangenciálního řemenu 6 přední, hřídelem 10 rotoru vtahuje do klínové mezery K (viz šipku f»), kdežto opěrný kotouč 20, který je ve směru pohybu tangenciálního řemenu 6 zadní, se z klínové mezery K vytahuje (viz šipku &). Přenos otáčivého pohybu z hřídele 10 rotoru na opěrné kotouče 20 a 21 závisí na tom, aby byl hřídel 10 rotoru spolehlivě držen v klínové mezeře K, a tím i dosedal na obvodové plochy 201 a 211 obou opěrných kotoučů 20 a 21. Tomuto účelu slouží elastické zatížení držáku 3 tlačnou pružinou 5.

Jak je na obr. 1 zřetelně vidět, je vzdálenost a osy 210 opěrného kotouče 21, vtahujícího se do klínové mezery K, od roviny E2, která je proložena hřídeli 10 rotorů resp. osami spřádacích rotorů 1 sousedních spřádacích míst A, B atd., menší nežli vzdálenost b osy 200 opěrného kotouče 20 vycházejícího z klínové mezery K. Proložíme-li osami 200 a 210 opěrných kotoučů 20 a 21 libovolného spřádacího místa A, B atd. rovinu Ej, svírají obě roviny Ei a E2 navzájem ostrý úhel a. Přitom se tento ostrý úhel α mezi oběma rovinami Ei a E2 rozvírá proti šipkou fi vyznačenému směru pohybu tangenciálního řemene 6. Tím se dosáhne toho, že přední opěrný kotouč 21, posuzováno vůči směru (viz šipku fi) pohybu tangenciálního řemene 6, vytváří vůči hřídeli 10 rotoru strmější obvodovou plochu 211, nežli by tomu bylo, kdyby obě roviny Ei a E2 probíhaly navzájem rovnoběžně, jak to bude v dalším blíže znázorněno s odkazem na obr. 2.

4» 44*4

Nejprve bude na obr. 2 čárkovaně znázorněno dosud obvyklé uspořádání ložiska 2 (srovnej s obr. 1), přičemž jeho jednotlivé prvky jsou pro rozlišení vůči ložisku 2, skloněnému v úhlu α vůči rovině Eg, které bude vysvětleno později, označeny apostrofem.

Obvyklým způsobem uspořádané ložisko 2 je na obr. 2 naznačeno pouze polohou os 200’ a 210* obou opěrných kotoučů. Těmito osami 200’ a 210’ proložená rovina E/ je u dosud obvyklého uspořádání ložiska 2 rovnoběžná s rovinou E2, která je proložena osami hřídelů 10’ rotorů sousedních spřádacích míst A, B atd. Takto je středově vůči klínové mezeře FC na rovinu E^ spuštěná svislice shodná s osou klínové mezery FC s tím důsledkem, že též obě klínovou mezeru Fť vymezující obvodové plochy 201’ a 211’ obou opěrných kotoučů vykazují navzájem stejný, poměrně velký sklon vůči rovině Eý. Tento sklon je vyznačen společnou tečnou T_ mezi hřídelem 10’ rotoru a obvodovou plochou 211’ pomocí osy 210’ uloženého opěrného kotouče na straně jedné a svislicí L tvořenou osou klínové mezery FC na straně druhé, přičemž tato tečna T svírá se svislicí L poměrně velký úhel £.

Protože u popsaného obvyklého uspořádání ložiska 2, u něhož rovina E^ proložená osami 200’ a 210’ opěrných kotoučů je rovnoběžná s rovinou E2 proloženou hřídeli 10’ rotorů, je úhel β relativně velký, znamená to, že tečna P má vůči rovině E2 relativně silný sklon ve směru (šipka fi) tangenciálního řemene 6. To dále znamená, že v oblasti klínové mezery Fť má rovněž obvodová plocha 211’ toho opěrného kotouče, který je vůči směru (viz šipku fi) pohybu tangenciálního kotouče 6 přední, rovněž poměrně silnou směrovou složku ve směru šipky fi. Je zde tedy značné nebezpečí, že v důsledku kolísání napětí klínového řemene 6 bude hřídel 10’ rotoru poněkud „šplhat“ po obvodové ploše 211’ předního opěrného kotouče vzhůru ve směru šipky (5 (obr. 2), ačkoliv se tento opěrný kotouč otáčí do klínové mezery FC ve směru šipky a tedy proti směru šipky fe. Tangenciální řemen 6 sice připustí toto šplhání hřídele 10’ rotoru po obvodové ploše 211’ předního opěrného kotouče vždy jen po velmi krátkou dobu a na malé dráze předtím, než je hřídel 10’ rotoru tangenciálním řemenem 6 opět • 0 0*00 0 0 0 0 : *ps3^3j 4z :: · • · · · 0 00 0 • 0 00 00 00 sražen zpět na dno klínové mezery |C, to však postačuje k vyvolání neklidného Chodu spřádacího rotoru. Tento neklidný chod spřádacího rotoru má za následek zkrácení životnosti spřádacího rotoru 1. i z opotřebitelného materiálu zhotovených obvodových ploch 201’ a 211’ obou opěrných kotoučů. Ty se pak musí vyměnit a/nebo opatřit novým obložením.

Na obr. 2 je vedle výše popsaného obvyklého uspořádání znázorněno též uspořádání ložiska znázorněného na obr. 1, přičemž ani tentokrát není samo ložisko 2 znázorněno, nýbrž je jen naznačeno polohou os 200 a 210 opěrných kotoučů 20 a 21. Prvky ve skloněné poloze uloženého ložiska 2 jsou narozdíl od čárkovaně znázorněných a apostrofem opatřených prvků obvyklého uspořádání ložiska znázorněny plnou čarou a nejsou opatřeny apostrofem.

U skloněného uspořádání ložiska 2 (viz úhel a na obr. 1) je společná tečna T mezi hřídelem 10 rotoru a obvodovou plochou 211 opěrného kotouče 21 vůči rovině E2 velmi strmá, takže úhel γ mezi tečnou T a svislicí L je velmi malý. Na hřídel 10 rotoru přenášený pohyb tangenciálního řemene 6 obsahuje vedle pohybové složky směřující rovnoběžně s šipkou fi proti obvodové ploše 211. opěrného kotouče 21 jen relativně malou pohybovou složku ve směru šipky f§, takže přídržná síla vyvozovaná na hřídel 10 rotoru opěrným kotoučem 21 otáčejícím se do klínové mezery K postačuje k udržování hřídele 10 v klínové mezeře K. Tím se hřídeli rotoru 10 znemožňuje šplhat vzhůru po obvodové ploše 211 opěrného kotouče 21 při krátkodobém kolísání napětí.

Tímto nerovnoběžným uspořádáním rovin Ei a E2 v důsledku skloněného uspořádání ložiska 2 (viz úhel a na obr. 1) se dosáhne toho, že chod spřádacího rotoru 1 je klidnější, nežli kdyby obě roviny Eý a E2 probíhaly navzájem rovnoběžně, jak tomu je u obvyklého, na obr. 2 čárkovaně vyznačeného uspořádání ložiska 2 (obr. 1).

Ukázalo se, že pro úhel a je zpravidla vhodné zvolit hodnotu mezi 5°a 15°, s výhodou okolo 10°, aby se dosáhlo toho, že tečna T bude mezi sebou a svislicí L svírat úhel γ požadované velikosti, a aby tím byl zaručen požadovaný klidný chod rotoru. Velikost úhlu a, který je třeba zvolit, přitom závisí na různých ► · ΦΦ·· • ·Ρδ3Ζ31<ίΖ ; · · faktorech, jak bude ještě v dalším popsáno. Úhel α je nutno zvolit mimo jiné i v závislosti na rychlosti pohonu tangenciálního řemene 6 a na rychlosti otáčení hřídele 10 rotoru.

Popsané zařízení lze v rámci tohoto vynálezu různě obměňovat, například náhradou jednotlivých význaků jejich ekvivalenty nebo jinými kombinacemi vynálezeckých význaků. Tak ukazuje již srovnání obr. 1 a 2, že opěrné kotouče 20 a 21 dvojice opěrných kotoučů mohou být uspořádány ve společné rovině, a že se přitom navzájem téměř dotýkají (obr. 2); alternativně je však lze uspořádat též tak, že opěrné kotouče 20 a 21 jsou umístěny v rovnoběžných rovinách a poněkud se překrývají (obr. 1). Přitom však bude úhel γ poněkud plošší. Aby bylo přesto dosaženo optimálních poměrů z hlediska udržování hřídele 10 rotoru v klínové mezeře K, postačí úhel α mezi rovinami Ei a Eg v odpovídajícím rozsahu přizpůsobit rozsahu c přesazení, čímž lze dosáhnout v podstatě stejných poměrů jako u příkladu provedení znázorněného na obr. 2 plnou čarou. Přitom je nutno úhel α při větším přesahu (větším rozsahu c) zvolit větší než při menším přesahu.

Dosud byla stále uvažována jediná dvojice opěrných kotoučů 20 a 21, známá například z DE 33 46 843 A1, přičemž tyto opěrné kotouče buď leží podle obr. 2 ve společné rovině a mohou se dotýkat nebo mohou být podle obr. 1 uspořádány ve dvou rovnoběžných rovinách, takže oba opěrné kotouče 20 a 21 se v jistém rozsahu c překrývají. Alternativně je však beze všeho možné uspořádat dvě takové dvojice opěrných kotoučů, které pak jsou párově rovněž uspořádány v jedné společné rovině nebo v navzájem rovnoběžných rovinách, přičemž opěrné kotouče 21 obou dvojic opěrných kotoučů (při pohledu rovnoběžně s osami 200, 210 ...) mohou oba opěrné kotouče 20 těchto obou dvojic opěrných kotoučů mezi sebou uzavírat (nebo být jimi obepnuty); je však též možné uspořádání, u něhož po opěrných kotoučích 20 a 21 první dvojice opěrných kotoučů následují v témže pořadí uspořádané opěrné kotouče druhé dvojice opěrných kotoučů, a to vždy při pohledu ve směru rovnoběžně s osami 200, 210 .... I tyto opěrné kotouče druhé, (neznázorněné) dvojice opěrných kotoučů pak jsou uspořádány na držáku. Aby se zabránilo možnosti, že obě dvojice opěrných kotoučů budou samovolně zaujímat různý sklon (úhel a) vůči rovině Ei, a pro zjednodušení nastavování opěrných

99 £S3Ž31CfZ kotoučů 20 a 21 obou dvojic opěrných kotoučů (neznázorněno) je vhodné uspořádat obě dvojice opěrných kotoučů na společném držáku.

Přídavná možnost ovlivňování úhlu γ je dána tím, že při stejném průměru d obou opěrných kotoučů 20 a 21 jakož i případně použité další dvojice opěrných kotoučů se úhel a zvolí v závislosti na průměru d opěrných kotoučů 20 a 21. V zásadě sice postačí pouze pro opěrný kotouč 21 zvolit průměr větší (neznázorněno) ve srovnání s průměrem opěrného kotouče 20, avšak to je značně nevýhodné jak z hlediska nutnosti opatřování a skladování opěrných kotoučů dvojího průměru tak i z hlediska k tomu potřebného skladovacího prostoru. Je proto účelné zvolit stejně velký průměr d jak pro opěrný kotouč 21 otáčející se do klínové mezery K tak i pro opěrný kotouč 20 otáčející se ven z klínové mezery K. Jestliže je tento průměr d obou opěrných kotoučů 20 a 21 relativně malý, zvolí se pro úhel a relativně velká hodnota, kdežto je-li průměr d obou opěrných kotoučů 20 a 21 relativně velký, může být úhel a menší.

Další prvky, jako například případný přídavně použitý druhý tangenciální řemen k volitelnému případnému pohonu spřádacího rotoru i druhou rychlostí odlišnou od rychlosti znázorněného tangenciálního řemene 6, nebo spojky určené k tomu, aby do záběru nebo mimo záběr s hřídelem 10 rotoru uvedly jeden nebo druhý z obou tangenciálních rotorů, lze aplikovat, avšak kvůli přehlednosti výkresu nejsou znázorněny, protože nemají vliv na popsaný princip skloněného uspořádání ložiska 2.

Elastický člen znázorněný na obr. 1 může být samozřejmě tvořen i jiným členem než tlačnou pružinou 5, například hydraulickým nebo pneumatickým pístem nebo podobně. Tento způsob elastického uložení ložiska 2 pro kompenzaci kolísání napětí v tangenciálním řemenu 6 může být mimoto použit i nezávisle na skloněném uspořádání ložiska 2 vůči rovině E2. Není rovněž nezbytně nutné, aby držák 3 byl uložen výkyvné. Držák 3 naopak může být upevněn i tuhou konstrukcí a elastickému působení může být namísto něho vystavena přítlačná kladka 7.

Claims (7)

1. Ložisko spřádacího rotoru jednoho z alespoň dvou vedle sebe uspořádaných zařízení pro bezvřetenové dopřádání, přičemž spřádací rotor obsahuje hřídel rotoru, jehož pomocí jej lze pohánět tangenciálním řemenem v předem stanoveném směru, a který je uložen v klínové mezeře tvořené alespoň dvěma vždy prostřednictvím osy otočně uloženými od hřídele rotoru hnanými opěrnými kotouči, z nichž alespoň jeden, vůči směru pohonu tangenciálního řemene přední, opěrný kotouč se otáčením vtahuje do klínové mezery, kdežto druhý, vůči směru pohonu tangenciálního hřídele zadní, opěrný kotouč, se otáčením vytahuje z klínové mezery, vyznačené tím, že osa (210) onoho alespoň jednoho otáčením se do klínové mezery (K) vtahujícího opěrného kotouče (21) má vůči rovině (E₂), která je proložena hřídeli (10) spřádacích rotorů (1) oněch alespoň dvou vedle sebe uspořádaných zařízení (A, B) pro bezvřetenové dopřádání, vzdálenost (a), která je menší nežli vzdálenost (b) mezi osou (200) onoho alespoň jednoho otáčením se z klínové mezery (K) vytahujícího opěrného kotouče (20) a touto rovinou (E₂).

2. Ložisko podle nároku 1, vyznačené tím, že opěrné kotouče (20, 21), které se otáčením vtahují do klínové mezery (K) a vytahují z klínové mezery (K), mají navzájem stejný průměr (d).

3. Ložisko spřádacího rotoru jednoho z alespoň dvou vedle sebe uspořádaných zařízení pro bezvřetenové dopřádání, přičemž spřádací rotor obsahuje hřídel rotoru, jehož pomocí jej lze pohánět tangenciálním řemenem v předem stanoveném směru, a který je uložen v klínové mezeře tvořené alespoň dvěma vždy prostřednictvím osy otočně uloženými od hřídele rotoru hnanými opěrnými kotouči, z nichž alespoň jeden, vůči směru pohonu tangenciálního řemene přední, opěrný kotouč se otáčením vtahuje do klínové mezery, kdežto druhý, vůči směru pohonu tangenciálního hřídele zadní, opěrný kotouč, se otáčením vytahuje z klínové mezery, zejména podle nároku 1 nebo 2, vyznačené tím, že osy (200, 210) opěrných kotoučů jsou uloženy v držáku (3), který je na

000 •00« 00 •PS3?3,1(fz

0 0 0 0 »* ·0

0 0 0 0 0 0 0 0 jednom svém konci (30) uložen výkyvné a je elastickým členem (5) puzen směrem k tangenciálnímu řemenu (6).

4. Ložisko podle jednoho nebo několika z nároků 1 až 3, vyznačené tím, že rovina (E^ proložená osami (200, 210) opěrných kotoučů (20, 21) svírá s rovinou (E₂) proloženou osami (10) spřádacích rotorů (1) ostrý úhel (a) mezi 5°a 15°.

5. Ložisko podle nároku 4, vyznačené tím, že úhel (a) je přibližně 10°.

6. Ložisko podle nároku 4 nebo 5, vyznačené tím, že opěrné kotouče (20, 21) jsou uspořádány v rovnoběžné rovině a částečně se překrývají, přičemž úhel (a) nabývá při větším přesahu rovněž větší hodnotu.

7. Ložisko podle jednoho nebo několika z nároků 4 až 6, vyznačené tím, že úhel (a) při větším průměru (d) obou opěrných kotoučů (20, 21) nabývá menší hodnotu, kdežto úhel (a) při menším průměru (d) obou opěrných kotoučů (20, 21) nabývá větší hodnotu.