CZ2000419A3 - Detergentní tableta - Google Patents

Abstract

Řešení se týká detergentní tablety obsahující jádro a povlak, jádro má průměrné lomové napětí menší než 15 kPa, a obsahuje negelující pojivo. Tato potahovaná detergentní tableta má průměrné lomové napětí alespoň 20 kPa. Podle dalšího aspektu tohoto řešení má poskytnutá detergentní tableta poměrné lomové napětí alespoň 20 kPa, přičemž tato tableta dává méně než 18 g zbytku na konci pracího cyklu pračky podle napěťového testu, k němuž se použijí tři tablety, každá o hmotnosti 60 g, které se vloží na dno bubnu pracky Mieleá W831, do níž je na tablety vloženo 2,5 kg smíchaných tkanin k praní, a pračka se pustí za použití krátkého cyklu "bílé/barevné" při teplotě 30 ° C.

Description

Detergentní tableta

Oblast techniky

Tento vynález se týká detergentních tablet, zejména těch, které jsou upraveny pro použití při praní.

Dosavadní stav techniky

Ačkoliv prostředky na mytí a praní jsou navrhovány často ve formě tablet, nedosáhly (s výjimkou kostek mýdla pro osobní mytí) nějakého podstatného úspěchu, navzdory některým různým výhodám těchto výrobků, které jsou dodávány a nabízeny v různých jednotkových formách. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je to, že se detergentní tablety obvykle rozpouštějí pomaleji než složkové prášky, z nichž jsou vyrobeny, jednoduše proto, že složkové prášky jsou v tabletě k sobě přitlačeny blíže a tedy je relativně menší možnost, aby do nich pronikala voda. Tak se zvyšuje problém, související s pomalým rozpouštěním tablet, neboť dochází ke vzniku zbytků, jež mohou být viditelné přes dvířka pracky během pracího cyklu, nebo které se lepí na tkaniny na konci pracího cyklu, nebo může docházet k obojímu.

EP-A-0 716 144, uveřejněný 12. června 1996, popisuje detergentní tablety pro prádelny s povlakem, který je rozpustný ve vodě, přičemž tímto povlakem jsou organické polymery, včetně akrylového/maleinového kopolymeru, polyethylenglykolu, PVPVA a cukru. Tím je vyjádřeno, že takovéto tablety podle tohoto vynálezu mají s výhodou průměrné lomové napětí alespoň 5 kPa. Rychlost rozpadu těchto tablet se měří pomocí testu používajícího jemné kovové pletivo.

Nicméně na určitých místech předních plnicích stran praček dochází k problémům se zbytky tablet, které jsou zřetelně viditelné na okénku pračky, na které nahodile narážejí.

• · · · · · ♦ · · · « · • · · · * • · · · · • · · · · ········ ·· ·» • 9 9 · • · • ·

Podstata vynálezu

Předmětem tohoto vynálezu je poskytnutí tablet s jádrem, které se tvoří lisováním sypkého materiálu - tento sypký materiál obsahuje povrchově aktivní látku a detergentní plnivo, přičemž tyto tablety jsou vhodné pro skladování, pro lodní zásilky, a pro manipulaci, aniž by docházelo k jejich poškození.

Dalším předmětem tohoto vynálezu je poskytnutí tablety obsahující měkké jádro, které se rozpadá snadno a rychle, přičemž dochází k uvolňování aktivních složek do pracího roztoku a které se úplně rozpadne a disperguje v alkalických nebo na povrchově aktivní látky bohatých roztocích, jako je prací lázeň.

Předmětem tohoto vynálezu je dosažení toho, aby byla poskytnuta detergentní tableta obsahující měkké jádro a povlak, kdy jádro má průměrné lomové napětí menší než 15 kPa, a toto jádro obsahuje negelující pojivo, přičemž potahovaná detergentní tableta má průměrné lomové napětí alespoň 20 kPa.

Podle dalšího aspektu tohoto vynálezu se poskytuje detergentní tableta mající průměrné lomové napětí alespoň 20 kPa, přičemž tato tableta dává méně než 18 g zbytku na konci pracího cyklu pračky podle napěťového testu, k němuž se použijí tři tablety, každá o hmotnosti 60 g, které se vloží na dno bubnu pračky Miele® W831, do níž je vloženo 2,5 kg smíchaných tkanin, a to na tablety, a pračka se pustí za použití krátkého cyklu „bílé/barevné“ při teplotě 30 °C.

Podle dalšího aspektu tohoto vynálezu se poskytuje způsob pro dodávání detergentní tablety z dodávací zásuvky na přední plnicí straně pračky.

Detergentní tablety podle tohoto vynálezu lze připravit prostým smícháním složek v pevném stavu spolu dohromady a lisováním této směsi v běžném lisu na tablety, například takovém, jaký se používá ve farmaceutickém průmyslu. S výhodou se používají hlavní složky, zejména gelující povrchově aktivní látky, v sypkém stavu. Mezi složky v pevném sypkém stavu mohou být začleněny obvyklým způsobem jakékoliv kapalné složky, jako je například povrchově aktivní látka nebo látka potlačující pěnění.

Zejména pro tablety na praní mohou být složky jako je plnivo a povrchově aktivní látka sušeny rozprašováním obvyklým způsobem a potom při vhodném tlaku lisovány.

Detergentní tablety mohou být vyrobeny v jakékoliv velikosti nebo tvaru a mohou být, pokud je to žádoucí, povrchově upraveny před potahováním podle tohoto vynálezu. Do jádra této tablety je začleněna povrchově aktivní látka a plnivo, které běžně tvoří podstatnou část pracího prášku této tablety. Pod pojem „plnivo“ patří všechny látky, které mají tendenci odstraňovat z roztoku vápenaté ionty, buď výměnou iontů, tvorbou komplexu, maskováním nebo srážením.

Sypký materiál, použitý pro výrobu tablet podle tohoto vynálezu, může být vyroben jakýmkoliv dělicím nebo granulačním způsobem. Příkladem takového způsobu je sušení rozprašováním (ve věžové rozprašovací sušárně se souproudým nebo protiproudým uspořádáním), jež typicky poskytuje nízké sypné hmotnosti 600 g/1 nebo nižší. Sypké materiály o vyšší hustotě mohou být připraveny granulováním nebo zhutňováním ve vysokosmykovém vsádkovém mísiči/granulátoru nebo pomocí kontinuálního granulačního a zhutňovacího způsobu (například za použití Lodige® CB a/nebo Lodige® KM mísičů). Mezi jiné obvyklé způsoby patří ty, kde se používá fluidního lože, zhutftovací způsoby (například lisování mezi válci), extrudování i jakékoliv jiné způsoby, jimiž se vyrábí sypký materiál, jako chemické způsoby jako je vločkování, krystalizace, slinování, atd. Individuální částice mohou být také jakékoliv jiné částice, granule, kuličky nebo zrna.

Sypké materiály spolu mohou být smíchány jakýmikoliv způsoby. Vhodná vsádková míchačka může být například míchačka na betonovou směs, Nauta míchačka, pásková míchačka nebo jakákoliv jiná míchačka. Alternativně mohou být míchací způsoby prováděny kontinuálně, kdy se postupně odměřuje a dávkuje váhové množství každé složky na pohyblivém pásu a směšují se spolu v jednom nebo více bubnu nebo mísiči. Negelující pojivo může být rozprašováno do směsi některých anebo všech účastněných sypkých materiálů. Do této směsi sypkých materiálů mohou být také rozprašovány jiné kapalné složky a to buď zvlášť nebo mohou být přimíchaný předem. Například lze rozprašovat vonné látky a suspenze optických zjasňovačů. Také lze přidávat proud jemně rozptýlených pomocných látek (prášková činidla jako jsou zeolity, uhličitany, oxidy křemičité) k sypkým materiálům po rozprašování pojivá, s výhodou před koncem způsobu, což způsobí, že je směs méně lepivá.

Tablety lze vyrábět za použití jakéhokoliv zhutňovacího způsobu, jako je tabletování, briketování nebo extrudování, s výhodou pak tabletování. Mezi vhodná zařízení patří například standardní jednorázový nebo rotační lis (jako je Courtoy®, Korch®, Manesty® nebo Bonals®). Tablety, připravené podle tohoto vynálezu, mají s výhodou průměr mezi 40 mm a 60 mm a hmotnost mezi 25 g a 100 g. Poměr výšky ku průměru (nebo šířky) tablet je s výhodou větší než 1:3, výhodněji větší než 1:2. Lisovací tlak, který se používá pro přípravu těchto tablet, by neměl přesáhnout hodnotu 5000 kN/m², s výhodou by neměl převyšovat 3000 kN/m² a nejvýhodněji pak by neměl být vyšší než 1000 kN/m².

• · • » • · · ·

Mezi vhodná negelující pojivá patří například syntetické organické polymery jako jsou polyethylenglykoly, polyvinylpyrrolidony, polyakryláty a ve vodě rozpustné akrylátové kopolymery. Ve druhém vydání knihy Pharmaceutical Excipients se uvádí následující klasifikace pojiv: arabská guma, kyselina alginová, Carbomer, natriumkarboxymethylcelulóza, dextrin, ethylcelulóza, želatina, guarová guma, hydrogenovaný rostlinný olej typu I, hydroxyethylcelulóza, hydroxypropylmethylcelulóza, kapalná glukóza, křemičitan hořečnatohlinitý, maltodextrin, methylcelulóza, polymethakryláty, povidon, alginát sodný, škrob a zein. Nejvýhodnější pojivá také mají aktivní funkci při čištění a praní v prádelnách prádla, jako jsou kationtové polymery, například ethoxylátované hexamethylendiaminové kvartérní sloučeniny, bishexamethylentriaminy, nebo jiné, jako jsou pentaaminy, ethoxylátované polyethylenaminy, polymery kyseliny maleinové a akrylové.

Negelující pojivové materiály jsou s výhodou rozprašovány a z toho důvodu je u nich vhodná teplota tání pod 70 °C a s výhodou nižší než 50 °C, a tak nedochází k poškození nebo degradaci jiných aktivních složek v matrici. Nejvýhodnější jsou nevodná kapalná pojivá (tedy netvořící vodné roztoky), jež mohou být rozprašována v roztavené formě. Nicméně však mohou být také pevná pojivá včleněna do matrice jako suchá příměs, aleje třeba, aby měly vazné vlastnosti uvnitř tablety.

Negelující pojivové látky se s výhodou používají v množství, které je v rozmezí od 0,1 do 15 % hmotnostních daného prostředku, výhodněji pod 5 % hmotnostních a zvláště výhodné je, když je neprací aktivní materiál v množství nižším než 2 % hmotnostní dané tablety.

Je výhodné se u gelujících pojiv, jako jsou neiontové povrchově aktivní látky, vyhnout jejich kapalné nebo roztavené formě. Neiontové povrchově aktivní látky a jiná gelující pojivá nejsou u těchto prostředků vyloučena, ale je výhodné, jsou-li zapracována do detergentních tablet jako složky sypkých látek a nikoli jako kapaliny.

Při jednom provedení tohoto vynálezu mohou být tablety potahovány tak, že takovéto tablety neabsorbují vlhkost, nebo absorbují vlhkost pouze velice pomalu. Potahovaní tablet je také tak silné, aby mírnilo mechanické nárazy, kterým jsou tablety vystavovány při manipulování, balení a dopravování, ale nikoli víc, než odpovídá velmi nízkým úrovním lámání nebo odírání. Konečně je výhodné, aby byl povlak natolik křehký, aby se tablety při vystavení silnějšímu mechanickému nárazu zlomily. Navíc je výhodné, když se materiál povlaku rozpouští při vystavení zásaditým podmínkám, nebo snadno emulguje pomocí povrchově aktivních látek. To přispívá ktomu, že se lze vyhnout problému s viditelnými zbytky na okénku přední plnicí strany pračky během pracího cyklu, a také se tím lze vyhnout usazování nerozpuštěných částeček nebo žmolků z materiálu povlaku tablety na praném prádle.

• · «· · * 0 0 0 0 ·· 0 0 c 00000000000 •J 0 0 000 0009 • 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 • 0 · · ♦ · 0 · 0 · «••0 ···· ·· 0· 00 09

Rozpustnost ve vodě se měří podle dále uvedených testů podle protokolu ASTM El 148-87 s názvem „Standard Test Method for Measurements of Aqueous Solubility“.

Vhodnými povlakovými látkami jsou dikarboxylové kyseliny. Zvláště vhodné dikarboxylové kyseliny jsou vybrány ze skupiny, kterou tvoří kyselina šťavelová, kyselina malonová, kyselina jantarová, kyselina glutarová, kyselina adipová, kyselina pimelová, kyselina suberová, kyselina azelaová, kyselina sebaková, kyselina undekandiová, kyselina dodekandiolová, kyselina tridekandiolová a jejich směsi.

Povlakový materiál má teplotu tání s výhodou od 40 °C do 200 °C. Povlak lze aplikovat mnoha různými způsoby. Dva výhodné způsoby jsou: a) potahování roztavenou látkou a b) potahování roztokem dané látky.

Při způsobu a) se povlaková látka aplikuje při teplotě vyšší než je teplota tání a tuhne na tabletě. Při způsobu b) se povlaková látka aplikuje jako roztok, tento roztok schne a zanechává koherentní povlak. Látku, která je v podstatě nerozpustná, lze aplikovat na tabletu například rozprašováním nebo namáčením. Běžné je, že se rozprašuje na tabletu roztavená látka, která rychle tuhne a tvoří koherentní povlak.

Když se tablety namáčí do roztavené látky a potom se vyjímají, pak rychlé ochlazování působí rychlé tuhnutí povlakové látky. V podstatě nerozpustné látky mající teplotu tání nižší než je 40 °C nejsou přiměřeně tuhé při běžných teplotách okolí a též bylo zjištěno, že látky, které mají teplotu tání vyšší než je 200 °C nejsou praktické k danému použití. Výhodné je, je-li teplota tání v rozmezí od 60 °C do 160 °C, výhodnější je od 70 °C do 120 °C.

Pod pojmem „teplota tání“ se rozumí teplota, při které se látka, pokud se pomalu zahřívá, například v kapilární trubičce, stane čirou kapalinou.

Podle tohoto vynálezu lze aplikovat povlak o jakékoliv žádané tloušťce. Pro většinu účelů tvoří povlak od 1 do 10 % hmotnostních tablety, s výhodou od 1,5 do 5 % hmotnostních tablety.

Povlaky tablet podle tohoto vynálezu jsou velmi tvrdé a poskytují tabletě vynikající pevnost.

Při výhodném provedení tohoto vynálezu se zlepšuje lámání povlaku při praní tím, že se do povlaku přidává dezintegrační činidlo. Toto dezintegrační činidlo botná při styku s vodou a rozlamuje tak povlak na malé kousky. Tím se zlepšuje rozpouštění povlaku do pracího roztoku. Uvedené dezintegrační činidlo je suspezováno do taveniny povlaku v množství do 30 % hmotnostních, s výhodou mezi 5 a 20 % hmotnostními, nejvýhodněji mezi 5 a 10 % hmotnostními. Dezintegrační činidla, která lze použít, jsou uvedena v Handbook of Pharmaceutical Excipients (1986). Mezi ·· · ·· · *·«· · · · « ♦ ♦ * • · · » · · v · · • ···· »·«··· • · · · · · · · · · ···· ···· «· ·· ·« ·· vhodná dezintegrační činidla patří škrob: přírodní, modifikovaný nebo předem želatinizovaný škrob, natrium-škrob-glukonát; guma: agarová guma, guarová guma, karubová guma, karaya guma, pektinová klovatina, tragant; natrium-croskarmylóza, crospovídon, celulóza, karboxymethylcelulóza, kyselina alginová a její soli včetně alginátu sodného, oxidu křemičitého, kaolínu, polyvinylpyrrolidonu, sójových polysacharidů, iontoměničových pryskyřic a jejich směsi.

V závislosti na složení výchozího materiálu a na tvaru tablet se nastavuje velikost použitého lisovacího tlaku tak, aby neovlivnila pevnost (průměrné lomové napětí) a dobu dezintegrace v pračce. Tento způsob lze použít k přípravě homogenních nebo vrstevnatých tablet jakékoliv velikosti nebo tvaru.

Průměrné lomové napětí (Diametral Fracture Stress - DFS) je způsob vyjádření pevnosti tablety - je určen následující rovnicí:

2F μ Dt kde F je maximální síla (Newton) která způsobí poškození při namáhání tahem (prasknutí) měřeno pomocí VK 200 zkoušeěky tvrdosti tablet, dodávané Van Kell Industries, lne. D je průměr tablety a t je tloušťka tablety.

(Method Pharmaceutical Dosage Forms: Tablets Volume 2, str. 213 až 217).

Tableta mající průměrné lomové napětí menší než 20 kPa se pokládá za lámavou a je pravděpodobné, že se některé z těchto tablet rozbijí během dodávky ke spotřebiteli.

Výhodné je průměrné lomové napětí alespoň 25 kPa.

Rychlost rozpadu detergentní tablety lze určit dvěma způsoby:

a) Ve „VAN KEL“ drobící Friabilator s bubny „Vankel Type“.

- Do bubnu Friabilatoru se vloží 2 tablety o známé hmotnosti a D.F.S.

- Buben se otáčí po 20 rotací.

- Z bubnu Friabilatoru se posbírají všechny vzniklé kousky a zbylé kousky tablet, a prosejí se sítem s oky 5 mm a skrze 1,7 mm.

- Stanoví se jako % zbytku na 5 mm a skrze 1,7 mm.

- Vyšší % materiálu skrze 1,7 mm znamená lepší rozpadání.

b) V pračce podle následujícího způsobu:

·· 0000

00 • 000 00 0 0000

0 00 0 0 000

000 0 000 00 0 0 0 0000 0000

0000 0000 00 00 00 00

Tři tablety, každá o nominální hmotnosti 60 gramů, se zváží, vloží na dno bubnu plnicím otvorem v přední části pračky Miele® W831. Tato pračka se pak naplní 2,5 kg prádla určeného k praní, které tvoří 8 froté ručníků, 5 triček a 5 utěrek. Pračka se nastaví na teplotu praní 30 °C, do pračky se napustí voda a nastaví se na tvrdost 21 grains na jeden gram, a nastaví se prací cyklus na program „Bílé/Barevné, krátký cyklus“.

Na konci celého cyklu se vyjmou zbytky z náplně pračky a zbytky, které se nalepily na okénko na přední straně pračky se posbírají a zjistí se celková hmotnost všech zbytků. Množství zbytků se stanoví opakováním tohoto postupu celkem desetkrát a na základě jednotlivých stanovení se vypočítá průměrné množství zbytků.

Při tomto námahovém typu testu se zbytek 18 g (tj. odpovídající 10 % původní hmotnosti tablet) považuje za přijatelný. Výhodnější je zbytek menší než 10 g, a ještě výhodnější je zbytek menší než 5 g.

Při typu testu na větší namáhání v pračce se ukončí cyklus po deseti minutách pracího cyklu, posbírají se zbytky a zváží se.

Při jiném výhodném provedení tohoto vynálezu tablety dále také obsahují šumivou složku.

Sumivost tak, jak je zde uváděna, znamená vyvíjení bublinek plynu z kapaliny jako výsledek chemické reakce mezi zdrojem rozpustné kyseliny a uhličitanu alkalického kovu za vzniku plynného oxidu uhličitého, tj

ΟβΗβΟχ + 3NaHCO3 -> Na3CgH5O7 + 3CO2 + 3H2O

Další příklady zdrojů kyseliny a uhličitanu a jiných šumivých systémů lze najít v: (Pharmaceutical Dosage Forms: Tablets Volume 1, str. 287 až 291).

Šumivé činidlo může být přidáváno do tabletové směsi k detergentním složkám.

Přídavek tohoto šumivého činidla do detergentní tablety zlepšuje dobu rozpadu tablety.

Množství je s výhodou mezi 5 a 20 % hmotnostními a výhodněji mezi 10 a 20 % hmotnostními tablety. Je výhodné, pokud může být šumivé činidlo přidáváno jako shluk různých složek nebo je kompaktní, nikoliv však jako oddělené částice.

Zásluhou vyvíjeného plynu při šumění z tablety, může mít tableta vyšší D.F.S. a bude mít stejnou dobu rozpadu jako tableta, u níž k šumění nedochází. Když D.F.S. tablety, u níž dochází k šumění, je stejné jako u tablety, u které k šumění nedochází, pak je rozpad tablety s šumivým činidlem rychlejší.

• ·

Čistící povrchově aktivní látky

Mezi povrchově aktivní látky pro zde uvedené použití, jež se typicky používají v množstvích od 1 % hmotnostního do 55 % hmotnostních patří, aniž by tím byl jejich výběr omezován, konvenční Cn-Ci₈ alkylbenzensulfonáty („LAS“) a primární, s řetězcem rozvětveným a s nahodile uspořádaným Ci_O-C₂o alkylsulfáty („AS“), C₁₀-Ci₈ sekundární (2,3) alkylsulfáty obecného vzorce CH₃(CH2)_X(CHOSO3JM⁺)CH3 a CH3(CH₂)_y(CHOSO₃.M)CH₂CH3 kde x a (y+1) jsou celistvá čísla a to alespoň 7, s výhodou alespoň 9, a M je ve vodě rozpustný kation, zejména sodík, nenasycené sulfáty jako oleylsulfát, Ci₀-Ci₈ alkylalkoxysulfáty („AE^S“, zejména EO 1-7 ethoxysulfáty), Ci₀-Ci₈ alkylalkoxykarboxyláty (zejména EO 1-5 ethoxykarboxyláty), Cio-Cis glycerolethery, Cio-Cig alkylpolyglykosídy a jejich odpovídající sulfátované polyglykosidy, a estery Ci₂-Ci₈ alfa-sulfonátovaných mastných kyselin. Pokud je to žádoucí, lze také celkově zahrnout do uvedených prostředků obvyklé neiontové a amfotemí povrchově aktivní látky jako Ci2-C₁₈ alkylethoxyláty („AE“) včetně tak zvaných alkylethoxylátů s úzkým pikem a C₆-Ci₂ alkylfenolalkoxyláty (zejména ethoxyláty a smíšené ethoxy/propoxy), Ci₂-Ci₈ betainy a sulfobetainy („sultainy“), CioCi₈ aminoxidy a podobné. Lze také použít amidy Cio-Ci₈ N-alkylpolyhydroxymastných kyselin. Mezi typické příklady patří Ci₂-C₁₈ N-methylglukamidy. Viz WO 9,206,154. Mezi jiné povrchově aktivní látky, odvozené od cukrů, patří například amidy Nalkoxypolyhydroxymastných kyselin, jako Cio-Cjg N-(3-methoxypropyl)glukamid. Pro snížení pěnění lze použít N-propyl jako N-hexyl Ci₂-Ci₈ glukamidy. Lze také použít Cio-C₂o konvenční mýdla. Pokud je žádané větší pěnění, lze použít C10-C16 mýdla s rozvětveným řetězcem. Zvláště jsou užitečné směsi aniontových a neiontových povrchově aktivních látek. Jiné obvyklé použitelné povrchově aktivní látky jsou uvedeny v seznamech ve standardních textech.

Plniva

Ve zde uvedených prostředcích mohou být případně obsažena detergentní plniva k napomáhání při kontrole minerální tvrdosti. Lze použít anorganická i organická plniva. Plniva jsou typicky používána v prostředcích na praní prádla v prádelnách k tomu, aby pomáhala při odstraňování hrubšího zašpinění.

Množství plniva ve velké míře závisí na konečném použití prostředku.

Mezi anorganická nebo P-obsahující detergentní plniva patří, aniž by tím byl jejich výběr omezen, soli alkalických kovů, amonné soli a alkanolamonné soli •· *4 44 4444 44 4 4

4444 44 4 4 4 4 4

4 444 4444

4 · 4 4 444 44 4

4 4444 4444

4444 4444 44 44 44 44 polyfosfátů (lze uvést příklady jako tripolyfosfáty, difosforečnany a sklovité polymemí metafosforečnany), fosforitany, kyselina fytová, silikáty, uhličitany (včetně hydrogenuhličitanů a seskviuhličitanů), sulfáty a aluminosilikáty. Nicméně však v některých místních podmínkách jsou požadována nefosforečnanová plniva. Je důležité, že zde uvedené prostředky fungují překvapivě dobře dokonce za přítomnosti tak zvaných „slabých“ plniv (v porovnání s fosforečnany) jako je citrát, nebo v tak zvané „nedostatečně sestavené“ situaci, k níž může dojít se zeolitovými nebo vrstvenými silikátovými plnivy.

Mezi silikátová plniva patří například silikáty alkalických kovů, zejména ty, jež mají poměr SiO2:Na2O v rozmezí 1,6:3,3 až 3,2:1 a vrstevnaté silikáty, jako jsou vrstevnaté sodné silikáty popsané v U. S. patentu 4,664,839, Η. P. Rieck, vyloženém

12. května 1987, Η. P. Rieck. NaSKS-6 je ochranná známka pro krystalický vrstevnatý silikát, prodávaný firmou Hoechst (obecně zde označovaný jako „SKS-6“). Jiné než zeolitové plnivo, NaSKS-6 silikátové plnivo neobsahuje hliník. NaSKS-6 má deltaNa2SiC>5 morfologickou formu vrstevnatého silikátu. Lze jej připravit takovým způsobem, jaký je popsán v německých DE-A-3,417,649 a DE-A-3,742,043. SKS-6 je vysoce výhodný vrstevnatý silikát pro zde uvedené použití, ale lze použít i jiné vrstevnaté silikáty, jako ty, které mají obecný vzorec NaMSi_xO2_X+i.yH₂O, kde M je sodík nebo vodík, x je číslo od 1,9 do 4, s výhodou 2, a y je číslo od 0 do 20, s výhodou 0. Mezi různé jiné vrstevnaté silikáty od formy Hoechst patří NaSKS-5,

NaSKS-7 a NaSKS-11, jako alfa, beta a gama formy. Jak již bylo výše uvedeno, pro zde uvedené použití je nejvýhodnější delta-Na₂SiO₅ (NaSKS-6 forma). Užitečné mohou být také jiné silikáty jako například křemičitan hořečnatý, který může sloužit jako činidlo působící na křehkost u granulovaných formulací, jako stabilizační činidlo pro bělení kyslíkem, a jako složka kontrolního systému ve vztahu k pěnění.

Uhličitanová plniva jsou například uhličitany kovů alkalických zemin a alkalických kovů, jak je uvedeno v německé patentové přihlášce č. 2,321,001, vydané

15. listopadu 1973.

V tomto vynálezu jsou užitečná aluminosilikátová plniva. Aluminosilikátová plniva jsou nejdůležitější z granulovaných detergentních prostředků prodávaných v současné době s vysokým clem a mohou také být významnou plnivovou složkou v kapalných detergentních prostředcích. Mezi aluminosilikátová plniva patří ta, jež mají obecný empirický vzorec:

Μ₂/(Α1Ο₂)/χΗ₂Ο kde z a y jsou celistvá čísla a to alespoň 6, molární poměr z ku y je v rozmezí od 0,1 do 0,5 a x je celistvé číslo od 15 do 264. Užitečné aluminosilikátové iontoměničové materiály jsou komerčně dostupné. Tyto aluminosilikáty mohou mít ·· 99

9 9 · Φ · Φ • · Φ Φ 9

Φ ΦΦΦΦ Φ

Φ Φ ΦΦΦΦ

ΦΦΦΦΦΦΦΦ ΦΦ ΦΦ φφ ·φφ ·

Φ Φ Φ Φ

Φ Φ Φ Φ

Φ Φ Φ Φ • 9 9 Φ

99 krystalickou nebo amorfní strukturu a mohou to být formy, které se vyskytují v přírodě nebo mohou být uměle připravené. Způsob přípravy aluminosilikátových iontoměničových materiálů je popsán v U. S. patentu č. 3,985,669, Krummel a kol., vydáno 12. října 1976. Výhodné syntetické krystalické aluminosilikátové iontoměničové materiály, které jsou zde užitečné, jsou dostupné pod označením Zeolite A, Zeolite P (B), Zeolite MAP a Zeolite X. Při zvláště výhodném provedení má krystalický aluminosilikátový iontoměničový materiál obecný vzorec;

Nai₂/(AJO₂)_I2(SiO₂)₁₂/.xH₂O kde x je od 20 do 30, zvláště pak 27. Tento materiál je znám jako Zeolite A. Dehydratované zeolity (x = 0 - 10) mohou zde být používány také. Výhodné je, mají-li částice aluminosilikátu velikost průměru 0,1 . 10'⁶ až 10 . 10'⁶ m.

Mezi organická detergentní pojivá, vhodná pro účely tohoto vynálezu, aniž by to ovšem znamenalo jakékoliv omezení, patří velmi rozsáhlá oblast polykarboxylátových sloučenin. Pod pojmem „polykarboxylátové“ se zde rozumí sloučeniny, mající větší počet karboxylových skupin, s výhodou alespoň 3 karboxylové skupiny. Polykarboxylátová plniva mohou být obecně přidávána k danému prostředku ve své kyselé formě, ale také mohou být přidávána ve formě své neutralizované soli. Pokud se použijí ve formě soli, jsou výhodné soli alkalických kovů, jako je sodík, draslík a lithium, nebo soli alkanolamonné.

Mezi polykarboxylátová plniva patří rozmanité kategorie užitečných materiálů. Jednu z důležitých kategorií polykarboxylátových plniv tvoří etherové polykarboxyláty, včetně oxydisukcinátu, jak je uvedeno v U. S. patentu č. 3,128,287, Berg, vyloženém 7. dubna 1964, a U. S. patentu č. 3,635,830, Lamberti a kol., vyloženém 18. ledna 1972. Viz též „TMS/TDS“ plniva v U. S. patentu č. 4,663,071, Bush a kol., vyloženém 5. května 1987. Mezi jiné etherové polykarboxyláty patří také cyklické sloučeniny, zejména pak alicyklické sloučeniny, jaké jsou posány v U. S. patentech č. 3,923,679, 3,835,163, dále 4,158,635, 4,120,874 a 4,102,903.

Jinými užitečnými detergentními plnivy jsou například etherhydroxypolykarboxyláty, kopolymery maleinanhydridu s ethylenem nebo vinylmethyletherem, kyselina l,3,5-trihydroxybenzen-2,4,6-trisulfonová a kyselina karboxymethyloxybutandiová, rozmanité soli alkalických kovů, amonné a substituované amonné soli polyoctových kyselin, jako ethylendiamintetraoctová kyselina a kyselina nitrilotrioctová, jakož i polykarboxyláty jako je kyselina mellitová, jantarová, oxydibutandiová, kyselina polymaleinová, kyselina 1,3,5-trikarboxylová, kyselina karboxymethyloxybutandiová a jejich rozpustné soli.

*« ··»· «4 44 • 4 · · · ·

4 · 4 4 • 4 4 4 4

4 4 ·4

4444 4444 44 44

44

4 4 4

4 4 4

4 4 4

4 4 4

44

Citrátová plniva, např. kyselina citrónová a její rozpustné soli (zejména sodná sůl), jsou polykarboxylátová plniva zvláštní důležitosti pro kapalné detergentní formulace vzhledem k vysokým clům v souvislosti s jejich dostupností z obnovitelných rezervních zdrojů a jejich biodegrabilitě. Citráty mohou být také používány v granulovaných prostředcích, zejména v kombinacích se zeolitovými a/nebo vrstevnatými silikátovými plnivy. Oxydisukcináty jsou také zvláště užitečné v takovýchto prostředcích a kombinacích.

Pro detergentní prostředky podle tohoto vynálezu jsou také vhodné 3,3dikarboxy-4-oxa-l,6-hexandioáty a příbuzné sloučeniny popsané v U. S. patentu č. 4,566,984, Bush, vyloženém 28. ledna 1986. Mezi vhodná plniva skupiny kyseliny jantarové patří C5-C20 alkylové a alkenylové deriváty kyseliny jantarové a jejich soli. Zvláště výhodná sloučenina tohoto typu je kyselina dodecenylbutandiová. Mezi specifické příklady jantarových plniv patří: laurylsukcinát, myristylsukcinát, palmitylsukcinát, 2-dodecenylsukcinát (výhodný), 2-pentadecenylsukcinát a podobně. Laurylsukcináty jsou výhodná plniva z této skupiny, a jsou uvedena v Evropské patentové přihlášce 86200690.5/0,200,263, zveřejněné 5. listopadu 1986.

Jiné vhodné polykarboxyláty jsou uvedené v U. S. patentu ě. 4,144,226, Crutchfield a kol., vyloženém 13. března 1979 a v U. S. patentu č. 3,308,067, Diehl, vyloženém 7. března 1967. Viz též Diehl, U. S. patent č. 3,723,322.

Mastné kyseliny, například C12-C18 monokarboxylové kyseliny, mohou být také začleněny do uvedených prostředků, a to samotné nebo v kombinaci s výše uvedenými plnivy, zejména s citrátovými a/nebo jantarovými plnivy, čímž se získá další přídavná plnivová účinnost. Takovéto použití mastných kyselin obecně vede ke snížení tvorby pěny, což lze přičítat činnosti formulátora.

V případech, kdy se používají plniva na bázi fosforu, a zejména ve formulacích kostek pro používání k ručnímu praní, lze použít různé fosforečnany alkalických kovů jako jsou velmi dobře známé trifosforečnan pentasodný, difosforečnan sodný a orthofosforečnan sodný. Lze také použít fosforitanová plniva jako je ethan-1-hydroxy1,1-difosforitan a jiné známé fosforitany (viz například U. S. patenty č. 3,159,581, 3,213,030, 3,422,021, dále 3,400,148 a 3,422,137).

Bělení

Zde uvedené detergentní prostředky mohou popřípadě obsahovat bělicí činidla nebo bělicí prostředky obsahující bělicí činidlo a jeden nebo více bělicích aktivátorů. Pokud jsou přítomna bělicí činidla, jsou typicky v množstvích od 1 % do 30 %, •· 4444

4 4 4 • 44» 4 4 4 4 4«· • · 4»· 4 · 4 · • 444 · 4····· · 4··· 4 4 4 ·

444· 4·4· ·· ·· ·« «· typičtěji od 5 % do 20 % detergentního prostředku, zvláště pro praní tkanin. Pokud jsou přítomny bělicí aktivátory, pak jsou typicky v množství od 0,1 % do 60 %, typičtěji od 0,5 % do 40 % bělicího prostředku, obsahujícího bělicí činidlo plus bělicí aktivátor.

Bělicí činidla, která se zde používají, mohou být jakákoliv bělicí činidla, užitečná pro detergentní prostředky pro praní látek, čištění tvrdých povrchů, nebo jiné čisticí účely, které jsou známé nebo se nyní stávají známými. Patří mezi ně kyslíková bělicí činidla jakož i jiná bělicí činidla. Je zde možné použít peroxoboritanová bělicí činidla, například peroxoboritan sodný (např. mono-, nebo tetra-hydrát). Do jiné kategorie bělicích činidel, jež lze použít, aniž by tím byl jakkoli výběr omezen, patří peroxokarboxylová kyselinová bělicí činidla a jejich soli. Mezi vhodné příklady z této skupiny patří hexahydrát monoperoxyftalátu hořečnatého, hořečnatá sůl kyseliny metachlorperoxobenzoové, kyselina 4-nonylamino-4-oxoperoxybutanová a kyselina diperoxydodekandiolová. Takováto bělicí činidla jsou uvedena v U. S: patentu č.

4,483,781, Hartman, vyloženém 20. listopadu 1984, U. S. patentové přihlášce č.

740,446, Burns a kol., zaregistrované 3. června 1985, evropské patentové přihlášce č.

0,133,354, Banks a kol., uveřejněné 20. února 1985 a U. S. patentu č. 4,412,934,

Chung a kol., vyloženém 1. listopadu 1983. Mezi vysoce výhodná bělicí činidla také patří kyselina 6-nonylamino-6-oxoperoxykapronová, jak je uvedeno v U. S. patentu č.

4,634,551, vyloženém 6. ledna 1987, Burns a kol. Lze také použít peroxykyslíková bělicí činidla. Mezi vhodná peroxykyslíková činidla patří například peroxyhydrát uhličitanu sodného a ekvivalentní „peroxouhličitanová“ bělicí činidla, peroxyhydrát difosforečnanu sodného, peroxyhydrát močoviny a peroxid sodný. Lze také použít peroxodvojsíranová bělicí činidla (např. OXONE, komerčně vyráběný firmou DuPont).

Výhodné je, když peroxouhličitanová bělicí činidla obsahují suché částice mající průměrnou velikost částic v rozmezí od 0,500 . 10‘³ m do 1,000 . 10'³ m, ale když není více než 10 % hmotnostních uvedených částic menších než 0,200 . 10'³ m a když není více než 10 % hmotnostních uvedených částic větších než 1,250 . 10'³ m. Případně mohou být peroxouhličitany potaženy solemi kyseliny křemičité, solemi kyseliny borité nebo povrchově aktivními látkami, rozpustnými ve vodě. Peroxouhličitany jsou dostupné z různých komerčních zdrojů, jako je FCM, Solvay a Tokai Denka.

Lze také použít směsi bělicích činidel.

Peroxykyslíková bělicí činidla, peroxoboritany, peroxouhličitany, atd., jsou s výhodou kombinována s bělícími aktivátory, což vede k in šitu přípravě ve vodných roztocích (tj. během pracího způsobu) peroxykyseliny, odpovídající danému bělícímu aktivátoru. Příklady rozmanitých aktivátorů, které ovšem neznamenají žádná omezení, jsou uvedeny v U. S. patentu č. 4,915,854, vyloženém 10. dubna 1990, Mao a kol., a »4 4 ·· ♦ « a · · • · a · • « • * • · ···· ···· • 4 4 • * · • 4 4 • «a · ··

44

9 9 4 a a a a a a a a a a a a aa ii

U. S. patentu č. 4,412,934. Typické jsou nonanoylbenzensulfonátové (NOBS) a tetraacetylethylendiaminové (TAED) aktivátory, aleje možné také použít jejich směsi. Viz též U. S. č. 4,635,551, kde jsou uvedené různá jiná typická bělicí činidla a aktivátory.

Vysoce výhodné jsou od amidů odvozené bělicí aktivátory, které mají obecné vzorce:

R¹N(R5)C(O)R2C(O)L nebo RlC(O)N(R⁵)R²C(O)L kde R¹ je alkylová skupina obsahující od 6 do 12 uhlíkových atomů, R² je alkylenová skupina obsahující od 1 do 6 uhlíkových atomů, R⁵ je H nebo alkylová, arylová nebo alkarylová skupina obsahující od 1 do 10 uhlíkových atomů, a L je jakákoliv vhodná odstupující skupina. Odstupující skupina je jakákoliv skupina, která je nahrazena díky bělícímu aktivátoru jako následek nukleofilního napadení molekuly bělícího aktivátoru aniontem z peroxohydrolýzy. Výhodnou odstupující skupinou je fenylsulfonát.

Mezi příklady vhodných bělicích aktivátorů výše uvedených vzorců patří například (6-oktanamidokaproyl)oxybenzensulfonát, (6nonanamidokaproyl)oxybenzensulfonát, (6-dekanamidokaproyl)oxybenzensulfonát, a jejich směsi, jak je popsáno v U. S. patentu č. 4,634,551, jež je zde začleněn jako odkaz.

Do jiné skupiny bělicích aktivátorů patří aktivátory benzoxazinového typu, které uvádí Hodge a kol. v U. S. patentu č. 4,966,723, vyloženém 30. října 1990, jež je zde začleněn jako odkaz. Vysoce výhodný aktivátor bezoxazinového typuje:

Ještě jinou skupinu výhodných bělicích aktivátorů jsou acyllaktamové aktivátory, zejména acyllaktamy a acylvalerolaktamy, které mají následující vzorce:

O

II o c-ch₂—ch_{2 e} II I \

R⁶—C-N^. XH₂ ch₂—ch₂^

O

II o c—ch₂—ch₂ II I I

R⁶—C-hL I ch₂-ch₂ ···· ·« ·4 • · 4 9 • ·

4 4

4 4

4 * 4

4 4 4

44

44

4 4 4

4 4 4 • 4 4 «

4 4 4 • 4 4 4 kde R⁶ je H nebo alkylová, arylová, alkoxyarylová nebo alkarylová skupina obsahující od 1 do 12 uhlíkových atomů. Mezi vysoce výhodné laktamové aktivátory patří například benzoylkaprolaktam, oktanoylkaprolaktam, 3,5,5trimethylhexanoylkaprolaktam, nonanoylkaprolaktam, dekanoylkaprolaktam, undecenoylkaprolaktam, benzoylvalerolaktam, oktanoylvalerolaktam, dekanoylvalerolaktam, undecenoylvalerolaktam, nonanoylvalerolaktam, 3,5,5trimethylhexanoylvalerolaktam a jejich směsi. Viz též U. S. patent č. 4,545,784, Sanderson, vyložený 8. října 1985, jež je zde začleněn jako odkaz, který uvádí acylkaprolaktamy, včetně benzoylkaprolaktamu, adsobovaném na peroxoboritanu sodném.

V dané oblasti techniky jsou známa také jiná bělicí činidla než kyslíková bělicí činidla a lze je rovněž použít pro zde uvedené účely. Jedním z typů nekyslíkovách bělicích činidel, jež je zvláště zajímavý, jsou fotoaktivovaná bělicí činidla jako sulfonované ftalokyaniny zinečnaté/nebo hlinité. Viz U. S. patent č. 4,033,718, Holcombe a kol., vyložený 5. června 1977. Pokud se použije, pak detergentní prostředek typicky obsahuje od 0,025 % hmotnostních, do 1,25 % hmotnostních, těchto bělicích činidel, zejména pak sulfonovaný ftalokyanin zinečnatý.

Pokud je to žádoucí, mohou být bělicí sloučeniny katalyzovány za pomoci sloučenin manganu. Takové sloučeniny jsou velmi dobře známé v dané oblasti techniky a jsou to například katalyzátory na bázi manganu, uvedené vU. S. patentu č. 5,246,621, U. S. patentu č. 5,244,594, U. S. patentu č. 5,194,416, U.S. patentu č. 5,114,606 a evropských patentových přihláškách uveřejněných pod č. 549,271 Al, 549,272A1, 544,440A2 a 544,490Al. Výhodné z těchto katalyzátorů jsou například Mn^lv2(u-O)₃(l ,4,7-trimethyl-1,4,7-triazacyklononan)₂(PF₆)2, Mn^ffl2(u-O)i(uOAc)₂( 1,4,7-trimethyl-1,4,7-triazacyklononan)2-(ClO4)2, Mn^rv4(u-O)₆( 1,4,7triazacyklononan)₄(ClO₄)₄, Mn^raMn^I\(u-O)i(u-OAc)2.(l,4,7-trimethyl-l,4,7triazacyklononan)2(ClO4)3, Mn^IV( 1,4,7-trimethyl-l ,4,7-triazacyklononan)(OCH3)₃(PF₆), a jejich směsi. Mezi jiné bělicí katalyzátory na bázi kovu patří ty, jež jsou uvedeny vU. S. patentu 4,430,243 a U. S. patentu 5,114,611. Použití manganu s rozmanitými komplexními ligandy k dosažení efektu bělení je také uvedeno v následujících U. S. patentech: 4,728,455, 5,284,944, 5,246,612, 5,256,779, 5,280,117, 5,274,147, 5,153,161 a 5,227,084.

Z praktických důvodů, přičemž tím není míněno jakékoliv omezení, se zde uvedené prostředky a způsoby upravují tak, aby ve vodném pracím roztoku byl alespoň 1 ppm aktivní bělicí katalyzátorové látky, a to s výhodou od 0,1 ppm do 700 ppm, výhodněji od 1 ppm do 500 ppm katalytické látky v daném pracím roztoku.

·· «<· ··««

99

9 · 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9 ·

9 9 9 9 9 9 9

99 99 99

Enzymy

Ve zde uvedených formulacích mohou být začleněny enzymy a to z velmi rozmanitých důvodů uplatňovaných při praní látek, včetně důvodů odstraňování skvrn, které jsou například na bázi proteinů, uhlovodíků nebo triglyceridů, pro předcházení zabarvování látek nebo obnovování a osvěžení barev na tkaninách. Mezi enzymy, jež lze začleňovat, patří proteázy, amylázy, lipázy, celulázy a peroxidázy jakož i jejich směsi. Lze také začleňovat i jiné typy enzymů. Tyto enzymy mohou být jakéhokoliv vhodného původu, jako je původ rostlinný, živočišný, bakteriální, plísňový a kvasinkový. Nicméně však je však jejich volba určována několika faktory, jako je pHaktivita a/nebo stabilizační optimum, teplotní stálost, versus aktivní detergenty, plniva atd. Z tohoto hlediska jsou výhodné plísňové enzymy, jako bakteriální amylázy a proteázy a plísňové celulázy.

Vhodná množství enzymů se obvykle začleňují v množstvích, která nepřesahují 5 mg, typičtěji to je od 0,01 mg do 3 mg aktivního enzymu na jeden gram daného prostředku. Pokud není uvedeno jinak, pak zde uvedené prostředky typicky obsahují od 0,001 % hmotnostního do 5 % hmotnostních, s výhodou 0,01 % hmotnostní až 1 % hmotnostní komerčního enzymového preparátu. Proteázové enzymy jsou obvykle přítomny v těchto komerčních přípravcích v množstvích, která umožňují poskytovat od 0,05 do 0,1 Ansonových jednotek (Anson units = AU) ativity na jeden gram prostředku.

Mezi vhodné příklady proteáz patří subtilisins, které se získávají ze zvláštních kmenů B. subtilis a B. licheniforms. Jiná vhodná proteáza se získává z kmene Bacillus, jež má maximální aktivitu v rozmezí pH 8 až pH 12, a kterou vyvíjí a prodává firma Novo Industries A/S pod registrovanou ochrannou značkou ESPERASE. Příprava tohoto enzymu a analogických enzymů je popsána v britské patentové přihlášce č. 1,243,784, Novo. Mezi proteolytické enzymy vhodné pro odstraňování skvrn na bázi proteinů, které jsou komerčně dostupné, patří ty, jež jsou prodávány pod ochrannou značkou ALCALASE a SAVINASE firmou Novo Industries A/S (Dánsko) a MAXATASE firmou International Bio-Synthetics, lne. (Holandsko). Mezi jiné proteázy patří Protease A (viz evropská patentová přihláška č. 130,756, uveřejněná 9. ledna 1985) a Protease B (viz evropská patentová přihláška sériové č. 87303761.8, zaregistrovaná 28. dubna 1987 a evropská patentová přihláška č. 130,756, Bott a kol., uveřejněná 9. ledna 1985).

Mezi amylázy patří například α-amylázy popsané v britské patentové přihlášce č. 1,296,839 (Novo), RAPIDASE, International Bio-Synthetics, lne. A TERMAMYL, Novo Industries.

0 ·· · · · · · * 0 0 ·0· 00 9 · · · · • · 0 0 · · · 9 ·

09 0 000 00 0

Použitelná celuláza podle tohoto vynálezu může být buď bakteriální nebo plísňová celuláza. Výhodné je, má-li optimum pH mezi 5 a 9,5. Vhodné celulázy jsou uvedeny v U. S. patentu 4,435,306, Barbesgoard a kol., vyloženém 6. března 1984, který uvádí plísňovou celulázu, připravenou zHumicola insolens a Humicola strain DSM1800 nebo celulázu 212 produkovanou plísní náležející do rodu Aeromonas, a celulázu extrahovanou z hepatopankreas mořských měkkýšů (Dolabella Auricula Solander). Vhodné celulázy jsou také uváděny v GB-A-2.075.028, GB-A-2.095.275 a DE-OS-2.247.832. Zejména užitečný je CARENZYME (Novo).

Mezi vhodné lipázové enzymy pro detergentní použití patří ty, které jsou produkované mikroorganismy skupiny Pseudomonas, jako Pseudomonas stutzeri ATCC 19.154, jak je uvedeno v britském patentu č. 1,372,034. Viz také lipázy v japonské patentové přihlášce č. 53,20487, předložené k otevřenému veřejnému prozkoumání 24. února 1978. Tato lipáza je dostupná od firmy Amano Pharmaceutical Co. LTd., Nagoya, Japonsko, pod ochranou značkou Lipase P „Amano“, zde dále uváděná jako „Amano-P“. Mezi jiné komerční lipázy patří Amano-CES, lipázy z Chromobacter viscosum, například Chromobacter viscosum var. lipolyticum NRRLB 3673, komerčně dostupná od firmy Toyo Jozo Co., Tagata, Japonsko, a dále Chromobacter viscosum lipázy od firmy U. S. Biochemical Corp., U. S. A., a Disoynth Co., Holandsko a lipázy z Pseudomonas gladioli. Výhodná lipáza pro zde uvedené použití je enzym LIPOLASE odvozený od Humicola lanuginosa a komerčně dostupný od firmy Novo (viz též EPO 341,947).

Peroxidázové enzymy jsou užitečné v kombinaci s kyslíkovými zdroji, například peroxouhličitanem, peroxoboritanem, peroxosulfátem, peroxidem vodíku, atd. Používají se pro „roztokové bělení“, tj. pro ochranu proti tomu, aby se přenášely barvy nebo pigmenty, které se odstraňují z látek během operací při praní, na jiné látky v pracím roztoku. Peroxidázové enzymy jsou známé v dané oblasti techniky, a zahrnují v sobě například křenovou peroxidázu, ligninázu a halogenperoxidázu, jako chlor- a brom-peroxidázu. Detergentní prostředky obsahující peroxidázu, jsou uvedeny například v PCT International Application WO 89/099813, O. Kirk, uveřejněno 19. října 1989, uděleno Novo Industries A/S.

Širokou oblast enzymových látek a způsoby jejich včleňování do syntetických detergentních prostředků také uvádí U. S. patent č. 3,443,139, vyložený 5. ledna 1971, McCarty a kol. Enzymové látky užitečné pro kapalné detergentní formulace a jejich včlenění do takových formulací, uvádí U. S. patent č. 4,261,868, Hora a kol., vyložený 14. dubna 1981. Enzymy pro použití v detergentech mohou být stabilizovány rozmanitými způsoby. Způsoby stabilizování enzymů jsou popsány a uvedeny na příkladech v U. S. patentu č. 3,600,319, Gedge a kol., vyloženém 17. srpna 1971 a • · • · ·· · · ···· ·· • · · · ·· · ··· • · ··· « · · · • · · · · ·····« • · ««·« · · · · ···· ···· ·· ·· ·· ·· evropské patentové přihláškové publikaci č. 0 199 405, přihlášce č. 86200586.5, Venegas, uveřejněno 29. října 1986. Enzymové stabilizační systémy jsou také popsány například v U. S. patentu č. 3,519,570.

Mezi další jiné složky, které se obecně používají v detergentních prostředcích a které mohou být včleněny do detergentních tablet podle tohoto vynálezu, patří chelatační činidla, činidla pro uvolňování nečistot, činidla působící proti opětnému usazování nečistot, dispergační činidla, zjasňovače, látky potlačující tvorbu pěny, látka změkčující tkaniny, Činidla inhibující přenos barev (nežádoucí zabarvování látek) a parfémové látky.

Umísťování pracích detergentních tablet do pracího bubnu spolu s prádlem k vyprání je známé. Nicméně však má tento způsob tendenci k tomu, že se objevují nepěkné zbytky, které se viditelně usazují na okénku, zvláště u některých typů praček, které jsou navrhovány tak, aby u nich byla menší spotřeba vody. V extrémních případech mohou být viditelné zbytky na prádle na konci pracího cyklu.

Tento vynález se také týká způsobu praní, který tento problém významně zbavuje účinku. Tento nový způsob v sobě zahrnuje přípravu vodného roztoku pracího detergentu pro použití do pračky s předním plněním, pračku s předním plněním mající dávkovači zásuvku a prací buben, kdy se vodný roztok pracího detergentu tvoří rozpuštěním detergentní tablety ve vodě, vyznačující se tím, že detergentní tableta je vložena do dávkovači zásuvky a voda proudí dávkovači zásuvkou tak, že se tableta dávkuje jako vodný roztok pracího detergentu a tento vodný roztok následně prochází pracím bubnem.

Při způsobu podle tohoto vynálezu lze použít jakoukoliv detergentní tabletu, bylo však zjištěno, že tablety, jež jsou zde popsány, se nejúplněji rozdělují a dávkují z dávkovači zásuvky bez zůstávajících zbytků v dávkovači zásuvce. Dále je výhodné, že měrná hmotnost (hustota) této tablety je od 0,9 do 1,1 g/cm³ a výhodněji od 0,95 do 1,05 g/cm³.

Příklady provedení vynálezu

	Prostř. 1	Prostř. 2	Prostř. 3
Aniontové aglomeráty	28,69	28,99	34,80
Neiontové aglomeráty	5,93	5,93	-

• 0 • 0 0 0 0 0

Kationtové aglomeráty Bělicí aktivátorové aglomeráty Sulfonátftaloftalokyanin zinečnatý k zapouzdření

Látka potlačující pěnu

Suchý zeolit

Vrstevnatý silikát

Přenos barvy inhibující aglomerát

Parfémové látky k zapouzdření

AE7/PEG4000 k sprej ování

PEG200

6,10	6,10
0,03	0,03
3,46	3,46
6,75	6,75
14,67	14,67
0,14	0,14
0,25	0,25
5,82	5,82
-	1,20

5,51

4,53

0,03

1,89

10,68

Diaminová složka	1,50	-	1,08
Fluorescent	0,28	0,28	0,183
Uhličitan sodný	5,02	5,02	13,96
Monohydrát peroxoboritanu sodného	17,80	17,80	-
Peroxouhličtan sodný	-	-	14,33
Natrium-HEDP	0,85	0,85	0,74
Polymer pro uvolňování nečistot	0,19	0,19	0,33
Parfém	0,35	0,35	0,46
Proteáza	0,92	0,92	0,89
Celuláza	0,27	0,27	0,21
Lipáza	0,23	0,23	0,275
Amyláza	0,75	0,75	1,04
Kyselina citrónová	-		7,16

• · • · · ·

Mýdlo

Celkem

1,90

100,00 100,00 100,00

Aniontové aglomeráty obsahují 38 % aniontové povrchově aktivní látky, 22 % zeolitu a 40 % uhličitanu.

Neiontové aglomeráty obsahují 26 % neiontové povrchově aktivní látky, 48 % zeolitu 26 % uhličitanu.

Kationtové aglomeráty obsahují 24 % neiontové povrchově aktivní látky (alkylhydroxyethyldimethylamoniumchlorid), 64 % zeolitu a 12 % síranu.

Bělicí aktivátorové aglomeráty obsahují 81 % TAED, 17 % akrylového/maleinového kopolymeru (kyselá forma) a 2 % vody.

Sulfonátftaloftalokyaninzinečnaté sloučeniny k zapouzdření jsou 10 % aktivní.

Látky potlačující pěnu obsahují 11 % silikonového oleje (z Dow Corning) a 88 % škrobu.

Vrstevnatý silikát obsahuje 78 % SKS-6, Z Hoechst a 22 % kyseliny citrónové.

Přenos barvy inhibující aglomeráty obsahují 21 % PVNO/PVPVI, 61 % zeolitu a 18 % uhličitanu.

Parfémové látky k zapouzdření obsahují 50 % parfému a 50 % škrobu.

AE7/PEG4000 k sprejování obsahují 83 % C12-C15 AE7 (alkohol s průměrem 7 ethoxyskupin na jednu molekulu), 17 % ethylenglykolu s průměrnou molekulovou hmotností 4000.

PEG200 je polyethylenglykol s průměrnou molekulovou hmotností 200.

Diaminová složka je ethoxylátovaná hexamethylendiaminová kvartérní sloučenina.

Příklad 1 • · • ·

Detergentní základní prášek prostředku 1 se připraví podle následujících kroků:

Neiontová směs AE7/PEG4000 se rozprašuje na peroxoboritan sodný ve směšovacím bubnu. Potom se ke sprejování zeolitu použije prášek peroxoboritanu impregnovaného neiontovou látkou, aby se eliminoval jeho potenciál k vázání jiných prášků.

Ethoxylátovaná hexamethylendiaminová složka (negelující pojivo) se rozprašuje na vrstevnatý silikát, bělicí aktivátorové aglomeráty a uhličitan.

Obsah těchto dvou směšovacích bubnů se poté smíchá dohromady se zbývajícími sypkými materiály prostředku 1 za vzniku homogenní směsi částic.

dílů prostředku 1 se potom smíchá v míchacím bubnu s 15 díly octanu sodného a 5 díly šumivé směsi sestávající z 54,5 % hydrogenuhličitanu sodného a 45,5 % kyseliny citrónové.

Potom se vyrobí tablety tak, že se přivádí 55 g uvedené směsi do kruhové formy (o průměru 54 mm) a lisováním se získají tablety o výšce 21 mm a hustotě 1,1 g/cm³. Průměrné lomové napětí je 6 kPa.

Tablety se potom ponoří do povlakové lázně sestávající z 90 dílů kyseliny dodekandiolové, smíchané s 10 díly Nymcel zóbló o teplotě 140 °C. Tablety se ponechají v lázni tak dlouho, aby na jejich povrchu bylo 5 g povlaku, potom se tablety z lázně vyjmou a chladí se na teplotu 25 °C po dobu 24 hodin. Průměrné lomové napětí se po nanesení povlaku zvýší na více než 20 kPa.

Příklad 2

Detergentní základní prášek prostředku 2 se připraví podle následujících kroků:

Neiontová směs AE7ZPEG4000 se rozprašuje na peroxoboritan sodný ve směšovacím bubnu. Potom se ke sprejování zeolitu použije prášek peroxoboritanu impregnovaného neiontovou látkou, aby se eliminoval jeho potenciál k vázání jiných prášků.

PEG200 (negelující pojivo) se rozprašuje na vrstevnatý silikát, bělicí aktivátorové aglomeráty a uhličitan.

• · · · ·· «· • 9 1

Potom se opakuje způsob, uvedený v Příkladu 1, kromě toho, že se 45 g prostředku lisuje na tablety o průměru 45 mm mající výšku 23 mm a hustotu 1,1 g/cm³.

U nepotahovaných tablet je průměrné lomové napětí 10,2 kPa.

Získají se detergentní tablety mající následující vlastnosti:

	Příklad 1	Příklad 2
Průměr (mm)	55	45
Průměrné lomové napětí	24kPa	30kPa
Zbytek po 10 minutách (g)	17	7
Zbytek na konci pracího cyklu pračky (g)	7	2

V Příkladech 1 a 2 se tablety použijí k vyprání jedné náplně prádla v pračce, přičemž se vloží tři tablety do bubnu pračky Miele® W831 spolu s prádlem.

Příklad 3 (i) Detergentní prostředek 3 se připraví takto: všechny sypké materiály ze základu pro prostředek 3, kromě diaminové složky a parfému se smíchají dohromady ve směšovacím bubnu za vzniku homogenní sypké směsi. Během tohoto míchání se provede sprejování diaminovou složkou a parfémem.

(ii) Tablety se připraví tímto způsobem: 45 g směsi se dá do formy kulatého tvaru o průměru 4,5 cm a lisováním se získají tablety o výšce 2,3 cm a hustotě 1,0 g/cm³. Pevnost v tahu (nebo průměrné lomové napětí) těchto tablet je 10,2 kPa.

V Příkladech 4, 5 a 6 se připraví stejné tablety jako v Příkladech 1, 2 a 3, nicméně v Příkladech 4, 5 a 6 je hustota tablet 1 g/cm³. Tablety se vloží do dodávací plnicí zásuvky pračky Miele® W831, do bubnu se vloží prádlo a spustí se prací cyklus pračky.

«« · · · · • 444 · · 4 · 4 4 4 • · 4 4 · 4 4 4 4 • 4 4 4 4 ·····» • · 4 4 4 4 · 4 4 ·

4444 4·4· ·· ·· ·· «4

Průmyslová využitelnost

Vzhledem ke svým vlastnostem jsou detergentní tablety podle tohoto vynálezu významné pro chemický průmysl a dále pro odvětví služeb.

Claims (11)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Detergentní tableta obsahující jádro a povlak, přičemž jádro má průměrné lomové napětí menší než 15 kPa, a toto jádro obsahuje negelující pojivo, vyznačující se t í m, že potahovaná detergentní tableta má průměrné lomové napětí alespoň 20 kPa.
2. 2. Detergentní tableta podle nároku 1, vyznačující se tím, že detergentní jádro má průměrné lomové napětí menší než 10 kPa, a s výhodou menší než 5 kPa.
3. 3. Detergentní tableta mající průměrné lomové napětí alespoň 20 kPa, přičemž tato tableta dává méně než 18 g zbytku na konci pracího cyklu pračky podle napěťového testu, vyznačující se tím, že se k tomuto testu použijí tři tablety, každá o hmotnosti 60 g, které se vloží na dno bubnu pračky Miele® W831, do bubnu se na tablety vloží 2,5 kg smíchaných tkanin, a pračka se pustí za použití krátkého cyklu „bílé/barevné“ při teplotě 30 °C.
4. 4. Detergentní tableta podle nároku 3, v y z n a č u j í c í se t í m, že tato tableta má průměrné lomové napětí alespoň 25 kPa.
5. 5. Detergentní tableta podle nároku 3,vyznačující se tím, že zbytek podle napěťového testuje menší než 10 g, a s výhodou menší než 5 g.
6. 6. Detergentní tableta obsahující jádro a povlak, přičemž jádro má průměrné lomové napětí menší než 15 kPa, přičemž jádro obsahuje negelující pojivo, vyznačující se tím, že potahovaná detergentní tableta má průměrné lomové napětí alespoň 20 kPa, přičemž tato tableta dává méně než 18 g zbytku na konci pracího cyklu pračky podle napěťového testu, k němuž se použijí tři tablety, každá o hmotnosti 60 g, které se vloží na dno bubnu pračky Miele® W831, do níž se na tyto tablety vloží 2,5 kg smíchaných tkanin, a pračka se pustí za použití krátkého cyklu „bílé/barevné“ při teplotě 30 °C.

   «· «· ·· ··«· «· ·* ⁹*3 • · · · ·· · ·««« * · · · · · · · # • · · · » ···»·» • · ··«* · · « » ···· ···« ·· 99 ♦ ♦ 99
7. 7. Způsob přípravy vodného roztoku pracího detergentu pro použití do pračky s předním plněním, přičemž na přední plnicí straně má pračka dávkovači zásuvku a prací buben, kdy se vodný roztok pracího detergentu tvoří rozpuštěním detergentní tablety ve vodě, vyznačující se tím, že detergentní tableta je vložena do dávkovači zásuvky a voda proudí dávkovači zásuvkou tak, že se tableta dávkuje jako vodný roztok pracího detergentu a tento vodný roztok následně prochází pracím bubnem.
8. 8. Způsob podle nároku 7, vyznačující se tím, že uvedená detergentní tableta je potahovaná detergentní tableta podle nároku 1 nebo 2.
9. 9. Způsob podle nároku 8, v y z n a č u j í c í se t í m, že uvedená potahovaná detergentní tableta obsahuje povlak, který je nerozpustný ve vodě.
10. 10. Způsob podle nároku 8 nebo 9, vyznačující se tím, že uvedená potahovaná detergentní tableta obsahuje povlak, přičemž tento povlak obsahuje dikarboxylovou kyselinu.
11. 11. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 7 až 10, v y z n a č u j í c í se tím, že uvedená tableta má hustotu od 0,9 g/cm³ až 1,1 g/cm³.