CZ2000299A3

CZ2000299A3 - D-nebo L-lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina, způsob její výroby a prostředek ji obsahující

Info

Publication number: CZ2000299A3
Application number: CZ2000299A
Authority: CZ
Inventors: Leroy B. Townsend; John C. Drach; Karen K. Biron; Frank L. Boyd Jr.
Original assignee: The Regents Of The University Of Michigan; Glaxo Group Limited
Priority date: 1998-07-29
Filing date: 1998-07-29
Publication date: 2000-06-14

Abstract

Je popsána D- nebo L-lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina vybraná ze skupiny sestávající ze sloučenin uvedených obecných vzorců, v nichž R2, R4,R5, R6 a R7 jsou nezávisle na sobě vybrány ze skupiny sestávající z atomu vodíku, fluoru, chloru, bromu a jodu, skupiny -NO2, -N(R8)2, OR8, -SR12 a CF3, kde R8 znamená atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku a R12 znamená atom vodíku nebo uhlovodíkovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, a R9, R10 a R11 nezávisle na sobě znamenají atom vodíku nebo chránící skupinu hydroxylové skupiny, její anomemí, optické a konformační isomery ajejí farmaceuticky přijatelné soli a deriváty proléčiva. Je popsán prostředek, který obsahuje tuto sloučeninu a je popsán také způsob předcházení nebo inhibování množení a nebo replikace virů a způsob předcházení nebo léčení virové infekce pomocí této D- nebo L-lyxofuranosyl-benzimidazolové sloučeniny.

Description

D- nebo L-lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina, způsob její výroby a prostředek ji obsahující

Oblast techniky

Tento vynález se týká D- nebo L-lyxofuranosyl-benzimidazolové sloučeniny, způsobu její výroby a prostředku, který ji obsahuje. Tento vynález se tedy obecně týká benzimidazolových nukleosidových analogů a jejich použití jako protivirových činidel. Podrobněji - tento vynález se týká benzimidazolových nukleosidových analogů, v nichž cukerná skupina znamená lyxofuranosylovou skupinu, a jejich derivátů. Předložený způsob se týká také způsobů výroby těchto benzimidazolových nukleosidových analogů, prostředků, které obsahují tyto sloučeniny, a použití těchto sloučenin jako protivirových činidel.

Dosavadní stav techniky

V této přihlášce se na různé odkazy zahrnující, ale bez omezení na ně, publikace, patenty a publikované patentové přihlášky odkazuje identifikací citací. Popis těchto odkazů, např. publikací, patentů a publikovaných patentových spisů, na které se odkazuje v této přihlášce, je do předloženého popisu zahrnut jako odkaz, aby byl úplněji popsán stav oblasti techniky, které se tento vynález týká.

Členové rodu herpesviru (Herpesviridae) sdílejí obvyklou virionovou architekturu. Typický herpesviron sestává z a) jádra obsahujícího lineární, dvouvláknovou DNA, b) dvacetistěnného kapsidu, s průměrem přibližně 100 až 120 nm, obsahující 162 kapsomerů, c) amorfního, někdy asymetrického materiálu, který obklopuje kapsidu, označovaného jako integumentum, a d) obálky obsahující na povrchu virové glykoproteinové hroty.

Hlavní příklady lidských pathogenů rodu herpesvirus zahrnují viry herpes simplex (HSV) 1 a 2 a ceropithecinový herpesvirus 1 (B-vir), varicella-zoster (který • · • · ···· *· ·· :: .· : :: :

: ’· ': ·: :. : ·: :: :

• ·· · · · _ * • · · · ·· ·· fe způsobuje plané neštovice a pásový opar), virus Epstein-Barr (EBV, který způsobuje mononukleózu), lymfokryptovirus, lidský herpesvirus 6 (HHV6), lidský herpesvirus 7 (HHV7) a herpesvirus související s kaposi (KHV) nebo lidský herpesvirus 8 (HHV8). Lidský cytomegalovirus (HCMV), také lidský herpesvirus, je přední oportunistický pathogen mezi jedinci s potlačenou imunitou (viz Alford C.A., Britt W.J.: Cytomegalovirus v The Human Herpesviruses, Roizman B., Whitley R.J., Lopez C. (red.), Raven Press, New York, 1993, str. 227 až 225) a novorozenci (viz Alford C.A., Stagno S., Pass R.F., Brit W.J.; Congenital and Perinatal Cytomegalovirus Infections in Bone MarrowTransplants, Rev. Infect. Dis. 1990, 12, s793 až s804, a Gallant J.E., Moore R.D., Richman D.D., Keruly J., Chaisson R.E.: Incidence and Natural History of Cytomegalovirus Disease in Patients with Advanced Immunodeficiency Virus Disease Treated with Zidovudine, J. Infect. Dis. 1992, 166,1223 až 1227).

Mezi živočišné pathogeny patří infekční hovězí virus rhinotracheitidy, virus hovězí mammillitidy, cercopithecine herpes virus 1 (B-virus), které všechny patří mezi simplexviry, virus pseudovztekliny (PRV, sviní), viry koňské rihnopneumonitidy a viry exantemu po koitu (varicellaviry), herpesvirus paviána, šimpanzí herpesvirus (lymfokryptovirus), vir Markova onemocnění (ptačí), krocaní herpesvirus, herpesvirus ateles a herpesvirus saimiri (rhadinovirus), mimo jiné. Pro souhrn viz Murphy a spol.: Virus Taxonomy ve Fields a spol. (red.): Fundamental Virology, 1991, Raven Press, New York, str. 9 až 36; Watson a spol.: Molecular Biology of the Gene, čtvrté vydání, 1987, Benjamin/Cummings Publ. Co., Menlo Park, Ka., str. 904, 933.

Genomy herpesviru, které mají obecně délku o molekulové hmotnosti 120 000 až 230 000, kódují 50 až 200 různých proteinů. Patří mezi ně velká skupina enzymů zahrnutá v metabolismu nukleových kyselin (např. thymidinkinasa, thimidylátsynthetasa, dUTPasa, ribonukleotid-reduktasa atd.) a DNA syntézy (např. DNA polymerasa, helicasa, primasa).

U herpesvirů je lineární genom charakterizován opakovanými sekvencemi, které se liší v počtu, délce a uspořádání u různých skupin herpesvirů. Například u viru

Epstein-Barr mají konce genomu velký počet krátkých (500 párů nukleotidů) opakovačích identických sekvencí stejně jako vnitřní sekvenci sestávající z šesti opakování sekvence se 3000 nukleotidů. U herpes simplex viru 1 a 2 a HCMV části sekvencí z obou konců jsou opakovány v obrácených orientacích a jsou vnitřně postaveny vedle sebe, což rozděluje genomy na dvě složky, z nichž každá sestává z jedinečných sekvencí obklopených invertovanými opakováními. V tomto případě mohou obě složky (dlouhé L raménko a krátké S raménko) navzájem invertovat. DNA extrahovaná z virionů nebo z infikovaných buněk sestává ze čtyř ekvimolámích populací lišících se relativní orientací těchto dvou složek. Pro souhrn viz Watson a spol., 1987, str. 935; Roizman, Herpesviridae: A Brief Introduction, ve Fields a spol. (red.) Fundamental Virology, 1991, Raven Press, New York, str. 841 až 847; Roizman a spol., Herpes Simplex Viruses and Their Replication, ve Fields a spol. (red.) Fundamental Virology, 1991, Raven Press, New York, str. 849 až 895.

Pro to, aby se iniciovala infekce, se virus připojí na receptory hostitelské buňky. Po počátečním připojení rychle následuje spojení virové obálky s plasmovou membránou. Kapsid zbavený obálky se pak přenese do jaderných pórů, kde se DNA uvolňuje do jádra a rychle cirkularizuje. V dalších stupních jsou transkripce a translace herpes genů těsně regulován. Jsou známy tři skupiny genů, kteér jsou nazývány α, β a gama (nebo bezprostředně časný, časný a pozdní). Exprese a genů je potřebná pro indukování exprese β genu, exprese β genů indukuje jak gama geny tak oddělení a genů a exprese gama genů vypíná β geny. Během replikace existují tedy tři různé vlny exprese genů herpesvirus. Je zajímavé, že tento proces se zdá být cirkulámí v tom, že alespoň jeden virionový protein (produkt gama genu) je vyžadován pro indukování genové exprese brzy po infekci. Tento produkt vstupuje do virionu a tak napomáhá nastartovat tento cyklus. Pro souhrn viz Watson a spol.: 1987, str. 935 až 936; Roizman a spol., Herpes Simplex Viruses and Their Replication, ve Fields a spol. (red.) Fundamental Virology, 1991, Raven Press, New York, str. 849 až 895.

• · · ·

Některé herpesviry, jako je HSV-1 a HSV-2, mají široké rozmezí hostitelských buněk, jsou násobně účinné a rychle ničí infikované buňky. Jiné (např. EBV, HHV6) mají užší rozmezí hostitelských buněk nebo, jako v případě HCMV, replikují pomalu. Pro souhrn viz Roizman a spol., Herpes Simplex Viruses and Their Replication, ve Fields a spol. (red.) Fundamental Virology, 1991, Raven Press, New York, str. 849 až 895.

Herpesiry replikují v buněčném jádře, v němž je umístěno jadérko, disagregují a potom fragmentují a hostitelské chromosomy jsou omezeny, což může vést k rozbití chromosomů. Syntéza hostitelských proteinů velmi rychle klesá (u většiny herpesvirů, ale ne u HCMV), syntéza hostitelské ribosomové RNA se snižuje a glykosylace hostitelských proteinů se zastaví. Produkce progenu je trvale doprovázena inreversibilní destrukcí infikované buňky. Pro souhrn viz Roizman a spol.: Herpes Simplex Viruses and Their Replication, ve Fields a spol. (red.) Fundamental Virology, 1991, Raven Press, New York, str. 849 až 895.

Herpesviry způsobují rozmanité příznaky onemocnění a složitý klinický průběh. V případě první infekce u dospělého člověka mohou být příznaky velmi silné. Herpesviry mohou způsobit recidivující infekce. Neschopnost související s těmito recidivami je významným zdravotním problémem. Bylo popsáno, že nejčastější projevy opakujících se stavů herpetických onemocnění zahrnují orofaciální a genitální oblasti. Rrecidivující herpetická keratitida byla charakterizována jako hlavní příčina slepoty ve Spojených státech. Herpetické genitální infekce s vysokým výskytem následných recidivujících episod jsou častější a souvisejí s významnou úmrtností. Cohen a spol.: USA patent č. 4 709 011, vydaný 24. listopadu 1987.

Ve studiích molekulárních základů onemocnění indukovaného HSV může být konečným bodem předmětu výzkumu - onemocnění - synonym s destrukcí centrálního nervového systému (CNS). Pro rozšíření na cílený orgán může však virus nejdříve multiplikovat v periferních místech. U experimentálních systémů neurovirulence, model onemocnění produkující fenotyp HSV, je důsledkem i) periferní mul·· · ··· • *

9 9 9 9 · tiplikace, ii) invaze do CNS, iii) růstu v CNS. Místa virulence jsou pňpisována několika místům v HSV genomu, ale zvláště v nebo kolem domény tk genu a na konci L části. Avšak téměř jakákoliv delece nebo mutace v genomu HSV vede ke snížené virulenci. Pro souhrn viz Roizman a spol., Herpes Simplex Viruses and Their Replication, ve Fields a spol. (red.) Fundamental Virology, 1991, Raven Press, New York, str. 849 až 895.

V případě EBV a HCMV často s infekční mononukleosou souvisí akutní hepatitida. Mononukleámí buňky jsou hlavním kandidátem buněk obsažených v pozdním stavu HCMV infekce. Infekční mononukleosa může následovat transfuse krve ze seropositivních na seronegativní jedince. Serognegativní jedinci se mohou infikovat také transplantací buněk nebo orgánů od seropositivních dárců. Pro souhrn viz Ahmed a spol.: Viral Persistence ve Fields a spol. (red.) Fundamental Virology, 1991, Raven Press, New York, str. 241 až 265; Stinski: Cytomegalovirus and Its Replication ve Fields a spol. (red.) Fundamental Virology, 1991, Raven Press, New York, str. 929 až 950.

Herpesvirem s ekomickou důležitostí v průmyslu hovězího dobytka je hovězí herpesvirus-1 (BHV-12), který souvisí s rozmanitými projevy klinického onemocnění, mezi které patří rhinotracheitida, vulvovaginitida, potraty, konjunktivitidy, encefalitida a generalizované systémové infekce. Gibbs a spol.: Bovine herpesviruses. I: Bovine Herpesviruses-1. Vet. Bull. (London) 47, 317 až 343.

Herpesvirus vir pseudovztekliny (PRV), také nazývaný virus Aujeszkyho onemocnění (ADV), je onemocnění všech domácích zvířat s výjimkou koní, a způsobuje silná poškození, zvláště mezi prasaty a dobytkem. Prase je přirozeným hostitelem ADV. Zvířata jsou infikována nosní cestou. Po primární multiplikaci viru v mukozních membránách horního dýchacího a trávicího traktu se virus šíří nervy do mozku. Infekce probíhá akutně až subklinicky, což hlavně závisí na virulenci viru a na stáří prasat. PRV, stejně jako jiné herpesviry, indukuje latentní infekce, konkrétně v β

nervových tkáních. Bems a spol.: USA patent č. 4 680 176, vydaný 14. července 1987.

V současné době jsou pro léčení HCMV infekcí úřadem FDA schváleny: ganciclovir (viz Crumpacker C.S.: Ganciclovir. New England J. Med. 1966, 335, 721 až 729), foscamet (viz Chrisp P., Clissold S.P.: Foscamet. A Review of its Antiviral Activity, Pharmacokinetic Properties and Therapeutic Use in Immunocompromised Patients with Cytomegalovirus Retinitis. Drugs 1991, 41, 104 až 129.) a cidofivir (viz Hitchcock M.J., Jaffe H.S., Martin J.C., Stagg R.J.: Cidofovir, a new agent with potent anti-herpesvirus activity. Antiviral Chem. & Chemother. 1996, 7, 115 až 127, b) Lalezari J.P., Drew W.L., Glutzer E., James C., Miner D., Flaherty J., Fischer P.E., Cundy K., Hannigan J., Martin J.C., Jaffe H.S.: (S)-1-[3-Hydroxy-2-(phosphonylmethoxy)propyl]cytosine (Cidofovir): Results of a Phase l/ll Study of a Novel Antiviral Nucleotide Analogue. J. Infect. Dis. 1995, 171, 788 až 796.). Všechna tato léčiva mohou vést k vedlejším účinkům, jako je renální disfunkce (foscamet a cidofivir) a granulocytopenie (ganciclovir). Dále pak potenciální rezistence na léčivo a špatná orální biologická dostupnost vytvářejí potřebu účinnějších a selektivnějších léčiv (viz Field A.K., Biron K.K.: The End of Innocence Revisited: Resistance of Herpesviruses to Antiviral Drugs. Clin. Microbiol. Rev. 1994, 7,1 až 13.).

Nedávné výzkumy vynálezců nových protivirových léčiv proti herpesviru byly soustředěny na halogenované benzimidazolové nukleosidové analogy. První popsaná (viz Tamm I., Folkers K., Shunk C.H., Horsfall F.L.jr.: Inhibition of Influenza Virus Multiplication by N-Glycoside of Benzimidazoles. J. Exp. Med. 1954, 99, 227 až 250.) syntéza a virové vyhodnocení této skupiny sloučenin v roce 1954 popsalo 5,6-dichlor-1-(B-D-ribofuranosyl)benzimidazol (DRB) jako nejúčinnější protivirovou sloučeninu v jejich sérii. Naneštěstí bylo následně zjištěno, že DRB ovlivňuje násobné buněčné procesy a tedy aktivita byla špatně oddělena od cytotoxicity (viz Bucknall RA.: The Effects of Substitiuted Benzimidazoles on the Growth of Viruses and the Nucleic Acid Metabolism in Host Cells, J. Gen. Virol. 1967, 1, 89 až 99, b) Tamm I., • · · · · · « ♦ · · · ·

Sehgal P.B.: Halobenzimidazole Ribosides and RNA Synthesis of Cells and Viruses. Adv. Virus Res. 1978, 22, 187 až 258.).

DRB

-(beta-D-ribofuranosyl)5,6-dichlor-benzimidazol

Následně byla popsána syntéza DRB analogů modifikovaných na heterocyklickém kruhu (viz Townsend L.B., Revankar G.R.: Benzimidazole Nucleosides, Nucleotides, and Related Derivatives. Chem. Reviwes 1970, 70, 389 až 438.). Bylo zjištěno, že z nich jsou nejúčinnější 2-substituované 5,6-dichlor-benzimidazolové ribonukleosidy (viz Townsend L.B., Devivar R.V., Turk S.T., Nassiri M.R., Drach J.C.: Design, Synthesis, and Antiviral Activity of Certain

2,5,6-Trihalo-1-(B-D-ribofuranosyl)benzimidazoles. J. Med. Chem. 1995, 38, 4098 až 4105; Zou R., Ayres K.R., Drach J.C., Townsend L.B.: Synthesis and Antiviral Activity of Certain Disubstituted Benzimidazole Ribonucleosides. J. Med. Chem. 1996, 39, 3477 až 3482; Zou R., Drach J.C., Townsend L.B.: Design, Synthesis, and Antiviral Evalution of 2-Chloro-5,6-dihalo-1-B-D-ribofuranosylbenzimidazoles as Potential Agentsfor Human Cytomegalovirus Infections, J. Med. Chem. 1997, 40, 811 až 818; Zou R., Drach J.C., Townsend L.B.: Design, Synthesis, and Antivitral Evalution of 2-Substituted 4,5-Dichloro- and 4,6-Dichloro-1-B-D-ribofuranosylbenzimidazoles as Potential Agents for Human Cytomegalovirus Infections, J. Med. Chem. 1997, 40, 802 až 810). Například bylo ukázáno, že 2,5,6-trichlor-1-(B-D-ribofuranosyl)benzimidazol (TCRB) a 2-brom-5,6-dichlor-1-(B-D-ribofuranosyl)benzimidazol (BDCRB) jsou významnými inhibitory HCMV a tato aktivita byla dobře oddělena od jeho cytotoxicity (viz Townsend L.B., Devivar R.V., Turk S.T., Nassiri M.R., Drach J.C.: Synthesis, and Antiviral Activity of Certain 2,5,6-trihalo-(1-B-D-ribofuranosyl)benzimidazoles. J. Med. Chem. 1995, 38, 4098 až 4105).

ft ft

• ·· · · • · ♦ ft · • ftft · • ftft ftft · • * · · · « · ftft

-(beta-D-ribofuranosyl)2,5,6-trichlor-benzimidazol

BDRCB

-(beta-D-ribofuranosyl)2-brom-5,6-dichlorbenzimidazol

Dále byly připraveny některé 2-alkylthio- a 2-benzylthio-analogy (viz Devivar R.V., Kawashima E., Revankar G.R., Breitenbach J.M., Kreske E.D., Drach J.C., Townsend L.B.: Benzimidazole Ribonucleosides: Design, Synthesis, and Antiviral Activity of Certain 2-(Alkylthio)- and 2-(Benzylthio)-5,6-dichloro-B-D-ribofuranosylbenzimidazoles. J. Med. Chem. 1994, 37, 2942 až 2948).

Vedle těchto D-cukemých derivátů byly syntetizovány a vyhodnoceny některé karbocyklické (viz Townsend L.B., Drach J.C., Good S.S., DaLuge S.M., Martin M.C.: Therapeutic Nucleosides. USA patent 5 534 535, vydán 7.9.1996) a L-cukemé (viz Koszalka G.W., Chamberlain S.D., Daluge S.M., Boyd F.L., Tidwell J.H., Martin M.T., Harvey R.J., Frick L.W., Perkins D.G., Wang L.H., Drach J.C., Townsend L.B., Biron

K.K.: Benzimidazoles for the treatment of human cytomegalovirus infection. V XII ·

·· 0 0 ·

International Roundtable: Nucleosides, Nudeotides and their Biological Applications, La Jolla, Ka., září 1996) deriváty.

-(beta-L-ribofuranosyl)2-isopropylamino5,6-dichlor-benzimidazol

OH OH

Předložený vynález se týká nové skupiny benzimidazolových nukleosidových analogů, v nichž cukerná skupina znamená lyxofuranosylovou skupinu nebo její derivát.

Podstata vynálezu

Jeden aspekt předloženého vynálezu se týká D- a L-lyxofuranosyl-benzimidazolových sloučenin. V jednom provedení se předložený vynález týká D- a Llyxofuranosyl-benzimidazolových sloučenin vybraných ze skupiny sestávající ze sloučenin vybraných ze sloučenin následujících obecných vzorců (beta-D)

(beta-L)

v nichž R², R⁴, R⁵, R⁶ a R⁷ znamenají nezávisle stejnou nebo různou skupinu a jsou nezávisle na sobě vybrány ze skupiny sestávající z atomu vodíku, fluoru, chloru, bromu a jodu, skupiny -NO2, -N(R⁸)2, OR⁸, -SR¹² a -CF₃, kde R⁸ nezávisle znamená atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku (zahrnující methyl, ethyl, propyl, isopropyl a cyklopropyl) a R¹² nezávisle znamená atom vodíku nebo uhlovodíkovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku (zahrnující alifatické, alicyklické a aromatické skupiny, zahrnující alkyl, aralkyl, alkarylové skupiny), a R⁹, R¹⁰ a R¹¹ nezávisle na sobě znamenají stejnou nebo různou skupinu a znamenají atom vodíku nebo chránící skupinu hydroxylové skupiny (jako je acetyl), jejich anomemích a optických isomerů a jejich farmaceuticky přijatelných solí a derivátů proléčiv.

V jednom provedení se předložený vynález týká D- a L- lyxofuranosyl-benzimidazolových sloučenin, v nichž R² je vybrána ze skupiny sestávající z atomu vodíku, fluoru, chloru, bromu a jodu a skupiny -N(R⁸)₂, R⁴ i R⁷ znamenají atom vodíku a R⁵ a R⁶ jsou nezávisle na sobě vybrány ze skupiny sestávající z atomu vodíku, fluoru, chloru, bromu a jodu, jejich anomemích a optických isomerů, jejich chemicky bráněných forem a jejich farmaceuticky přijatelných solí a derivátů proléčiv.

::

• ·

V jednom provedení se předložený vynález týká a-D-lyxofuranosyl-benzimidazolových sloučenin. V jednom provedení se předložený vynález týká β-D-lyxofuranosyl-benzimidazolových sloučenin. V jednom provedení se předložený vynález týká α-L-lyxofuranosyl-benzimidazolových sloučenin. V jednom provedení se předložený vynález týká β-L-lyxofuranosyl-benzimidazolových sloučenin.

V jednom provedení se předložený vynález týká D- a L-lyxofuranosyl-benzimidazolových sloučenin vybraných ze skupiny sestávající z:

1-(lyxofuranosyl)-2,5,6-trichlor-benzimidazolu,

1-(lyxofuranosyl)-2-brom-5,6-dichlor-benzimidazolu,

1-(lyxofuranosyl)-2-methylamino-5,6-dichlor-benzimidazolu,

1-(lyxofuranosyl)-2-isopropylamino-5,6-dichlor-benzimidazolu,

1-(lyxofuranosyl)-2-cyklopropylamino-5,6-dichlor-benzimidazolu,

1-(lyxofuranosyl)-2-thio-5,6-dichlor-benzimidazolu,

1-(lyxofuranosyl)-2-benzylthio-5,6-dichlor-benzimidazolu,

1-(lyxofuranosyl)-2-methylthio-5,6-dichlor-benzimidazolu, jejich anomemích a optických isomerů, jejich chemicky chráněných forem a jejich farmaceuticky přijatelných solí a derivátů proléčiv.

Mezi sloučeniny, které nejsou zahrnuty v předloženém vynálezu, patří 1-(5'-deoxy-lyxofuranosyl)-2,5,6-trichlor-benzimidazol,

-(5'-deoxy-lyxofuranosyl)-2-brom-5,6-dichlor-benzimidazol a 1-(5'-deoxy-lyxofuranosyl)-2-isopropylamino-5,6-dichlor-benzimidazol.

Jiný aspekt předloženého vynálezu se týká prostředků obsahujících biologicky přijatelný nosič a D- nebo L-lyxofuranosyl-benzimidazolovou sloučeninu podle předloženého vynálezu. V jednom aspektu tento nosič může znamenat farmaceuticky přijatelný nosič, jak je definován v oblasti techniky.

99·· ·· flfl • · · · · · ♦ · · • 9 9 flfl A • · « · · · 99 9fl ·♦ • · · · fl · flflflfl flfl • fl flfl ··

Jiný aspekt tohoto vynálezu se týká inhibování replikace a množení virů uvedením virů do kontaktu s D- nebo L-lyxofuranosyl-benzimidazolovou sloučeninu podle předloženého vynálezu.

Jiný aspekt předloženého vynálezu se týká způsobů léčení a/nebo předcházení virové infekci, který zahrnuje stupeň podávání infikovanému hostiteli terapeuticky účinného množství protivínové lyxofuranosyl-benzimidazolové sloučeniny podle předloženého vynálezu, samotné nebo v kombinaci s nosičem, jako je farmaceuticky přijatelný nosič.

Další provedení tohoto vynálezu se týká způsobů léčení a/nebo předcházení hepatitidové virové infekce, např. hepatitidy B a hepatitidy C, který zahrnuje uvedení viru do kontaktu s účinným množstvím protivirové lyxofuranosyl-benzimidazolové sloučeniny podle předloženého vynálezu, samotné nebo v kombinaci s nosičem, jako je farmaceuticky pňjatelný nosič.

Ještě jiný aspekt podle předloženého vynálezu se týká použití D- nebo L-lyxofuranosyl-benzimidazolové sloučeniny podle předloženého vynálezu pro výrobu léčiva pro použití při léčení virové infekce.

Ještě jiný aspekt předloženého vynálezu se týká způsobu výroby D- nebo L-lyxofuranosyl-benzimidazolových sloučenin podle předloženého vynálezu.

Jak bude zřejmé, výhodné znaky a vlastnosti jednoho aspektu podle vynálezu jsou aplikovatelné na jakýkoliv jiný aspekt tohoto vynálezu.

V další části spisu je uveden podrobný popis tohoto vynálezu.

A. Protivirové sloučeniny podle předloženého vynálezu: Protivirové sloučeniny podle předloženého vynálezu jsou obecně benzimidazolové nukleosidové analogy, • 0 0 00 0 které obsahují benzimidazolovou skupinu připojenou polohou 1 na cukernou skupinu Q.

Pojem cukerná skupina, jak se zde používá, se týká cukerných skupin v jejich cyklické formě, například těch, které jsou odvozeny od furanosy (5-členný kruh). Mezi příklady cukerných skupin patří threofuranosyl (od threosy, čtyřuhlíkatý cukr), ribofuranosyl (od ribosy, pětiuhlíkatý cukr), arafuranosyl (často označovaný také jako arabinofuranosyl, od arabinosy, pětiuhlíkatého cukru), xylofuranosyl (od xylosy, pětiuhlíkatý cukr) a lyxofuranosyl (od lyxosy, pětiuhlíkatý cukr). Příklady těchto cukrů jsou ilustrovány níže:

beta-D-threo-furanosyl

beta-D-ribo-furanosyl beta-D-arabino-furanosyl

OH • ft ftftftft • ftftftft ft ftftftft ftftft · · ft • ft ftftftft ftft ftft ftft ftft ftft·· • ft ftftft • ftft ftft • · ftftftft ftftftft ftft • ft ftft ftft beta-D-xylo-furanosyl beta-D-lyxo-furanosyl ch₂oh

Podrobněji - sloučeniny podle předloženého vynálezu obsahují benzimidazolovou skupinu, která je napojena polohou 1 na lyxofuranosylovou skupinu (nebo její derivát) polohou Γ. Lyxofuranosyl je charakterizován tím, že 2'-OH, 3'-OH a 4'-CH₂OH jsou umístěny na stejné straně furanosylové roviny. Tímto způsobem jsou lyxofuranosyly a ribofuranosyl často označovány jako 4'-epimery, protože páry se liší konfigurací na atomu uhlíku 4'.

Pojem benzimidazolová skupina, jak je zde používán, znamená benzimidazol-1-ylové skupiny, které mohou být nezávisle substituovány v jedné nebo více z poloh 2, 4, 5, 6 a 7 substituenty R², R⁴, R⁵, R⁶ a R⁷, jak je níže ilustrováno.

R⁴

Mezi příklady benzimidazolových substituentů R², R⁴, R⁵, R⁶ a R⁷ patří atom vodíku, atomy halogenů (např. F, Cl, Br, I), skupina -NO₂, -NR₂ (kde R znamená nezávisle atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku), -OR (kde R znamená nezávisle atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku), -SR • fe fefefefe • · · • fefe • · · fe fefe · • fe fefe • · ·fefe · • fe ·· , fefefefe • fe · · · · · • fe fefefe fefefe • fefefe fefefefe fefefefe fefe fefe (kde R znamená nezávisle atom vodíku nebo uhlovodíkovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku) a skupina -CF₃.

Mezi příklady benzimidazolových skupin patří halogenbenzimidazoly, jako jsou halogen-, dihalogen-, trihalogen-, tetrahalogen- a pentahalogen-benzimidazoly, mezi které patří, ale bez omezení na ně, 2,5,6-trihalogenbenzimidazol (např.

2,5,6-trichlorbenzimidazol, 2-brom-5,6-dichlorbenzimidazol), 2,4,6-trihalogenbenzimidazol (např. 2,4,6-trichlorbenzimidazol, 2-brom-4,6-dichlorbenzimidazol), 2,4,5,6-tetrahalogenbenzimidazol (např. 2,4,5,6-tetrachlorbenzimidazol, 2-brom-4,5,6-trichlorbenzimidazol). Mezi další příklady benzimidazolových skupin patří 2-substituované 4,5-dihalogenbenzimidazoly (např. 2-amino-4,5-dichlorbenzimidazol, 2-isopropylamino-4,5-dichlorbenzimidazol, 2-methoxy-4,5-dichlorbenzimidazol, 2-trifluormethyM,5-dichlorbenzimidazol). V oblasti techniky jsou známy četné benzimidazolové sloučeniny a způsoby jejich výroby. Viz například USA patenty č. 5 248 672 a 5 360 795.

V jednom provedení podle předloženého vynálezu benzimidazolové skupina znamená 5,6-dichlorbenzimidazolovou skupinu. V jiném provedení podle předloženého vynálezu benzimidazolová skupina znamená 2,5,6-trichlorbenzimidazolovou skupinu. V ještě jiném provedení benzimidazolová skupina znamená 2-substituovanou 5,6-dichlorbenzimidazolovou skupinu, ph čemž substituent v poloze 2 znamená aminovou skupinu (tj. -NH₂), substituovanou aminovou skupinu (např. -NHR, -N(R)₂, kde R znamená alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku), halogenovou skupinu (např. -F, -Cl, -Br, -J), merkaptanovou skupinu (tj. -SH) nebo thioetherovou skupinu (tj. -SR, kde R znamená uhlovodíkovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku).

Mezi příklady sloučenin podle předloženého vynálezu patří ty sloučeniny, které jsou uvedeny níže, stejně jako jejich anomemí (tj. a- a B-) a optické (tj. D- a L-) isomery, a rovněž jejich farmaceuticky přijatelné soli a deriváty proléčiv.

1-(lyxofuranosyl)-2,5,6-trichlor-benzimidazol, ·

9999 • 99 • 9 « » 9 9 ·

99

9 9 9

9 9 9 • · · 9

9 9 9

99

1-(lyxofuranosyl)-2-brom-5,6-dichlor~benzimidazol,

1-(lyxofuranosyl)-2-methylamino-5,6-dichlor-benzimidazol,

1-(lyxofuranosyl)-2-isopropylamino-5,6-dichlor-benzimidazol,

1-(lyxofuranosyl)-2-cyklopropylamino-5,6-dichlor-benzimidazol,

1-(lyxofuranosyl)-2-thio-5,6-dichlor-benzimidazol,

-(lyxofuranosyl)-2-benzylthio-5,6-dichlor-benzimidazol a

1-(lyxofuranosyl)-2-methylthio-5,6-dichlor-benzimidazol.

Pojem 'farmaceuticky přijatelná sůl nebo derivát proléčiv, jak je zde používán, znamená jakoukoliv farmaceuticky přijatelnou sůl, ester, ether, sůl esteru, solvát, jako je ethanolát, nebo jiný derivát sloučeniny podle předloženého vynálezu, který je po podání příjemci schopen poskytnout (přímo nebo nepřímo) sloučeninu podle tohoto vynálezu nebo její aktivní metabolit nebo zbytek. Zvláště výhodné deriváty a proléčiva jsou ty, které zvyšují biologickou dostupnost sloučenin podle tohoto vynálezu, jestliže se tyto sloučeniny podávají savcům (např. umožněním toho, aby orálně podávaná sloučenina byla snadněji absorbována v krvi) nebo které zvyšují dodávání rodičovské sloučeniny do biologického systému (např. mozku nebo lymfatického systému).

Soli sloučenin podle předloženého vynálezu mohou být odvozeny od anorganických nebo organických kyselin a bází. Mezi příklady kyselin patří kyselina chlorovodíková, bromovodíková, sírová, dusičná, chloristá, fumarová, maleinová, fosforečná, glykolová, mléčná, salicylová, jantarová, p-toluensulfonová, vinná, octová, citrónová, methansulfonová, ethansulfonová, mravenčí, benzoová, malonová, naftalen-2-sulfonová a benzensulfonová. Jiné kyseliny, jako je kyselina šťavelová, i když samy nejsou farmaceuticky přijatelné, se mohou používat při přípravě solí užitečných jako meziprodukty při získávání sloučenin podle vynálezu a jejich farmaceuticky přijatelných adičních solí s kyselinou. Mezi příklady bází patří hydroxidy alkalických kovů (např. sodný), hydroxidy alkalických zemin (např. hořečnatý), amoniak a sloučeniny obecného vzorce NW₄ ⁺, v němž W znamená alkyl s 1 až 4 atomy uhlíku.

• · · ··

Mezi příklady solí patří: acetát, adipát, alginát, aspartát, benzoát, benzensulfonát, hydrogensíran, butyrát, citrát, kamforát, kamforsulfonát, cyklopentanpropionát, diglukonát, dodecylsulfát, ethansulfonát, fumarát, glukoheptanoát, glycerofosfát, hemisulfát, heptanoát, hexanoát, hydrochlorid, hydrobromid, hydrojodid, 2-hydroxyethansulfonát, mléčnan, maleinan, methansulfonát, 2-naftalensulfonát, nikotinát, šťavelan, palmitát, pektinát, persíran, fenylpropionát, pikrát, pivalát, propionát, jantaran, vinan, thiokyanát, tosylát a undekanoát. Mezi další příklady solí patří anionty sloučenin podle předloženého vynálezu, které tvoří sloučeniny s vhodným kationtem, jako je Na⁺, NH₄ ⁺ a NW/ (kde W znamená alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku).

Pro terapeutické použití budou soli sloučenin podle předloženého vynálezu farmaceuticky přijatelné. Avšak soli kyselin a bází, které nejsou farmaceuticky přijatelné, mohou také nalézt své použití, například při výrobě nebo čištění farmaceuticky přijatelné sloučeniny.

Mezi estery sloučenin podle předloženého vynálezu patří estery karboxylových kyselin (tj. -O-C(=O)R) získané esterifikací 2'-, 3'- a/nebo 5'-hydroxyskupin, při čemž R je vybrána ze 1) alkylu s přímým nebo větveným řetězcem (například propyl, terc.butyl nebo butyl), alkoxyalkyl (například methoxymethyl), aralkyl (například benzyl), aryloxyalkyl (například fenoxymethyl), aryl (například fenyl, popřípadě substituovaný například atomem halogenu, alkylem s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku nebo aminovou skupinou), 2) sulfonátových esterů, jako je alkylsulfonyl (například methansulfonyl) nebo aralkylsulfonyl, 3) esterů aminokyselin (například L-valyl nebo L-isoleucyl), 4) fosfonátových esterů a 5) mono-, di- nebo tri-fosfátových esterů. Fosfátové estery mohou být dále esterifikovány, například alkoholem s 1 až 20 atomy uhlíku nebo jeho reaktivním derivátem nebo 2,3-diacyl(se 6 až 24 atomy uhlíku)glycerolem. V těchto esterech, pokud není jinak specifikováno, jakákoliv alkylová skupina s výhodou obsahuje 1 až 18 atomů uhlíku, zvláště od 1 do 6 atomů uhlíku, výhodněji od 1 do 4 atomů uhlíku. Jakákoliv cykloalkylová skupina přítomná v těchto esterech s výhodou obsahuje od 3 do 6 atomů uhlíku. Jakákoliv arylová skupina přítomná v těchto esterech s výhodou obsahuje fenylovou skupinu. Příklady lyxofuranosylových derivátů proléčiv podle předloženého vynálezu zahrnují například ty, které mají chemicky chráněné hydroxylové skupiny (např. O-acetylové skupiny), jako je 2'-O-acetyl-lyxofuranosyl, 3'-O-acetyl-lyxofuranosyl, 5'-O-acetyl-lyxofuranosyl, 2',3'-di-O-acetyl-lyxofuranosyl a 2', 3', 5'-tri-O-acetyl-lyxofuranosyl.

Mezi ethery sloučenin podle předloženého vynálezu patří methyl, ethyl, propyl, butyl, isobutyl a sek.butylethery.

B) Způsoby použití protivirových sloučenin podle předloženého vynálezu: Jeden aspekt předloženého vynálezu se týká způsobů inhibování replikace a/nebo množení virů in vitro, ex vivo nebo in vivo uvedením viru do kontaktu s účinným množstvím sloučeniny, která je účinná pro inhibování replikace a/nebo množení virů. Jestliže se uvedení do kontaktu provádí in vitro, sloučeniny jsou užitečné pro vyhledávání jiných protivirových sloučenin, které se mohou používat nezávisle nebo v kombinaci se sloučeniny popsanými v tomto vynálezu. Tyto sloučeniny jsou užitečné také pro léčení a/nebo předcházení virové infekci podáváním infikovanému hostiteli terapeuticky efektivního množství lyxofuranosyl-benzimidazolové sloučeniny podle předloženého vynálezu. V jednom provedení tyto způsoby zahrnují podávání infikovanému hostiteli prostředku farmaceuticky přijatelného nosiče a terapeuticky účinného množství protivirové lyxofuranosyl-benzimidazolové sloučeniny podle předloženého vynálezu.

Pojem terapeuticky účinné množství znamená, že obsahuje profylakticky účinné množství a toto množství znamená takové množství, které je účinné pro léčení nebo předcházení virové infekce u pacienta buď jako monoterapie nebo v kombinaci s jinými činidly. Pojem léčení, jak je zde používán, znamená zmírnění příznaků příslušné poruchy u pacienty nebo zlepšení měřením souvisejícím s pacientovou poruchou nebo snížení virového titru u hostitele. Zručný odborník z oblasti techniky může zjistit, jestli hostitel byl léčen zjištěním snížení virové náplně nebo zmírněním

0« 0000 ·« ·0··

0 0 0 · 0 0

0 0 00 00

0 ·

0 0 0 0 0 · ·0 ·

0« «0

00

0 0 0

0· ·

0 0 · ·

0 0 ·

00 příznaků souvisejících s virovou infekcí. Pojem profylakticky účinné množství znamená takové množství, které je účinné při předcházení virové infekce u hostitele. Pojem hostitel, jak je zde používán, znamená savce, jako je myší, hovězí, krysí nebo lidský pacient.

Pojem biologicky přijatelný nosič znamená nosič nebo adjuvans, které mohou být podávány hostiteli nebo pacientovi společně se sloučeninou podle tohoto vynálezu, které neničí jeho farmakologickou aktivitu a které jsou netoxické, jestliže jsou podávány v dávkách dostatečných pro dodávání efektivního množství protivirové sloučeniny. Mezi příklady vhodných nosičů patří nosiče kapalné fáze, jako jsou sterilní nebo vodné roztoky, stejně jako nosiče, které jsou popsány níže.

Jak je níže uvedeno, sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou účinnými protivirovými léčivy a jsou zvláště účinné proti DNA viru, např. proti virům typu herpes, jako je HCMV, HBV a HSV-1, a jako takové, jestliže se zkombinují s nosiči, poskytují prostředky pro inhibování virové reprodukce a proliferace in vitro, ex vivo nebo in vivo. Tomu by však mělo být rozuměno tak, i když to není explicitně uvedeno, že sloučeninami podle tohoto vynálezu mohou být inhibovány další viry, jako je HHV-6 a HIV. Způsoby stanovení účinnosti proti těmto virům jsou uvedeny níže. Sloučeninami podle tohoto vynálezu mohou být inhibovány také RNA viry.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu se mohou používat také v kombinaci s jinými terapeutickými činidly pro inhibici replikace nebo množení shora uvedeného viru a souvisejících stavů. Kombinační terapie podle předloženého vynálezu zahrnuje podávání alespoň jedné sloučeniny podle předloženého vynálezu a alespoň jedné jiné farmaceuticky účinné složky. Účinná složka (účinné složky) a farmaceuticky aktivní činidla se mohou podávat současně buď ve stejném prostředku nebo v různých farmaceutických prostředcích nebo postupně v jakémkoliv pořadí. Množství účinné složky (účinných složek) a farmaceuticky aktivního činidla (aktivních činidel) a relativní doby podávání se vyberou tak, aby se dosáhlo žádaného kombinovaného terapeutického účinku. S výhodou tato kombinační terapie zahrnuje podávání jedné •w »··· ·· ···· sloučeniny podle vynálezu a jednoho ze zde dále uvedených činidel. Pojem operativní kombinace je zamýšlen tak, že zahrnuje jakoukoliv chemicky slučitelnou kombinaci sloučeniny podle předloženého vynálezu s jinými sloučeninami podle předloženého vynálezu nebo jinými sloučeninami mimo předložený vynález (jako je ganciclovir, AZT a foscamet), pokud tato kombinace neomezuje protivirovou aktivitu sloučeniny podle předloženého vynálezu.

Příklady dalších aktivních složek patří činidla, která jsou účinná pro léčení virových infekcí nebo s nimi souvisejících stavů, jsou (1-alfa,2-beta,3-alfa)-9-[2,3-bis(hydroxymethyl)cyklobutyljguanin [(-)BHCG, SQ-34514], oxetanocin-G(3,4-bis-(hydroxymethyl)-2-oxetabosyl]guanin), acyklické nukleosidy (např. acyclovir, valaciclovir, famciclovir, ganciclovir, penciclovir), acyklické nukleosidové fosfonáty (např. (S)-l-(3-hydroxy-2-fosfonylmethoxypropyl)cytosin (HPMPC), inhibitory ribonukleotidové reduktasy, jako je 2-acetylpyridin, 5-[(2-chloranilino)karbonyl]thiokarbonohydrazon, 3'-azido-3'-deoxythymidin, další 2^,,3'-dideoxynukleosidy, jako je 2',3'-dideoxycytidin, 2',3'-dideoxyadenosin, 2',3'-dideoxyinosin, 2',3'-didehydrothymidin, proteasové inhibitory, jako je ritonovir, indinavir, 141W94, nelfinavir, sanquinavir, a 3S-(3R*(1S*,2R*)j-[3-[[(4-aminofenyl)sulfonyl](2-methylpropyl)amino]-2-hydroxy-l-fenylmethyl)propyl]karbamová kyselina, tetrahydro-3-furanylester (141W94), oxathiolanové nukleosidové analogy, jako je (-)-cis-1-(2-(hydroxymethyl)-1,3-oxathiolan-5-yl)-cytosin (lamivudin) nebo cis-1-(2-hydroxymethyl)-1,3-oxathiolan-5-yl)-5-fluorcytosin (FTC), 3'-deoxy-3'-fluorthymidin, 5-chlor-2',3'-dideoxy-3'-fluoruridin, (-)-cis-4-[2-amino-6-(cyklopropylamino)-9H-purin-9-yl]-2-cyklopenten-1 -methanol, ribavirin, 9-[4-hydroxy-2-(hydroxymethyl)but-1 -ylj-guanin (H2G), inhibitory tat, jako je 7-chlor-5-(2-pyrryl-3H-1,4-benzodiazepin-2-(H)on (Ro5-3335), 7-chlor-1,3-dihydro-5-(1 H-pyrrol-2-yl)-3H-1,4-benzodiazepin-2-amin (Ro24-7429), interferony, jako je α-interferon, inhibitory renální exkrece, jako je probenecid, inhibitory transportu nukleosidů, jako je dipyridamol, pentoxifyllin, N-acetylcystein (NAC), Procystein, α-trichosanthin, fosfonomravenčí kyselina, stejně jako imunodulátory, jako je interleukin II nebo thymosin, faktory stimulující makrofágovou kolonii granulocytů, erythropoetin, rozpustný CD₄ a jeho genetickým inženýrstvím získané deriváty, nebo inhibitory nenukleosidové reversní transkriptasy, • · · • · jako je nevirapin (BI-RG-587), lovirid (α-APA) a delavuridin (BHAP) a kyselina fosfonomravenčí.

Sloučeniny podle vynálezu by se mohly používat také pro léčení HCMV a HSV-1 infekcí u pacientů s AIDS, kteří již dostávají protivirové léčivo zidovudin (AZT) a/nebo 3TC. Kombinační terapie s AZT může poskytovat výhodu menší toxicity při srovnání s kombinací gancicloviru s AZT. Kombinace sloučenin podle tohoto vynálezu s AZT může poskytovat menší cytotoxicitu (tj. antagonismus) v kultivovaných lidských buňkách než kterékoliv činidlo používané samotné. Naproti tomu kombinace gancicloviru s AZT může poskytovat větší cytotoxicitu u lidských buněk než použití kteréhokoliv z těchto léčiv samotného.

Tento vynález poskytuje také způsob snížení nebo inhibová-ní virové reprodukce a proliferace ve virově infikovaných buň-kách nebo populaci buněk uvedením buněk nebo populace do kontaktu s účinným množstvím sloučeniny podle tohoto vynálezu za vhodných podmínek, takže se inhibuje virová reprodukce a proliferace. Zručný odborník z oblasti techniky může snadno stanovit, jestli byla virová reprodukce nebo proliferace snížena nebo inhibována zaznamenáním snížení virového titru nebo zvýšením přežití infikovaných buněk při srovnání s neošetřenými infikovanými buňkami. Způsoby testování virového titru jsou dobře známy zručnému odborníkovi z oblasti techniky a jejich příklady jsou uvedeny níže. Mělo by to být pochopeno tak, že inhibováním a snížením virové replikace a proliferace je inhibována a snížena také virová infekčnost a že buňky jsou vhodně ošetřeny na virovou infekci. Léčeny jsou také související pathologické stavy. V jednom provedení je ošetřen nebo je zabráněno infekci viry typu herpes, jako je HCMV, virus hepatitidy, např. virus hepatitidy B (HBV), nebo HSV-1.

Pro účel tohoto vynálezu je buňka myšlena tak, že zahrnuje, ale bez omezení na ně, savčí buňku, např. myší buňku, hovězí buňku, krysí buňku, buňku sviště lesního, opičí buňku nebo lidskou buňku. Mezi viry, které jsou účinně ošetřeny sloučeninami, prostředky a způsoby podle tohoto vynálezu, patří DNA a RNA viry, zvláště viry typu herpes. Příklady virů typu herpes nebo herpesvidae jsou herpes simplex virus 1 (HSV-1), herpes simplex virus 2 (HSV-2), viru varicella-zoster (VZV), Virus Epstein-Barr (EBV), lidský cytomegalovirus (HCMV), lidský herpes virus 6 (HHV-6), lidský herpes virus 7 (HHV-7) a lidský herpes virus 8 (HHV-8). Sloučeniny podle předloženého vynálezu jsou zvláště užitečné při léčení HCMV a HSV-1 infekcí a souvisejících pathologických stavů, jako je restenóza. Vhodně se používají také při léčení poruch souvisejících s hepatitidou, jako je hepatocelulární karcinom (viz USA patent č. 5 679 342).

Účinná množství se snadno stanovují zručnými odborníky a budou se měnit podle buňky, podle viru, který ji ovlivňuje, a podle účelu léčení. Například jestliže se používá léčivo v buněčné kultuře, je důležité, aby množství léčiva nebylo toxické pro buňky.

Mezi vhodné podmínky patří in vitro, ex vivo nebo in vivo. Jestliže se v praxi používá způsob in vitro, uvedení do kontaktu se může provádět inkubováním buněk s efektiním protivirovým množstvím sloučeniny, efektivním pro inhibování virové reprodukce a proliferace v buňce nebo v kultuře buněk. Sloučenina se může přidávat přímo do kultivačního media nebo se může před přidáním k buňkám spojit s nosičem. Způsob in vitro je zvláště užitečný pro inhibování virové reprodukce, proliferace a tedy infekce v laboratorních buněčných kulturách. Ex vivo jsou sloučeniny užitečné pro inhibování virové reprodukce a proliferace v krvi a plasmě před opětovným zavedením do pacienta.

Použití sloučenin a způsobů in vitro poskytuje také mocný biologický test pro vyhledávání nových léčiv nebo sloučenin, které poskytují podobnou nebo zvýšenou protivirovou účinnost. Použitím dále uvedených způsobů se léčivo, které má být testováno, testuje za stejných podmínek jako sloučenina podle tohoto vynálezu. Protivirový test a test cytotoxicity léčiva může být pak srovnáván se sloučeninou z této skupiny vynálezu.

• · · ·

I když je níže ukázáno, že sloučeniny jsou zvláště účinné na HCMV a HSV-1, je v rozsahu tohoto vynálezu, že další viry jsou efektivně ošetřovány sloučeninami podle tohoto vynálezu použitím způsobů zde popsaných a dalších dobře známých zručnému odborníkovi z oblasti techniky. Mezi další viry, které mohou být ošetřeny, jak je zde definováno, a jsou v rozsahu předloženého vynálezu, patří všichni členové rodu herpes, lidský vir imunitní nedostatečnosti (HIV) a viry hepatitidy, například vir hepatitidy B (HBV). Způsoby stanovení účinnosti kterékoliv ze sloučenin podle tohoto vynálezu na HBV jsou dobře známy v oblasti techniky; viz například způsoby uvedené v USA patentu č. 5 399 580, Daluge.

Dalším členem rodu hepatitidového viru, který může být ošetřen jak je zde uvedeno, je virus hepatitidy C (HCV). USA patent č. 5 679 342, ve prospěch Houghtona a spol., popisuje podrobně způsoby pro použití systému mimotělových buněk infikovaných HCV pro testování sloučenin nejúčinnějších na HCV. Ve stručnosti - tento způsob zahrnuje: a) získání prostředku obsahujícího sloučeninu podle tohoto vynálezu, která se má testovat, b) získání systému mimotělových buněk, který je schopen být infikován HCV, c) získání biologického vzorku obsahujícího infekční HCV, d) inkubaci prostředků ad a) a c) buněčným systémem ad b) za takových podmínek, které by v nepřítomnosti ad a) umožnili infekci HCV v buněčném systému, a e) detekování inhibice virové infekce po inkubaci. Výhodné buněčné systémy, jak jsou popsány v USA patentu č. 5 679 342, zahrnují hepatocyty, makrofágy, výhodněji Kupffer makrofágy, a B lymfocyty. Pro použití ve shora popsaném testu jsou vhodné také buněčné linie odvozené od orgánů hepatocytického původu. Může se používat také shora popsaný test inhibice virové replikace ínkubováním prostředků z ad a) a ad b) za takových podmínek, které by v nepřítomnosti ad a) umožnily replikaci HCV v buněčné linii a potom by se detekovala inhibice virové replikace po inkubaci.

Jiným způsobem dobře známým v oblasti techniky testování protivirové aktivity sloučenin proti HCV je test inhibice helikasy popsaný například Lainem a spol.:

ι» !

• · · • ·

NudeicAcids Res. 1991, 69,1720 až 1726, a Kimem a spol.: Biochem. Biophys., Res Comm. 1995,160 až 166.

Jestliže se v praxi postupuje způsobem in vivo u takového subjektu, jako je lidský pacient, mohou být sloučeniny přidány k farmaceuticky přijatelnému nosiči a systémově nebo místně podány subjektu, jako je lidský pacient, nebo savec, jako je myš, krysa, svišť lesní nebo pavián.

Prostředky se mohou podávat také subjektům nebo jednotlivcům citlivým na virovou infekci nebo s rizikem virové infekce, jako je HCMV, HSV-1 nebo herpes virus infekce. Tento vynález tedy také poskytuje profylaktický způsob inhibování virové replikace, proliferace a/nebo virové infekce u subjektu podáním tomuto subjektu profylakticky efektivního množství sloučeniny nebo prostředku za vhodných podmínek tak, že je inhibována virová replikace, proliferace nebo infekce. Profylakticky aktivním množstvím je takové množství, které inhibuje virovou infekci, reprodukci a proliferaci v subjektu, které byl naočkován virem bez toxicity vůči buňkám a subjektu, který je léčen.

Tomu by mělo být rozuměno tak, že zabráněním nebo inhibováním virové proliferace, infekce a replikace v subjektu nebo v jednotlivci, prostředky a způsoby podle tohoto vynálezu poskytují také způsoby léčení, prevence nebo zmírnění příznaků nebo poruch souvisejících s virovou infekcí, jako je inkluze onemocnění, slepota, mononukloesa, restenóza (HCMV), plané neštovice, herpesvirus (varicella-zoster virus), infekční mononukleosa, glandulámí horečka a Bukrittiho lymfom (virus Epstein-Barr), opar na rtech (herpes vurs simplex 1), genitální herpes (herpes simplex virus 2), rozeola kojenců (lidský herpes virus 6, lidský herpes virus 7), sarkom kaposi (lidský herpes virus 8). Tento vynález tedy poskytuje také způsoby zmírnění, prevence nebo léčení poruch nebo příznaků souvisejících s virovou infekcí, např. HCMV, HSV-1 a herpes virovou infekcí, např. restenóza, oportunistické infekce (jako jsou renální infekce, gastrointestinální infekce, pneumonie, CNS infekce nebo poškození jater) a infekce in utero, podáváním tomuto subjektu efektivního množství ·· 0 0 · 0 sloučeniny podle tohoto vynálezu za vhodných podmínek tak, že se porucha nebo sympton zlepšuje, předchází nebo léčí.

Restenóza je zúžení (stenóza) krevních cest, ke které může docházet po poranění stěn cév, například poranění způsobeném balónkovou angioplastií nebo jinými chirurgickými technikami, a vyznačuje se nadměrnou proliferaci buněk hladkého svalu ve stěnách ošetřených krevních cév. K restenóze po angioplastií (RFA) dochází u takových pacientů, kteří byli léčeni balónkovou angioplastií na koronární arterické onemocnění. Předpokládá se, že u mnoha pacientů trpících RFA, virová infekce, zvláště CMV a/nebo HHV-6, pacienta hraje vůdčí roli při proliferaci buněk hladkých svalů v ošetřených koronárních cévách.

K restenóze může docházet po četných chirurgických technikách, například transplantační chirurgii, štěpech cév, koronárních bypasových štěpech a nejobvykleji po angioplastií.

Angioplastie je chirurgickou technikou, při níž aterosklerotické stenózy v periferní, renální a koronární vaskulatuře jsou otevřeny stlačením a/nebo odchlípnutím destičky na stěně cévy, typicky katetrem natlakovaného balónku. Naneštěstí ve 25 až 50 % případů, zvláště těch, které zahrnují koronární vaskulaturu, dochází u ošetřených cév během několika měsíců k restenóze, takže se operace musí opakovat. Alterativy k balónkovému katétru, jako jsou pulsní lasery a rotační dlátka, byly vyvinuty pro snižování nebo pro zabránění restenózy po angioplastií, ale setkaly se s omezeným úspěchem. Byla zkoušena také četná léčiva zahrnující antiakoagulační činidla a vasodilatátory s výsledky, které zklamaly nebo byly dvojznačné.

V dnešní době existuje silný důkaz, z prací provedených jak in vitro tak in vivo, ukazujících na to, že restenóza je multifunkční proces. Některé cytokiny a růstové faktory působí ve vzájemném souladu, stimulují migraci a proliferaci vaskulámích buněk hladkých svalů (SMS) a produkci extracelulámího matricového materiálu, který se akumuluje tak, že okludují krevní cévy. Navíc potlačovatelé růstu působí ve smyslu • 4 4 4 4 4 · ·

4 4 4 4 • 4 tt 44 • · 4 4 · · • ·· ·· • 4 · 4 ·

4 4 · • · · · · * inhibice proliferace SMS a produkce extracelulárního matricového materiálu. Sloučeniny podle tohoto vynálezu se mohou používat ve způsobech předcházení nebo léčení restenózy u vnímavého subjektu nebo pacienta.

Podávání in vivo se může uskutečnit v jedné dávce, kontinuálně nebo přerušovaně během léčení. Způsoby stanovení nejúčinnějších prostředků a dávek podávání jsou dobře známy odborníkům z oblasti techniky a budou se měnit podle prostředku použitého pro terapii, podle cílového viru, podle účelu terapie, podle cílových buněk, které mají být léčeny, a podle subjektu, který má být léčen. Může se provádět také jediné nebo násobné podávání s takovým množstvím dávky a takovým způsobem, který je vybrán ošetřujícím lékařem. Prostředky ve formě vhodných dávek a způsoby podávání sloučenin lze nalézt níže.

Všechny sloučeniny podle předloženého vynálezu vykazují protivirovou aktivitu na HCMV, infekci herpes viru a HSV-1, mnohé s přijatelnou cytotoxicitou. Je třeba si uvědomit, že sloučeniny podle předloženého vynálezu, které vykazují relativně vysokou protivirovou aktivitu vzhledem k cytotoxicitě, tj. dobrou selektivitu, jsou výhodné. Je třeba si také uvědomit, že protivirové léčení v souladu podle tohoto vynálezu zahrnuje léčení virových infekcí stejně jako profylaktické ošetření, které může být žádoucí v některých situacích, např. u pacientů s potlačenou imunitou, jako jsou pacienti s transplatnovanou kostní dření a transplantovaným orgánem a také u pacientů s HIV, kteří jsou zvláště citliví na HCMV, herpes virus nebo HSV-1 infekci.

Sloučeniny a prostředky podle předloženého vynálezu se mohou používat ve výrobě léčiv a při protivirovém léčení lidí a dalších živočichů podáváním podle konvenčních postupů, jako je účinná složka ve farmaceutických prostředcích.

Farmaceutické prostředky se mohou podávat místně, orálně, intranazálně, parenterálně nebo inhalačním léčením, a mohou existovat ve formě tablet, pastilek, granulí, tobolek, pilulek, ampulí, čípků a aerosolu. Mohou existovat také ve formě mastí, gelů, past, krémů, sprejů, lotionů, suspenzí, roztoků a emulzí účinné složky ve • · vodných nebo nevodných ředidlech, sirupech, granulátech nebo prášcích. Vedle sloučeniny podle předloženého vynálezu mohou farmaceutické prostředky obsahovat také jiné farmaceuticky aktivní sloučeniny nebo více sloučenin podle tohoto vynálezu.

Podrobněji - sloučenina obecného vzorce podle předloženého vynálezu označená také jako účinná složka se může při terapii podávat jakoukoliv vhodnou cestou, mezi které patří orální, rektální, nazální, místní (zahrnující transdermální, aerosolové, bukální a sublinguální), vaginální, parenterální (zahrnující subkutánní, intramuskulámí, intravenosní a intradermální) a pulmonámí. Je třeba si také uvědomit, že výhodný způsob bude záviset na věku příjemce, na viru, který je léčen, a na povaze infekce.

Obecně - vhodná dávka pro každou ze shora uvedených virových infekcí, např. HCMV a HSV-1, je v rozmezí od 0,1 do 250 mg na kilogram tělesné hmotnosti příjemce za den, s výhodou v rozmezí od 1 do 100 mg na kilogram tělesné hmotnosti za den a nejvýhodněji v rozmezí od 5 do 20 mg na kilogram tělesné hmotnosti za den. Pokud není jinak uvedeno, všechny hmotnosti účinné složky jsou vypočteny jako rodičovská sloučenina obecného vzorce podle předloženého vynálezu pro její soli nebo estery, hmotnosti by se měly úměrně zvýšit. Žádaná dávka je s výhodou presentována jako dvě, tři, čtyři, pět, šest nebo více poddávek podávaných v příslušných intervalech během dne. Tyto poddávky se mohou podávat v jednotkových dávkových formách, například obsahujících 10 až 1000 mg, s výhodou 20 až 500 mg a nejvýhodněji 100 až 400 mg účinné složky v jednotkové dávkové formě. Je třeba is uvědomit, že příslušné dávky sloučenin a prostředků podle vynálezu mohou záviset na typu a intenzitě virové infekce a mohou se měnit od jednoho pacienta ke druhému. Stanovení optimální dávky bude obvykle zahrnovat vyrovnání hladiny terapeutického zisku s jakýmkoliv rizikem nebo škodlivými vedlejšími účinky protivirových léčení podle předloženého vynálezu.

Ideálně by se účinná složka měla podávat tak, aby se dosáhly maximální koncentrace účinné sloučeniny v plasmě od 2 μΜ do 100 μΜ, s výhodou od 5 do 70 • · toto·· ··

··· ·· · μΜ, nejvýhodněji od 1 do 50 μΜ. Toho lze dosáhnout například intravenózní injekcí 0,1 až 5% (hmotn.) roztoku účinné složky, popřípadě v solném roztoku, nebo při podávaní orálně například jako tableta, tobolka nebo sirup obsahující 0,1 až 250 mg účinné složky na kilogram. Žádaná hladina v krvi může být udržována kontinuální infuzi, aby se dosáhlo 0,01 až 5,0 mg/kg/hodinu nebo přerušovanými infuzemi obsahujícími 0,4 až 15 mg účinné složky na kilogram. Použití operativních kombinací je uvažováno pro získání terapeutických kombinací vyžadujících nižší celkovou dávku každé složky protivirového činidla než může být požadováno, jestliže se každá jednotlivá terapeutická sloučenina nebo léčivo používají samotné, čímž se snižují nepříznivé účinky, např. cytotoxicita.

I když je možné, aby účinná složka byla podávána samotná, je výhodné podávat ji jako farmaceutický přípravek obsahující alespoň jednu účinnou složku, jak shora uvedeno, společně s jejím jedním nebo více farmaceuticky přijatelnými nosiči a popřípadě dalšími terapeutickými činidly. Každý nosič musí být přijatelný v tom smyslu, že musí být slučitelný s jinými složkami přípravku a nebýt škodlivý pro pacienta.

Mezi přípravky patří takové přípravky, které jsou vhodné pro orální, rektální, nazální, místní (včetně transdermálního, bukálního a sublinguálního), vaginální, parenterální (včetně subkutánního, intramuskulámího, intravenozního a intradermálního) a pulmonámí podávání. Přípravky mohou být s výhodou přítomny v jednotkové dávkové formě a mohou se vyrábět jakýmikoliv způsoby dobře známými v oblasti farmacie. Mezi tyto způsoby patří stupeň uvedení účinné složky do kontaktu s nosičem, který sestává z jedné nebo více doplňkových složek. Obecně se přípravky vyrábějí jednotně a tak, že se účinná složka uvede do kontaktu s kapalnými nosiči nebo jemně rozemletými pevnými částicemi nosiče nebo s obojím, a jestliže je nutné, výrobek se vytvaruje.

Prostředky podle předloženého vynálezu vhodné pro orální podávání mohou být přítomny jako diskrétní jednotky, jako jsou tobolky, sáčky nebo tablety, každá • · · · · · ·· ··· ·

« · · « · · ♦····· ···· · · · · · · · · obsahující předem stanovené množství účinné složky, jako prášek nebo granule, jako roztok nebo suspenze ve vodné nebo nevodné kapalině nebo jako emulze typu oleje ve vodné kapalině nebo vody v oleji. Účinná složka může být přítomna jako bolus, lektvar nebo pasta.

Tableta se může vyrábět vylisováním nebo tvarováním, popřípadě s jednou nebo více doplňkovými složkami. Lisované tablety se mohou vyrábět lisováním účinné složky ve volně sypké formě, jako je prášek nebo granule, popřípadě smíchané s vazebným činidlem (např. povidonem, želatinou, hydroxypropylmethylcelulosou), mazacím činidlem, inertním ředidlem, ochranným činidlem, dezintegračním činidlem (např. sodnou solí glykolátu škrobu, zesíťovaným povidonem, zesíťovanou sodnou solí karboxymethylcelulosy), povrchově aktivním nebo dispergačním činidlem, vhodným strojem. Tvarované tablety se mohou vyrábět hnětením ve vhodném stroji směsi práškované sloučeniny ovlhčené inertním kapalným ředidlem. Tablety se popřípadě mohou potáhnout nebo označit a mohou se připravovat tak, aby poskytovaly pomalé nebo regulované uvolňování jejich účinné složky použitím například hydroxypropylmethylcelulosy v různých poměrech, takže se získá žádaný profil uvolňování. Tablety se mohou popřípadě získávat s enterickým potahem, takže se uvolňují v jiných částech střeva než v žaludku.

Mezi přípravky vhodné pro místní podávání do úst patří pastilky obsahující účinnou složku v ochuceném základu, obvykle sacharose, a arbské gumě nebo tragantu, pastilky obsahující účinnou složku v inertním základu, jako je želatina a glycerin, nebo sacharosu a arabskou gumu, a v ústních vodách obsahujících účinnou složku ve vhodném kapalném nosiči.

Farmaceutické prostředky pro místní podávání podle předloženého vynálezu mohou být připravovány jako mast, krém, suspenze, lotion, prášek, roztok, pasta, gel, sprej, aerosol nebo olej. Přípravek může zahrnovat také náplast nebo oblečení, jako je bandáž nebo adhezní náplast impregnované účinnými složkami a popřípadě jedním nebo více excipiens nebo ředidly.

• · ftftftft ftft ···« ftft ftft ft· · ft· · ftftftft • ftft ftftft ftftftft • ft ftftftft ftftft··· • ftft · · ftft · · ftft · • ft ftft ·· ftft ftftftft

Při infekci očí nebo jiných vnějších tkání, např. úst a pokožky, se přípravky s výhodou aplikují jako místní mast nebo krém obsahující účinnou složku v množství například 0,075 až 20 % hmotn., s výhodou 0,2 až 25 a nejvýhodněji 0,5 až 10 % hmotn. Jestliže se připravují ve formě masti, účinná složka se může používat buď s parafinovým nebo s vodou mísitelným základem masti. Účinné složky se mohou připravovat také jako krém s krémovou bází oleje ve vodě.

Jestliže je to žádoucí, vodná fáze krémové báze může obsahovat například alespoň 30 % hmotn. polyhydroxylakoholu, tj. alkoholu se dvěma nebo více hydroxylovými skupinami, jako je propylenglykol, butan-1,3-diol, mannitol, sorbitol, glycerol a polyethylenglykol ajejich směsi. Je žádoucí, aby místní prostředky obsahovaly sloučeninu, která zvyšuje absorpci nebo pronikání účinné složky pokožkou nebo jinými zasaženými plochami. Mezi příklady těchto dermálních zesilovačů pronikání patří dimethylsulfoxid a příbuzné analogy.

Olejová fáze emulzí podle tohoto vynálezu může sestávat ze známých složek známým způsobem. I když tato fáze může obsahovat pouze emulgační činidlo (jinak známé jako emulgant), je žádoucí, aby obsahovala směs alespoň jednoho emulgačního činidla s tukem nebo olejem nebo jak s tukem tak olejem. S výhodou je zde zahrnuto hydrofilní emulgační činidlo společně s lipofilním emulgačním činidlem, které působí jako stablizátor. Výhodné je také zahrnout jak olej tak tuk. Emulgační činidlo (činidla) s nebo bez stabilizačního činidla (stabilizačních činidel) tvoří tak zvaný emulgační vosk a tento vosk spolu s olejem a/nebo tukem tvoří tak zvaný emulgující masťový základ, který tvoří olejovou dispergovanou fázi krémových přípravků.

Mezi emulgační činidla a emulgační stabilizátory vhodné pro použití v přípravku podle předloženého vynálezu patří Tween 60, Spán 80, cetostearylalkohol, myristylalkohol, glycerylmonostearát a laurylsulfát sodný.

• 0 · 0 · · 0 * 0 0

0·· · 0 · 000·

0000 000000 • · · 0 0 · · · · 00 ·

0« 00 00*0 00 00 • 0 · <? · ·

Výběr vhodných olejů nebo tuků pro přípravek je založen na dosažení žádaných kosmetických vlastností, protože rozpustnost účinné sloučeniny ve většině olejů, které se pravděpodobně používají ve farmaceutických emulzních přípravcích, je velmi nízká. Krém by tedy s výhodou měl být nemastný, nebarvící a omyvatelný výrobek s vhodnou konzistencí, aby se zamezilo unikání z tub nebo jiných zásobníků. Mohou se používat mono- nebo dibazické alkylestery s přímým nebo větveným řetězcem, jako je diisoadipát, isocetylstearát, diester propylenglykolu s kokosovými mastnými kyselinami, isopropylmyristát, decyloleát, isopropylpalmitát, butylstearát, 2-ethylhexylpalmitát nebo směs esterů s rozvětvenými řetězci, které jsou známy jako Crodamol CAP, poslední tři jsou výhodné estery. Mohu se používat samostatně nebo v kombinaci podle požadovaných vlastností. Mohu se používat také tuky s vysokou teplotou tání, jako je bílý měkký parafin a/nebo kapalný parafin nebo jiné minerální oleje.

Mezi přípravky vhodné pro místní podávání do oka patří také oční kapky, v nichž je účinná složka rozpuštěna nebo suspendována ve vhodném nosiči, zvláště ve vodném rozpouštědle pro účinnou složku. Účinná složka je s výhodou v takovém přípravku přítomna v koncentraci 0,5 až 20, s výhodou 0,5 až 10 a zvláště kolem 1,5 % hmotn.

Přípravky pro rektální podávání mohou existovat jako čípky s vhodným základem obsahujícím například kakaové máslo nebo salicylát.

Přípravky vhodné pro vaginální podávání mohou existovat jako pesary, tampony, krémy, gely, pasty, pěny nebo spreje, které vedle účinné složky obsahují takové nosiče, které jsou z oblasti techniky známy jako příslušné.

Přípravky vhodné pro nazální podávání, v nichž je nosič pevný, obsahují hrubý prášek s velikostí částic například v rozmezí 20 až 500 mikrometrů, které se podávají takovým způsobem, při kterém se šňupají, tj. rychle inhalují nazální cestou ze zásobníku prášku drženého blízko nosu. Vhodné přípravky, v nichž je nosič pro ·· 9 99 9

• 9 9999 99999 9

9999 999 9 9999 podávání kapalný, jako například nosní sprej, nosní kapky nebo aerosolové podávání rozprašovačem, obsahují vodné nebo olejové roztoky účinné složky.

Mezi přípravky vhodné pro parenterální podávání patří vodné a nevodné isotonické sterilní injekční roztoky, které mohou obsahovat antioxidační Činidla, pufry, bakteriostatická činidla a rozpouštědla, která způsobují, že přípravek je isotonický s krví zamýšleného pacienta, a vodné nebo nevodné sterilní suspenze, mezi které mohou patřit suspendační činidla a zahušťovací činidla, a liposomy nebo jiné systémy s mikročásticemi, které jsou navrženy tak, aby zacílily sloučeninu do krevních složek nebo do jednoho nebo více orgánů. Tyto přípravky mohou existovat v zatavených zásobnících s jednou dávkou nebo s více dávkami, například v ampulích a violách, a mohou být skladovány ve stavu vysušeném vymrazením (lyofilizovány), což bezprostředně před použitím vyžaduje pouze přidání sterilního kapalného iosiče, například vody pro injekce. Magistraliter injekční roztoky a suspenze se mohou vyrábět ze sterilních prášků, granulí a tablet shora popsaných druhů.

Výhodnými jednotkovými dávkovými přípravky jsou ty, které obsahují denní dávku nebo jednotku, denní poddávku, jak je shora uvedeno, nebo příslušnou frakci účinné složky.

Tomu by mělo být rozuměno tak, že po přidání ke složkám shora příslušně uvedeným, přípravky podle tohoto vynálezu mohou obsahovat jiná činidla konvenční v oblasti techniky, která souvisejí s typem přípravku, o který se jedná. Například přípravky vhodné pro orální podávání mohou obsahovat další činidla, jako sladidla, zahušťovací činidla a ochucovací činidla.

Sloučeniny obecného vzorce podle předloženého vynálezu se mohou používat také ve formě veterinárních přípravků, které se mohou vyrábět například způsoby, které jsou v oblasti techniky konvenční.

• tt · • · ·· ··« · • · · · · · · • · · · « · · • · ······ ···· · · · · ·· · · · · ♦ ·

C. Způsoby výroby protivirových sloučenin podle předloženého vynálezu: Bylo ukázáno, že 2,3,5-tri-O-acetyl-glykofuranosylové nukleosidy se mohou vyrábět modifikovaným Vorbruggenovým způsobem z 1,2,3,5-tetra-O-acetyl-glykosidů (viz Vorbruggen H., Krolikiewicz K., Bennua B.: Nucleoside Synthesis with Trimethylsilyl Triflate and Perchlorate as Catalysts. Chem. Ber. 1981, 114, 1234 až 1255). Anomemí konfigurace je ve většině případů převážně trans vzhledem k Γ-heterocyklické části a 2'-O-acetylové skupině (viz Baker B.R., Joseph J.P., Schaub R.E., Williams J.H.: Puromycin Synthetic Studies. V. 6-Dimethylamino-9-(2'-acetylamino-B-D-glukopyranosyl)purin. J. Org. Chem. 1954, 19, 1786 až 1792). Na základě tohoto přístupu byly tetra-O-acetyl-D-lyxofuranosa (sloučenina 2b) a tetra-O-acetyl-L-lyxofuranosa (sloučenina 2a) připraveny pro použití jako glykosyl-donor analogickou kondenzací.

Jestliže se vychází z komerčně dostupné D-lyxosy, vyrobí se tetra-O-acetyl-D-lyxofuranosa (sloučenina 2b) ve třech stupních použitím postupu vyvinutého Guthriem a Smithem (viz Koszalka G.W., Chamberlain S.D., Daluge S.M., Boyd F.L., Tidwell J.H., Martin M.T., Harvey R.J., Frick L.W., Perkins D.G., Wang L.H., Drach

J.C., Townsend L.B., Biron K.K.: Benzimidazoles for the treatment of human cytomegalovirus infection. Ve XII International Roundtable: Nudeosides, Nudeotides and their Biological Applications, La Jolla, Ka., září 1996). Po provedení této syntézy podle toho, jak bylo popsáno, se podle ¹H NMR spektra získá směs (3:1) furanosového a pyranosového isomeru. Pro další optimalizaci podmínek ve prospěch furanosového isomeru byla v prvním stupni tohoto postupu kyselina sírová nahrazena kyselým ionexem Dowex-50 a acetylchloridem. Nahražením těchto nových podmínek se ve třístupňovém procesu získal poměr furanosy k pyranose 1,5:1 (dowex) a 5:1 (acetylchlorid), jak bylo stanoveno ¹H NMR spektroskopií. Jelikož se pyranosový isomer vytvořil v každém případě, prokázalo se, že podmínky s kyselinou sírovou nebo acetylchloridem jsou dostatečné. Po chromatografií na silikagelu bylo možné získat sloučeninu 2b v celkovém výtěžku 50 % jako směs anomerů.

fe· ···· •fe fefefefe • fe fefefe fefefefe· • fefe fefefe ···· • fe fefefefe fefefe fefefe

Použitím analogických způsobů k těm, které byly použity pro přípravu TCRB (viz Townsend L.B., Devivar R.V., Turk S.T., Nassiri M.R., Drach J.C.: Design, Synthesis, and Antiviral Activity of Certain 2,5,6-Trihalo-1-(B-D-ribofuranosyl)benzimidazoles. J. Med. Chem. 1995, 38, 4098 až 4105, a Kawashima E., Gupta P.K., Devivar R.V., Townsend L.B.: 2,5,6-Trichlorbenzimidazole. In Nucleic Acid Chemistry, část 4, Townsend L.B., Tipson R.S. (red.), John Willey and Sons, New York, 1991, str. 24 až 26). 2,5,6-Trichlor-benzimidazol (TCB, sloučenina vzorce 1, viz Kawashima E., Gupta P.K., Devivar R.V., Townsend L.B.: 2,5,6-Trichlorbenzimidazole. In Nuclei Acid Chemistry, část 4, Townsend L.B., Tipson R.S. (red.), John Willey and Sons, New York, 1991, str. 24 až 26) byl silylován bis)trimethylsilyl)acetamidem (BSA, viz Vorbruggen H., Hofle G.: On the Mechanism of Nucleotide Synthesis. Chem. Ber. 1981, 114, 1256 až 1268) v suchém acetonitrilu a potom glykosylován sloučeninou vzorce 2b v přítomnosti trimethylsilyl-trifluormethansulfonátu (TMSOTf) za vziku sloučeniny vzorce 3b, 1-(2',3',5'-tri-O-acetyl-a-D-lyxofuranosyl)-2,5,6-trichlorbenzimidazolu. Sloučenina vzorce 3a, 1-(2',3',5'4ΐΊ-Ο-3θβίγΙ-α-Ε-ΙγχοίυΓ3ηο3γΙ)-2,5,6-ίπ^ΙθΓbenzimidazol, byla připraven analogickým způsobem.

Cl

OAc

BSA/CHjCN

TMSOTf

(3a) (1) (2a)

Odstranění chránění sloučeniny vzorce 3b za bazických podmínek poskytlo 1(a-D-lyxofuranosyl)-2,5,6-trichlorbenzimidazol (sloučenina vzorce 4b). Podobně odstranění chránění sloučeniny vzorce 3a poskytlo 1-(a-L-lyxofuranosyl)-2,5,6-trichlorbenzimidazol (sloučenina vzorce 4a).

0···

0« 0000

MeOH/EtOH/H2O (1:1:1) Na₂CO₃

CH₂OH (3a) (4a)

Jak bylo uvedeno dříve (viz Harrison D., Ralph J.T.: Nucleophilic Substitution Reaction of 2-Chlorbenzimidazoles. Part 1. Formation of Benzimidazolin-2-ones and 2-Alkoxybenzimidazoles. J. Chem. Soc. 1965, 236 až 239), 2-chlorový substituent 1-substituovaných 2,5,6-trichlorbenzimidazolů může být vhodně nahrazen rozmanitými nukleofily. Tímto postupem byla sloučenina vzorce 3b nechána zreagovat s bezvodým bromovodíkem v dichlormethanu a následně za bazických podmínek odstraněním chránění poskytla 2-brom-5,6-dichlor-1-(a-D-lyxofuranosyl)benzimidazol (sloučenina vzorce 5b). Podobná reakce sloučeniny vzorce 3b poskytla 2-brom-5,6-dichlor-1-(a-L-lyxofuranosyl)benzimidazol (sloučenina vzorce 5a).

(3a)

HBr(g), CH₂Cl₂

MeOH/EtOH/H20 (1:1:1) Na₂CO₃

(5a)

Methylaminoderivát, 1-(a-D-lyxofuranosyl)-2-methylamino-5,6-dichlor-benzimidazol (sloučenina vzorce 6b), byl připraven v jednom stupni reakcí sloučeniny vzorce 3b s 33% methylaminem v ethanolu v zatavené nádobě. Podobným způsobem byla připravena sloučenina vzorce 6a, 1-(a-lyxofuranosyl)-2-methylamino-5,6-dichlor-benzimidazol, ze sloučeniny vzorce 3a.

Příprava isopropylaminového derivátu, 1 -(a-D-lyxofuranosyl)-2-isopropylamino-5,6-dichlor-benzimidazolu (sloučenina vzorce 7b), a cyklopropylaminového derivátu, 1 -(a-D-lyxofuranosyl)-2-cyklopropylamino-5,6-dichlor-benzimidazolu (sloučenina vzorce 8b), byly s výhodou provedeny reakcí nukleosidu s odstraněnými chránícími skupinami, sloučeniny vzorce 4b, s příslušným primárním aminem v ethanolu. Analogickým způsobem byly ze sloučeniny vzorce 4a vyrobeny 1-(a-L-lyxofuranosyl)-2-isopropylamino-5,6-dichlor-benzimidazol (sloučenina vzorce 7a) a 1-(a-L-lyxofuranosyl)-2-cyklopropylamino-5,6-dichlor-benzimidazol (sloučenina vzorce 8a).

•* 4444 • 4 4 44 4 4444

4 44 4 4444

4 4444 444 44 4 • 44 4 4 44 4 4 44 4 ·· 4· ·« 44 44

OH OH CH₂OH

NHR/EtOH/70°C

Cl

CH₂OH (4a) (7a, R = C₃H₇, 8a, R = C₃H₅)

Dále byl připraven 2-thio-derivát, 1-(a-D-lyxofuranosyl)-2-thio-5,6-dichlor-benzimidazol (sloučenina vzorce 9b) zahříváním sloučeniny vzorce 4b ve směsi ethanol/thiomočovina 19 hodin za teploty varu pod zpětným chladičem. Sloučenina vzorce 9a, 1-(a-L-lyxofuranosyl)-2-thio-5,6-dichlor-benzimidazol, byla připravena podobným způsobem.

thiomočovina/EtOH ——----►var pod zpětným chladičem (4a)

(9a)

Sloučenina vzorce 9b se také připravuje z komerčně dostupného 5,6-dichlorbenzimidazol-2-thionu (sloučenina vzorce 10, viz Devivar R.V., Kawashima E., Revenkar G.R., Breitenbach J. M., Kreske E.D., Drach J.C., Townsend L.B.: Benz• ft ft· ftft · ·· · ftftft· ··· ··· · · · ♦ • · ··· · ··· ·· · • •«ft ···· ···· ·· ftft ftft ·· «· ·· • ft ftftftft • ft ···· imidazol Ribonucleosides: Design, Synthesis and Antiviral Activity of Certain 2-(Alkylthio)- and 2-(Benzylthio)-5,6-dichloro-B-D-ribofuranosyl)benzimidazoles. J. Med. Chem. 1994, 37, 2942 až 2948), který byl silylován BSA v suchém acetonitrilu a potom glykosylován sloučeninou vzorce 2b v přítomnosti TMSOTf za vzniku sloučeniny vzorce 9b po odstranění chránění. Tento výsledek jednoznačně stanovuje místo glykosylace, kterým je N-1 a nikoliv 2-thio-část. Podobným způsobem byla připravena sloučenina vzorce 9a.

Cl

CH₂OH (10) (2a) (9a)

A konečně, reakce sloučeniny vzorce 9b s NH₄OH ve směsi acetonitril/voda s následující alkylací benzylbromidem nebo methyljodidem poskytla 2-benzylthio-5,6-dichlor-1-(a-D-lyxofuranosyl)benzimidazol (sloučenina vzorce 11b), respektive 5,6-dichlor-1-(a-D-lyxofuranosyl)-2-(methylthio)benzimidazol (sloučenina vzorce 12b). Podobným způsobem byly ze sloučeniny vzorce 9a získány 2-benzylthio-5,6-dichlor-1-(a-L-lyxofuranosyl)benzimidazol (sloučenina vzorce 11a) a 5,6-dichlor-1-(a-L-lyxofuranosyl)-2-(methylthio)benzimidazol (sloučenina vzorce 12a).

ftft ftftftft • ft ftftftft • « · ftftft • ft ftft • ftft · • ft ftft • · ftftftft • · ftftftft • ftftft ftft ft

OH OH CH₂OH

H₂O/CH₃CN (5:3) NH₄OH/RX

OH OH CH₂OH (9a) (11a: R=CH₂C₆H₅, 12a: R=CH₃)

Podle jiného přístupu byl β-L-analog připraven nejdříve vytvořením 2,5,6-trichlor-1-(3',5'-di-O-benzoyl-β-L·xylofumaosyl)benzimidazolu (sloučenina vzorce 13) použitím hydrazinhydrátu, pyridinu a kyseliny octové. Sloučenina vzorce 13 byla pak zreagována s anhydridem kyseliny triflormethansulfonové a pyridinem v dichlormethanu. Získá se 2,3'-0-Cyklo-5,6-dichlor-1-(B-L-lyxofuranosyl)benzimidazol (sloučenina vzorce 14). Sloučenina vzorce 14 byla pak postupně nechána zreagovat s isopropylaminem v ethanolu za vzniku 2-isopropylamino-5,6-dichlor-1-(B-L-lyxofuranosyl)benzimidazolu (sloučenina vzorce 15).

Cl

1) Tf₂O, pyridin , CH₂CI₂

-)

2) Na₂CO₃, EtOH/H₂O

Cl

OH

HO (14)

HO

(13) ·· ···· *· ··*· ·· ·· • · · · · ···«· • « · 0 · · 0 · < · • 0 · « 0 0 0 · 0 0 0 ·

4 · 0 *000 ····

Anomemí konfigurace každé sloučeniny byla přiřazena podle Bakerových pravidel (viz Baker B.R., Joseph J.P., Schaub R.E., Williams J.H. Puromycin Synthetic Studies. V. 6-Dimethylamino-9-(2'-acetylamino-B-D-glukopyranosyl)purin. J. Org. Chem. 1954, 19, 1786 až 1792) a potvrzena NOE pokusy (viz Rosemeyer H., Toth G., Seela F.: Assignment of Anomeric Configuration of D-Ribo-, Arabino2-Deoxyribo-, and 2',3-Dideoxyribunucleotides by NOE Difference Spectroscopy. Nucleosides. Nucleotides 1989, 8, 587 až 597.).

V jednom provedení se předložený vynález týká způsobu výroby D- nebo L-lyxofuranosyl-benzimidazolové sloučeniny podle předloženého vynálezu, který zahrnuje následující stupně:

a) zreagování součeniny obecného vzorce II se sloučeninou obecného vzorce III

v nichž R² je vybrána ze skupiny sestávající z atomu chloru, atomu bromu a atomu síry a R⁹, R¹° nebo R¹¹ nezávisle znamenají stejnou nebo různou skupinu a to atom vodíku nebo chránící skupinu hydroxylové skupiny, a

999 9 999 99 9

b) následně se provede jeden nebo více z následujících stupňů:

i) odstranění jedné nebo více chránících skupin hydroxylové skupiny z produktu podle ad a), jestliže jsou přítomny, ii) zreagování produktu ad a) s HX, kde X je vybrán ze skupiny sestávající z atomu chloru, bromu, fluoru a jodu, iii) zreagování poduktu ad a) s R⁸NH₂, kde R⁸ znamená atom vodíku nebo lineární, větvenou nebo cyklickou alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, iv) zreagování produktu ad a) s H₂NCSNH₂,

v) zreagování produktu ad a) s C₆H₅CH₂X, kde X je vybrán ze skupiny sestávající z atomu chloru, bromu, fluoru a jodu, vi) zreagování produktu z ad b)iv) s C₆H₅CH₂X, kde X je vybrán ze skupiny sestávající z atomu chloru, bromu, fluoru a jodu, vii) zreagování produktu z ad a) s CH₃I a viii) zreagování produktu z ad b)iv) s CH₃I.

Obecné chemické způsoby: teploty tání byly stanoveny na Thomas-Hooverově aparátu a nejsou korigovány. Pro chromatografii byl použit silikagel SilicAR (40 až 63 mikrometrů, Mallinckrodt). Chromatografie na tenké vrstvě (TLC) byla prováděna na předem označených deskách SilicAR 7GF (Analtech, Newark, De.). TLC desky byly vyvíjeny následujícími systémy rozpouštědel: systém 1 (2 % obj. MeOH/CHCI₃), systém 2 (10 % obj. MeOH/CHCI₃), systém 3 (35 % obj. EtOAc/hexan), systém 4 (25 % obj. EtOAc/hexan), systém 5 (5 % obj. MeOH/CHCI₃), systém 6 (15 % obj. MeOH/CHCI₃), systém 7 (20 % obj. EtOAc/hexan) a systém 8 (50 % obj. EtOAc/hexan). Sloučeniny byly zviditelněny ozařováním UF světlem (254 nm) nebo postříkáním 10% methanolickou kyselinou sírovou a zahřátím na vařiči. Odpaření bylo prováděno za sníženého tlaku (vodní vývěva) s teplotou lázně nepřevyšující 45 °C, pokud není jinak uvedeno. ¹H NMR spektra byla zaznamenávána na přístroji Brucker 200, 300, 360 nebo 500 MHz. Chemické posuny jsou vyjádřeny jako díly z milionu vzhledem ke standardnímu chemickému posunu rozpouštědla DMSO-d₆ (d = 2,50). Všechna popsaná ¹H NMR přiřazení byla prováděna homonukleámími decoupling experimenty s výjimkou sloučeniny vzorce 6a, u které bylo přiřazení provedeno COSY experi• · · • · · mentem. Mikroanalytické výsledky, které jsou souhrnně uvedeny v tabulce 1, byly získány na University of Michigan, Department of Chemistry, a jsou v rozmezí ± 0,4 % od teoretických hodnot, pokud není jinak uvedeno. Pokud není jinak uvedeno, všechny materiály byly získány od komerčních dodavatelů.

Příklady provedení vynálezu

Některé protivirové sloučeniny podle předloženého vynálezu jsou popsány v následujících příkladech, které jsou zde uvedeny jako ilustrace a nikoliv jako omezení.

Sloučenina vzorce 3a

-(2,3,5-T ri-O-acetyl-a-L-lyxofuranosyl)-2,5,6-trichlorbenzimidazol

500ml baňka s kulatým dnem s Claisenovým chladičem a s míchadlem se evakuuje a propláhne se argonem. V baňce se suspenduje 2,5,6-trichlorbenzimidazol (viz Kawashima E., Gupta P.K., Devivar R.V., Townsend L.B.: 2,5,6-Trichlorbenzimidazol. V Nucleic Acid Chemistry, část 4, Townsend L.B., Tipson R.S. (red.), John Wiley and Sons, New York, 1991, str. 24 až 26) (sloučenina vzorce 1, 1,74 g, 7,85 mmolu) v suchém acetonitrilu (100 ml) a injekční jehlou se přikape bis(trimethylsilyl)acetamid (1,94 ml, 8,84 mmolu), při čemž se heterocyklus rozpustí. K míchanému roztoku se přidá roztok 1,2,3,5-tetra-O-acetyl-L-lyxofuranosy (viz Kam B.L., Barascut J.-L., Imbach J.-L.: A General Method of Synthesis and Isolation, and an N.M.R.-Spectroscopic Study, of Tetra-O-acetyl-D-aldopentofuranoses. Carbohydrate Res. 1979, 69, 135 až 142) (sloučenina vzorce 2a, 3,25 g, 10,2 mmolu) rozpuštěné v acetonitrilu (50 ml). Bezprostředně se přidá TMSOTf (1,8 ml, 9,3 mmolu). Po 20 hodinách se rozpouštědlo odpaří za sníženého tlaku. Získá se žlutý zbytek. Tento zbytek se rozpustí v ethylacetátu (100 ml) a postupně se promyje vodou, hydrogenuhličitanem sodným (nas.) a potom solným roztokem (vždy 1 x 75 ml). Organická vrstva se vysuší nad síranem hořečnatým a rozpouštědlo se za sníženého tlaku odpaří na žlutý olej. Tento olej se chromatografuje na koloně (3 x 25 cm, rozpouštědlový systém 3).

• 0 • 00 000 0 0 0 · 0 0 000 0 000 00 0

Spojením příslušných frakcí se získá 2,59 g (67 % hmotn.) sloučeniny vzorce 3a jako žluté sklo. Toto sklo se použije bez dalšího čištění v následujících reakcích. R_f = 0,80 (rozpouštědlový systém 1). ¹H NMR spektrum (DMSO-d₆, δ): 8,19 (s, 1 H), 8,00 (s, 1 H), 6,28 (d, 1 H, J = 7,9 Hz), 5,97 (m, 1 H), 5,74 (m, 1 H), 5,17 (m, 1 H), 4,26 (m, 2 H), 2,19 (s, 3 H), 2,03 (s, 3 H), 1,96 (s, 3 H). HR MS vypočteno pro CHN: M⁺, 478,0101, nalezeno: 478,0098 (M*).

Sloučenina vzorce 3b

-(2,3,5-T ri-O-acetyl-a-D-lyxofuranosyl)-2,5,6-trichtorbenzimidazol

Tento postup je stejný, jako je popsáno u sloučeniny vzorce 3a, až na to, že se použije sloučenina vzorce 2b místo sloučeniny vzorce 2a. TLC (skvrny v rozpouštědlovém systému 3) a protonové spektrum byly identické s TLC a protonovým spektrem získaným u sloučeniny vzorce 3a. Výtěžek 3,40 g (88 % hmotn.) žlutého skla. HR MS vypočteno pro CHN: M⁺, 478,0101, nalezeno: 478,0085 (M⁺).

Sloučenina vzorce 4a

-(a-L-Lyxofuranosyl)-2,5,6-trichlorbenzimidazol

100ml baňka s kulatým dnem se naplní sloučeninou vzorce 3a (303 mg, 0,65 mmolu), která se rozpustí v 50 ml ekvimolámí směsi (obj. díly) ethanolu a vody. K míchanému roztoku se přidá bezvodý uhličitan sodný (212 mg, 2,0 mmolu) a směs se pak nechá míchat další tři hodiny za teploty místnosti. Přidá se kyselina octová (2 ml) a rozpouštědlo se za sníženého tlaku odpaří. Výsledná pevná látka se rozpustí v ethylacetátu a roztok se postupně promyje vodou, hydrogenuhličitanem sodným (nas.) a potom solným roztokem (vždy 1 x 50 ml). Organické vrstvy se spojí a vysuší se nad síranem sodným. Rozpouštědlo se za sníženého tlaku odpaří, vysuší se vakuu a získá se tak 205 mg (89 % hmotn.) bílé pěny sloučeniny vzorce 4a, R_f = 0,3 (rozpouštědlový systém 2), t.t. 184 až 185 °C. ¹H NMR spektrum (DMSO-de, δ): 7,98 • · · · ·· · ·· · ···· ··· · · · · · · · • · · · · · ··· · · « • · · · ···· ···· ·· ·· ·· ·· ·· ♦ · (s, 1 Η), 7,92 (s, 1 Η), 5,64 (d, 1 H, J = 9,3 Hz), 5,49 (d, 1 H, J = 3,2 Hz, vyměnitelný s D₂0, 5,40 (d, 1 H, J = 3,8 Hz, vyměnitelný s D₂O), 5,27 (d, 1 H, J = 6,5 Hz, vyměnitelný s D₂O), 4,25 (m, 1 H), 4,02 (d, 1 H, J = 11,6 Hz), 3,92 (m, 1 H), 3,79 (d, 1 H, J = 12,4 Hz), 3,71 (m, 1 H). HR MS vypočteno pro Ci₂HuO₄N₂CI₃: M⁺, 351,9784, nalezeno: 351,9782 (M⁺). Analýza C₁₂HnO₄N₂CI₃.

Sloučenina vzorce 4b

1-(a-D-Lyxofuranosyl)-2,5,6-trichlorbenzimidazol

Tento postup je stejný, jako je popsáno u sloučeniny vzorce 4a, až na to, že se použije sloučenina vzorce 3b (632 mg, 1,07 mmolu) místo sloučeniny vzorce 3a. TLC (skvrny v rozpouštědlových systémech 1 a 2) a protonové spektrum byly identické s TLC a protonovým spektrem získaným pro sloučeninu vzorce 4a. Výtěžek 175 mg (76 % hmotn.) bílé pěny, t.t. 175 až 176 °C, HR MS vypočteno pro Ci₂HnO₄N₂CI₃: M⁺, 351,9784, nalezeno: 351,9773 (M⁺). Analýza C^HnO^CK^O.

Sloučenina vzorce 5a

2-Brom-5,6-dichlor-1-(a-L-lyxofuranosyl)benzimidazol

Trojhrdlá baňka s kulatým dnem se naplní sloučeninou vzorce 3a (460 mg, 0,96 mmolu) a dichlormethanem (50 ml). Roztokem se 40 minut za teploty místnosti pomalu probublává bromovodík, při čemž se směs míchá. Na 90 minut se plyn vypne, potom se vrátí zpět a vytvoří se bílá sraženina, Po 135 minutách se bromovodík opět vypne a směs se nechá míchat další 3 hodiny. V této době se pomalu přidává NaHCO₃ (nas.), dokud se nezastaví vyvíjení plynu. Čirý roztok se pak promyje NaHCO₃ (nas., 50 ml), solným roztokem (50 ml) a vysuší se nad síranem hořečnatým. Rozpouštědlo se pak odpaří současně s diethyletherem za sníženého tlaku. Získá se žluté sklo, Rf = 0,80 (rozpouštědlový systém 1). ¹H NMR spektrum (DMSO-de, δ): 8,18 (s, 1 H), 8,01 (s, 1 H), 6,25 (d, 1 H, J = 7,8 Hz), 5,97 (m, 1 H), 5,74 (m, 1 H), 5,17 (m, 1 • · · 1 ·· · ·

Η), 4,26 (m, 2 Η), 2,19 (s, 3 Η), 2,03 (s, 3 Η), 1,97 (s, 3 Η). Toto žluté sklo se pak rozpustí v míchaném roztoku ethanolu, methanolu a vody (1:1:1, 50 ml). K roztoku se pňdá uhličitan sodný (380 mg, 3,6 mmolu). Po 100 minutách se pňdá ledová kyselina octová (0,5 ml) a alkohol se za sníženého tlaku odpaří. Přidá se dalších 25 ml studené vody a směs se zfiltruje. Výsledná pevná látka se překrystaluje ze směsi methanolu s vodou. Vysušením 2 dny při 78 °C za sníženého tlaku se získá 194 mg (64 % hmotn.) sloučeniny vzorce 5a jako bílé krystaly, R_f = 0,06 (rozpouštědlový systém 5), R_f = 0,30 (rozpouštědlový systém 1). T.t. 178 až 179 °C. ¹H NMR spektrum (DMSO-d₆, δ): 8,00 (s, 1 H), 7,91 (s, 1 H), 5,96 (d, 1 H, J = 8,1 Hz), 5,58 (m, 1 H, J =

6,6 Hz, vyměnitelný s D₂O), 5,29 (d, 1 H, J = 4,3 Hz, vyměnitelný s D₂O), 4,71 (m, 2 H), 4,59 (m, 1 H), 4,19 (m, 1 H), 3,65 (m, 2 H). HR MS vypočteno pro Ci₂Hi₁O4N₂Cl2Br M⁺, 395,9279, nalezeno: 395,9273 (M⁺). Analýza Ci2HnO4N₂CI₂Br.

Sloučenina vzorce 5b

2-Brom-5,6-dichlor-1-(a-D-lyxofuranosyl)benzimidazol

Tento postup je stejný, jako je popsáno u sloučeniny vzorce 5a, až na to, že se použije sloučenina vzorce 3b místo sloučeniny vzorce 3a. TLC (skvrny v rozpouštědlovém systému 1) a protonové spektrum byly identické s TLC a protonovým spektrem získaným pro sloučeninu vzorce 5a. Výtěžek 255 mg (84 % hmotn., dva stupně) bílých krystalů, t.t. 178 až 179 °C, HR MS vypočteno pro Ci₂HnO4N₂CI₂Br: M⁺, 395,9279, nalezeno: 395,9261 (M⁺). Analýza Ci₂HuO4N₂CI₂Br.

Příklad 6a

5,6-Dichlor-1 -(a-L-lyxofuranosyl)-2-(methylamino)benzimidazol

250ml tlaková baňka se naplní sloučeninou vzorce 3a (480 mg, 1,00 mmolu) a směsí 33 % methylaminu a absolutního ethanolu (25 ml). Nádoba se zataví a reakční směs se míchá 16 hodin za teploty místnosti. Rozpouštědlo se pak odpaří současně s hexanem a diethyletherem za sníženého tlaku. Zbývající pevná látka se dvakrát překrystaluje ze směsi methanolu a vody a vysuší se za sníženého tlaku při 78 °C. Získá se 259 mg (72 % hmotn.) sloučeniny vzorce 6a jako bílá pevná látka. R_f = 0,09 (rozpouštědlový systém 1). T.t. 131 až 132 °C. ¹H NMR spektrum (DMSO-d₆, δ): 7,40 (s, 1 H), 7,36 (s, 1 H), 6,81 (m, 1 H, vyměnitelný s D₂O), 5,73 (d, 1 H, J = 8,1 Hz), 5,27 (d, 1 H, J = 4,4 Hz, vyměnitelný s D₂O), 5,24 (d, 1 H, J = 4,3 Hz, vyměnitelný s D₂O), 4,66 (t, 1 H, J = 5,6 Hz, vyměnitelný s D₂O), 4,57 (m, 1 H), 4,44 (m, 1 H), 4,16 (m, 1 H), 3,63 (m, 2 H), 2,88 (d, 3 H, J = 4,40 Hz). Analýza CnH^CUNgCfe.

Sloučenina vzorce 6b

5,6-Dichlor-1-(a-L-lyxofuranosyl)-2-(methylamino)benzimidazol

Tento postup je stejný, jako je popsáno u sloučeniny vzorce 6a, až na to, že se použije sloučenina vzorce 3b místo sloučeniny vzorce 3a. TLC (skvrny v rozpouštědlovém systému 1) a protonové spektrum byly identické s TLC a protonovým spektrem získaným pro sloučeninu vzorce 6a. Výtěžek 223 mg (62 % hmotn.) bílé pevné látky, t.t. 126 až 128 °C. Analýza CnH^OíNaCb.

Sloučenina vzorce 7a

5,6-Dichlor-2-isopropylamino-1-(a-L-lyxofuranosyl)benzimidazol

1-(a-L-Lyxofuranosyl)-2,5,6-trichlorbenzimidazol (sloučenina vzorce 4a, 300 mg, 0,85 mmolu) se rozpustí v ethanolu (5 ml) a přidá se isopropylamin (10 ml). Baňka se zataví a reakční směs se míchá dva dny při 70 °C. Směs se pak za sníženého tlaku odpaří a chromatografuje se na silikagelu (3 x 25 cm), eluce rozpouštědlovým systémem 5. Po odpaření rozpouštědla za sníženého tlaku se výsledná pevná látka míchá 12 hodin v 10 ml benzenu, načež se odfiltruje. Pevná látka se suší dva dny při 78 °C za sníženého tlaku. Získají se tak 202 mg (63 % hmotn.) analyticky čisté sloučeniny vzorce 7a. T.t. 198 až 201 °C. ¹H NMR spektrum (DMSO-d₆, δ): 7,40 ·· · · · · · · · · • · · · · · · · · · • · ··· · · · · · · · • tt · · · · ·· (s, 1 H), 7,32 (s, 1 H), 6,57 (široký s, 1 H, vyměnitelný s D₂0), 5,79 (m, 1 H), 5,28 (m, 1 H, vyměnitelný s D₂0), 5,21 (m, 1 H, vyměnitelný s D₂0), 4,67 (široký s, 2 H, vyměnitelné s D₂0), 4,54 (m, 1 H), 4,42 (m, 1 H), 4,17 (m, 1 H), 4,03 (m, 1 H), 3,68 a

3,59 (m, 2 H), 1,21 (široký s, 6 H). Analýza C₁₅H₁₉O4N₃CI₂.

Sloučenina vzorce 7b

5,6-Dichlor-2-isopropylamino-1-(a-D-lyxofuranosyl)benzimidazol

Tento postup je stejný, jako je popsáno u sloučeniny vzorce 7a, až na to, že se použije sloučenina vzorce 4b (274 mg, 0,77 mmolu) místo sloučeniny vzorce 4a. TLC (skvrny v rozpouštědlovém systému 1) a protonové spektrum byly identické s TLC a protonovým spektrem získaným pro sloučeninu vzorce 7a. Výtěžek 205 mg (64 % hmotn.) bílé pevné látky, t.t. 201 až 202 °C. Analýza Ci5H₁₉O₄N₃CI₂.

Sloučenina vzorce 8a

2-Cyklopropylamino-5,6~dichlor-1-(a-L-lyxofuranosyl)benzimidazol

Tento postup je stejný, jako je popsáno u sloučeniny vzorce 7a, až na to, že se místo isopropylaminu použije cyklopropylamin a sloučenina vzorce 4a (300 mg, 0,80 mmolu). Výtěžek 229 mg (65 % hmotn.) bílé pevné látky. T.t. 184 až 186 °C. ¹H NMR spektrum (DMSO-d₆, δ): 7,47 (s, 1 H), 7,36 (s, 1 H), 7,05 (široký s, 1 H, vyměnitelný s D₂O), 5,72 (m, 1 H), 5,24 (m, 1 H, vyměnitelný s D₂O), 5,17 (m, 1 H, vyměnitelný s D₂O), 4,65 (široký s, 2 H, vyměnitelné s D₂O), 4,53 (m, 1 H), 4,42 (m, 1 H), 4,15 (m, 1 H), 3,66 a 3,57 (m, 2 H), 0,86 (m, 2 H), 0,57 (m, 1 H), 0,50 (m, 1 H). Analýza C₁₅H₁₇O₄N₃CI₂.

φφ Φφφφ φφ φφφφ • Φ φ φφ φ φφφφ φφφ φφφ φφφφ φφ φφφφ φφφφφφ φφ φφ ·κ φφ φφ φφ

Sloučenina vzorce 8b

2-Cyklopropylamino-5,6-dichlor-1-(a-D-lyxofuranosyl)benzimidazol

Tento postup je stejný, jako je popsáno u sloučeniny vzorce 7a, až na to, že se místo isopropylaminu použije cyklopropylamin a sloučenina vzorce 4b (248 mg, 0,66 mmolu) místo sloučeniny vzorce 4a. TLC (skvrny v rozpouštědlovém systému 1) a protonové spektrum byly identické s TLC a protonovým spektrem získaným pro sloučeninu vzorce 8a. Výtěžek 247 mg (67 % hmotn.) bílé pevné látky, t.t. 183 až 185 °C. Analýza Ci₅Hi7O4N₃CI₂.

Sloučenina vzorce 9a

5,6-Dichlor-1 -(a-L-lyxofuranosyl)benzimidazol-2-thion

Způsob A

500ml baňka s kulatým dnem s Claisenovým chladičem a s míchadlem se evakuuje a propláhne se argonem. V baňce se suspenduje suchý 5,6-dichlorbenzimidazol-2-thion (sloučenina vzorce 10, 1,53 g, 7,0 mmolu) v acetonitrilu (80 ml). Injekční jehlou se přikape bis(trimethylsilyl)acetamid (1,95 mkl, 7,9 mmolu) a směs se zahřívá tak dlouho, dokud se heterocyklus nerozpustí (30 až 40 °C). K míchanému roztoku se přidá sloučenina vzorce 2a (viz Kam B.L., Barascut J.-L., Imbach J.-L.: A General Method of Synthesis and Isolation, and an N.M.R.-Spectroscopic Study, of Tetra-O-acetyl-D-aldopentofuranoses. Carbohydrate Res. 1979, 69, 135 až 142) (2,5 g, 7,9 mmolu) rozpuštěná v acetonitrilu (40 ml). Bezprostředně se přidá TMSOTf (1,5 ml, 7,9 mmolu). Po 24 hodinách se rozpouštědlo odpaří za sníženého tlaku. Zbytek se chromatografuje na silikagelu (3 x 25 cm), eluce nejdříve rozpouštědlovým systémem 4 a potom rozpouštědlovým systémem 3. Jak sloučenina vzorce 10 (40 mg) tak chráněný nukleosid (2,84 g, 87 % hmotn. na základě spotřebovaného heterocyklu) se získaly jako oddělené sloučeniny. R_f = 0,45 (rozpouštědlový systém 1, sloučenina

99

9« 9 · · 9 9999

9 999 « 999 99 9 · 9 9 9 99 9 9 99 9 »· · 9 99 99 94 44 vzorce 10). ¹H NMR spektrum (DMSO-d₆, δ): 13,33 (široký s, 1 H), 7,93 (s, 1 H), 7,41 (s, 1 H), 6,75 (d, 1 H, J = 8,3 Hz), 6,13 (m, 1 H), 5,74 (m, 1 H), 5,13 (m, 1 H), 4,23 (m, 2 H), 2,19 (s, 3 H), 2,03 (s, 3 H), 1,94 (s, 3 H).

200ml baňka s kulatým dnem se naplní chráněným nukleosidem (2,75 g, 5,66 mmolu), který se rozpustí v 92% (obj.) ethanolu ve vodě (50 ml). K tomuto míchanému roztoku se přidá uhličitan sodný (4,0 g, 37 mmolů) a reakční směs se nechá 24 hodin míchat za teploty místnosti. Přidá se kyselina octová (2 ml) a ethanol se odpaří za sníženého tlaku. K výsledné směsi se přidá 275 ml studené vody a směs se extrahuje ethylacetátem (15 x 50 ml). Rozpouštědlo se pak za sníženého tlaku odpaří. Výsledná pevná látka se překrystaluje z methanolu a suší se za sníženého tlaku 2 dny při 78 °C. Získá se tak 1,48 g (74 % hmotn.) sloučeniny vzorce 9a jako bílé krystaly. R_f = 0,27 (rozpouštédlový systém 2). T.t. 235 až 236 °C. ¹H NMR spektrum (DMSO-d₆, δ): 13,15 (široký s, 1 H, vyměnitelný s D₂O, NH), 7,62 (s, 1 Η, H7 nebo H4), 7,40 (s, 1 H, H4 nebo H7), 6,46 (d, 1 H, J = 8,2 Hz, H1'), 5,31 (d, 1 H, J = 6,7 Hz, vyměnitelný s D₂O, 2'-OH), 5,15 (d, 1 H, J = 3,8 Hz, vyměnitelný s D₂O, 3'-OH), 4,81 (m, 1 Η, H2'), 4,67 (t, 1 H, J = 4,1, 5-ΟΗ), 4,67 (m, 1 Η, H4’), 4,50 (m, 1 Η, H3'), 3,61 (m, 2 H, H5'a a H5'b). Analýza Ci₂H-i₂O₄N₂CI₂S.

Způsob B

10ml baňka s kulatým dnem se naplní sloučeninou vzorce 4a (42 mg, 0,12 mmolu), thiomočovinou (36 mg, 0,48 mmolu) a absolutním ethanolem (2 ml). Reakční směs se zahřívá k teplotě varu pod zpětným chladičem 19 hodin, rozpouštědlo se za sníženého tlaku odpaří a výsledný zbytek se rozetře s 5 ml vody. Po 3 hodinách stání se pevná látka odfiltruje a suší se za sníženého tlaku 48 hodin při 60 °C. Výtěžek 30 mg (71 % hmotn.) bílé pevné látky. TLC (skvrny v rozpouštědlovém systému 2) a protonové spektrum byly identické s TLC a protonovým spektrem získaným pro sloučeninu vzorce 9a (způsob A). T.t. 234 až 236 °C.

Sloučenina vzorce 9b

5,6-Dichlor-1-(a-D-lyxofuranosyl)benzimidazol-2-thion

Tento postup je stejný, jako je popsáno u sloučeniny vzorce 9a (způsob A), až na to, že se místo sloučeniny vzorce 2a použije sloučenina vzorce 2b (viz Kam B.L., Barascut J.-L., Imbach J.-L.: A General Method of Synthesis and Isolation, and an N.M.R.-Spectroscopic Study, of Tetra-O-acetyl-D-aldopentofuranoses. Carbohydrate Res. 1979, 69, 135 až 142). TLC (skvrny v rozpouštědlovém systému 2) a protonové spektrum byly identické s TLC a protonovým spektrem získaným pro sloučeninu vzorce 9a (způsob A a B). Výtěžek v prvním stupni byl 91 % hmotn. (vztaženo na spotřebovaný heterocyklus), výtěžek ve druhém stupni byl kvantitativní (2,0 g). Analytický vzorek byl připraven rekrystalizaci z methanolu a vysušením jako u sloučeniny vzorce 9a. T.t. 234 až 236 °C. Analýza C^hkC^CbS.

Sloučenina vzorce 11 a

2-Benzylthio-5,6-dichlor-1-(a-L-lyxofuranosyl)benzimidazol

Do 100ml baňky s kulatým dnem se vloží sloučenina vzorce 9a (351 mg, 1,0 mmolu), voda (25 ml) a acetonitril (15 ml). K této suspenzi se přikape 12 kapek koncentrovaného hydroxidu amonného, aby došlo k rozpuštění. Potom se přidá benzylbromid (0,12 ml, 1,0 mmolu) a směs se míchá 16 hodin za teploty místnosti. Za sníženého tlaku se pak odpaří acetonitril a vodná vrstva se extrahuje 2 x 40 ml ethylacetátu. Organické extrakty se spojí, vysuší se nad síranem hořečnatým a rozpouštědlo se odpaří. Získá se tak 410 mg (93 % hmotn.) bílé pevné látky. Tato látka se překrystaluje ze směsi methanolu s vodou a za sníženého tlaku se dva dny suší při 78 °C. Získá se tak 361 mg (82 % hmotn.) sloučeniny vzorce 11a jako bílé krystaly. T.t. 210 až 212 X. ¹H NMR spektrum (DMSO-d₆, δ): 7,89 (s, 1 H), 7,78 (s, 1 H), 7,37 (m, 5 H), 5,80 (d, 1 H, J = 7,9 Hz), 5,51 (d, 1 H, J = 7,3 Hz, vyměnitelný s ftft ftft·· • 4 · ftftft • ft ftft • · · ftft ft ftftftft • ftft ftftft ftftftft ftft ftftftft ······ • ftftft ftftftft ftftftft

D₂0), 5,26 (d, 1 H, J = 4,2 Hz, vyměnitelný s D₂0), 4,67 (t, 1 H, J = 5,7), 4,62 (m, 3 H), 4,50 (m, 1 H), 4,15 (m, 1 H), 3,60 (m, 2H). Analýza Ci₉H₁₈O₄N₂CI₂S.

Sloučenina vzorce 11b

2-Benzylthio-5,6-dichlor-1-(a-D-lyxofuranosyl)benzimidazol

Tento postup je stejný, jako je popsáno u sloučeniny vzorce 11a až na to, že se místo sloučeniny vzorce 9a použije sloučenina vzorce 9b. TLC (skvrny v rozpouštědlovém systému 1) a protonové spektrum byly identické s TLC a protonovým spektrem získaným pro sloučeninu vzorce 11a. Výtěžek byl 207 mg (47 % hmotn.) bílých krystalů. T.t. 196 až 198 °C. Analýza Ci₉HiaO₄N_?CI?S.

Sloučenina vzorce 12a

5,6-Dichlor-1-(a-L-lyxofuranosyl)-2-(methylthio)benzimidazol

Tento postup je stejný, jako je popsáno u sloučeniny vzorce 11a, až na to, že se místo benzylbromidu použije methyljodid (0,06 ml, 1,0 mmolu). Výtěžek 305 mg (84 % hmotn ) sloučeniny vzorce 12a jako bílé krystaly T.t. 210 až 212 °C ¹H NMR spektrum (DMSO-d₆, δ): 7,86 (s, 1 H), 7,77 (s, 1 H), 5,80 (d, 1 H, J = 8,1 Hz), 5,52 (d, 1 H, J = 7,1 Hz, vyměnitelný s D₂O), 5,28 (d, 1 H, J = 3,6 Hz, vyměnitelný s D₂O), 4,70 (t, 1 H, J = 5,6, vyměnitelný s D₂O), 4,63 (m, 1 Η, H3'), 4,52 (m, 1 H), 4,17 (m, 1 H), 3,63 (m, 2 H). Analýza Ci₃H₁₄O₄N₂CI₂S.

Sloučenina vzorce 12b

5,6-Dichlor-1-(a-D-lyxofuranosyl)-2-(methylthio)benzimidazol

Tento postup je stejný, jako je popsáno u sloučeniny vzorce 11b, až na to, že se místo benzylbromidu použije methyljodid (0,06 ml, 1,0 mmolu). TLC (skvrny v ·· ·· ·· · ·· · ···· ··· ··· ···· • · ···« fe····· ···· ···· ···· fe· ·· ·· ·· fe· ·· • fe ·fefe · ·· fe··· rozpouštědlovém systému 1) a protonové spektrum byly identické s TLC a protonovým spektrem získaným pro sloučeninu vzorce 12a. Výtěžek 142 mg (39 % hmotn.) bílých krystalů, t.t. 204 až 206 °C. Analýza C13HUO4N2CI2S.

Sloučenina vzorce 14

2,3'-O-Cyklo-5,6-dichlor-1-(B-L-lyxofuranosyl)benzimidazol

Anhydrid kyseliny trifluormethansulfonové (0,37 ml, 2,2 mmolu) v roztoku dichlormethanu (4,5 ml) se pňdá k roztoku 2,5,6-trichlor-1-(3',5'-di-O-benzoyl-B-L-lyxofuranosyl)benzimidazolu (sloučenina vzorce 13, 820 mg, 1,5 mmolu) ve směsi dichlormethanu (7,5 ml) a pyridinu (0,75 ml). Reakční směs se míchá při 0 °C a sleduje se TLC. Po 30 minutách se přidá voda (1,5 ml) a teplota reakční směsi se zvýší na 40 °C. Po dalších 15 hodinách míchání se směs zředí dichlormethanem (10 ml) a vodou (10 ml). Organický extrakt se promyje vodou (5 ml), vysuší se nad bezvodým síranem sodným, zfiltruje a filtrát se odpaří dosucha. Zbytek se chromatografuje na silikagelu (2,5 x 15 cm, eluce gradientem methanolu (0 až 2 %) v dichlormethanu). Získá se jedna hlavní sloučenina (R_f: 0,40, 590 mg) jako pěna. ¹H NMR spektrum (DMSO-d₆, δ): 7,9 až 7,5 (m, 12 H, fenyly, H-4 a H-7), 6,61 (d, 1 H, H-1', J = 5,4 Hz), 6,27 (t, 1 Η, H-2', J = 5,5 Hz), 5,88 (t, 1 H, J = 5,5 Hz), 4,9 (m, 1 H, H-4'), 4,6 až 4,5 (m, 1 Η, H-5'), 4,3 až 4,2 (m, 1 H, H-5).

Tato pěna se rozpustí v roztoku ethanolu a vody (9:1, obj. díly, 20 ml) a přidá se uhličitan sodný (0,45 g, 4,2 mmolu). Reakční směs se míchá 4 dny, potom se přidá kyselina octová (1 ml) a směs se odpaří dosucha. Ke zbytku se přidá voda (10 ml) a ethylacetát (20 ml). Organický extrakt se promyje vodou (2x5 ml), vysuší se nad síranem sodným, zfiltruje a filtrát se odpaří dosucha. Odparek se suspenduje ve vroucím dichlormethanu (10 ml) a methanol se přidává do úplného rozpuštění odparku. Z tohoto roztoku vykrystaluje sloučenina vzorce 14 (200 mg, 43 % hmotn.). T.t. 255 až 257 °C (rozkl ), R_f: 0,18. ¹H NMR spektrum (DMSO-d_6l δ): 7,96 a 7,62 (2 s, 2 H, H-4 a H-7), 6,36 (d, 1 Η, OH-2', J = 2,9 Hz), 6,18 (d, 1 H, H-1’, J = 4,0 Hz), 5,04 (t, 1 Η, H-3', • · ··» · • · »999 »9 ftft • · · · · ft ft í> · · • ftft · ♦ · · · · · • ft ftftftft ······ • ftftft ftftftft ftftftft ftft ftft ftft ftft ftft ftft

J = 2,9 Hz), 5,01 (t, 1 Η, OH-5', J = 5,4 Hz), 4,7 (m, 1 Η, H-2¹), 4,4 (m, 1 Η, H-4'), 3,5 až 3,4 (m, 1 H, H-5'), 3,4 až 3,3 (m, 1 H, H-5). Analýza C₁₂Hi₀O₄N₂CI₂.

Sloučenina vzorce 15

2-lsopropylamino-5,6-dichlor-1-(B-L-lyxofuranosyl)benzimidazol

Sloučenina vzorce 14 (150 mg, 0,47 mmolu) se rozpustí v ethanolu (3,3 ml). Přidá se isopropylamin (2,0 ml, 24 mmolů) a baňka se zataví. Reakční směs se míchá jeden týden při 70 °C. Po této době se reakce zkontroluje TLC. Protože došlo jenom k částečné reakci, reakční směs se míchá další týden při 80 °C. Směs se pak odpaří dosucha a zbytek se rozpustí v ethylacetátu (20 ml) a vodě (5 ml). Organický extrakt se promyje vodou (2x5 ml), vysuší nad síranem sodným, zfiltruje a filtrát se odpaří dosucha. Zbytek se chromatografuje na silikagelu (2,5 x 15 cm, eluce směsí methanolu (6 %) v dichlormethanu). Frakce, které obsahují hlavní skvrnu (R_f: 0,24), se odpaří dosucha. Výsledná pevná látka se suspenduje ve vroucím dichlormethanu (5 ml). Přidává se methanol, dokud nedojde k úplnému rozpuštění. Z tohoto roztoku vykrystaluje sloučenina vzorce 15 (127 mg, 71 % hmotn.). R_f: 0,24. T.t. 197 až 199 °C. ¹H NMR spektrum (DMSO-d₆, δ): 7,60 a 7,31 (2 s, 2 H, H-4 a H-7), 7,21 (d, 1 H, NH, J = 7,1 Hz), 6,02 (d, 1 Η, H-1’, J = 6,6 Hz), 5,84 (široký s, 1 Η, OH-3', J = 2,9 Hz), 5,32 (d, 1 Η, OH-2', J = 5,9 Hz), 4,85 (t, 1 H, OH-5', J = 4,9 Hz), 4,4 (m, 1 Η, H-2'), 4,2 (široký s, 1 Η, H-3'), 4,0 až 3,9 (m, 1 H, CH(CH₃)₂), 3,7 až 3,7 (m, 3 H, H-4', H-5' a H-5), 1,18 (d, 6 H, CH(CH₃)₂, J = 6,4 Hz). Analýza Ci₅H₁₉O₄N₃CI₂.

00

0 00 0 0000

000 00 0 0000

0 000 0 000 00 0

00 0 0 00 0 0 00 0

00 00 00 00 00 • 00 0

00 0

Tabulka 1

Výsledky mikroanalýz

slouč. č.	vypočteno	nalezeno
C	H	N	C	H	N
4a 4b.	40,76	3,14	7,92	40,78	3,28	7,45
.H₂O	39,20	3,60	7,07	38,79	3,80	7,54
5a	36,21	2,79	7,04	36,30	2,89	7,03
5b	36,21	2,79	7,04	36,34	3,07	6,69
6a	44,84	4,34	12,07	44,92	4,51	11,91
6b	44,84	4,34	12,07	44,98	4,27	12,08
7a	47,89	5,09	11,17	47,82	5,24	10,82
7b	47,89	5,09	11,17	47,79	5,02	10,90
8a	48,14	4,58	11,23	48,49	4,62	10,90
8b	48,14	4,58	11,23	47,83	4,62	10,90
9a	41,04	3,44	7,98	41,02	3,52	8,11
9b	41,04	3,44	7,98	40,66	3,48	7,90
11a	51,71	4,11	6,35	51,36	4,05	6,11
11b	51,71	4,11	6,35	52,00	4,19	6,45
12a	42,75	3,86	7,67	42,90	4,04	7,61
12b	42,75	3,86	7,67	42,67	3,88	7,51
14	45,45	3,18	8,83	45,08	3,15	8,74
15	47,89	5,09	11,17	47,91	5,08	11,02

• · ··· · • · · · · fl · · · · • flfl · · · flflfl· ·· ···· ······ ···· flfl·· flflflfl fl· ·· ·· ·· flfl flfl

D. Testování protivirové aktivity a cytotoxicity

Postupy kultivace buněk

Rutinní růst a pasážování buněk KB, BSC-1 a HFF byly prováděny v monovrstvých kulturách použitím minimálního esenciálního media (MEM) buď s Hankovými solemi [MEM(H)] nebo Earleho solemi (MEM(E)] doplněným 10 % telecího sera nebo 10 % plodového hovězího sera (HFF buňky). Koncentrace hydrogenuhličitanu sodného byla proměnlivá podle toho, aby vyhovaia požadované kapacitě pufru. Buňky byly pasážovány v ředěních 1:2 až 1:10 podle konvenčních postupů použitím 0,05% (hmotn.) trypsinu plus 0,02% (hmotn.) EDTA v HEPES pufrovaném solném roztoku (viz Shipman C., ml., Smith S.H., Carlson R.H., Drach J.C.: Antiviral Activity of Arabinofuranosyladenine and Arabinofuranosylhypoxanthine in Herpes Simplex Virus-Infected KB Cells. I. Selective Inhibition of Viral DNA Synthesis in Synchronized Suspension Cultures. Antimicrob. Agents Chemother. 1976, 9,120 až 127).

Virologické postupy

Zásobní HCMV byl připraven infikováním HFF buněk na multiplicitu infekce (m.o.i.) < 0,01 plak tvořících jednotek (p.f.u.) na buňku, jak bylo dříve podrobně uvedeno (vizTurk S.R., Shipman C. ml., Nassiri M.R., Genzingler G., Krawczyk S.H.,

Townsend L.B., Drach J.C.: Pyrrolo[2,3-d]pyrimidine Nucleosides as Inhibitors of Human Cytomegalovirus, Antimicrob. Agents Chemother. 1987, 31, 544 až 550).

Zásoby HSV-1 s vysokým titrem byly připraveny infikováním KB buněk (ATCC) na m.o.i. < 0,1 také tak, jak bylo dříve podrobně uvedeno (viz Turk S.R., Shipman C. ml.,

Nassiri M.R., Genzingler G., Krawczyk S.H., Townsend L.B., Drach J.C.: Pyrrolo[2,3-d]pyrimidine Nucleosides as Inhibitors of Human Cytomegalovirus, Antimicrob.

Agents Chemother. 1987, 31, 544 až 550). Virové titry byly stanoveny použitím jednovrstvých kultur HFF buněk pro HCMV a jednovrstvých kultur BSC-1 buněk pro

HSV-1, jak bylo dříve popsáno (viz Prichard M.N., Turk S.R., Coleman L.A., Engelhardt S.L., Shipman C., ml., Drach J.C.: A Microtiter Virus Yield Reduction Assay for ·· · ·· · • · · ··· · 9 · · • · 9 9 9 4 4 9 9 9 9 9

4 4 4 4 4 4 4 4 9 4 4

44 94 94 44 44 the Evaluation of Antiviral Compounds Against Cytomegalovirus and Herpes Simplex Virus. J. Virol. Methods 1990, 28, 101 až 106). Ve stručnosti - buňky HFF nebo BCS-1 byly pěstovány jak shora uvedeno na miskách s 96 jamkami a inkubovány přes noc pň 37 °C. Další den byly kultury naočkovány HCMV nebo HSV-1 a seriálově ředěny 1:3 přes zbývajících jedenáct sloupců desky o 96 jamkách. Po adsorpci viru bylo inokulum nahrazeno čerstvým mediem a kultury byly inkubovány sedm dnů u HCMV a dva nebo tři dny u HSV-1. Desky byly očíslovány po dvacetinásobném zvětšení jamek se zředěním, což poskytlo 5 až 20 plaků na jamku. Virové titry byly vypočteny podle následujícího vzorce: Titr (p.f.u./ml) = počet plaků. 5.3, kde n znamená n-té zředění viru použitého pro infikování jamky, ve které byly počítány plaky.

Test snížení HCMV plaku

HFF buňky na miskách s 24 jamkami byly infikovány přibližně 100 p.f.u. HCMV na cm² listu buněk použitím postupů shora podrobně popsaných. Po adsorpci viru byly přidány sloučeniny rozpuštěné v růstovém mediu do zdvojených jamek ve čtyřech až osmi vybraných koncentracích. Po 7 až 10 dnech inkubace při 37 °C byly listy buněk fixovány, obarveny krystalovou violetí a mikroskopické plaky byly očíslovány jak shora popsáno. Účinky léčiv byly vypočteny jako procento snížení počtu plaků v přítomnosti každé testované koncentrace léčiva při srovnání s počtem pozorovaným v nepřítomnosti léčiva.

Test výtěžku HCMV

HFF buňky byly pěstovány jak shora popsáno na miskách s 96 jamkami, inkubovány přes noc, medium odstraněno a kultury byly naočkovány HCMV při m.o.i. 0,5 až 1 p.f.u. na buňku, jak je popsáno jinde (viz Prichard M.N., Turk S.R., Coleman

L.A., Engelhardt S.L., Shipman C., ml., Drach J.C.: A Microtiter Virus Yield Reduction Assay for the Evalution of Antiviral Compounds Against Human Cytomegalovirus and Herpes Simplex Virus. J. Virol. Methods 1990, 28, 101 až 106). Po adsorpci viru bylo inokulum nahrazeno 0,2 ml čerstvého media obsahujícího testované sloučeniny.

φ φ φφφφ • * φφφφ • φ · φ • · φ · · · φφφφ φφφ φφφ φφφφ φφ φφφφ φφφφφφ φφφφ φφφφ φφφφ φφφφ φφφφ φφφφ

První řada 12 jamek byla ponechána neporušena a sloužila jako virové kontroly. Do každé jamky v druhé řadě bylo přidáno dalších 0,1 ml media s testovanou sloučeninou v trojnásobku žádané konečné koncentrace. Obsahy 12 jamek byly smíchány opakovaným pipetováním a potom seriálově zředěny 1:3 podél zbývajících jamek. Tímto způsobem mohlo být testováno šest sloučenin ve dvojím provedení na jediné desce v koncentracích od 100 mM do 0,14 mM. Desky byly inkubovány sedm dnů při 37 °C, potom byly podrobeny jednomu cyklu zmrazení a roztátí; podíly každé z osmi jamek daného sloupce byly přeneseny do prvního sloupce čerstvé monovrstvé kultury HFF buněk v 96 jamkách. Obsahy byly smíchány a seriálově ředěny 1:3 přes jedenáct zbývajících sloupců druhé desky. Každý sloupec původní primární desky byl tímto způsobem zředěn na oddělenou desku. Kultury byly inkubovány, plaky byly očíslovány a titry byly spočteny jak shora popsáno.

HSV-1 ELISA

Pro detekování HSV-1 byl použit test ELISA (viz Prichard M.N., Shipman C., ml.: A Three Dimensional Model to Analýze Drug-Drug Interactions. Antiviral Res. 1990, 14,181 až 206). Desky s 96 jamkami byly kultivovány s 10 000 BSC-1 buňkami na jamku ve 200 μΙ MEM(E) plus 10% (hmotn.) telecí sérum na jamku. Po inkubaci přes noc při 37 °C byly přidány ve čtvero provedení koncentrace vybraného léčiva a HSV-1 v koncentraci 100 p.f.u./jamku. Po třech dnech inkubace při 37 °C se medium odstraní, desky se blokují, promyjí a přidá se králičí anti-HSV-1 protilátka konjugovaná s křenovou peroxidasou. Po odstranění roztoku obsahujícího protilátku byly desky promyty a potom vyvinuty přidáním 150 μΙ roztoku tetramethylbenzidinu jako substrátu do každé jamky. Reakce byla zastavena kyselinou sírovou a absorbance byla odečtena pň 450 a 570 nm. Účinky léčiva byly vypočteny jako procento snížení absorbance v přítomnosti každé koncentrace léčiva při srovnání s absorbancí získanou s virem v nepřítomnosti léčiva.

·· · ·· · « · ···· ·» ··

9 1 9 · · · · · · « · · · · · · · « · • 9 · · · · 9 9 9 11 1

111 1 1 1 1 1 9 1 1 ·· 19 ·· tt* »· ·«

HHV-6 (ELISA)

Test ELISA se provádí na kovalentních aminových deskách (Costar, Cambridge, Ma.). Desky byly aktivovány přidáním homobifunkčního zesíťovacího činidla, bis(sulfosukcinimidyl)suberátu, a potom byly promyty PBS. Vzorky sestávající ze 150 μΙ suspendovaných buněk HSB2 se infikují HHV-6 a předem inkubované s léčivem na oddělené desce se solubilizují v Tritonu X-100 v potahovacím pufru. Deska se potáhne a inkubuje se jednu hodinu při 37 C v atmosféře s 5 % hmotn. CO₂. Tyto vazebné podmínky usnadnily kovalentní připojení antigenu na volný konec zesíťovacího činidla. Po kovalentním navázání se antigenový roztok dekantuje a deska se šestkrát promyje HEPES pufrovaným solným roztokem (viz Shipman C., ml.: Evaluation of 4-(2-Hydroxyethyl)-1-piperazineethane-sulfonic Acid (HEPES) as a Tissue Culture Buffer, Proč. Soc. Exp. Biol. 1969, 130, 305 až 310) s 0,05 % (hmotn.) Tweenu 20 (HBS-T), nechá se nasáknout každé tři minuty pro každé promytí. Nenavázaná místa na desce se blokují, blokační činidlo se dekantuje a pňdá se zředěná primární monoklonální protilátka specifická na HHV-6 (GS). Deska se pak potáhne a inkubuje se 1 hodinu při 37 °C. Deska se opět promyje, opět se přidá blokátor a do každé jamky se přidá králičí protimyší protilátka označená křenovou peroxidasou. Deska se inkubuje 1 hodinu při 37 °C, opět se promyje jak shora popsáno a vyvíjí se 30 minut za teploty místnosti použitím TMB-Turbo (Pierce, Rockford, II.). Reakce se zastaví 2M kyselinou sírovou. Absorbance v každé jamce se stanoví při 450/570 nanometrech.

HIV-1

Tento test měří přítomnost HIV v supematantech buněk CEM (ATCC) infikovaných kmenem HIB HIV-12 množstvím RT aktivity. Jako markér pro HIV-1 se používá reversní transkriptasa (RT). Buňky se nechají vyrůst, infikují se a inkubují se v přítomnosti sedmi koncentrací (polovina log zředění) počínaje 1 nebo 100 μΜ sloučeniny, která je testována. Postupy a RT analýza se provádějí tak, jak je podrobně popsáno v Kučera L.S., lyer N., Puckett S.H., Buckheit R.W., ml., Westbrook L., Toyer B.R., White E.L., Germany-Decker J.M., Shannon W.M., Chen R.C.S., Nassiri »· φφφφ φφ »«φφ

Λ» ·· * φ φ · · φ φ · · φ φ · φ φφφ φφφφ φ φ · φ φ φ φ φ φ φ φ φ φφφφ φφφφ φφφφ φφ φφ φφ φφ φφ φφ

M.R.S., Shipmen C., ml., Townsend L.B., Drach J.C.: Activity of Triciribine and Triciribine-5'-monophosphate Against Human Immunodeficiency Virus Types 1 and 2, AIDS Res. Human Retroviruses 1993, 9, 307 až 314; White E.L., Buckheit R.W., ml., Ross L.J., Germany J.M., Andries K., Pauwels R., Janssen P.A.J., Shannon W.M., Chirigosm M.A.: A TIBO Derivative, R82913, is a Potent Inhibitor of HIV-1 Reverse Transcriptase with HeteropolymerTemplates, Antiviral Res. 1991,16,257 až 266.

Testy cytotoxicity

Pro rutinní testování cytotoxicity byly použity dva různé testy, i) Cytotoxicita produkovaná ve stacionárních HFF buňkách byla stanovena mikroskopickou inspekcí buněk neovlivněných virem použitým v platových testech (viz Turk S.R., Shipman C., ml., Nassiri M.R., Genzingler G., Krawczyk H.S., Townsend L.B., Drach J.C.: Pyrrolo[2,3-d]pyrimidine Nucleosides as Inhibitore of Human Cytomegalovirus, Antimicrob. Agents Chemother. 1987, 31, 544 až 550). ii) Účinek sloučenin během dvou populačních dublování KB buněk byl stanoven obarvením krystalovou violetí a spektroskopickým kvantitativním vyhodnocením barviva eluovaného z obarvených buněk, jak bylo popsáno dříve (viz Prichard M.N., Prichard L.E., Baguley W.A., Nassiri M.R., Shipman C., ml.: Three-Dimensional Analysis of the Synergistic Cytotoxicity of Ganciclovir and Zidovudine, Antiviral Res. 1991, 35, 1060 až 1065). Ve stručnosti - desky s 96 jamkami byly nechány růst s KB buňkami v množství 3000 až 5000 buněk na jamku. Po inkubaci přes noc za teploty 37 °C byla testovaná sloučenina přidána ve čtvero opakováních v šesti až osmi koncentracích. Desky byly inkubovány 48 hodin při 37 °C v CO₂ inkubátoru, promyty, fixovány 95% ethanolem a obarveny 0,1% (hmotn.) krystalovou violetí. Byl přidán okyselený ethanol a desky byly vyhodnoceny při 570 nm ve spektrofotometru určeném pro hodnocení ELISA analýzy desek s 96 jamkami.

44

Analýza dat

Vzájemný vztah mezi dávkou a odpovědí byl zkonstruován lineárně regresujícím procentem inhibice parametrů odvozených v předcházejících částech proti log koncentracím léčiva. Koncentrace padesátiprocentní inhibice (IC50) nebo ICgo byly vypočteny z regresních křivek. Vzorky obsahující positivní kontroly (acyclovir pro HSV-1, ganciclovir pro HCMV a thiosemikarbazon 2-acetylpyridinu pro cytotoxicitu) byly použity ve všech testech. Protivirová aktivita na HCMV (plak a výtěžek) a HSV-1 (ELISA) a data cytotoxicity (vizuální a růstová) byly zaznamenány pro mnoho syntetizovaných sloučenin. Data jsou souhrnně uvedena v tabulce 2. Data protivirové aktivity pro jiný HCMV kmen, AD169, byla také zaznamenána pro mnoho syntetizovaných sloučenin. Tato data jsou souhrnně uvedena v tabulce 3.

Tabulka 2

Protivirová aktivita a data cytotoxicity

,2

	koncentrace 50% nebo 90% inhibice (μΜ)
protivirová aktivita	cytotoxicita⁰
HCMV³ HSV-1^b
slouč. R²	R¹ isomer plak výtěžek ELISA	vizuální⁴ růst⁵

>100

4a Cl α-lyxosa L 4b Cl α-lyxosa D

3,4 >100^d

190 >100 >100 >100

5a Br a-lyxosa	L	2,8^d	0,8^d	>100	>100	>100
5b Br a-lyxosa	D	6	65^d	50	>100	>100
6a NHCH₃ a-lyxosa	L	>100	-	>100	>100	>100
6bNHCH₃ a-lyxosa	D	>100	>100	>100	>100	>100
7a NHC₃H₇ a-lyxosa	L	>100	19	>100	>100	>100
7b NHC₃H₇ a-lyxosa	D	60	17	>100	>100	>100
8aNHC₃H₅ a-lyxosa	L	>100	35^d	>100	>100	>100
8b NHC3H5 a-lyxosa	D	>100^d	70	>100	>100	>100
9a SH a-lyxosa	L	>100	>100	>100	>100	>100
9b SH a-lyxosa	D	>100	>100	>100	>100	>100
11 a SCH₂C₆H₅ a-lyxosa	L	32	17	60	32	40
11 b SCH₂C₆H₅ a-lyxosa	D	32	15	55	32	60
12a SCH₃ a-lyxosa	L	>100	-	>100	>100	>100
12b SCH₃ a-lyxosa	D	>100	>100	>100	>100	>100
foscameť		39±26	-	-	>100	-
ganciclovir (DHPG)⁹	7,4	1,6	3,5	>100	>100
		±6,5	±1,2	±2,1

Plakové testy a testy snížení výtěžku byly prováděny ve dvojím provedení, jak je popsáno v textu. Výsledky z testů plaků jsou uváděny jako IC50, data pokusů snížení výtěžku jako IC90.

Test plaků byl použit pro stanovení aktivity DHPG proti HSV-1; všechny ostatní sloučeniny byly testovány testem ELISA ve čtvero jamkách.

Vizuální toxicita byla vyhodnocena na HFF buňkách v době číslování HCMV plaků. Jsou uvedeny výsledky dvojitých pokusů. Inhibice růstu buněk KB byla stanovena v testech se čtvero opakováními tak, jak je popsáno v textu. Výsledky jsou uvedeny jako IC50.

Průměr odvozený ze dvou až čtyř pokusů.

• ·

>100 znamená IC50 nebo IC90 větší než je uvedená (nejvyšší) testovaná koncentrace.

Průměr ± standardní odchylka z 15 pokusů.

Průměr ± standardní odchylka ze 108, 33 a 3 pokusů.

Tabulka 3

Protivirová aktivita a data cytotoxicity

,2 koncentrace 50% nebo 90% inhibice (μΜ) kmen HCMV

slouč. R² R¹	isomer	plak	výtěžek	plak
TCRB Cl B-ribosa	D	2,9	1,4	1,8
4a	Cl a-lyxosa	L	18	3,4	2,6
4b	Cl a-lyxosa	D	18	>100^b	9
5a	Br a-lyxosa	L	2,8	0,8	0,8
5b	Br a-lyxosa	D	6	65^b	4,2
7a	NHC3H7 a-lyxosa	L	>100	19	11
7b	NHC₃H₇ a-lyxosa	D	60	17	32
8a	NHC₃H₅ a-lyxosa	L	>100	35	160
8b	NHC₃H₅ a-lyxosa	D	>100^b	70	>100
11 a SCH₂C₆H₅ a-lyxosa	L	32	17	32
11 b SCH₂C₆H₅ a-lyxosa	D	32	15	32

^a Plakové testy a testy snížení výtěžku byly prováděny ve dvojím provedení tak, jak je popsáno v textu. Data pro kmen Towne jsou také uvedena v tabulce 2. Výsledky z testů plaků jsou uváděny jako IC50, data pokusů snížení výtěžků jako ICgo.

^b Průměr odvozený ze dvou nebo tří pokusů.

Aktivita sloučenin na virus hepatitidy B (HBV) byla hodnocena tak, jak je popsáno v Jansen R. a spol.: Antimicrobial Agents and Chemotherapy, 1993, 37(3), 441 až 447. Hodnoty IC50 pro 2-brom-5,6-dichlor-1-(a-L-lyxofuranosyl)benzimidazol (sloučenina vzorce 5a) ve dvou ooddělených testech byla 8,8 μΜ a 16 μΜ.

I když tento vynález byl popsán podrobně a s ohledem na jeho specifická provedení, odborníkovi z oblasti techniky bude zřejmé, že lze provést různé změny a modifikace, aniž by se tím odchýlil od ducha a rozsahu tohoto vynálezu.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. D- nebo L- lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina vybraná ze skupiny sestávající ze:

sloučenin vybraných ze sloučenin následujících obecných vzorců (beta-L) (alfa-L) (alfa-D) v nichž • · · · • · · · · · • ·

R², R⁴, R⁵, R⁶ a R⁷ znamenají nezávisle stejnou nebo různou skupinu a jsou nezávisle na sobě vybrány ze skupiny sestávající z atomu vodíku, fluoru, chloru, bromu a jodu, skupiny -NO2, -N(R⁸)2, OR⁸, -SR¹² a -CF₃, kde R⁸nezávisle znamená atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku a R¹² nezávisle znamená atom vodíku nebo uhlovodíkovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, a

R⁹, R¹⁰ a R¹¹ nezávisle na sobě znamenají stejnou nebo různou skupinu a znamenají atom vodíku nebo chránící skupinu hydroxylové skupiny, její anomemí, optické a konformační isomery a její farmaceuticky přijatelné soli a deriváty proléčiva.
2. D- nebo L- lyxofuranosyl-benzimidazolové sloučenina podle nároku 1, v němž

R² je vybrána ze skupiny sestávající z atomu vodíku, fluoru, chloru, bromu a jodu a skupiny -NCR⁸^,

R⁴ i R⁷ znamená atom vodíku a

R⁵ a R⁶ jsou nezávisle na sobě vybrány ze skupiny sestávající z atomu vodíku, fluoru, chloru, bromu a jodu.
3. Lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina podle nároku 1 nebo 2, kterou je α-D-lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina.
4. Lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina podle nároku 1 nebo 2, kterou je β-D-lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina.
5. Lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina podle nároku 1 nebo 2, kterou je α-L-lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina.
6. Lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina podle nároku 1 nebo 2, kterou je β-L-lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina.
7. Lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina podle nároku 1 nebo 2, která je vybrána ze skupiny sestávající z:

1-(lyxofuranosyl)-2,5,6-trichlor-benzimidazolu,

1-(lyxofuranosyl)-2-brom-5,6-dichlor-benzimidazolu,

1-(lyxofuranosyl)-2-methylamino-5,6-dichlor-benzimidazolu,

1-(lyxofuranosyl)-2-isopropylamino-5,6-dichlor-benzimidazolu,

1-(lyxofuranosyl)-2-cyklopropylamino-5,6-dichlor-benzimidazolu,

1-(lyxofuranosyl)-2-thio-5,6-dichlor-benzimidazolu,

1-(lyxofuranosyl)-2-benzylthio-5,6-dichlor-benzimidazolu,

1-(lyxofuranosyl)-2-methylthio-5,6-dichlor-benzimidazolu, jejich anomemích, optických a konformačních isomerů a jejich farmaceuticky přijatelných solí a derivátů proléčiv.
8. Lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina podle nároku 1, která je vybrána ze skupiny sestávající z:

1-(lyxofuranosyl)-2,5,6-trichlor-benzimidazolu, jejích anomemích, optických a konformačních isomerů a jejích farmaceuticky přijatelných solí a derivátů proléčiv.
9. Lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina podle nároku 1, která je vybrána ze skupiny sestávající z:

1-(lyxofuranosyl)-2-brom-5,6-dichlor-benzimidazolu, jejích anomemích, optických a konformačních isomerů a jejích farmaceuticky přijatelných solí a derivátů proléčiv.
10. Lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina podle nároku 1, která je vybrána ze skupiny sestávající z:

1-(lyxofuranosyl)-2-methylamino-5,6-dichlor-benzimidazolu, jejích anomemích, optických a konformačních isomerů a jejích farmaceuticky přijatelných solí a derivátů proléčiv.

4 4 4 4 4 9 9 4 4 9

4 4 4 9 4 4 4 9 4 9

4 9 9 9 4 4 ······ • · · · · 4 4 4 4 4 9 4

44 94 44 49 49 44

9 4 4494
11. Lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina podle nároku 1, která je vybrána ze skupiny sestávající z:

1-(lyxofuranosyl)-2-isopropylamino-5,6-dichlor-benzimidazolu, jejích anomemích, optických a konformačních isomerů a jejích farmaceuticky přijatelných solí a derivátů proléčiv.
12. Lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina podle nároku 1, která je vybrána ze skupiny sestávající z:

1-(lyxofuranosyl)-2-cyklopropylamino-5,6-dichlor-benzimidazolu, jejích anomemích, optických a konformačních isomerů a jejích farmaceuticky přijatelných solí a derivátů proléčiv.
13. Lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina podle nároku 1, která je vybrána ze skupiny sestávající z:

1-(lyxofuranosyl)-2-thio-5,6-dichlor-benzimidazolu, jejích anomemích, optických a konformačních isomerů a jejích farmaceuticky přijatelných solí a derivátů proléčiv.
14. Lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina podle nároku 1, která je vybrána ze skupiny sestávající z:

1-(lyxofuranosyl)-2-benzylthio-5,6-dichlor-benzimidazolu, jejích anomemích, optických a konformačních isomerů a jejích farmaceuticky přijatelných solí a derivátů proléčiv.
15. Lyxofuranosyl-benzimidazolová sloučenina podle nároku 1, která je vybrána ze skupiny sestávající z:

1-(lyxofuranosyl)-2-methylthio-5,6-dichlor-benzimidazolu, jejích anomemích, optických a konformačních isomerů a jejích farmaceuticky přijatelných solí a derivátů proléčiv.

00 0 00 0 0000

000 000 0000

0 0 0 0 0 0 000 00 0

0 00 0 0 00 0 0 00 0

00 00 00 00 00 00
16. Prostředek, vyznačující se t í m, že obsahuje biologicky přijatelný nosič a D- nebo L-lyxofuranosyl-benzimidazolovou sloučeninu podle kteréhokoliv z nároků 1 až 15.
17. Způsob předcházení nebo inhibování množení a/nebo replikace virů ve virově infikované buňce, vyznačující se tím, že zahrnuje uvedení buňky do kontaktu s účinným množstvím D- nebo L-lyxofuranosyl-benzimidazolové sloučeniny podle kteréhokoliv z nároků 1 až 15 pro prevenci nebo inhoici množení a/nebo replikace virů v buňce.
18. Způsob předcházení virové infekce v buňce, vyznačující se tím, že se buňka uvede do kontaktu s profylakticky účinným množstvím D- nebo L-lyxofuranosyl-benzimidazolové sloučeniny podle kteréhokoliv z nároků 1 až 15.

y-----.19

Způsob lečem virové infekce, v y z n a/č u j i c i se t i m, že se infikovanému hostiteli podává terapeuticky účinné množství D- nebo L-lyxofuranosyl-benzimidazolové sloučenihy podle kteréhokoliv z nároků 1 až 15.

Způsob prevence virové infekceu hostitele, vyznačující se tím, že se hostiteli podává profylakticky účinné množství D- nebo L-lyxofuranosyl-benzimidazolové sloučeniny podle kteréhokoliv z nároků 1 až 15.

Způsob podle kteréhokoliv z nároků 17 až 20, v y z n a č u j i c i se t i m, že virová infekcege vybrána ze skupiny zahrnující HCMV, HSV a hepatitidovou virovou infěKci.

Způsob podle kteréhokoliv z nároků 17 až 20, v y z n a č u j i c i se t i m, že Vírová infekce je znamená hepatitidovou virovou infekci.
23. Způsob výroby D- nebo L-lyxofuranosyl-benzimidazolové sloučeniny podle nároku 1,vyznačující se tím, že zahrnuje stupně:

• · · · · · ·

99 99 99 99

a) zreagování součeniny obecného vzorce II se sloučeninou obecného vzorce III v nichž R² je vybrána ze skupiny sestávající z atomu chloru, atomu bromu a atomu síry a R⁹, R¹⁰ a R¹¹ nezávisle znamenají stejnou nebo různou skupinu a to atom vodíku nebo chránící skupinu hydroxylové skupiny, a

b) následně se provede jeden nebo více z následujících stupňů:

i) odstranění jedné nebo více chránících skupin hydroxylové skupiny z produktu podle ad a), jestliže je přítomna, ii) zreagování produktu ad a) s HX, kde X je vybrán ze skupiny sestávající z atomu chloru, bromu, fluoru a jodu, iii) zreagování poduktu ad a) s R⁸NH₂, kde R⁸ znamená atom vodíku nebo lineární, větvenou nebo cyklickou alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, iv) zreagování produktu ad a) s H₂NCSNH₂,

v) zreagování produktu ad a) s C₆H₅CH₂X, kde X je vybrán ze skupiny sestávající z atomu chloru, bromu, fluoru a jodu, vi) zreagování produktu z ad b)iv) s C6H₅CH₂X, kde X je vybrán ze skupiny sestávající z atomu chloru, bromu, fluoru a jodu, vii) zreagování produktu z ad a) s CH₃I a viii) zreagování produktu z ad b)iv) s CH₃I.