CZ20002613A3 - Způsob separace nekonvenčních přenosných původců chorob z roztoku proteinu - Google Patents

Abstract

Za účelem separace nekonvenčních přenosných původců (NCTAs), např. původci způsobující přenosné houbovité encefalopatie (TSEs), z roztoku proteinu citlivého ke kontaminaci NCTAs, zejména z krevních produktů, je suspendován alespoň jeden adsorbent po dobu 10 minut. Adsorbentje vybírán z diatomitu, křemeliny, kyseliny křemičité, jdovitých minerálů, hydroxidů kovů, hydratovaných kysličníků kovů, celulózy, perlitu, betonitu a ve vodě nerozpustných syntetických polymerů. Získaná suspenze je míchána a potom je adsorbent separován z roztoku proteinu.

Description

Způsob separace nekonvenčních přenosných původců chorob z roztoku proteinu

Oblast technikv

Tento vynález je zaměřen na způsob odstraňování původců, zaviňujících přenosné houbovité encefalopatie (TSEs = transmisible spongiform encephalopathies) z roztoků proteinů, zvláště z krevních produktů, které mají být použity pro léčebné a jiné medicínské účely. Roztok proteinu je přiveden do kontaktu s adsorbentem, na který se navážou původci chorob.

Dosavadní stav techniky

Za druhé světové války byla v USA vyvinuta metoda izolace proteinů z lidské krevní plazmy. Tyto izolované proteiny jsou používány v medicíně jako léčebná činidla. Albumin, imunoglobuliny, fibrinogen, koagulační faktory a mnoho dalších proteinů jsou příklady produktů výše zmíněných metod. Albumin je používán například u pacientů s popáleninami nebo obecněji u chorob, při nichž je třeba zvýšit objem krve. Imunoglobuliny mohou být použity u pacientů, kteří nejsou schopni syntetizovat vlastní ochranné protilátky. Koncentráty koagulačních faktorů (zejména faktor VIII a faktor IX) jsou používány u pacientů s hemofilií. V mnoha případech tyto preparáty zachránily život a z toho důvodu jsou nenahraditelné.

Metody separace krevní plazmy na jednotlivé proteiny jsou založeny na několika různých principech. Starší metody, které jsou doposud používány v širokém rozsahu, jsou založeny na frakčním srážení proteinů s ethanolem a následnou separací fází odstředěním nebo filtrací. V novějších frakcionačních schématech jsou též použity jiné separační metody, např. iontoměničová (iontovýměnná) chromatografie nebo (imunitní) afinitní chromatografie.

·· ·· ·· • · · · · · · • · · · · · · • · « ····· · · • · · · · · <

·· ·· ·· ··

Integrované separační schéma pak obvykle zahrnuje několik různých metod, které jsou kombinovány v optimalizovaném postupu.

Během prvních let používání plazmatických proteinů u lidí se stalo zřejmým, že produkty vyrobené z lidské krve mají též nevýhody: mohou přenášet některé infekční choroby, které jsou způsobeny viry. Nejdůležitějším virem na počátku byla virová hepatitida (hepatitis B). Později byly objeveny další formy hepatitidy (non-A, non-B hepatitidy, které byly nedávno identifikovány a pojmenovány hepatitis C). Nejznámějším virem, který je přenášen krví a krevními produkty, je HIV (Human Immunodeficiency Virus), příčinný původce AIDS (Acquired Immune Defeciency Syndrome). Kromě těchto zmíněných existují ještě některé další viry, které mohou být též přenášeny plazmou a plazmovými deriváty.

V posledních letech byly objeveny další přenosné choroby s některými společnými znaky. Jsou nazývány přenosné houbové encefalopatie (TSEs) a předpokládá se, že jsou přenášeny nekonvenčními přenosnými původci (NCTA = non-conventional transmissible agents). Choroby lidí jako CreutzfeldtJakobova choroba (CJD), Gerstmann-Stráussler-Scheinkerova choroba (GSS), smrtelná dědičná insomnie (FFI) a kuru patří všechny do této skupiny, stejně tak některé choroby zvířat, z nichž nejznámější jsou skrapie ovcí a houbovitá encefalopatie skotu (BSE = bovine spongiform encephalopathy; „nemoc šílených krav“) u hovězího dobytka. Napadení lidé i zvířata vykazují všichni příznaky neurodegenerace a choroby jsou stále smrtelné. CJD, nejlépe známá lidská choroba této skupiny, se většinou vyskytuje ojediněle, v některých případech byl nicméně pozorován zvýšený výskyt v určitých rodinách. Byl též pozorován iatrogenní přenos z extraktů hypoíýz, kombinovanými nástroji použitými při neurochirurgických operacích a transplantaci rohovky nebo mozkomíšních plen. Nebyl nikdy pozorován epidemiologický přenos žádné z těchto lidských chorob krevní transfuzí. Retrospektivní studie mezi příjemci transfuzní krve neprokázala zvýšený výskyt CJD ve srovnání

9 • · · • 999

9 » · · s netransfuzovanou kontrolní skupinou [T.F.G. Esmonde, R. G. Will, J. M. Slattery et al.: Creutzfeldt-Jakob disease and blood transfusion. Lancet 1993, 341:205-207]. Zpětné prověření příjemců erytrocytových koncentrátů darovaných lidmi, kteří později zemřeli na potvrzenou CJD nevykazuje jediný případ abnormálního neurologického nebo psychiatrického nálezu [N. Heye, S. Hensen, N. Muller: Creutzfeldt-Jakob disease and blood transfusion.Lancet 1994, 343: 298-299]. Přenos TSE krevní transfuzí musí proto být buď velmi vzácný nebo velmi neúčinný nebo obojí. Veřejnost a vedoucí autority si nicméně uvědomují potenciální problém a potřebují ujištění, že pro ochranu pacientů před potencionálním vystavením NCTA je zabezpečena nejvyšší péče.

Existence infekčního původce se potvrdila bez jakékoliv pochybnosti. Přesná povaha tohoto původce je nicméně stále diskutována. V minulosti věřilo mnoho výzkumníků, že choroba je zaviněna pomalým virem; nyní je populárnější hypotéza, že infekční původce je proteinová částice, která může nebo nemusí obsahovat nukleovou kyselinu, takzvaný prion. Priony se objevují alespoň ve dvou různých formách, jedna normálně přítomná v buňkách zvaná PrP^c a jiná forma, která se objevuje pouze u individuí postižených chorobou zvaná PrP^sc nebo PrP^respro svou spojitost se scrapií nebo svou rezistenci vůči proteázám, zejména proteáze K. Rozdíl mezi PrP^c a PrP^res je způsoben změnami v řetězení nebo terciální struktuře proteinu, převažující šroubovicová konformace bývá většinou změněna na rovnou. PrP^res je spojena s nebo může způsobovat TSE. Je také diskutována přítomnost jiných faktorů (kofaktorů, např. nukleových kyselin, jiných proteinů):

Bezpečnost krve a krevních derivátů může být zvýšena 5 měřeními prováděnými na různých úrovních: (1) sbírání původců za účelem vyloučení dárců, kteří představují vysoké riziko pro přenos infekčních chorob. Toto je provedeno pomocí dotazníku, který umožňuje vyloučit lidi se zvýšenými rizikovými faktory. Osoby se zvýšenými rizikovými faktory jsou např. ti, kteří trpí určitými chorobami, ti, kteří navštívili určité země krátce před dárcovstvím, · · • · · · • · · · <

• ·· · ··« ti, kteří riskují způsobem své sexuální aktivity nebo drogově závislí, kteří užívají kontaminované jehly, příjemci rohovkových nebo mozkomíšních transplantátů, lidé, kteří byli léčeni hormony hypofýzy nebo kteří měli případy CJD ve své rodině. (2) Laboratorní analýzy umožňují rozpoznání infekčních dárců, kteří pak mohou být odstraněni z následujícího procesu. Tato dvě měření spolu vedou k výsledku odstranění většiny infekčních dárcovství, ale ne všech: (a) citlivost testovacích metod může být nedostatečná, (b) zkouška pro zvláště infekční původce nemusí být dostupná; z praktických a ekonomických důvodů není možné prověřování všech potenciálních infekčních původců; (c) zkouška nedetekuje infekční původce samotné, ale spíše protilátky, které jsou vzbuzovány v organizmu infikované osoby jako odpověď na infekci. Od času infikace do objevení se detekovatelných protilátek obvykle uplyne několik dní nebo týdnů (tak zvané okno). Během tohoto časového úseku jsou zkoušky na protilátky nepoužitelné; (d) infikovaný dárce může uniknout z důvodu úřední chyby. (3) Bezpečnost s ohledem na přenos infekčních agents je dále zlepšena zvláštními kroky, které při produkci představují proces, který buď inaktivuje nebo odstraňuje infekční původce. (4) Přísné dodržování dobré výrobní praxe (GMP = good manufacturing practice) zaručuje účinnost kroků zmíněných v bodě (3). (5) Úplná vystopovatelnost každého dárce k odpovídajícím produktům a od konečného produktu zpět k jednotlivému dárce umožňuje okamžité odvolání produktů pokud by to bylo nezbytné.

Metody detekce, inaktivace a odstranění infekčních virů z produktů z krve a plazmy jsou nyní široce zavedeny. Celosvětově jsou používány komerční detekční systémy např. pro detekci protilátek proti snížení lidské imunity nebo proti viru hepatitis C. Inaktivace virů může být dosaženo pomocí různých způsobů ošetření záhřevem (buď v roztoku nebo v suchém stavu; při rozdílných teplotách a při různých časových úsecích), pomocí chemikálií ( v kombinaci rozpouštědel a detergentů nebo iodem) nebo fotochemickým ošetřením (např. vystavení expozice ?-propiolactonu a ultrafialového světla, osvícení • · · · • · · · • ··· · · proteinového roztoku, k němuž bylo přidáno vhodné barvivo) nebo kteroukoli z mnoha jiných známých metod. Vyvíjí se stále nové metody. Přenos známých virů farmaceutickými produkty z lidské plazmy může být v současné době téměř s úplnou účinností vyloučen, přenos neznámých virů je alespoň vysoce nepravděpodobný.

Situace je naneštěstí složitější v případě NCTA. Dárci krve dostávají pravidelně dotazníky obsahující otázky zaměřené na vyloučení těch se zvýšeným rizikem pozdějšího vzniku CJD (trpěli někdy členové rodiny CJD nebo podobnou chorobou? Byl dárce někdy léčen hormony hypoíýzy nebo přijal transplantát rohovky?) Není pochyb, že tato skupina otázek může vyloučit některé potenciální iatrogenní a dědičné případy, ale nezachytí potenciální a vzácné případy. Vyloučení vysoce rizikových dárců pomocí dotazování je proto přinejlepším náhodné a lze tedy předpokládat, že mnoho případů takto unikne. Prověřování všech dárců není dosud možné. Ačkoli byly vyvinuty monoklonální protilátky, které rozpoznají PrP, většinou nerozlišují mezi PrP^c a PrP^res; stanovení by proto muselo zahrnovat rozklad proteázy, což by je činilo příliš náročné pro rutinní použití. Ještě hůře, není vůbec jisté,zdali se PrP^res nachází v krvi nebo v plazmě; lepším zkušebním vzorkem by byla mozková biopsie, kterou však samozřejmě není možno provádět u dárců krve. Bylo by možné vyvinout metodu stanovení založenou na nově popsaných monoklonálních protilátkách, které reagují specificky s PrP^res [Korth et al.: Prion (PrP^Sc)specific epitope defined by a monocional antibody. Nátuře 1997; 390: 74-77]; nicméně toto doposud nebylo provedeno.

Bohužel původci TSE jsou neobyčejně odolní vůči inaktivaci. Metody pro inaktivaci virů uvedené výše nesnižují infekčnost NCTA. Ve skutečnosti přežívají dokonce autoklávování (sterilace parou při 121 °C po dobu 15 min) a pohřbení v zemi po dobu několika let. Je známo málo způsobů spolehlivé inaktivace NCTA:

autoklávování při zvýšené teplotě (0 134 °C po dobu alespoň 18 min; ošetření 1 ·· ·· ► · · » ♦ · ► · · » · · • · · · • · • · · ·· ···· ····

Mol/L roztoku hydroxidu sodného, raději při zvýšených teplotách; silně oxidační podmínky (chlornan sodný); silně chaotropní podmínky (guanidinisothiokyanát). Jestliže byly použity takové podmínky na roztok lidských plazmatíckých proteinů, proteiny samotné byly inaktivovány alespoň stejně tak rychle jako NCTA. Pro fyzické odstranění NCTA se ukazuje vhodná pouze jedna možnost. Pokud monomery infekčních složek mohou být podobné velikosti jako lidské plazmatické proteiny, nelze je snadno odstranit např. (nano)filtrací nebo odstředěním. Bylo vskutku prokázáno, že nanofiltrace byla schopna odstranit NCTA, avšak toto odstranění záviselo na přítomnosti nebo nepřítomnosti určitých látek v roztoku; např. infekční původci procházely skrz filtr v přítomnosti povrchově aktivních látek. Proto společnosti, které zpracovávají lidskou krev nebo krevní plazmu mají potřebu průmyslově použitelných metod, které umožňují bezpečné odstranění NCTA z roztoku proteinů. Aby se minimalizovalo teoretické nebezpečí infekce pro pacienty, kteří jsou léčeni těmito produkty, je tudíž cílem tohoto vynálezu popsat metodu, která umožňuje separaci NCTA z roztoků proteinů v průmyslovém měřítku; tato metoda může pak být částí kteréhokoli běžného schématu frakcionace plazmy.

Podstata vynálezu

Proto je předmětem tohoto vynálezu zajistit metodu pro bezpečné odstranění NCTA z roztoků proteinu podezřelých z kontaminace NCTA.

Bylo zjištěno, že NCTA, která mohou být přítomny v proteinových roztocích, se adsorbují na určité materiály např. modifikovaná celulóza, křemelina, bentonity, vulkanické zeminy, částice umělých polymerů atd. Jestliže jsou proteinové roztoky přivedeny do kontaktu s těmito materiály na dostatečně dlouhou dobu, výsledkem a rozdělení roztoku na precipitát a supematant je další odstranění NCTA navíc k odstranění způsobenému předchozím srážecím krokem. Výše zmíněné materiály představovaly dříve ve fřakcionaci plazmy • « takzvané pomocníky filtrace za účelem usnadnění separace precipitátů a supernatantu během frakcionace ethanolem. Pomocníci filtrace tvoří vrstvu na vrcholu filtračních membrán a podporují filtraci, protože jsou propustné pro kapalinu, ale ne pro pevné částice, Pomocníci filtrace zabraňují ucpávání pórů filtru malými proteinovými částicemi.

Ve starším patentu (EP 0 679 405 Al) bylo popsáno odstranění různých virů z proteinového roztoku podobnou metodou. Ve skutečnosti skutečná povaha NCTA je doposud ještě diskutována, neboť není vůbec zřejmé, že se chovají jako vždy.

Předmětem tohoto vynálezu je metoda definovaná v nároku 1 a zvláštní uspořádání definované v příslušných nárocích.

Podle tohoto vynálezu jsou NCTA odstraněny z proteinového roztoku adsorpcí na pevné fázi, přičemž tato pevná fáze je buď suspendována v roztoku za účelem adsorpce NCTA nebo je předem nanesena na porézní filtr. Proteinový roztok by měl být přiveden alespoň jednou do kontaktu s adsorbentem vybraným ze skupiny diatomit, křemelina, kyselina křemičitá, jílovité minerály, hydroxidy kovů nebo hydratovaných kysličníků kovů, celulózy, perlitu a ve vodě nerozpustných syntetických polymerů nebo směsí či kombinací těchto materiálů, kontaktní čas je alespoň 10 minut. Potom je suspenze pomocí filtrace nebo kteroukoli jinou vhodnou metodou rozdělena na supernatant a precipitát.

Pevné fáze pro technologii jsou např. pomocníci filtrace Celit (JohnsManville Corp.) Aerosil® (Degussa), perlit, za horka expandovaný perlit, bentonit nebo obecně jemně mleté pevné hmoty, které mohou být odstraněny pomocí filtrace nebo suspenze odstředěním. Látky jako gely hydroxidů kovů (např. Alhydrogel A1(OH)₃ jako gel ve vodě) jsou též vhodné.

Adsorpce NCTA na uvedených materiálech závisí na použitém materiálu,

NCTA a prostředí. Systematickou změnou prostředí může být „přilnavost“ jednotlivých NCTA na stejný materiál změněna. Je možné upravovat adsorpci

NCTA na určitý jednotlivý materiál např. pomocí změny hodnoty pH media.

Ostatní parametry roztoku jako teplota, iontová síla, soli a organická rozupouštědla mohou též ovlivňovat adsorpci NCTA a mohou tedy být použity za účelem zlepšení adsorpce a tím odstranění NCTA z roztoku proteinu.

K podstatnému odstranění NCTA může dojít dokonce již po krátkém ošetření roztoku proteinu po dobu pouhých 10 minut. Výhodnější je však působit delší dobu za účelem zlepšení odstranění NCTA. Časy působení mohou být přibližně 15 minut, 30 minut, přibližně 1 hod., přibližně 2 hod., přibližně 6 hod., přibližně 8 hod., přibližně 12 hod., přibližně 14 hod., přibližně 16 hod., přibližně 20 hod.

Odstranění adsorbentu obsahujícího adsorbované NCTA je provedeno buď odstředěním nebo filtrací. Odstředění lze provést různými způsoby např. pomocí vsádkového postupu nebo kontinuálním odstřeďováním. Odstředivá síla a čas odstřeďování musí být nastaveny tak, aby byla zajištěna dokonalá separace suspendovaného materiálu a supematantu. V laboratorním měřítku lze filtraci provést pomocí Buchnerovy nálevky nebo podobným zařízením. Ve větším rozsahu (výroba) jsou vhodnější jiná zařízení, např. filtrační lisy nebo rotační filtry.

Příklady provedení vynálezu

Ze zřejmých důvodů není možné provádět experimenty s příčinnými původci CJD nebo podobných lidských chorob na člověku. Abychom se něco dozvěděli o chování NCTA, je proto nutné uchýlit se k modelovým systémům. Jedním dobře zavedeným modelovým systémem je model křeččí skrapie. Následuje krátký popis modelu: nejprve je připraveno inokulum z mozku nemocného zvířete; mozek je opatrně odebrán a homogenizován pomocí ultrazvuku s 9 objemy fosfátového pufru. Tento přípravek může přenést chorobu je-li 50 pL ínokulováno očkováno intrakramiálně zdravým křečkům.

V závislosti na síle inokula se choroba vyvine během několika týdnů nebo «»·····« » · · · · · · ;

» · · · · · · ί » « ··· · · · · <

, · · · · · <

». ·· ·· ♦· několika měsíců. Všechna zvířata je třeba sledovat po dobu jednoho roku nebo dokud nezemřela, co nastane dříve. Choroba se manifestuje charakteristickými změnami chování, např. zvýšená citlivost vůči zvuku a ataxie. Zředěním inokula pufrem v krocích od 1 do 10 a očkováním těchto zředění zvířatům je možno určit titr inokula; titr je reciproká hodnota posledního zředění, která je schopna zavinit chorobu u poloviny zvířat, která byla očkována. Inokulum připravené výše uvedeným způsobem má titr přibližně 10¹². Výhoda tohoto modeluje, že nevymezuje žádný předpoklad týkající se podstaty infekčního původce, poněvadž se stanovení vztahuje na klinickou chorobu. Infekční původce může proto být jedním nebo více proteiny obsahujících nebo neobsahující nuklovou kyselinu(y), pomalý virus nebo jiná(ý) entita, je to vždy infekční původce, co je měřeno. Tento systém proto může být použit buď ke stanovení fyzického a odstranění nebo inaktivace příčinného původce TSE. Pokusy jsou provedeny obdobně jako schválené pokusy s viry, jež byly podrobně popsány v literatuře přibližně v období posledních deseti let: malé množství infekčního materiálu (takzvaný „spike“) je přidáno ke zvláštnímu kroku purifikačního postupu produktu před ohodnocením a je změřena jeho aktivita. Pak je proveden následující krok procesu (např. precipitace následovaná separací precipitátů a supernatantu; tepelná inaktivace) a je titrována zbytková aktivita v obou fázích v případě fyzikální separace nebo jako funkce času v případě inaktivace.

Z těchto měření mohou být vypočteny inaktivační faktory, vyhotoveny rovnovážné tabulky nebo přesně sledována kinetika. V případě NCTA je titrace extrémně obtížná, protože každý titrační bod vyžaduje použití několika zvířat; protokoly by proto měly být podle toho upraveny. Výsledek pokusů je znám až po několika měsících, kdy infikovaná zvířata buď onemocní nebo zůstanou zdráva.

Mozkový homogenát použitý ve všech následujících příkladech byl opatrně titrován vstřikováním zředění do mozků křečků. Po 187 dnech pozorování bylo rozdělení nemocných a zdravých zvířat do různých skupin následující:

Příklady • ti titi ti · ti · • ti • tititi titititi titi titi • titi ti • titi ti • ti tititi • ti ti • ti titi ·· titi • · ti ti • titi ti • ti ti · • titi ti titi ti·

ŘEDĚNÍ	POKUSNÁ SKUPINA 1	POKUSNÁ SKUPINA 2
10’1	4/4	4/4
10'2	4/4	4/4
10‘3	4/4	4/4
IO’4	4/4	3/3
103	4/4	4/4
107	4/4	4/4
IO’7	4/4	3/4
10’8	5/8	6/8
10’9	3/8	2/8
IO’10	0/4	1/4
10'11	0/4	0/4

Z těchto údajů může být přibližně vypočten titr pro homogenát 10⁹. Podobné tabulky byly vytvořeny pro každý z analyzovaných roztoků. Z těchto údajů byly faktory čistoty vypočteny pro každý příklad Jsou uvedeny u každého příkladu.

Příklad 1 (u tohoto a následujících příkladů odkazujeme též na Obrázek 1 ukazující diagram metody frakcionace plazmy dle Kistler/Nitschmanna) ml lidské krevní plazmy bylo mícháno a ochlazeno na 1 °C. Přidáno 0,58 ml mozkového homogenátu. Pak byl přidán ethanol do konečné koncentrace 19 % za průvodního ochlazení plazmy na -5,5 °C. Po nastavení pH na 5,8 byl přidán perlit a suspenze byla odstředěna. Infekčnost v supernatantu se snížila na faktor §10⁵.

Příklad 2 ml filtrátu bylo mícháno při -5,5 °C. Bylo přidáno 0,4 ml mozkového homogenátu, následován přídavek ethanolu do konečné koncentrace 40 %. Teplota byla snížena na -7 °C a pH bylo upraveno na hodnotu 5,95. Byla přidána směs perlitu a celitu. Suspenze byla odstředěna. Infekčnost v supernatantu se snížila na faktor § 10⁵.

Příklad 3 ml precipitátu bylo mícháno při teplotě 1 °C. Bylo přidáno 0,52 ml mozkového homogenátu. Byl přidán pufr a pH upraveno na hodnotu 5,1. Byla přidána voda, pak ethanol do konečné koncentrace 25 %. Teplota byla snížena na -3 °C. Byl přidán perlit a suspenze byla odstředěna. Infekčnost v supernatantu se snížila na faktor § 10⁶.

Příklad 4 ml resuspendovaného precipitátu GG (který obsahuje pomocníka filtrace za předchozího kroku) bylo ochlazeno na 4 °C. Bylo přidáno 0,33 ml mozkového homogenátu. Suspenze byla odstředěna. Infekčnost supernatantu se snížila na faktor S 10⁷.

Příklad 5 ml roztoku imunoglobulinu G bylo smícháno při teplotě 4 °C. Bylo přidáno 0,5 ml mozkového homogenátu, následně přidán pomocník filtrace (Celit 577), Suspenze byla odstředěna. Infekčnost supernatantu se snížila na hodnotu faktoru S10⁶.

ft · ft · • · • ftft · · ftft • ft·· ··ftft

Příklad 6 ml suspendovaného precipitátu GG bylo ochlazeno na 4 °C a naočkováno (napíchnuto - „spiked“) stejným způsobem jako v příkladu 4. Suspenze byla odstředěna a supernatant pak ošetřen stejně jako v příkladu 5 (přídavek pomocníka filtrace následován odstředěním; objemy upraveny podle toho) ale bez následného očkování mozkovým homogenátem. Po více než 200 dnech pozorování nevykazovalo žádné ze zvířat očkovaných druhým supematantem příznaky choroby. To ukazuje, že dvakrát po sobě provedená filtrace v přítomnosti pomocníků filtrace odstraňuje infekční původce podstatně účinněji nežli by to dokázala jakákoli jednorázová filtrace.

Claims (14)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Způsob separace nekonvenčních přenosných původců chorob z roztoku proteinu vyznačující se tím, že v roztoku proteinu citlivého ke kontaminaci nekonvenčními přenosnými původci chorob je suspendován alespoň jeden adsorbent vybraný ze skupiny sestávající z diatomit, křemelina, kyselina křemičitá, jílovité minerály, hydroxidy kovů, hydrátované kysličníky kovů, celulóza, perlit, bentomit a ve vodě nerozpustné syntetické polymery, je suspendován alespoň po dobu 10 minut, během níž je získaná suspenze míchána a následně je adsorbent separován od roztoku proteinu.
2. 2. Způsob podle nároku 1 vyznačující se tím, že adsorbent je separován z roztoku proteinu citlivého ke kontaminaci nekonvenčními přenosnými původci chorob odstředěním nebo filtrací.
3. 3. Způsob podle nároku 1 nebo 2 vyznačující se tím, že roztok proteinu citlivý ke kontaminaci nekonvenčními přenosnými původci chorob je přípravek na bázi lidské krevní plazmy.
4. 4. Způsob podle nároku 1 až 3 vyznačující se tím, že adsorbent je nerozpustný hydroxid kovu nebo hydratovaný kysličník kovu.
5. 5. Způsob podle nároku 4 vyznačující se tím, že adsorbent je hydroxid hořečnatý nebo hlinitý.
6. 6. Způsob podle nároku 1 až 4, vyznačující se tím, že adsorbent obsahuje gel hydroxidu hlinitého nebo celulózu.

   49 94

   4 4 9 4 4

   4 4 9 4 4

   4 4 994 4 9

   4 4 4 4

   44 44 • · • ·

   4 4

   4 4 4

   4 4

   4 · • · ··<»·4444

   Ί. Způsob podle nároku 1 vyznačující se tím, že adsorbent je křemelina, perlit, za horka expandovaný perlit, bentonit nebo práškovaný talek.
7. 8. Způsob podle nároku 1 vyznačující se tím, že adsorbent je přítomen ve formě gelu.
8. 9. Způsob podle nároků 1 až 8 vyznačující se tím, že roztok proteinu citlivý ke kontaminaci nekonvenčními přenosnými původci chorob je alespoň dvakrát přiveden do styku s čerstvou dávkou adsorbentů.
9. 10. Způsob podle nároku 9 vyznačující se tím, že roztok je třikrát přiveden do styku s čerstvou dávkou adsorbentů.
10. 11. Způsob podle jednoho z nároků 1 až 10 vyznačující se tím, že pH suspenze je v rozmezí od 4 do 7.
11. 12. Způsob podle jednoho z nároků 1 až 11 vyznačující se tím, že jeden nebo více parametrů roztoku jsou alespoň jednou v průběhu času styku roztoku s adsorbentem změněny.
12. 13. Způsob podle nároku 12 vyznačující se tím, že parametry roztoku jsou teplota, koncentrace jedné nebo více rozpouštěných látek a iontová síla.
13. 14. Způsob podle jednoho z nároků 1 až 13 vyznačující se tím, že čas styku roztoku s adsorbentem je v rozmezí od 3 minut do 48 hodin, např. mezi 30 minutami a 12 hodinami nebo mezi 3 hodinami a 48 hodinami.
14. 15. Způsob podle jednoho z nároků 1 až 13 vyznačující se tím, že teplota roztoku proteinu je v rozmezí od 0 °C do 20 °C, nejlépe kolem 2 °C.