CZ18522U1 - Zubní protetická jednotka - Google Patents

Description

(54) Název užitného vzoru:

Zubní protetická jednotka

CZ 18522 Ul

Zubní protetická jednotka

Oblast techniky

Technické řešení se týká zubní protetické jednotky tvořené zubním šroubovým implantátem s axiálním otvorem a zubní polohovatelnou nástavbou.

Dosavadní stav techniky

V současné době jsou známy různé zubní protetické jednotky sestávající ze zubního implantátu a zubní nástavby. Zubní implantát slouží k zavedení do kosti čelisti, se kterou po určité době vytváří pevné spojení. Zubní nástavba je zafixována v zubním implantátu a slouží k nesení zubní náhrady. V dentální chirurgii jsou používány zubní implantáty, jejichž vnitřní část je tvořena vyvrtaným otvorem se závitem, kuželovým otvorem a závitem, nebo jenom kuželem, vnitřním osmihranem a závitem, vnitřním šestihranem a závitem, nebo vnitřní válcovou částí, na kterou navazuje šestihran nebo osmihran, přičemž válcová část je zakončena závitem. Zubní nástavby určené pro implantáty s vnitřním šestihranem či osmihranem pak bývají vytvořeny s vnějším šestihranem nebo osmihranem. Všechna tato provedení slouží k přesnému nastavení a polohová15 ní nástavby a j ej hnu zafixování v implantátu k dosažení co nej větší paralelity.

Nevýhodou systémů používajících kuželové nebo kuželové a závitové spojení je jejich velmi pracná demontáž. U systémů s šestihranem nebo osmihranem se nástavba, která se vkládá do implantátu, může natáčet jen o 45°, resp. o 60°, a tím je do jisté míry omezena co největší paralelita.

2o Podstata technického řešení

Výše uvedené nedostatky do značné míry odstraňuje zubní protetická jednotka tvořená zubním šroubovým implantátem s axiálním otvorem a zubní polohovatelnou nástavbou, v provedení podle technického řešení, jehož podstata spočívá v tom, že implantát je opatřen v části přilehlé k zaváděcímu konci vnitřním závitem a v nezávitové části radiálním vybráním, které má v příčném řezu tvar pravidelného dvanáctiúhelníku, zatímco nástavba je opatřena spojovacím šroubem pro spojení s implantátem a její polohovací část má v příčném řezu tvar pravidelného šestiúhelníku, přičemž poloměry kružnic opsaných dvanáctiúhelníku a šestiúhelníku jsou shodné nebo téměř shodné.

Zubní nástavba může být vytvořena jako přímá s nosnou částí kuželovou nebo kulovou, nebo jako angulovaná.

Zubní protetická jednotka podle technického řešení zajišťuje oproti dosud známým řešením přesnější polohování nástavby vůči implantátu. To je umožněno tím, že polohovací část nástavby, která se umísťuje do vybrání v implantátu, má v příčném řezu tvar pravidelného šestiúhelníku, zatímco odpovídající část implantátu má v příčném řezu tvar pravidelného dvanáctiúhelníku.

Zubní nástavba se tedy může natáčet vůči implantátu o 30°. Další výhodou je větší stabilita vzájemné polohy nástavby a implantátu, neboť plocha, o kterou se nástavba opírá o implantát, je větší než u dosud známých řešení s šestihranem či osmihranem.

Přehled obrázků na výkresech

Zubní protetická jednotka podle technického řešení je schematicky znázorněna na připojených výkresech. Na obr. 1 je zubní šroubový implantát v podélném řezu, na obr. 2 je tentýž implantát v řezu rovinou A-A vyznačenou na obr. 1, na obr. 3 je geometricky vyjádřena vzájemná poloha implantátu a nástavby a na obr. 4, 5 a 6 jsou znázorněny zubní nástavby v nárysu, přičemž na obr. 4 je zubní nástavba přímá s nosnou částí kuželovou, uspořádaná na spojovacím šroubu, na obr. 5 je zubní nástavba přímá s nosnou částí kulovou, rovněž uspořádaná na spojovacím šroubu, a na obr. 6 je zubní nástavba angulovaná.

-1 CZ 18522 Ul

Příklady provedení technického řešení

Zubní protetická jednotka sestává ze zubního šroubového implantátu i a zubní polohovatelné nástavby 2. Implantát I je na svém vnějším povrchu opatřen vnějším závitem 3, pomocí něhož se zavádí do kosti čelisti. V podélné ose implantátu I je vytvořen axiální otvor 4 pro umístění nástavby 2. Implantát I je opatřen v ěásti přilehlé k zaváděcímu konci vnitřním závitem 5 a v nezávitové části radiálním vybráním 6, které má v příčném řezu tvar pravidelného dvanáctiúhelníku. Nástavba 2 sestává z polohovací části 2, jejíž vnější povrch má v příčném řezu tvar pravidelného šestiúhelníku a pomocí níž se přesně polohuje v dvanáctiúhelníkovém radiálním vybrání 6 implantátu i, z gingivální ěásti 8, která je při zavedení implantátu do čelisti v kontaktu s dásní, a z nosné části JO, která slouží pro nesení zubní náhrady, např. korunky. Vzájemné geometrické poměry pro polohování nástavby 2 v implantátu i jsou takové, že poloměry kružnic opsaných dvanáctiúhelníku a šestiúhelníku jsou shodné nebo téměř shodné. V nástavbě 2 je vytvořen otvor, ve kterém je uspořádán spojovací šroub 9, pomocí něhož se nástavba 2 upevňuje v implantátu i.

Zubní polohovatelná nástavba 2 může být provedena jako přímá, jejíž nosná část 10 má tvar kužele, koule apod., nebo jako angulovaná, tj. taková, jejíž nosná část 10 je zkosena pod určitým úhlem. U zubní přímé nástavby 2 tvoří polohovací část 7 a gingivální část 8 jeden celek, kterým prochází spojovací šroub 9, a nosná část 10 je našroubována na jeho volném konci. Zubní angulovaná nástavba 2 je vytvořena jako homogenní těleso všech tří částí, kterým prochází spojovací šroub 9.

Průmyslová využitelnost

Zubní protetická jednotka je určena pro použití jako vmezeřený nebo okrajový pilíř při náhradě jednotlivých zubů ve spojení s přirozeným chrupem i jako samostatný pilíř pro fixní hybridní zubní náhradu.

Claims (2)

1. NÁROKY NA OCHRANU

   1. Zubní protetická jednotka tvořená zubním šroubovým implantátem s axiálním otvorem a zubní polohovatelnou nástavbou, vyznačující se tím, že implantát (1) je v části přilehlé k zaváděcímu konci opatřen vnitřním závitem (5) a v nezávitové části je opatřen radiálním vybráním (6), které má v příčném řezu tvar pravidelného dvanáctiúhelníku, zatímco nástavba (2) je opatřena spojovacím šroubem (9) pro spojení s implantátem (1) a její polohovací část (7) má v příčném řezu tvar pravidelného šestiúhelníku, přičemž poloměry kružnic opsaných dvanáctiúhelníku a šestiúhelníku jsou shodné nebo téměř shodné.
2. 2. Zubní protetická jednotka podle nároku 1, vyznačující se tím, že zubní nástavba (2) je vytvořena jako přímá s nosnou částí (10) kuželovou nebo kulovou, nebo jako angulovaná.