CS255342B1 - Method of polyurethans or polyurethan-isocyanurates production - Google Patents

Description

255342 3

Vynález sa týká sposobu výroby polyure-tánov alebo polyuretán-izokyanurátov, zvlášťpolyuretánových a/alebo izokyanurátmí mo-difikovaných pien z polyesterpolyolov a/a-lebo polyéterpolyolov neobvyklého zloženiaa zlúčenín obsahujúcich aspoň jeden aktív-ny vodík, katalyzátor a pomocné látky, re-akciou s di- až polyizokyanátmi. Příprava polyuretánov sa uskutočňujespravidla z dvoch základných komponentov,polyolového komponentu a diizokyanátov ažpolyizokyanátov. Zloženie polyolového kom-ponentu je závislé od spůsobu jeho spraco-vania a druhu připravovaného polyuretánu.Pozostáva spravidla z polyesterpolyolu a//alebo polyéterpolyolu, katalyzátore, stabi-lizátore penenia, emulgátora, světelného sta-bilizátora, retardére horenia, nadúvadla,připadne dalších pomocných látok. Východiskové polyesterpolyoly a/alebo po-lyéterpolyoly používané v chémii polyuretá-nov sú zvyčajne presne definované zlúčeni-ny, pri výrobě ktorých sa vychádza z čis-tých surovin. Z ekonomických i ekologic-kých, často aj technických výhod sa využí-vajú na přípravu polyuretánov polyesterpo-lyoly a polyéterpolyoly na báze druhotnýchsurovin (čs. autorské osvedčenia 218170 a229 429]. Tieto suroviny májá širšie rozpa-tie kvalitatívnych ukazovatefov a možno ichpoužiť hlavně na výrobu takých polyester-polyolov alebo polyéterpolyolov, ktoré majúširoký rozsah parametrov. Tak napr., poly-esterpolyoly alebo polyéterpolyoly pre tvrdépolyuretánové alebo polyuretánizokyanurá-tové pěny z definovaných surovin majú hyd-roxylové číslo s presnosťou hraníc rozpatia20 až 30 mg KOH/g, konkrétné 450 + 20 mgKOH/g. Pri použití druhotných surovin sačasto stává, že připravený polyesterpolyolalebo polyéterpolyol má nevyhovujúce vlast-nosti, najma obsah hydroxylových skupin.Polyéterpolyoly alebo polyesterpolyoly premakké pěny, lepidlá a laky majú nízké hyd-roxylové číslo, napr. 48 mg KOH/g, Specifi-kované zvyčajne s presnosťou + 3 mg KOH//gram. Pri použití druhotných surovin naich přípravu nie je možné s pochopitelnýchtechnických příčin toto rozpatie u připravo-vaných produktov dosiahnuť. To je aj jedenz důvodov, prečo sa nepřipravují! polyester-polyoly a/alebo polyéterpolyoly pre polyure-tány s nízkým hydroxylovým číslom z dru-hotných surovin.

Podlá tohto vynálezu sa sposob přípravypolyolového komponentu z polyesterpolyolua/alebo polyéterpolyolu s výhodou pre vý-robu polyuretánov a polyuretánových alebopolyuretán-izokyanurátových pien zo zlúče-nín s nevyhovujúcim hydroxylovým čísloms výhodou obsahujúcich potřebné příměsiako aktivátory, stabilizátory, emulgátory, na-dúvadlá, retardéry horenia, katalyzátory, pl-nidlá, farbivá, uskutočňuje tak, že k základ-nému polyolu s výhodou o hydroxylovomčísle 30 až 800 mg KQH/g sa přidá 0,1 až15 % hmot. zlúčenín aspoň s 1 aktívnym vo- díkom o hydroxylovom čísle 20 až 2 000 mg KOH/g. Výhodou sposobu výroby podlá tohto vy-nálezu je možnost využit široký sortimentpolyesterpolyolov a polyéterpolyolov vyro-bených z netradičných surovin, vrátane dru-hotných surovin, ďalej technicky jednodu-cho modifikovat vlastností kyslíkatých kom-ponentov výroby polyuretánov a polyuretán--izokyanurátov technicky i ekonomicky do-stupnými polyolmi, a to všetko bez újmy nafyzikálno-chemických a dalších úžitkovýchvlastnostiach vyrábaných polyuretánov ale-bo polyuretán-izokyanurátov. Ďalej pružné podlá potrieb meniť sorti-ment výrobkov a v neposlednom radě, vy-užívat synergizmus spoluposobenia viace-rých polyolov.

Na formuláciu polyolového komponentupre polyuretany z polyolu a pomocných lá-tok možno na úpravu obsahu hydroxylovýchskupin použiť podlá tohto vynálezu celý radorganických zlúčenín s aktívnym vodíkom.Ak je obsah hydroxylových skupin použité-ho polyolu nízký, je vhodné použit nízkomo-lekulové, s výhodou kvapalné viacsýtne zlú-čeniny s vysokým obsahom aktívneho vodí-ka, vyjádřeného ako hydroxylové číslo v mgKOH/g, napr. metanol, etylénglykol a inéglykoly, glycerol, trimetylolpropán, penta-erytritol ap. Zvyčajne sa upravujú aj inévlastnosti polyolu, napr. viskozita. Polyol svysokým hydroxylovým číslom oproti poža-dovanému sa upravuje s vysokomolekulár-nymi kvapalnými zlúčeninami s nízkým ob-sahom hydroxylových skupin, napr. polyéter-polyolmi s obsahom hydroxylových skupin20 až 100 mg KOH/g, v případe úpravy ajviskozity použitého polyolu prichádzajú doúvahy polyesterpolyolu alebo ich zmesi sinými zlúčeninami.

Popísaný spůsob přípravy polyolu alebopolyolového komponentu možno s výhodoupoužiť vo výrobní polyolu a po analýze u-praviť priamo vo výrobnom zariadení hydro-xylové číslo polyolu, připadne přidat ďalšiepotřebné příměsi.

Ako vhodné polyesterpolyoly možno po-užit polyesterpolyoly z druhotných surovinalebo polyesterpolyoly alebo ich zmesi s po-lyesterpolyolmi na báze dikarboxylových ky-selin a/alebo ich anhydridov s dvojmocný-mi až viacmocnými alkoholmi a/alebo poly-éterpolyolmi.

Vhodné polyéterpolyoly, ktoré možnopoužiť na zmesi s polyéterpolyolom, sú pro-dukty adície, zvlášť polyadície s nízkomole-kulárnou epoxyzlúčeninou alebo zmesou epo-xyzlúčenín ako s etylénoxidom, propyléno-xidom, epichlórhydrínom s viacmocným alko-holom, ako glycerolom, trimetylolpropánom,pentaerytritolom ap., polykarboxylovými ky-selinami alebo viacmocnými fenolmi. Akoizokyanátová zložka podlá tohto vynálezuprichádzajú do úvahy organické di- až po-lyizokyanáty, napr. arylpolyizokyanáty ben- 255342 5 zenového alebo naftalénového ‘radu, ktorésú reaktívnejšie a menej toxické ako alifa-tické di-izokyanáty až polyizokyanáty. Ta-kými sú: 2.4- toi ué ndiizok y aná t, 2.6- toluéndiizokyanát a ich zmesi.

Možu sa použit ďalšie diizokyanáty, napr. fenyléndiizokyanát, a-naítaléndiizokyanát, 4-toluéndiizokyanát, n-hexyléudiizokyanát, metylén-bis-(4-fenyléndiizokyanát)-metán,3,3<-ditoluén-4,4‘-diizokyanát,4,4‘-metándifenyldiizokyanát,3,3‘-dimetoxy-4,4‘-difenyléndiizokyanát, 1.5- naítaléndiizokyanát, 2,4-chlórEenyléndiizokyanát, hexame Ly lén d iizoky anát, 1,3-cyklopentyléndiizokyanát, 1.2- cyklohexyléndiizokyanát, i ,4-cyklohexyléndiizokyanát. cy klopen ty lidéndiizokyan á t, cyklohexylidéndiizokyanát, p-fenyléndiizókyanát, m-fenyléndiizokyanát. 4,4‘-diřenylpropándiizokyanát, l-metyl-2,4-fenyléndiizokyanát, 4,4:-diíenyléndiiz0'kyanát, 1.2- propyléndiizokyanát, 1.2- butyléndiizokyanál, etylidéndiizokyanát, propylidéndiizokyanát, butylidéndiizokyanát, 1 3,5-triizokyanobenzé o, 2,4 6-triizokyanátotoIuén, 2.4.6- -tri’zokyanátochlórbenzén, 4,4‘,4“-trifenylmetántriizokyanát, polymetylénpolyfenylizokyanát alebo ich zmesi.

Vysokomolekulárne polyizokyanáty sú kva-palné produkty reakcie diizokyanátov a po-lyhydroxyzlúčemn alebo polyamínov. Okremtoho možu sa použit' polyizotiokyanáty či-lého zmesi. polyizotiokyanátov s polyizokya-nátmí. Podobné sa možu použit technickénorulinovnué alebo surové polyizokyanáty,napr. surová zmes metylén-bi.s-(-fenyJizokya-nálu).

Okrem toho v níektorých prípadoch jevhodné ako izokyanátový komponent po-užit predpolymér, t. j. produkt po čiastočnomzreagovauí polyesterpolyolu alebo jeho zme-sí s cíiizokyanátmi. Volba druhu použitéhodiizokyanátu, resp. poiyizokyanátu závisí odvlastností východiskových surovin a poža-dovaných vlastností produktu.

Na vlastnosti tuhých (tvrdých) polyure-tanových alebo polyuretán-izokyanurátovýchpien má značný vplyv druh a množstvo po-mocných látok, medzi ktoré patria: aktivá-tory, stabilizátory, emulgátory, nadúvadlá,rozpúšťadlá, zhášadlá, plnidlá a pod. (J. H.

Saunders a K. C. Frisch: Polyurethanes; pře-klad: Chimija polyuretanov. Izdatelstvo „Chi-mija“, Moskva 1968.)

Ako aktivátory zvlášť vhodné sú najmaterciárně aminy, ako napr. N,N‘-dimetyIcyk-lohexylamín, dimetyletanolamín, trietyléndi-amín, dimetylanilín, pyridin, etylmorfolín,chinolín, a pod. alebo organokovové zlúče-niny, ako dibutylcínlaurát, n-butylcíntrichlo-rid, trimetylcínhydroxid, dimetylcíndichlorid,octan ortuťnatý, soli antimonu, bizmutu apod. Pri použití nerafínovaných vedfajšíchproduktov třeba počítat s katalytickým vply-vem přítomných kovo-v, najma soli kobaltu,chrtímu, mangánu, molybdenu, železa a mýchpřechodných kovov.

Ako trimerizačné katalyzátory vhodné napřípravu polyuretán-izokyanurátových pienmožno použit terciárně aminy (NSR pat. č.951161, USA pat. 2 993 870, V. Brit. pat. č.856 372), trialkylfosfíny (Hofmann A. W.:Jahresber. 349 /1958/, Ber, 3, 761 /1870/),organické óniové zlúčeniny, etylénimíny,karboxyláty kovov, zásadité katalyzátory,zahrňujúce oxidy a hydroxidy alkalickýchkovov a zemin ich hydroxidy, uhličitany, al-koholáty (V. Brit. pat. 809 809) a fenoláty,ďalej alkalické soli enolizovatetných zlúče-nín, zlúčeniny cínu, antimónu, Friedel-Craft-sove katalyzátory a cheláty alkalických ko-vov. Dobré známe sú kombinácie katalyzá-torov s terciárnym amínom (USA pat. číslá3 J 80 846, 3 166 483, 3 189 626, 3 170 628 3 154 522, 2 993 870, 3 146 219; NSR pat. č.1013-869), ako aj organicko-oxóniové zlúče-niny (V. Brit. pat. 837 120 a USA pat. číslo3 010 963) a ďalšie katalyzátory.

Praktické použitie z týchto katalyzátorovmajú však len tie, ktoré v koncentrácii 0,1až 10 % hmot. umožnia trimerizáciu izokya-nátov pri teplote 20 °C tak, že konverzia po-čas 10 minut presiahne 85 až 90 % hmot.Medzi takéto katalyzátory patří hlavně 2,4,6--tris- (dimetylamínoety 1)fenol, 2,4,6-tris- (di-etylamínometyljfenol, N,N‘,N“-tris-(dime-tylainínopropyl jsym-hexahydrotiazín, hyd-roxid draselný, hydroxid sodný, octan dra-selný a kombinácie tereiárneho aminu s al-kalickou solóu. Z dostupných nadúvadiel sa používajú zvy-čajue také zlúčeniny, ktoré pri zahriatí a-lebo premene izokyanátora uvofňujú plyn-né zlúčeniny. Přednostně sa používajú pripěnění nízkomolekulárne kvapaliny a voda.Reakčné teplo a reakcia vody s diizokyaná-tom sposobuje penenie zmesi za tvorby do-statočne stabilnej pěny, ktorá ci udržujesvoju formu, kým hmota nezgelovatie. Vhod-né nízkomolekulárne kvapaliny sú fluór-chlóruhfovo-díky, ktoré majú teplotu varupřibližné medzi 20 až 50 °C alebo ich zmesi,napr. trichlórfluórmetán, trichlórfluóretán,dichlórdifluórmetán, dichlórmonofluórme-tán, monochlóretán, monochlórmonofluóre-tán, difluórmonochlóretán alebo difluórdi-chlóretán. Možu sa však použit aj zlúčeniny 7 8 255 s teplotou varu —50 až 110 °C, připadne is vyššou teplotou varu (USA pat. 2 865 969).

Stabilizátory zubezpečujú tvorbu, velkosta rovnoměrnost buniek pěny. Sú to organo-sílány, napr. zmesné polysiloxán-polyoxyal-kylénové polymery (USA pat. 2 834 748 a č. 2 917 480). Význam emulgátorov spočívá v zlepšenírozpustnosti reakčných komponentov, při-padne pomocných látek. Takými sú obvykléemulgátory, ďalej dioktylftalát, dibutylfta-lát a pod.

Do polyuretanových alebo pc lyuretán-izo-kyanurátových pien je možné přidat retardé-ry horenia typu bis-(haloalkyl)i'c<náírv. pre-dovšetkýrn bis (2-chlór etyl) fosfát, bis (P-btom-etylfosfát), 2-chlórpropáníosfát, a ďalšie or-ganické zlftčeniny, ktoré posobia slet.sne akozmákčovadlá. Ako retardéry horenia je mož-né použit aj anorganické látky, ktoré majútiež funkciu plnidfa a farbiva, napr. amó-niumfosfáty, bóritan sodný, oxid antimoni-tý, ale aj organické polymérne látky, akopráškový polyvinylchíorid.

Postup podlá vynálezu sa može realizovatznámými postupmi vylievaním alebo strie-kaním na běžných zariadeniach používanýchna výrobu polyuretanových hmot. V závis-losti od druhu vypeňoviacieho zariadenia savolí sposob dávkovania jednotlivých kompo-nentov. Ďalšie podrobnosti sposobu výroby pódiato-hto vynálezu, ako aj ďalšie výhody sú zřej-mé z príkladov. Příklad 1

Do štvcrhrdlej banky o objeme 4 dm5, opa-a prívodom dusika sa naváži 2 530 g desti-lačných zvyškov z výroby cyklohexanónu acyklohexanolu oxidáciou cyklohaxánu (čís-lo kyslosti 267,4 mg KOH/g, číslo zmydel-nenia 420,2 mg KOH/g, hydroxylové číslo4,95 % hmot., brómové číslo 27,4 g Br/100 g,voda — 5,68 % hmot., viskozlta = 160 mPas (25 °C, hustota d?0 = 1 092 kg/m3),620 g pentaerytritolu a 1 464 g dietyléngly-ko-lu. Esterilikáciou a reesterifikáciou s po-lyesterifikáciou pri teplete 200 °C za pří-tomnosti dusíku, a súčasného odstraňovani-anízkovrúcich produktov a vody sa za 10 ho-din získá produkt o čísle l-ryslosti 1,8 mgKOH/g, číslo zmydoluenia 275,0 mg KOH/g,hydroxylovom čísle 500 mg KOH/g, viskozi-te 840 mPas pri 25 °C a hustotě 1140 kg/m3.Připravený polyesterpolyol sa zmieša s po-lyéterpolyolom o hydroxylovom čísle 450iniligramov KOH/g v hmotnostnom pomere3 : 1. Takáte zmes polyesterpolyolu a poly-éterpolyolu je vhodná pro spracov-anie natvrdé polyuretánovú pěnu; má hydroxylovéčísle· 488 mg KOH/g a použije sa na přípra-vu polyolu o potrebnom hydroxylo-vom čís-le.

Vezme sa ΕΌ g zmesi polyesterpolyolu apolyéterpolyolu (hmot. poměr 3:1), přidása vypočítané množstvo· etylénglykolu a týmsa upraví hydroxylové číslo· polyolu na po-žadovánu hodnotu, ako vidno v tab. 1.

Tabulka 1 Číslo pokusu Polyesterpolyol + T polvéterpolyol(3:1) (g) Etylénglykol (g) Hydroxylové číslonaformulovanéhokyslíkatého kompo-nentu (mg KOH/g) 1 50 — 488 2 50 0,55 50? 3 50 1,1 517 4 50 1,65 533 5 50 ;? ;> 548 6 50 2 75 563 Z týchto· polyolov (naformulovaného kys-líkatého· komponentu) sa připraví polyolovýkomponent primiešaním 1 g polyuretanovéhokatalyzátora VPFU 1 375,1 g stabílizátoraB 8404 a 20 g Freonu 11. Přidáním vypočí-taného množstva 4,4‘-metándifenyldiizokya- nétu (ΜΊΙ, Desmodur 44 V) do připravené-ho polyclového komponentu a ich zmieša-ním sa připraví tvrdá polyuretanová pěnas nasledujúcim priebehom (tab. 2) a tepel-nou stabilitou (pódia ASTM 1892). 9 50

Tabulka 2 Číslo pokusu MDÍ l O ) TZ Časy penenia (s) SZ zvs ';’epe!uá stabilita 05 t!C 1 ‘ změna v % 95 -'Czmsua 1 61 38, 120, 120 0,30 0,80 2 63 38, 115, 115 0,30 0,39 3 65 38, 119, 120 0,20 0.29 4 67 40, 120, 120 o,/o 0,08 O 69 42, 120, 120 0 08 0,3 δ 70,5 42, 120. 120 0,25 'ΓΖ — startovací čas,SZ — čas rastu pěny,AZ — stratů lepivosti Připravené pěny majú velnu dobré me-chanické vlastnosti, nízku zmrsUvns ' při tep-lotě 85 a 35 °C. Příklad 2

Zmiešaníin polycsterpulyolu popís-mébn vpříklade 1 s polyéíorpolyoloui (Slovaprcp T-450) o čísle kyslosti 0,008 mg KOH/g, hyd-roxylovom čísle 450 mg KOH/g, hustotěclH5 = 1 090 kg/m3, viskozite z/25 — 4,13 Passa připraví základný polyol o hydroxylovomčísle 433 mg KOH/g. Přidáváním etyléngly-kclu k základnému poiyolu sa vytvoria novétypy polyolev, címrnktorizovaué v tabulke 3. ει b u 1' k a 3 Číslo pokusu 3? o 1 y o 1 polyester -pel vol 181 r tvíén Hvbol P.8 in) yéterpr-ÍVí.O ’ (S) Hydroxylové ČífmQ (mg KOH/g) 1 37,5 500 2 37,5 — 13,5 4S8 3 37,5 0,55 12,5 502 4 37,5 1,1 553. 517 5 37,5 i.e o 12 5 533 6 87,5 2 2 i 315 548 7 37.6 2,75 Í3,j 563 T a b u 1' k a 1 Příprava tvrdoj nOR pěny Číslo pokusu MDI (5) Časy eeneni.·<1 ΐΖ 52 ΛΖ 8:Zy -.reiá-.Ové pany, tepelná stabilita pri95 C,C; ·; ;· zman? v % 2 61 33- 130, 1 30 LI, 81 3 (33 • 0 0,39 4 65 38. 1520- m 0.29 5 67 40, 1 z.:0, 180 0,08 6 69 O Ϊ - * 550, ' 83) 0,3 7 70,5 42, 0 ! >n 0,26

11 12 25534? Z nich (tab. 4) sa připraví polyolový kom-ponent přidáním 1 g katalyzátora VPPU-1375,1 g stabilizátora Tegostab B 8404 a 20 g tri-chlórfluórmetánu (Freónu-11). Připravenápolyuretánová pěna má výborná štruktúru,veimi dobré fyzikálno-mechanické vlastnos-ti, najma tepelná stabilitu pri 95 °C. Příklad 3

Do štvorhrdlej banky o objeme 2 dm3, opa-trenej miešadlom, nástavcom a chladičom,sa naváži 258,0 g destilačných zvyškov z vý-roby cyklohexanónu oxidáciou cyklohexánu,specifikovaných v příklade 1, ďalej 84,0 gmomoetylénglykolu a 579,4 g vodného roz-toku, tzv. sirupov z výroby pentaerytritoluo zložení: 8 % hmot. pentaerytritolu, 2 % hmot. dipentaerytritoolu (hexózaj, 10 %hmot. mravčanu vápenatého, 3 % hmot. pen-taerytritolformiátu a 77 % hmot. vody. Re-akcia prebieha pri teplote 200 °C za sáčas-ného odstraftovania nízkovrúcich podielov,najma vody. Za 9 hodin pri dosiahnutí čís-la kyslosti produktu = 1,5 mg KOH/g sareakcia ukončí a filtráciou odstráni z pro-duktu zrazenina mravčanu vápenatého, resp.pentaerytritol-formiátu. Získá sa 340 g po-lyéterpolyolu o čísle kyslosti 1,5 mg KOH/g,čísle zmydelnenia 280 mg KOH/g, hydroxylo-vom čísle 470 mg KOH/g, viskozite — 920mPas a hustotě d420 = 1 136 kg/m3. Opravahydroxylového čísla na požadovaná hodno-tu sa robí prídavkom glycerolu na hodnotyuvedené v tab. 5.

Polyesterpolyol (g) 50 50

Glycerol (gj — 0.8 Výsledný poly- esterpolyol (mg KOH/gj 470 490

Tabulka 5 50 50 50 50 50 16 2,4 3,2 4,0 4,8 510 530 550 570 590 Z takto připraveného polyolu sa postupompopísaným v příklade 2 připraví poloylovýkomponent takto: polyesterpolyol (s obsa-hom glycerolu v množstve = 40 g; poly-esterpolyol (Uropol DP 124/0] v množstverovnajácom sa 10 g; katalyzátor S-26 - 0,05gramov; katalyzátor Uropol DP 124/0 == 0,25 g; Metation S-26 == 0,5 g; trichlór-fluórmetón (Freón-11) = 16 g; Termolin 101rovná sa 5 gramov; Stabilizátor TegostabB 8404 = 1 g. Tento reakciou s MDI v množ-stvách uvedených v příklade 1 poskytne tvr-dý polyuretánová pěnu s velmi dobrou štruk-tárou a fyzikálno-mechanickými vlastnoslá-mi. Příklad 4 K 500 g polyesterpolyolu připraveného pó-dia příkladu 1, o hydroxylovom čísle 500 mgKOH/g sa přidá 50 g polyéterpolyolu o hyd-roxylovom čísle 48 mg KOH/g. Připravenýpolyol, zmes polyesterpolyolu a polyéterpo-lyolu má hydroxylové číslo 458 mg KOH/g,čo odpovedá požadovánej hodnotě 450 + 2'5miligramov KOH/g. Potom tvrdá polyuretá-nová pěna připravená postupom popísanýmv příklade 3 má rovnoměrná štruktáru a vel-mi dobré fyzikálno-mechanické vlastnosti. Příklad 5

Esterifikáciou a/alebo polyesteriíikáciou425 g destilačných zvyškov z výroby cyklo-hexanónu oxidáciou cyklohexánu so 72,5 gpentaerytritolu a 66 g dietylénglykolu sa zís-ká 484 g polyesterpolyolu s hydroxylovýmčíslom 213 mg KOH/g. Po přidaní 12 g ety-lénglykolu sa připraví polyesterpolyol s hyd-roxylovým číslom 250 mg KOH/g.

Do 30 g polyesterpolyolu sa přidá 2,2 gstabilizátora Tegostab 1903, 0,6 g zmesi di-metylcyklohexylamínu a dibutylcíndilaurátuv hmotnostnom pomere 10 :1, 0,85 g 2,4,6-tris-(dimetylamínometyl)fenolu a 20 g tri-chlóríluórmetánu. Po zhomogenizovaní napolyolový komponent sa zmieša so 122 g di-fenylmetándiizokyanátu. Vzniklá polyuretá-nová pěna modifikovaná izokyanurátmi márovnoměrná štruktáru a podlá normy ASTM1692 je samozhášavá. Příklad 6

Postupom popísaným v čs. AO číslo229 429 sa připravil polyesterpolyol z des-tilačných zvyškov z výroby dimetyltere-ftalátu (číslo kyslosti =53+10 mg KOH//g, číslo zmydelnenia = 488 mg KOH/g, vis-kozita prí 50 “C = 2 — 3,4 Pas), ktoré pometanolýze mali tieto hodnoty: číslo kyslos-ti = 96,5 mg KOH/g, číslo zmydelnenia == 447,6 mg KOH/g, dynamická viskozita pri75 = 0,8 — 5,3 Pas.

Do štvorhrdlej banky o· objeme 2 dm3, opa-trenej miešadlom, nádstavcom a chladičomsa naváži 750 g destilačných zvyškov po me-tanolýze, 690 g dietylénglykolu a 100 g pen-taerytritolu. Reakcia sa uskutečňuje pri tep-lote 200 C’C počas 8 hodin a získaný polyes-terpolyol má číslo kyslosti = 1 mg KOH/g,hydroxylové číslo = 420 mg KOH/g, číslozmydelnenia = 249,3 mg KOH/g a viskozitasa rovná 14,4 Pas. Polyolový komponent sapřipraví z 5Ό g polyolu, 1,1 g etylánglykolu,1 g katalyzátora VPPU 1375, 1 g stabilizá-tora B 8404 a 20 g trichlórfluórmetánu (Fre-onu 11). Reakciou s 58 g MDI sa připravítvrdá pěna s rovnoměrnou štruktárou a dob-

Claims (1)

14 13 rými fyzikálno-mechanickými vlastnosťami.Příklad 7 Postupom podl'a příkladu 5 sa připravípolyesterpolyol s hydroxylovým číslom 213miligramov KOH/g. Po přidaní 12 g zmesímetanolu a monoetylénglykolu v hmotnost-nom pomere 1 :1, sa připraví polyesterpo-lyol s hydroxylovým číslom 250 mg KOH/g. Do 30 g upraveného polyesterpolyolu (OH sa rovná 250 mg KOH/g) sa přidá 2,2 g sta-bilizátora Tegostab 1903; 0,6 g zmesi dime-tylcyklohexylamínu a dimutyléndilaurátu vhmotnostnom pomere 18 : .1; 0,85 g 2,4,6--tris-(dimetylamínometyl) fenolu a 20 g tri-chlórfluórmetánu. Po zhomogenizovaní napolyolový komponent sa zmieša sa 122 g di-fenylmetándiizokyanátu. Vzniknutá polyure-tánová pěna modifikovaná izokyanurátmimá rovnoměrná strukturu a pódia normyASTM 1692 je samozhášavá. P R E D Μ E T Spósob výroby polyuretánov a/alebo poly-éterpolyolu s výhodou pre výrobu polyure-tánov ia polyuretanových alebo polyuretán--izokyanurátových pien zo zlúčenín s nevy-hovujúcim hydroxylovým číslom s výhodouobsahujúcich potřebné příměsi ako aktivá-tory, stabilizátory, emulgátory, nadúvadlá, VYNÁLEZU retardéry horenla, katalyzátory, plnidlá, far-bivá, vyznačujúci sa tým, že k základnémupolyolu s výhodou o hydroxylovom čísle 30až 800 mg KOH/g sa přidá 0.1 až 15 % hmot.zlúčenín aspoň s 1 aktívnym vodíkem o hyd-roxylovom čísle 20 až 2 000 mg KOH/g.