CS231646B1 - Způsob vytváření, tkaniny a zařízení k provádění tohoto způsobu - Google Patents

Abstract

Vynález se týká ústředního ústrojí tkalcovských stavů, v němž probíhá vlastní vytváření tkaniny. Řeší se problém zvýšení rychlosti tkaní a tedy produktivity stavu, zvýšení životnosti a spolehlivosti.· Na druhé straně jde o zmenšení hlukové emise, chvění, otřesů a celkových rozměrů stroje. Dosahuje se toho integrovaným uspořádáním dřívějších tři nezávislých ústrojí: prošlupního, prohozního a přípazného. Vytváří se jediné integrované tkací ústrojí, a sice takové, které samo o sobě nemá vůbec žádné pohyblivé součástky. Způsob vytváření tkaniny podle vynálezu se vyznačuje tím, že prošlupy jsou vytvářeny působením vytékající tekutiny, jejíž směr proudění se poté změní tak, ze tekutina protéká prohozním kanálem a tím strhává prochazovaný útek. Následující příraz útku k čelu tkaniny se pak provádí tahem za osnovní nitě, čímž se vyvodí pohyb čela tkaniny proti nehybným bokům prohozního kanálu. Tkací ústrojí pak má prohozní otvory, vytvářející ve svém souhrnu prohozí kanál, provedeny v nehybných dělicích lamelách, mezi nimiž jsou prošlupní lamely s vybráními představující prostory pro vytváření prošlupu, přičemž jak svůrka, tak prsník stavu jsou vůči tkacímu ústrojí'pohyblivé a svůrka je spojena s mechanismem např. vačkovým nebo klikovým pro generaci přírazného pohybu. Vynález jo realizovatelný jak v pneumatickém, tak hydraulickém provedení. Nejlépe jej charakterizuje obr. 2.

Description

Vynález se týká způsobu vytváření tkaniny z nití vzájemnou vazbou dvou křižujících se soustav nití, kde nitě jedné osnovy se postupně prohazují prošlupy vytvořenými v druhé soustavě nití a dále zařízení k provádění tohoto způsobu.

Základními celky dosavadních tkalcovských stavů jsou tři ústrojí provádějící vlastní tkaní. Je to v prvé řadě prošlupní ústrojí, vytvářející v osnovních nitích před čelem již hotové tkaniny prošlup, přičemž některé z osnovních nití jsou vychýleny nad, jiné pod tkací rovinu. Další je prohozní ústrojí, zajišťující zanesení útku do prošlupu. Konečně třetí ústrojí příraz útku k čelu tkaniny, jímž je teprve proces zatkání útku uzavřen. Původně byla všechna tato ústrojí mechanická. Ovšem nutnost vykonávání velmi rychlých vratných pohybů vede k tomu, že mechanické řešení s urychlováním a brzděním značných hmot je na mezi svých možností a omezuje další cestu zvyšování výkonu tkalcovských stavů nutností vyvozováni extrémně velkých sil na překonání setrvačných účinků a ohledy na namáhání a opotřebení pohybujících se součástí. Jedna z cest řešení s tím spojených problémů sleduje možnost nahrazení mechanických ústrojí ústrojími fluidickými, kdy přestavování setrvačných hmot je nahrazeno účinky protékající tekutiny, kapaliny nebo plynu. V prvé fázi byl takto nahrazen pohyb člunku, zanášejícího útek do prošlupu, výtokem tekutinového proudu z trysky u stavů označovaných jako tryskové tkalcovské stavy. Pohyb člunku se totiž děl s nejvyššími rychlostmi a to znamenalo i nejvyšší hodnoty zrychlení. Další zvyšování rychlosti tkaní však již dospělo do stadia, kdy se limitujícím faktorem jeví setrvačné účinky i u prošlupního a prírazného ústrojí.

231 BM

Uvedené nedostatky odstraňuje způsob vytváření tkaniny z nití vzájemnou vazbou dvou křižujících se soustav nití, kde nitě jedné soustavy se postupně prohazují prošlupy vytvořenými v druhé soustavě nití, podle vynálezu. Podstata způsobu spočívá v tom, že tekutina, vytvářející prošlupy, strhává protékáním prohoznim kanálem za prošlupní částí stavu prohazovaný útek, načež při přírazu útku se tahem za osnovní nitě útek přiráží k čelu tkaniny nehybnými boky prohozního kanálu. Zařízení k provádění způsobu vytváření tkaniny ústrojím je opatřeno prošlupními tryskami, připojenými na zdroj pracovní tekutiny, vytvořenými v soustavě tryskových lamel oddělených dělicími lamelami, kde v tryskových lamelách jsou po obou stranách tkací roviny prošlupní vybrání dosahující až k prohoznim otvorům, jejichž okraje jsou alespoň na části obvodu vyhnuty do směru prohozu útku, čímž se mezi okraji sousedních dělicích lamel vytvářejí prohozní trysky Coandova typu. Podstata zařízení spočívá v tom, že prohozní otvory jsou vytvořeny v ·ρα-νη*|&Η délicích lamelách a jak svůrka, tak prsník stavu jsou vůči prošlupním lamelám i dělicím lamelám pohyblivé a svůrka je spojena s mechanismem pro generaci přírazného pohybu, například.mechanismem vačkovým nebo klikovým.

Základní výhoda spočívá v tom, že nejenže zde tedy odpadá jako u dosavadních tryskových stavů mechanické zanášení útku pohybem člunku, ale odpadá i mechanické vytváření prošlupu a i vlastní elementy provádějící přírazné působení na útek jsou zde nehybné. Ve vlastním tkacím ústrojí podle tohoto vynálezu tedy zcela odpadají pohyblivé součástky a odpadá i jejich mechanický náhon. Celé tkaní v tkacím ústrojí stavu se děje pouze pohybem tekutiny a tkaného materiálu.

Odpadá zde tím převážná většina omezujících faktorů, které fiosud zásadním způsobem limitovaly další zvyšování produktivity tkaní. Odpadá chvění, rázy a hluk, namáháni a opotřebování v těchto dosavadních mechanických tkacích ústrojích. Celé ústrojí je velmi kompaktní, s malými vnějšími rozměry a to umožňuje spolu s odstraněním rozměrných náhonových mechanismů radikálně zmenšit celkové rozměry stavu. Především se předpokládá možnost

231 840 podstatného zvýšení rychlosti tkaní, nedosažitelné s dosavadními mechanickými tkacími ústrojími.

Na připojených výkresech jsou znázorněny příklady provedení tkacího ústrojí tryskového tkalcovského stavu k provádění způsobu vytváření tkaniny podle tohoto vynálezu, kde značí obr. 1 příčný řez sestaveným tkacím ústrojím, a sice řez vedený rovinou kolmou ke tkací rovině a rovnoběžnou se směrem pohybu osnovní ch nití při tkaní, obr. 2 schematická uspořádání stavu, obr. 5 jiné alternativní uspořádání mechanismu k vyvození potřebného pohybu tkaniny při přírazu, obr. 4 dělicí lamelu v případě provedení tkacího ústrojí podle obr. 1, obr. 5 část provedení z obr. 1 a sice ve zvětšení rez okraji prohozních otvorů.

Tkací ústrojí, jehož příklad provedení je znázorněn na obr. 1, je sestaveno z tenkých lamel, navléknutých na svorníky 59, které procházejí kruhovými vodicími otvory 54 /viz též obr. 4/. Vodicí otvory 54 jsou vyrobeny s malými rozměrovými tolerancemi a při navléknutí lamely na svorníky 59 je tak zajištěna jejich přesná poloha a vyloučeno jejich posouvání vůči sobě.

Na obr. 1 je řez vedený svislou rovinou ležící právě v úrovni před dráhou jedné,osnovní nitě, která by na obr. 1 procházela zleva doprava. Je patrné, že dráha osnovní nitě vede t

mezi dvěma prošlupními lamelami: horní prošlupní lamelou 5a a dolní prošlupní lamelou 5b· Mezi oběma jsou jen úzké mezeřy: vlevo vstupní štěrbina 52, jíž osnovní nií 2 vstupuje, do tkacího ústrojí 100 /'viz např. obr. 2/,vpravo pak výstupní štěrbina 520, jíž je vyváděna již hotová, utkaná tkanina 20. Mezi oběma štěrbinami se* výška mezery podstatné zvětšuje. V horní prošlupní lamele 5a je vytvořeno horní prošlupní vybrání 55a, v dolní prošlupní lamele 5b je symetricky tvarované spodní prošlupní vybrání 55b. Obé prošlupní vybrání 55a a 55b dosahují vpravo až za prohozní otvor 10 v dělicí lamele 4, patrný též na obr. 4. Erošlup v osnovních nitích 2 se vytváří účinkem tekutinového proudu, vytékajícího do dutiny utvořené prošlupními vybráními 55a a 55b z jedné ze dvou prošlupních tryek la, -lb a to bul z horní prošlupní trysky la nebo z dolní prošlupní trys4

231 Μβ ky lb. Může jít buů o kapalinu, např. vodu nebó*plyn, například vzduch. Tato tekutina je přiváděna napájecími Kanálky 51a, 51b, 31c, 51d vytvořenými stejnolehlými kruhovými otvory jak v prošlupních lamelách 5a, 5b /oDr. 1/, tak v dělicích lamelách 4 /obr. 4/. V horní prošlupní lamele 5a nakreslené na obr. 1 je horní prošlupní tryska la spojena s prvním napájecím kanálkem 31a. V dolní prošlupní lamele 3b je dolní prošlupní tryska lb spojena až se čtvrtým napájecím kanálkem 51d, třetí napájecí kanálek 31c, který by symetricky odpovídal horní polovině obrázku dolní prošlupní lamelou 5b pouze prochází. Předpokládá se ovšem že u jiných dvojic prošlupních lamel 5a, 5b je toto propojení jiné. Půjde-li například pro tkací ústrojí jednoúčelově uzpůsobené pro tkaní textilií s plátnovou vazbou, bude u sousedních dvojic prošlupních lamel 5a, 5b oddělených od dvojice nakreslené na obr. 1 právě jen jedinou dělicí lamelou 4, propojení obrácené - např. s horní prošlupní tryskou la bude propojen druhý napájecí kanálek 51b. Předpokládá se, že pracovní tekutina je po dobu probíhajícího prohozu přiváděna vždy bučí do lichých napájecích kanálků 51a, 51c do prvého a třetího, které jsou pod sebou nebo jen do sudých napájecích kanálků: do druhého napájecího kanálku 51b a čtvrtého napájecího kanálku 51d, které' jsou oba rovněž pod sebou. Prošlupní trysky la, lb jsou skloněny smě rem k prohoznímu otvoru 10, takže při výtoku tekutiny z nich se ve vstupní štěrbině uplatňuje ejekční efekt - je tudy ovšem v malém množství přissáván atmosférický vzduch. Ovšem úhel sevřený s tkací rovinou je zase natolik velký, že se uplatňuje výrazná příčná složka silového působení na osnovní nii 2 á ta je vychýlena ze svého přímého směru. Výchylka je ovšem omezena pou ze na úsek mezi vstupní štěrbinou 52 a výstupní štěrbinou 520. Tím se vytvoří v dutině omezené hranami prošlupních vybrání 55 a po stranách pak dělicími lamelami 4 prošlup, kterým je prohazován útek. Toto vychýlení dosahuje totiž až za prohozní *otvor 10 k výstupní štěrbině 520. Tak značné vychýlení je umožněno ovšem také tím, že - jak bude dále na příkladu provedení ukázáno - je v této funkční fázi uvolněn tah v osnovních nitích 2. Měsíčkovité části okraje 41 na horní i dolní straně prohozního otvoru 10 jsou u tohoto provedení ohnuty do směru pohybu útku

231 Μβ při prohozu. Toto' ohnutí je v detailu zachyceno na obr. 5, kde je nakreslen řez vedený rovinou A-A z obr. i. Je patrné, že se tak vytvoří soustava štěrbinových trysek. Jsou to prohozní trysky 44. Výtokem tekutiny z nich je unášen útek prohozními otvory 10, které uspořádány za sebou, vytvářejí souvislý prohozní kanál, procházející všemi prošlupy. Na obr. 5 je čárkovaně naznačen průběh stěny tohoto prohozního kanálu 410. Důležité je, že prohozní trysky 44 mají vždy po straně svého ústí zakřivenou přídržnou stěnu 45, představovanou měsičkovitou částí okraje 41 prohozního otvoru 10 v sousední dělicí lamele 4. Znáným Coandovým jevem přilne vytékající proud k přídržné stěně 45 a je jí veden do potřebného směru prohozu prohozním kanálem, i když ústí prohozních trysek 44 takovýto směr nemají, ohyb měsíčkovitých částí okraje 41 není o plných 90°. Má to tu výhodu, že ústím prohozní trysky 44 musí procházet i osnovní niť 2 na své dráze k čelu tkaniny 20, Které se při prohozu nachází přibližně v místě, kde výstupní štěrbina dělicí lamely 420 vychází z prohozního otvoru 10 a menší ohyb zmenšuje problémy se třením osnovní nitě 2 resp. s průcho dem uzlíků. Po skončeném prohozu útku jsou osnovní nitě 2 napnuty a tahem za ně se pohybuje i čelo tkaniny 20 dovnitř prohozního otvoru 10. Přitom se osnovní niť 2 sesmekne z měsíčkovitých částí okraje 41 prohozního otvoru 10 a prochází v přímém směru kolem přírazného nosu 62, kde dělicí lamela 4 ohnuta není a osnovní niť 2 je tedy xažena bez ohybu, v podélném směru. Při tomto pohybu tlačí přírazný nos 62 před sebou zanesený útek, až jej nakonec přirazí k čelu tkaniny 20.

Jak bylo uvedeno, je součástí horní prošlupní lamely 5a v tomto uspořádání i osnovní zarážka podle autorského osvědčení č. 192 087. Je vytvořena v její levé části. Jejím účelem je včas zjistit eventuální přetržení osnovní nitě 2 a v takovém případě, vyslat signál k zastavení stavu. Jde v podstatě o odporový snímač přítomnosti nitě. Do napájecího kanálku zarážky 51 je přiváděna pod přetlakem pracovní těkutině, například vzduch. Prochází odtud štěrbinovým kanálkem 56 do předkomůrky 52. Snímací tryskou 50 o relativně značné šířce by tekutina mohla vytékat do atmosféry. Za normálního provozu tomu však brání osnovní niť 2, která kolem ústí snímací trysky 50 prochází a tím je uzavírá. V před6

231 Ml komůrce 52 je tedy vyšší než atmosférický tlak. Současně je přiváděna tekutina i do sekundárního přívodu 55» Výtok z něj §e střetává s výtokem z předkomůrky 52. Poměry jsou tak nastaveny, že výsledný proud vytvořený tímto střetnutím vychází do ventilačního vývodu 54. Jakmile se však kdekoliv na své dráze osnovní niť 2 přetrhne, tlak v předkomůrce způsobí silovým účinkem na ni to, že ji vytáhne - například z pro Slupni ch vybrání 55, dojde-li k přetrhu až tam - a odfoukne směrem dolů. Tím se ústí snímací trysky 50 uvolní, tekutina z ní může vytékat. Veškerý tlakový spád mezi napájecím kanálkem zarážky 51 a atmosférou se zmaří ztrátami ve štěrbinovém kanálku 56; v předkomůrce 52 bude tlak téměř atmosférický. To ovšem znamená, že odpadá průtok, s nimž se střetával proud vytékající se sekundárního přívodu 55. Není pak důvodu, proč by tento proud měl měnit svůj směr. Pokračuje tedy přímo a protéká do signálního kanálku 55» Ten pak je napojen na tlakový snímač, například s elektrickým výstupem ihned zastavujícím stroj.

Jak bylo uvedeno, celé toto ústrojí nemá v sobě vůbec žádné pohybující se součástky, celý proces se děje v zásadě silovým účinkem proudící tekutiny v dutinách: vytvoření prošlupů, prohoz útku a nakonec i detekce závad; Jediný pohyb zde konají osnovní nitě 2 a tkanina 20. Důležitý je zejména přírazný pohyb čela tkaniny 20 proti nehybným přírazným liosům 62. Využívá se k tomu pohybu svůrky 7. Na běžných stavech tak jako tak je svůrka 7 pohyblivá a její pohyb slouží k vypnutí osnovních nití při přírazu. Tak jako tak je síla přírazu přenášena osnovními nitěmi 2 i u běžných stavů. Zde je navíc pouze to, že i prsník 8 je pohyblivý a umožňuje, aby čelo tkaniny 20 vykonalo svůj krátký přirazný pohyb. Na obr. 2 je příklad uspořádání tkalcovského sta vu s tkacím ústrojím podle tohoto vynálezu, kde je schematicky naznačen průchod osnovních nití 2 i vytvořené tkaniny 20 i ústro jí generující přirazný pohyb. Jde o ústrojí s vačkovým mechanismem. Otáčením vačky 67 se způsobuje, že svůrka 7, provedená jako valeček, přes který jsou vedeny osnovní nitě 2, koná pohyby, při nichž se osnovní niti 2 vytahují v podélném směru z tkacího ústrojí 100, jak je naznačeno Šipkami znázorňujícími střídající

231 M6 se směry pohybu osnovních nití 2. Účinek vačky 67 je zde nepřímý, svůrka 7 je odpružená, aby na konci přírazu nebyly osnovní nitě příliš namáhány v okamžiku, kdy již přírazné nosy 62 zatlačily útek až na čelo tkaniny 20. Zatímco svůrka 7 je upevněna na svorkových pákách 71, vačka 67 vychyluje primární páku 72 a teprve její pohyb se pres pružinu 79 přenáší na pohyb svůrkových pák 71. Jde o běžné uspořádání, které může mít řadu variant. Neobvyklé je, že je zde odpružený i prsník 8. Je upevněn na prsníkových pákách, umožňujících krátké kývavé pohyby pod účinkem pohybu svůrky 7. Prsníkové páky jsou odpruženy prsníkovou pružinou 89. Důležitý je doraz 86. Ten zastavuje pohyb prsníkové pružiny 89, takže na konci pohybu svůrky 7 přestávají být osnovní niti 2 pružinami vypnuté. To usnadňuje vytvoření prošlupů poměrně malým silovým účinkem výtoku tekutiny z prošlupních trysek 1. Další dráha tkaniny 20 je opět již za prsníkem 8 provedena konvenčním způsobem přes odtahový drsný válec 68 na zbožový vál 22.

Vratné pohyby svůrky 7, s nutností zastavování a urychlování poměrně značné hmoty, nejsou ovšem vhodné pro tkaní extrémně vysokými rychlostmi, jaké jinak umožňuje nový princip vytváření tkaniny podle tohoto vynálezu. Alternativní uspořádání generace přírazného pohybu podle obr. 5, opět schematického, tuto nevýhodu nemá nebol součástky zde konají v podstatě rotační pohyb konstantní rychlostí. Osnovní nitě 2 jsou zde vedeny přes nehybný koncový válec 17 to jé s nehybnou osou, kolem níž se ovšem může otáčet, aby se zmenšilo tření a tahové síla v osnovních nitích 2. Před tkacím ústrojím 100, provedeným například podle obr. 1, jsou pak vodicí válečky 27. Na dráze mezi koncovým válcem 17 a vodícími válečky 27 jsou pak osnovní nitě periodicky vychylovány ze svého směru, čímž se v nich vyvolá potřebný axiální tah. Vychyl ování se děje rotací dvou svůrek, první svůrky 7a a druhé svůrky 7b, které jsou uchyceny na otáčejícím se rameni. Jsou na něm uchyceny tak, že jejich osy se po rameni mohou radiálně posouvat. Tento radiální pohyb však vymezuje pružina, která dovolí posun osy svůrky Ta, 7b směrem ke středu otáčení pouze tehdy, překročí-li se určitá velikost tahové síly v osnovních nitích 2.

231 MB

Na obr. 1 je sice v průhledu některými mezerami a otvory patrné uspořádání dělicí lamely 4, pro přehlednost je však ještě samotná dělicí lamela zakreslena na obr. 4· Je tam patrné, že jak vodicí otvory 34, umístěné ve shodné poloze jako v prošlupních lamelách 3j tax i otvory vytvářející ve smontovaném bloku lamel průchozí kanálky, mají kruhový tvar. Označení otvorů je stejné jako na obr. 1, takže je možné prorovnáním stanovit jejich význam. Zatímco pro přívod osnovních nití, 2 do prošlupních vybrání 33 postačují podle obr. 1 individuální vstupní štěrbiny 32 mezi oběma prošlupními lamelami 2, takže v dělicí lamele 4 takové štěrbina být nemusí, napravo od prohozního otvoru 10 již , pokračuje souvislé tkanina 20 vázaná provlečenými útky. Proto musí být souhlasně s výstupní štěrbinou 320 mezi prošlupními lamelami 3 podle obr. 1 v dělicí lamele 4 vyhotovena stejnolehlá výstupní štěrbina dělicí lamely 420.

Txací ústrojí podle vynálezu lae využít v oboru textilních strojů.

Claims (2)

1. PŘEDMĚT VYNALEZU

   231 848

   1. Způsob vytváření tkaniny z nití vzájemnou vazbou dvou křižujících se soustav nití, kde nitě jedné soustavy se postupně prohazují prošlupy vytvořenými v druhé soustavě nití, přičemž, prošlupy se vytvářejí působením vytékající tekutiny a příraz prohozeného útku k čelu tkaniny se provádí tahem za osnovní nitě, vyznačující se tím, že tekutina vytvářející prošlupy strhává protékáním prohozním kanálem za prošlupní částí stavu prohazovaný útek, načež při přírazu útku se tahem za osnovní nitě útek přiráží k čelu tkaniny ρονίτήmi boky prohozního kanálu.
2. 2. Zařízení k provádění způsobu podle bodu 1, opatřené prošlupními tryskami, připojenými na zdroj pracovní tekutiny, vytvořenými v soustavě tryskových lamel oddělených dělicími lamelami, kde v tryskových lamelách jsou po obou stranách tkací roviny prošlupní vybrání, do nichž vyústují prošlupní trysky a tato prošlupní vybrání dosahují až k prohozním otvorům, jejichž okruje jsou alespoň na části obvodu vyhnuty do směru prohozu útku, Čímž se mezi okraji sousedních dělicích lamel vytvářejí prohozní trysky Coandova typu, vyznačující se tím, že prohozní otvory AO/ jsou vytvořeny v pc/rn!|cJ\ dělicích lamelách /4/ a jak svůrka /7/, tak prsník /8/ stavu jsou vůči prošlupním lamelám /3a, 3b/ i dělicím lamelám /4/ pohyblivé a svůrka /7/ je spojena s mechanismem pro generaci přírazného pohybu, například vačkovým nebo klikovým.