CS227971B1 - Způsob zjišťování prostorového průběhu mnohočlenné soustavy rovnoběžných podélných těles - Google Patents

Description

Předmětem vynálezu je způsob zjišťování prostorového průběhu mnohočlenné soustavy rovnoběžných podélných těles, zejména průvodnic, příp. výstroje ve svislých jamách v hornictví, při kterém se určuje poloha podélných těles v rovinách je protínajících, a kterým se řeší současné zjištění průběhu všech těles bez použití drátů olovnic.

Svislé jámy v hornictví jsou opatřeny soustavou tzv. průvodnic, kterými je vedena dopravní nádoba. Těchto průvodnic bývá v jamách větší počet, a to nejméně čtyři, často však více, např. osm. V zájmu bezpečné jízdy je nutné, aby tyto průvodnice byly vzájemně rovnoběžné a přímé, často též svislé. Kromě toho bývají v jamách různá technická podélná zařízení, např. roury, jejichž průběh je též potřebné znát.

Dosud se jak v ČSSR, tak ve světě při zjišťování prostorového průběhu této mnohočlenné soustavy rovnoběžných podélných těles nejčastěji používají do jámy spouštěné dráty, opatřené za účelem jejich vypnutí větší zátěží, tzv. olovnice. V některých případech se spouští vždy jedna olovnice v blízkosti každé z průvodnic, v jiných případech se spouští dvě až tři olovnice pro zvládnutí celé jámy. Ve všech případech po jejich spuštění přímým měřením v rovinách je protínajících se vztahuje průběh podélných těles délkovým měřením k drátům olovnic, což je s ohledem na kmity drátů poměrně nepřesné, vlastní délkové měření je nebezpečné a spouštění olovnic je navíc namáhavé. Jsou známé též bezdotykové metody zjišťování průběhu podélných těles vzhledem k drátům metodami fotogrammetrickými, které zejména v ČSSR jsou systematicky propracovány jak je známo např. z čsl. patentových spisů č. 119251,

120966, a řady jiných.

Spouštění drátů se zátěží bylo odstraněno konstrukcí tzv. profilografů průvodnic, které většinou automaticky zaznamenávají průběh průvodnic vzhledem ke svislici. Jejich nevýhoda 227971 je v tom, že profilogrefickou soupravou je nutno do jámy spouštět tolikrát, kolik mé jáma průvodnic, příp. dvojic průvodnic. Z novější doby je též znám způsob zjišlování svislosti a přímosti průvodnice, při kterém se na její povrch přikládá sklonoměrná soustava za účelem zjištění úhlu odklonu, čímž se za současné znalosti vzájemných vzdálenosti odvodí prostorový průběh. Také v tomto případě je nutno zjišlovat prostorový průběh u každého podélného tělesa odděleně, což je nevýhodné.

Některé novější teoretické řešení odstraňují použití olovnic využitím fotogrammetrického zaměřování vzájemné polohy podélných těles v soustavách na sebe vzájemně přesně navazujících rovin; jejich nepatrné posuny a sklony však mohou vyvolat značné chyby. Proto se v poslední době hledají cesty k odstranění dosavadních nedostatků měřením sklonu těžní nádoby a současně probíhajícím mechanickým, fotogrammetrickým nebo kombinovaným měřením polohy těžní nádoby, vzhledem k průvodnicím, a to vždy v rovinách aa sébe přesně navazujících za vytvoření prostorového řetězce. Tento postup je však velmi pracný a zdlouhavý a při fotogrammetrických nebo kombinovaných variantách náročný na značné hmotné a nákladné aparatury, které musí být k těžní nádobě pevně a nehybně uchyceny; přitom vznikají četné neodstranitelné chyby v důsledku vzniku nežádoucích změn sklonu optické osy měřlcké komory v důsledku nedokonalé pevnosti uchycení.

Dosavadní potíže jsou u způsobu zjišlování prostorového průběhu mnohočlenné soustavy rovnoběžných podélných těles, zejména průvodnic podle vynálezu odstraněny tím, že z mnohočlenné soustavy rovnoběžných podélných těles se ustaví alespoň jedno z podélných těles za těleso vztahové a jeho průběh se v celém podélném sledovaném úseku specifikuje vzhledem ke zvolené srovnávací přímce určeného prostorového směru, načež se v rovinách kolmých na srovnávací přímku ve známých odstupech za stálé směrové orientace určí vzájemná polohe podélných těles mnohočlenné soustavy ku vztahovému tělesu a poté se odvodí prostorový průběh celé mnohočlenné soustavy rovnoběžných podélných těles.

Výhody postupu podle vynálezu jsou v tom, že na podkladě znalosti prostorového průběhu jediného tělesa lze s výhodou odvodit prostorový průběh celé mnohočlenné soustavy, a to bez spouštění olovnic za vysoké bezpečnosti práce.

Na připojeném výkresu je ve schematickém prostorovém pohledu znázorněna podstata postupu podle vynálezu.

Při používání postupu zjišlování prostorového průběhu mnohočlenné soustavy rovnoběžných podélných těles, zejména průvodnic v jamách podle vynálezu, se postupuje tak, že z mnohočlenné soustavy rovnoběžných podélných těles A, B, C...... I se ustaví alespoň jedno za těleso vztahové A = S; výběr tohoto vztahového tělesa A s S se provede dle jeho technického stavu a podle jeho umístění v celé soustavě. Déle se průběh tohoto vztahového tělesa A = S v celém podélném sledovaném úseku U specifikuje vzhledem k zvolené srovnávací přímce P určeného prostorového směru; srovnávací přímka P je většinou nehmotná vertikála nebo přímka známého průběhu vzhledem k vertikále. Je to tudíž fiktivní přímka ukloněná tak, že probíhá přibližně ve stejném prostorovém směru jako vztahové těleso A = S. Vlastní specifikování průběhu tohoto vztahového tělesa A = S se provede některým známým prostředkem nebo způsobem, např. profilografem, nebo měřením úhlů odklonu za současného měření délek nebo jinými známými způsoby tak, aby byl zjištěn prostorový průběh celého vztahového tělesa A = S. a to většinou v některé jeho výrazné a jednoznačně povrchové přímce, příkladně v hraně průvodnice, a pod.

Déle v rovinách p^, p^, ..... přibližně kolmých na srovnávací přímku P, která jsou vzájemně vzdáleny o známé odstupy D2 ..... D^ se určí vzájemné poloha věech ostatních podélných těles B, C,......1 celé mnohočlenné soustavy k vztahovému tělesu A = S. a to vždy za stélé směrové orientace_f. Tato část způsobu je nejzávažnější, avšak známými postupy je rychle proveditelná; odstupy Dg ..... D^ se určí většinou před zahájením prací dle technického stavu celé mnohočlenné soustavy rovnoběžných podélných těles A, B, (3, ..... £; tyto odstupy Dg ..... D^ mohou být obecné a různé a jejich polohu je účelné v jámě předem vyznačit.

Roviny ^ρι> ^p2’ ^pi ^mohou 6ýt pouze přibližně kolmé na srovnávací přímku P, poněvadž při poměrně malém rozměru jámy drobné odchylky od kolmosti nemohou vyvolat významnější chyby.

Určení vzájemné polohy podélných těles B, £ ..... £ mnohočlenné soustavy k vztahovému tělesu A = S za stálé prostorové orientace V&e provede některým známým postupem. Např. lze na libovolném stanovišti použít měření úhlů a, J? , Y , í> gyrotheodolitem, gyroskopem, případně i kompasem, zajištujícím stálou směrovou orientaci JP automaticky s dostatečnou přesností; současně je potřebné měřit délky d,, dg, d., d^, jak je znázorněno příkladně v rovině P,.

Lze věak použít také metody fotogrammetrické, např. stereofotogrammetrii aa použití tzv. dvojité komory, nebo fotogrammetrii jednosnímkovou za současného použití gyroskopiekého nástavce, jak je např. známo z čsl. patentového spisu č. 120976. V těchto případech se celé soustava podélných těles A, B, £ ..... £ většinou vyjádří v pravoúhlých snímkových souřadnicích. S výhodou se použije také známá nosná konstrukce vzájemné spojující mšřickou komoru a ústrojí vytvářející světelnou rovinu, jako celek volně zavěšenou buň v těžní nádobě nebo pod ní, jak je známo z řady čsl. autorských osvědčení.

Stálou směrovou orientaci Ψ lze však zajistit také bez použití gyroskopiokých nebo kompasových systémů tak, že se z mnohočlenné soustavy rovnoběžných podélných těles A, B, £ ..... I ustaví dvě jako neznázorněné vztahová tělesa, přičemž průběh obou se v celém sledovaném úseku U specifikuje vzhledem ke zvolené srovnávací přímce P určeného prostorového průběhu. Přitom se specifikování průběhu obou vztahových těles zajistí stejnými prostředky jako specifikování průběhu jedinného tělesa vztahového A - S, jak bylo vpředu popsáno. S výhodou se však v tomto případě použijí některá známá řešení, umožňující proměření obou průvodnic současně. Při znalosti prostorového průběhu dvou vztahových těles probíhá - po případném zavedení oprav - jejich spojnice známým směrem a je ji proto možno použít pro stálou směrovou orientaci Ψ při určování vzájemné polohy celé soustavy rovnoběžných podélných těles A, θ» 2. > i > > > i at ji® Při měření úhlovém, délkovém nebo fotogrammetrickém.

Potom se známými metodami odvodí rozdíly ve vzájemné poloze podélných těles A, B, £

.....£ v jednotlivých rovinách p^, p₂, .....p^ a za použití známých odstupů Dg.....D^ se odvodí prostorový průběh celé mnohočlenné soustavy podélných těles A, B, £,^—.....£ v celém podélném sledovaném úseku U, a to buň v hodnotách absolutních nebo v hodnotách relativních, vztažených ku kterékoli z rovin p,, Pg, .....

Způsob podle vynálezu je určen v prvé řadě pro hornické účely ve svislých dílech, lze jej však po drobných úpravách použít také v dílech ukloněných nebo horizontálních, případně také pro obdobné práce v jiných odvětvích průmyslu.

Claims (1)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   Způsob zjištování prostorového průběhu mnohočlenné soustavy rovnoběžných podélných těles, zejména průvodnic ve svislých jamách, při kterém se určuje poloha podélných těles v rovinách je protínajících, vyznačený tím, že z mnohočlenné soustavy rovnoběžných podélných těles (A, B, C...... I) se ustaví alespoň jedno z podélných těles (A, B, C, ..... I) za těleso vztahové (A = S) a jeho průběh se v celém podélném sledovaném úseku (U) specifikuje vzhledem ke zvolené srovnávací přímce (P) určeného prostorového směru, načež se v rovinách ( p₁ , pg......p^ kolmých na srovnávací přímku (P) ve známých odstupech (Dg .....D.^) za stálé směrové orientace ( f ) určí vzájemná poloha zbývajících podélných těles (B, C,

   ..... I) mnohočlenné soustavy ku vztahovému tělesu (A = S) a poté se odvodí prostorový průběh celé mnohočlenné soustavy rovnoběžných podélných těles (A, B, C, ..... I).