CS222805B1 - Způsob křížových osvitů pro vzorkování barevného pozitivu - Google Patents

Abstract

Vynález způsobu stanovení dílčích osvitů při aditivním postupu zhotovování barevného pozitivu. Metoda podle vynálezu spočívá v jediném osvitu barevného pnzitivního materiálu v celé ploše jedním barevným světlem a stupňovitou expozicí v pruzích vzájemně se křížících zbývajícími dvěma barevnými světly. Tím se podstatně snižuje potřebný počet osvitů pro získání kompletních vzorků osvitových kombinací při aditivním postupu zhotovování barevného pozitivu. Metoda může být využita všude, kde je potřebné studovat vliv různých kombinací osvitů barevného pozitivního materiálu modrým, zeleným a červeným světlem na výsledný obrazový účinek. Metoda je vhodná především pro zkušební oddělení výrobce i uživatele barevného pozitivního materiálu, pro fotolaboratoře při kontrole barevných analyzátorů a pro individuální amatérské práce.

Description

Vynález se týká způsobu křížových osvitů pro vzorkování barevného pozitivu při aditivním postupu negativ — pozitiv.

Dosud známé metody vzorkování účinků jednotlivých osvitů modrým, zeleným a červeným světlem, eventuálně jejich kombinací, jsou založeny na vytváření jednotlivých separátních proužků, které většinou nesou tentýž obrazový motiv při různé kombinaci osvitů. Posuzováním těchto vzorků vzniká definitivní kombinace osvitů. Při klasickém aditivním postupu „hledání“ této definitivní kombinace je zhotovena nejprve proužkovou metodou řada dílčích barevných obrazů (žlutý, purpurový, azurový) téhož objektu ve zvolených hustotních řadách. Z nich vybíráme středně kryté obrazy, přičemž jejich osvitové doby tvoří tzv. pravděpodobnou kombinaci. Řada moderních zařízení — analyzátorů barevných negativů — dává hodnotu pravděpodobné kombinace mnohem pohodlněji, pokud však jsou předem naladěny na příslušný barevný pozitiv a postup jeho zpracování. Všemi těmito· postupy získáme však pouze trojici pravděpodobných osvitových dob. Pro definitivní rozhodnutí o velikosti jednotlivých osvitových dob modrým, zeleným a červeným světlem je třeba zhotovit několik zkušebních vzorků. Pokud chceme například posoudit celé blízké okolí pravděpodobných osvitových dob, znamená to provést celkem 9 vzorků a při nich 27krát exponovat. Schematicky to ukazuje matice diferenci:

Vzorek číslo Diference od pravděpodobných dob osvitu

M Z Č

1	0	0	0
2	0	0	—Δ
3	0	0	+Δ
4	0	— Δ	0
5	0	— Δ	—Δ
6	0	— Δ	+Δ
7	0	+ Δ	0
8	0	+ Δ	—Δ
9	0	+ Δ	+Δ

Diference Λ, jejíž velikost je mírou hrubosti „hledání“, se uvádí proto, že doby D jsou myšleny v osvitových číslech, přičemž platí například tento převodní vztah:

D (osv. č.) = 20 log^yjl. ₊ i _ u,o

Exponování 9 proužků 27 osvity při neustálém měnění aditivních filtrů je náročné nejen na čas, ale zvláště pak na pozornost pracovníka. Jakákoliv chyba znehodnotí většinou celý vzorek.

Tento nedostatek odstraňuje způsob křížových osvitů pro vzorkování barevného pozitivu při aditivním postupu negativ — pozitiv, jehož podstata spočívá v tom, že osvit jedním barevným světlem se udělí celému rovnoběžníkovému listu pozitivu naráz, zatímco osvit druhým barevným světlem se uděluje při odstupňování délky osvitové doby postupně jednotlivým pruhům pozitivu rovnoběžným s jednou jeho stranou a osyit třetím barevným světlem probíhá nakonec rovněž při odstupňování délky osvitové doby, avšak v pruzích rovnoběžných s druhou stranou rovnoběžníkového listu barevného pozitivu.

K ideálnímu ladění pozitivního vzorku se může s výhodou využívat obrazu ploché předlohy, která je geometricky podobná listu pozitivu a obsahuje právě tolik polí, kolik činí součin počtu pruhů příslušejících druhému a počtu pruhů příslušejících třetímu barevnému světlu, přičemž každé pole předlohy obsahuje shodný soubor plošek zhotovených v pestrých i nepestrých barevných odstínech.

Výhodou způsobu podle vynálezu je podstatné snížení počtu osvitů nutných ke zhotovení zkušebních vzorků barevného pozitivu.

Podstatu vynálezu tvoří následující postup. Na celé plose jednoho listu barevného pozitivního materiálu (obr. 1) vytvoříme nejprve celkový osvit např. modrým světlem, a to po příslušnou pravděpodobnou dobu D_ro. Další osvit, např. zeleným světlem, provedeme na tentýž list třeba ve svislých pruzích, přičemž osvitové doby těchto pruhů jsou odstupňovány např. (D_z — 4), D_z, (D_z + Δ). Červeným světlem pak osvltneme postupně vodorovné pruhy s dobami osvitu např. (D_c — Δ), D_c, (D_c + Δ). Tímto křížovým postupem získáme na jednom listu barevného pozitivního materiálu celkem 9 obdélníkových vzorků s kombinacemi uvedenými v předchozí tabulce. K jejich zhotovení však potřebujeme pouze 7 expozic! Aby bylo dosaženo v každém z 9 vzorků stejného nebo alespoň podobného· obrazového motivu, je účelné tuto metodu aplikovat na obraz středně šedé předlohy. Velmi užitečné je jiné uspořádání předlohy (obr. 2), kdy např. celá její plocha je rozdělena do 9 polí. Každé pole nese stejnou tabulku složenou z pestrých i nepestrých barevných plošek. Pokud pak exponujeme právě ty pruhy, na které je předloha rozdělena, dostáváme, identický obrazový motiv v každém poli s různými kombinacemi osvitů, což výběr definitivní osvitové kombinace ještě více usnadňuje. Pochopitelně, že můžeme tuto metodu aplikovat i na běžný obrazový motiv a i zde přináší tento postup podstatné usnadnění definitivního výběru.

Pokud rozdělíme pomyslně list barevného pozitivního, materiálu při aplikaci této metody na m svislých a n vodorovných pruhů, přičemž každý pruh má jiný osvit (svislé jedním, vodorovné druhým ze tří základních světel), získáme celkem m x n obdélníkových polí. Jejich exponování by si při stávající proužkové metodě vyžádalo 3 x m x n osvitů. Při křížové metodě tento počet činí (1 + m + n). Úsporu počtu osvitů můžeme vyjádřit jako

U = 3 . m . η — (1 -j- m -j- n j

Toto je pokrok kvantifikovatelný. K tomu přistupuje snížení výskytu možných chyb při vzorkování. Použijeme-li navíc pro ladění vzorový negativ, jenž reprezentuje jistý soubor obrazových záběrů a nese záznam barevné tabulky s (m x n) shodnými motivy, pak přináší tato metoda aditivnímu postupu více než pouhou obdobu násobičů obrazu užívaných při subtraktivním postupu. Další časová úspora, kterou tato metoda přináší, spočívá v tom, že první osvit můžeme provádět tím světlem, kterému přísluší nejdelší doba osvitu. Pro definitivní zvětšeniny je pak lépe toto pořadí světel při osvitech zachovat. Další možnosti úspory času při vzorkování touto metodou skýtá skoková změna polohy krycí lamely, která vymezí nejprve jeden, pak dva a nakonec všechny tři osvitové pruhy, takže k odstupňování osvitu na D — Δ, D, D + A dojde vlastně při jediné expozici, a to dobou D + Λ.

Na připojeném výkresu jsou uvedeny dva obrázky. Na obr, 1 znázorňuje obdélník list barevného pozitivního papíru. Na celou jeho plochu 1 je promítnut barevný negativ nejprve prvním z barevných světel (např. modrým), a to> po dobu D_m. Svislé pruhy 2, 3, 4 jsou postupně osvitnuty druhým barevným světlem (např. zeleným), a to po dobu D_z — Δ, D_z a D_z + Δ. Vodorovné pruhy 5, 6, 7 jsou postupně osvitnuty třetím barevným světlem (např. červeným), a to po dobu D_c - Δ, D_c a D_c + Δ.

Na obr. 2 je zobrazena barevná předloha. Je to obdélníková deska, na které je naznačeným způsobem vytvořeno celkem 9 shodných barevných tabulek 8, které jsou složeny z jednotlivých barevných plošek 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15. Podstatné je to, že plošky 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15 dílčích barevných tabulek vzniknou z jednotlivých barevných ploch (červené, zelené, žluté, modré, černé, šedé a bílé J, např. nastříháním a nalepením do příslušných míst na podkladové desce. Tím je v maximální míře zaručena shoda barevných odstínů v dílčích tabulkách.

Přestože je zde popisován postup při vzorkování barevného pozitivu a jeho konkretizace je zřejmá z předchozího textu, považuji za užitečné uvést, že k jeho realizaci je zapotřebí jen minimálních technických prostředků. Tak např. při čtvercovém vzorkovaném formátu postačí nad pozitivem vytvořit pevnou masku se čtvercovým otvorem a v něm umístit dva posuvné pásy s šířkou rovnou 1/3 strany čtvercového otvoru. Posouváním těchto dvou pásů v otvoru vytvoříme jednoduše mezeru pro všechny osvitové pruhy jedné osnovy. Pruhy druhé osnovy pak vytvoříme snadno přeložením pruhů o 90⁼ a jejich posouváním.

Současný vývoj směřuje k odstranění trojnásobného osvitu klasické aditivní metody. Aditivita se projevuje míšením základních světel ve světelné šachtě a jedinou expozicí pozitivu. Pro ladění obrazu i v tomto; případě, tedy pro nastavení příslušných zařízení na optimální nebo požadované hodnoty, je však .výše popsaný způsob užitečný a úsporný· li . , i ¹

Příklad

Při zhotovení barevného pozitivu vycházíme většinou z výtažkové zkušební metody. Odtud zjistíme nejpravděpodobnější doby osvitu. Nechť jsou tyto hodnoty pro daný obraz následující: osvit modrým světlem odpovídá 37, osvit zeleným světlem odpovídá 31 a osvit červeným světlem odpovídá 43 osvitovým číslům. Použijeme-li pro hledání definitivních osvitových dob způsob podle vynálezu, musíme si nejprve zajistit jednoduchou pracovní pomůcku. Tou je neprůsvitná, nejlépe kovová krycí maska, pod kterou lze lehce, avšak bez možnosti samovolného posunutí založit barevný pozitivní materiál. V masce je vytvořen otvor např. čtvercový, přes který lze položit dva neprůsvitné proužky, jejíchž šířka je rovna 1/3 strany čtvercového výřezu v masce a délka je o něco větší, než strana čtvercového výřezu. Tyto dva proužky jsou ve výřezu posuvné a lze je do výřezu založit rovnoběžně s kteroukoliv jeho stranou a samozřejmě je lze z výřezu i odstranit. S touto pomůckou pracujeme následujícím způsobem. Vybraný obrazový motiv promítneme výřezem na pozitivní materiál a osvitneme jej modrým světlem po dobu odpovídající 37 osvitovým číslům. Pak, aniž bychom pohnuli vzorkem, zakryjeme dvěma proužky 2/3 čtvercového> výřezu např. na jeho; pravé straně. Zbylým obdélníkovým průzorem osvitneme levou část vzorku zeleným světlem po dobu odpovídající 29 osvitovým číslům. Pak přesuneme jeden krycí pás ze středu na levou stranu čtvercového výřezu, čímž vznikne opět obdélníkový průzor, tentokráte ve středu zkušebního pole. Tímto průzorem osvitneme střední část vzorku zeleným světlem po dobu odpovídající 31 osvitovému číslu. Nakonec přesuneme druhý krycí pruh z pravé strany do středu a osvit7 němě pravý okraj vzorku zeleným světlem po dobu odpovídající 33 osvitovým číslům. Z uvedených hodnot vyplývá, že jsme v našem případě osvit „zelených“ pruhů odstupňovali s diferencí 2 osvitová čísla od pravděpodobného osvitu pozitivu zeleným světlem. Totéž provedeme pro osvit červeným světlem. V tom případě klademe krycí pruhy tak, abychom postupně odkrývali dolní, střední a horní obdélníkový průzor. Tím tedy osvitneme „červené“ pruhy a v našem případě budou hodnoty osvitů odpovídat 41, 43, 45 osvitovým číslům. Současně si připravíme ještě druhý vzorek, který osvitneme takto. Vodorovným pruhům udělíme osvit modrým světlem po dobu odpovídající 35, 37, 39 osvitovým Číslům, svislým pruhům udělíme osvit zeleným světlem po dobu odpovídající 29, 31, 33 osvitovým číslům a nakonec celou plochou čtvercového výřezu osvitneme vzorek, červeným světlem po dobu odpovídající 43 osvitovým číslům. Oba vzorky, které s výhodou umístíme na jeden list pozitivního materiálu formátu 13 x 18 cm společně, zpracujeme. Na vzorcích máme naráz k dispozici tyto kombinace osvitů:

První vzorek	M	Druhý vzorek Z	C
M	Z	C
37	29	41	35	29	43
37	29	43	37	29	43
37	29	45	39	29	43
37	31	41	35	31	43
37	31	43	37	31	43
37	31	45	39	31	43
37	33	41	35	33	43
37	33	43	37	33	43
37	33	45	39	33	43
když jsou	některé kombinace	druhého	duální	výtvarný záměr. Je samozřejmé, že

vzorku shodné ěi závislé na základních kombinacích prvého vzorku, získáváme dostatečné podklady pro určení definitivních osvitových dob, a to i s ohledem na indlvivolíme-ll pravděpodobné osvitové doby s nižší nejistotou, můžeme diferenci osvitů při hledání definitivních osvitových dob způsobem podle vynálezu zmenšit a naopak.

Claims (2)

1. Způsob křížových osvitů pro vzorkování barevného pozitivu při aditivním postupu negativ ·— pozitiv, vyznačený tím, že osvit jedním barevným světlem se udělí celému rovnoběžníkovému listu pozitivu naráz, zatímco osvit druhým barevným světlem se uděluje při odstupňování délky osvitové doby postupně jednotlivým pruhům pozitivu rovnoběžným s jednou jeho stranou a osvit třetím barevným světlem probíhá nakonec rovněž při odstupňování délky osvitové doby, avšak v pruzích rovnoběžných s druhou straVYNÁLEZU nou rovnoběžníkového listu barevného pozitivu.

2. Způsob podle bodu 1 vyznačený tím, že se využije obrazu ploché předlohy, která je geometricky podobná listu pozitivu a obsahuje právě tolik polí, kolik činí součin počtu pruhů příslušejících druhému a počtu pruhů příslušejících třetímu barevnému světlu, přičemž každé pole předlohy obsahuje shodný soubor plošek zhotovených v pestrých i nepestrých barevných odstínech.