CS219211B1 - Trubková pec pro tepelné štěpení uhlovodíků - Google Patents

Description

Vynález se týká trubkové pece pro tepelné štěpení uhlovodíků, za normální teploty kapalných či plynných, za účelem výroby olefinů, především etylenu a dalších chemicky využitelných uhlovodíků. Pec je uzpůsobena pro proces pyrolýzy vedený za relativně vysokých reakčních teplot a nízkých parciálních tlaků uhlovodíků, při velmi krátké době prodlení suroviny v procesních trubkách.

Pyrolýza plynných či kapalných uhlovodíků, s bodem varu až do 360 °C se zpravidla provádí v přítomnosti ředicí páry v trubkových pecích při teplotách 700 až 850 °C a době prodlevy zpracovávané suroviny 0,3 až 1,0 s. Vlastní reakční prostor představuje v těchto klasických trubkových pecích převážně svislý trubkový had, a to buď jednoduchý, anebo rozvětvený. Trubkový had je vyhříván sálavým teplem stěny pece, vytápěné sálavými hořáky různých typů. Vnitřní průměr trubkového hadu se pohybuje obvykle v rozmezí 75 až 160 mm, celková délka hadu v rozmezí 45 až 120 m.

Spaliny z radiační sekce jsou vedeny do sekce konvenční, kde se jejich tepla využije k odpaření a předehřátí uhlovodíkové suroviny, k přehřátí ředicí páry, popřípadě k předehřevu spalovacího vzduchu anebo napájecí vody pro výměníky či kotle, v nichž se odpadní teplo pyroplynů zužitkuje k výrobě vysokotlaké páry, popřípadě k přehřátí této páry. Zreagovaná směs uhlovodíků s párou musí být totiž nezbytně v zájmu potlačení nežádoucích sekundárních reakcí bezprostředně po výstupu z trubkového hadu prudce ochlazena. Tohoto intezívního ochlazení se zpravidla dosáhne v některém typu vysokotlakého výměníku, v němž se tepla odebraného reakční směsi využívá k výrobě páry o tlaku 1,2, až 15 MPa, určené příkladně k pohonu turbokompersorů v procesu nízkoteplotního dělení ochlazených plynných produktů pyrolýzy.

Vzhledem k tomu, že jak procesní trubky, tak i chladicí či výměníkový systém se během procesu pyrolýzy postupně zanášejí vylučujícími se dehtovými vysokomblekulárními sloučeninami a koksem, je třeba zařízení po určité době odstavit a vyčistit.

U trubkové pece či reaktoru se odkoksování provádí profukováním trubek vysokotlakou párou anebo směsí páry a vzduchu. V chladicích zařízeních se koks odstraňuje obvykle mechanicky či hydraulicky po odstavení a ochlazení chladiče a po demontáži jeho vstupní a výstupní části.

Hlavní nevýhody dosud známých, průmyslově využívaných trubkových pecí spočívají především v tom, že trubkové hady jsou značně členité a jsou opatřeny větším počtem kolen s nátrubky a náliťky, které je možno vyrobit pouze statickým litím, takže jsou nezbytně tlustostěnné a zvyšují celkovou váhu trubkového hadu a nadto jsou i značně nákladné, neboť jsou zhotoveny z vysoce legovaných žáruvzdorných materiálů.

K nevýhodám dosud užívaných trubkových pecí patří kromě toho i okolnost, že jsou vesměs řešeny jako jednoúčelové, tj. jsou uzpůsobeny pro zpracování zcela určitého typu suroviny. K tomuto účelu jsou provedny vždy příslušné konstrukční adaptace a změny, které bývají nejrozsáhlejší zejména v úseku výměny a využití odpadního tepla.

Podstatnou nevýhodou klasických typů trubkových pecí je pak především skutečnost, že nedávají předpoklady pro vedení pyrolýzy při reakční době kratší než 0,3 s, takže nejsou schopny splnit požadavky současného světového trendu na zvýšení výrobní kapacity pece a výtěžnost etylénu cestou zvyšování „ostrosti” reakčních podmínek tj. zejména zvýšení pracovní teploty při současném zkrácení reakční doby.

Potřebné předpoklady pro ultrakrátkodobý proces pyrolýzy naproti tomu poskytuje trubková pec pro tepelné štěpení uhlovodíků podle vynálezu, která sestává z alespoň jedné radiační komory obsahující řadu svislých procesních trubek, napojených na jeden či více tepelných výměníků, umístěných nad radiační komorou, popřípadě vedle ní, a dále z konvenční sekce napojené na odvod spalin z radiační komory či komor, a která je charakterizována tím, že jednotlivé procesní trubky jsou vytvořeny jako dvoutrubka, která je vyvedena z radiační komory a. plynule přechází ve výměníkovou část, opatřenou' hrdly pro přívod předehřáté suroviny a odvod chlazeného produktu pyrolýzy. ^;Λ·; ,

Tím, že procesní trubka, zejména její reakční část, je vytvořena jako dvoutrubka, se dociluje maximálního zvýšení výhřevné plochy na jednotku objemu protékající suroviny. K tomu přistupují výhody vyplývající z použití přímých trubek, které jsou ve srovnání se složitými trubkovými hady snadněji montovatelné i demontovatelně, a které poskytují nadto i možnost pružné regulace průtoku zpracovávané suroviny trubkou a splňují proto předpoklady pro vedení procesu pyrolýzy za zostřených podmínek, tj. při vyšších reakčních teplotách a velmi krátké reakční době. Důsledkem tohoto opatření je, že výtěžnost etylénu se v peci podle vynálezu zvýší.

Ve srovnání s klasickými trubkovými hady se ve svazku přímých procesních trubek podle vynálezu potlačí rovněž na minimum zanášení trubek koksovitými úsadami, a tím se prodlouží délka pracovního cyklu. Odkoksování je přitom možno provádět velmi jednoduchým způsobem, za použití páry nebo parovzdušné směsi, a to současně jak v radiační, tak i výměníkové části dvoutrubek, aniž by bylo nutno zařízení odstavit z provozu, ochladit a demontovat.

V zájmu maximálního snížení stavební výšky dvoutrubky v úseku výměníkové části může být dvoutrubka dále v tomto úseku s výhodou provedena jako dvojitá dvoutrubka, opatřená hrdlem pro přívod předehřáté suroviny ve vnějším plášti a hrdlem pro odvod chlazeného produktu pyrolýzy ve vnitřním plášti vnější dvoutrubky.

Zejména výhodné je přitom uspořádání, kdy vnitřní plášť nese na svém spodním konci opěrný element, spočívající na stropní konstrukci pece, zatímco vnější plášť je k vnitřnímu plášti napojen v odstupu, který odpovídá 1/20 až 1/10. celkové délky vnitřního pláště. V tomto odkrytém úseku dochází totiž k prudkému, nárazovému ochlazení reakční směsi bezprostředně po jejím výstupu z radiační zóny.

Vnější trubka dvoutrubky může být dále v úseku obklopeném vnějším pláštěm na své vnější straně opatřena tepelně izolační vrstvou, která zvyšuje chladicí účinek předehřáté směsi suroviny a páry, vedené do reakce prostorem vnějšího pláště, vůči gyroplynu opouštějícímu dvoutrubku v protiproudu prostorem vnitřního pláště.

Dvoutrubka je dále v místě přestupu reakční směsi z vnitřní trubky do vnější trubky, popřípadě z vnějšího pláště do vnitřní trubky opatřena usměrňovacím přechodovým dnem ve tvaru půlanuloidu. Tímto uspořádáním se dociluje plynulého obrácení směru toku reakční směsi a předchází se případnému zakoksování mrtvých koutů.

V prostorech mezi jednotlivými trubkami nebo plášti dvoutrubky, popřípadě dvojité dvoutrubky jsou umístěny středicí přepážky ve formě plochých návarků, připojených ke stěně trubky či pláště v takových vzdálenostech a takovém sklonu, aby vykazovaly co nejmenší aerodynamický odpor. V přednostním uspořádání mají přepážky tvar jedno- či vícechodé, spojité či přerušované šroúbovice, jejíž stoupání se po délce dvoutrubky mění v přímé závislosti na teplotě protékající reakční směsi tak, aby rychlost plynné reakční směsi zůstávala i při narůstající teplotě ve všech úsecích dvoutrubky konstantní. Tímto opatřením se sníží zakoksování teplosměnných ploch na minimum.

V zájmu úspory drahých legovaných materiálů je dále účelné uspořádání, při němž dvoutrubka, popřípadě dvojitá dvoptrubka, je zhotovena z většího počtu úseků, vyrobených z ocelí o rozdílném obsahu legovacích přísad. Z vysoce legovaných materiálů je pak možno zhotovit pouze ten úsek vnější trubky, který je v radiační zóně vystaven největší tepelné zátěži. Zbývající část vnější trubky, stejně jako vnitřní trkubka a oba pláště mohou být zhotoveny z materiálů o postupně nižší tepelné odolnosti, tedy méně legovaných, a proto i levnějších.

S

K podstatným výhodám konstrukčního uspořádání pece podle vynálezu patří dále i okolnost, že jak v procesní, tak i ve výměníkové části dvoutrubky je zcela odstraněno pnutí z tepelných dilatací. Zůstává pouze namáhání z vnitřního přetlaku a tepelných spádů ve stěně trubek.

Významné jsou kromě toho i úspory investičních nákladů, které vyplývají z toho, že při stejné půdorysné ploše a stejném výkonu se výška pece v provedení podle vynálezu sníží až o 1/3. Vzhledem k tomu, že se rovněž podstatně zjednoduší i údržba a čištění pece, dosahuje se kromě toho i snížení provozních nákladů až o 25 %.

Shora uvedené okolnosti spolu s konstrukční jednoduchostí pece jsou současně i zárukou provozní spolehlivosti a prodloužení životnosti celé výrobní jednotky.

V novém uspořádání pece jsou kromě toho vytvořeny i dobré předpoklady pro odpaření a předehřev uhlovodíkové suroviny, vedené do reakce, za využití odpadního tepla jednak kouřových plynů, jednak horkých pyrolýzních plynů, vystupujících z reakce, tj. z radiační zóny. Tím se podstatně sníží spotřeba tepelné energie a odpadní teplo plynného produktu pyrolýzy se přitom zužitkuje způsobem, který je hospodárnější a méně náročný než způsob využití v provozně choulostivém paroenergetickém zařízení. Vysokého obsahu tepla ve spalinách je možno kromě toho využít v konvekci i k současné výrobě technologické páry, zatímco vysokotlaká pára, potřebná pro pohon turbokompresorů v úseku dělení plynů a ke krytí spotřeby páry při spouštění, zastavování či odkoksování zařízení, se pro celou výrobní jednotku vyrábí ve standardním kotelním zařízení s využitím tepla odpadních pyrolýzních plynů, zejména metanu, kterého je v daném případě k dispozici více, než je zapotřebí k vytápění pecí. Tímto uspořádáním se pak docílí toho, že se celá pyrolýzní jednotka stává energeticky soběstačnou.

K významným výhodám uspořádání trubkové pece podle vynálezu patří posléze i okolnost, že užití pece není omezeno jen na jediný typ suroviny, ale že pec má univerzální charakter a může zpracovávat jak plynné, tak i kapalné uhlovodíky bez nutnosti provedení konstrukčních změn na zařízení. Mění se pouze technologické parametry, jako nastřikované množství suroviny, poměr suroviny k ředicí páře a vstupní teploty suroviny, popřípadě její směsi s vodní párou.

Příkladné provedení trubkové pece podle vynálezu je dále blíže znázorněno na připojeném výkrese, kde obr. 1 představuje ve svislém řezu trubkovou pec se dvěma samostatnými radiačními komorami, společnou středovou konvekci a výměníkovými úseky uspořádanými nad radiačními komorami, obr. 2 ve svislém řezu detailní provedení dvoutrubky v reakční i výměníkové části, β

obr. 3 ve svislém řezu, v detailu spodní část vnější dvoutrubky se vstupním a výstupním hrdlem a s naznačenou středící přepážkou, obr. 4 příčný řez vedený rovinou A-A výměníkové části dvoutrubky podle obr. 2 s naznačenými středícími přepážkami a vstupním i výstupním hrdlem, obr. 5 svislý řez částí dvoukomorové pece v uspořádání, při němž jsou výměníkové části dvoutrubky umístěny vedle radiačních komor.

Pec v provedení znázorněném na obr. 1 se v radiační části podstatně neliší od běžného uspořádání vysokovýkonné trubkové pyrolýzní pece. Tvoří ji dvě paralelně zapojené radiační komory 1, vytápěné bezplamennými sálavými hořáky 4, umístěnými v obou bočních stěnách 3 radiačních komor

1. Kouřové plyny, které předaly část svého tepla v radiační komoře 1 do procesních trubek 5, 6, uspořádaných v jedné řadě ve středu radiační komory 1, odcházející s dosud značně vysokým tepelným obsahem do konvenční sekce 2, kde se jejich tepla využije k odpaření uhlovodíkové suroviny a vody a částečnému přehřátí jejich par. V zájmu docílení homogenního teplotního pole je odtah 7 kouřových plynů z radiace do konvekce proveden ve spodní části pece.

Konvekční sekce 2, která je umístěna mezi oběma samostatnými radiačními komorami 1 a je zaústěna do komína 8, je ke shora uvedenému účelu vybavena dvěma systémy svislých trubkových hadů: trbkovými hady je vzestupně, v souproudu s tokem spalin, vedena uhlovodíková surovina, přiváděná do pece potrubím 20, zatímco trubkovými hady proudí voda, přiváděná do pece potrubím 21. Jak uhlovodíková surovina, tak i voda se v trubkových hadech 9, 10 odpařují a jejich páry se přehřívají na požadovanou vstupní teplotu, která je dána typem zpracovávané suroviny: při zpracování nižších plyných uhlovodíků, jako metanu, etanu či propanu, postačí obvykle předehřev na cca 200 °C; při zpracovávání lehkého benzinu se odpařené páry uhlovodíkové suroviny předehřívají obvykle na 300 °C, při zpracování těžkého benzinu na 400 °C, při zpracování petroleje na 450 °C a při zpracování ropy cca 550 °C.

Po obou stranách pece jsou nad radiačními komorami 1 uspořádány výměníkové části 11 dvoutrubek, které plní současně funkci předehřívače suroviny a chladiče reakčního produktu. Detailní uspořádání dvoutrubky 5, 6, jak v procesní, tak i ve výměníkové části 11, je patrno z obr. 2 a 4. Funkci dvoutrubky S, 6 je možno nejlépe objasnit na popisu činnosti trubkové pece podle vynálezu: z trubkových hadů 9 vystupující páry uhlovodíkové suroviny, předehřáté na potřebnou vstupní teplotu, se ve směšovací 22 mísí s vodní párou, která vystupuje z trubkových hadů 19 a může být přehřátá na přibližně stejnou výstupní teplotu jako uhlovodíková surovina. V zásadě se však teplota vodní páry na výstupu z konvekce řídí především zvoleným ředícím poměrem a dále druhem zpracovávané suroviny.

Ze směšovače 22 se směs uhlovodíkových par a vodní páry potrubím 23 vede do hrdla 14, vytvořeného ve vnějším plášti 12 dvojité dvoutrubky. Protéká ve směru zdola nahoru prstencovým prostorem mezi vnějším pláštěm 12 a vnitřním pláštěm 13, přičemž se ještě dále předehřívá v nepřímém styku s pyroplyny, vedenými v protiproudu prstencovým prostorem mezi vnitřním pláštěm 13 a vnější trubkou 6 směrem k odvodnému hrdlu 15. Směs předehřáté suroviny a páry, vystupující z vnějšího prstencového prostoru, je horním přechodovým dnem 17 usměrněna do prostoru vnitřní trubky 5, kterou protéká ve směru shora dolů, přičemž se dále předehřívá, takže do radiační komory 1 vstupuje s teplotou nad 600 °C.

Radiační komorou 1 protéká reakční směs dvoucestně: při průtoku vnější trubkou 6 je přitom ohřívána sálavým teplem stěn 3 radiační komory a zčásti i kouřovými plyny, zatímco při průtoku vnitřní trubkou 5 směsí proudící ve vnější trubce 6, a to na teplotu, při níž proběhne tepelné štěpení v uhlovodíkové surovině obsažených nasycených uhlovodíků za vzniku uhlovodíků nenasycených, převážně etylénu a propylenu. Při přestupu z vnitřní trubky 5 do vnější trubky 6 je přitom reakční směs opět usměrněna spodním přechodovým dnem 16.

Pyroplyn, který na výstupu z radiační komory 1 vykazuje teplotu zhruba 800 až 950 stupňů Celsia, je pak při průtoku výměníkovou částí 11 dvoutrubky v zájmu potlačení nežádoucích sekudárních reakcí prudce ochlazen pod kritickou teplotu, tj. pod cca 600 °C. K rozhodujícímu chladicímu impulsu však dochází především v tom úseku dvoutrubky 5, 6, který je bezprostředně po výstupu z radiační komory 1 obklopen pouze vnitřním pláštěm 13 a je vystaven chladicímu účinku již ochlazeného pyroplynu, vedeného tímto pláštěm směrem k výstupnímu hrdlu 15. Chladicí účinek pyroplynu, opouštějícího výměníkovou část 11 dvoutrubky, je navíc v tomto úseku zesílen i chladicím účinkem okolního prostředí. U provozních pecí činí délka tohoto rozhodujícího úseku řádově cca 1 m.

Ochlazený pyroplyn, který opouští výměníkovou část 11 dvoutrubky hrdlem 15, se dále potrubím 24 odvádí k dalšímu zpracování, popřípadě k dalšímu dochlazení ve sprchových chladičích, kde se jeho teplota sníží ve styku se sprchovým olejem.

V zájmu zintenzívnění přestupu tepla mezi čerstvou surovinou, natékající ve směsi s vodní párou prostorem mezi vnějším pláštěm 12 a vnitřním pláštěm 13, a pyroplynem opouštějícím výměníkovou část 11 v protiproudu prostorem mezi vnitřním pláštěm 13 a vnější trubkou 6, je vnější trubka opatřena tepelně izolační vrstvou 18, vytvořenou kupříkladu z oplášťovaných asbestavých desek. V jiném uspořádání může izolační vrstvu nahradit kupříkladu další souosá trubka, vymezující s vnější trubkou 6 prstencový prostor o velmi malé šířce, vyplněný tepelně izolačním materiálem. Je však třeba zdůraznit, že v zájmu docílení potřebného chladicího rázu je izolační vrstva 18 ukončena v úrovni spodního okraje vnějšího pláště 12 a nepřesahuje tedy do úseku obklopeného pouze vnitřním pláštěm 13.

Na obr. 3 a 4 je znázorněno v detailu provedení hrdel, tj. přívodního hrdla 14 i výstupního hrdla 15, Obě hrdla jsou zaústěna do příslušného vnějšího či vnitřního pláště dvojité dvoutrubky v tangenciálním směru, a to jak ve vztahu k obvodu pláště, tak i ke směru toku reakční směsi tímto pláštěm, resp. k podélné ose přerušované tříchodé šroubovice, kterou vytvářejí středící přepážky 26. Obr. 5 představuje alternativní provedení pece v podmínkách, kdy není nutno omezovat zastavěnou plochu a požaduje se naopak další snížení celkové stavební výšky pece. Výhodou tohoto uspořádání, při němž je výměníková část 11 dvoutrubky umístěna vedle radiační komory 1, je rovněž snadnější přístup k výměníkové části. Obou shora uvedených předností se však dosahuje za cenu dalších tlakových ztrát a zvýšených investičních nákladů, nehledě k potížím, které jsou spojeny s nutností použití spojovacích kolen u dvoutrubky.

K těmto potížím patří kupříkladu i nezbytnost vyrovnání rozdílných tepelných dilatací v trubkách. Rozhodného, nárazového chladicího účinku se v tomto uspořádání dociluje v odkryté spojovací části dvoutrubky 5, 6, v úseku mezi jejím výstupem z radiační komory 1 a místem napojení dvojitého pláště 12, 13.

V následujícím jsou uvedeny příkladně některé z hlavních parametrů dvoukomorové pece o výkonu 100 000 t etylénu/rok, zpracovávající benzin vroucí v rozmezí od 50 do 180 °C:

průměr vnější trubky průměr vnitřní trubky průměr vnitřního pláště průměr vnějšho pláště délka trubek v radiaci počet trubek v peci průtok suroviny jednou trubkou průtok suroviny celkem průtok páry jednou trubkou průtok páry celkem směrná teplota pyrolýzy doba prodlení suroviny v radiaci teplota na vstupu z konvekce teplota na výstupu z konvekce teplota pyroplynu na výstupu tlak pyroplynu na vstupu mm 57 mm 133 mm 159 mm 12 m 100

400 kg/hod.

tun/hod.

200 kg/hod. 20 tun/hod. 870 °C 0,075 s cca 60 °G 300 fC

350 až 450 °C

do výměníku	0,4 MPa
tlak pyroplynu na výstupu
z výměníku	0,15 MPa
topný plyn	metan
výkon topení na jednu trubku	71 m3/hod.
přebytek vzduchu	1,07
spalovací teplota	1600 °C
teplota vyzdívky pece	1300 °C
teplota na jízku pece	1100 °C
teplota spalin v komíně	150 °C
konverse na etylén
(s recyklem etanu)	32 % vah.

Předmět vynálezu není ovšem omezen jen na provedení znázorněná na výkrese. Trubková pec může zahrnovat pouze jedinou radiační komoru kruhovou či čtyřúhelníkového půdorysu, napojenou na vyoseně umístěnou konvekci, která je umístěna buď ve stejné rovině jako radiační komora, anebo nad ní.

V případě, že je použito radiační komory s kruhovým půdorysem, jsou procesní trubky uspořádány do prstence podél vnitřní stěny této komory. Stěnové hořáky jsou v takovémto případě doplněny ještě o hořáky umístěné ve dně a stropu pece. Stejně tak může být odtah kouřových plynů proveden v horní části radiační komory a je možno volit i jiné uspořádání trubkových hadů v konvekci.

K uhlovodíkové surovině, vystupující z trubkových hadů konvekce, může být kromě ředicí páry přimíšen i etan, který vzniká v průběhu pyrolýzy a recykluje se z úseku nízkoteplotního dělení plynných produktů pyrolýzy. Tím odpadá nutnost jeho zpracování v samostatné peci a poněkud odlišném konstrukčním uspořádání a výtěžky užitečných produktů se tím dále zvýší.

Claims (8)

1. PŘEDMĚT

   1. Trubková pec pro tepelné štěpení uhlovodíků, za normální teploty plynných či kapalných, sestávající z alespoň jedné radiační komory, obsahující řadu svislých procesních trubek, které jsou napojeny na jeden nebo více tepelných výměníků, umístěných nad radiační komorou, popřípadě vedle ní, a dále z konvekční sekce, napojené na odvod spalin z radiační komory či komor, vyznačená tím, že jednotlivé procesní trubky jsou vytvořeny jako dvoutrubka (5, 6), která je vyvedena z radiační komory (1] a plynule přechází ve výměníkovou část (11), opatřenou hrdly (14, 15) pro přívod předehřáté suroviny a odvod ochlazeného produktu pyrolýzy. <
2. 2. Trubková pec podle bodu 1, vyznačená tím, že výměníková část (11) dvoutrubky (5, 6) je provedena jako dvojitá dvoutrubka (5, 6, 12, 13), opatřená hrdlem (14) pro přívod předehřáté suroviny ve vnějším plášti (12) a hrdlem (15) pro odvod ochlazeného produktu pyrolýzy ve vnitřním plášti (13) vnější dvoutrubky.
3. 3. Trubková pec podle bodu 2, vyznačená tím, že vnitřní plášť (13) dvojité dvoutrubky (5, 6, 112, 13) nese na svém spodním konci opěrný element (19), spočívající na stropní konstrukci pece, zatímco vnější plášť (12) je k vnitřnímu plášti napojen v odstupu,

   YNÁLEZU který odpovídá 1/20 až 1/10 celkové délky vnitřního pláště.
4. 4. Trubková pec podle bodů 2 a 3, vyznačená tím, že vnější trubka (6) dvoutrubky (5, 6) je v úseku obklopeném vnějším pláštěm (12) na vnější straně opatřena tepelně izolační vrstvou (18).
5. 5. Trubková pec podle bodů 1 až 4, vyznačená tím, že dvoutrubka (5,6) je v místě přestupu reakční směsi z vnitřní trubky (5) do vnější trubky (6), popřípadě z vnějšího pláště (12) do vnitřní trubky (5) opatřena usměrňovacím přechodovým dnem (16, 17) ve tvaru půlanuloidu.
6. 6. Trubková pec podle bodů 1 až 5, vyznačená tím, že v prostorech mezi jednotlivými trubkami (5, 6) nebo plášti (12, 13) dvoutrubky, popřípadě dvojité dvoutrubky jsou umístěny středící přepážky (26).
7. 7. Trubková pec podle bodu 6, vyznačená tím, že středící přepážky (26) mají tvar jedno- či vícechodé, přerušované či spojité sroubovice, jejíž stoupání se po délce dvoutrubky (5, 6), popřípadě dvojité dvoutrubky (5, 6, 12, 13) mění v přímé závislosti na teplotě protékající reakční směsi.
8. 8. Trubková pec podle bodů 1 až 7, vyznačená tím, že dvoutrubka (5, 6), popřípadě dvojitá dvoutrubka (5, 6, 12, 13) je zhotovena z většího počtu úseků, vyrobených z ocelí o rozdílném obsahu legovacích přísad.