CS215721B1 - Reaktoplaety s mikroheterogenní strukturou - Google Patents

Abstract

Předmětem vyná.lezu jsou nová typy plastických hmot na bázi tvrditelných polyadiČních, polykondenzačních nebo polymerečníoh makromolekulárních látek. Tyto hmoty obsahuji polymery anebo kopolymery nenasycených monomerů ve formě mikročástic, které vytvářejí mikroheterogenní strukturu uvedených reaktoplastů. Připravují se homogenizací a případně i částečnou reakcí reaktoplastů s vodními disperzemi polymerů anebo kopolymerů za současného anebo následujícího odstranění vody.

Description

Vynález se týká reaktoplasžů modifikovaných polymery a kopolymery ve formě vodných disperzí. Vzniklé nově typy hmot mají ve srovnání se základními reaktoplaaty zlepSená mechanické vlastnosti při téměř nezměněné tvarové stálosti za tepla a lze je použít k výrobě zalávacích, lisovacích, nátěrových, impregnačních a pěnových hmot, dále lepidel, tmelů, laminátů apod.

Kombinace termoplastických a kaučukových polymerů s reaktoplaaty, tzn. s nízkomolekulárními polymerními látkami s funkčními skupinami schopnými chemických reakcí při jejich vytvrzování, se provádí již řadu let. Jsou známé například kombinace polyvinylchloridu s epoxidovými pryskyřicemi s cílem stabilizovat polyvinylchlorid (Plaste u. Kautschuk 16, 1969, 292) nebo naopak modifikovat (plastifikovat) epoxidové antikorozní nátěrové hmoty (Plast, massy, 1968, č. 5, 63). Epoxidové pryskyřice lze také plnit práškovými polymery, jako polyetylénem, polyvinylchloridem (Prom. stroitělstvo, 1971, č. 7, 22) nebo polystyrenem (Piz. chim. polim.kompozicij, 1974, 32), fenolformaldehydové a epoxidové pryskyřice lze kombinovat s polyvinylacetátem pro lepidla (Plast, massy, 1976, č. 3, 24), s akrylovými polymery pro nátěrové hmoty (J.Pairrt Technology 39, 1967, 71), s polyvinylbutyralem pro lepidla (Polymer .15, 1974, 101), s nitrilovými kaučuky pro elastické lisovací hmoty (NSR pat. č. 950 498). Při přípravě těchto kompozic se vždy vyskytují nesnáze vzhledem k obtížné mísitelnosti a zpracovatelnosti uvedených termoplastů a kaučuků. Používá se například společného mletí všech složek, rozpouštění v silných rozpouštědlech, kelandrování za zvýšených teplot aj. Téměř vždy při tom vznikají hmoty s těžko definovatelnou strukturou, které však mají specifické vlastnosti výhodné pro mnohé použití.

V posledních letech se rozšířilo použití tzv. tekutých kaučuků s koncovými funkčiífAli skupinami, což jsou převážně butadien-akrylonitrilová kopolymery. Jsou dobře mísitelná zejména s epoxidovými pryskyřicemi za vyěší teploty a v procesu vytvrzování se při optimálním poměru složek vylučují jako směsné sekundární fáze obsahující kaučuk a epoxidovou složku s tvrdidlem, která dodává hmotě zvýšenou houževnatost (Polymer Plas. Technology 7, 1976,

- 47). Vlastnosti jsou však Ovlivňovány řadou faktorů, jako například teplota a doba míšení kaučuku s epoxidovou pryskyřicí (možnost předreakce - růst viskozity), vzájemný poměr složek (možnost obrácení fází - značný pokles tvarové stálosti za tepla po vytvrzení), druh tvrdidla (jeho mísitelnost, reaktivita, které má velký vliv na kvalitu a reprodukovatelnost přípravy kompozice). Společným znakem uvedených kompozic je obtížná připravitelnost, spojená zpravidla s vysokými energetickými nároky, dále malá reprodukovatelnost konečných vlastností a omezená možnost volby modifikujících polymerů.

Uvedené nedostatky popsaných kompozic i obtíže s jejich přípravou odstraňuje předložený vynález, jehož předmětem jsou reaktoplaaty s mikroheterogenní strukturou na bázi syntetických makromolekulérních látek. Podstata vynálezu spočívá v tom, že tyto reaktoplasty se připravují homogenizací a popřípadě i částečnou reakcí polyadičních, polykondenzačních nebo polymeračních tvrditelných produktů o relativní mol. hmotnosti do 10 0Q0 a teplotě meknutí do 150 °C s polymery anebo kopolymery nenasycených monomerů, s výhodou ze skupiny zahrnující kyselinu akrylovou a metakrylovou, estery, amidy a nitrily těchto kyselin, styren, vinylacetát, butadlen, etylen a vinylchlorid, popřípadě obsahujícími reaktivní funkční skupiny, s výhodou skupiny hydroxylové, karboxylové, amidové, aminové, merkaptanové, oxiranové, N-metylolámidové,

N-alkoxymetylamidové a chlormetylové, a použitými ve formě 20 až 60% vodných disperzí, ve hsot. poměru 100 : 0,1 až 50 za současného anebo následujícího odstranění vody při teplotách -50 °C až 250 °C, popřípadě pomocí azeotropických rozpouětěděl anebo evakuace.

Přinos tohoto způsobu modifikace spočívá hlavně v tom, že se připraví reaktoplasty modifikované vysokomolekulérními polymery velmi jednoduchým energeticky nenáročným způsobem a ačkoliv systém obsahuje značný podíl polymerů s molekulové hmotnosti řádově 10⁴

Z* až 10 , je dobře zpracovatelný pro řadu aplikací, jako jsou licí hmoty, lamináty, nátěrové hmoty, tmely, lisovací hmoty apod. Modifikující polymery jsou v reaktoplastech Částečně rozpuětěny, ovSem převážné část je jich dispergována ve formě nabobtnalých kuliček, zpravidla o velikosti 0,05 až 50 tjun. Při podobném indexu lomu polymeru a reaktopla stu se systémy často jeví jako čiré hmoty. Potvrzuje to i velmi malý vzrůst viskozity těchto systémů, který je dán jednak částečnou rozpustností nížemolekulárnťch podílů polymerů a dále pak příspěvkem odpovídajícím koncentraci dispergovaných kuliček v systému. Malá změna viskozity má velký význam při zpracování kompozic připravených z těchto modifikovaných reaktoplastů. Při vytvrzování se rozpustnost polymeru sníží, změní se index lomu vytvrzovaného reaktoplastu, a proto dochází k viditelnému vyloučení polymerů jako dispergované fáze a systém se zakalí.

Základní bází reaktoplastů podle vynálezu jsou reaktivní syntetické makromolekulám! látky schopné vytvrzení, nejčastěji přídavkem tvrdidel s funkčními skupinami nebo účinkem vytvrzovacích katalyzátorů nebo iniciátorů. Jedná se zejména o pryskyřice epoxidové, polyesterové, polyéterové, fenolformaldehydové, močovinoformaldehydové a melaminformaldehydové, polyuretany, různé polymery a kopolymery s reaktivními funkčními skupinami, popřípadě i některé další typy reaktoplastů.

Pro přípravu epoxidových reaktoplastů podle tohoto vynálezu jsou vhodné nízkomolekulární i výšemolekulární epoxidové sloučeniny· Jsou to především polyepoxidové sloučeniny získá né alkalickou kondenzací epihalohydrinů (epichlorhydrinu) a jejich derivátů nebo dihalohydrinů (dichlorhydrinu) s látkami, jejichž funční skupiny obsahují alespoň dva aktivní vodíkové atomy. Dále zahrnují epoxidové sloučeniny získané epoxidací nenasycených sloučenin a polymery nebo kopolymery obsahující epoxidové skupiny.

Do prvé skupiny patří zejména polyglycidylétery odvozené od vícemocných fenolů, jako je například 4,4-dihydroxydifenylpropan (bisfenol A), 4,4-dihydroxydifenylsulfon (bisfenol S), tris- a tetrakis(hydroxyfenylalkaný), rezorcin, hydrochinon a fenolformaldehydové a krezolformaldehydové novolaky, dále polyglycidylétery odvozené od vícemocných alkoholů, a to především od alkylenglykolů a polyalkylenglykolů. Technicky nejvýznamnější jsou epoxidové pryskyřice na bázi 4,4Aiihydroxydifenylpropanu. Do této skupiny náleží také polyglycidylestery alifatických, cykloalifatických a arometických polykarboxylových kyselin, jako je například kyselina adipová, sebaková, azelainová, dimerizované nenasycené mastné kyseliny, kyselina ftalová, izoftalová, tereftalová, tetrahydroftalová, hexahydroftalová, trimellitová, kyanurové a izokyanuroyá, dále polyglycidylthioětery a polyglycidylaminy.

Druhou skupinou polýepoxidových sloučenin jsou alifatické a cyklopalifatické polyepoxidové sloučeniny. Z alifatických epoxidů přicházejí v úvahu epoxidované polymery a kopolymery lineárních konjugovaných dienů, dále epoxidované oleje, epoxidované nenasycené estery a epoxidované nenasycené alifatické uhlovodíky, jako například butadienoxid, divinylbenzendioxid apod. Cykloalifatické epoxidy zahrnují sloučeniny obsahující kruhy cyklopentadienové (bis(2,3-epoxycyklopentyl)éter, 2,3-epoxycyklopentanolglycidyléter), cyklohexenoxidové (3,4-epoxy-6-metylcyklohexyl-3,4-epoxy-6-metyleyklohexankar-boxylét, vinylcyklohexendioxid, 1,1-dimetylolcyklohexenoxid-bisglycidyléter), cyklooktenoxidové, bicykloheptenoxidové a trieyklodeoonoxidové (dicyklopentadiendioxid, epoxydicyklopentylglycidyléter). Déle možno jmenovat epoxidované hydroaromatioké acetaly a ketaly, epoxidovaný polycyklopentadien, epoxidované polyestery a jiné.

Do třetí skupiny polyepoxidovanýoh sloučenin patři polymery a kopolymery nenasycených epoxidových sloučenin, jako glýcidylakrylátu, glycidylmetakrylétu a alylg-ycidyléteru.

Uvedené polyepoxidové sloučeniny se používají jednotlivě nebo ve vzájemných směsích. Jejich kombinací se dosahuje požadovaných vlastností vytvrzených filmů, například zvýšení tvrdosti nebo plasticity. Obměny vlastností polyepoxidových sloučenin se dosahuje také jejich modifikací, například esterifikaci monomerními nebo polymerními mastnými kyselinami nebo přídavkem monoepoxidovýoh sloučenin a nenasycených polymerace schopných monomerů.

Při vytvrzování modifikovaných epoxidových reaktoplastů lze použít všechny látky vhodné pro vytvrzování epoxidových pryskyřic, jako je například etylendiamin, hexametylendiamin, dietylentriamin, trietylentetramin, N-aminoetylenpiperazin, aminoxylylendiamin, propylcyklohexylamin, 4,4-^iaminodicyklohexylmetan, 4,4-diaminodifenymetan, metafenylendiamin, 4,4^diaminodifenylsulfon, izofordiamin, piperidín, aminopirin, trimetylhexametylendiamin, aminoamidy mastných kyselin, tris(dimetylaminometyl)fenol, dikyandiamid a jeho deriváty, jako například substituované biguanidy, monometyloldikyandiemid, 1-fenyldikyandlamid, substituované močoviny, kyselé estery, polykyseliny alifatické i aromatické, aromatické i alifatické anhydridy organických kyselin, BF^-kompléxy aj.

Jako urychlovače reakce lze použít například alifatické polyalkoholy (glycerin, glykol, trimetylolpropan, pentaerytrit aj.), fenoly, kresoly, xylenoly, kyselinu salicylovou a jejich substituované deriváty, jako například tris(dimetylaminometyl)fenol, terč.aminy, jako například trietanolamín, kvartérní amoniové soli, například trimetylbenzylamóriiumchlorid, a od nich odvozené báze, BF^-komplexy a Lewisovy kyseliny, kyselinu thioglykolovou a její estery, alkalické hydroxidy, kovové soli mastných kyselin, kovové cheláty kyseliny salicylové, hexametylentetramin, aminoalkylglykolmonoborát, monoaminopyridin apod.

Pro přípravu polyesterových reaktoplastů podle tohoto vynálezu lze použít nasycených i nenasycených polyesterů na báti alifatických, cykloalifatických a aromatických kyselin a anhydridů, jako například kyseliny adipové, azelainové, sebakové, izoftalové, tereftalové, hexahydroftalové, tetrahydroftalové, ftalové, benzoové, trlmelitové, fumarové, maleinanhydridu, kyseliny metakrylové, akrylové a vícefunkčních alkoholů jako etylenglykolu, propylenglykolu, butylenglykolu, neopentylglykolu, déle epichlorhydrinu, di-trietylenglykolu, trimetylolpropanu, pentaerytritu, popřípadě složky na bázi epoxidových pryskyřic, jako kondenzátu dianu s epichlorhydrinem e různém mol. poměru. Nasycené a nenasycé/jsilyestery se po kondenzaci v tavenině modifikují vodnými disperzemi výše popsaným způsobem. Nasycené polyesterové reaktoplasty lze použít pro přípravu polyuretanů, nenasycené po rozpuštění ve styrenu lze vytvrzovat organickými peroxidy.

215 721 fenolických hmot lze připravit novolaky, popřípadě pevné rezoly na bázi kondenzátů fenolů, krezolů, kylenolu, para-terc.butylfenolu nebo butylfenolu s formaldehydem o různém poměru mol. složek. Vzniklé modifikované kondenzáty lze použít s vhodnými plnivy pro přípravu hmot (lisovacích) po vytvrzení, například hexametylentetraminem, jako pojivá pro výrobu brusných tmelů apod. Obdobně lze modifikovat i aminoformaldehydové pryskyřice na na bázi močoviny, melaminu, popřípadě jiných aminosloučenin, které pro některé obvyklé' aplikační obory získávají tak výhodnější vlastnosti.

polymeračních pryskyřic jsou pro modifikaci disperzními polymery nebo kopolymery vhodné zejména kopolymery kyseliny akrylové nebo metakrylové a jejich derivátů, připravované zpravidla roztokovou kopolymersaí za reakčních podmínek, poskytujících produkty s poměrně nízkou molekulovou hmotností. Dále lze použít i polymery a kopolymery alylových, vinylických nebo olefinických sloučenin.

Jako modifikující vodné polymerní disperze se mohou uplatnit například systémy následujícího složení:

A - vodná disperze kopolymeru styrenu, butylakrylátu, N-iscbutoxymetylakrylamidu, metakrylamidu a kyseliny akrylové v hmot. poměru 27 : 59 : 3 : 10 : 1, obsahující 40 % hmot. suš iny.

B - vodná disperze kopolymeru butadienu se styrenem ve hmot. poměru 70 : 30, obsahující 25 % hmot. sušiny.

C - vodná disperze kopolymeru vinylacetátu s 2-etylhexylakrylétem v hmot. poměru 70 : 30, obsahující 50 hmot. % sušiny.

D - vodná disperze kopolymeru etylakrylátu, butylakrylátu a kyseliny akrylové ve hmot. poměru 30 : 50 : 20 o sušině 55 % hmot.

E - vodná disperze kopolymeru butylakrylátu, akrylonitrilu, hydroxyletylakrylátu ve hmot. poměru 70 : 10 : 8 s obsahem 40 % hmot. sušiny.

F - vodná disperze kopolymeru vinylchloridu a vinylacetátu ve hmot. poměru 94 : 6, obsahující 35 % hmot. sušiny.

G - vodná disperze kopolymeru etylenu s vinylacetétem ve hmot. poměru 20 : 80 obsahující 42 % hmot. sušiny.

Přednosti předloženého vynálezu spočívají především v tom, že tímto způsobem lze připravit strukturně nové typy hmot s velmi odlišnými vlastnostmi, které se v širokém rozsahu dají řídit strukturou a chemickým složením polymerní složky v použité disperzi. Modifikující polymery a kopolymery jsou v základním reaktoplastu přítomny ve formě částečně nabobtnalých kuliček o velikosti 0,05 až 50 ym, nízkomolekulární podíly jsou částečně rozpuštěny. Při podobném indexu lomu obou složek se výsledné hmoty často jeví jako čiré. Viskozita modifikovaných reaktoplastů je dána koncentraci dispergovaných kuliček v systému a déle rozpuštěným podílem. Její vzrůst je nesrovnatelně menší oproti vzrůstu viskozity podobných éýéUůifi, Mé BůdifikUjíeí složka je 2abuůovéna pomocí rozpouštědla nebo homogenizací pevných modifikujících polymerů za vyšší teploty, například na kalandru. Při vytvrzování

215 721 modifikovaných hmot se rozpustnost a misitelnost polymerů v reaktoplastech snižuje, mění se index lomu vytvrzované kompozice a dochází k viditelnému vyloučení polymerů ve formě tzv. dispergované sekundární fáze. Modifikované reaktoplasty připravené tímto energeticky podstatně méně náročným způsobem obsahují polymery o molekulové hmotnosti řádově 10^ až 10® a přesto jsou snadno zpracovatelná pro řadu svých aplikací.

Přiklad 1

100 hmot. dílů nizkomolekulární pryskyřice na bázi reakčního produktu dianu a epiohlorhydrinu o epoxidovém ekvivalentu 0,51 a viskozitě 12 000 mPa.s se při 60 °C smísí s 10 hmot. díly vodné akrylétové disperze na bázi kopolymerů butylakrylátu, etylakrylétu a kyseliny akrylftvé (D). Systém se zahřeje na 100 °C a za vakua se oddestiluje přítomných 5 hmot. dílů vody. Systém se zahřívá ještě 1 hodinu při 110 °C. Po ochlazení se získá čiré nažloutlá kompozice obsahující cca 0,5 ekvivalentu epoxidových skupin na 300 g o viskozitě 15 000 mPa.s. Kompozice vytvrzená hexahydroftalanhydridem (ve hmot. poměru 100 : 80) za přítomnosti urychlovače při 140 °C/16 mé zvýšenou rázovou houževnatost 2,8 J/cm² a tvarovou stálost 135 °C.

Příklad 2

100 hmot. dílů epoxidové pryskyřice na bázi dianu a epichlorhydrinu o epoxidovém ekvivalentu 0,32/100 g a teplotě měknutí 41 °C se při 80 °C s mísí s 20 hmot. díly vodné disperze na bázi kopolymerů vinylacetátu s 2-etylhexylakrylétem (C) a při 120 °C se za míchání oddestiluje 10 hmot. dílů vody. Reakční směs se zahřívá ještě 2 hodiny při 120 °C a ochladí. Kompozice je za studená slabě zakalená, epoxidový ekvivalent má 0,3 a bod měknutí 39 °C. Vytvrzením této kompozice pomocí dikyandiamidu při 170 °C po dobu 2 hodin lze získat lepené spoje o vysoké pevnosti ve smyku i v loupání při vysoké tepelné odolnosti.

Příklad 3

100 hmot. dílů polyesterová pryskyřice na bázi kopolykondenzátu anhydridu kyseliny maleinové, ftalové a etylenglykolu o čísle kyselosti 15 mg KOH/g a bodu měknutí 55 °C se při 90 °C smísí s 12 hmot. díly vodné disperze na bázi kopolymerů styrenu s butadienem (B), cca 9,5 hmot. dílu vody se oddestiluje za vakua při 100 °C a směs se zahřívá ještě 2 hodiny při 120 °C. Potom se rozpustí v 80 hmot. dílech styrenu obsahujícího jako inhibitor 0,1 % hmot. hydrochinonu. Roztok je čirý, světle hnědý, o viskozitě 1 100 mPa.s. Polymerací této kompozice pomocí dibenzoylperoxidu za přítomnosti naftenátu Co při 20 °C se získá vytvrzený polymer se zvýšenou tažností při přetržení (10 %).

Přiklad 4

100 hmot. dílů polyesterové pryskyřice na bázi kopolykondenzátu kyseliny adipové, trimelitové a etylenglykolu o hydroxylovém čísle 120 mg KOH/g se při 70 °C smísí s 35 hmot. díly směsi vodných disperzí kopolymerů butylakrylátu, akrylonitrilu, a hydroxyetylakrylátu (E) a kopolymerů styrenu, butylakrylátu, N-isobutoxymetylakrylamidu, metylakrylamidu a kyseliny akrylové (A) ve hmot. poměru 2 : 1. Teplota se zvýší na 120 °C a vydestiluje se přítomná voda. Potom se přidá 20 hmot. dílů toluenu a zbytky vody se azeotropicky odstraní. Vzniklá hmota je lehce opaleskujíci, polotuhá. Vzniklé kompozice se po naplnění pigmenty a plnivy a přídavku toluendiisokyanátu dá použít pro přípravu polyuretanových tmelů s vyni215 721 kajícími mechanickými vlastnostmi a dobrou odolností na povětrnosti.

Fříklad 5

100 hmot. dílů akrylové epoxidové pryskyřice, připravené z nízkomolekulární epoxidové pryskyřice, kyseliny metakrylové a kyseliny fumarové, o čísle kyselostí 8 mg KOH/g se smísí při 100 °C s 10 hmot. díly směsi vodných disperzí vinylchloridu-vinylacetátu (F) a etylenu-vinylacetátu (G) ve hmot. poměru 1 : 3. Za vakua se oddestiluje voda, směs se zahřívá při 140 °C po dobu 1 hod. a pak se zředí xb 45 hmot. díly styrenu obsahujícího 0,4 % hydrochinonu. Vzniklý roztok je slabě zakalen. Tento systém lze po přídavku cyklohexanon peroxidu a sloučenin vanadu použít pro přípravu laminátů s výbornou chemickou odolností při vyšší teplotě.

Přiklad 6

100 hmot. dílů novolakové pryskyřice na bázi kondenzátu fenolu s formaldehydem o bodu měknutí 70 °C se při 100 °C smísí s 10 hmot. díly vodné disperze kopolymeru butadien-styren (B) a oddestiluje se 8 hmot. dílů vody. Potom se přidá 10 hmot. dílů xylenu a zbylé vlhkost se oddestiluje azeotropicky při 135 °C až 140 °C. Nakonec se oddestiluje zbylý sty řen. Modifikovaný novolak je slabě zakalený o bodu měknutí 68 °C. Lisovací hmota přípravě ná z uvedeného novolaku a vytvrzená pomocí hexametylentetraminu má po vytvrzení zvýšenou lomovou houževnatost při dostatečné tvarové stálosti za tepla (1,65 BÍPa.m^^ při 120 °C). Přiklad 7 hmot. dílů epoxidové pryskyřice na bázi dianu a epichlorhydrinu o epoxidovém ekvlva· lentu 0,25/100 g a bodu měknutí 71 °C se při 120 °C smísí s 10 hmot. díly kopolymeru připraveného roztokovou radikálovou kopolymerací 90 hmot. % butylakrylátu o 10 hmot. % 2-hydroxyetylmetakpylétu (Tg=-40 °C) a získaný opticky homogenní produkt se ochladí na 95 až 100 °C. K této tavenině se za míchání postupně přidá 15 hmot. dílů vodné akrylové disperze E a za vakua se oddestiluje přítomná voda. Po ochlazení se získá slabě opálescentní pevná pryskyřice s bodem měknutí 5* °C. Tento reaktoplast je vhodný pro přípravu lisovacích hmot přičemž jako tvrdidlo lze použít například hexakismetoxymetylmelamin. Výlisky se vyznačují vysokou houževnatostí při dostatečné tvarové stálosti za tepla.

Přiklad 8

100 hmot. dílů nenasycené polyesterové pryskyřice na bázi kopolymeru maleinanhydridu, ftalanhydridu a qoichlorhydridu, o čísle kyselostí 25 mg KOH/g se při teplotě 100 °C smísí s 0,5 hmot. dílu vodné disperze kopolymeru vinylchloridu a vinylacetétu (F), za evakuace se během 30 minut oddestiluje přítomné voda a získaná směs se zahřívá ještě 1 hodinu při 120 °C. Potom se přidá 65 hmot. dílů styrenu s obsahem 0,1 hmot. % hydrochinonu. Polymeraeí směsi přídavkem iniciačního systému kumenhydroperoxid-acetylacetonát kobaltu se získá houževnatá hmota ae sníženou hořlavostí.

215 721

Přiklad 9

Složení a postup podle příkladu 1 s tím rozdílem, že vodná disperze (D) se přidá v množství 90 hmot. dílů. Vzniklé viskózní hmota po vytvrzení diaminodifenylmetanem (ve hmot. poměru 100 : 20) má rázovou houževnatost 4,2 J/cm² a tvarovou stálost aa tepla 115 °C.

Claims (1)

1. Reaktoplasty s mikroheterogenní strukturou na bázi syntetických makromolekulámich látek připravitelné homogenizací a případně i částečnou reakcí polyadičních, polykondenzačních nebo polymeračních tvrditelných produktů o mol. hmotnosti do 10 000, teplotě měknutí do 150 °C s polymery anebo kopolymery nenasycených monomerů, s výhodou ze skupiny zahrnující kyselinu akrylovou a metakrylovou, estery, amidy a nitrily těchto kyselin, styren, vinylacetát, butadien, etylen a vinylchlorid, případně obsahujícími reaktivní funkční skupiny, s výhodou skupiny hydroxylěvé, kerboxylové, amidové, aminové, merkaptanové, oxiranové, N-metylolamidové, N-alkoxymetylamidové a chlormetylové, a použitými ve formě 20 až 60 % vodných disperzí, ve hmot. poměru 100 : 0,1 až 50 za současného anebo následujícího odstranění vody při teplotách -50 °C až 250 °C, popřípadě pomocí azeotropických rozpouětědel anebo evakuace.