CS203681B1 - Elektromagnetický ventil - Google Patents

Description

Vynález se týká elektromagnetického ventilu, opatřeného závěrem propojeným pomocí táhla s pístovým elektromagnetem, který se používá například jako pojištovací ventil v okruhu hořáku na topný olej, resp. mazut.

Při konstrukčním uspořádání samočinnéhq ventilu ovládaného pístovým elektromagnetem, kdy se těsnost prostoru, kde se nachází kotva s táhlem a závěrem, řeší nemagnetickou trubkou, jejíž horní konec je spojen s hlavním polem a dolní konec tvoří přírubu k utěsnění a upevnění na těleso ventilu, je nutno pří větších průměrech kotvy a větších tlacích patřičně zesilovat tlouštku stěny nemagnetické trubky. Růst tlouštky stěny znamená současně růst reluktance přechodu magnetického toku přes stálou vzduchovou mezeru do kotvy, což přináší bua nežádoucí zvětšování elektrického příkonu budicí cívky, anebo zvětšování plochy stálé vzduchové mezery, a tím i nežádoucí prodlužování kotvy a pomocného pólu, což se pak přímo projeví jako zvětšová ní celkových rozměrů ventilu. U dosavadních konstrukcí tvoří pomocný pól, který převádí magne tický tok z pláště elektromagnetu do kotvy, zvláštní část, která je buó držena přírubou dolního konce nemagnetické trubky, a musí umožňovat dotažení jha pláště na hlavní pól, anebo musí mít vlastní uchycení umožňující montáž budicí cívky. Má-li být u tohoto uspořádání spině požadavek minimálních xeluktancí přechodů magnetických toků z pláště na pomocné poly^stává se konstrukce výrobně náročná a rozměrná, což se nepříznivě projeví na ceně a váze ventilu.

Podobné důsledky má umístění zpětné pružiny do exponovaného prostoru na čelní, plochu kotvy, což znamená nežádoucí zvětšování průměru kotvy, větší střední délku závitu, růst spotř by mědi a růst příkonu cívky. U samočinných ventilů na topný olej se větší měrou uplatňují vazké síly zvláště za stavu, kdy má olej nižší teplotu, Doposud se snižování vazkých sil řešilo podélnými drážkami nebo podélným vytvarováním kotvy, které současně výrazně zvětšovalo reluktanci přechodu z pomocného pólu na kotvu a snižovalo užitečnou čelní plochu kotvy, Toto bylo nutno kompenzovat zvětšováním průměru kotvy s výše již uvedenými nepříznivými důsledky. Dosavadní uspořádání elektromagnetických ventilů dále umožňovalo snadný přestup tepla z přede hřátého oleje do prostoru cívky přes těleso ventilu a také přímo přes kotvu prouděni oleje v blízkostí kotvy. K přípustnému oteplení cívky bylo pak třeba zvláštních chladičů, případně drahých tepelně odolných izolačních materiálů.

Uvedený nedostatek odstraňuje podle vynálezu elektromagnetický ventil, jehož podstata apočívá v tom, že na horní přírubě tělesa ventilu je upevněna horní příruba pomocného pólu, na kterém je pomocí nemagnetického horního kroužku držen hlavní pól, o nějž je opřen plášt s cívkou svým jhem, přičemž pól pláště je nasunut na pomocný pól a v pomocném pólu je vedena pomocí vedení horního kroužku a nemagnetického spodního kroužku na pomocném pólu kotva, spojená se závěrem, dosedajícím na sedlo na tělese ventilu.

Mezi horní a dolní přírubou může být upravena clona, opatřená otvorem pro táhlo.

Nad horní přírubou je na pomocném pólu vytvořena spodní drážka, přičemž mezi clonou a závěrem je upravena pružina.

Na dotykových plochách mezi kotvou a vedením horního kroužku mohou být v kotvě vytvořeny

V horní drážky sahající nad vybrání horního kroužku a na dotykových plochách mezi kotvou a spodním kroužkem spodní drážky, přičemž přesah horních a spodních drážek do prostoru stálé vzducho vé mezery a vybrání horního kroužku je rovno hloubce drážek.

Účinek elektromagnetického ventilu podle vynálezu spočívá v tom, že pří poměrně nenáročné a jednoduché konstrukci je splněn požadavek minimálních reluktancí přechodů magnetických toků.

Konkrétní uspořádání ventilu s pístovým elektromagnetem podle vynálezu je znázorněno na připojeném obrázku. Na tělese ventilu se vstupním otvorem J2 a výstupním otvorem 3. je na dolní přírubě našroubována horní příruba 5_, která drží přes krk příruby 6_ pomocný pól 7_. Na pomocném pólu 7. je napájen spodní částí horní kroužek 8, přičemž horní část je připájena na hlavní pól 2· ^Na tento celek navržený na maximální tlak oleje je nasunut plášt 10 tak, že jho 11 pláště 11 je přitlačeno a zajištěno na hlavním pólu £ a pól 12 pláště je nasunut na pomocný pól 7_, Cívka 13 je držena v plášti zajištovacím kroužkem 14. Mezi horní a dolní přírubou 5 a 4 je clona 15, v jejímž čele 16 prochází táhlo 17.

Válec 18 clony 15 sahá až ke krku příruby 0 clonu 15 a pojišEovací matici 20 se opírá zpětná pružina 1 9. Na táhlu 17 je na jednom konci závěr 21 dosedající na sedlo 22 vytvořené na tělese J_ a na druhém konci kotva 23 vedená spodním kroužkem 24 a vedením 25 horního kroužku 8_. Při přítahu kotvy 23 k hlavnímu pólu 9_ magnetickými silami je olej z hlavní vzduchové mezery vytlačován přes vybrání 26 horního kroužku, horními drážkami 27 okolo vedení 25 stálou vzduchovou mezerou 28 a spodní drážkou 29 okolo spodního kroužku 24 do prostoru pod kotvou.

Upevněním hlavního pólu 9 pomoci horního nemagnetického kroužku £ přímo na pomocný pól 7_ je stálá vzduchová mezera 28 prakticky určena pouze přípustnými viskozními silami. Souosost kotvy 23 v pomocném pólu 7_ zajišEují vedení horního kroužku 8 a vedení spodního kroužku 24. Vznik větších viskézních eil při vytlačování oleje v místech horního a spodního vedeni se omezuje vytvořením horních a spodních drážek 27 , 29 na kotvě 23, jejichž celkový průřez má být nejméně stejný, jako je průřez stálé mezery v rovině kolmé na pohyb kotvy 23. Délka drážek 27, 29 má proto přesahovat do prostoru stálé vzduchové mezery 28 prakticky rovnou hloubce drážky, nebot delší přesah by pouze neúěelně zvětšoval reluktancí přechodu stálé vzduchové mezery 28.

Podobně větší přesah horních drážek 27 o více,než je jejich hloubka do vybrání horního kroužku 8,by neúěelně zvětšovalo délku kotvy 23. Pomocný pól ]_ přechází v dolní části v horní přírubu £, upevněnou přes těsnění na dolní přírubu ·4 tělesa £ ventilu. Plášt 10 elektromagnetu je přetažen pólem pláště přes pomocný pól 7_, což umožňuje jednoduchou výrobu a montáž cívky 13 s pláštěm 10 na tlakovanou část tvořenou pomocným pólem 7_> spojeným pomocí nemagnetického horního kroužku S_ a hlavním pólem 9_,

Clona 15 z tepelně málo vodivého materiálu, umístěná mezi dolní a horní přírubou 4., kterou prochází táhlo 17 a minimální vůlí, zvětšuje tepelný odpor pro šíření tepla z horkého oleje směrem k cívce 13. Clona 15 svým čelem 16 brání proudění oleje do prostoru v blízkosti kotvy 23 a svým válcem 18 zvětšuje tepelný odpor na přenos tepla z horní příruby do oleje pod kotvou 23. Drážka příruby 6_ pak zmenšuje průřez materiálu mezi horní přírubou 5. a pomocným pólem 7_ a tím zvětšuje dále tepelný odpor na přenos tepla z oleje do cívky 13 a také zvětšuje chladicí plochu pomocného pólu 7_.

Claims (4)

PŘEDMfiT VYNÍLEZU

1. Elektromagnetický ventil, opatřený závěrem propojeným pomocí táhla s pístovým elektromagnetem, vyznačený .tím, že obsahuje na horní přírubě tělesa /1/ ventilu upevněnou horní přírubu /5/ pomocného pólu /7/, na kterém je pomocí nemagnetíckého horního kroužku /8/ držen hlavní pól /9/, o nějž je opřen plážt /10/ a cívkou /13/ svým jhem /11/, přičemž pól pláětě f\Q{ je nasunut na pomocný pól /7/ a v pomocném pólu / 7/ je vedena pomocí vedení horního kroužku /8/ a nemagnetíckého spodního kroužku /24/ na pomocném pólu /7/ kotva /23/, spojená se závěrem /21/, dosedajícím na sedlo /22/ ne tělese /1/ ventilu.

2. Elektromagnetický ventil podle bodu 1, vyznačený tím, že mezi horní přírubou /5/ a dolní přírubou /4/ je upravena clona /15/, opatřená otvorem pro táhlo /17/.

i.

Elektromagnetický ventil podle bodů 1 a 2, vyznačený tím, že nad horní přírubou /5/ je na pomocném pólu /7/ vytvořena spodní drážka /29/, přičemž mezi clonou /15/ a závěrem UM je upravena pružina /19/.

4. Elektromagnetický ventil podle bodů 1 až 3, vyznačený tím, že na dotykových plochách· mezi kotvou /23/ a vedením /25/ horního kroužku /8/ jsou vytvořeny v kotvě horní drážky /27/ sahající nad vybrání horního kroužku /8/ a na dotykových plochách mezi kotvou /23/ a spodním kroužkem /24/ spodní drážky /29/, přičemž přesah horních a spodních drážek /27, 29/ do prostoru stálé vzduchové mezery /28/ a vybrání horního kroužku /8/ je rovno hloubce drážek /27, 29/.