CS203208B1 - Prostředek k léčení a ochraně ischemicky poškozených tkání a normalizaci jejich funkcí - Google Patents

Prostředek k léčení a ochraně ischemicky poškozených tkání a normalizaci jejich funkcí Download PDF

Info

Publication number
CS203208B1
CS203208B1 CS261877A CS261877A CS203208B1 CS 203208 B1 CS203208 B1 CS 203208B1 CS 261877 A CS261877 A CS 261877A CS 261877 A CS261877 A CS 261877A CS 203208 B1 CS203208 B1 CS 203208B1
Authority
CS
Czechoslovakia
Prior art keywords
tissue
preparation
ischemia
cardiac
heart
Prior art date
Application number
CS261877A
Other languages
English (en)
Inventor
Josef Ratusky
Prokop Malek
Jiri Kolc
Milan Vrana
Original Assignee
Josef Ratusky
Prokop Malek
Jiri Kolc
Milan Vrana
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by Josef Ratusky, Prokop Malek, Jiri Kolc, Milan Vrana filed Critical Josef Ratusky
Priority to CS261877A priority Critical patent/CS203208B1/cs
Publication of CS203208B1 publication Critical patent/CS203208B1/cs

Links

Landscapes

  • Pharmaceuticals Containing Other Organic And Inorganic Compounds (AREA)

Description

Předmětem vynálezu je prostředek k léčení, ochraně ischemicky poškozených tkání a k normalizaci jejich funkcí, sestávající z roztoku směsi polohových isomerů 2‘- a 4‘-hydroxymercurifluoresceinů.
Nedostatečné překrvení tkání — ischemie — poškozuje jejich výměnu látek a vede ve své konečné fázi k rozpadu a zániku tkáně. V lidské pathologii zaujímá dnes chronické nebo akutní poškození orgánů ischemií nozologickou jednotku zvanou ischemická choroba.
Přestože v popředí patogenese této choroby stojí onemocnění cévní, jsou její důsledky organotropní povahy. Choroba proto postihuje jednotlivé orgány především srdce, mozek, pankreas, kosterní sval apod.
Jindy je ischemií ohrožen a poškozován oi-gán určený k transplantaci — transplantát, například ledvina, nebo játra pankreas. Ve zcela specifickém případě může místní prostorově ohraničená ischemie orgánu, například srdečního svalu vést k celkové poruše srdeční funkce a tím až ke smrti jedince (srdeční infarkt). Jde tedy o pestrou paletu klinicky vzájemně odlišných stavů, spojených ale společným pathogenetickým mechanismem, kterým je poškození tkáně, vyvolané nedostatečným přísunem kyslíku a živin krví.
Je proto pochopitelné, že látka, která by mohla ve všech těchto klinicky odlišných, ale pathogenetickým mechanismem vzájemně spojených situacích ovlivnit metabollckou poruchu vyvolanou ischemií, by byla cenným léčebným přínosem. Tím spíše, kdyby navíc bránila vzniku dalších ischemií vyvolaných reakcí, jakými jsou například funkční insuficience transplantátu a poruchy srdečního rytmu — arytmie — u srdečního infarktu.
Dnes známá léčiva, používaná při infarktu myokardu, můžeme rozdělit do dvou skupin: antiarytmika zaměřená na potlačení poruchy srdečního rytmu a na kardiostimulatia, zaměřená na zvýšení výkonu srdeční funkce a tím i na zvýšení minutového srdečního objemu.
Vlastní antiarytmika dělíme podle mechanismlu účinku do dvou skupin. Do prvé skupiny patří Chinidin, Prokainamid, Propranolol a Bretylium. Do druhé skupiny patří Lidocain (Mesocain) a Diphenylhydantoin. Obě skupiny se od sebe liší především způsobem účinku na rychlost vedení podráždění v ischemicky poškozeném myokardu. V klinické praxi se podávají uvedená antiarytmika bud' jednotlivě, nebo nejčastěji v různých empiricky odzkoušených kombinacích.
Důvodem je snaha potencovat kladný antiaritmický účinek a současně obejít vedlejší nepříznivý účinek antiarytmika, kterým je další snižování kontrakční schopnosti myokardu. Mimo depresi kontrakční schopnosti myokardu mohou mít antiarytmika ještě další vedlejší nepříznivé účinky, jako vznik bradyarytmie a srdeční blokády. Přímým účinkem antiarytmik na hladkou svalovinu cév může dojít k hypotenzi. Blokádou sympatiku a (3-receptoru mohou některá antiarytmika vyřadit účinek léčebně dodávaných katecholaminů.
Jako kardiostimulantia se používají různé druhy katecholaminů nebo glukagon. V obou případech je pozorována, spolu se zvýšením srdeční práce, také zvýšená pohotovost srdce k 'arytmii. Stojíme proto z hlediska racionální therapie před velmi obtížnou situací. Látky tlumící srdeční arytmii snižují srdeční výkon a naopak látky srdeční výkon povzbuzující zvyšují četnost srdečních extrasystol a arytmii. Navíc je nutno jak u antiarytmik, tak u kardiostimulaníií udržovat vhodné theriapeuticky účinné hladiny látek v krvi zpravidla pomocí dlouhodobých iinfúzí. Proto je farmakotherapie arytmii jedním z nejobtížnějších úkolů při akutní místní ischemii myokardu — při akutním srdečním infarktu.
Nyní bylo zjištěno, že rtuťnaté deriváty fluoresceinové řady ovlivňují příznivě některé metabolické následky ischemie a tím i druhotné její pathologické reakce. Tím byl dán základ novému prostředku léčení a ochrany ischemlí poškozených tkání, popř. normalizace jejich funkcí. Předmětem vynálezu je tedy prostředek k léčení, ochraně ischemicky poškozených tkání a k normalizaci jejich funkcí, sestávající z roztoku směsi 2‘hydroxymercurif luoresceín, 4‘-hydroxymercurifluoresceín, bis- (hydroxymercuri) fluorescein a difluorescelnyl rtuti, přičemž množství uvedených složek ve směsi je v poměru 5 až 95 : 5 až 95 : 2 až 20 : 2 až 20 hmotnostních dílů. Prostředku je možno využít hlavně jako antiarytmika při léčení infarktu myokardu, dále pro léčení a ochranu íschemioky poškozených tkání jater, ledvin, pankreatu a kosterního svalu, popřípadě pro jejich ochranu a normalizaci při transplantaci těchto orgánů.
Chemická část
Podstatou normalizačních účinků na ischemicky poškozenou tkáň je u léčiva — přípravku podle vynálezu jeho pevná a dlouhodobá fixace do této poškozené tkáně. Tato fixace byla u preparátů kvalitativně sledována fluorescenční metodou a kvantitativně potom u vybraných derivátů pomocí scanningu do tkáně zafixovaných preparátů, označených radioaktivními isotopy rtuti. Míra radioaktivity nakumulované látky byla vyjádřena v tzv. indexech R, a Rn, přičemž index Rj je poměr množství nakumulované radioaktivní látky v 1 g poškozené tkáně k množství nakumulované látky v 1 g zdravé tkáně a index Rn je obdobný poměr množství látky, nakumulované v 1 g poškozené tkáně k množství látky obsaženému v 1 ml krve. Množství zafixované radioaktivní látky bylo stanovováno v impulsech za minutu. Cílená kombinace obou metod nám umožnila vyhledat mezi řadou derivátů takové, které vykazovaly nejlepší výsledky jak co do kumulace v poškozených tkáních, tak i po stránce ostatních vlastností (toxicita, snadnost přípravy, čištění preparátu apod.).
Z látek, u nichž byl proveden výše zmíněný průzkum, jsme pro další zkoušky vybrali následující deriváty, které vykazují tyto indexy Ri a Ru:
Tabulka 1
Číslo Název Indexy
Ri Ru
I 2‘-hydroxymercurif luoresceín 65 11
II 4‘-hydroxymercurif luoresceín 70 15
III bis- (hydr oxymercuri) fluorescein 30 8
IV difluoresceinylrtuť 31 9
v směs I a II (v poměru 1:4) 59 12
VI směs I a II ( v poměru 4:1) 63 13
VII směs I a II (v poměru 1:1) 58 12
VIII směs I, II, III a IV (v poměru 4:4:1:1) 64 12
IX přípravek podle vynálezu (směs I, II, III, IV v poměru 4,2:3,8:0,2:1,8) 67 15
X Nechromatografovaná reakční směs 8 4
Ze srovnání velikosti indexů Rr a Rn ne- vedle balastních látek odstraňovány také
chromatografované reakční směsi s indexy toxické přimíeenlny, tj. anorganické rtuťna-
čištěných derivátů je patrna důležitost té deriváty a kovová rtuť. Vodné roztoky
chromatografického čištění; jsou při něm prostředku podle vynálezu je výhodné sta-
bilizovat přidáním kyselého uhličitanu sodného v množství 1/2 až 1 % hmotnostních na objem vody.
Po této fázi průzkumu byla dále zjišťována korelace mezi fixací preparátů do poškozené tkáně a jejich normalizačními účinky na tuto tkáň. Tak například bylo zjištěno, že při infarktu myokardu má nakumulování uvedených derivátů v ischemicky poškozené tkáni infarktového ložiska za následek léčivý antiarytmický účinek na poškozený myokard. Přitom není samozřejmě rozhodující, zda použitý preparát je v radioaktivní nebo neradioaktivní formě, takže s výhodou je ho možno použít jako látku neradioaktivní.
Jako další příklad použití přípravku podle vynálezu je možno uvést to, že tento přípravek normalizuje biochemické funkce poškozených tkání, například snižuje v nich hladinu laktátů, upravuje změněnou iontovou rovnováhu, udržuje pro funkci tkáně důležité makroorgní fosfáty, přispívá k zachování glykogenových rezerv a upravuje aktivitu klíčových enzymů. Podobný ochranný účinek má tento přípravek i při transplantacích srdce. Při transplantaci ledvin chrání tento přípravek ledvinu před následky ischemického poškození a umožňuje podstatně její další přežívání (viz biologická část).
Biologická část
Účinek přípravku podle vynálezu na tkáň poškozenou ischemií je možno doložit jak experimentálně, tak klinicky. V prvém případě ukážeme na vliv tohoto přípravku při místní ischenAzaci srdeční tkáně. V druhém případě na vliv tohoto přípravku na celkovou ischemií orgánu určeného k transplantaci.
1. Účinky přípravku podle vynálezu na místní ischemií myokardu
Místní řschemizaci srdeční tkáně vyvoláváme v experimentu na zvířeti podvazem sestupné větve levé koronární arterie. Během několika minut dojde k poruše tvorby a pře(IV) nosu podráždění v levé srdeční komoře. Vznikne porucha srdečního rytmu — arytmie. Místní ischemické ložisko způsobí dále poruchu kontrakce srdeční komory a tím oslabí funkci srdce jako pumpy.
Účinek přípravku pozorovaný v experimentech na zvířeti vychází z jeho přímého účinku na ischemií poškozenou tkáň. Ischemické ložisko srdeční tkáně vzniklé v levé srdeční komoře po podvazu větve levé koronární tepny, prodělává během prvních dvou hodin po vzniku ischemie charakteristické metabolické změny: v ložisku se mění poměr laktát/pyruvát, klesá obsah adenosintrifosfátu a monofosfátu. Draselné ionty unikají z tkáně a na jejich místo vstupují ionty sodné. Dochází k poklesu aktivit důležitých enzymů ve tkáni.
Celkový obsah vody v ložisku stoupá. Tyto změny nejsou specifické jen pro tkáň srdeční, ale vidíme je i v ostatních ischemisovaných tkáních.
Přímým důsledkem metabolických změn v ischemické tkáni srdeční je vznik arytmií a pokles kontrakční schopnosti myokardu. Arytmie jsou vyvolány poruchou funkce srdečních membrán, která je spojena s pathologickou koncentrací iontů v buňce. Pokles kontrakční schopnosti je podmíněn otokem tkáně a poklesem energetických rezerv svalových buněk.
Přípravek podle vynálezu se váže na ischemií poškozenou tkáň a zabraňuje, popři pádě zpomaluje charakteristické změny metabolismu provázející ischemii. To znamená, že zmenší pokles ATP a únik draselných iontů z buňky. Zmenší se také otok tkáně. Tento přípravek dále brání poklesu aktivních klíčových enzymů ve tkáni. V souladu s těmito metaboliokými ději jdou také druhotné děje elektrofyziologické a hemodynamické. Přípravek proto snižuje fibrilační pohotovost v iscnemii poškozeném ložisku levé srdeční komory a normalizuje pathologicky zkrácenou efektivní refrakterní periodu. Po použití přípravku nepozorujeme pokles kontraktivity srdeční komory.
Účinek tohoto ořípravku byl pozorován také na ischemii poškozeném kosterním svalu. V experimentu na krysách bylo prokázáno, že přípravek urychloval hojení svalů a zmenšoval následky jeho poškození.
Účinek přípravku pozorovaný na klinice vychází ze sledování výskytu arytmií v časném pooperačním průběhu po rekonstrukčním výkonu na koronárních tepnách při ischemické chorobě srdeční (ICHSj. Časný pooperační průběh během prvých 24 hod. je zpravidla provázen různými typy supraventrikulárních a ventrikulárních arytmií. Nezdřídka pozorujeme salvy komorových extrasystol až komorovou tachykardii. Je to patrně následek revaskularizace ischemii poškozených tkání, ale i krátkodobé ischemizace určitých oblastí srdce během kardiochirurgického výkonu.
Naše výsledky s podáním přípravku podle vynalezu ukazaly, že tento preparát snižuje četnost a dobu trvání pooperačních arytmií. Přitom není pooperační průběh rušen poklesem krevního tlaku. Přípravek podle vynálezu nebrání účinku kardiostimulantií při léčbě syndromu nízkého minutového srdečního objemu.
Antiarytmické účinky rtufnatých derivátů fluoresceinové řady, které jsou základem přípravku podle vynálezu, jsou podmíněny jejich bezprostředním zásahem do metabolismu ischemii poškozené tkáně, na kterou se dlouhodobě fixují. Tím je dána jejich aplikační forma.
Přípravek se podává jednorázově a ve srovnání s běžnými antiarytmiky v řádově nižší dávce. Vlastní fixace přípravku trvá ve tkáni zhruba tří týdny, tj. preparát se fixu8 je na poškozenou tkáň irreversibilně a mizí z ní při jejím zhojení. Je samozřejmé, že sledovat anatirytmický účinek přípravku po tak dlouhou dobu je prakticky nemožné. V našem případě jsme antiarytmický účinek preparátu prokázali v pokusu na zvířeti ještě za 24 hod., při sledování na klinice za 18 hod. po jednorázové dávce. Dlouhodobější sledování antiarytmického účinku nebylo zatím z technických důvodů provedeno.
Předností přípravku ve srovnání s obvyklými antiarytmiky je jeho jednorázová dávka podání a dále to, že nezpůsobuje žádné vedlejší účinky, především srdeční blokády, hypotenze, nebo snížení srdeční kontrakce. Odpadá proto udržování účinné hladiny an tiarytmika v krvi pomalou infúzi, které je mnohdy spojeno se stanovením jeho koncentrace v krvi. Další výhodou je, že léčba přípravkem nepůsobí snížení srdeční kontraktility, a proto nemusí být per se doplňována podáním kardiostlmulancií,
V případě, že by přesto bylo nutné z určitých důvodů kardiostimulantia podat, je rovněž výhodou antiarytmické léčby přípravku podle vynálezu, že jeho užití nebrání účinku uvedených kardiostimulantií. Konečně je možno v případě nutnosti kombinovat podání přípravku s některým jiným rychle působícím antiarytmikem, ovšem s přihlédnutím k případným nepříznivými vedlejším účinkům tohoto antiarytmika.
Vzhledem k naprosté neškodnosti nepatrných aplikačních dávek přípravku podle vynálezu a dále vzhledem k jeho dlouhodobému antiarytmickému účinku bez vedlejších nepříznivých vlastností jeví se plně oprávněné jeho preventivní podávání při každém podezření ze vzniku infarktu myokardu.
2. Účinky přípravku podle vynálezu na celkové poškození orgánů ischemii
Dalším příkladem je účinek přípravku na celkové poškození orgánu ischemii, se kterým se setkáváme při jeho transplantaci. V experimentu byl zjištěn účinek přípravku podle vynálezu v podstatě ve dvojí formě: zpomaluje až odstraňuje metabolické změny vyvolané přerušením dodávky krve orgánu — transplantátu po jeho odpojení od krevního oběhu dárce, a mimoto ovlivňuje i jeho antigenní vliv na budoucího příjemce. Při transplantaci srdce chrání tento přípravek glykogenové rezervy myokardu a zabraňuje poškození buněčných struktur. Po obnovení činnosti srdce nastupuje sinusový rytmus podstatně rychleji a arytmie v dalším období jsou méně časté.
Při transplantacích ledvin bylo experimentálně zjištěno, že přípravek umožňuje jejich delší přežití bez použití imunosupresivních látek. Prokázali jsme, že kožní štěpy transplantované myším, kterým byl před transplantací podán extrakt myších ischemických jater, se odlučují dříve, než transplantáty neovlivněných myší. Naproti tomu jsme expe203208 rimentálně prokázali, že přípravek odstraňuje tento nepříznivý účinek ischemických jater na štěp, který potom přežívá stejně dlouho, jako transplantáty neovlivněné.
Experimentální část
A. Příklady chemické — příprava derivátů
K vyzkoušení normalizačních účinků jednotlivých derivátů byly tyto deriváty, respektive jejich izomery, jednotlivě připraveny v chromatograficky čisté formě pomocí sloupcové chromatografie na neutrálním kysličníku hlinitém ve vodném prostředí, respektive v prostředí zředěných roztoků kyselého nebo normálního uhličitanu sodného. Jednotlivé deriváty izolované v čisté formě byly potom nejdříve vyzkoušeny, a to jako radioaktivní, na fixační schopnost do poškozené tkáně (viz tabulku lj a potom na základě získaných výsledků byly zkoušeny v neradioaktivní formě na normalizační aktivitu. Z výsledků jsme usoudili, že bude vhodné připravit směs výše uvedených derivátů pro experimentální zkoušky derivátů na normalizační aktivitu u infarktu myokardu. To sledovalo celkem dva cíle: jednak podstatně jednodušší přípravu normalizačního preparátu (zjednodušení chromatografického čištění) a tím i zvýšení výtěžků, jednak zachování, popřípadě zvýšení normalizační aktivity preparátu. Po provedení zkoušek s řadou směsí a zhodnocení fixační schopnosti a normalizačních účinků v korelaci se snadností přípravu preparátu, jsme došli k závěru, nejvhodnější preparát, že má složení derivátu IX (tabulka 1). S tímto preparátem byly potom po experimentálních zkouškách na zvířatech provedeny klinické zkoušky na pacientech, a to v postoperačním stadiu po kardiochirurgickém výkonu po ICHS. Provedené zkoušky měly kladné výsledky. Dále byly provedeny s přípravkem podle vynálezu 'klinické zkoušky na pacientech s infarktem myokardu v časném stadiu.
Příklad 1
Reakční směs sestávající z 19,65 g (0,05 M) sodné soli fluoresceinu rozpuštěno v 100 ml vody, 16,0 g octanu rtuťnatého (0,05 Mj rozpuštěného v 100 ml vody a okyselená 9,0 g (0,15 M) kyseliny octové byla zahřívána po dobu 4 hod. pod zpětným chladičem. Reakční směs tvořila za těchto podmínek jemnou suspensi ve vodě při pH cca 4,5. Po skončeném zahřívání byla suspense zfiltrována. Odfiltrovaná pevná část byla rozpuštěna ve vodném roztoku NaOH (100 ml vody a 6,0 g NaOH] (0,15 Mj a podrobena chromatografií na sloupci kysličníku hlinitého (neutrálního) (2000 gj. V prvních frakcích (4 po 2000 ml) bylo eluováno 1,5 g nezreagovaného fluoresceinu (podíl Aj, v dalších 4 frakcích po 2000 ml byla eluová10 no 9,5 g směsi pevných produktů (podíl B), která podle analýzy na papírové chromatografií obsahovala difluoresceinylrtuť a oba polohové isomery 2‘- a 4‘-hydroxymercurifluoresceiny. V dalších 3 frakcích po 2000 ml 1% roztoku NaHCOs bylo eluováno 8,2 g směsi polohových isomerů 2‘- a 4‘-hydroxymercurifluoresceinu (podíl C), které byly z alkalického roztoku izolovány okyselením kyselinou octovou a odfiltrováním. V dalších 3 frakcích po 2000 ml 1% roztoku Na2COj bylo eluováno 5,3 g směsi 2‘- a 4‘-,hydroxymercurifluoresceinu a bis-(hydroxymercuri)fluoresceinu (podíl D), která byla solvována z alkalického roztoku obdobně jako předešlé okyselením a odfiltrováním. Na sloupci kysličníku hlinitého zůstala část reakčních produktů, které byly výšemolekulární povahy.
Potom byly podíly B a C (9,5 a 8,2 gj po rozpuštění a zalkalizování ekvivalentním množstvím NaOH znovu chromatografovány na 1500 g neutrálního kysličníku hlinitého stejným způsobem jako v předešlém případě. V prvních dvou podílech (1500 mlj vody bylo izolováno malé množství (0,2 gj fluoresceinu. V dalších 3 podílech (po 1500 mlj vody bylo izolováno 3,6 g difluoresceinyl rtuti, dále ve 4 podílech (po 1500 ml) vody bylo izolováno 5,0 g 2‘-hydroxymercurifluoresceinu, v dalších 4 podílech (po 1500 mlj vody bylo izolováno 4,0 g směsi 2!- a 4‘-hydroxymercurifluoresceinu jako mezifrakce, a konečně v 5 podílech (po 1500 mlj 1% roztoku NaHCOs bylo izolováno 3,9 g 4‘-hydroxymercurifluoresceinu, který byl z elučního roztoku po částečném zahuštění a po okyselení kyselinou octovou izolován odfiltrováním a promytím vodou do neutrální reakce.
Potom byly jednotlivé podíly čistých derivátů I, II, IV zalkalizovány vypočteným množstvím vodného 1 N roztoku NaOH a tím uvedeny do roztoku. Podílu octanu sodného, vzniklého při zalkalizování roztoku, byly deriváty zbaveny chromatografií přes malý sloupec kysličníku hlinitého (poměr AI2O3 k derivátu 10:1], přičemž bylo eluováno pouze vodou. Octan sodný odešel v čele, načež byla jímána sodná sůl jednotlivých derivátů. Tím byly po odpaření roztoků a dokonalém vysušení ve vakuu získány čisté frakce jednotlivých hydroxymercuriderivátů. Pro analýzu byly jednotlivé deriváty přečištěny chromatografií na papíře podle způsobu popsaného dále pro čištění derivátu III.
Derivát III byl v malém množství pro analýzu vyčištěn od octanu sodného chromatografií na papíru W 3 v soustavě methanol : vodný amoniak 4 : 1 tak, že nejprve byl vzorek zneutralizován vypočteným množstvím 1 N roztoku NaOH (3 ekvivalenty) uveden do roztoku a ten potom po nanesení v pásu na papír W 3 podroben chromatografií, přičemž octan sodný odešel v čele. Potom byla skvrna derivátu III po vystřižení eluována destilovanou vodou, eluát odpařen do sucha a vysušen ve vakuu olejové vývěvy při 100 °C.
Analýzy derivátů I—IV
I
2‘-hydroxymercurifluorescem:
pro C2oHi207HgNaz (610,9) vypočteno:
39,3 % C, 2,0 «/o H, 18,3 % O, 32,8 % Hg
7,5 % Na nalezeno:
38,95 % C, 1,9 % H, 33,0 θ/ο Hg, 7,7 % Na
II
4‘-hydroxymercurif luorescein:
pro C20Hi2O7HgNa2 (610,9) vypočteno:
39,3 % C, 2,0 O/o h. 18,3 % O, 32,8 % Hg,
7.5 % Na nalezeno:
39.5 o/o C, 2,2 o/o H, 32,7 % Hg, 7,3 % Na
III bis- (hydr oxymercuri) fluorescein: pro C2oHi208Hg2Na2 (827,5) vypočteno:
29,0 % C, 1,5 % H, 15,5 % O, 48,5 % Hg,
5.5 % Na nalezeno:
28.7 o/o c, 1,7 % H, 48,2 % Hg, 5,8 % Na
IV difluoresceinylrtuť:
pro C4oH220i2HgNa4 (987,2) vypočteno:
48.7 0/0 c, 2,2 % H, 19,4 % O, 20,3 % Hg,
9,2 % Na nalezeno:
49,0 % C, 1,95 % H, 19,9 % Hg, 9,4 0/0 Na Příklad 2
Reakčni směs sestávající z 19,65 g (0,05 M) sodné soli fluoresceinu rozpuštěného ve 100 ml vody, 11,2 g (0,035 M) octanu rtuťnatého rozpuštěného v 80 ml vody a okyselená 9,0 g (0,15 M) kyseliny octové byla zahřívána po dobu 5 hod. pod zpětným chladičem. Reakčni směs (jemná suspense ve vodě při pH 4—4,5) obsahovala podle papírové chromatografie cca 4,0 g (22 %) nezreagovaného fluoresceinu, cca 10 % difluoresceinu rtuti, cca 50 % směsi polohových izomerů 2‘- a 4‘-hydroxymercurifluo12 resceinu a cca 20 % bis-(hydroxymercuri)fluoresceinu a výše mercurisovaných podílů. Proti pokusu 1 se tedy snížil obsah výšemercurisovaných derivátů, které se obtížně chromatograficky dělí a mají nižší indexy Ri a Rh a naopak se zvýšil obsah polohových izomerů 2‘- a 4‘-hydroxymercurlfluoresceinu, difluoresceinylrtuti, které mají vyšší Ri a Rn a nezreagovaného fluoresceinu; tyto deriváty se chromatograficky lépe dělí. Proto pro zjednodušení byl na menším sloupci kysličníku hlinitého z reakčni směsi oddělen nezreagovaný fluorescein, potom směs difluorsesceinylrtuti a polohových izomerů 2‘a 4‘-hydroxymercurifluoresceinu, které všechny mají příznivé Rj a Rn, a je proto možno použít je ve směsi a zbytek výšemercurisovaných derivátů byl ponechán nedělen na sloupci.
Reakčni směs po rozpuštění a zalkalizování ve vodném roztoku NaOH (100 ml vody a 6,0 g) (0,15 M NaOH) byla tedy chromatografována na sloupci neutrálního kysličníku hlinitého (900 g). V prvních čtyřech frakcích po 900 ml bylo eíuováno 3,8 g nezreagovaného fluoresceinu v dalších 11 frakcích po 900 ml bylo izolováno 15,1 g směsi difluoresceinylrtuti a polohových izomerů 2‘- a 4‘-hydroxymercurifluoresceinu. Tato směs vzhledem ke svým příznivým farmakologickým vlastnostem nebyla již dále dělena a po srovnání s umělém připravenými směsmi sestávajícími se s výše uvedených derivátů byla jako taková používána k experimentům.
Jestliže se preparát uchovával delší dobu ve zředěných vodných roztocích, například v ampulkách pro injekce, bylo výhodné přidat k němu kyselý uhličitan sodný jako pufrovací činidlo v množství 0,5 až 1 % hmotnostního množství počítáno na objem vody v roztoku; pH roztoku bylo potom 8,6-8,8. Takto upravený roztok uchovaný v temnu v lednici při 0 až 3 °C zůstával bez rozkladu 9 měsíců.
B. Příklady biologické
Příklad 3
Ovlivnění metabolismu ischemií poškozené tkáně přípravkem podle vynálezu
Bylo použito modelu ischemickébo poškození srdeční tkáně dočasným podvazem sestupné větve levé koronární arterie. U psů nečisté rasy se provede v celkovém znecitlivění (Pentobarbital, 20 mg/kg živé hmotnosti] levostranná thorakotomie a zavede se řízené dýchání kyslíkem. Po protětí perikardu se vypreparuje rámus interventricularis levé koronární arterie. Potom se vyvolá místní ischemie srdeční tkáně podvazem větve koronární arterie cca 2 cm od jejího odstupu z levé koronární tepny. Po 2 hodinách ischemizace se podvaz uvolní a obnoví se krevní oběh ischemizovanou tkání. Změny metabolismu tkáně se sledují ve tkáňových vzorcích o hmotnosti 100 až 200 mg, které jsou odebírány ze stejného místa přední stěny z levé komory u zdravých psů (kontroly) i u psů po ischemizaci myokardu. Psi byli rozděleni do tří skupin. V první skupině byly vzorky odebrány před provedení podvazu, ve druhé za dvě hodiny po podvazu a ve třetí za 2 hodiny po obnovení cirkulace v ischemizovaném ložisku. Vzorky tkáně byly excidovány a zmrazený pomocí. Wollenbergerových kleští, váženy a extrahovány 10% roztokem kyseliny trichloroctové a acetonem a homogenizovány v homogenizátoru Elvenjem—Potter. Ve tkáňových vzorcích byly provedeny tyto analýzy: Adenosintrifosfát (ATP), adenosindifosfát (ADP) adenosinmonofosfát (AMP), laktát a pyruvát pomocí enzymatického testu (Boehringer, Mannheim GmBH, NSR), fosfokreatin kolorimetricky (Ennor a Rosenberg: Biochem. J. Biochem. J. 51, str. 606, 1952), obsah sodných a draselných iontů plamenným fotometrem.
U kontrolní skupiny zvířat (psů) byl podáván fyziologický roztok. U pokusné skupiny byl podán přípravek podle vynálezu v dávce 0,5 mg/kg živé hmotnosti, a to těsně před uvolněním ligatury.
Výsledky pokusů ukazují následující tabulky:
Tabulka 2
Vzorky tkáně ATP (μΜοΙ/g) Fosfokreatin (^Mol/g) průměr SD průměr SD
A 4,28 0,55 6,35 1,64
B 2,10 0,83 4,55 2,57
C 1,19 0,39 2,30 1,00
Cm 3,22 0,96 5,25· 751
Symboly v tabulce 2 znamenají:
A — normální srdeční tkáň kontrolních psů, Hodnocení tabulky 2
B — tkáň odebraná po dvouhodinové ischemizaci,
C — tkáň odebraná po dvouhodinové Ischemizaci. a dvouhodinovém obnovení průtoku krve ischemickým ložiskem,
Cm — tkáň odebraná po dvouhodinové ischemizaci a dvouhodinovém průtoku krve ischemickým ložiskem, když před odstraněním ligatury byl ipodán intravenosně přípravek podle vynálezu (0,5 mg/kg živé hmotnosti psa).
Po podvazu klesá koncentrace ATP ve tkáni t(B proti A). Za 2 hodiny po uvolnění podvazu dojde ve tkáni k dalšímu poklesu ATP. Podání přípravku (viz položku Cm) nejen že tomuto (poklesu zabrání, ale prakticky normalizuje hodnotu ATP ve tkáni. Podobný průběh změn vidíme i u koncentrace fosfokreatinu.
Tabulka 3
Vzorky tkáně Laktát průměr (,uMol/g) SD
A 3,16 1,54
B 7,27 3,20
C 4,05 1,42
Cm 2,54 0,99
Symboly stejné jako u tabulky 2 není podvazu dojde k ipoklesu koncentrace laktátu v ischemií poškozené tkáni, avšak
Hodnocení tabulky 3 není dosaženo výchozí hodnoty (C proti A).
Podání přípravku urychlí pokles laktátu v
Po podvazu stoupá v ischemické tkáni ob- ischemií poškozené tkáni a normalizuje jesah laktátu (B proti A). Za 2 hod. po uvol- ho obsah ve tkáni (Cm proti A).
Tabulka 4
Vzorky tkáně Sodík průměr (,«Eq/g) SD Draslík průměr (,«Eq/j SD Voda (%)
průměr SD
A 63,81 12,46 59,22 5,17 76,24 0,34
B 68,11 8,11 46,48 9,77 77,83 1,43
C 109,31 11,83 23,11 6,51 79,00 0,70
Cm 72,42 10,70 52,21 10,26 77,91 1,36
Symboly stejné jako u tabulky 2
Hodnocení tabulky 4
Koncentrace sodných iontů se při zachovaném podvazu významněji nemění od výchozí hodnoty (B proti A). Po· uvolnění podvazu stoupne obsah sodíku ve tkáni (C proti B). Podání přípravku významně zabrání vzestupu koncentrace sodných iontů v ischemií poškozené tkáni a udrží jejich obsah blízko normální hodnoty (Cm proti A). Podobnou, ale zrcadlovou změnu vidíme v průběhu koncentrací draselných iontů· Za 2 hodiny po reperfúzi tkáně klesá ve tkáni koncentrace draselných iontů (C proti A, B). Přípravek podle vynálezu tento pokles (únik draselných iontů z buněk) zastaví a normalizuje obsah draselných iontů ve tkáni (Cm proti A). V souladu ss změnami iontů normalizuje přípravek také obsah vody v ischemii poškozeném ložisku za 2 hodiny po perfúzi.
Příklad 4
Vliv přípravku podle vynálezu na akuvliu enzymů ve tkáni poškozené ischemii.
Byl použit stejný model místní ischemizace tkáně srdce jako v příkladu 3. To se týká i míst a doby odběru vzorku. Vzorky tkáně byly fyziologickým roztokem, osuše18 ny filtračním papírem a zváženy. Ze tkáně byl potom připraven 1% homogenát ve fyziologickém roztoku za teploty 0 °C, pro stanovení enzymových aktivit. Pro určení izoenzymu laktátodehydrogenázy byl připraven 10% homogenát tkáně ve veronal-acetátovém pufru o· pH 8,6. Homogenizace byla provedena přístrojem Ultraterax. Homogenáty byly ponechány 1 hod. při teplotě 0 až 3 °C. Potom byly centrifugovány při 1000 °C. Supernatanty byly použity k vlastní analýze.
Aktivita malatodehydrogenázy (MDH) a laktátodehydrogenázy (LDH) byla stanovena neotetrasoliovou technikou (Mrhová a spol·, Quart, J. Exp. Physiol. 1, 289, 1965). Aktivita kyselé fosfatázy, metodou podle Kaplana a Narahara (J. Lab. Clin. Met. 11, 819, 1953). Aktivita adenosintrifosfatázy metodou podle Banga a Novotného· (Acad. Sci. Hung. 2, 327, 1951). Aktivita karboxylesterázy podle Seligmana a spol. (Amer, J. Physiol/159, 337, 1949).
Rozdělení frakcí LDH bylo provedeno eiekíroforeticky na papíru Ws v barbitálo·· vém pufru o pH 8,6 při spádu napětí 6 V/ /cm- Frakce byly obarveny tetrazoliovou technikou, eluovány acetonem a změřena jejich optická denzita při 490 nm.
Výsledky ukazují následující tabulky:
Tabulka 5
Vzorky tkáně LDH % MDH %
A 100,0 100,0
B 93,1 108,9
C 38,2 83,5
Cm 62,6 93,1
Symboly A, B, C, Cm viz tabulka 2 Normální hodnota ve zdravé tkáni:
LDH — 124,8 μ-g diformazanu/100 μξ bílk. za hod. — 10©'%
MDH — 101,9 μ§ diformazanu/100· μ% bílk. za hod. = 100 %
ACP % Karb. est· % ATPáza %
100,0 100,0 100,0
89,8 113,6 98,4
78,1 104,6 85,9
82,4 133,5 97,6
změn vidíme také u malátodehydrogenázy.
Aktivita kyselé fosfatázy, karboxylesterázy
a ATPázy klesají po dvouhodinové recirkulaci v ischemii poškozené tkáni (C proti B). Přípravek normalizuje aktivity enzymů (Cm proti Cj.
Tabulka S
ACP — 0,158 μΜοΙ fenolu/100 μ8 bílk. za hod. = 100 %
Karb. est. — 1,216 ,«g naftolu/100 ug bílk. za hod. = 100 %
ATPáza — 0,42 ^g fosforu/100 ,«g bílk. za hod. = 100·'%
Vzorky tkáně
LDHa 4+5 %
A
B
C
Cm
100
88,1
111,1
49,8
Symboly A, B, C, Cm viz tabulka 2.
Hodnocení tabulky 5
Aktivita laktátdehydrogenázy se po podvazu významněji nemění (B proti A). Za 2 hodiny po uvolnění podvazu dojde k významnému poklesu aktivity (C proti A)· Podání přípravku podle vynálezu normalizuje aktivitu LDH (Cm proti C). Podobný průběh
Hodnocení tabulky 6
Iscenzymy LDH se mění v ischemii poškozené tkáni po reperfúzi především v anaerobní frakci a 4+5. Dochází k jejich významnému vzestupu (C). Přípravek situaci normalisuje a vede k poklesu anaerobních frakcí izoenzymů LDH (Cm).
Příklad 5
Ovlivnění elektrofyzlologických vlastností srdeční tkáně přípravkem podle vynálezu při poškození ischemizací
Byl použit stejný model ischemizace tkáně jako u příkladu 3 a 4, jen s tím rozdílem, že nebyly odebírány vzorky tkáně, ale byly našity stimulační elektrody (Chardack W., US pat. 3 216 424, 1965). jedna elektroda byla našita do tkáně normálně prokrvované poblíže báze levé komory srdeční, druhá elektroda do· ischemií poškozené tkáně poblíž srdečního hrotu. Byla sledována hodnota fibrilačního prahu ve tkáni normálně prokrvované a ve tkáni poškozené ischemií. Ke stanovení fibrilačního prahu byla zvolena metoda dráždění srdeční tkáně sérií stimulačních elektrických impulsů. Fibrilační práh je vyjádřen velikostí stimulačního proudu potřebného pro vyvolání fibrilace srdečních komor '{Blažek a spol., Cor et Vasa 13, 25íl, 1971 j.
Přípravek byl podáván v dávce 0,5 mg/kg živé hmotnosti za 30 minut po uvolnění podvazu koronární větve. Měření fibrilačního prahu bylo prováděno za 30, 60· a 90 minut po podání přípravku·
Výsledky jsou zachyceny v tabulce 7.
Tabulka 7
Fibrilační práh (FPj (má) Kontrola Přípravek podle vynálezu
Normální tkáň 0,29+0:,02
Ischemická tkáň 0,81+0,12
A
Fibrilační práh v ischemií poškozené a krví reperfundované tkáni je po podání přípravku podle vynálezu významně vyšší, než u skupiny kontrolní. Přípravek neovlivňuje výši fibrilačního prahu ve tkáni, která nebyla poškozena Ischemií.
V další sérii experimentů byl pokusný model modifikován v tom smyslu, že ligatura byla ponechána po dobu 3 hodin.
Během tříhodinové ischemizace tkáně
0,35+0,04- NSA = B
0,3+0,27 P<0,05A#B
B jsme sledovali změny efektivní refrakterní periody ve tkáni normálně prokrvované a ve tkáni ischemické podle metody Han J., Circ. Research. 14, 44, 1964 j. Pokusné skupině zvířat byl podán přípravek podle vynálezu v dávce 0,5 mg/kg živé hmotnosti těsně před podvazem větve koronární tepny.
Výsledky ukazuje tabulka 8.
Tabulka 8
Efektivní refrakterní fáze (ERP) (msecj
Kontrola Přípravek podle vynálezu
Normální tkáň 143+6,8 ischemická tkáň 114+10,9
P 0,05 A # B
Za 2 hodiny po podvazu tepny je v ischeraické tkáni pathologicky zkrácena ERP proti tkáni normální (P < 0,05 j. Po podání přípravku podle vynálezu je zkrácení ERP v ischemické tkáni významně menší, a proto je rozdíl obou hodnot statisticky nevýznamný.
Příklad 6
Ovlivnění hemodynamických vlastností srdce poškozeného místním ložiskem ischemie přípravkem podle vynálezu
Byl použit stejný model Ischemizace srdeční tkáně jako u příkladu 3 a 4 s tím rozdílem, že nebyly odebírány vzorky tkáně ani nebyly našívány elektrody do srdce. Místo toho byl zaveden do levé komory srdeční katetr pro přímé měření nitrokomorového krevního tlaku. Sledovali jsme okamžitý účinek přípravku na tlak v levé komoře srdeční ve srovnání s účinkem Mesocainu. Výsledky ukazuje obr. 1.
131,8+18,7 A
123,9+18,7 B
NS A B
Přípravek podle vynálezu (0,5. mg/kg hmotnosti) ve srovnám s kontrolou průběh nitrokomorového tlaku neovlivňuje. Naproti tomu Mesocain v dávce 3 mg/kg hmotnosti vede buď ke snížení systofičkého komorového tlaku, nebo ke zvýšení endodíastolického tlaku v levé komoře srdeční.
C. Klinické zkoušky
P ř í k 1 a d 7
Antiarytmický účinek, přípravku podle vynálezu u nemocných operovaných pro ischemickou chorobu srdeční
V pooperačním údobí koronární chirurgie se setkáváme s celou řadou komplikací, mimo jiné také s arytmiemi. Vznik těchto arytmií je dán revascularizací ischemických oblastí myokardu během operace. Zároveň však mohou vznikat nová ischemická ložiska. Příčinou jejich vzniku může být jednak změněná hemodynamika koronárního řečiště, jednak vlastní operační technika· .
Sledovali jame účinek přípravku na pooperační výskyt artymií v kardiochirurgii. Neijčastějším druhem operace byl dvojitý aortokoronární bypass a jednoduchý aortokoronární bypass.
Nemocní byli rozděleni do dvou skupin: 13 nemocných, kteří nedostali přípravek podle vynálezu tvořilo kontrolní skupinu. Ve vlastní skupině léčené přípravkem bylo 25 nemocných. Přípravek jsme podávali v dávce 0,05 mg/kg hmotnosti v jednorázové pomalé nitrožilní injekci ještě na operačním stole po zrušení mimotělního oběhu. V pooperačním průběhu jsme hodnotili četnost extrasystol a trvání arytmíe pomocí monitoru arytmií firmy Hewleth-Packard (model 7822B). Průměrná doba sledování nemocného byla 19 hodin. Výsledky jsou shrnuty v tabulce 9.
Tabulka 9
Četnost 5—10/min. 11—20/min. 21—-30/min. nad 30/min. n
ES
I kontrola
II přípravek podle vynálezu
1,20 1,30
0,63 0,36
0,67 1,10 13
P<0,05
0,09 0,05 25
Z tabulky plyne, že přípravek zkracoval trvání arytmie při všech četnostech extrasystol. Šlo o extrasystoly supraventriculární i komorové často s „R on T“. Ojediněle jsme viděli komorovou tachykardii- I když šlo ve většině případů o extrasystoly homodynamicky neúčinné, které neohrožovaly nemocného na životě, prokázal přípravek schopnost normalizovat srdeční rytmus a zkrátit trvání arytmie. Na rozdíl od ostatních antiarytmik neměl přípravek podle vynálezu žádné vedlejší účinky.
D. Ochrana orgánů přípravkem podle vynálezu při transplantacích
Příklad 8
Ovlivnění biochemických, elektrofyziologických a morfologických změn přípravkem podle vynálezu při transplantacích srdce
Při orthopických transplantacích srdce byl sledován vliv přípravku na biochemické změny v srdeční svalovině, morfologické změny a výskyt komorových fibrilací a arytmií ipo transplantaci. Pokusy byly prováděny na dvou skupinách pokusných zvířat. V první skupině nebyli psi ovlivňováni, ve druhé byl podáván přípravek. Po vyjmutí srdce -dárce byl koronární systém propláchnut perfúzním roztokem při teplotě 4 st. Celsia buď samotný, nebo po přidání přípravku v množství 2,5 mg na 500 ml roztoku.
Srdce potom bylo transplantováno příjemci za použití mimotělního oběhu a srdeční činnost byla obnovena defíbrilačním vývojem. Druhé skupině psů byl podán přípravek ještě před obnovením činnosti srdce intravenózně v množství 0,5 mg na kg živé hmotnosti zvířete. Vzorky srdeční svaloviny byly odebírány téhož psa před vyjmutím srdce dárce, před obnovením činnosti transplantovaného srdce a za 30 minut po obnovení činnosti. Ve vzorcích srdeční tkáně byla stanovena glukóza, laktát a adenosintrifosfát (ATP). Pro elektronovou mikroskopii byly odebrány vzorky v týchž intervalech. Průběžně byla zaznamenávána činnost srdce a její poruchy na elektrokardiogram (EKG). Výsledky jsou uvedeny v tabulkách 10 a 11·
Tabulka 10
ATP a (μΜοΙ/g) b Glukóza a (μΜοΙ/g) b Laktát a (μΜθΙ/g) b
I 4,82 5,05 2,57 6,85 2,47 4,66
II 2,15 3,00 4,00 2,86 19,73 12,88
III 1,70 3,20 17,70' 10,56 6,95 9,32
I — výchozí hodnoty před vyjmutím srdce,
II — hodnoty na konci transplantace před obnovením srdeční činnosti,
III — hodnoty za 30 minut po obnovení srdeční činnosti, a —· neovlivněná zvířata, b — zvířata ovlivněná přípravkem podle vynálezu.
Z výsledku vyplývá, že i zde byl metabolismus myokardu přípravkem podle vynálezu chráněn před nepříznivými účinky ischemie.
Sledování vlivu přípravku podle vynálezu na tkáně v elektronovém mikroskopu: výsledky podává tabulka 11,
Tabulka 11
Čas od defib- Četnost výskytu srdečních poruch v %
rilace srdce Fibrilace komor Jiné arytmie Sinusový rytmus
a b a b a b
až 60 min. 80,00 0 až 120 min. 50,0 0 a — neovlivněná zvířata, b -- zvířata ovlivněná přípravkem podle vynálezu.
Pří sledování v elektronovém mikroskopu byl prokázán příznivý vliv přípravku na buněčné struktury, neboř, byly prokázány vyšší glykogenové rezervy ve formě granul a rovněž byly prokázány zachované membrány mitochondrií a mitochondriáíní krusty oproti srdeční svalovině, která nebyla přípravkem chráněna. Srdeční činnost se obnovovala po defibrilaci u psů ovlivněných přípravkem snáze, sinusový rytmus nastupoval dříve, snížil se počet arytmií a nevznikaly fibrilace komor.
Příklad 9
Vliv přípravku .podle vynálezu na přežívání alotransplantovaných ledvin
Tabulka 12
Průměrná doba přežití SE vlídný ]
60,00 23,0 48,0. 100,0
50,0, 24,0 24,0 50,0
Byl sledován účinek přípravku podaného jednorázově dárci ledviny na délku přežití transplantátu bez imunosupresivní terapie, Pokusy byly prováděny na psech. Dárci byl podán přípravek intravenózně v množství 0,5 mg na kg hmotnosti 3 hoch před vyjmutím ledviny. Ledvina byla potom našita na ilické cévy příjemce a ureter implantován do· močového měchýře. Obě vlastní ledviny příjemce byly odstraněny. V druhé skupině zvířat byla ledvina transplantována bez ovlivnění· Psi v obou skupinách dostávali denně infúzi 5 % glukózy a tetracyklin v množství 10 mg na kg hmotnosti. Funkce ledviny byla sledována podle rkaiii kiemimun v zz no unynutí zvířete. Výsledky jsou zachyceny v tabulce 12.
16,2 1,7
22,5 2,6 p 0,05
Transplantovaná ledvina bez ovlivnění
Transplantovaná ledvina ovlivněná přípravkem podle vynálezu
Statistická významnost
Z tabulky vyplývá, že přípravek velmi významně prodlužuje přežití aloíransplantované ledviny u psa.
P r í k 1 a d 10
Ovlivnění imunogenity ischemické tkáně účinkem přípravku podle vynálezu
V .pokusech na myších bylo prokázáno, že ischemické tkáň je mnohem více imunogenní než tkáň normální. Přípravek tuto nepříznivě zvýšenou imunogsnitu potlačuje.
K pokusům byly použity myši imbregních kmenů. Kmen B.10 byli dárci, kmen B.10 LP příjemci kožních štěpů. Změny imunogenity byly testovány délkou přežití kožních štěpů. Kůže byla transplantována z ocasu dárce na hřbet příjemce. Přijde-li příjemce štěpu před transplantací do styku s antigenem dárce, potom se kožní transplantáty odloučí dříve a rychlost je závislá na síle antigenní aktivity. Ve čtyřech sériích pokusů byl .proto podán antigén příjemci ve formě buněčné frakce jaterní tkáně dárce subkutánně v množství 0,1 mg na myš (přepočteno na suchou hmotnost], a to 7 dní před transplantací kůže· V první skupině dostali příjemci buněčnou frakci normálních jater, ve druhé skupině buněčnou frakci normálních jater, která byla odebrána za 20 hodin po aplikaci přípravku, podaného intravenózně v množství 0,5 mg na kg hmotnosti. Ve třetí skupině dostali buněčnou frakci jater ischemizovaných 90 minut a odebraných za 20 hodin po ischemizaci. Ve čtvrté skupině potom byla podána buněčná frakce jater dárců, kterým byl 3 hodiny před 90minutovou ischemizaci aplikován přípravek ve stejném množství a játra byla odebrána 20· hodin po ischemizaci. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 13.
Tabulka 13
Skupina Průměrná doba SE + přežití štěpu (dny)
Kontroly 19,2 0,6
I Normální játra 17,0 1,3
II Normální játra + přípravek podle vynálezu 20,0 1,4
III Ischemická játra 12,8 0,3
IV Ischemická játra + přípravek 19,3 1,3
podle vynálezu
Statistická významnost:
Kontroly proti I: nevýznamná
I proti III: p<0,01.
IV proti III: p<0,01
IV proti kontrole: nevýznamné
Z tabulky vyplývá, že buněčná frakce normálních jater dárce je poměrně slabým antigenem, který sice zkracuje přežití kožních štěpů, ais statisticky nevýznamné. Antigenní aktivita so však velmi průkazně zvýší, jsou-li játra vystavena ischemii. Přípravek podaný preventivně ochraňuje játra před nepříznivými účinky ischemie, nebo, antigenicita se nejen nezvyšuje, ale neuplatňuje se ani jako u jater neischemizovaných, neboi kožní štěpy přežívají stejnou dobu jako ve skupině kontrolní.
Pokusy byly prováděny na krysách o hmotnosti 200 g. Ischemie kosterního· svalu (musculus tibialis anteriorj byla vyvolána přetětím ilické tepny mezi dvěma obratly. V jedné skupině byl podáván krysám prostředek v množství 0,5 mg na kg hmotnosti intravenózně denně po dva týdny a potom dvakrát týdně až do jedenáctého týdne. Ve druhé skupině byl podáván místo přípravku podle vynálezu fyziologický roztok. Krysy byly dekapitovány za jeden, dva a jedenáct týdnů (po 20 zvířatech] a odebrán ischemizovaný sval pro· stanovení obsahu malatodehydrogenázy, která umožňuje posuzovat rychlost hnojení poškozeného svalu. Výsledky byly porovnávány s hodnotami nalezenými při analýze svalů zdravých krys. Výsledky ukazuje tabulka 14.
Příklad 11
Vliv přípravku podle vynálezu na hnojení ischemii poškozeného kosterního svalu
Tabulka 14 Malatodehydrogenáza
Skupina Neovlivněné Přípravkem podle vynálezu svaly ovlivněné svaly
Kontroly 100 % 100 %
I za týden po ischemizaci 79 % 106 % p 0,01
II za dva týdny po ischemizaci 92 % 100 %
III za 11 týdnů po ischemizaci 85 % 93 % p 0,05
Podávání přípravku ovlivnilo aktivitu v ischemizovaném svalu, a to jak v akutní, tak v chronické fázi- Zatímco v ischemickém svalu bez podání přípravku se aktivita malatodehydrogenázy za jeden týden po operaci signifikantně snížila a tento pokles přetrvával až do chronické fáze ischemie, zůstala aktivita po ovlivnění přípravkem v ischemickém svalu v akutní 1 v chronické fázi nezměněna proti svalům kontrolních zvířat. Svědčí to pro rychlejší nástup reparačních dějů a rychlejší hojení svalů.

Claims (1)

  1. PSEDMfiT
    Prostředek 'k léčení a ochraně ischemicky poškozených tkání a normalizaci jejich funkcí, vyznačený tím, že sestává z roztoku směsi 2‘-hydroxy,mercurifluorescein, 4‘-hydroxymercurifluorescein, bis-(hydroynalezu xymercurijfluorescein a difluoresceinyl rtuti, přičemž množství uvedených složek ve směsi je v poměru 5 až 95:5 až 95:2 až 20:2 až 20 hmotnostních dílů.
CS261877A 1977-04-20 1977-04-20 Prostředek k léčení a ochraně ischemicky poškozených tkání a normalizaci jejich funkcí CS203208B1 (cs)

Priority Applications (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CS261877A CS203208B1 (cs) 1977-04-20 1977-04-20 Prostředek k léčení a ochraně ischemicky poškozených tkání a normalizaci jejich funkcí

Applications Claiming Priority (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CS261877A CS203208B1 (cs) 1977-04-20 1977-04-20 Prostředek k léčení a ochraně ischemicky poškozených tkání a normalizaci jejich funkcí

Publications (1)

Publication Number Publication Date
CS203208B1 true CS203208B1 (cs) 1981-02-27

Family

ID=5363825

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CS261877A CS203208B1 (cs) 1977-04-20 1977-04-20 Prostředek k léčení a ochraně ischemicky poškozených tkání a normalizaci jejich funkcí

Country Status (1)

Country Link
CS (1) CS203208B1 (cs)

Similar Documents

Publication Publication Date Title
Thirunavukkarasu et al. Resveratrol alleviates cardiac dysfunction in streptozotocin-induced diabetes: Role of nitric oxide, thioredoxin, and heme oxygenase
Hachinski et al. Acute myocardial and plasma catecholamine changes in experimental stroke.
Haljamäe et al. Human skeletal muscle energy metabolism during and after complete tourniquet ischemia
US6720340B1 (en) Nicotine receptor agonists in stem cell and progenitor cell recruitment
Reis et al. Brain dopamine‐β‐hydroxylase: regional distribution and effects of lesions and 6‐hydroxy‐dopamine on activity
US20030124503A1 (en) Pyruvate cardioplegia solutions for administration to the heart during cardiopulmonary surgery and methods of use thereof
Chen et al. Tetramethylpyrazine induces heme oxygenase-1 expression and attenuates myocardial ischemia/reperfusion injury in rats
Ferreira et al. Effect of supplementing cardioplegic solution with deferoxamine on reperfused human myocardium
Bagdade et al. Polyamines: an unrecognised cardiovascular risk factor in chronic dialysis?
Bhattacharya Shilajit attenuates streptozotocin induced diabetes mellitus and decrease in pancreatic islet superoxide dismutase activity in rats
Hoak et al. Toxic effects of glucagon-induced acute lipid mobilization in geese
Ellinger Response of the liver to irradiation
Rosenberger et al. Oxygenation of the transplanted kidney
US6482853B1 (en) Lactate thiolester for cardiac energy resuscitation and prevention of reperfusion injury and use as an energy supplement during exercise and recovery
HARRISON et al. Studies on the mechanism of action of metaraminol (Aramine)
US20090110673A1 (en) Methods of reducing cell death following hypoxia / reoxygenation
CS203208B1 (cs) Prostředek k léčení a ochraně ischemicky poškozených tkání a normalizaci jejich funkcí
Herbaczyńska-Cedro The influence of adrenaline secretion on the enzymes in heart muscle after acute coronary occlusion in dogs
Heng et al. Focal endothelial cell degeneration and proliferative endarteritis in trauma-induced early lesions of necrobiosis lipoidica diabeticorum
Rimpiläinen et al. Lamotrigine plus leukocyte filtration as a neuroprotective strategy in experimental hypothermic circulatory arrest
DE60313627T2 (de) Kardioprotektive therapien auf basis von enzymatischer eliminierung von lipidperoxiden durch allenoxid-synthase
Leong et al. The effects of a PAF antagonist on ischemic myocardial damage and arrhythmia in the dog
Vaage et al. Could treatment with scavengers of oxygen free radicals minimize complications in cardiac surgery?
Czarnecki et al. The influence of inosine on the size of myocardial ischaemia and myocardial metabolism in the pig
Afanas' ev et al. ATP-sparing effect of histochrome in acute myocardial ischemia in patients with coronary heart disease