CS199096B1

CS199096B1 - Ocel, zejména pro reaktory

Info

Publication number: CS199096B1
Application number: CS720377A
Authority: CS
Inventors: Jurij F Balandin; Vladimir I Badanin; Igor V Gorynin; Lev J Gluskin; Jurij I Zvezdin; Vladimir A Nikolajev; Anatolij M Parsin; Nikolaj N Zorev; Anatolij A Astafijev; Vladimir S Dub; Oleg M Viskarev; Sergej I Markov; Jurij V Sobolev; Valentin I Kozlov
Original assignee: Jurij F Balandin; Vladimir I Badanin; Igor V Gorynin; Lev J Gluskin; Jurij I Zvezdin; Vladimir A Nikolajev; Anatolij M Parsin; Nikolaj N Zorev; Anatolij A Astafijev; Vladimir S Dub; Oleg M Viskarev; Sergej I Markov; Jurij V Sobolev; Valentin I Kozlov
Priority date: 1977-11-03
Filing date: 1977-11-03
Publication date: 1980-07-31

Description

Vynález ee týká oceli, zejména pro reaktory. Ocele podle vynálezu je možno používat pro výrobu těles atomových energetických a přepravních reaktorů, které pracují při vysokém tlaku chladicího média.

K tomuto účelu je známé používat ocel, která obsahuje 0,13 % hmot. uhlíku, 0,15 až

0,30 % hmot. křemíku, 0,30 až 0,55 % hmot. manganu, 1 až 1,5 % hmot. ohromu, 1,0 až

1,6 % hmot. niklu, 0,5 až 0,7 % hmot. molybdenu, 0,01 až 0,10 % hmot. vanadu, 0,02 až

0,04 % hmotnostních céru, a ve stejném množství nebo pod 0,020 % hmotnostních síry a fosforu a zbytek železo. Takováto ocel má vysoké pevnostní hodnoty, mez průtažnosti

490 MPa, je věak náchylná ke křehnutí působením neutronového ozařování. Přechodová 20 —2 teplota Τ^ křehkosti se při celkovém množství neutronů cca 1.10 . cm zvýěí o 120 až

160 °C. Mimoto je nemožné vyrábět z takovéto ocele stavební dílce o síle stěny větěí než 400 mm vzhledem k nedostačující hloubce zakalení.

Dále je rovněž známa ocel pro reaktory, obsahující 0,11 až 0,25 % hmotnostních uhlíku, 0,17 až 0,37 % hmotnostních křemíku, 0,3 až 0,6 % hmotnostních manganu, 2 až 3 % hmotnostní ohromu, 0,6 až 0,8 % hmotnostních molybdénu, 0,25 až 0,35 % hmotnostních vanadu, alespoň 0,025 % hmotnostních síry a fosforu a zbytek železo. Takováto oeel má

199 096

199 096 vysoké pevnostní hodnoty o mezi průtažnosti rovné nebo menší než 539 MPa a dobrou odolnost proti neutronovému ozáření. Zvýšení přechodové teploty křehkosti 4\T^ 60 °C při celkovém množství neutronů cca 1,0 . 10 cm . Z této ocele je sice možné vyrobit stavební dílce o síle stěny nejvýše 400 mm, ale svařování těohto stavebních dílců je pojeno s potížemi, nebol je přitom potřebné zahřívat ocel až na teplotu 300 až 350 °C a bezprostředně potom popouštět.

Kromě uvedených ocelí je známá ještě ocel pro reaktory, která obsahuje 0,25 % hmotnostních uhlíku, 0,15 až 0,3 % hmotnostních křemíku, 0,5 až 1,5 % hmotnostních manganu, 0,4 až 0,7 % hmotnostních niklu, 0,45 až 0,6 % hmotnostních molybdénu, 0,04 % hmotnostníoh síry, 0,035 % hmotnostních fosforu a zbytek tvoří železo. Tato ocel se vyznačuje dobrou technologiěností a svařovatelností, nemá však požadovanou vysokou pevnost - mez průtažnosti se rovná nebo je pod 343 MPa a křehne při neutronovém ozáření, kdy = 100 až 200 °C při celkovém množství neutronů cca 5 . ÍO¹^ cm^-2.

Konečně potom je známa ocel obsahující 0,20 % hmotnostních uhlíku, 0,20 až 0,3 % hmotnostních křemíku, 0,4 % hmotnostních manganu, 1,5 až 2,0 % hmotnostních chrómu, až 4 % hmotnostní niklu, 0,45 až 0,60 % hmotnostních molybdénu, 0,03 % hmotnostních vanadu, - 0,02 % hmotnostních síry a fosforu a zbytek tvoří železo.

Tato ocel má velikou pevnost - mez průtažnosti se rovné nebo Je pod 588 MPa, mé rovněž vysokou houževnatost a je dobře svařovatelná. Je věak náchylné ke křehnutí působením tepelných a radioaktivních paprsků, přičemž A T_fc = 100 až 150 °C při celkovém TO -2 množství neutronů cca 5 . 10 .cm .

Úkolem vynálezu bylo vyvinout ocel, v jejímž složení by byly takové prvky a v takovém množství, aby se tím umožnilo zvýšit odolnost této ocele vůči neutronovému ozařování a zvýšit Její prokalitelnost.

Úkol byl vyřešen a výše uvedsné nedostatky známých ocelí odstraňuje ocel podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že ocel obsahuje 0,12 až 0,20 % hmot. uhlíku, 0,15 až 0,37 % hmot. křemíku, 0,3 až 0,8 % hmot. manganu, 1,6 až 2,7 % hmot. chrómu,

0,8 až 2,0 % hmot. niklu, 0,5 až 1,0 % hmot. molybdénu, 0,05 až 0,15 % hmot. vanadu, 0,002 až 0,08 % hmot. céru, 0,01 až 0,10 % hmot. mědi, 0,0005 až 0,009 % hmot. antimonu, 0,0005 až 0,009 % hmot. cínu, 0,001 až 0,02 % hmot. eíry, 0,002 až 0,02 % hmot. fosforu a zbytek železo.

Dále podle vynálezu je výhodné, činí-li celkové množství antimonu a cínu v oceli 0,001 až 0,01 % hmot.

Ocel podle vynálezu má vyšší odolnost vůči neutronovému záření. Při teplotě 300 °C 20 «-2 a celkovým množstvím neutronů 1 . 10 om (E 0,5 MeV) nestoupá přechodová teplota křehnutí oceli podle vynálezu více než o 50 °C. Ocel podle vynálezu je určena pro výrobu stavebních dílů o síle stěny až 650 mm a zaručuje mez pevnosti (Tg nejméně 539 MPa při

199 096 teplotě 350 °C. Ocel podle vynálezu nevyžaduje okamžité popouštění po svařování.

U ocelí podle vynálezu se obsah železa pohybuje od 92,862 % hmotnostních.

Celkovým množstvím mědi, antimonu a cínu se dosáhne odolnosti vůči křehnutí následkem radioaktivního ozařování.

Obsah uhlíku v oceli činí 0,12 až 0,20 % hmotnostních. Při obsahu uhlíku v oceli nejméně 0,12 % hmotnostních dosáhne se bezpečně statické pevnosti oceli alespoň 607,6 MPa při teplotě 20 °C. Aby se udržela dobrá svařitelnost ocele, nesmí obsah uhlíku v oceli přesáhnout 0,20 % hmotnostních. Křemík a mangan jsou použity v takovém množství, které umožňuje výborné uklidnění ocele. Horní hranice obsahu těchto prvků je omezena uvedenými hodnotami, jinak by nastal pokles houževnatosti ocele.

Vlivem chrómu, obsaženého v oceli v množství nejméně 1,6 % hmotnostních, se dosáhlo požadované pevnosti a houževnatosti ocele o tlouštce až do 650 mm. Vlivem chrómu v,množství do 2,7 % hmotnostních se rovněž zaručí dobrá svařovatelnost této ocele.

Nikl se přidává do ocele jako prvek, který mimořádnou měrou zvyšuje prokalitelnoet a houževnatost ocele. Obsah niklu v oceli věak nesmí překročit 2,0 % hmotnostních, aby se zabránilo škodlivému účinku niklu na odolnost ocele vůči ozařování.

Obsah molybdénu v oceli podle vynálezu je uveden v rozmezí, které zaručuje, Ze v oceli nevzniká popouštěcí křehkost a hloubka prokalitelnosti ocele se zvyšuje, což je nutné k dosažení vysoké pevnosti a plasticity.

Vanad se do ocele přidává jako prvek, který ovlivňuje jemnozrnnost struktury, vazbu dusíku a zvyšování popouštěcí odolnosti ocele. Horní hranice obsahu tohoto prvku v oceli je vymezena 0,15 % hmotnostními, aby se udržela dobrá svařovatelnost ocele.

Cáru se potom používá ke zlepšení tvárnosti ocele při kování a válcování velkých ocelových bloků. Horní mez obsahu tohoto prvku v oceli je omezena 0,08 % hmotnostními vzhledem k nebezpečí znečištění ocele kysličníky céru, čímž by se zhoršila tvárnost ocele a podpořila tvorba kazů v oceli.

Obsah síry a fosforu ve stanovených hranicích β ohledem na obsah ostatních prvků přispívá k dalšímu zvýšení houževnatosti ocele.

Ocel podle vynálezu se vyrábí v blocích o hmotnosti až 160 t a možno Ji použít jako výkovků neb ocelového plechu. Po kalení a popouštění má ocel o tlouštce až 650 mm následující zaručené pevnostní hodnoty: při teplotě 20 °C mez průtažnosti & 539 MPa, statickou pevnost G*_B - 607,6 MPa, tažnost - 15 St, poměrné zúžení průřezu při přetržení V - 55 »; při teplotě 350 ®C činí G_T - 441 MPa, & _g - 539 MPa, <T* 14 %,

V - 50 %.

U těchto oceli se používalo svařování automatického, ručního a elektroetruakového.

U této oceli nebylo rovněž nutné bezprostřední popouštění po sváření a nahřívání za účelem protikcrozního navařování.

Přechodová teplota křehkosti, která byla ustanovena na Charpyho vzorcích se zářezem tvaru V při lomlvosti 47 Pa, nebyla ve výchozím stavu nižší než 40 °C, přičemž zvýšení přechodové teploty po ozáření při teplotě 275 do 320 °C a při dále uvedených hodnotách toku neutronů bylo následující:

1Ů¹⁹ n/cm²	<	20'
10¹⁹		30'
10²⁰	_ <	50’

Při uvedených hodnotách změn přechodové teploty vyhovuje ocel podle vynálezu plně požadavkům na odolnost vůči křehkobti způsobené radioaktivním zářením, které byly stanoveny v předpisech o propočtech pevnosti silnostěnných nádrží u zařízení na výrobu jaderné energie. Podle těchto požadavků se zaručuje při použití ocele podle vynálezu bezpečný provoz tlakových nádrží v reaktorech s tlakovou vodou v průběhu nejméně 30 let οθ .o při celkovém množství neutronů na stěně tlakové nádoby nejméně 1 . 10 cm .

Příklad 1

Byla zkoušena ocel následujícího složení v hmotnostních procentech: Uhlík 0,12; křemík 0,27; mangan 0,48; chrom 2,47; nikl 1,14; molybdén 0,56; vanad 0,12; cér po přepočtu 0,01; síra 0,011; fosfor 0,009; mě3 0,03; antimon 0,001; cín 0,002; zbytek železo.

Po tepelném zpracování za podmínek, kdy se simulovalo kalení a popouštění zvyšující vykalitelnost ocele o tlouštoe 650 mm, činila mez průtažnostl při teplotě místnosti (Tj «= 578,18 MPa.

Přechodová teplota křehkosti = -90 °C byla zjiětěna u vzorků o rozměru 5 x 5 x x 27,5 mm se zářezem tvaru V, hlubokým 1 mm.

Po neutronovém ozáření při čelkovém množství neutronů 9,7 · ÍO^^-9 cm”² (E ® o,5 MeV) při teplotě 275 až 320 °C se přechodové teplota nezvýšila více než o 10 °C.

Příklad 2

Zkoušená ocel obsahovala následující prvky v hmotnostních procentech: uhlík 0,12, křemík 0,27, mangan 0,48, chrom 2,47, nikl 1,14, molybdén 0,56, vanad 0,12, cér po přepočtení 0,01, síru 0,011, fosfor 0,009, mě3 0,06, antimon 0,001, cín 0,002, zbytek železo.

Fo tepelném zpracování za podmínek simulujících kalení a popouštění, zvyšující vykalitelnost o tlouštoe ocele 650 mm, měla tato ocel při teplotě místnosti mez průtažnosti (5*_T = 575,26 MPa. Přechodová teplota, zjištěná u vzorků o rozměru 5 x 5 x 27,5 mm, činila = -90 °C. Po ozáření při celkovém množství neutronů 9,7 · 10¹⁹ cm^-2 při teplotě 275 až 320 °C se přechodová teplota zvýšila nejvýše o 10 °C.

Příklad 3

Byla zkoušena ocel obsahující následující prvky v hmotnostních procentech: uhlík 0,12, křemík 0,27, mangan 0,48, chrom 2,47, nikl 1,14, molybdén 0,56, vanad 0,12, síru 0,011, fosfor 0,009, mě3 0,08, antimon 0,001, cín 0,002, cár po přepočtení 0,01, zbytek železo. Po tepelném zpracování vzorku z této ocele za podmínek, simulujícính kalení a popouštění, zvyšující vykalitelnost ocele o tlouátce 650 mm, měla tato ocel při teplotě místnosti mez průtažnosti = 584,08 MPa. Přechodová teplota křehkosti T_fc byla měřena u vzorků o velikosti 5 x 5 x 27,5 mm se zářezem tvaru V, hlubokým 1 mm, a činila -90 °C. Po ozáření při celkovém množství neutronů 9,7 · ÍO¹^ cm^-2 (E - 0,5 MeV) při teplotě 275 až 320 °C se přechodová teplota nezvýšila více než o 10 °C.

Příklad 4

Byla zkoušena ocel následujícího složení ve hmotnostních procentech: uhlík 0,12, křemík 0,27, mangan 0,48, chrom 2,47, nikl 1,14, molybdén 0,56, vanad 0,12, síra 0,011, fosfor 0,009, mě3 0,08, antimon 0,007, oín 0,002, cár po přepočtení 0,01, zbytek železo. Po tepelném zpracování vzorku z této ocele za podmínek, simulujících kalení a popouštění, zvyšující vykalitelnost ocele o tlouštoe 650 mm, měla tato ocel při teplotě místnosti 20 °C mez průtažnosti = 597,02 MPa. Přechodová teplota křehkosti byla měřena u vzorků o rozměrech 5 x5 x 27,5 mm se zářezem tvaru V, hlubokým 1 mm, a činila = -80 °C.

Po ozáření při celkovém množství neutronů 9,7 . ÍO¹^ cm^-2 (E - 0,5 MeV) při teplotě 275 až 320 °C se přechodová teplota zvýšila o 30 °C.

Příklad 5

Byla zkoušena ocel obsahující následující prvky v hmotnostních procentech: uhlík 0,12, křemík 0,27, mangan 0,48, chrom 2,47, nikl 1,14, molybdén 0,56, vanad 0,12, síru 0,011, fosfor 0,009, mě3 0,08, antimon 0,007, oín 0,009, oér po přepočtu 0,01, zbytek železo. Po tepelném zpracování vzorků z téte ocele za podmínek, simulujících kalení a popouštění, zvyšující prokalitelnost táto ocele o tlouštce 650 mm, měla tato ocel při teplotě místnosti 20 °C mez průtažnosti = 584,08 MPa. Přechodová teplota křehkosti, zjištěná u vzorků o rozměrech 5 x 5 x 27,5 mm se zářezem tvaru V, hlubokým 1 mm, činila T_k » -80 °C. Po ozáření při celkovém množství neutronů 9,7 « ÍO¹^ cm“²(E 2 0,5 MeV) při teplotě 275 až 320 °C stoupla přechodová teplota o 40 °C.

Příklad 6

Byla zkoušena ooel následujícího složení v hmotnostních procentech. Uhlík 0,17, křemík 0,21, mangan 0,34, chrom 1,87, nikl 1,67, molybdén 0,82, vanad 0,08, síra 0,013, fosfor 0,008, mě3 0,02, antimon 0,001, cín 0,001, cár po přepočtení 0,001, zbytek železo. Po tepelném zpracování vzorku z této ocele za podmínek, simulujících kalení a popouštění, zvyšující prokalitelnoot, ocele o tlouštce 650 mm, měla tato ocel při teplotě místnosti 20 °C mez průtažnosti = 603,68 MPa. Přechodová teplota křehkosti, zjištěná u vzorků

190 096 o rozměrech 5 x 5 x 27,5 mm ee zářezem tvaru V, hlubokým 1 mm, byla ^Tk ⁼ “ HO °0. ozáření při celkovém množství neutronů 1,2 . 1Ο²θ cm”² při teplotě 285 až 310 °C zůstala přechodová teplota nezměněna.

Příklad 7

Byla zkouěena ocel, obsahující následující prvky ve váhových procentech: uhlík 0,17, křemík 0,21, mangan 0,34, chrom 1,87, nikl 1,67, molybdén 0,82, vanad 0,08, síru 0,013, fosfor 0,008, mš3 0,02, antimon 0,008, cín 0,002, cér po přepočtu 0,01, zbytek železo.

Po tepelném zpracování vzorku z této ocele za podmínek, které simulovaly kalení a popouštění, zvyěujíeí prokalení, ocele o tlouštce 650 mm, měla tato ocel při pokojové teplotě 20 °C mez průtažnosti *3^ = 614,46 MPa. Přechodová teplota křehkosti, zjištěná na vzorcích o rozměrech 5 x 5 x 27,5 mm se zářezem tvaru V, hlubokým 1 mm, byla = = -100 °C. Po ozáření při celkovém množství neutronů 1,2 . 10²θ cm^-2 při teplotě 285 až 310 °C byla přeehodová teplota o 20 °C vyšěí.

Příklad 8

Byla zkoušena ocel, obsahující prvky v hmotnostních procentech: uhlík 0;i7, křemík 0,21, mangan 0,34, chrom 1,87, nikl 1,67, molybdén 0,82, vanad 0,08, síru 0,013, fosfor 0,008, měň 0,02, antimon 0,008, cín 0,007, cér pro přepočtu 0,01, zbytek železo. Po tepelném zpracování vzorku z této ocele za podmínek, simulujících kalení a popouštění, zvyšují prokalení, ocele o tlouštce 650 mm, měla tato ocel při pokojové teplotě mez průtažnosti « 618,38 MPa. Přechodová teplota křehkosti, změřené na vzorcích o rozměrech 5x5x27,5mmee zářezem tvaru V, hlubokým 1 mm, činila T_k = -90 °C. Po ozářeni při celkovém množství neutronů 1,2 . 10²⁰ cm**² při teplotě 285 až 310 °C se přechodová teplota zvýšila o 20 °C.

Příklad 9

Byla zkoušena ocel, obsahující následující prvky v hmotnostních procentech: uhlík 0,17, křemík 0,21, mangan 0,34, chrom 1,87, nikl 1,67, molybdén 0,82, vanad 0,08, eíru 0,013, fosfor 0,008, mě3 0,10, antimon 0,008, cín 0,007, cér po přepočtu 0,01, zbytek železo. Po tepelném zpracování vzorku z této ocele za podmínek, simulujících kalení a popouštění, které zvyšuje prokalení, ocele o tlouštce 650 mm, měla tato ocel při teplotě místnosti mez průtažnosti- 619,36 MPa. Přechodová teplota křehkosti, zjištěná na vzorcích o rozměrech 5 x 5 x 27,5 mm se zářezem tvaru V, hlubokým 1 mm, byla = -90 °C. Po ozáření při celkovém množství neutronů 1,2 . 10²⁰ cm”² při teplotě 285 až 310 °C byla přechodová teplota o 30 °C vyšší.

Příklad 10

Byla zkoušena ocel, obsahující následující prvky v hmotnostních prooenteoh: uhlík 0,18, křemík 0,32, mangan 0,55, chrom 2,31, nikl 1,19, molybdén 0,70, vanad 0,06, síru 0,007, fosfor 0,011, mě3 0,06, antimon 0,002, cín 0,0005, eér po přepočtu 0,02, zbytek železo. Po tepelném zpracování vzorku z této ocele za podmínek, simulujících kalení a popouštění, které zvyšuje prokalenl, ocele o tlouštce 650 mm, vykazovala tato ocel při pokojové teplotě mez průtažnosti (5^ = 571,72 MPa. Přechodová teplota křehkoati stanovená na vzorcích o rozměrech 5 x 5 x 27,5 mm se zářezem tvaru V, hlubokým 1 mm, činila = -80 °C. Po ozáření při celkovém množství neutronů 1,2 . 10²® cm”² při teplotě 285 až 310 °C se přechodová teplota zvýšila o 10 °C.

Příklad 11

Byla zkoušena ocel, skládající se z následujících prvků v hmotnostních procentech: uhlík 0,18, křemík 0,32, mangan 0,55, chrom 2,31, nikl 1,19, molybdén 0,70, vanad 0,06, síra 0,007, fosfor 0,011, mě5 0,06, antimon 0,002, cín 0,004, cér po přepočtu 0,02, zbytek železo. Po tepelném zpracování vzorku z ocele za podmínek, které simulovaly kalení a popouštění, zvyšující vykalení, ocele o tlouštce 650 mm, měla tato ocel při pokojové teplotě mez průtažnosti CŤýj, = 581,53 MPa. Přechodová teplota křehkosti, stavovená na vzorcích o rozměrech 5 x 5 x 27,5 mm se zářezem tvaru V, hlubokým 1 mm, byla T_fc » -80 °C. Po ozáření při celkovém množství neutronů 1,2 . 10²® cm“² při teplotě 285 až 310 °C se přechodová teplota nezvýšila o více než o 10 °C.

Příklad 12

Byla zkoušena ocel, obsahující následující prvky ve hmotnostních procentech: uhlík 0,18, křemík 0,32, mangan 0,55, chrom 2,31, nikl 1,19, molybdén 0,70, vanad 0,06, cér po přepočtu 0,02, síru 0,007, fosfor 0,011, měS 0,06, antimon 0,007, cín 0,004, zbytek železo. Po tepelném zpracování vzorku z této ocele za podmínek, napodobujících kalení a popouštění, zvyšující vykalení, ocele o tlouštce 650 mm, měla tato ocel při teplotě místnosti mez průtažnosti = 567,80 MPa. Přechodová teplota křehkosti, zjištěná na vzorcích o rozměrech 5 x 5 x 27,5 mm se zářezem tvaru V, hlubokým 1 mm, byla = -80 °C. Po ozáření při celkovém množství neutronů 1,2 . 10²® cm“² při teplotě 285 až 310 °C se přechodová teplota zvýšila o 30 °C.

Příklad 13

Byla zkoušena ocel, obsahující následující prvky v hmotnostních procentech: uhlík 0,18, křemík 0,32, mangan 0,55, chrom 2,31, nikl 1,19, molybdén 0,70, vanad 0,06, cér po přepočtení 0,02, síru 0,007, fosfor 0,011, měň 0,06, antimon 0,007, cín 0,008, zbytek železo. Po tepelném zpracování z této ocele za podmínek, napodobujících kalení a popouštění, které zvyšovalo vykalení, ocele o tlouštce 650 mm, měla tato ocel při pokojové teplotě 20 °C mez průtažnosti <5^ = 570,74 MPa. Přechodové teplota křehkosti, zjižtiné na vzorcích o rozměrech 5 x 5 x 27,5 mm se zářezem tvaru V, hlubokým 1 mm, byla T_k » = -80 °C. Po ozáření při celkovém množství neutronů 1,2 . 10²⁰ om“² při teplotě 285 až 310 °C se přechodové teplota zvýšila o 50 °C.

Claims

PŘEDMĚT VYNALEZU

1. Ocel, zejména pro reaktory, vyznačená tlm, Se obsahuje 0,12 až 0,20 % hmotnostlch uhlíku, 0,15 až 0,37 % hmotnostního křemíku, 0,3 až 0,8 % hmotnostního manganu, 1,6 až 2,7 % hmotnostního chrómu, 0,8 až 2,0 % hmotnostní niklu, 0,5 až 1,0 % hmotnostní molybdenu, 0,05 až 0,15 % hmotnostního vanadu, 0,002 až 0,08% hmotnostního céru, 0,01 až 0,10 % hmotnostního měíl, 0,0005 až 0,009 % hmotnostního antimonu, 0,0005 až až 0,009 % hmotnostního cínu, 0,001 až 0,02 % hmotnostního síry, 0,002 až 0,02 % hmotnostního fosforu a zbytek je železo.
2. Ocel podle bodu 1, vyznačená tím, že celkové množství antimonu a cínu činí 0,001 až 0,01 % hmotnostního.